Výživné neprovdané matky

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Výživné neprovdané matky Bakalářská práce Autor: Petra Tauchenová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Kuncová Praha Červen, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne.. Petra Tauchenová

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Kateřině Kuncové za odbornou pomoc a cenné rady, které mi během psaní této práce opakovaně poskytla. Dále děkuji mému manţelovi, který mě podporoval po celou dobu studia a především v době, kdy se nám narodila naše dcera.

4 Anotace Bakalářská práce s názvem Výţivné neprovdané matky pojednává o výţivném, tak jak je upraveno v zákoně o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Řeší otázku výţivného v celé své šíři a zároveň se ve své druhé části zaměřuje na výţivné neprovdané matky. Vysvětlí pojmy jako je vyţivovací povinnost, právo na výţivné a další, které jsou nezbytné ke správnému pochopení celé problematiky. V neposlední řadě se bude zabývat změnami, které do institutu výţivného přinese nový občanský zákoník a pokusí se o jejich posouzení. Klíčová slova Výţivné, zákon o rodině, vyţivovací povinnost, výţivné neprovdané matky, druhy výţivného, nový občanský zákoník. Annotation The bachelor s thesis entitled The Question Of Maintenance of Unmarried Mother discusses maintenance grant as regulated in the Family Law No. 94/1963 Collections. Adresses the question of maintenance in its entirety while in the second part focuses on maintenance unmarried mother. Explains concepts such as maintenance obligations, the right to maintenance and others that are essential to a proper understanding of the issue. Finally, it will address the changes that the Institute maintenance will bring a new Civil Code and attempts to assess. Key words Maintenance, Family law, maintenance duty, maintenance of unmarried mother, types of maintenance, new Civil Code.

5 Obsah Obsah Úvod Výţivné z pohledu historie Výţivné Pojem výţivné Vyţivovací povinnost Právo na výţivné Výţivné v právních předpisech Jednotlivé druhy výţivného Vzájemná vyţivovací povinnost rodičů a dětí Vyţivovací povinnost mezi ostatními příbuznými Vyţivovací povinnost mezi manţeli Výţivné rozvedeného manţela Vyţivovací povinnost mezi partnery a vyţivovací povinnost po zrušení registrovaného partnerství Výţivné neprovdané matky Výţiva matky Úhrada nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím Výţiva dítěte Zahájení řízení Výše příspěvku Splatnost výţivného Rozsudek Výkon rozhodnutí Trestněprávní následky

6 6. Výţivné podle nového občanského zákoníku Nová právní úprava Změny ve výţivném pro neprovdanou matku Závěr Seznam pouţité literatury Seznam příloh

7 Úvod Rodina je základním prvkem celé společnosti. Přirozené prostředí, ve kterém se narodíme a vyrůstáme, je rodina. Rodina by měla být zázemím, kde od narození najdeme vše, co potřebujeme ke správnému fyzickému i duševnímu vývoji. Pokud jsou tyto naše potřeby uspokojeny, je pravděpodobné, ţe dokáţeme proţít plnohodnotný ţivot. V ne málo případech tomu tak ale není. Dnešní doba je především konzumní. Chceme všechno a hned. Chceme jít s dobou ať se děje co se děje. Někdy i za cenu, ţe se toto konzumní štěstí stává prioritou právě před rodinnými hodnotami. Bereme, co se dá, a na oplátku nic nedáváme. Samozřejmě máme tato práva, ale zároveň platí, ţe tato práva mají být vyváţena povinnostmi. A právě tady dochází často k nerovnosti. Jsou mnohé případy, kdy právě povinnostem nejsme schopni anebo nechceme dostát. Toto neplnění povinností můţe následně zapříčinit stavy nesprávného vývoje nebo strádání jedince. Ve všech ţivotních fázích se setkáme s potřebami, aby se o nás někdo postaral anebo naopak, abychom se postarali o někoho my. Ne vţdy se tak děje samozřejmě. Ve věku, kdy se jednotlivec rozvíjí nebo studuje, aby jednou dosáhl vysněného povolání, zakládá rodinu, vychovává děti anebo si uţívá důchodového věku, ve všech těchto ţivotních rolích je moţné přijít s otázkou výţivného do kontaktu. Proto je důleţité, abychom s touto problematikou byli seznámeni, o coţ se pokusím v této práci. V první části práce se zaměřím na vysvětlení pojmu výţivné a vyţivovací povinnost a uvedu do souvislosti výklad těchto pojmů s platnou právní úpravou. Uvedu, jakými právními prameny se institut výţivného řídí, a zmíním jednotlivé druhy vyţivovací povinnosti. Ve vztahu s výţivným bude zapotřebí také vysvětlit jednotlivé pojmy, které s tímto institutem souvisí, a které veřejnost často ani nemusí správně interpretovat, vhodně realizovat a dosahovat tak svých práv či dostávat svým povinnostem. V druhé části práce se pokusím blíţe specifikovat situace, které se týkají především práv svobodných matek a těhotných ţen. V dnešní době není nezvyklé, ţe se děti často rodí mimo manţelství. Tato uvolněnost doby můţe dostat nejednu matku nebo těhotnou ţenu do - 7 -

