Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva a veřejné správy. Rozvod manţelství. Bakalářská práce. Tereza Kučerová. JUDr.

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Rozvod manţelství Bakalářská práce Autor: Tereza Kučerová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Ondřej Kuchař Praha Červen

2 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací podpis autora V Rádle dne Tereza Kučerová - 2 -

3 Anotace Práce, jeţ napsala Tereza Kučerová, na téma Rozvod manţelství, obsahuje rozbor právní úpravy zániku manţelství rozvodem v historii a dnes. Poukazuje na dopady tohoto jevu na společnost, zejména pak na děti a snaţí se nastínit moţnosti, jak tento jev sníţit, nebo aspoň zmírnit jeho důsledky. Annotation The work, which was written by Tereza Kucerova, on divorce of marriage, the legislation contains an analysis of the dissolution of marriage and divorce in history today. It refers to the impact of this phenomenon on society, especially children and seeks to outline ways to reduce this phenomenon, or at least mitigate its effects

4 Obsah: Obsah 4 Úvod 6 1. Historie Starověk Obecný zákoník občanský Zákon o rodině Početnost a příčiny rozvodů v České Republice Obecné právní principy Rozvod manţelství Trvalost manţelského svazku Důvod rozvodu Rozhodování o rozvodech Vzor návrhu na rozvod Posuzování příčin rozvratů Rozvod podle 24 zákona o rodině se zjišťováním příčin Rozvod podle 24a zákona o rodině bez zjišťování příčin Rozvod podle 24b odstavec 1 zákona o rodině Rozvod manţelství s nezletilými dětmi Ochrana zájmů nezletilých dětí Výchova nezletilých dětí

5 7.3. Styk rodičů s dítětem Rodičovská odpovědnost Alimentační povinnost k dětem Společné jmění manţelů při rozvodu manţelství Ukončení společného nájmu bytu Změna jména rozvedeného manţela Výţivné rozvedeného manţela Výţivné bývalého manţela, který se není schopen ţivit sám Výţivné bývalého manţela, kterému byla rozvodem způsobena závaţná újma Změna a zánik vyţivovací povinnosti mezi manţeli Nová kodifikace zákona o rodině Nařízení EU v oblasti rodinného práva Rozvod mezinárodních manţelství Příslušnost soudů v rozvodovém řízení mezinárodních manţelství Neoprávněné odebrání a zadrţení dítěte Harmonizace kolizních norem Ovlivnění příčin rozvodů 58 Závěr 61 Pouţitá literatura

6 Úvod: Rozvod je jev společenský, upravený právem tedy také kategorií právní. Potřeba právní úpravy vzniká ne v právu samotném, ale ve společnosti. Právo upravuje určité společenské vztahy tak, aby to vyhovovalo společnosti jako celku, ale i legitimním oprávněným zájmům jednotlivců. Můj přístup k právu je sociologický. Nepředpokládám, ţe účelem této práce je pouhý statický popis tohoto jevu, ale spíše jeho hodnocení. Jestliţe rozvod je obecně povaţován za negativní společenský jev, s negativními dopady na děti, na účastníky rozvodu a jejich okolí i na společnost, pak tato práce nabízí moţnost hledat moţnosti, jak tento jev- rozvodovost a její negativní dopady ovlivnit- omezit. Hledám li moţnosti k ovlivnění nějakého jevu, nemohu se vyhnout hledání jeho příčin. Pokusím se tedy pátrat v rámci mých moţností po příčinách rozvodovosti a pokusím se o posouzení právní úpravy rozvodu. Pokusím se zabývat moţnostmi právní úpravy ovlivnit příčiny rozvodu a jeho negativní dopady. Předpokládám, ţe při tomto rozboru musím vzít v úvahu, jak početný je jev který zkoumám a jak je významný pro společnost. Dále ho musím posuzovat i v historických souvislostech, tj. zabývat se tím, jak se vyvíjel v průběhu doby, jak se měnil a byl společností posuzován a chápán a také jak byl ovlivňován ideologickými, sociologickými i právními prostředky. Podstatnou pozornost budu věnovat rozboru právní úpravy rozvodu a věcí souvisejících i negativních dopadů rozvodu. V této souvislosti bude na místě i zmínka o roli Evropské Unie při sladění právní úpravy kolizních norem členských států Evropské Unie, dotýkajících se rozvodu. Přihlíţím i k názorům, které převládají ve společnosti. Všeobecně se soudí, ţe se mění společenské poměry, ţe rodina a poměry v rodinách jsou jiné neţ dříve, ţe rozvodovost - 6 -

7 je vysoká, ţe vyvolává mnoho problémů. Mluví se o tom, ţe zejména mladá manţelství, v mnoha případech moc dlouho nevydrţí. V současné době mnozí lidé berou manţelský svazek spíše jako překáţku a přítěţ. Mnoho mladých lidí vstupuje do manţelství bezhlavě a bez rozmyslu aniţ by si uvědomovala závaţnost tohoto kroku a kdyţ vyprchá počáteční okouzlení a dojde na kaţdodenní plnění manţelských povinností, následuje rozvod. Ale také starší generace se rozvádějí. Také se poukazuje na to, ţe stále více mladých párů manţelství vůbec neuzavírá a zakládají rodinu a ţijí spolu jako rodina bez formálního uzavření manţelství. Moţná je to proto, ţe nemají v úmyslu setrvat v trvalém souţití a snad i proto, ţe je jednodušší a snadnější rozchod neţ uzavírat manţelství a posléze se zase rozvádět. Obecné mínění uznává, ţe taková situace je i přes to, ţe se stát snaţí manţelství, rodinu a mateřství podporovat. Přes tato jistá zvýhodnění se počet uzavřených manţelství sniţuje. Obecné mínění by jistě uvítalo, kdyby stát mohl rodinu a manţelství podporovat více. Problém je v tom, zda společnost vyprodukuje dostatek prostředků k tomu, aby stát mohl rodinu materiálně více podporovat. Mohl by to snad činit, pokud by s těmi prostředky, které společnost vytváří, bylo lépe nakládáno

