Poruchy příjmu potravy se zaměřením na anorexii, bulimii a možnosti jejich léčby

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu Poruchy příjmu potravy se zaměřením na anorexii, bulimii a možnosti jejich léčby Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Renáta Vychodilová Vypracovala: Lucie Doležalová Regenerace a výživa ve sportu Brno, 2014

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne podpis

3 Děkuji Mgr. Renátě Vychodilové za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce.

4 OBSAH ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST Historie poruch příjmu potravy Mentální anorexie a dějiny odmítání potravy Mentální bulimie a dějiny přejídání Co jsou poruchy příjmu potravy? Definice mentální anorexie Definice mentální bulimie Jinak nespecifikované poruchy příjmu potravy EDNOS Obezita Rizikové faktory a příčiny vzniku Biologické faktory Sociální, kulturní a psychické faktory Epidemiologie Mentální anorexie Mentální bulimie Příznaky poruch příjmu potravy Jak poznáte mentální anorexii a bulimii? Rizika a komplikace Kardiovaskulární komplikace Komplikace gastrointestinálního traktu Kosterní komplikace Komplikace respiračního systému Renální komplikace Endokrinní komplikace Metabolické komplikace Dermatologické komplikace... 28

5 1.7. Léčebné postupy Částečná hospitalizace a hospitalizace Ambulantní péče Rodinná terapie Svépomoc Kognitivně-behaviorální terapie Interpersonální terapie Psychodynamická terapie a psychoanalytický přístup Farmakoterapie Cíle, úkoly a metodika práce Cíle práce Úkoly práce Metodika práce EMPIRICKÁ ČÁST Výsledky anketního šetření a jejich analýza Diskuze ZÁVĚR Resumé Seznam použitých zdrojů Seznam zkratek Seznam tabulek Seznam grafů Seznam obrázků Přílohy... 67

6 ÚVOD Jsme jen lidé. Všichni máme problémy, ať už jsou velké nebo malé. Problémy o kterých jsem se rozhodla psát, nemusí být na první pohled zřejmé. Strach z tloušťky, přehnaná pozornost věnovaná svému vzhledu a hmotnosti, nízké sebevědomí, přehnaná pohybová aktivita, úzkostné stavy až deprese, změny stravovacího režimu, to vše a ještě mnohem víc je součástí poruch příjmu potravy. Bakalářská práce se pak zaměřuje úžeji na mentální anorexii a mentální bulimii. Téma jsem si zvolila také proto, že jsem v mládí jednou z těchto poruch trpěla. Pojídání velkého množství jídla s následným zvracením a využíváním projímadel bylo na denním pořádku. Už ani nevím, co mě k tomuto činu vedlo, možná to byl pocit provinilosti z takového množství spořádaného jídla, nebo jen mladická nerozvážnost. Nicméně po vyléčení jsem se začala o toto téma více zajímat. Kdo by dnes nechtěl být štíhlejší a krásnější? Ze všech stran se na nás valí propagace dokonalého těla, vypracovaného břicha, štíhlých stehen, vidíme dokonalé modelky a modely v tiskovinách, televizích i na internetu. Ale je to všechno opravdové? V dnešní době moderních zařízení, photoshopů, líčidel a plastických úprav je těžké rozeznat přírodní krásu od umělé, takže je zcela na nás jestli se necháme strhnout sny o dokonalosti. Bakalářská práce v teoretické části shrnuje teoretické poznatky věnované této problematice. Předmětem jednotlivých kapitol teoretické části práce je historie PPP, stanovení jejich jednotlivých charakteristik, rizikových faktorů a příčin vzniku, symptomů, zdravotních komplikací a v neposlední řadě i forem a možností léčby. Cílem bakalářské práce je formou anketního šetření zjistit, jaká je míra informovanosti široké veřejnosti o poruchách příjmu potravy, jaký je životní styl respondentů, a zda dotazovaní neinklinují k některé z poruch příjmu potravy, což je obsaženo v empirické části práce. 6

7 1. TEORETICKÁ ČÁST 1.1. Historie poruch příjmu potravy Hlavním úkolem této kapitoly je seznámení se s historií poruch příjmu potravy. První část je věnována dějinám mentální anorexie, kde se zaměřuji, jak na objevení tohoto pojmu, tak později na jeho nahlížení veřejností. V druhé části kapitoly potom procházím dějinami mentální bulimie, které jsou kratší, nicméně taktéž důležité. Můžeme zde najít celou škálu lékařů, filozofů a psychiatrů, kteří se podíleli na lepším pochopení tohoto problému. Už z dávných dob jsou popisovány nejrůznější formy poruch příjmu potravy. Pojem asithia používal již v 5. století před naším letopočtem Hippokrates a označoval jím poruchy příjmu potravy. Termín anorexie jako první v historii použil Galén ve 2. století našeho letopočtu (Papežová, 2010, 20) Mentální anorexie a dějiny odmítání potravy Ve 14. století je první zmínka o Sv. Kateřině, dívce, která zemřela hladem dobrovolně. Starala se totiž o ženu s nádorem prsu, ale po určité době ji nelibá vůně odumírající tkáně znechutila natolik, že to nebyla schopná snést. Tudíž aby překonala tuto nechuť, setřela hnis z odumírající tkáně a vypila ho. Té samé noci se jí zjevil Kristus a řekl jí, aby pila krev z jeho ran, protože to měla být útěcha pro její žaludek. Jenže Sv. Kateřina to pochopila tak, že nemůže jídlo trávit a tím pádem nemusí až do konce svého života jíst. Tak přežívala jen o chlebu, vodě a zelenině. Když snědla více jídla, tak polykala kořínky, které způsobovaly zvracení. Díky tomu, že věřila v milost boží, zvali si ji králové a královny i dokonce papežové, aby jim radila (Papežová, 2010, 20). V této době se dívkám, jako byla Sv. Kateřina, říkalo zázračné panny, kterým se dostávalo místní i celonárodní pozornosti (Krch, 2005, 28). 7

8 V roce 1694 Richard Morton známý britský lékař jako poprvé definoval mentální anorexii (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 152). Na počátku 19. století se ve francouzské literatuře objevuje termín nervová anorexie. Fleury Imbert, prakticky neznámý francouzský filozof, v roce 1840 rozlišuje kromě bulimie a picy ještě dva druhy anorexie. Anorexii gastrickou, která je hlavně poruchou trávení a anorexii nervovou, díky které pacienti odmítají jídlo, protože mozek nevyšle signál chuti k jídlu a pocitu hladu (Krch, 2005, 28). V roce 1859 William Stout Chipley, lékař z Kentucky, popsal tzv. sitiomanii, která byla tehdy označována jako sitiofobie (chorobné nechutenství). Lékař Louis Victor Marcé o rok později napsal článek o zvláštní formě hypochondrického deliria, kdy sledoval několik mladých dívek, trpících nechutí k jídlu. Nicméně jako v případě Chipleyho, článek neměl téměř žádnou odezvu (Papežová, 2010, 20-21). Teprve ve 2. polovině 19. století se objevují jednoznačné popisy, o jejichž prvenství se dělí pařížský lékař Ernest Charles Lasègue a londýnský lékař sir William Withey Gull, který ve své přednášce mluvil o hysterické apepsii, v níž dívky velmi hubnou, aniž by trpěly tuberkulózou (obr. 1). Oba autoři podali vylíčení této nemoci ve svých článcích, kde se podle nich jedná o psychogenní chorobu, která se vyskytuje hlavně u dívek a žen v mladším věku. Některé z příznaků, které popisovali, byly: velký úbytek na hmotnosti, zácpa, neklid, atd. (Papežová, 2010, 21). Obr. 1 Pacientka s anorexia nervosa před léčbou a po léčbě Zdroj: Papežová,

9 I po jednoznačných článcích významných autorů byla však mentální anorexie stále považována za duševní poruchu. Nicméně roku 1914 hamburský patolog Morris Simmonds objevil u některých pacientů léze v podvěsku mozkovém a anorexie začala být spojována se Simmondsovou chorobou. Bohužel poté trvalo dlouhou dobu, než byla tato chybná teorie odmítnuta (Krch, 2005, 31). Ve 40. letech 20. století byla znovuobjevena mentální anorexie jako duševní porucha, byla přesunuta do učebnic psychiatrie a dále se rozvíjela. Během 60. let se mentální anorexie stává moderní chorobou a přibývají další důležité rysy při jejím diagnostikování, jako např. snaha o dosažení štíhlosti a chybné vnímání vlastního těla (Krch, 2005, 31). Modelka Twiggy se v roce 1967 dostává na titulní stranu časopisu Vogue, kde váží 41 kg a měří 170 cm a o tři roky později varuje švédský psychiatr Theander před obrovským nárůstem poruch příjmu potravy (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 153). V poslední době je stále toto téma jedním z hlavních problémů poruch příjmu potravy, které veřejnost s velkým zájmem sleduje Mentální bulimie a dějiny přejídání O bulimii není v literatuře tolik zmíněk jako o anorexii, i když nenasytné hltání jídel, často doprovázené zvracením, bylo známo už z dřívějších dob, hlavně u privilegované společnosti. Podle Plutarcha pojem bolimos označoval zlého démona a původně měl znamenat velký hlad. V pozdější době tento pojem však označoval velký hlad, při kterém by člověk dokázal sníst cokoliv (Krch, 2005, 31-32). Spousta různých významů bulimie přetrvala až do moderní doby. Bylo rozlišováno několik druhů bulimie a stále častěji byla tato porucha spojována s emocionálními projevy. I přes tohle všechno bylo bohužel stále nahlíženo na bulimii jako na projev špatného trávení (Krch, 2005, 32). 9

