Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku

Transkript

1 Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 9. setkání sborník z konference CHKO Labské pískovce a Českolipsko června 2013 HOLÝ K. et BLAŽEJ L. (eds), 2013: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 9, sborník z konference, Chřibská, června 2013

2 Program 9. setkání Blok 1 9:30 Blažej L. Tyrner P. Erhart J. & Karas Z. Přestávka 10:30-10:50 Současné znalosti fauny žahadlového blanokřídlého hmyzu Českého Švýcarska Hymenoptera aculeata v lesních stanovištích Děčínského Sněžníku Akuleátní blanokřídlí ve stéblech rákosu II výsledky sběrů Blok 2 10:50 Macek J. Nový druh invazní pilatky v Evropě - bez abstraktu Mišek T. & Roller L. K poznaniu zubačkovitých (Megalodontesidae, Symphyta) na Slovensku Řehoř I., Macháčková L., Bučánková A., Matějková A., Černá K., Straka J. Oběd 12:00-13:30 Nová metoda pro sledování potravní ekonomie u včel: studie spotřeby cukru při vývoji larev čmeláků Blok 3 13:30 Zajímavé a atypické nálezy našich mravenců Bezděčka P. & Bezděčková K. (Hymenoptera: Formicidae) Bezděčková K. & Bezděčka P. Vele A., Holuša J., Horák J. Přestávka 14:30-15:00 Myrmekocenózy slatinných biotopů na Českomoravské vrchovině Početnost mravenců ve smrkových lesích vzrůstá s velikostí světlin Blok 4 15:00 Blažej L. Současné znalosti fauny žahadlového blanokřídlého hmyzu provodínských písků Černá K., Zemenová M., Macháčková L., Žáková Z., Straka J. Habermannová J., Bogusch P., Straka J. Jůzová K. & Straka J. Přestávka 16:30-17:00 Bezděčka P. & Bezděčková K. Příroda Peru - bez abstraktu Sousedské společenství: hnízdní dynamika, usurpace a sociální chování u samotářských včel Jak se kukaččí včely specializují na své hostitele? Hostitelská specializace a druhová diverzita řasníků 2

3 Zajímavé a atypické nálezy našich mravenců (Hymenoptera: Formicidae) PAVEL BEZDĚČKA & KLÁRA BEZDĚČKOVÁ Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava V české myrmekologické literatuře můžeme nalézt několik příspěvků, které si všímají atypického hnízdění nebo nezvyklého výskytu mravenců, například Jech 1932, Záleský 1937, Bezděčka 2000, Miles 2005, Pech Tento příspěvek přináší informace o výjimečných pozorováních 15 druhů našich mravenců ze všech pěti u nás zastoupených podčeledí: Dolichoderinae Dolichoderus quadripunctatus (Linnaeus, 1771) Lhánice nález zemního hnízda, Kunovice nález zimujícího hnízda v tyčkovém plotu, možnost sečtení všech jedinců v hnízdě. Tapinoma subboreale Seifert, 2012 Vsetínské Beskydy výskyt na několika horských pastvinách. Formicinae Camponotus vagus (Scopoli, 1763) Mitrov nález hnízda v inundaci Dyje, nejzápadnější výskyt na Moravě. Formica aquilonia Yarrow, 1955 Pohoří na Šumavě masivní výskyt na česko-rakouském pomezí. Formica foreli Bondroit, 1918 Mokrá hnízdo pod kamenem, Štěměchy, Brťoví, Rodinov a Ondratice hlinitá hnízda v poli a na jeho okraji. Formica lugubris Zetterstedt, 1838 Českomoravská vrchovina nálezy na hranici 500 m n. m. Formica pratensis Retzius, 1783 Českomoravská vrchovina a Beskydy hnízdní komplexy, výskyt nad 1000 m n. m. Formica rufa Linnaeus, 1758 Dačicko největší dosud známé hnízdní komplexy. Lasius brunneus (Latreille, 1798) Javořická vrchovina nález zemního hnízda ve smrkové monokultuře 720 m n. m. Lasius fuliginosus (Latreille, 1798) Českomoravská vrchovina výskyt v chladných a vlhkých lokalitách, nálezy zemních hnízd. Kunovice nález zemního hnízda v louce. Myrmicinae Manica rubida (Latreille, 1802) Vojenský újezd Brdy nález komplexu ca 50 kupkovitých hnízd. Messor cf. structor (Latreille, 1798) Českomoravská vrchovina Švařec a Lubnice, nejsevernější a nejzápadnější výskyt na území ČR. Formicoxenus nitidulus (Nylander, 1846) Brno, Hády nález hnízda mimo hostitelskou kupu mravenců Formica rufa Linnaeus, Ponerinae Hypoponera punctatissima (Roger, 1859) Ostrava nález hnízd na povrchu hřejících uhelných hald. 3