8 někdy velmi těţké ţivotní situace a to především v případě, ţe otec dítěte nejeví zájem o jejich budoucí vývoj a ţivotní úroveň. Tuto problematiku se pokusím podrobně rozepsat a to jak z pohledu hmotného práva tak i práva procesního. K danému tématu se budu snaţit vyuţívat také judikaturu. V další části práce bude mým cílem popsat změny, které přinese do otázky institutu výţivného nový občanský zákoník. Bude třeba vysvětlit některé nové pojmy, které se v novém občanském zákoníku objevují a mají vztah k rodinnému právu a najít jejich správný výklad v souvislosti s danou problematikou. Pokusím se porovnat stávající právní úpravu výţivného pro neprovdanou matku s novou úpravou, která vejde v účinnost v roce V závěru mé práce dojdu na základě popsaných a zjištěných skutečností ke zhodnocení a posouzení změn, které nastanou v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku, zda přinese progresivní úpravu práv a povinností spojených s výţivným, zda tyto změny budou spíše přínosem či pouhou replikou stávající právní úpravy výţivného. Z praktického hlediska bude moţné otázku výţivného podle nového občanského zákoníku zhodnotit aţ v časovém odstupu. V této práci je mým cílem vysvětlit otázku výţivného podle platné právní úpravy se zaměřením na oblast práv neprovdané matky. Popsat a zhodnotit změny, které přinese nový občanský zákoník účinný od roku Pro řešení otázky výţivného v této práci jsem zvolila metodu deskriptivněanalytickou, pomocí níţ se mi můţe podařit nejlépe zachytit současnou právní úpravu. K tomu vyuţiji různé prameny, které se k dané problematice vztahují. Dále pracuji s dostupnou odbornou literaturou, ze které budu čerpat přínosné poznatky nejen z teorie, ale i z praxe. Pro porovnání nové úpravy výţivného s dosavadní úpravou pouţiji metodu srovnání. V určitých otázkách budu sahat také po internetových zdrojích

9 1. Výživné z pohledu historie První zmínky o výţivném najdeme v nejstarším zákoníku Ur-Nammu, který se objevuje u Summerů v druhém tisíciletí před naším letopočtem. Zákoník obsahoval ustanovení podle něhoţ rozvede-li se muţ se ţenou, je povinen jí vyplatit jednu minu stříbra. 1 Po dlouhé období byly rodinněprávní vztahy pod vlivem katolické církve. Ta upravovala zákonodárství ve věcech manţelských a rodinných aţ do 16. století. Výţivné v naší zemi se poprvé objevuje za dob císaře Františka I. ve Všeobecném zákoníku občanském 2 v patentu vydaném pod č. 946/1811 Sb. z. s. Tento patent stanovil vyţivovací povinnost otce ve vztahu k dětem a také obsahoval ustanovení 154, podle něhoţ upadnou-li však rodiče v nouzi, jsou děti povinny, slušně je vyţivovati. 3 V otázkách vyţivovací povinnosti ABGB zásadně rozlišoval mezi dětmi narozenými v manţelství a mimo manţelství. 4 Po zániku Rakousko-Uherska došlo na našem území k převzetí právní úpravy rodinného práva recepční normou (zákon č. 11/1918 Sb.). Všeobecným zákoníkem občanským tak byly upraveny rodinné poměry. Za první republiky dochází ke změnám v rodinném právu jen dílčími zákony a to např. alimentačním zákonem č. 4/1931 Sb., na ochranu osob oprávněných poţadovat výţivu nebo zaopatření. V roce 1949 došlo ke schválení zákona o právu rodinném č. 265/1949 Sb. V tomto období dochází k vyčlenění rodinného práva z práva občanského. Jedná se však především o změny legislativně-technické pod vlivem sovětské právní úpravy. Zákon o právu rodinném zakotvil rovnost muţe a ţeny v manţelství a rodině a zrovnoprávnil děti narozené mimo manţelství. 5 V zákoně o právu rodinném se jiţ objevuje zmínka o vyţivovací povinnosti manţelů po rozvodu. Tehdejší právní úprava rozvodu zněla: Pokud rozvedený manţel, který nebyl vinen rozvodem, nebyl sám s to uspokojit své osobní potřeby, mohl ţádat na druhém 1 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 16 s. 2 Všeobecný občanský zákoník byl vyhlášen 1. června 1811 Císařským patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s. a platil pro všechny země rakouského císařství s výjimkou Uher. Je označovaný pod zkratkou ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch). 3 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 16 s. 4 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3., přepracované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 24 s. 5 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 23 s