10 Teprve psychiatr Gerald Russel poprvé v roce 1979 použil termín bulimia nervosa, což podle něj znamená: Silné a neovladatelné nutkání se přejídat ve spojení s chorobným strachem ze ztloustnutí a s vyhýbáním se ztloustnutí jako následku jídla vyvoláním zvracení, nebo zneužíváním pročišťujících prostředků nebo obojím u žen s normální tělesnou hmotností. Čímž získala bulimie status psychiatrické diagnózy (Krch, 2005, 32). WHO také v roce 1987 prohlašuje bulimii za důležitý problém světové populace (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 153). Koncem 90. let 20. století, je publikováno množství článků na téma poruch příjmu potravy a ubírají se k dalšímu členění a jejich lepšímu poznávání (Papežová, 2010, 23). 10

11 1.2. Co jsou poruchy příjmu potravy? Nejdříve je důležité vymezit, které hlavní onemocnění řadíme do poruch příjmu potravy, následně tyto nemoci definovat, abychom věděli, čím jsou charakteristické. Nakonec se zaměřit na diagnostiku a specifické typy těchto nemocí. Krch (2005, 15) uvádí, že Mezinárodní klasifikace nemocí spolu s Diagnostickým a statistickým manuálem Americké psychiatrické asociace pod pojem poruch příjmu potravy zahrnují dvě nejzřetelněji vymezené poruchy a to mentální anorexii a mentální bulimii (obr. 2). Obr. 2 Spektrum poruch příjmu potravy Zdroj: Papežová, 2003 I přes zdánlivou odlišnost hubených anorektiček od bulimiček jsou si tyto dvě poruchy příjmu potravy velmi podobné (Krch, 2005, 15). Krch (2008, 21) poukazuje na to, že: Asi jedna třetina mladých anorektiček se začne časem přejídat a více než polovina bulimiček uvádí období anorexie v minulosti. Dle Papežové (2003, 14) pochopení anorexie a bulimie může být pro zdravé jedince až nemožné, snadnější je představa o vzniku přejídání, které je u populace častější. Maloney (1997, 7) mluví o poruchách příjmu potravy tehdy, když lidé jídlo používají k řešení svých emocionálních problémů. Dle Maradové (2007, 6) mentální anorexie a bulimie představují krajní polohy nutričního chování od omezování příjmu potravy až po přejídání, které je spojené s užíváním projímadel. 11

12 Hlavním pojítkem těchto poruch je strach z tloušťky a také přehnaná pozornost věnovaná svému vzhledu a hmotnosti, kdy se neustále nemocní zaměřují na to, jak vypadají, jaká je jejich hmotnost a jak mohou zhubnout (Krch, 2005, 15). Dle Krcha (2010, 25) společným bodem může být také přehnaná pohybová aktivita a s tím spojený i vyšší energetický výdej. U obou poruch je také časté nízké sebevědomí a sociální problémy (tab. 1). Nicméně mnoho problémů, které se vyskytují u nemocných s těmito poruchami, můžeme vidět i u zdravých jedinců (Krch, 2005, 15-16). Tab. 1: Srovnání anorexie a bulimie Počátek obtíží Pohlaví nemocných: ženy : muži Výskyt v rizikové populaci (ženy let) Chování k jídlu Srovnání anorexie a bulimie Mentální anorexie Mentální bulimie rok, výjimečně rok, výjimečně později dříve (10-15):1 20:1 0,5-0,8 % 2,5-6% pomalé jídelní tempo, malá sousta, vybíravost, nízký příjem tekutin spíše rychlejší jídelní tempo, větší sousta, obvykle velký příjem tekutin Pokles hmotnosti výrazný mírný nebo naopak zvýšení hmotnosti Sebekontrola vystupňovaná oslabená Deprese 10-60% 20-90% Významné zlepšení 20-75% 60-85% Definice mentální anorexie Zdroj: upraveno podle Krch, 2008 Papežová (2000, 10) uvádí, že: Pro postižené mentální anorexií se ztráta váhy stává smutnou životní cestou. Mentální anorexie je charakteristická ubýváním hmotnosti, které je úmyslně vyvoláno a obavou z tloušťky, která má charakter ovládavé myšlenky (obr. 3 a 4). Pacienti samy usilují o snížení hmotnosti a dosahují toho různými způsoby, nejčastěji však hladověním (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 154). Pojem anorexie ale může být u spousty 12

13 pacientů zavádějící, protože oslabení chuti k jídlu je většinou až sekundárním důsledkem hladovění a nemusí být u všech pacientů. U některých je hladovění naopak doprovázeno zvýšeným zájmem o jídlo, jako např. časté vaření, sbírání receptů, přemýšlení o jídle (Krch, 2005, 16) Diagnostická kritéria mentální anorexie Diagnostická kritéria mentální anorexie se mohou shrnout do tří základních znaků: vědomé a aktivní udržování nízké tělesné hmotnosti (váha nižší než 17,5 BMI 1 ); strach z tloušťky; porucha menstruačního cyklu u žen, jestliže nejsou užívány hormonální přípravky (Krch, 2010, 25). Specifické typy mentální anorexie: Nebulimický (restriktivní) typ nedochází k opakovaným záchvatům přejídání. Bulimický (purgativní) typ dochází k opakovaným záchvatům přejídání (Krch, 2005, 17) Definice mentální bulimie Mentální bulimie je charakteristická nekontrolovatelnými a opakovanými záchvaty příjmu potravy, která má většinou vyšší energetickou hodnotu. Po přejídání se u pacientů objevují pocity přejedení, které doprovází deprese a pocit viny. Následně se nemocný snaží přijaté potravy zbavit, pomocí zvracení nebo užitím projímadel (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 173). Maradová (2007, 8) uvádí, že pocit přejedení je relativní a ze záznamu nemocných je někdy zřejmé, že snědli jen o trochu víc, než původně chtěli, nicméně pocit ztráty kontroly nad jídlem je důležitější, než konkrétní množství jídla. 1 BMI (index tělesné hmotnosti) = tělesná váha (kg) / tělesná výška (m 2 ) 13

14 Diagnostická kritéria mentální bulimie K určení diagnózy mentální bulimie je třeba tří základních znaků: opakující se přejídání; opakující se kontrola tělesné hmotnosti, hladovky a nadměrné cvičení; strach z tloušťky s vysokým zájmem o vzhled (Krch, 2010, 27). Specifické typy mentální bulimie: Purgativní typ používání zvracení, zneužití diuretik nebo laxativ k zabránění zvýšení hmotnosti. Nepurgativní typ používání diet, hladovek nebo nadměrné fyzické aktivity, ne však pravidelné purgativní metody (Krch, 2005, 19). Obr. 3 a 4 Mentální anorexie Zdroj: Navrátilová, Češková & Sobotka, Jinak nespecifikované poruchy příjmu potravy EDNOS Psychogenní přejídání je charakteristické záchvaty přejídání. Rozdíl od prostého přejedení je v požití většího množství jídla během krátké doby (do 2 hodin) a hlavně v pocitu ztráty kontroly nad jídlem. Ze začátku přejídání může být chuť a složení jídla velmi příjemné, ale později se 14

15 dostaví pocit znechucení a studu. Lidé, co propadají psychogennímu přejídání, jedí až 2x rychleji než běžná populace, mohou ukrást jídlo ostatním a jíst vyhozené zbytky. To co dělají, samy považují za ostudné a nechutné (Papežová, 2003, 17-18). Noční přejídání je charakteristické nespavostí, přejídáním a ranní anorexií (Papežová, 2003, 18) Obezita Poruchy příjmu potravy a obezita mají mnoho společného. Obezita může hrát velkou roli při stanovení příčin poruch příjmu potravy. Přejídání pak, spolu s různými dietami, zase v rozvoji obezity. Obezita je charakterizovaná nadměrnou tělesnou hmotností, způsobenou zvýšeným ukládáním tukové tkáně. Jde o chronické onemocnění, které postihuje děti i dospělé (Hejmalová & Hrnčiříková, 2012). O obezitě se mluví, když podíl tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti přesáhne 25 % u mužů a 30 % u žen a Body Mass Index přesáhne hodnot vyšších než 30 (obr. 5) (Hejmalová & Hrnčiříková, 2012). Obezitu nelze považovat jen za kosmetický problém, protože je ve většině případů doprovázena řadou závažných onemocnění a komplikací. Celkově je spojena s vyšší nemocností a úmrtností. (Hejmalová & Hrnčiříková, 2012). Obr. 5 Klasifikace obezity Zdroj: Hejmalová & Hrnčiříková,