4 Proceratiinae Proceratium melinum (Roger, 1860) Hradčovice nález dělnice v hnízdě mravenců Formica gagates Latreille, Literatura: BEZDĚČKA P. 2000: Schránky měkkýšů jako příležitostné úkryty mravenců. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, 5: JECH J. 1932: Obrovská mraveniště. Vesmír 11: 130. MILES P. 2005: Mravenčí mosty a výškové stavby (Die Ameisenbrucken und Hohenbauten). Formica, zpravodaj pro aplikovaný výzkum a ochranu lesních mravenců 8: PECH P. 2011: An unusual nesting of the ant Manica rubida (Hymenoptera: Formicidae) in nests with mounds. Silva Gabreta, 17: ZÁLESKÝ M. 1937: Tapinoma erraticum ve dřevě, Dolichoderus quadripunctatus pod kamenem aj. případy (Formicidae). Příroda 30: 26. 4

5 Myrmekocenózy slatinných biotopů na Českomoravské vrchovině KLÁRA BEZDĚČKOVÁ & PAVEL BEZDĚČKA Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava Rašeliniště patří k nejcennějším biotopům Českomoravské vrchoviny. Podle způsobu sycení vodou rozlišujeme dva hlavní typy rašelinišť: slatiniště, neboli slatinná či minerotrofní rašeliniště, saturovaná především vodou z podzemních pramenů, a vrchoviště, nebo též ombrotrofní rašeliniště, sycená vodou srážkovou. Díky dlouhodobě stabilnímu a relativně extrémnímu mikroklimatu představují rašeliniště často regionální centra biodiverzity s výskytem řady vzácných a ohrožených druhů organismů (např. Horsák & Černohorský 2008), a také refugia chladnomilných glaciálních reliktů (např. Nekola 1999). V mírném pásu patří k nejohroženějším biotopům, zasaženým jak mnoha antropogenními vlivy, tak přirozenou sukcesí. Na Českomoravské vrchovině jsou rašeliniště soustředěna především do čtyř oblastí: Hlinecko-Novoměstské, Humpolecko-Jihlavské, Telčsko-Počátecké a Kunžacko- Novobystřické (Čech et al. 2002). Většinu rašeliništních biotopů zde představují slatiniště a rašelinné louky, rašeliniště vrchovištního typu jsou velmi vzácná. Výzkum myrmekofauny rašelinišť byl na Českomoravské vrchovině zahájen již v 30. letech 20. století. První práce, z okolí Velkého Meziříčí a Jindřichova Hradce, zveřejnili Kratochvíl (1937) a Záleský (1937, 1938, 1939). Další průzkumy prováděli Lauterer (1968) v okresech Žďár nad Sázavou, Jihlava a Jindřichův Hradec a Nenadál (1998) v CHKO Žďárské vrchy. Po roce 2000 jsme na tyto aktivity navázali, zejména při mapování výskytu a studiu biologie mravence rašelinného (Bezděčková & Bezděčka 2007, 2010, 2011, 2012). Jádro myrmekocenóz slatinných biotopů na Českomoravské vrchovině tvoří druhy Myrmica ruginodis Nylander, 1846, M. rubra (Linnaeus, 1758), M. scabrinodis Nylander, 1846, Lasius platythorax Seifert 1991, případně i L. flavus (Fabricius, 1782). Na několika místech přežívají i poměrně perspektivní populace mravence rašelinného Formica picea Nylander, Mravenec rašelinný je jedním z mála skutečně tyrfofilních druhů mravenců v Evropě (Seifert 2004). Vyskytuje se pouze lokálně na nelesních rašeliništích, v současné době je výrazně ohrožen sukcesním zarůstáním, eutrofizací a hospodářským využíváním stanovišť (např. Mabelis & Chardon 2005; Bezděčková & Bezděčka 2011). Populace F. picea žijící na Českomoravské vrchovině patří k nejsilnějším ve střední Evropě, což významně přispívá k vysoké myrmekologické hodnotě tohoto území. Literatura: BEZDĚČKOVÁ K. & BEZDĚČKA P. 2007: Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) v centrální části Českomoravské vrchoviny. Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) in the central part of Bohemian-Moravian Highlands. Acta Rerum Naturalium 3: BEZDĚČKOVÁ K. & BEZDĚČKA P. 2010: Nové nálezy mravence rašelinného Formica picea na Českomoravské vrchovině. New findings of the black bog ant Formica picea in the Bohemian-Moravian Highlands (the Czech Republic). Acta Rerum Naturalium 9: BEZDĚČKOVÁ K. & BEZDĚČKA P. 2011: Ohrožené nelesní druhy mravenců rodu Formica. Formica picea, Formica exsecta, Formica foreli a Formica pressilabris. Endangered nonforest Formica ants. Formica picea, Formica exsecta, Formica foreli and Formica pressilabris. Muzeum Vysočiny Jihlava, 161 pp. 5