10 manţelu, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových moţností. Pokud byli rozvodem vinni manţelé oba, mohl soud uvedenou úhradu přiznat i manţelu vinnému. 6 V současnosti je úprava výţivného popsána v zákonu o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOR ). Tento zákon byl od počátku jeho platnosti několikrát novelizován, avšak nejpodstatnější změny přineslo přijetí tzv. velké novely zákonem č. 91/1998 Sb. Ve výţivném došlo především ke změnám společných ustanovení, kde bylo zakotveno několik nových zásad, které v ZOR najdeme pod ustanoveními 96 a 97. Od roku 2014 vejde v účinnost nový občanský zákoník, který sloučí problematiku několika právních odvětví včetně právní úpravy vyplývající z rodinného práva. Tato změna bude rozebrána v samostatné kapitole. 6 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 16 s

11 2. Výživné Výţivné je právním institutem rodinného práva. Abychom mohli správně pochopit pojem výţivné, je třeba nejdříve definovat subjekty rodinně právních vztahů a pochopit základní principy rodinného práva v obecné rovině. Rodinné právo chápeme jako souhrn právních norem upravujících společenské vztahy vznikající mezi manţely, mezi rodiči a dětmi, dětmi a dalšími příbuznými, jakoţ i vztahy, které nahrazují výkon některých rodičovských práv. 7 Jedná se tedy o vztahy mezi členy rodiny, kde jako subjekty rodinně právních vztahů vystupují pouze fyzické osoby. 8 Je zde však nutno podotknout, ţe v případech, kdy se jedná o ustanovení poručníka dítěti a vhodná fyzická osoba se nenajde, můţe být do této funkce ustanoven orgán sociálně-právní ochrany dětí. Vlastností rodinněprávního vztahu je především určitý osobní a emocionální prvek. Subjekty rodinněprávních vztahů jsou spolu navzájem spojeny osobním vztahem, emocionální vazbou, a to tak dalece, ţe u některých rodinněprávních vztahů je existence této vazby samotným předpokladem vzniku rodinněprávního vztahu. 9 V souvislosti s emocionálním prvkem nesmíme opomenout zdůraznit morální normy, které při realizaci rodinněprávních vztahů hrají velmi významnou roli. Dalším podstatným prvkem je dlouhodobost těchto vztahů. Pod pojmem principy určitého právního odvětví rozumíme soubor obecných právních kategorií, které lze formulovat na základě teoretického zobecnění těch charakteristik společenských vztahů, které jsou pro právní regulaci těchto vztahů významné. 10 V rodinném právu můţeme vymezit obecné principy bez ohledu na jejich subjekty. Jedná se o princip blaha dítěte, princip rovnosti subjektů a princip vzájemné pomoci. 7 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 15 s s. tamtéţ 9 38 s. tamtéţ s. tamtéţ