8 1. Historie Právní úprava rozvodu v našem právním řádu, jak ji upravuje zákon o rodině lze posuzovat jako liberální. Obecné společenské mínění, samozřejmě kromě těch, kteří se chtějí rozvádět, by zřejmě přijalo právní úpravu méně liberální. Nebude tedy od věci pohled do historie této úpravy Starověk Lze vysledovat, ţe rozchody manţelství, byly v historii, jsou dnes a budou v budoucnosti. Ve Starém Řecku, Římě byly rozchody manţelství postaveny v prvé řadě na nerovném postavení a nesvobodě ţen. Ţena v těchto dobách měla postavení spíše jako sluţka plnící veškerá muţova přání, nikoliv jako plnohodnotná partnerka. Muţ se s ţenou mohl rozvést téměř z jakéhokoliv důvodu. V případě, ţe muţ měl ze své ţeny strach, mohl před svědky vykázat svou ţenu slovy Vyháním tě, nebo mohl poslat dopis vysokému státnímu úředníku, který rozvod rozhodl a ţena si musela okamţitě sbalit veškeré svoje věci a opustit muţův dům. Poté jiţ stačilo, aby muţ poslal otci své bývalé ţeny jmění ve výši jejího věna. Jednalo se tedy o vyrovnání dvou muţů, ţena zde byla naprosto opomíjena a nehrála ţádnou roli. Pokud byl otec ţeny mrtev, jmění se posílalo nejbliţšímu muţskému příbuznému. V pozdním starověku byla práva ţen jiţ trochu lepší, Athénský reţim dovoloval rozvod všem bez ohledu na pohlaví. Osoba, která chtěla podat ţádost o rozvod, musela tuto ţádost podat ke smírčímu soudci. Smírčí soudce mohl však ţádost zamítnout, a to proto, ţe důvody pro rozvod byly nedostatečné. Avšak v liberálně zaloţených starověkých Athénách byl rozvod poměrně vzácným jevem. Jak Římská Říše rostla a sílela její autorita, měnily se společenské poměry i právo. Římské občanské právo přijalo zásadu, matrimonia debent esse libera ( manţelství mají být volná ) a manţel nebo manţelka se mohli vzdát manţelství podle přání. Tato praxe se z Říma postupně šířila i do dalších západních společností a přetrvávala aţ do devátého aţ desátého století. Poté, co se po Evropě rozšířilo křesťanství, a převládl vliv katolické církve, byl rozvod povaţován za nepřípustný. Křesťanská církev povaţovala manţelství za svátost posvěcenou - 8 -

9 Bohem a nezrušitelnou pouhým lidským činem. Hledaly se proto jiné cesty jak zlegalizovat rozchod manţelů, zejména těch mocných. Církev byla donucena za určitých okolností připustit oddělení manţela a manţelky. Šlo pouze o fyzické oddělení, manţelé měli zakázáno ţít spolu ve společné domácnosti a stýkat se spolu, ale jejich manţelství právně neskončilo. Proto i nadále trvala povinnost manţela hmotně zabezpečovat manţelku (alimenty). Od dob nejranějšího křesťanství aţ do osmnáctého století bylo anulování manţelství jediným prostředkem, kterým manţelství mohlo být rozpuštěno, ale pouze za předpokladu splnění stanovených podmínek. Ty mohly být stanoveny uvnitř provincie duchovních dvorů, tedy církevních orgánů. Jediné místo, kde mohlo být manţelství anulováno, bylo v kostele. Anulování bylo také známo jako rozvod matrimonii vinculo nebo rozvod všech pout manţelských. K tomu mohlo dojít pouze v případě, ţe za trvání manţelství byly zjištěny překáţky, které bránily uzavření platného manţelství. Svátost manţelská byla brána tak, ţe po uzavření manţelství se dvě osoby (muţ a ţena) povaţovaly jako jeden subjekt a byli neoddělitelné od sebe navzájem. Manţelstvím jsou manţel a manţelka spojeni v jednu osobu v právu, coţ znamenalo, ţe právní postavení ţeny a její legální existence byla v době manţelství pozastavena, nebo přinejmenším byla přenesena veškerá její práva na manţela. Ţena byla svěřena svému muţi pod ochranná křídla, muţ měl tedy povinnost ţenu ochraňovat a krýt a ţena vykonávala veškeré povinnosti spojené s domácností a rodinou. Protoţe manţel a manţelka se stali jednou osobou v manţelství, mohl být tento svazek rozpuštěn, jen pokud manţelé vstoupili do manţelství nesprávným způsobem od samého počátku, tj. pokud uzavření manţelství bránily církevní překáţky. Později se pojetí manţelství blíţilo spíše smluvnímu vztahu, coţ připouštělo rozvod. Občanské úřady postupně prosazovaly svou moc i v oblasti rodinného a rozvodového práva Žádost o rozvod.cz -Informační portál o problematice rozvodů a ţádostí o rozvod, (citováno dne: ), dostupné na: 2 Krčmář, J., Právo občanské IV. Právo rodinné III., Doplněné vydání, Praha: Všehrd, Otevřená encyklopedie Navajo, Rozvod, (citováno dne: ), Dostupné na:

10 1.2. Obecný zákoník občanský Na území bývalého mocnářství Rakousko - Uherského, byla moc církve obecně a její vliv na rodinné záleţitosti podstatně oslabována vydávanými císařskými nařízeními za vlády císařovny Marie Terezie a Františka Josefa II. Pravomoci církve v oblasti rodinného práva tak postupně přecházely na civilní úřady. Významným mezníkem ve vývoji práva v Evropě byl Napoleonem vydaný Občanský zákoník z roku 1804, který se v mnoha směrech stal předlohou pro kodifikaci práva v ostatních evropských zemích. Na území Rakousko Uherského mocnářství byl zásadním zlomen Obecný zákoník občanský vydaný v roce Ten v páté kapitole upravoval právo rodinné. Ale církev se nevzdávala svého vlivu na rodinné právo snadno. Ještě za platnosti Obecného zákoníku občanského byl rozvod manţelství u katolíků a nekatolíků rozhodován odlišně. Zatím co rozvod u nekatolíků rozhodovaly civilní soudy, rozvod u katolíků rozhodovaly církevní soudy. Tato dvojí kompetence byla definitivně odstraněna aţ císařským patentem z roku Pokud jde o uzavírání manţelství, zachovala si církev své postavení a civilní sňatek se uplatňoval jen tam, kde katolická církev odmítala sňatek uzavřít z důvodů, které stát neuznával. Ale i do Obecného zákoníku občanského se promítaly vlivy práva církevního. Z církevního práva byl převzat rozvod manţelství od stolu a loţe a rozluka manţelství. Rozvodem došlo ke zrušení manţelského souţití, manţelé byli od sebe odděleni, ale manţelství právně nezaniklo. Podle úmyslu zákona mělo jít spíše o dočasný stav a manţelé mohli manţelské souţití kdykoliv obnovit. V tom případě nebylo třeba uzavírat nové manţelství, ale stačilo pouze oznámit obnovení souţití soudu. Zákon rozlišoval mezi rozvodem dobrovolným a nedobrovolným. O dobrovolný rozvod šlo tehdy, kdyţ manţelé ţádali o rozvod společně. U nedobrovolného rozvodu zákon vypočítával důvody, které opravňovaly manţele rozvést. O povolení rozvodu rozhodoval, po vydání císařského patentu z roku 1868, výhradně civilní soud