6 BEZDĚČKOVÁ K. & BEZDĚČKA P. 2012: Mravenci (Hymenoptera: Formicidae) mokřadních biotopů na lokalitách Pístovské mokřady, Rančířovský Okrouhlík a Popický rybník (město Jihlava, Kraj Vysočina). Ants of wetland habitats in localities Pístovské mokřady, Rančířovský Okrouhlík and Popický rybník (town of Jihlava, district of Kraj Vysočina, Czech Republic). Acta Rerum Naturalium 13: ČECH L., ŠUMPICH J., ZABLOUDIL V. et al. 2002: Jihlavsko. In: Mackovčin P., Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 528 pp. HORSÁK M. & ČERNOHORSKÝ N. 2008: Mollusc diversity patterns in Central European fens: Hotspots and conservation priorities. Journal of Biogeography 35: KRATOCHVÍL J. 1937: Mravenci okresu velkomeziříčského. Sbor. klubu přírod. v Brně: LAUTERER P. 1968: Notes on the ocurrence of four rare species of ants in Moravia. Poznámky k výskytu vzácných druhov mravcov na Morave. Ac. rer. natur. Mus. nat. Slov., XIV- 1: MABELIS A. A. & CHARDON J. P. 2005: Survival of the Black bog ant (Formica transkaucasica Nasanov) in relation to the fragmentation of its habitat. Journal of Insect Conservation 9: NENADÁL S. 1998: Galerie chráněných druhů VI. Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846). Drosera 6: NEKOLA J. C. 1999: Paleorefugia and neorefugia: The influence of colonization history on community pattern and process. Ecology, 80: SEIFERT B. 2004: The "Black Bog Ant" Formica picea Nylander, 1846 a species different from Formica candida Smith, 1878 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecologische Nachrichten 6: ZÁLESKÝ M. 1937: Z biologie mravence rašelinného Formica picea Nyl. Časopis České společnosti entomologické 34: 126. ZÁLESKÝ M. 1938: Dodatek k mravencům (Formicidae) Jindřichohradecka. Časopis Národního Musea ZÁLESKÝ M. 1939: Formicoidea. Prodromus našeho blanokřídlého hmyzu, Pars III. Sborník entom. odd. Nár. Musea, XVII, 161:

7 Současné znalosti fauny žahadlového blanokřídlého hmyzu Českého Švýcarska LUKÁŠ BLAŽEJ Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, nám. Osvobození 297, Česká Lípa Od prvého setkání hymenopterologů ČR a SR uplynula řada let a stejně tak znalosti o fauně hymenopter severních Čech, o níž byla toho času zmínka (Blažej 2005). V případě Českého Švýcarska je většina dosavadních hymenopterologických průzkumů situována do CHKO Labské pískovce. Ze západu území pochází unikátní údaje z dlouhodobých průzkumů emisních oblastí (Kula & Tyrner 2003a,b,c) a z monitoringu managementu bývalých lesních školek u Bynovce okolí kaňonu Labe (Blažej & Straka 2010). Některé dílčí údaje o vzácných druzích např. z okolí Děčína a České Kamenice, jsou uvedeny v komentovaném seznamu blanokřídlých ČR a SR (Bogusch et al. 2007), v tradičních publikacích významných nálezů (např. Straka et al. 2004) a dalších regionálních periodicích (např. Blažej & Straka 2004, Blažej & Trýzna 2008). Z nejvýznamnějších publikovaných nálezů lze jmenovat např. druhy Andrena intermedia Thomson, 1870, Bombus jonellus (Kirby, 1802), B. soroeensis (Fabricius, 1777), Nomada moeschleri Alfken, 1925, N. similis Morawitz, 1872, Lasioglossum brevicorne (Schenck, 1870), L. clypeare (Schenck, 1853), L. intermedium (Schenck, 1870), L. sexstrigatum (Schenck, 1868), Sphecodes longulus Hagens, 1882, S. marginatus Hagens, 1882, S. reticulatus Thomson, 1870, Symmorphus angustatus (Zetterstedt, 1838), Crossocerus walkeri (Shuckard, 1837), C. heydeni Kohl, 1880, Passaloecus monilicornis Dahlbom, 1842, Cercerys quadricincta (Panzer, 1799), Evagetes sahlbergi (Morawitz, 1893), Arachnospila abnormis (Dahlbom, 1842), A. rufa (Haupt, 1927), Sapyga similis (Fabricius, 1793) Chrysis valida Mocsáry, 1912, Anteon exiguum (Haupt, 1941) atd. Mimo publikované údaje existuje řada dalších nepublikovaných nálezů významnějších druhů, např. Pemphredon fabricii (Müller, 1911), Harpactus tumidus (Panzer, 1808), Oxybelus argentatus debeaumonti P. Verhoeff, 1948, Dipogon variegatus (Linnaeus, 1758), Arachnospila hedickei (Haupt, 1929) atd. Z NP České Švýcarsko existují jediná data z průzkumu spáleniště na Krkavčím kameni u Jetřichovic (Blažej & Trýzna 2008) s uvedením některých dílčích dat z okolí lokality. Dílčí výskyt významnějších druhů je publikován také např. v pracích Blažeje et al. (2011) či Bogusche et al. (2007): např. Crossocerus heydeni Kohl, 1880, Bethylus boops (Thomson, 1861). Mimo publikované údaje jsou také další zajímavější nálezy např. Crossocerus styrius (Kohl, 1892), C. nigritus (Lepeletier & Brullé, 1835), Passaloecus monilicornis Dahlbom, 1842, Dipogon vechti Day, 1979, Arachnospila hedickei (Haupt, 1929), Evagetes sahlbergi (Morawitz, 1893) či Cleptes splendens (Fabricius, 1793). Literatura: BLAŽEJ L. 2005: Dosavadní znalosti kutilek (Hymenoptera: Sphecidae) severních Čech. In: DVOŘÁK L. & BOGUSCH P. (eds) 2005: Žahadloví blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku. Sbroník z konference. Univerzita Karlova v Praze, června BLAŽEJ L. & STRAKA J. 2004: Dosavadní znalosti fauny žahadlových blanokřídlých Pastýřské stěny. Děčínské vlastivědné zprávy XIII/4: pp. BLAŽEJ L. & STRAKA J. 2010: Výsledky monitoringu vybraných skupin hmyzu (Coleoptera: Carabidae, Hymenoptera: Aculeata) v bývalé lesní školce u Bynovce (CHKO Labské pískovce). Monitoring-Ergebnisse ausgewählter Insktengruppen (Coleoptera: Carabidae, Hymenoptera: Aculeata) aus der ehemaligen Baumschule bei Bynovec 7