12 Jelikoţ dítě je subjekt rodinného práva nejzranitelnější, je velice důleţité upravit právní postavení dětí. Blaho dítěte je chápáno jako vytváření prostředí přátelského dětem. 11 Tento pojem v současné době definuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění, v části druhé v ust Tento zákon zároveň uvádí hledisko zájmu dítěte. Zájem dítěte není v právních normách definován, avšak je v nich často obsaţen. Zájem dítěte můţe mít různý dosah a význam z hlediska rozhodování státního orgánu, zejména soudu, o dítěti. 13 Pojem zájmu dítěte můţeme nalézt například v ust. 24 odst. 2 ZOR: mají-li manţelé nezletilé děti, nemůţe být manţelství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody dále například v ust. 27 odst. 3 ZOR: jestliţe je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáţe a v mnoha dalších ustanoveních ZOR. O tom, zda tu je či není zájem dítěte, vţdy rozhoduje soud. Pokud soud zjistí, ţe rozhodnutí je v zájmu dítěte, pak je oprávněn a povinen rozhodnout. Rodinněprávní vztahy patří do oblasti soukromého práva. 14 Dalším obecným principem je princip rovnosti subjektů, která je pro tuto oblast příznačná. Rovnost účastníků právního vztahu je definována tím, ţe: a) ţádný účastník právního vztahu nemůţe jinému účastníku tohoto právního vztahu jednostranně uloţit povinnost ani zaloţit právo, b) vznikneli mezi účastníky právního vztahu neshoda, nemůţe ji jeden rozhodnout bez dohody s druhým, nýbrţ se musí, chce-li aby tato neshoda byla mezi nimi rozhodnuta, obrátit na soud, před nímţ mají oba účastníci rovné postavení. 15 Nicméně v oblasti rodinných vztahů je rovnost subjektů modifikována. Je to dáno především tím, ţe právní vztahy mezi rodiči a dětmi jsou specifické. Pokud se tedy jedná o právní vztahy mezi rodiči a dětmi a rovněţ i o vztahy mezi dětmi a jinými osobami, kterým byly svěřeny do výchovy, je rovnost subjektů v konkrétním právním vztahu částečně modifikována s ohledem na rozdílné postavení subjektů. Vzhledem k tomu, ţe dítě je subjekt slabší, je tato rovnost doplňována a vyvaţována jistou mírou kontroly a moţnosti intervence ze strany státu a jeho orgánů Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2003, 18 s. 12 V mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána, je pojem blaha dítěte uveden v Deklaraci práv dítěte z roku 1959 a v Úmluvě o právech dítěte z roku Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 18 s. 14 Do roku 1950 byla úprava rodinněprávních vztahů součástí občanského zákoníku. 15 Knappová, M., Švestka, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné I. 3. aktualizované vydání. Praha: Aspi, 2002, 41 s. 16 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 20 s

13 Dalším principem je princip vzájemné pomoci. Tímto principem jsou odlišeny rodinněprávní vztahy od vztahů soukromoprávních. V rodinném právu subjekty plní své povinnosti jen v rámci svých schopností a moţností. Jako příklad můţeme uvést ust. 31 odst. 4 ZOR, který ukládá dětem ţijícím s rodiči ve společné domácnosti povinnost pomáhat jim podle svých schopností nebo ust. 19, kde o uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manţelé pečovat podle svých schopností, moţností a majetkových poměrů Pojem výživné V části třetí ZOR se setkáváme s právní úpravou týkající se oblasti výţivného. Tento zákon pojem výţivné přímo nedefinuje, ale poskytuje nám právní úpravu vyţivovací povinnosti a práva na výţivné. Právní úprava je ve většině zákonných ustanovení kogentního charakteru, coţ znamená, ţe právní vztahy jsou jednoznačně stanovené a není moţné, aby si je občané mezi sebou upravili odlišně. Definici výţivného najdeme v literatuře a také v soudní praxi. Na výţivné je pohlíţeno jako na zabezpečování potřeb mezi subjekty rodinněprávního vztahu, nejen tedy jako na uhrazování výţivy ve vlastním slova smyslu, ale i jako na uspokojování ostatních hmotných potřeb a kulturních potřeb. 17 Výţivné chápeme tedy jako zabezpečení vlastní výţivy, bydlení a ošacení a také zabezpečení vzdělání a poskytování zázemí pro rozvoj dalších zájmů. Výţivné bývá definováno mnohdy jako majetkové právo odvozené od statkových práv rodinných. Základním kritériem, podle kterého se jednotlivé vyţivovací povinnosti rozlišují, je druh osobního statusu. Osobním statusem rozumíme osobní postavení povinného vůči oprávněnému a od něj odvozený osobní poměr mezi povinným a oprávněným. 18 Výţivné je tedy odvozené od statusových rodinných práv manţelství, rodičovství, příbuzenství, registrované partnerství. 17 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 395 s. 18 Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 139 s