16 1.3. Rizikové faktory a příčiny vzniku První část této kapitoly je zaměřena na to, co vlastě rizikovým faktorem poruch příjmu potravy může být. Není to jen jeden faktor nebo příčina, co nám udává vznik onemocnění, ale jedná se o souhru různých faktorů, které jsou vzájemně propojené. Nakonec charakterizujeme jednotlivé rizikové faktory od biologických až po psychické. Papežová (2010, 36) uvádí, že: Rizikovým faktorem může být charakteristika či událost, jejíž přítomnost zvyšuje pravděpodobnost (riziko) výskytu onemocnění. Dle Maradové (2007, 15) lze říct, že anorexie a bulimie jsou důsledkem vlivu několika faktorů, hlavně tedy sociálních a kulturních, které zmiňují i jiní autoři, dále chronických obtíží, nedostatečných rozhodovacích dovedností a nakonec i genetických faktorů. Dnes se většinou shodneme v tom, že neexistuje žádný specifický faktor nebo jasná příčina, kromě diet pro redukci hmotnosti, která by se nacházela u většiny pacientů, vysvětlovala jejich obtíže, nebo snad jejím odstraněním vedla k vyléčení. Skoro vždy jde o určitou souhru různých faktorů, jako např. rodinných, biologických nebo sociokulturních a také nepříznivé životní události. Nicméně tato souhra různých faktorů vyžaduje, aby každý rizikový faktor nebo příčina, kterou se zaobíráme, byla podrobena nezávislému empirickému zkoumání (Krch, 2005, 57). Úvodním krokem v prozkoumání rizikových faktorů jsou studie, které zjišťují, ve kterém hledisku se nemocní liší od zdravých. Kromě stálých faktorů, jako je rasa nebo pohlaví nám studie neřeknou, zda se jedná o příčinu nebo následek. Někdy sice víme, že sledovaný faktor se vyskytuje častěji u nemocných než u zdravých, ale nevíme, zda tento faktor tomu onemocnění předcházel, nebo jej následoval, tudíž mluvíme o korelátu a ne o rizikovém faktoru. Naopak jestliže máme dostatečné množství důkazů, že sledovaný faktor se vyskytl dříve než onemocnění, jedná se o rizikový faktor (Papežová, 2010, 36). 16

17 Biologické faktory Pohlaví, věk a puberta Dle Papežové (2010, 37) významně častěji onemocní poruchami příjmu potravy ženy než muži a tento výrok byl podpořen i mnohými výzkumy. Být ženou je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro rozvoj poruch příjmu potravy a konkrétně u mentální anorexie je toto riziko desetkrát vyšší. K nejvýraznějším změnám u dívek dochází v průběhu puberty a adolescence, kdy se jedná hlavně o spojení rychlého tělesného růstu s přibýváním tukových zásob a tělesné hmotnosti a to představuje pro mnoho dívek hrozbu (Krch, 2005, 61). Zatímco děvčata během puberty přibírají, chlapcům roste svalová hmota a tím se přibližují k ideálu krásy, kterému se děvčata spíš vzdalují s přibývajícím věkem. Během puberty je člověk citlivější, sociálně vnímavější, jeho sebevědomí labilnější ale hlavně je puberta obdobím dramatický změn (Krch, 2010, 59-60) Tělesná hmotnost Se zvyšováním tělesné hmotnosti roste nespokojenost žen se svým tělem a tím se zvyšuje riziko spojené s redukčními dietami, během kterých dochází ke ztrátě tukové i svalové hmoty, a riziko vzniku bulimii. Jedná se hlavně o strach z tloušťky a strach má skoro pokaždé reálné kořeny, proto se poruchy objevují nejvíce v období dramatických změn (Krch, 2005, 62) Menstruační cyklus Nepravidelnost menstruace může dle některých autorů předcházet počátku anorexie a jakékoliv omezení příjmu potravy ať už sebemenší vede k endokrinním změnám v lidském organismu, ale ty jsou spíše důsledkem diet. Spolu s nízkým příjmem energie může hrát důležitou roli i nižší příjem bílkovin a emoční stres (Krch, 2005, 62). 17

18 Sociální, kulturní a psychické faktory Exkluzivní porucha Mentální anorexie bývá často spojována se středními a vyššími sociálními vrstvami. K tomuto jistě přispěly i některé známé osobnosti, jako např. Sisi nebo zpěvačka Karen Carpenterová a jiné. Dříve byly diety přepychem a tak se není čemu divit, že jim podlehly dívky z vyšších vrstev (Krch, 2010, 57). Krch (2005, 59) uvádí, že ještě před lety byly ve společnosti oblíbené prostředky na přibírání (obr. 6). Nicméně dnes už je i pro nižší vrstvy snižování tělesné hmotnosti a vyhublost důležitou hodnotou v životě. Dle několika studií však stále platí některé rasové a sociální rozdíly, které poukazují na to, že dívky s bílou barvou pleti a z vyšších vrstev mají na začátku dospívání vyšší hmotnost, ale koncem dospívání jsou hubenější než děvčata s tmavou barvou pleti a z nižších vrstev (Krch, 2010, 57-58). Obr. 6 Příklad dříve populárních prostředků na přibírání Zdroj: Krch, Diety Diety doporučují lékaři, nacházejí se v různých časopisech, dají se koupit v lékárnách, ale hlavně si je už vyzkoušely alespoň tři čtvrtiny žen (Krch, 2010, 18

19 58). Dle Maradové (2007, 16) spousta studií prokázala, že: redukční diety zvyšují riziko vzniku mentální anorexie nebo bulimie asi osmkrát. Američtí výzkumní pracovníci poukazují na to, že dnešní situace už dospěla tak daleko, že mezi ženami převažuje držení diet nad normálním jídlem bez strachu z tloušťky (Krch, 2010, 59) Životní události Spousta dívek dávají za vznik poruchy přijmu potravy vinu životním událostem. Nejčastěji jsou to problémy v rodině, narážky na jejich vzhled nebo životní změny. Nicméně dle odborníků je to sporné a spíše se jedná o osobní názor rodiny a pacienta, co mohlo napomoct rozvoji nemoci (Krch, 2010, 61). Závažné životní události dle Papežové (2003, 23) mohou spouštět i jiné psychické obtíže, jako je alkoholismus nebo přesvědčení, že jsme k ničemu Nemoc z hladu Diety, nadměrná pohybová aktivita a zvracení mohou vzbuzovat dojem, že se dokážeme kontrolovat a přiblížit našemu ideálu. Na krátkou dobu si sice sebevědomí posílíme, ale problém je v tom, že se to nedá vydržet dlouho. To, co zprvu přinášelo uspokojení (omezování se v jídle, zvracení a vyhublost), si nemocného postupně stále více zotročuje. V souvislosti s anorexií je zmiňována spousta osobnostních rysů, jako je úzkost, vyhýbavé chování, hysterie, přecitlivělost, sociální fobie, rigidita, egocentrismus a jiné (Krch, 2010, 62-63) Vliv rodiny a genetické riziko Samotný výskyt poruchy příjmu potravy v úzkém rodinném kruhu ženského pohlaví je významným rizikovým faktorem. Z hlediska vzniku poruchy příjmu potravy je zvláště významná role rodiny při formování konceptu úspěchu, krásy a představy o vlastním těle, při vytváření jídelních a pohybových návyků a životního stylu. Také můžeme poukázat při rozvoji anorexie na vysoká 19

20 očekávání rodičů, nedostatek empatie a péče (Krch, 2010, 63). Dle Papežové (2003, 21) se genetika na vzniku anorexie podílí z 50-90% a na vzniku bulimie z 35-83% Společenský teror Rychle se měnící kultura, která oslavuje štíhlost a jednostrannou sebekontrolu je také příčinou vzniku poruch příjmu potravy. Časopisy, filmy, televize a všechny ostatní sdělovací prostředky vytváří stále větší tlak na ženy a přesvědčují je o tom, že všechno závisí na tom, jak jsou hubené (Krch, 2010, 64). Dle Papežové (2003, 19) často v médiích slyšíme, že: čím nižší váha, tím lepší zdraví. Oproti tomu ve světě, kde hladovění není dobrovolnou volbou, ztrácí poruchy příjmu potravy smysl (Krch, 2010, 64). 20