8 (LSG Labské pískovce). Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná 32: BLAŽEJ L. & TRÝZNA M. 2008: Výsledky průzkumu kutilek (Hymenoptera: Spheciformes) iniciačního stadia sukcese spáleniště na Krkavčím kameni u Jetřichovic (NP České Švýcarsko). Resultate der Untersuchung der Grabwespen (Hymenoptera: Spheciformes) im frühen Sukzessionsstadium der Brandstelle am Rabenstein bei Dittersbach im NLP České Švýcarsko. Sborník Oblastního muzea v Mostě, řada přírodovědná, 2007/2008, 29/30: BLAŽEJ L., MICHALEGA M., ČERNÝ J. & MALENOVSKÝ I. 2011: Faunistické střípky. Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 11: BOGUSCH P., STRAKA J. & KMENT P. (eds.) 2007: Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Aculeata) České republiky a Slovenska. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Supplementum 11: (in English and Czech). KULA E. & TYRNER P. 2003a: Hymenoptera (Aculeata) in birch stands of the airpolluted area of Nothern Bohemia. Journal of forest science, 49 (4): KULA E. & TYRNER P. 2003b: Hymenoptera (Aculeata) of spruce stands in the airpollution region of Nothern Bohemia. Journal of forest science, 49 (5): KULA E. & TYRNER P. 2003c: Fauna blanokřídlých (Hymenoptera, Aculeata) v dřevěných pastech. Fauna of Aculeata (Hymenoptera) in wooden traps. pp In: SLODIČÁK M. & NOVÁK J. (eds.) 2003: Výsledky lesnického výzkumu v Krušných horách v roce Teplice: Výzkumný ústav lesního a vodního hospodářství a myslivosti. STRAKA J., BOGUSCH P., TYRNER P. & VEPŘEK D. 2004: New important faunistic records of Hymenoptera (Chrysidoidea, Apoidea, Vespoidea) from the Czech Republic. Klapalekiana 40:

9 Současné znalosti fauny žahadlového blanokřídlého hmyzu provodínských písků LUKÁŠ BLAŽEJ Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, nám. Osvobození 297, Česká Lípa Českolipsko oproti okolním regionům je v rámci bionomie širokého spektra žahadlových blanokřídlých atraktivní především z hlediska přítomnosti rozsáhlé těžby aluviálních písků s vrstvami kvalitních sklářských písku. Několik různě velkých pískoven je soustředěno do okolí obce Provodín a Srní u České Lípy. Zde v různém rozsahu a intenzitě těžby existují unikátní biotopy blanokřídlých od volných písků, přes písčité stěny, okolí vývozních cest až po okraje pískoven s řídkou vegetací psamofytních trav. Celá oblast spadá do okrsku mírně teplého, mírně suchého (Tolazs 2007), což vytváří ideální podmínky pro výskyt teplomilných druhů. Nejvýznamnější dosavadní údaje jsou uvedeny v komentovaném seznamu blanokřídlých ČR a SR (Bogusch et al. 2007): Hylaeus pectoralis Förster, 1871, Pemphredon fabricii (Müller, 1911), P. wesmaeli (A. Morawitz, 1864), Dryudella pinguis (Dahlbom, 1832), Tachysphex nitidus (Spinola, 1805), Miscophus spurius (Dahlbom, 1832) a Chrysis splendidula Rossi, Ucelená data publikována doposud bohužel nejsou. Z navazujícího Kokořínska však existují údaje ze systematického průzkumu Vepřeka (2006). Z žahadlových blanokřídlých bylo odsud potvrzeno cíleným průzkumem na skupinu Spheciformes v letech druhů, z dalších nepublikovaných dat lze zmínit významné druhy: Mimesa bruxellensis Bondroit, 1934, Bembix rostrata (Linnaeus, 1758), Lestiphorus bicinctus (Rossi, 1794), Oxybelus mucronatus (Fabricius, 1793) či Tachysphex helveticus Kohl, Přežití společenstev má relativně dobrou budoucnost. Těžba písku se neustále rozšiřuje, avšak tělesa pískoven budou čelit velmi rychlým rekultivačním technologiím v podobě výsadby borovic s částečnou (či spíš minimální) příměsí dubů. Tato problematika je velmi těžko řešitelná a firmy v tomto ohledu nevychází příliš přírodovědným zájmům vstříc. Částečný vítězstvím by mohla být alespoň úspěšná domluva o vytvoření monitorovacích ploch, kterých by se rekultivace nemusela týkat. Literatura: BOGUSCH P., STRAKA J. & KMENT P. (eds.) 2007: Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Aculeata) České republiky a Slovenska. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Supplementum 11: (in English and Czech). TOLASZ, R. (ed.) 2007: Atlas podnebí Česka. ČHMÚ, Praha. 255 pp. VEPŘEK, D. 2006: Blanokřídlí (Hymenoptera) skupin Chrysidoidea-Chrysididae, Vespoidea, Apoidea-Spheciformes. (Hymenoptera Chrysidoidea-Chrysididae, Vespoidea, Apoidea-Spheciformes). Bohemia Centralis, 27:

10 Sousedské společenství: hnízdní dynamika, usurpace a sociální chování u samotářských včel KATEŘINA ČERNÁ 1, MONIKA ZEMENOVÁ 2, LENKA MACHÁČKOVÁ 1, ZDISLAVA ŽÁKOVÁ 1 a JAKUB STRAKA 1 1 Karlova Univerzita v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra zoologie, Viničná 7, Praha 2 České Vysoké Učení v Praze, Elektrotechnická fakulta, Oddělení kybernetiky, Praha Vnitrodruhový kleptoparazitismus představuje fakultativní životní strategii, která může ušetřit mnoho času a energie. Přesto existuje jen poměrně málo studií hnízdní dynamiky, které by detailněji popisovaly vnitrodruhově kleptoparazitické chování u samotářských včel, nebo u jejich sociální příbuzných v solitérní fázi cyklu. Zaměřili jsme se na popis hnízdního chování se zvláštním důrazem na existenci usurpací u čtyř druhů samotářských včel z různých čeledí hnízdících v agregacích - Andrena vaga (Andrenidae), Anthophora plumipes (Apidae), Colletes cunicularius (Colletidae) a Osmia rufa (Megachilidae). Naše studie, která byla postavena na pravidelném pozorování individuálně značených včel, ukázala, že výměna majitelů postihne 10-45% všech hnízd v agregaci napříč všemi druhy a roky. Překvapivě jsme však zjistili, že většina (39-90%) těchto hnízd, kde došlo k výměně majitelů, nebyla usurpována, nýbrž byla několik dnů před výměnou původním majitelem opuštěna. Naše výsledky dále naznačují, že samice projevují tendenci opouštět svá hnízda (a zakládat nová) pravidelně, pokud žijí dostatečně dlouho. Toto chování dobře souhlasí s konceptem risk-spreading (bet-hedging) strategie, která říká, že v prostředí, které je hodně nestabilní či nebezpečné se jedinci vyplatí rovnoměrně rozložit investice i za cenu celkového snížení průměrného fitness. Z pozorovaného chování při zakládání hnízd a četnosti výměn majitelů soudíme, že originální fakultativní strategií studovaných včel není kleptoparazitismus jako takový, ale spíše tendence využívat jakákoli dostupná již vybudovaná hnízda, bez ohledu na to, zda jsou aktivní či opuštěná. Podobná strategie (tzv. entering strategy ) je známá u kutilek rodu Sphex. Tato naše hypotéza je nepřímo potvrzená nárůstem tendence zakládat hnízda pomocí této entering strategie s blížícím se koncem sezóny, kdy je málo času hnízda budovat, zato je všude veliké množství dostupných hotových hnízd. Je zajímavé, že ačkoli takovéto časté recyklace hnízd v průběhu sezóny musí principiálně vést k velikému množství kontaktů mezi samicemi, počet pozorovaných případů jakéhokoli agresivního chování byl u všech druhů velice nízký. Z tohoto důvodu předpokládáme, že popsaná hnízdní dynamika s velice častými přesuny hnízd a jejich majitelů může představovat klíčový prvek pro snížení vnitrodruhové agrese, neboť efektivní obrana by byla příliš nákladná. Nízká míra agresivity přitom představuje jeden z nejdůležitějších faktorů stojících u vzniku a vývoje eusociálních společenství. Naše studie byla podpořená Grantovou Agenturou University Karlovy (GAUK /2008) a grantem Grantové Agentury České Republiky (GAČR P506/10/0403). Více informací o tomto i dalších našich projektech naleznete na 10