14 Účelem výţivného je zabezpečení odůvodněných potřeb oprávněných. Tyto odůvodněné potřeby oprávněných jsou jedním z hledisek, podle kterých se určí rozsah vyţivovací povinnosti. Pro všechny druhy výţivného, o kterých bude více pojednáno v další kapitole, ZOR stanovuje společná ustanovení a to v ust. 96 aţ 103. Je tedy nezbytné se s těmito ustanoveními lépe seznámit. Aby soud mohl určit výši výţivného, musí vţdy zkoumat rozhodné skutečnosti týkající se osoby povinné a zároveň osoby oprávněné. Osobou oprávněnou chápeme toho, kdo plnění přijímá, povinným se označuje ten, kdo má platit. U povinné osoby soud zkoumá schopnosti, moţnosti a majetkové poměry a to vţdy zcela u konkrétní osoby povinné. Schopnosti povinného jsou subjektivní stránkou, moţnosti povinného pak mají objektivní povahu. Konkrétně je nutné zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání, manuální zručnost, pracovní návyky a pracovní zkušenosti, flexibilitu, adaptabilnost, sociální (ne)zralost povinného, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu. 19 Důleţitým prvkem je také potencionalita příjmů povinného. Soud zde zkoumá, zda se povinný bez důleţitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika ( 96 odst. 1 ZOR). Při stanovení rozsahu vyţivovací povinnosti se u oprávněného hodnotí jeho odůvodněné potřeby. Míra potřeb oprávněného je závislá zejména na jeho věku, na zdravotním stavu, na jeho fyzické a duševní vyspělosti, na způsobu přípravy na budoucí povolání, zálib a zájmů, na délce doby strávené v domácnosti, na mateřské dovolené a dalších skutečnostech. 20 Zde je však nutno ještě zdůraznit, ţe zákon v případech určení rozsahu vyţivovací povinnosti nezletilých dětí, za odůvodněné potřeby také povaţuje tvorbu úspor určených pro zabezpečení především přípravy na budoucí povolání, jak vyplývá z ust. 85a odst. 2 ZOR. Dále se hledí na to, aby přiznání výţivného nebylo v rozporu s dobrými mravy. ZOR i zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství (dále jen ZRP ) výslovně říká, ţe výţivné nelze přiznat, jestliţe by to bylo v rozporu s dobrými mravy ( 96 odst. 2 ZOR a 12 odst. 2 ZRP). Zákonodárce pojem dobré mravy přímo nedefinuje, nicméně jej hojně pouţívá a 19 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 459 s s. tamtéţ

15 to nejen v rodinném právu. 21 Jedná se o jakési morální normy, u kterých se předpokládá jejich dodrţování. Pro bliţší vysvětlení pojmu nám literatura nabízí několik příkladů, uvedu zde alespoň jeden z nich: rodič neplnil vyţivovací povinnost ke svému nezletilému dítěti, dítě zanedbával, popř. týral, a ve stáří by poţadoval na svém dítěti výţivné. 22 Zásada dobrých mravů se uplatňuje u všech druhů vyţivovací povinnosti a její konkrétní obsah posoudí vţdy soudce. Judikatura dále v této souvislosti uvádí, ţe rozpor s dobrými mravy jako důvod nepřiznání výţivného dle 96 odst. 2 ZOR je spjat s jednáním osoby, která se přiznání výţivného domáhá a nikoli s jednáním osob jiných, ať jiţ povinných, tj. těch, vůči kterým směřuje nárok na plnění vyţivovací povinnosti, anebo osob třetích. 23 Plnění výţivného můţe být uskutečňováno různými formami. Finanční plnění je zásadně splatné na měsíc dopředu a platí se v pravidelných opětujících se částkách ( 97 odst. 1 ZOR). Z tohoto ustanovení existuje však zákonná výjimka, která se dotýká výţivného pro dítě. V tomto případě zákon nerozlišuje mezi dítětem nezletilým a zletilým. Soud můţe uloţit povinnost povinnému sloţit peněţní částku pro výţivné splatné v budoucnu v případě, ţe osobou oprávněnou je dítě a pokud by hrozilo, ţe povinný nebude schopen výţivné platit, coţ zákon označuje jako případy hodné zvláštního zřetele ( 97 odst. 2 ZOR). Další výjimka se vztahuje na těhotnou svobodnou matku, kdy soud můţe uloţit pravděpodobnému otci, aby poskytl jednorázově předem potřebnou částku. Touto problematikou se budu podrobněji zabývat v samostatné kapitole. U plnění výţivného je nutno zmínit moţnost započtení vzájemných pohledávek. Jedná se o právní způsob zániku závazků. Pokud má osoba oprávněná i povinná vzájemné pohledávky, a to nejen pohledávky vyplývající z výţivného, ale i pohledávky jiného druhu, pohledávka za výţivným můţe být s touto jinou pohledávkou započtena dohodou. Podle teorie se rozlišuje započtení jednostranné a započtení dohodou (ust. 580 a ust. 581 Občanského zákoníku, dále jen ObčZ). V rodinném právu je dovoleno pouze započtení dohodou. Výjimku najdeme u výţivného poskytovaného nezletilým dětem, kde ani započtení dohodou není přípustné (ust. 97 odst. 3 ZOR). Toto ustanovení má kogentní charakter a 21 Také v Občanském zákoníku nalezneme ustanovení, které se odkazuje na dobré mravy. Např. ust. 3 říká, ţe výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 22 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 23 Nález III. ÚS 606/