21 1.4. Epidemiologie V této kapitole se zaměříme hlavně na výskyt mentální anorexie a bulimie. U jakého pohlaví je největší procento výskytu onemocnění, v jakém věku a v jakých zemích. Také se dozvíme, že není tak jednoduché diagnostikovat onemocnění a tím stanovit jeho výskyt a proč. Krch (2005, 35) uvádí, že základními ukazateli v epidemiologii jsou prevalence a incidence onemocnění. Prevalence, což je aktuální rozšíření poruchy, se spíše zabývá zastoupením poruchy u různých populačních skupin, hlavně vztahy poruchy a některých kritérií, jako je pohlaví apod. Zatímco incidence je počet nových případů za určité období. Dle Smolíka (1996, 311) jsou studie často obtížné v nemožnosti získat potřebné informace a údaje a také v častém popírání či zastírání skutečnosti u jednotlivých dívek Mentální anorexie Prevalence mentální anorexie u mladých žen a dívek je 0,5-1,0%. Toto onemocnění se nejčastěji vyskytuje ve středních a vyšších socioekonomických vrstvách a také vysoké riziko je u sester dívek, které trpí anorexií a pravděpodobně i u jednovaječných dvojčat (Smolík, 1996, 307). Dle Navrátilové, Češkové & Sobotky (2000, 154) ve vyspělých zemích drží nějakou dietu přibližně 50 % žen. Smolík (1996, 307) také poukazuje na vzrůstající incidenci mentální anorexie a to především u žen a dívek (obr. 7) Mentální bulimie Mentální bulimie se nejčastěji vyskytuje u studentek středních a vysokých škol, zhruba 4-15%. O něco menší je potom výskyt u dívek adolescentních a mladých dospělých asi 1-3% (obr. 8). U mužů je popisováno asi 10% případů. Zřetelný je i nárůst incidence (Smolík, 1996, 311). Dle Krcha (2005, 35) v případě mentální bulimie je situace se zjišťováním výskytu složitější, protože tento pojem byl vymezen až koncem sedmdesátých let a od té doby byla charakteristická kritéria 21

22 několikrát pozměňována a upravována. V méně vyspělých zemích je také složité toto onemocnění přesně diagnostikovat, jelikož se země potýkají s nedostatkem potravin, hladomorem a bojem o přežití, tudíž data a informace pocházejí především z hospodářsky vyspělých zemí, jako v případě mentální anorexie (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 173). Zdroj: Papežová, 2010 Obr. 7 První hospitalizace pro AN na obyvatel podle věkových skupin žen v letech Zdroj: Papežová, 2010 Obr. 8 Srovnání počtu prvních hospitalizací pro AN a ostatní poruchy (BN a EDNOS) na obyvatel u žen ve věku let ( ) 22

23 1.5. Příznaky poruch příjmu potravy Jak se dá poznat mentální anorexie a bulimie? Je to někdy velmi složité, ale jsou některé typické příznaky, díky kterým můžeme poznat, že se něco děje a o těchto příznacích se dozvíme v této kapitole. V případě, že dívky opakovaně zvrací, začnou se doma ztrácet léky, odbíhají na toaletu po každém jídle, tajně nakupují vlastní potraviny, tak už tohle může být příznakem mentální bulimie. Naopak anorektičky konzumují velmi malé porce jídel, neustále se prohlížejí a kontrolují svou hmotnost, časem se také izolují od společnosti a mají potřebu neustálé zvýšené pohybové aktivity Jak poznáte mentální anorexii a bulimii? Změna jídelníčku. Mizí jídla energeticky vydatná nebo nezdravá. Konkrétně anorektičky začnou zprvu vynechávat tučná jídla a sladkosti. Později je to rozšiřováno i na další jídla, jako jsou knedlíky, tučné maso, bílé pečivo apod. Nakonec jim zůstanou ke konzumaci jen jídla dietní, nebo ta, která si připraví sami (Krch, 2010, 29). Změna stravovacího režimu. Dle Maradové (2007, 11) na jídlo nemají najednou čas a ani chuť. Ráno se vymlouvají, že také nemají čas nebo nejsou zvyklí jíst. Večer pak že už jsou po večeři. Vyhýbají se hlavním jídlům, a když už jí, tak si neberou nic, co by bylo navíc. Jsou velmi důslední v těchto změnách a vše obhajují s větší rafinovaností. Maloney (1997, 42) uvádí, že jídelníček bulimiček je často ovlivněn jejich pocity, stresem, často jí, i když jsou úplně plné a jídlem reagují na různé životní situace. Úzkostlivé srovnání s ostatními. Během jídla se srovnávají s ostatními, aby měli co nejméně jídla na talíři. Hodně žvýkají, uždibují a někteří i kouří, aby zahnali hlad (Krch, 2010, 29). 23

24 Změna chování u stolu a jídelního tempa. Anorektičky konzumují jídlo velmi pomalu, dlouho si ho prohlížejí a neustále kontrolují, co vše snědli. Jídlo si rozdělují na menší kousky, prý aby si ho mohli vychutnat, přitom jim jídlo trvá sníst tak dlouho, že se pak opravdu nestihnou najíst. Bulimičky naopak jí až velké porce jídel, rychle, hltavě a nekontrolovatelně (Maradová, 2007, 11). Změna chuti a izolace od společnosti. Někdy hodně solí, někdy naopak málo, pijí kávu, aby zahnali hlad a udrželi se aktivní. Vyhýbají se konzumaci ve společnosti, protože mají pocit, že je každý sleduje. Nebo jim vadí některé zlozvyky ostatních lidí, jako je mlaskání apod. Anorektičky si raději připravují své jídlo doma, které je méně vydatné a ví jeho přesné složení. Bulimičky mají problém zase jídlo udržet v sobě a nevyzvracet ho, nebo naopak vědomě používají diuretika a jiné prostředky k vyvolání zvracení (Krch, 2010, 29). Nadměrná pohybová aktivita. Maradová (2007, 12) stanovuje, že mají potřebu neustále něco dělat, cvičit a hýbat se. Nedokáží relaxovat a uvolnit se, protože jsou neustále ve stresu. Dokáží chodit dlouhé vzdálenosti pěšky, posilovat navlečení vrstvami oblečení, aby se co nejvíce zapotili. Neustálá kontrola hmotnosti a postavy. Často postávají před zrcadlem, pořád se váží, nebo se naopak vyhýbají váze se strachem, jestli nepřibrali. Některé dívky si oblékají volnější oblečení, aby nebyla vidět jejich vyhublost, a některé naopak předvádějí svou plochou a hubenou postavu (Krch, 2010, 30). Odpor k jídlu. Dle Maradové (2007, 12) anorektičky a někdy i bulimičky reagují na tlak k jídlu odporem. Vyhrožují, argumentují, jsou neustále přejedené a mají nafouklé břicho, podvádějí rodiče a všechny kolem sebe. Bulimičky mají silný pocit viny, když se nají a někdy se bojí zůstat samy s jídlem (Maloney, 1997, 42). 24

25 1.6. Rizika a komplikace Mentální anorexie i mentální bulimie jsou vážná onemocnění charakteristická velkým rizikem úmrtí. At už různé diety, hladovění nebo dokonce zvracení způsobují velkou řadu komplikací a obtíží, které zhoršují zdraví pacientů a znepříjemňují jim život. V této kapitole si osvětlíme nejrozšířenější komplikace, se kterými se můžou pacienti během nemoci potýkat a některá, která končí dokonce i smrtí Kardiovaskulární komplikace Dle Krcha (2005, 94) se s kardiovaskulárními potížemi můžeme setkat téměř u 90 % pacientů, přičemž nejčastější je sinusová bradykardie, což je snížení tepové frekvence pod 60 tepů za minutu. Papežová (2010, 170) uvádí, že se nachází až u 95 % pacientek s mentální anorexií. Další z možných komplikací je hypotenze pod 90/60 mm Hg, která může vést až k závratím a náhlým ztrátám vědomí. U anorektiček a bulimiček, které využívají diuretika a projímadla moc často, může docházet k narušení elektrolytové rovnováhy, a tím hrozí nebezpečí srdečních arytmií (Krch, 2005, 94). Dle Navrátilové, Češkové & Sobotky (2000, 161) kromě již zmíněné bradykardie a hypotenze můžeme mezi kardiovaskulární komplikace zařadit také snížení tepového objemu, snížení venózního tlaku, kardiomyopatie u bulimiček a změny EKG u pacientek s mentální anorexií. Významné jsou také poruchy funkce mitrální chlopně, levé komory a celkové zhoršení funkčnosti a výkonnosti srdečního svalu. Nakonec může dojít až k náhlému úmrtí, vlivem srdeční zástavy, nebo srdečními arytmiemi v důsledku narušení elektrolytové rovnováhy, kterou jsme již zmiňovali (Krch, 2005, 94). 25

26 Komplikace gastrointestinálního traktu Gastroduodenum. Pocity přesycenosti, bolesti břicha a nadýmání jsou součástí mentální anorexie a zřejmě souvisí s opožděnou pasáží ze žaludku do duodena při elektrolytových poruchách a sníženém svalovém tonu (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 162). Vznik žaludečních vředů a nekróz žaludeční sliznice můžeme pozorovat u pacientek s mentální bulimií (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 176). Při náhlém nárůstu množství přijímaného jídla po předchozím dlouhodobém hladovění dochází k akutní dilataci žaludku. Také je vzácně popisována perforace jícnu při přejídání a následném násilném zvracení (Papežová, 2010, 229). Střevo. U dlouhodobého hladovění pozorujeme především poruchu motility a zácpu (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 162). Pankreas. V několika případech s mentální anorexií je popisována zevně sekretorická insuficience pankreatu, což je nedostatečná funkce slinivky břišní, která se projevuje neschopností produkovat nebo dopravovat dostatečné množství trávicích enzymů do tenkého střeva pro možnost trávit potravu a následně ji vstřebat do organismu (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 162). Játra. Zvýšený výskyt zánětů jaterní tkáně virového původu je popsán u mentální anorexie (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 162). U pacientů s PPP se také můžeme setkat s jaterní steatózou, která je charakteristická nahromaděním tukových kapének v jaterních buňkách, což má za následek poškození jaterních funkcí (Papežová, 2010, 231) Kosterní komplikace U pacientek, které odmítají mléčné výrobky, se mohou výjimečně objevit případy osteomalacie, která způsobuje onemocnění kostí nedostatkem vitamínu D, 26