11 Obecný zákoník občanský zavedl rozluku manţelství. Rozlukou zanikla veškerá práva a povinnosti, manţelství fakticky i právně zaniklo. Rozluka měla tehdy přibliţně stejný obsah a význam jako současný rozvod manţelství. Soud nejprve povolil rozvod manţelství a poté na návrh obou manţelů nebo jednoho z nich rozhodoval o rozluce manţelství. Důvody rozluky byly v zákoně taxativně vyjmenovány, na příklad to mohlo být cizoloţství, spáchání trestného činu, zlé nakládání, zhýralý ţivot a další. Obnovení manţelství způsobem, který se připouštěl u rozvodu, nebylo u rozluky moţné. Významným ustanovením byla povinnost soudu zjišťovat vinu na rozluce. Zjištění viny jednoho z manţelů mělo své váţné důsledky. Vinný manţel nemohl ţádat o rozluku a rozvod, ztratil nárok na výţivné a podobně. Značný význam se přikládal smírčímu řízení. Před podáním ţaloby prováděl smírčí řízení farář, po podání ţaloby soud. Zákon stanovil kolikrát má jednání o smíru proběhnout. Obecný zákoník občanský přinesl významné změny do rodinného práva a z dnešního pohledu podrobně upravoval rozvod i rozluku. I kdyţ zlepšil postavení ţeny v manţelství, nezavedl rovnost manţelů. Ţena byla stále v područí muţe, nejednalo se jen o podřízenost ekonomickou, ale i právní. Manţel měl moc nad manţelkou, měl povinnost ji chránit, zastupovat, manţelka byla povinna muţe následovat do jeho bydliště a podobně Zákon o rodině Obecný zákoník občanský prošel mnoha změnami. V podstatě u nás platil aţ do roku Od vstoupil v platnost nový zákon o rodině číslo 265/1949 Sb. Rodinné právo tak bylo vyčleněno z občanského zákona a bylo upraveno samostatným zákonem. Tento zákon přinesl podstatné změny do rodinného práva. Především skutečně zrovnoprávnil muţe a ţenu v manţelství. Zatím co dříve bylo manţelství chápáno jako smlouva a motivem pro uzavření manţelství na straně ţeny bývaly ekonomické pohnutky, tj. majetkové zabezpečení 4 Zákon č. 946/1811 Sb., z. s., obecný zákoník občanský 5 Krčmář, J., Právo občanské. IV. Právo rodinné III. Doplněné vydání, Praha: Všehrd, Pávek, F., Rozvody očima soudce, Praha: Práce

12 ţeny a jejich dětí, nyní bylo manţelství zaloţeno na citových vztazích. To mělo zajistit dlouhodobou stabilitu manţelství. Manţelé byli zrovnoprávněni v oblasti ekonomické, manţelka se mohla samostatně rozhodovat o svých ekonomických aktivitách a předpokládalo se její zapojení do pracovních procesů. Manţelé si byli rovni, pokud jde o ekonomické zabezpečení rodiny, i v péči o výchovu dětí. Manţelka dokonce ani automaticky nepřebírala manţelovo jméno. Byly zrovnoprávněny děti z manţelství s dětmi mimomanţelskými. Zákon zavedl zákonné společenství majetkové, do kterého spadal majetek nabytý za trvání manţelství. Zákon nerozlišoval rozvod a rozluku. Za ţivota manţelů připouštěl pouze jeden způsob zániku manţelství a to rozvod. Důvody rozvodu nebyly v zákoně vymezeny taxativně ani demonstrativně, byly formulovány pouze obecně. Nebyla převzata dřívější praxe předrozvodového smiřovacího řízení. Podmínkou povolení rozvodu byl trvalý a hluboký rozvrat manţelství, k němuţ došlo z důleţitých důvodů. Zřejmě byly obavy z nárůstu rozvodů, a proto byla přijata opatření, která měla rozvody ztíţit. Soudům bylo uloţeno před rozhodnutím o rozvodu provést smírčí řízení. V průběhu doby byly soudy nabádány, aby toto smírčí řízení neprobíhalo pouze formálně, ale aby soud se skutečně účinně pokusil odstranit nesoulad a manţelství zachovat. Tato snaha však nepřinášela ţádoucí efekt, zejména proto, ţe po podání návrhu na rozvod bylo na smiřování příliš pozdě. Další překáţkou rozvodu byla povinnost upravit vztahy rodičů k dětem. Rozvod nemohl být povolen, pokud by to bylo rozporu se zájmy dětí. Soud ve výroku o rozvodu uváděl, kdo z manţelů rozvrat zavinil a má tedy vinu na rozvodu. Manţelé se však mohli vyslovení viny vzdát. Velmi závaţné bylo ustanovení, ţe bez souhlasu nevinného manţela nemohlo být manţelství rozvedeno. Toto ustanovení bylo však brzy zrušeno zákonným opatřením č. 61/55 Sb. Manţelství mohlo být rozvedeno i bez souhlasu nevinného, pokud spolu manţelé delší dobu neţili. Ustanovení o majetkových poměrech manţelů bylo ze zákona o rodině vyňato a zařazeno do občanského zákoníku. Velká pozornost byla věnována předcházení rozvodům

13 Zákon o rodině a další zákonná opatření ukládal soudům a dalším státním orgánům povinnost působit k upevňování rodiny a předcházení rozvodům. Přitom měli spolupracovat s národními výbory i se společenskými organizacemi. Pro manţele, zejména pro mladé páry měly být vytvářeny příznivé podmínky, například poskytnutí pomoci při opatřování bytu a jeho vybavení, kterého byl nedostatek, stejně jako bytů. Na pomoc při řešení konfliktů a neshod mezi manţely byly zřizovány poradny pro snoubence a manţele, bylo organizováno školení pro mladou generaci. Od soudů se vyţadovalo provedení předrozvodového smírčího řízení. Šlo o neformální jednání, pohovor s manţely, neprováděly se důkazy, pořizoval se jen zápis. Návrh na tento smír mohl podat kdokoliv i společenská organizace. Tento pokus o smír mohl být proveden i opakovaně. Před řízením o rozvodu muselo být provedeno další smírčí řízení. Pokud nebylo provedeno, ač provedeno být mělo, povaţoval se návrh na rozvod za návrh na zahájení smírčího řízení. Teprve po provedení smírčího řízení, pokud bylo neúspěšné, mohl být podán další návrh na rozvod a to ve lhůtě do jednoho roku od provedení smírčího řízení. V roce 1973 byla tato smírčí řízení zrušena, zřejmě pro jejich nízkou účinnost a pro formální provádění. Soud se měl pokoušet o smír i opakovaně aţ po zahájení rozvodového řízení a v jeho průběhu. Zkušenosti za smírčích řízení lze shrnout tak, ţe rozvodovost příliš neovlivnily a křivka rozvodovosti dále stoupala Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném 8 Svoboda, E., Rodinné právo Československé, 2. Vydání, Praha: Československý Kompas, Krčmář, J., Právo občanské. IV. Právo rodinné III., Doplněné vydání, Praha: Všehrd,