16 subjekty rodinněprávního vztahu se od něj nemohou odchýlit. Pohledávky na základě dohody o započtení zanikají v rozsahu, ve kterém se kryjí. 24 Dalšími moţnostmi plnění výţivného je naturální plnění, v rámci něhoţ dochází k poskytování osobní péče o osobu oprávněnou, poskytování bydlení, ošacení, stravy a také výkon péče o společnou domácnost. Soud ve věci vyţivovací povinnosti vţdy stanoví výţivné v podobě finančního plnění. Ve velké většině případů se výţivné plní dobrovolně a není potřeba, aby soud jakýmkoliv způsobem jednal a zasahoval. Jestliţe vyţivovací povinnost však není dobrovolně plněna, výţivné stanoví svým závazným rozhodnutím soud. Soudní řízení o výţivném upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ ). Způsob zahájení řízení o výţivném je závislý na jednotlivých druzích vyţivovací povinnosti. Soudní řízení se zahajuje na návrh, který je podaný věcně příslušnému soudu, kterým je okresní (v Praze obvodní) soud. Výjimku tvoří řízení, jehoţ předmětem je stanovení výţivného na nezletilé dítě, které se můţe zahájit i bez návrhu. Tato výjimka vyplývá z ust. 81 odst. 1 OSŘ, která stanovuje, ţe ve věcech péče o nezletilé můţe soud řízení zahájit i bez návrhu, přičemţ péče soudu o nezletilé, mezi kterou patří určení výţivného pro nezletilé, je zakotvena v ust. 176 odst. 1 OSŘ. Místní příslušnost je určena podle obvodu, ve kterém má bydliště ţalovaný. Pokud jde o výţivné na nezletilé dítě je místně příslušným vţdy soud, v jehoţ obvodu má bydliště dítě. Soud bude rozhodovat o výţivném i v případech, kdy rodiče nezletilého dítěte spolu neţijí, nebo pokud spolu sice ţijí, ale jeden z nich vyţivovací povinnost dobrovolně neplní, dále v případě kdy soud rozvádí manţelství rodičů nezletilého dítěte a také v případě kdy dojde k řízení o určení otcovství, které je spojeno vţdy s řízením o výchově a výţivě nezletilého dítěte. Důvodem, pro spojení věcí bývá nejčastěji hospodárnost řízení ve věcech, které jiţ byly u soudu zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají stejných účastníků. 25 Ve věcech péče o nezletilé děti lze rovněţ podat ţalobu, tj. zahájit řízení na návrh ve smyslu ust. 80 OSŘ. Řízení o výţivném ve všech ostatních druzích vyţivovací povinnosti lze zahájit pouze na návrh přičemţ ZOR pro ně nepředepisuje ţádné hmotněprávní podmínky, za nichţ by obligatorně muselo dojít ke stanovení výţivného. 26 To znamená, ţe oprávněná 24 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 473 s. 25 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 84 s. 26 Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 29 s