27 nicméně u mentální anorexie je mnohem častější osteoporóza, která vzniká už během prvních dvou let onemocnění. Dalším důsledkem je snížení minerální denzity kostí nejen u anorektiček ale i u bulimiček, které nikdy mentální anorexií netrpěly. Přiměřené cvičení má ochranný vliv na kostní denzitu, nicméně mnoho anorektiček má denzitu nízkou a i přesto usilovně cvičí, což má za následek rapidní zvýšení rizika patologických zlomenin (Krch, 2005, 97) Komplikace respiračního systému U mentální anorexie může mýt deficit elektrolytů za následek pokles síly dýchacích svalů a následné respirační selhání, na kterém se může podílet i snížená rezistence vůči infekci (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 161). V důsledku zvracení může dojít u bulimiček k vdechnutí zvratků s následnou aspirační bronchopneumonií. Ruptura jícnu je pak velmi závažnou komplikací. Při násilném a úporném zvracení může dojít k vývinu hypochloremie a alkalózy, která pak často vede k respirační dekompenzaci (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, 175) Renální komplikace Papežová (2010, 276) uvádí, že pacienti s PPP trpí celou řadou renálních komplikací, nicméně postižení ledvin a metabolické odchylky patří k těm nejzávažnějším. Hlavními poruchami elektrolytové rovnováhy během PPP jsou hypokalemie (snížená hladina draslíku), hyponatremie (snížená hladina sodíku), hypochloremie (snížená hladina chloru) a hypochlorní metabolická alkalóza, která se nejčastěji nachází u pacientů, kteří zvrací, nebo nadužívají projímadla a diuretika. Dehydratace spolu s nadužíváním diuretik a projímadel mohou zvyšovat riziko vzniku močových kamenů (Krch, 2005, 95). 27

28 Endokrinní komplikace Endokrinní komplikace jsou charakteristické především pro mentální anorexii a hlavním příznakem je zde amenorea, ztráta menstruace. Amenorea se objevuje při ztrátě více než 15 % optimální tělesné hmotnosti, kdy obsah tělesného tuku klesne pod kritickou úroveň pro daného jedince (Krch, 2005, 98) Metabolické komplikace Zhoršení regulace tělesné teploty je jedním ze základních metabolických komplikací. Při vystavení chladu nedochází u pacientů ke zvýšení jádrové tělesné teploty ani ke stabilizaci tělesné teploty ani ke třesu. Při vystavení horku se tělesná teplota jádra abnormálně zvyšuje a dochází jen k minimální vazodilataci. Zpomaluje se bazální metabolismus a metabolismus glukózy je narušen. (Krch, 2005, 100) Dermatologické komplikace Můžeme pozorovat úbytek vlasů, které jsou křehké a lámavé. Ztenčení kůže, nehty se třepí a lámou. Na kůži se také mohou objevit hematomy, dochází ke zbarvení kůže do zelenavé, oranžové nebo žlutavé barvy vlivem zvýšeného příjmu zeleniny při jednostranné výživě (obr. 9) (Navrátilová, Češková & Sobotka, 2000, ). Obr. 9 Karotenodermie žlutá až oranžová kůže Zdroj: Papežová,

29 1.7. Léčebné postupy V dnešní době máme spoustu terapeutických postupů, se kterými se můžeme při léčbě mentální anorexie a mentální bulimie setkat. V této kapitole poukážeme na ty nejdůležitější, i ty méně důležité, které ale mají také své postavení v léčebném procesu. Hned na začátku se můžeme podívat na jednoduché schéma, které nám může usnadnit rozhodování při volbě dané léčby (obr. 10). Obr. 10 Pomoc při rozhodování v léčbě poruch příjmu potravy Zdroj: Krch,

30 Částečná hospitalizace a hospitalizace Potřeba lékařské stabilizace pacientů je často důvodem k jejich hospitalizaci a nemusí nutně vyžadovat závazek pacienta, že se vyléčí. Naopak pokud je hospitalizace zamýšlena jako důležitý krok v procesu uzdravení, závazek aktivní spolupráce pacienta je nezbytný (Krch, 2005, 125). K tomu zda je potřeba pacienta hospitalizovat nám pomůže několik vodítek: nezbytný návrat k běžné hmotnosti, nebo přerušení trvalého úbytku hmotnosti u anorektiček přerušení záchvatů přejídání a následného zvracení zhodnocení a léčba jiných zdravotních obtíží léčba dalších stavů, jako jsou deprese, sebepoškozování nebo zneužívání psychoaktivních látek (Krch, 2005, 125). O hospitalizaci lze uvažovat: zda je pacient v tak velkém nebezpečí, že to jeho zdravotní stav vyžaduje pokud pacient nereagoval na dosavadní psychologickou léčbu (Krch, 2005, 125). Optimističtější verzí je krátkodobá hospitalizace spolu s psychologickým poradenstvím a následnou ambulantní psychoterapií a to vše s cílem stabilizace. Tato částečná hospitalizace, nebo denní stacionář jsou výhodnější, protože na rozdíl od úplné hospitalizace pacienti nemusejí zůstávat v nemocnici přes noc, ale terapie je pořád intenzivní (Krch, 2005, ). Bohužel krátkodobá hospitalizace většinou není vhodná pro mentální anorektičky, protože ty potřebují neustálý dohled a dlouhodobější hospitalizaci, která se snaží o hmotnostní přírůstek. Délka hospitalizace je dána počtem týdnů nebo měsíců nutných k získání alespoň 90% cílové hmotnosti. Rychlost přírůstku je optimálně okolo jednoho až jednoho a půl kilogramu týdně (Krch, 2005, ). 30

31 Ambulantní péče Někteří pacienti během několika let léčby mohou dojít do situace, kdy už další léčbu nechtějí, nebo pokud ano, tak by měla velmi malou naději na úspěch. V této situaci se můžeme snažit přejít od snahy překonat nemoc k navrácení pacienta do stavu psychické i somatické stability. Výhodou je, že tento typ terapie může být prováděn jak individuálně, tak skupinově. U skupinové terapie můžou pacienti pociťovat podporu od podobně postižených (Krch, 2005, 126) Rodinná terapie I když rodinná terapie není základním způsobem léčby, tak je první volbou u mladých pacientů a pacientů žijících se svou rodinou. Existují praktické a teoretické důvody proč zvolit zrovna rodinnou terapii. Mezi praktické patří například to, že pacient sdílí domov se svými rodiči, kteří mají za něho zodpovědnost. Naopak rodiče potřebují i nějakou teoretickou pomoc, jak zacházet s mladými pacienty. Rodinná terapie může být součástí dlouhodobějšího léčebného plánu, nebo i součástí individuální terapie (Krch, 2005, 127) Svépomoc Pacienti s mírnými příznaky onemocnění a s možností značného zlepšení nebo dokonce vyléčení mohou dosáhnout tohoto stavu pomocí svépomoci nebo edukativní intervence. Tato léčba se zaměřením na osvětu (poučení, jejichž cílem je vzdělání širokých vrstev obyvatelstva) má velký vliv na chování některých pacientů, nicméně nedosahuje takových výsledků jako například kognitivněbehaviorální terapie.(krch, 2005, ) Kognitivně-behaviorální terapie Kognitivně-behaviorální terapie je běžně uznávanou léčebnou metodou mentální bulimie ale vytváří i teoretický základ pro léčbu mentální anorexie. Tato terapie 31

32 vychází z kognitivního pojetí mentální bulimie (obr. 11), které předpokládá, že tuto poruchu udržuje extrémní zaujetí vlastní postavou a tělesnou hmotností., přičemž pacienti považují štíhlost za ideál a usilovně se snaží zabránit jakémukoli přírůstku hmotnosti (Krch, 2005, ). Dle Papežové (2010, 292) vede tato terapie k úplné nebo částečné remisi hlavně u mentální bulimie a to %. Zdroj: Krch, 2005 Obr. 11 Kognitivní pojetí udržování mentální bulimie Kognitivně-behaviorální terapie mentální bulimie vychází z kognitivního pojetí udržování této poruchy, jak jsme již dříve zmínili. Provedení této terapie je ambulantní a většinou zahrnuje 20 sezení v průběhu 20 týdnů, přičemž sezení trvá okolo 50 minut (Krch, 2005, 135). Tato terapie má několik fází: První fáze. Během první fáze se zaměřujeme na dva základní cíle a to vysvětlit pacientům smysl této léčby a základní teorii, ze které vychází. Druhým cílem je nahrazení záchvatovitého přejídání normálním a pravidelným stravovacím režimem. Častá sezení, což je dvakrát týdně, jsou nezbytná pouze tehdy, když jsou stravovací návyky pacientů vážně narušeny, což znamená přejídání několikrát denně (Krch, 2005, ). První sezení většinou věnujeme vysvětlení kognitivního pojetí udržování mentální bulimie na základě schématu uvedeného na obrázku č. 9 32