11 Akuleátní blanokřídlí ve stéblech rákosu II výsledky sběrů JAN ERHART 1 & ZDENĚK KARAS 2 1 Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, Branišovská 1160/31, České Budějovice 2 Jáchymovská 345, Zliv, V druhé části projektu, ve kterém se autoři zaměřili na monitoring akuleátních blanokřídlých v rákosových porostech, byla zpracovávána data získaná individuálním sběrem a odchytem do žlutých misek. Ty byly rozmístěny na osmi stanovištích od dubna do října 2012 v jihočeském regionu. Kromě druhů u kterých je vývoj ve stéblech rákosu znám, byly zaznamenány druhy dosud neuváděné a u některých byly získány nové poznatky o jejich bionomii. Z výsledků je patrné, že cílový druh, hrabalka Anoplius caviventris, preferující převážně postindustriální stanoviště, se na těchto lokalitách vyskytuje hojněji, než autoři předpokládali. Literatura: HAMM A. H. RICHARDS O. W. 1926: The biology of the British Crabronidae. Transaction of the Royal Society of London, 74: DANKS H. V. 1971: Biology of some stem-nesting aculeate Hymenoptera. Royal Entomological Society of London, 122: EDWARDS R. 2009: Provisional atlas of aculeate Hymenoptera of Britain and Ireland. Centre for Ecology and Hydrology, Part 1 7. SORG M., SCHWAN H. STENMANS W. 2009: Die wegwespe Anoplius caviventris (Hymenoptera: Pompilidae) Habitatbindung, Verbreitung und Merkmale. Mittcilungen aus dem Entomologischen Vercins Krefeld, 2: 1 4. TORMOS J., ASÍS J. D., GAYUBO S. F., CALVO J. MARTIN M. A. 2005: Ekology of crabronid wasp found in trap nests from Spain (Hymenoptera: Spheciformes). Florida Entomolo-gis, 88: KOPONEN S. WASBAUER. S. 1987: A note on the biology of Anoplius tenuicornis in North America (Hymenoptera: Pompilidae). The Canadian Entomologist, 119: 1. MACEK J., STRAKA J., BOGUSCH P., DVOŘÁK L., BEZDĚČKA P. & TYRNER P. 2010: Blanokřídlí České republiky I., žahadloví. Academia Praha, 524 pp. SVEN-AKE BERGLIND 1993: Habitat and status of the spider wasp of Anoplius caviventris (Hymenoptera: Pompilidae) in Sweden Ent. Tidskr. 114 (3): MATSUMOTO K., MAKINO S. 2011: Monitoring of tube-nesting bees and wasp with bamboo tube nest trap sof diffrent types in two type sof forests in temperate Japan. 11

12 Jak se kukaččí včely specializují na své hostitele? JANA HABERMANNOVÁ 1, PETR BOGUSCH 2, JAKUB STRAKA 1 1 Karlova Univerzita v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra zoologie, Viničná 7, Praha 2 Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, Hradec Králové Kukaččí včela, která by s velkou úspěšností uměla naklást vajíčka do hnízda jakékoliv jiné včely a jejíž larvy by se v kterémkoliv hnízdě bez problémů vyvíjely, by mezi ostatními druhy neměla konkurenci. Nicméně žádný takový druh neexistuje. U většiny druhů kukaččích včel je zaznamenáno jen několik málo hostitelů a i druhy, jejichž hostitelské spektrum je značně široké nedovedou libovolně využívat jakéhokoliv hostitele. Bariéry omezující hostitelské spektrum mohou být následující: (1) Pylová specializace hostitelského druhu: Larvy pylosběrných včel se nejsou schopny vyvíjet na libovolném pylu. Pyl některých rostlin je pro ně toxický. Je proto velmi pravděpodobné, že u larev kukaččích včel tomu nebude jinak. Výběr hostitele je tak pravděpodobně omezen pouze na druhy, které sbírají pro kukaččí druh netoxický pyl. (2) Neurologické bariéry: Schopnost včel rozlišovat různé hostitele je velmi pravděpodobně omezena. Neurologická kapacita umožňuje efektivně vyhledávat jen určitý typ hostitelských druhů, či vyhledávat jen v určitém typu prostředí. (3) Velikost hostitele: Kukaččí včela nemůže naklást vajíčko do hnízda, do jehož vletového otvoru se nevejde. Zároveň může vzniknout problém s nedostatečnými pylovými zásobami, pokud je kukaččí včela výrazně větší než hostitel. Nabízí se otázka, jak moc jsou ve skutečnosti tyto bariéry pro kukaččí včely omezující. Ohraničují jen málo početnou skupinu potencionálních hostitelských druhů nebo je potencionální hostitelské spektrum poměrně široké? A jak moc znesnadňují změnu hostitele? Abychom našli odpovědi na tyto otázky, sestrojili jsme na základě pěti genů fylogenetický strom zahrnující 37 druhů kukaččích včel rodu Sphecodes. Na tento strom jsme následně namapovali ancestrální hostitele a zjistili, že přeskoky mezi hostiteli byly v průběhu evoluce rodu Sphecodes celkem běžnou událostí (16-17 přeskoků v závislosti na použité metodě). Dále jsme druhy, zahrnuté do analýzy, rozdělili do dvou skupin podle jejich hostitelské specializace (specialisté/generalisté). Toto rozdělení jsme dělali nejen na základě počtu hostitelů, ale i s ohledem na jejich fylogenetickou příbuznost a ekologickou podobnost. Následně jsme pomocí likelihood ratio testu zjišťovali, zda fylogenetickému stromu a distribuci specialistů a generalistů lépe odpovídá jeden ze dvou modelů, umožňujících v průběhu evoluce změnu jen v jednom směru (specialsta -> generalista, generalista -> specialista), nebo model umožňující změnu v obou směrech (specialista <-> generalista). Výsledky ukázaly, že lepší je obousměrný model a že tedy v průběhu evoluce může docházet jak k zužování, tak k rozšiřování hostitelského spektra. Na základě výše zmíněných výsledků a skutečnosti, že u několika druhů je zaznamenána schopnost v případě nepřítomnosti hlavního hostitele využívat i jiné hostitelské druhy, se domníváme, že kukaččí včely mají ve skutečnosti poměrně velké množství potencionálních hostitelů, i když některé z nich umí využívat efektivněji než jiné. Množství hostitelských druhů, které ve skutečnosti opravdu využívají, je pak závislé na ochotě kukaččí včely hostitele měnit. Existují druhy, které ke změně příliš ochotné nejsou a přistoupí na ní až pod silným tlakem (specialisté), i druhy, které hostitele mění velmi ochotně (generalisté), a mezi těmito stavy samozřejmě existuje kontinuální přechod. Zároveň je zřejmě možné, aby se v průběhu evoluce ochota ke změně hostitele zvyšovala i snižovala (výsledky LR testu). Úzká specializace (malá ochota měnit hostitele), tak není evoluční slepou uličkou, která by v případě vymizení hostitele nutně zapříčinila vymření kukaččího druhu. 12