17 osoba se musí stanovení výţivného domáhat podáním ţaloby u soudu. Ţalobou, podle ust. 80 písm. b) OSŘ, lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva Vyživovací povinnost Vyţivovací povinnost je povinnost hradit ţivotní náklady či zabezpečovat potřeby mezi subjekty rodinněprávních vztahů. 27 Z této definice je patrné, ţe bychom pojem výţivné a pojem vyţivovací povinnost mohli brát jako synonyma. Nicméně výraz vyţivovací povinnosti je jakýmsi uţším pojetím pojmu výţivného. ZOR specifikuje skupiny osob, kterým na základě tohoto rozdělení stanovuje konkrétní vyţivovací povinnost. Jedná se o osoby, které mezi sebou mají příbuzenský vztah a osoby, které uzavřeli manţelství či jejich manţelství bylo rozvedeno. V našem právním řádu je vyţivovací povinnost upravena také v ZRP. Vyţivovací povinnost je tedy zákonem uloţena těmto skupinám osob: rodičům ve vztahu k dětem a jejich dětem, manţelům, předkům a potomkům navzájem, rozvedeným manţelům, otci dítěte, za kterého není matka provdána, registrovaným partnerům a partnerům po zrušené registraci. 28 Naproti tomu vyţivovací povinnost neexistuje mezi druhem a druţkou, nevlastními rodiči, švagry, sourozenci. Vzhledem k výše uvedeným skupinám osob a z nich vyplývající různorodost osobních vztahů, zákon rozlišuje rozsah vyţivovací povinnosti a to ve čtyřech různých úrovních. Tyto úrovně budou popsány podle rozsahu vyţivovací povinnosti od nejširšího k nejuţšímu. První z nich je stejná ţivotní úroveň. Toto významné pravidlo platí a musí být splněno u dětí, manţelů a registrovaných partnerů (ust. 85 odst. 2 ZOR, ust. 91 odst. 2 ZOR, ust. 10 odst. 2 ZRP). Musí být zajištěna stejná hmotná i kulturní úroveň. Pokud rodiče dítěte 27 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 26 s. 28 tamtéţ

18 spolu neţijí a jejich ţivotní úroveň je značně rozdílná, lze mít za to, ţe dítě má právo podílet se na ţivotní úrovni toho z rodičů, jehoţ ţivotní úroveň je vyšší. 29 V další úrovni vyţivovací povinnosti zákon hovoří o slušné výţivě. Rozsah výţivného je v tomto stupni limitovanější neţ stejná ţivotní úroveň. Je to jakýsi standard pro rodiče, který by jim měl být poskytován jejich dětmi. Zákon ukládá dětem povinnost, pokud jsou schopny samy se ţivit, zajistit svým rodičům slušnou výţivu, jestliţe toho potřebují (ust. 87 odst. 1 ZOR). Pro určení rozsahu slušné výţivy bude rozhodující celková konkrétní situace oprávněného rodiče, zejména s ohledem na jeho věk a zdravotní stav a obvyklý způsob ţivota. 30 Omezenější neţ slušná výţiva je přiměřená výţiva. Tato je zákonem poţadována pro rozvedené manţele, bývalé registrované partnery a pro výţivné neprovdané matky (ust. 92 odst. 1, ust. 11 odst. 1 ZRP, ust. 95 odst. 1). Přiměřenost je soudem posuzována podle schopností, moţností a majetkových poměrů povinného vůči odůvodněným potřebám oprávněného jako je především ţivotní styl, věk, zdravotní stav. Nejedná se tedy pouze o pokrytí nezbytných potřeb, ale i potřeb dalších. Rozsah nároku rozvedeného manţela byl aţ do novely ZOR provedené zákonem č. 132/1982 Sb., upraven jen jako nárok na nutnou výţivu a navíc ji v zásadě vázal na dobu pěti let. 31 Přiměřenost příspěvku vztahující se na výţivné neprovdané matky závisí na jejich konkrétních potřebách. Na posledním a nejniţším stupni rozsahu vyţivovací povinnosti je nutná výţiva, která je zákonem přiznána mezi ostatní příbuzné, tj. příbuzné v řadě přímé vyjma rodičů a dětí. Podle ust. 90 ZOR právo na výţivné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují. Příbuzenství v řadě přímé je dáno vztahem mezi předky a potomky, kdy jeden pochází od druhého. V řadě přímé se jedná o tzv. ascendenty a descendenty. Ascendenty dítěte jsou otec, děd a praděd, descendenty jsou pak potomci svých rodičů. Výţivné by mělo pokrývat všechny odůvodněné potřeby oprávněného (nikoli pouze nejzákladnější), ale pouze v nutném rozsahu. Nejde tedy o zajištění průměrného ţivotního standardu Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 403 s. 30 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 270 s. 31 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 442 s. 32 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 275 s