33 a snažíme se do něj zapojit vlastní zkušenosti pacienta. Poté se vrhneme na důsledky nemoci a seznámíme pacienta s tím, jak bude terapie postupovat podle již zmíněného schématu, které nám říká, že začínáme od stížností pacienta týkajících se úmyslného zvracení a záchvatovitého přejídání a postupujeme nahoru přes dietní omezení až po negativní sebehodnocení a zaujetí vlastní hmotností a postavou. Během prvního sezení je také potřeba pacienty vyzvat, aby si vedli jídelní záznamy, které jim pomohou při zkoumání jejich jídelních návyků, ale také aby mohli sledovat své pocity, chování a myšlenky spojené s jídlem. Pacienti mají velmi často špatné představy o přiměřené a ideální hmotnosti, tudíž je potřeba během léčby poučit pacienty i v tomto směru (Krch, 2005, ). Druhá fáze. Délka této fáze je většinou osm týdnů, přičemž sezení se koná jednou týdně. Neustále se zaměřujeme na pravidelný stravovací režim a k tomu se zaměříme i na odstranění dietních omezení, změnu negativního postoje vůči vlastní hmotnosti a postavě a nakonec probrání jiných kognitivních poruch, jako je nedostatek sebevědomí a další (Krch, 2005, ). Třetí fáze. Tato závěrečná fáze se skládá ze tří sezení, která se konají jednou za dva týdny a cílem je udržení dosavadního pokroku i po skončení léčby a ubezpečení pacientů, že i po skončení léčby se stav obvykle zlepšuje i nadále (Krch, 2005, ) Interpersonální terapie Interpersonální terapie byla původně vytvořena k léčbě deprese, protože není přímo namířena na problémy s jídlem. Tento léčebný postupu je hodně podobný kognitivně-behaviorální terapii. Interpersonální terapie je rozdělena do tří částí. V první části dochází k identifikaci interpersonálních problémů, které vedly k rozvoji a udržování problémů s jídlem. V druhé fázi se uzavírá terapeutická 33

34 smlouva o práci na těchto mezilidských problémech. Závěrečná část je zaměřena na otázky spojené s ukončením terapie (Krch, 2005, 129) Psychodynamická terapie a psychoanalytický přístup Základem této terapie je hypotéza, že prožívání a chování člověka závisí na nevědomých procesech mysli, které ovlivňují lidské chování a prožívání ve zdraví i nemoci. Tento přístup nám pomáhá k lepšímu porozumění onemocnění. Adolescence a vývojové požadavky s tím spojené jsou hlavním spouštěcím obdobím. Tato terapie vede ke změně osobnosti, pomáhá v oblasti zrání individuality, sexuální identity a dalšímu osobnímu rozvoji (Krch, 2005, ) Farmakoterapie Mezi hlavní úkoly farmakoterapie patří regulace příjmu jídla a úprava hmotnosti. Dalším úkolem je zaměření se na léčbu komorbidních psychických poruch, hlavně demence a nakonec odstranění somatických potíží. Terapie mentální bulimie pomocí psychofarmak (obr. 12) je mnohem rychlejší a úspěšnější než u mentální anorexie (obr. 13), nicméně v obou případech se převážně používají přípravky využívané i při jiných duševních poruchách, hlavně antidepresiva a antipsychotika (Krch, 2005, ). Obr. 12 Farmakoterapie mentální bulimie Zdroj: Krch,

35 Obr. 13 Farmakoterapie mentální anorexie Zdroj: Krch,

36 2. Cíle, úkoly a metodika práce 2.1. Cíle práce Hlavním cílem bakalářské práce je formou anketního šetření zjistit a vyhodnotit informovanost populace o problematice PPP, a to především v oblasti mentální bulimie a mentální anorexie. Dále bude anketní šetření vyhodnocovat výživové zvyklosti respondentů, a případnou inklinaci k vybraným poruchám příjmu potravy, tedy bulimii a anorexii Úkoly práce Úkol 1 Prostudování odborné literatury k dané problematice, shrnutí a porovnání přístupů různých autorů. Úkol 2 Vytvoření ankety a provedení anketního šetření. Úkol 3 Analýza a vyhodnocení výstupů získaných anketním šetřením. Úkol 4 Shrnutí výsledků práce 36

37 2.3. Metodika práce Pro výzkum bude zvolena metoda anketního šetření a to z toho důvodu, že umožnuje získání velkého množství dat a informací. Samozřejmě si budu vědomá nevýhod anketního šetření a má snaha povede k tomu, co nejvíce jim předcházet. Anketu budu vytvářet pomocí programu Survio a distribuovat ji, jak pomocí sociálních sítí a u, tak v tištěné formě. Respondenti budou seznámeni s tím, jak anketu správně vyplňovat, aby nedocházelo k případným nejasnostem. Úvodní část ankety bude obsahovat moje představení, cíle anketního šetření a žádost, zda by věnovali pár minut na její vyplnění. Anketa se bude skládat z 15 otázek, z toho 13 bude uzavřených, kde budou mít respondenti možnost vybírat jen jednu odpověď, ve zbylých dvou případech budou moci zvolit více odpovědí. Respondenti na to budou předem upozorněni. V praktické části bude dále provedena analýza anketního šetření metodou popisné statistiky. 37

38 3. EMPIRICKÁ ČÁST V anketním šetření jsem se zaměřila na populaci Jihomoravského kraje, přičemž jsem se soustředila spíše na mladší věkovou kategorii, jelikož je rizikovější v rozvoji poruch příjmu potravy, ale součástí sledovaného souboru jsou i respondenti ostatních věkových skupin. Oslovila jsem 100 respondentů a anketu vyplnili všichni. Výsledky jsem zpracovala pomocí popisné statistiky do názorných grafů a tabulek s využitím programů Microsoft Excel a Word Výsledky anketního šetření a jejich analýza V této kapitole zhodnotím jednotlivé otázky anketního šetření, které byly součástí ankety, a popíšu získané výsledky. 38

39 Otázka č. 1: Pohlaví? Tab. 2: Zobrazení pohlaví respondentů účastnících se anketního šetření Pohlaví Odpovědi Podíl muž 45 45,00% žena 55 55,00% 1. Pohlaví? muž žena 55% 45% Graf 1: Zobrazení pohlaví respondentů účastnících se anketního šetření Tabulka č. 2 i graf č. 1 znázorňují množství respondentů, kteří se účastnili průzkumu z hlediska pohlaví. Z celkového počtu dotazovaných respondentů anketního šetření bylo 55 žen 55% a 45 mužů 45%. Převážná většina dotazovaných byla ženského pohlaví, jelikož je rizikovější pro vznik a rozvoj PPP než pohlaví mužské. 39

40 Otázka č. 2: Kolik je vám let? Tab. 3: Věkové kategorie Věk Odpovědi Podíl 18 a méně 19 19,00% ,00% ,00% ,00% 50 a více 2 2,00% 2. Kolik je vám let? 18 a méně a více 6% 5% 2% 19% 68% Graf 2: Věkové kategorie Tabulka č. 3 i graf č. 2 popisují věkové kategorie respondentů. Věk jsem rozdělila do několika skupin a to: 18 let a méně, let, let, let a nakonec 50 let a více. Nejvíce byla zastoupena věková kategorie let v 68 osobách, 68%. O něco méně bylo nejmladším respondentům ve věku 18 let a méně v 19 osobách, 19%. Věková kategorie let byla zastoupena v 6 osobách, 6% a kategorie let v 5 osobách, 5%. Nejméně byla zastoupena nejstarší věková kategorie 50 let a více, a to ve 2 osobách, 2%. Nejvíce bylo dotazovaných ve věku let a 18 let a méně. Tyto dvě věkové kategorie jsou logicky zastoupeny ve větším množství právě proto, že jsou z hlediska PPP rizikovější skupinou. 40

41 Otázka č. 3: Jste studentem, nebo pracovníkem/odborníkem v oboru zdravotnictví nebo výživy? Tab. 4: Student nebo pracovník/odborník v oboru zdravotnictví nebo výživy Odpověď Odpovědi Podíl ano 38 38% ne 62 62% 3. Jste studentem, nebo pracovníkem/odborníkem v oboru zdravotnictví nebo výživy? ano ne 62% 38% Graf 3: Student nebo pracovník/odborník v oboru zdravotnictví nebo výživy Tabulka č. 4 i graf č. 3 zobrazují informace týkající se toho, zda jsou respondenti studenty nebo pracovníky/odborníky v oboru zdravotnictví nebo výživy. Cílem otázky bylo zjistit, zda respondenti studují, nebo pracují v oboru zdravotnictví nebo výživy. Otázka byla vytvořena z důvodu zachování objektivizace a možnosti zkreslení výsledků. Z celkového počtu dotazovaných odpovědělo ne 62 osob 62%, tudíž jejich profese ani studium není v oboru zdravotnictví ani výživy a zbylých 38 osob 38% odpovědělo ano, tudíž mají profesi nebo studium zaměřené na obor zdravotnictví nebo výživy. 41