13 Hostitelská specializace a druhová diverzita řasníků KATEŘINA JŮZOVÁ & JAKUB STRAKA Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, Praha Řasníci (Strepsiptera) jsou parazitický řád hmyzu s kosmopolitním rozšířením. Mají velmi široké hostitelské spektrum, parazitují na sedmi hmyzích skupinách včetně blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera, Thysanura, Blattodea, Mantodea, Orthoptera, Hemiptera, Diptera). Přestože je známa řada publikací týkajících se obecných biologických znalostí o tomto řádu, zůstává stále nevyjasněna problematika hostitelské specializace řasníků. Od toho se však odvíjí i samotné pojetí druhu. Řasníci tak mohou být buď považováni za specialisty s vysokou hostitelskou specifitou a téměř každému druhu hostitele je přiřazen samostatný druh řasníka, nebo za generalisty s větším počtem hostitelských druhů. To samozřejmě značně ovlivňuje představu o druhové diverzitě řasníků a zároveň znesnadňuje odpovídat na otázky spojené s koevolucí těchto parazitů a jejich hostitelů. V našem výzkumu jsme se zaměřili na hostitelskou specializaci řasníků rodu Stylops parazitujících na pískorypkách (Andrena). Tento rod řasníků má největší počet hostitelských druhů v rámci čeledi Stylopidae, která parazituje na včelách. Za účelem rekonstrukce fylogeneze rodu Stylops byly osekvenovány dva mitochondriální a jeden jaderný gen. Výsledky provedených analýz napomohly k odhalení druhové diverzity a nedostatků v dosavadní klasifikaci. Současný počet druhů, a to nejen této čeledi, je chybně hodnocený. Výsledné fylogenetické stromy rovněž ukázaly, že blízce příbuzné druhy řasníků rodu Stylops jsou vázány na hostitele z určitých podrodů hostitelů. V několika případech bylo zjištěno zajímavé členění linií řasníků, které poukazuje na možný mechanismus speciace těchto parazitů. Projekt byl financován z grantů GA ČR č. P506/10/1466 a GA UK č /