14 2. Početnost a příčiny rozvodů v České Republice Jestliţe rozebírám a pokouším se hodnotit rozvodovost jako společenský jev upravený zákonem, nemohu pominout otázku, zda zákonná úprava a její změny ovlivnily rozvodovost - počet rozvodů a v jakém směru. K tomu potřebuji a musím vzít v úvahu statistické údaje. Jiţ v dobách první republiky byla míra rozvodovosti v českých zemích povaţována za poměrně vysokou. V prvních letech po druhé světové válce křivka rozvodovosti stoupala jen mírně. Neočekávaně vysoký nárůst rozvodovosti se projevil aţ v polovině šedesátých let, poté co byl schválen nový zákon o rodině č.94/1963 Sb. který nabyl účinnosti Předchozí zákonná úprava, zákon č.265/1949 Sb. vyţadovala zjišťovat, kdo a čím zavinil rozvrat manţelství. Podle zákona č. 94/1963 Sb. soudy nezjišťovaly vinu manţelů na rozvodu. Tím se řízení zjednodušilo, zkrátilo a zmírnilo se tím i napětí mezi manţely. Smluvený rozvod však zákon o rodině nepřipouštěl. Novelou z roku 1965 došlo k dalšímu uvolnění, byl umoţněn rozvod i bez souhlasu manţela, který rozvrat převáţně nezapříčinil, pokud spolu manţelé delší dobu neţili. Jednalo se tedy o významnou liberalizaci rozvodového řízení. Po roce 1965 se roční počty rozvodů celkem pravidelně zvyšovaly. V roce 1969 poprvé překročil absolutní počet rozvodů 20 tisíc a v roce 1984 poprvé převýšil hranici 30 tisíc. Po roce 1989 se dlouhodobý růst počtu rozvodů zastavil na vysoké úrovni okolo 30 tisíc rozvodů ročně a tento počet se ustálil prakticky po celá devadesátá léta. Dosud nejvíce rozvodů bylo zaznamenáno v roce 1996 ( rozvodů), v tomto roce byla také nejvyšší hrubá míra rozvodovosti (3,21% rozvodů na 1000 obyvatel). V současné době končí rozvodem zhruba polovina manţelství, v roce 2008 dosahoval ukazatel úhrnné rozvodovosti 49,6 %. Průměrná délka, po kterou spolu rozvádějící se partneři ţili v manţelství, se pohybuje okolo 12 let. V mezinárodním srovnání patří Česká republika mezi země s jednou z nejvyšších úrovní rozvodovosti v celé Evropě. Nejvyšší rozvodovost mají skandinávské země, také Belgie a Dánsko, Německo a Velká Británie. K zemím s nejniţší intenzitou rozvodovosti v

15 Evropě patří Itálie, Polsko a Španělsko, jsou to země se silnou katolickou vírou. Také míra rozvodovosti na Slovensku je v porovnání s mírou rozvodovosti v naší zemi asi o třetinu niţší. Zde také silněji působí náboţenská tradice. V zemích s největším počtem rozvodů rozvodovost činí asi 50-55%. 10 Z porovnání statistických údajů o rozvodech se změnami zákonné úpravy je obtíţné činit jednoznačné závěry. Lze usoudit, ţe změny zákonné úpravy, ztíţení nebo uvolnění rozvodů, mají vliv na počet rozvodů. Tento vliv je pouze krátkodobý a trvalý trend nárůstu počtu rozvodů ovlivní minimálně. Z toho je moţno činit závěr, ţe změny v zákonné úpravě nebyly tak zásadní a významné, aby ovlivnily počty rozvodů. Nejvýraznější vliv na počty rozvodů měla změna ve věci zjišťování viny na rozvodu. Zdá se, ţe obava z toho, ţe manţelé si budou navzájem dokazovat vinu na rozvodu, lidově řečeno, ţe se před soudem bude prát špinavé prádlo dokáţe, respektive dokázalo v určité době odradit od rozvodu. Společenské poměry v současné době jsou jiné neţ dříve a těţko by unesly návrat k principu zjišťování viny na rozvodu. Podle údajů Českého statistického úřadu patří mezi nejčastější příčiny rozvodu v ČR rozdílnost povah, názorů a zájmů. Tento důvod bývá uváděn ve více neţ čtyřiceti procentech. Je to, dalo by se říci, neutrální důvod, jelikoţ příčiny jsou jaksi mimo manţelství. Náhodou se sešli, intimně se sblíţili a vzali se 2 lidé, kteří mají rozdílné povahy. Takovýto důvod rozvodu vyhovuje oběma rozvádějícím se manţelům, nikoho z nich neobviňuje a manţelé se na něm rádi shodnou. Proto můţe docházet k tomu, ţe pod příčinu rozdílnost povah a zájmů se schovají i příčiny jiné. Podle zkušeností soudců se za oficiálními údaji často skrývá bolestná zkušenost v podobě domácího násilí, za kterou se většinou ţeny-oběti stydí. Jiná statistika uvádí, ţe na obou stranách manţelské dvojice byla nejčastěji soudem identifikována jakoţto příčina rozvratu manţelství nevěra. Druhým nejčetnějším důvodem byl alkoholismus muţe či nezájem o rodinu ze strany ţeny. Pokud jde o nevěru jako 10 Ţádost o rozvod.cz, Informační portál o problematice rozvodů a ţádostí o rozvod, Statistiky a historie rozvodů manţelství, (citováno dne: ), dostupné na:

16 nejčastější příčinu rozvodů, je oprávněná otázka, zda nevěra je příčinou, nebo následkem jiné příčiny. Například nesoulad v intimním a citovém vztahu, letitý, nudný stereotyp v těchto vztazích, ochota hledat nový impulz pro erotický ţivot, něco nového, nepoznaného. Nevěra je váţné porušení manţelských povinností, ale podněty k nevěře mohou být velmi silné a racionálně často obtíţně ovlivnitelné. Návrh na rozvod podávají častěji ţeny neţ muţi. To není překvapující, vezmeme li v úvahu, ţe na příčinách rozvodů mají větší podíl muţi. Častěji se dopouštějí nevěry, ve větší míře se u nich projevuje alkoholismus, dopouštějí se domácího násilí. K tomu přistupuje to, ţe muţi častěji mají v manţelství dominantní postavení neţ ţeny, více prosazují svoji vůli a proto mají i méně důvodů podávat návrh na rozvod. Rozvodovost a příčiny rozvodů jsou sledovány státními orgány i jinými institucemi, včetně nevládních organizací. Výsledky tohoto sledování, sestavené tabulky a rozbory se ve svých zjištěních liší. Záleţí asi na tom, kdo a jakým způsobem průzkum provádí a na které respondenty se obrací a jak jsou postaveny otázky. Při odpovědích můţe působit i stud, neochota svěřovat se se svými intimními problémy. Také označení některých příčin v sestavených tabulkách má malou vypovídací hodnotu. Vyuţití údajů z těchto rozborů pro nějaké závěry je proto problematické Demografie demografické informace, analýzy a komentáře, Rozvodovost, (citováno dne: ), dostupné na: 12 Český statistický úřad, Rozvodovost, (citováno dne ), dostupné na: 13 MUDr. Zbyněk Mlčoch, Nejčastější příčiny a důvody rozvodu manželství, statistiky rozvodovosti v ČR, (citováno dne: ), dostupné na: 14 Svoboda, E., Rodinné právo Československé, 2. Vydání, Praha: Československý Kompas, Krčmář, J., Právo občanské. IV. Právo rodinné III., Doplněné vydání, Praha: Všehrd,