42 Otázka č. 4: Kolikrát denně jíte? Tab. 5: Pravidelnost stravy Jídlo Odpovědi Podíl 1 2x 10 10,00% 3 4x 42 42,00% 5 6x 39 39,00% více 9 9,00% 4. Kolikrát denně jíte? 1-2 x 3-4 x 5-6 x více 9% 10% 39% 42% Graf 4: Pravidelnost stravy Tabulka č. 5 i graf č. 4 dokumentují pravidelnost stravy respondentů. Pravidelnost stravy jsem rozdělila do následujících skupin a to od nejméně častého 1 2x denně, 3 4x denně, 5 6x denně až po nejvíce časté více než 6x denně. Nejčastější odpověď respondentů byla, že jedí 3 4x denně, takto odpovědělo 42 respondentů, 42%. O pouhá 3% méně měla skupina dotazovaných, kteří jedí 5 6x denně a to ve 39 osobách, 39%. Mnohem menší zastoupení respondentů pak odpovědělo, že se stravuje 1 2x denně, takto odpovědělo 10 osob tedy10% dotazovaných. Více než 6x denně se stravuje pouze 9 osob, tedy 9% respondentů. Z dat vyplívá, že se respondenti ve většině případů stravují pravidelně, což je pozitivní výsledek i přes to, že 10% dotazovaných se stravuje pouze 1 2x denně. 42

43 Otázka č. 5: Jste spokojený/á se svým tělem? Tab. 6: Subjektivní spokojenost respondentů se svým tělem Odpověď Odpovědi Podíl ano 21 21,00% částečně ano 47 47,00% ne 25 25,00% rozhodně ne 7 7,00% 5. Jste spokojený / á se svým tělem? ano částečně ano ne rozhodně ne 25% 7% 21% 47% Graf 5: Subjektivní spokojenost respondentů se svým tělem Tabulka č. 6 i graf č. 5 znázorňují subjektivní spokojenost dotazovaných se svým tělem. Odpověď ano, tedy spokojenost se svým tělem udalo 21 osob, 21%. Částečnou spokojenost se svým tělem, tedy odpověď částečně ano vybralo největší množství respondentů v zastoupení 47 osob, 47%. Odpověď ne, tedy nespokojenost se svým tělem udalo 25 osob, 25%. Nejmenší množství respondentů v 7 osobách, 7% rozhodně nebylo spokojeno se svým tělem a proto zvolili odpověď rozhodně ne. Výsledek tohoto šetření je tedy celkem uspokojivý. 43

44 Otázka č. 6: Cítíte se po jídle provinile? Tab. 7: Pocit provinilosti po jídle Odpověď Odpovědi Podíl ano 22 22,00% ne 78 78,00% 6. Cítíte se po jídle provinile? ano ne 22% 78% Graf 6: Pocit provinilosti po jídle Tabulka č. 7 i graf č. 6 popisují, zda se respondenti cítí po jídle provinile. Nejvíce dotazovaných, tedy 78 osob, 78% se necítí po jídle provinile, tudíž vybrali odpověď ne. Zbylých 22 osob, 22% se cítí po konzumaci jídla provinile, vybrali tedy odpověď ano. I přes pozitivních 78% respondentů, kteří se necítí po jídle provinile je výsledek 22% dotazovaných, kteří pociťují provinilost po jídle lehce znepokojující. 44

45 Otázka č. 7: Vynecháváte některá z jídel? (možnost více odpovědí) Tab. 8: Výčet vynechávaných jídel Odpověď Odpovědi Podíl snídaně 31 35,63% dopolední svačina 32 36,78% odpolední svačina 21 24,14% oběd 12 13,79% večeře 7 8,05% ne 26 29,89% 7. Vynecháváte některá z jídel? (možnost více odpovědí) snídaně dopolední svačina odpolední svačina oběd večeře ne 35,63% 31 x 36,78% 32 x 24,14% 21 x 13,79% 12 x 8,05% 7 x 29,89% 26 x Graf 7: Výčet vynechávaných jídel Tabulka č. 8 i graf č. 7 dokumentují vynechávání jídel respondentů, účastnících se anketního šetření. Dotazovaní měli možnost odpovědět ano nebo ne. Pokud byla odpověď ano, mohli si vybrat z více možností, které jídlo vynechávají. Jídla jsem rozdělila na snídani, dopolední svačinu, oběd, odpolední svačinu a večeři. Pravidelnost ve způsobu stravování udalo 26 osob tedy 29,89%. Nejčastěji vynechávaným jídlem byla dopolední svačina. Tuto odpověď zvolilo 32 osob, tedy 36,78%. Druhým nejčastěji vynechávaným jídlem byla snídaně 35,63%. Tuto odpověď zvolilo 31 45

46 osob, tedy 35,63%. Odpolední svačinu zvolilo 21 osob, tedy 24,14%. Nejméně vynechávanými jídly byli: oběd, který vybralo 12 osob, tedy 13,79 % a večeře, vybraná 7 osobami, tedy 8,05%. Výsledek je znepokojivý, neboť většina respondentů jídlo zanedbává. 46

47 Otázka č. 8: Jak často provozujete pohybovou aktivitu? Tab. 9: Množství provozované pohybové aktivity týdně Odpověď Odpovědi Podíl vůbec 9 9,00% 1 2x týdně 31 31,00% 3 4x týdně 36 36,00% 5x týdně a více 24 24,00% 8. Jak často provozujete pohybovou aktivitu? vůbec 1-2 x týdně 3-4 x týdně 5 x týdně a více 9% 24% 31% 36% Graf 8: Množství provozované pohybové aktivity týdně Tabulka č. 9 i graf č. 8 zobrazují provozované pohybové aktivity týdně u dotazovaného vzorku respondentů. Pohybovou aktivitu jsem rozdělila od žádné, čili respondenti vůbec nesportují, přes 1 2x týdně, 3 4x týdně až po 5x týdně a více. Největší zastoupení u respondentů měla pohybová aktivita provozovaná 3 4x týdně, kterou vybralo 36 respondentů, 36%. O něco méně byla zastoupena pohybová aktivita provozovaná 1 2x týdně, u 31 respondentů, 31%. Pohybová aktivita provozovaná 5x týdně a více byla zvolena 24 respondenty, 24%. Žádnou pohybovou aktivitu, čili daní respondenti vůbec nesportují, vybralo 9 osob, 9%. Z hlediska doporučení minimální pohybové aktivity 1 2x týdně, je výsledek velmi pozitivní. 47

48 Otázka č. 9: Myslíte na jídlo neustále? Tab. 10: Zobrazení, zda respondenti neustále myslí na jídlo Odpověď Odpovědi Podíl ano 17 17,00% ne 40 40,00% někdy 43 43,00% 9. Myslíte na jídlo neustále? ano ne někdy 17% 43% 40% Graf 9: Zobrazení, zda respondenti neustále myslí na jídlo Tabulka č. 10 i graf č. 9 znázorňují, zda respondenti neustále myslí na jídlo. Z celkového množství dotazovaných 43%, 43 osob udalo, že o jídle přemýšlí někdy. Pouze o 3 % méně respondentů, tedy 40%, 40 osob zvolili odpověď ne, tedy odpověděli, že nepřemýšlejí o jídle příliš často. Nejméně bylo respondentů, kteří odpověděli, že neustále o jídle přemýšlejí a zvolili tedy odpověď ano, což bylo 17%, tedy 17 osob. Výsledek je tedy velmi uspokojivý, jelikož většina respondentů nepřemýšlí o jídle příliš často. 48

49 Otázka č. 10: Využil/a jste někdy nějaké metody k ovlivnění váhy? (možnost více odpovědí) Tab. 11: Výčet metod k ovlivnění váhy Odpověď Odpovědi Podíl diety 45 45,00% projímadla a diuretika 2 2,00% jiné medikamenty 10 10,00% ne 52 52,00% 10. Využil / a jste někdy nějaké metody k ovlivnění váhy? (možnost více odpovědí) diety projímadla a diuretika jiné medikamenty ne 45% 2% 10% 52% Graf 10: Výčet metod k ovlivnění váhy Tabulka č. 11 i graf č. 10 popisují, do jaké míry respondenti využívají metody k ovlivnění váhy. Dotazovaní měli možnost více odpovědí. Mohli odpovědět, že někdy nějakou metodu k ovlivnění váhy použili a následně si zvolili, kterou. Další možností byla odpověď, že nikdy žádnou metodu nevyzkoušeli. Největší množství respondentů 52 osob, 52% nikdy nevyužilo žádnou metodu k ovlivnění váhy, tedy vybrali odpověď ne. O ovlivnění váhy pomocí diet se někdy pokusilo 45 osob, 45%. 10 osob, tedy 10% respondentů někdy využilo ostatní udávané možnosti k ovlivnění váhy. Nejmenší zastoupení mělo použití projímadel a diuretik u 2 osob, 2%. Výsledek je celkem uspokojivý i přes to, že zhruba polovina respondentů vyzkoušela někdy nějaký druh diety. 49