19 ZOR nezná objektivizaci výţivného (tabulkové výpočty, procenta apod.), kromě doporučujících tabulek ohledně výţivného pro děti bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kolářové. Jelikoţ v praxi bývá často soudní rozhodování o stanovení výše výţivného sloţité a nejednotné, vydalo v roce 2010 Ministerstvo spravedlnosti doporučující tabulku pro výpočet výţivného, která je pouţitelná pro případ určování výţivného pro rodiny s jedním nebo dvěma dětmi, tj. pro 80% všech rozcházejících se párů, tabulka vypadá takto: Tabulka č. 1 Doporučující tabulka stanovení výživného Kategorie Věk dítěte Procentuální rozmezí let % let % let % let % a více let % Zdroj: Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 41 s. Pro výpočet výše výţivného nejsou stanovena minima a maxima Právo na výživné Pokud právní úprava na jedné straně vyţivovací povinnost ukládá, tak jak bylo vysvětleno v předešlé kapitole, na druhé straně přiznává právo na výţivné. Jedná se tak o skutečnosti, které jsou jedna k druhé ve vzájemném vztahu. Nároku na výţivné není moţné se předem vzdát. Podle české právní úpravy nárok na výţivné vzniká přímo ze zákona a není moţné, aby jednotlivci si je mezi sebou smluvně upravili. Právo na výţivné má zásadně osoba oprávněná. 33 Pro vyměření výţivného z měsíčního čistého příjmu povinného rodiče. Čistým příjmem se rozumí příjem upravený o odpočty odvodů na zálohy daně z příjmů a odvodů na platby sociálního zabezpečení, zpravidla zjišťovaný jako průměr, za posledních 6 12 měsíců. Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti ČR. Doporučující tabulka pro stanovení výše výživného [Online]. [Cit. 17. června 2013]. Dostupné na WWW:

20 Právo na výţivné se nepromlčuje avšak práva na jednotlivá opětující se plnění výţivného, jakoţ i ostatní práva na peněţitá plnění vyplývající ze ZOR promlčení podléhají (ust. 98 odst. 1 a 2). Promlčení je jedním z právních následků marného uplynutí doby. 34 Znamená to, ţe právní následky promlčení nastanou, pokud uplyne zákonem stanovená lhůta, přičemţ oprávněný subjekt v této lhůtě své právo neuplatní u soudu, tj. nepodá ţalobu. Aby soud mohl přihlédnout k promlčení, povinný musí uplatnit námitku promlčení. Obecná promlčecí lhůta je tříletá (ust. 101 ObčZ). Stát však i v této věci stanoví větší ochranu dětí. Promlčecí dobu, pokud se bude jednat o opětující se plnění výţivného pro děti (zletilé i nezletilé), stanoví na 10 let, jestliţe bylo výţivné přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu. Právo na výţivné pro děti lze přiznat za dobu nejdéle tří let zpětně ode dne zahájení řízení. Původně toto právo měly pouze děti nezletilé. Poté, co vešla v účinnost 35 novela provedená zákonem č. 259/2008 Sb., kterým došlo ke změně OSŘ, byla ochrana státu rozšířena i na děti zletilé. I zletilé dítě tak můţe poţadovat výţivné zpětně ode dne zahájení soudního řízení, a to za dobu nejdéle tří let od podání ţaloby. 36 Právo na výţivné nemůţe být postoupeno jiné osobě. Je zcela nemoţné, aby se oprávněný s povinným mezi sebou na této dispozici domluvili. Jak bylo uvedeno výše, zákon připouští moţnost započtení. Pokud se jedná o právo na výţivné, myšleno právo na plnění výţivného, tak započtení je nepřípustné. Výjimkou je pouze kaţdá jednotlivá pohledávka výţivného Knappová, M., Švestka, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné aktualizované vydání. Praha: Aspi, 2002, 241 s. 35 Zákon č. 259/2008 Sb., vešel v účinnost k Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 475 s. 37 Srovnání viz kapitola