17 3. Obecné právní principy Jak uţ je uvedeno v úvodu, můj přístup k právu je sociologický. Potřeba právní úpravy vychází z potřeb společnosti, právo upravuje postavení, chování, práva a povinnosti státu, institucí, organizací, i jednotlivců. Právo přispívá k zajištění existence společnosti, k jejímu optimálnímu vývoji a chrání legitimní zájmy jednotlivců. Právo obecně i právní úprava jednotlivých institutů vychází z určitých zdrojů, pramenů a obecně uznávaných základních principů Právo a jeho tvorba je ovlivňováno filozofií jako vědou a v dané společnosti uznávanými filozofickými postuláty (filozofie marxistické křesťanské). Právo musí respektovat a vycházet z obecně uznávaných morálních pravidel. Právo nemůţe být nemorální, nemůţe být v rozporu s morálkou společnosti a ustálenými pravidly. Právo musí být spravedlivé. Zejména ústavní soud upozorňuje opakovaně na to, ţe se i soudy někdy drţí příliš formálně litery zákona a nedbají dostatečně o to, aby jejich rozhodnutí respektovala princip spravedlnosti. Právo musí respektovat daný stupeň společenského vývoje Právo musí vycházet z ekonomické situace a ekonomických moţností společnosti Evropské právo se proto mění v souvislosti s vývojem společnosti. Naproti tomu tradiční muslimské právo je zjevením boţím, tedy neměnné. V této souvislosti nelze přehlédnout, ţe tisíciletý vývoj v evropském prostoru vychází z křesťanství a po celou dobu aţ do dneška je jím určován. Zejména pak vztah mezi muţem a ţenou, manţelství a rodina jsou jím silně poznamenány. V této souvislosti je moţno opět poukázat na zásadní rozdíly mezi křesťanstvím a islámem

18 Důleţitým podnětem pro tvorbu vnitrostátního práva jsou mezinárodní dokumenty přijaté nadnárodními organizacemi, které zásadním způsobem ovlivňují tvorbu a aplikaci práva ve státech, které tyto dokumenty akceptovaly. Zde je především třeba připomenout všeobecnou deklaraci lidských práv, kterou vyhlásilo Valné shromáţdění Organizace spojených národů na III. zasedání dne ve formě rezoluce č.217/iii. Deklarace je součástí právního řádu České Republiky a je promítnuta do zákonů České Republiky. Duch této deklarace, její myšlenky se promítají ve všech oborech práva České Republiky, tedy i v právu rodinném. Platí to nejen o těch ustanoveních deklarace, která se rodinného práva přímo dotýká, ale i o těch ostatních, které rodinné právo přímo nezasahují. Na příklad v čl. 1 se uvádí: Všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti i právech, jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. V tomto článku se tedy přiznává kaţdému člověku svoboda, ale i jeho individualita je nadán vlastním rozumem a svědomím. V čl. 2 odstavec 1.se stanoví, ţe kaţdý je oprávněn ke všem právům a svobodám, jeţ stanoví deklarace, bez rozdílu pohlaví atd. Manţelé si mají být rovni ve všech právech. Je nepochybné, ţe zásady těchto ustanovení musí být uplatněny i v právu rodinném i kdyţ tam nemusí být převzaty explicitně. Nepřímo se rodinného práva dotýká i čl. 17: Kaţdý má právo vlastnit majetek, jak sám, tak spolu s jinými. Těchto zásad musí dbát i zákon o rodině při úpravě majetkových práv manţelů i při vypořádání majetku v případě rozvodu manţelů. Některá ustanovení Deklarace se týkají přímo rodinného práva. Na příklad čl. 18 formuluje právo na uzavření manţelství a zaloţení rodiny a rovnost manţelů za trvání manţelství, i při jeho rozvázání. Článek 25 odstavec 2 přiznává mateřství a dětství nárok na zvláštní péči a pomoc. Tato práva mohou být povaţována za samozřejmost, v evropském prostoru tomu tak je, ale není to všude, například v muslimských zemích je k rovnosti manţelů hodně daleko. Důleţitým dokumentem je Úmluva o právech dítěte, která stanovuje veškerá práva dítěte a to občanská, ekonomická, kulturní, politická a sociální. Byla přijata 20. Listopadu 1989 Valným shromáţděním OSN. Tato úmluva je zaloţena na čtyřech základních

19 principech, kterými jsou právo dítěte na ochranu, právo na rozvoj, právo na přeţití a právo na účast (to znamená, ţe má dítě právo vyjádřit se ke všem záleţitostem, jeţ se ho týkají) Gerloch, A., Teorie práva, 4. upravené vydání, Plzeň: Aleš čeněk Sdělení č. 104/1991 Sb. o Úmluvě o právech dítěte 18 Zákon č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů 19 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů

20 4. Rozvod manţelství podle zákona o rodině Současná právní úprava rozvodu je obsaţena v zákoně o rodině č. 94 z roku Jde tedy o zákon z období socializmu. Byl sedmnáctkrát novelizován, naposledy v roce Zákon obsahuje části: vznik manţelství a jeho rozvod, vztahy mezi rodiči a dětmi, výţivné a závěrečná ustanovení. Rozvod je jedním ze způsobu zániku manţelství. Manţelství samozřejmě zaniká smrtí jednoho, nebo obou manţelů. Za ţivota manţelů můţe být manţelství soudem prohlášeno za neplatné nebo nicotné. Nicotné manţelství vůbec nevzniklo, účinky uzavření manţelství vůbec nenastaly. Neplatné manţelství vzniklo, je neplatné od počátku a účinky neplatnosti nastávají pravomocným výrokem soudu. Rozvod manţelství přichází v úvahu v těch případech, kdy manţelství platně vzniklo, a důvody zániku stanovené zákonem, nastaly aţ za trvání manţelství. Právo obecně zná rozvod se zjišťováním viny, soud tedy zjišťoval, kdo z manţelů rozvod zavinil. Tento způsob se uplatňoval u nás v minulosti. Současná právní úprava princip zjišťování viny neuplatňuje a rozlišuje rozvody, které se v praxi označují, jako rozvod na základě dohody manţelů, rozvod bez dohody, nebo také sporný a rozvod ztíţený. Ve všech případech je důvodem rozvodu trvalý a hluboký rozvrat manţelství, u něhoţ nelze předpokládat obnovení manţelského souţití Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 21 Francová, M., Dvořáková Závodská, J., Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: Wolters Kluwer ČR, Pávek, F., Rozvody očima soudce, Praha: Práce Kramář, J., Právo občanské IV. Právo rodinné III., Doplněné vydání, Praha: Všehrd,

21 4.1. Trvalost manţelského svazku Všechny právní úpravy platné v minulosti na území dnešní ČR usilovaly o trvalost manţelského svazku a omezovaly moţnost rozchodu manţelů, počínaje nezrušitelností manţelství v církevním právu, přes uplatňování principu viny, taxativní výpočet důvodů pro rozvod a rozluku manţelství, smírčí řízení prováděné farářem před rozvodem, aţ po smírčí řízení prováděná soudem v rozvodovém řízení. I na tomto vývoji lze sledovat, jak postupovala demokratizace v právní úpravě rozvodů. Také současná právní úprava usiluje o trvalost manţelského svazku. Nejsou to jenom ta ustanovení zákona o rodině, která ukládají soudům povinnost, kdykoliv v průběhu rozvodového řízení pokusit se o smír. Podle 1 zákona o rodině je manţelství trvalým společenstvím muţe a ţeny. Není nedůvodná otázka, jak zákon tuto trvalost zajišťuje a tím předchází rozvodům. Odpověď je moţno hledat uţ v období před uzavřením manţelství, při jeho uzavírání, v jeho průběhu i při jeho zániku. Pokud jde o období před uzavřením manţelství, zákon v 2 deklaruje, ţe snoubenci mají poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav. Podle 6 jsou snoubenci povinni prohlásit, ţe poznali navzájem svůj zdravotní stav a ţe zváţili úpravu budoucích majetkových vztahů, bydlení a hmotného zabezpečení rodiny. Tato ustanovení lze chápat jako prevenci rozvodů. Snoubenci jsou tím nabádání, aby přemýšleli o tom, jaké změny přinese manţelství do jejich ţivota a zváţili své schopnosti zařídit materiální podmínky k tomu, aby manţelství mohlo fakticky a reálně fungovat. Měli by zvaţovat své příjmy, zda budou dostačující i v případě mateřství a narození dítěte, měli by zvaţovat, kde budou bydlet, například rizika bydlení u rodičů, výši nájemného, moţnost vlastního bytu a podobně. Snoubenci by si měli uvědomit, ţe uzavření manţelství a zaloţení rodiny vyţaduje značné náklady