50 Otázka č. 11: Ztrácíte kontrolu nad jídlem? Tab. 12: Stanovení ztráty kontroly nad jídlem Odpověď Odpovědi Podíl ano 31 31,00% ne 69 69,00% 11. Ztrácíte kontrolu nad jídlem? ano ne 31% 69% Graf 11: Stanovení ztráty kontroly nad jídlem Tabulka č. 12 i graf č. 11 dokumentují ztrátu kontroly nad jídlem u dotazovaného vzorku respondentů. 69 respondentů tedy 69% udalo, že neztrácí kontrolu nad jídlem, tedy zvolili odpověď ne. Zbylých 31 osob, 31% stanovilo, že ztrácí kontrolu nad jídlem, zvolili tedy odpověď ano. Výsledek je hodně znepokojující, protože i přes 69% respondentů, kteří neztrácí kontrolu nad jídlem, je zbylých 31% dotazovaných vysokým procentem. 50

51 Otázka č. 12: Vyberte správné tvrzení, které charakterizuje Mentální anorexii. Tab. 13: Znalost charakteristiky Mentální anorexie Odpověď Odpovědi Podíl Porucha charakterizovaná zejména neúmyslným 12 12,00% snižováním tělesné hmotnosti. Porucha charakterizovaná zejména úmyslným 82 82,00% snižováním tělesné hmotnosti. Porucha charakterizovaná zejména opakujícími se 1 1,00% záchvaty přejídání. Porucha charakterizovaná zejména patologickou 1 1,00% posedlostí zdravou výživou. všechny odpovědi jsou špatně 4 4,00% 12. Vyberte správné tvrzení, které charakterizuje mentální anorexii. Porucha charakterizovaná 1% 1% 4% 82% 12% zejména neúmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Porucha charakterizovaná zejména úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Porucha charakterizovaná zejména opakujícími se záchvaty přejídání. Porucha charakterizovaná zejména patologickou posedlostí zdravou výživou. všechny odpovědi jsou špatně Graf 12: Znalost charakteristiky Mentální anorexie 51

52 Tabulka č. 13 i graf č. 12 zobrazují znalost charakteristiky mentální anorexie u respondentů účastnících se anketního šetření. Byla stanovena jen jedna správná odpověď, na což byli respondenti dopředu upozorněni. Jednotlivé odpovědi se skládaly z charakteristik různých druhů PPP, nebo byly tyto charakteristiky lehce pozměněny. Správnou odpověď, tedy poruchu charakterizovanou zejména úmyslným snižováním tělesné hmotnosti, zvolilo 82 respondentů, 82%. Špatná odpověď velmi podobná té předchozí, lišící se jen v jednom slově, tedy porucha charakterizovaná zejména neúmyslným snižováním tělesné hmotnosti, byla vybrána 12 respondenty, 12%. 4 osoby, 4% vybraly, že všechny odpovědi jsou špatně. Charakteristika mentální bulimie, tedy porucha charakterizovaná zejména opakujícími se záchvaty přejídání, byla vybrána 1 respondentem, 1%. Charakteristika ortorexie, tedy porucha charakterizovaná zejména patologickou posedlostí zdravou výživou, byla vybrána také 1 respondentem, 1%, jako u předchozí mentální bulimie. Výsledek je velmi pozitivní, jelikož velká většina respondentů umí charakterizovat mentální anorexii. 52

53 Otázka č. 13: Vyberte správné tvrzení, které charakterizuje Mentální bulimii. Tab. 14: Znalost charakteristiky Mentální bulimie Odpověď Odpovědi Podíl Porucha charakterizovaná zejména opakujícími se 47 47,00% záchvaty přejídání. Porucha charakterizovaná zejména úmyslným 25 25,00% snižováním tělesné hmotnosti. Porucha charakterizovaná zejména neúmyslným 4 4,00% snižováním tělesné hmotnosti. Porucha char. zejména opakovaným redukováním příjmu potravy s cílem snížit 5 5,00% příjem kalorií a dovolit si tak pít více alkoholu. všechny odpovědi jsou špatně 19 19,00% 13. Vyberte správné tvrzení, které charakterizuje mentální bulimii. Porucha charakterizovaná zejména opakujícími se záchvaty přejídání. 5% 4% 19% 25% 47% Porucha charakterizovaná zejména úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Porucha charakterizovaná zejména neúmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Porucha char. zejména opakovaným reduk. příjmu potravy s cílem snížit příjem kalorií a dovolit si tak pít více alkoholu. všechny odpovědi jsou špatně Graf 13: Znalost charakteristiky Mentální bulimie 53

54 Tabulka č. 14 i graf č. 13 zobrazují znalost charakteristiky mentální bulimie u respondentů účastnících se anketního šetření. Byla stanovena jen jedna správná odpověď, na což byli respondenti dopředu upozorněni. Jednotlivé odpovědi se skládaly z charakteristik různých druhů PPP, nebo byly tyto charakteristiky lehce pozměněny, aby stanovení správné odpovědi nebylo tak lehkou záležitostí. Správnou odpověď, tedy poruchu charakterizovanou zejména opakujícími se záchvaty přejídání, zvolilo 47 respondentů, 47%. Charakteristika mentální anorexie, tedy porucha charakterizovaná zejména úmyslným snižováním tělesné hmotnosti, byla vybrána 25 respondenty, 25%. 19 respondentů, 19% vybralo, že všechny odpovědi jsou špatně. Charakteristika drunkorexie, tedy porucha charakterizovaná zejména opakovaným redukováním příjmu potravy s cílem snížit příjem kalorií a dovolit si tak pít více alkoholu, byla vybrána 5 respondenty, 5%. Porucha charakterizovaná zejména neúmyslným snižováním tělesné hmotnosti, byla zvolena 4 respondenty, 4%. Zde je výsledek znepokojující, jelikož jen necelá polovina respondentů umí charakterizovat mentální bulimii. 54

55 Otázka č. 14: Odkud jste se dozvěděl/a o poruchách příjmu potravy? Tab. 15: Výčet informačních zdrojů Odpověď Odpovědi Podíl internet 30 30,00% televize 12 12,00% škola 38 38,00% jiné 14 14,00% nic o nich nevím 6 6,00% 14. Odkud jste se dozvěděl / a o poruchách příjmu potravy? internet televize škola jiné nic o nich nevím 14% 6% 30% 38% 12% Graf 14: Výčet informačních zdrojů Tabulka č. 15 i graf č. 14 znázorňují výčet informačních zdrojů, díky kterým se respondenti dozvěděli o PPP. Nejčastějším informačním zdrojem, odkud se respondenti dozvěděli o PPP, byla škola, kterou vybralo 38 respondentů, 38%. O něco méně, tedy 30 respondentů, 30% stanovilo informačním zdrojem internet. Skoro na stejné úrovni byly jiné informační zdroje, které vybralo 14 respondentů, 14% a televize 12 respondentů, 12%. 6 respondentů, 6% poukázalo na to, že o PPP nic neví. PPP jsou aktuálním a rozšířeným tématem ve společnosti, na což poukazuje i výsledek v grafu 14, kde 94% dotazovaných ví o existenci PPP. 55

56 Otázka č. 15: Myslíte si, že trpíte některou z poruch příjmu potravy? Tab. 16: Subjektivní pocit respondentů, zda trpí některou z PPP Odpověď Odpovědi Podíl mentální anorexie 1 1,00% mentální bulimie 1 1,00% jiné 2 2,00% ne 83 83,00% nevím 13 13,00% 15. Myslíte si, že trpíte některou z poruch příjmu potravy? mentální anorexie mentální bulimie jiné ne nevím 13% 1% 1% 2% 83% Graf 15: Subjektivní pocit respondentů, zda trpí některou z PPP Tabulka č. 16 i graf č. 15 hodnotí subjektivní pocit respondentů, zda trpí některou z poruch příjmu potravy. Největší množství dotazovaných 83 osob, 83% si myslí, že netrpí žádnou z PPP, tudíž zvolili odpověď ne. Následující výsledky jsou v nižším zastoupení, kdy respondenti stanovili, že neví, zda nějakou z PPP trpí, konkrétně 13 respondentů, 13%. Mezi jiné se zařadili pouze 2 respondenti, 2%. Na stejné nejmenší úrovni jsou výsledky mentální anorexie 1 respondent, 1% a mentální bulimie také 1 respondent, 1%. Výsledek je velmi pozitivní, ale jelikož se jedná o subjektivní pocity respondentů, nedá se na ně poukázat. 56