22 Důleţité je ustanovení 18 Zákona o rodině, které definuje povinnosti manţelů: ţít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti, vytvářet zdravé rodinné prostředí. Snoubenci by se měli zamyslet nad svými povahovými vlastnostmi a schopnostmi v manţelství obstát. Měli by uváţit, zda mají schopnost být tolerantní k názorům druhých, slevit ze svých poţadavků, dosáhnout kompromisu, apod. Nejdůleţitější v manţelství je schopnost postarat se o děti a umět je vychovat. V tom podle mého názoru spočívá hlavní slabina snoubenců v současné době. Myslím, ţe málokterý ze snoubenců si před uzavřením manţelství dokáţe představit, co obnáší péče o dítě. Snoubenci by si tedy měli uvědomit, ţe manţelství a zaloţení rodiny představuje značné omezení osobní volnosti a osobních zájmů. I kdyby snoubenci znali tyto povinnosti, je otázkou, zda je budou umět aplikovat do svého ţivota. Myslím, ţe vlastní zákonná úprava předbíhá ţivot a právní vědomí snoubenců značně za ní zaostává. Zákon také neupravuje to, jak zajistit, aby se práva a povinnosti v manţelství skutečně uplatnila. Dokonce i v Evropském parlamentu se ozývaly hlasy, ţe snoubenci by měli být informováni o svých právech a povinnostech. Nebylo však řečeno, kdo to má zajistit. Je to zřejmě mimo moţnosti zákona o rodině. Obecná osvěta, je málo účinná. Předmanţelské školení snoubenců je asi těţko uskutečnitelné. Pak zbývá ještě škola. Jestliţe se do školních osnov začleňuje sexuální výchova, bylo by moţné do výuky posledních ročníků zařadit kapitoly rodinného práva, poučení o právech a povinnostech v manţelství a o morálce vůbec. Jde ale i o to, zda by to některé adepty manţelství neodradilo od tohoto kroku. Sniţovat rozvodovost tím, ţe by se sniţoval počet uzavřených manţelství, by jistě nebylo přijatelné Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 25 Francová, M., Dvořáková Závodská, J., Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: Wolters Kluwer ČR, Pávek, F., Rozvody očima soudce, Praha: Práce

23 4.2. Důvod rozvodu V minulosti byly důvody, které opravňovaly soudy rozhodovat o rozvodu, taxativně, nebo příkladmo v zákoně vyjmenovány. Současná právní úprava obsahuje pouze obecnou formulaci důvodů, opravňujících povolení rozvodů. Důvodem rozvodu je podle platné právní úpravy rozvrat manţelství, který musí mít ještě další náleţitosti. Musí jít o rozvrat trvalý a hluboký a takový, při kterém nelze očekávat obnovení manţelského souţití. Před soudem tak stojí otázka posoudit, jaké poklesky si manţelé vzhledem ke svým povahovým vlastnostem a názorům jsou schopni a ochotni odpustit. Tato formulace důvodu rozvodu má vyloučit moţnost, aby docházelo k rozvodům na základě dočasného zhoršení vztahů, které pravděpodobně časem pomine. Rozvrat vztahů je sociologický jev a kaţdý z manţelů můţe jeho intenzitu vnímat jinak, jeden ho můţe povaţovat za důvod rozvodu, druhý mu můţe přikládat daleko menší význam. Rozvrat je v podstatě destrukcí vztahů mezi manţeli a zasahuje vztahy sexuální, psychické, materiální, znamená neplnění povinností uvedených v 18 zákona o rodině. Muţ a ţena mají v manţelství stejná práva a stejné povinnosti, jsou povinni ţít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Při rozvratu manţelství můţe jít o neplnění všech, nebo jen některých povinností. V soudním řízení bude povinností navrhovatele, aby prokazoval, které vztahy a jak hluboce jsou rozvráceny. Soud bude zjišťovat a bude předmětem dokazování, zda rozvrat objektivně existuje, je li hluboký a trvalý a zda v důsledku rozvratu spolu manţelé neţijí. Předmětem dokazování budou i příčiny tohoto stavu, nebude však zjišťována vina Haták, V., Hanáková, V., Domácí právník, Pardubice: Mayday Publishing, Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 29 Francová, M., Dvořáková Závodská, J., Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: Wolters Kluwer ČR,

24 5. Rozhodování o rozvodech Zákon o rodině umoţňuje církevní sňatky tj. uzavírání manţelství před orgánem církve. Rozhodování o ukončení manţelství však církevním orgánům neumoţňuje. Toto rozhodování si ponechává stát ve svých rukou a svěřuje ho do pravomoci obecných soudů. Soudy rozhodují rozvody a další spory vyplývající z rodinných vztahů podle ustanovení občanského soudního řádu zákona č 93/1963 Sb. Rozhodování soudu o rozvodu manţelství je určitou překáţkou, která ztěţuje rozchod manţelů. Ne kaţdý je schopen sám sepsat návrh na rozvod a je tedy odkázán na pomoc advokáta. Rozvodové řízení proto vyţaduje i určité náklady, přináší i stresové situace a podobně. Praxe však ukazuje, ţe se nejedná o překáţku významnou, která by znatelně bránila rozvodům a sniţovala rozvodovost. Ten, kdo navrhuje rozvod, většinou vychází z předpokladu, ţe rozvod ukončí jeho trápení v manţelství a bude mít klid. To snad můţe být důvodné tam, kde rozvádějící se manţelé jsou schopni se dohodnout a plnit dobrovolně své povinnosti po rozvodu. Tam kde taková dohoda není, rozvodem stresy a trápení nekončí, ale můţou se ještě stupňovat. I po rozvodu mohou pokračovat tahanice o svěření dítěte do péče, o výţivné, styk s dítětem, o rozdělení majetku a mohou trvat léta a nemusí skončit do věku dospělosti dětí a mohou být i nákladné. Rozvodové řízení se zahajuje návrhem - ţalobou. U všech druhů rozvodů jde o řízení sporné. Návrh na rozvod je třeba podat u příslušného soudu. Tím je soud, v jehoţ obvodu měli oba manţelé poslední společné bydliště v ČR a bydlí li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manţelů. Jestliţe manţelé neměli společné bydliště, podává se návrh u soudu, v jehoţ obvodu působnosti bydlí odpůrce. Není li takový soud, podává se návrh u soudu, v jehoţ obvodu bydlí navrhovatel. Návrh má mít náleţitosti stanovené občanským soudním řádem, v

25 42 odstavec 4 a v 79. Kromě obecných náleţitostí jako je označení soudu, označení účastníků, jejich adres a rodných čísel musí ţaloba obsahovat údaje o době a místě uzavření manţelství, o dětech a o jejich narození, o tom zda byl podán návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí. Dalšími náleţitostmi jsou údaje o průběhu manţelství, kdy, jak a proč došlo k rozvratu, proč nelze očekávat obnovení manţelského souţití. Podle druhu rozvodu, který má být projednán, je třeba přiloţit k návrhu i příslušné důkazy. Navrhovatel je povinen svá tvrzení dokazovat, odpůrce k těmto tvrzením důkazy předkládat můţe, ale nemusí. Pro ilustraci jsem na konec této kapitoly vloţila vzor návrhu na rozvod. V soudním řízení o návrhu na rozvod manţelství zjišťují soudy okolnosti stanovené zákonem o rodině, umoţňující rozhodnout v souladu se zákonem o návrhu na rozvod. Soud tedy především zjišťuje, zda byl podán řádný návrh na rozvod a zda má předepsané náleţitosti. Dále se v rozvodovém řízení zjišťuje a dokazuje, kdy a jak bylo manţelství uzavřeno a zda je naplněn základní důvod rozvodu a manţelství je tak hluboce a trvale rozvráceno, ţe nelze očekávat obnovení manţelského souţití. Mají-li manţelé nezletilé děti, zjišťuje soud údaje o dětech. Soud nemůţe manţelství rozvést, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody. Pro rozhodování soudu není podstatné, zda se manţelé shodnou na příčinách rozvodu na příčinách rozvratu manţelství, nebo zda kaţdý vidí příčiny někde jinde. Pokud zákon ukládá soudu povinnost zjišťovat příčiny rozvratu, musí o tom soud provádět důkazy. Zejména vyslýchá účastníky, svědky, znalce, konstatuje listiny. Z nich pak dovozuje trvalý a hluboký rozvrat a moţnost obnovení souţití. Obtíţnější je situace, kdy jeden z manţelů s rozvodem nesouhlasí a z různých důvodů chce manţelství zachovat. Pak se soud nevyhne nutnosti zjišťovat, zda manţelství plní svou funkci, respektive v čem své funkce neplní, zda spolu neţijí, nepomáhají si, nepečují o potřeby rodiny a o děti. Při jednání mohou přijít na řadu i otázky intimní, zda spolu

26 mají sexuální styky, proč je nemají, od kdy je nemají a podobně. Jestliţe se manţelé v těchto údajích liší, pak je obtíţné, ne- li nemoţné, dokázat jaká je skutečnost Vzor návrhu na rozvod: Okresní/Obvodní soud adresa Dvojmo Ţalobce: Jan Janků, nar , bytem Domov, Za pecí 14, PSČ Ţalovaná: Jitka Janků, rozená Rozová, nar , bytem Domov, Za pecí 14, PSČ Návrh na rozvod manţelství I. Dne jsem uzavřel manţelství s ţalovanou před Obecním úřadem v Domově. U 30 Haták, V., Hanáková, V.,Domácí právník, Plzeň: Mayday Publishing, Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 32 Francová, M., Dvořáková Závodská, J., Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: Wolters Kluwer ČR, Pávek, F., Rozvody očima soudce, Praha: Práce

27 obou jde o manţelství první. V manţelství se nám dne narodil nezletilý syn Pavel. Všichni v současné době bydlíme na shora uvedené adrese. Důkaz: oddací list výslech účastníků II. S ţalovanou jsme se seznámili na rekreačním pobytu ve Špindlerově Mlýně. Postupem času se náš vztah prohloubil a po dvouleté známosti jsme uzavřeli manţelství. V našem vztahu nebyly neshody nebo konflikty. Z počátku manţelství jsme bydleli u mých rodičů a po narození syna roku 1999 jsme si pořídili vlastní byt. Asi dva roky po narození syna však ţalovaná začala na můj zájem o domácnost a syna reagovat podráţděně a začalo docházet k rozporům ohledně výchovy syna. Manţelka mi začala zakazovat chodit se synem na procházky do přírody a obviňovala mne ze snahy poškodit synovo zdraví. Začala dávat najevo nedůvěru k mé osobě a odmítala mi svěřit syna v době, kdy mne nemohla kontrolovat. Přestali jsme spolu intimně ţít na konci roku 2006 a veškerá starost ţalované o domácnost se v té době omezila pouze na syna a jí samotnou. Musel jsem si sám vařit nebo se stravovat mimo domov. Společně nehospodaříme od června roku Opakovaně jsem ţalovanou vyzýval ke společné návštěvě psychologa či manţelské poradny. Ţalovaná však tyto návrhy označila za mou léčku motivovanou snahou zbavit jí způsobilosti k právním úkonům a získat tak absolutní moc nad synem. Hádky byly stále častější. Souţití s ţalovanou za takové situace se pro mne stalo nesnesitelným a snaţil jsem se doma zdrţovat co nejméně. Důkaz: výslech účastníků III. Okresní (obvodní) soud v Domově jiţ rozhodl o úpravě poměrů nezletilého syna Pavla pro dobu po rozvodu svým rozhodnutím sp.zn.d P 12/2009 ze dne , které nabylo právní moci dne , a které přikládám k tomuto návrhu. Důkaz: rozhodnutí ve věci P 12/2009 IV. K ţalované jsem ztratil citový vztah a nevidím naději na jeho obnovu. Nemám zájem na dalším trvání našeho manţelství, které je hluboce a trvale rozvráceno

28 V. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem navrhuji, aby soud vydal tento rozsudek: Manţelství ţalobce Jana Janků a ţalované Jitky Janků, rozené Rozové, uzavřené dne před Obecním úřadem v Domově, se rozvádí. Jan Janků Vzory.cz, Návrh na rozvod, (citováno dne ), dostupné na:

29 6. Posuzování příčin rozvratů Rozvod manţelství je upraven v hlavě páté zákona o rodině, 24, 24a, 24b, upravují samotný rozvod. Další ustanovení této hlavy 26 aţ 28 upravují vztahy rozvedených manţelů, jejich práva a povinnosti k dětem po rozvodu. Některá ustanovení zákona o rozvodu manţelství vyţadují, aby soudy zjišťovaly příčiny rozvratu. Obecný zákoník občanský, i zákon o rodině, ukládal povinnost soudům zjišťovat, kdo z manţelů rozvrat zavinil. V současné době soudy vinu na rozvodu nezjišťuji. Od toho je třeba odlišit zjišťování příčin rozvratu manţelství. Platná právní úprava v některých případech rozvodů ukládá povinnost příčiny zjišťovat. Z hlediska příčin rozvratu mohou nastat tyto situace: 1. v případě podle 24 odstavec 1 bere soud v úvahu příčiny rozvratu manţelství 2. v případě podle 24a soud nezjišťuje příčiny rozvratu manţelství 3. v případě podle 24b soud zjišťuje, zda manţel, který nesouhlasí s rozvodem, se převáţně nepodílel na rozvratu manţelství a zda by manţelovi, který se na rozvratu převáţně nepodílel, nebyla způsobena zvlášť závaţná újma. 4. jsou-li splněny podmínky 24b, ale manţelé spolu déle neţ 3 roky neţijí, soud manţelství rozvede a nezjišťuje, zda by manţelovi, který se na rozvratu manţelství převáţně nepodílel, byla způsobena zvlášť závaţná újma Předmětem posuzování soudu bude, jak jeden z manţelů, případně oba manţelé, plní povinnosti 18 zákona o rodině, případně zda se nedopouštějí jednání, které je s těmito povinnostmi v rozporu. Porušování těchto povinností je tedy příčinou, jejímţ následkem je kvalifikovaný rozvrat manţelství a ten je důvodem pro povolení rozvodu. Tento kauzální řetěz je moţno doplnit o další článek - co je příčinou porušování manţelských povinností. Na příklad příčinou porušování povinností manţelů ţít spolu, můţe být nesoulad v citových a

30 intimních vztazích, nebo nevěra, nebo sexuální avanturizmus a jiné. Tyto příčiny příčin mohou být a také jsou předmětem dokazování a posuzování, neboť vedou k následku, který je důvodem rozvodu Rozvod podle 24 zákona o rodině - se zjišťováním příčin Tento rozvod je nazýván sporným rozvodem, ačkoliv toto označení je nevýstiţné, kdyţ všechny rozvody jsou řízením sporným. Jde o situaci, kdy manţelé se nejsou schopni dohodnout na důvodech a příčinách rozvodů, a nejsou schopni vyřešit otázky s rozvodem spojené. Rozvodu se domáhá jeden z manţelů a druhý manţel se k návrhu nepřipojí. V této situaci kromě posuzování důvodů rozvodu, zda jde o hluboký a trvalý rozvrat a nelze očekávat obnovení manţelského souţití, je soud povinen brát v úvahu také příčiny rozvratu manţelství. Musí tyto příčiny zjišťovat, posuzovat jejich význam z hlediska rozvratu manţelství a výsledky tohoto zjišťování a posuzování ovlivňují výrok soudu o rozvodu. Objektivní zjišťování příčin rozvratu můţe být často velmi obtíţný, neboť účastníci se nesvěřují rádi se svými soukromými a intimními problémy a kaţdý z nich prosazuje svůj subjektivní pohled a zájem. Soud zjišťuje, zda rozvrat manţelství má stanovenou kvalitu, která je vyjádřena v zákoně, uvedenými 3 podmínkami, které musí být současně naplněny. Pro rozvod manţelství tedy nestačí prokázat pouze jednu nebo dvě z uvedených podmínek. Ani v případech, kdy uvedené podmínky jsou prokázány, nemůţe soud povolit rozvod manţelství, jestliţe jsou dány důvody uvedené ve druhém odstavci 24 zákona o rodině. Soud tedy musí zjišťovat, zda manţelé mají společné nezletilé děti a zda rozvod by byl v rozporu se zájmem 35 Zákon č. 946/1881 Sb., z.s., Obecný zákoník občanský 36 Pávek, F., Rozvody očima soudce, Praha: Práce Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 38 Francová, M., Dvořáková Závodská, J., Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: Wolters Kluwer ČR,

31 těchto dětí. Nestačí však pouze běţný zájem těchto dětí, musí jít o zájem daný zvláštními důvody. Zákon neuvádí ani například co povaţuje za hluboký a trvalý rozvrat manţelství a ani kdy nelze očekávat obnovení manţelského souţití. Určitým, výkladným vodítkem by mohla být další ustanovení zákona o rodině následující za 24. Záleţí tedy na hodnocení a úvaze soudu, aby v kaţdém jednotlivém případě posuzoval, zda rozvrat má kvality dané zákonem. Zákon také neuvádí co je zájem nezletilých dětí daný zvláštními důvody, mohlo by to být váţné onemocnění, nebo postiţení, které by vyţadovalo péči a pomoc obou rodičů. Zákon tedy dává v těchto věcech prostor pro volné hodnocení případ od případu, ovšem při zachování litery a smyslu zákona. 24 zákona o rodině, pokud jde o samotné povolení rozvodu, ukládá podmínky, za kterých můţe být rozvod povolen, moţnost rozvodu těmito podmínkami omezuje. Následující ustanovení je benevolentnější Rozvod podle 24a zákona o rodině - bez zjišťování příčin Někdy se takovému rozvodu říká rozvod nesporný, nebo také smluvený. Je však třeba odlišovat, nejde o rozvod smluvní. Termín smluvený rozvod proto nepovaţuji za přesný a výstiţný. Jako v ostatních případech jde o rozvod, o kterém rozhoduje soud na základě podané ţaloby ve sporném řízení. I zde je důvodem rozvodu hluboký, trvalý rozvrat, který nedává šanci na obnovení manţelského souţití. Má se však za to, ţe rozvrat existuje, pokud jsou splněny další stanovené podmínky: 39 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů 40 Pávek, F., Rozvody očima soudce, Praha: Práce Francová, M., Dvořáková Závodská, J., Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: Wolters Kluwer ČR,

32 Druhý manţel se k návrhu připojí. Oba manţelé mají tedy shodný názor na důvody rozvodu a nechtějí spolu ţít. Shodují se v tom, ţe manţelství je trvale a hluboce rozvráceno a není důvodné předpokládat obnovení souţití. Manţelství trvalo déle neţ jeden rok. To je povaţováno za dostatečně dlouhou dobu, aby se manţelé mohli poznat a zjistit zda mají předpoklady spolu trvale ţít. Pokud manţelství netrvalo po dobu alespoň jednoho roku, předpokládá se, ţe vztahy mezi nimi nejsou ustálené, dostatečně se nepoznali, nedořešili otázky spojené se zaloţením manţelství, například bydlení, vybavení domácnosti a podobně a ţe tady nesoulad manţelství a důvody rozvodu nemusí být trvalé. Manţelé spolu nejméně 6 měsíců neţijí, předpokládá se, ţe je to za daných podmínek dost dlouhá doba, aby se usoudilo, ţe manţelství neplní svou funkci. Za těchto podmínek stanoví zákon domněnku, ţe jsou splněny podmínky 24 odstavec 1 zákona o rodině, ţe tedy došlo k trvalému a hlubokému rozvratu manţelství a nelze očekávat obnovení manţelského souţití. Jde tedy o zánik manţelství, na kterém se manţelé domluví, na základě toho, soud rozsudkem povolí rozvod manţelství, pokud jsou splněny podmínky 24 odstavec 1 zákona o rodině. Zákon však vyţaduje, aby došlo k dohodě i o dalších záleţitostech spojených s rozvodem. Uzavření těchto dohod se všemi náleţitostmi, vyţadovanými zákonem, můţe být hodnoceno jako potvrzení toho, ţe manţelé to s rozvodem myslí váţně. Jde o: 1. dohodu smlouvu o: Vypořádání vzájemných majetkových vztahů, tj. o tom co patří do majetkového společenství manţelů a rozdělení tohoto majetku Vypořádání práv a povinností, které se týkají společného bydlení Případné úpravě vzájemné vyţivovací povinnosti mezi manţely, pokud by taková povinnost přicházela v úvahu Všechny tyto dohody musí být uzavřeny písemně, jejich podpisy musí být ověřeny a musí být soudu předloţeny před rozhodnutím o rozvodu. Tyto dohody zákon nepovaţuje za