14 K poznaniu zubačkovitých (Megalodontesidae, Symphyta) na Slovensku TOMÁŠ MIŠEK 1 & LADISLAV ROLLER 2 1 Katedra zoologie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská Dolina, Bratislava, 2 Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, Bratislava Zubačky (Megalodontesidae) sú druhovo málopočetnou skupinou blanokrídlovcov, ktorá je rozšírená v teplých regiónoch palaearktickej oblasti. Pokiaľ je známe, larvy sú fylofágne na bylinách z čeľadí Apiaceae, Rutaceae a Lamiaceae (Taeger 2002).Vo svete je známych 37 druhov z ktorých 22 žije v Európe (Taeger et al. 2010). Na Slovensku bolo doposiaľ zaznamenaných 6-7 druhov rodu Megalodontes Latreille, z ktorých väčšina tu dosahuje severnú hranicu rozšírenia. Napriek tomu že ide o nápadných zástupcov našej entomofauny na teplých travinnobylinných biotopoch, poznanie ich biológie a rozšírenia nie je dostatočné. U viacerých našich druhov nepoznáme larvu a hostiteľskú rastlinu. V posledných rokoch došlo k významným nomenklatorickým (Taeger, 1998) a sytematickým zmenám (Taeger, 2002), ktoré si vyžadujú revíziu starších faunistických údajov. Preto sme determinovali alebo redeterminovali dostupný materiál zubačiek zo zbierok Ústavu zoológie SAV a SNM v Bratislave a materiál z vlastných odchytov. Druhy Megalodontes panzeri (Leach) a M. laticeps Konow, sme pre komplikovanú determináciu zaradili spolu ako komplex M. panzeri/laticeps. Determinovaných bolo 73 a 96 patriacich k šiestim druhom. Okrem zhrnutia doposiaľ publikovaných a nových faunistických údajov zo Slovenska prináša príspevok aj poznatky o biológii zubačiek z pozorovaní v NPR Devínska Kobyla. Nové údaje a vybrané komentáre sú uvedené v nasledujúcom prehľade. Za každou lokalitou je uvedené či ide o aktuálny záznam (a; max. 25 rokov starý nález) alebo o historický nález (h). Megalodontes cephalotes (Fabricius) - 2 a 2 (Trenčín h; Slovenský raj h; Slovensky raj Ostrá skala h) - Náš najrozšírenejší druh, obýva teplé podhorské a horské lúky. Zoznam lokalít zo Slovenska viď Roller a Haris (2008). - Publikované nálezy z NPR Devínska Kobyla neboli nami potvrdené. Revízia staršieho materiálu z tejto lokality naznačuje že išlo o zámenu s M. plagiocephalus. - Široké spektrum známych hostiteľských rastlín (Taeger, 2002) je potrebné overiť. Megalodontes fabrici (Leach) - 4 a 5 (Kováčovské Kopce a; Streda nad Bodrogom h; Štúrovo h) + Ivanka pri Dunaji - Šúrsky kanál a ( Bratislava Malý Dunaj a ( - sezónny výskyt imág: 23.VI. až 11.VII. - Megalodontes flavicornis (Klug) - Štúrovo h: 4 2.VI.1965 a 1 9.VI.1965 leg. Kocourek. - Publikovaný údaj z NPR Devínska Kobyla (Jendeková, 1988) bol nami revidovaný a patrí druhu M. plagiocephalus. - komplex Megalodontes panzeri (Leach)/laticeps Konow: - 7 a 9 (Devínska Kobyla a,h; Dev. N. Ves Sandberg h; PR Veterník a; Gemer a; Štúrovo a; Kováčovské Kopce h) - sezónny výskyt imág: 12.V. až 15.VI. - Biológia v NPR Devínska Kobyla: imága od 12.V., najmä začiatok VI.; sedia na kvetoch bylín (prevažne Geranium sanguineum, Achillea spp.); výskyt lariev od 14

15 16.VI. do 12.VII Larvy jednotlivo v zámotkoch s vpradenými listami a bez trusu, na Peucedanum cervaria (L.) Cusson; jedna až tri larvy na jednej rastline. Dve samice v zajatí kládli vajíčka na P. cervaria ale nie na Libanotis pyrenaica (L) Bourg. Po 6-7 dňovej inkubácii sa liahli larvy v noci alebo za svitania. Syntopný výskyt s M. plagiocephalus. Megalodontes plagiocephalus (Fabricius) - 49 a 56 (Turňa nad Bodvou h; Devínska Kobyla a,h; Gemer a; Veľký Blh a; Silica-Silická Brezová h; Mníchová úboč a; Štúrovo h; Vidová h; Kováčovské Kopce a,h; Streda nad Bodrogom h) - sezónny výskyt imág: 5.V.-11.VIII.; prevažne V a VI - v revidovaných zbierkach často zamieňaný s inými druhmi (M. cephalotes, M. flavicornis, M. laticeps) - Biológia v NPR Devínska Kobyla: imága od 5.V. do 27.VI. 2012, najmä koniec V. a začiatok VI., sedia na kvetoch bylín (prevažne G. sanguineum, Ranunculus sp.); výskyt lariev od 8.VI. do 16.VI Larvy jednotlivo v zámotkoch s vpradenými listami a trusom, na Libanotis pyrenaica (L) Bourg; viac lariev (až 6) na jednej rastline. Syntopný výskyt s M. panzeri/laticeps. Megalodontes thor Taeger - 10 a 19 (Číčov a; Dev. Kobyla a,h; Rohožník h; Štúrovo h; PR Drieňová hora a; Hubovo a) - sezónny výskyt imág: 12.V.- 10.IX.; Zaujímavé sú neskoré dátumy výskytu, pravdepodobne sa jedná o druhú generáciu (26.VII., 30.VII., 11.VIII., 4.IX.) Literatura: JENDEKOVÁ J. 1988: Hrubopáse (Hymenoptera, Symphyta) vybraných lokalít juhozápadného Slovenska zo zbierok Slovenského národného múzea. Zborník Slovenského národného múzea, Prírodné Vedy 34: ROLLER L. & HARIS A. 2008: Sawflies of the Carpathian Basin, History and Current Research. Natura Somogyiensis series 11. Kaposvár. pp 259. TAEGER A. 1998: Die Megalodontesidae Europas. pp In: Taeger A. & Blank S.M. (eds): Pflanzenwespen Deutschlands (Hymenoptera, Symphyta). Kommentierte Bestandsaufnahme. Deutsches Entomologisches Institut, Verlag Goecke & Evers, Keltern. TAEGER A. 2002: The Megalodontesidae of Europe (Hymenoptera, Symphyta). pp In: Viitasaari M. 2002: Sawflies I (Hymenoptera, Symphyta). Tremex Press Ltd. Helsinki. 516 pp. TAEGER A., BLANK S.M. & LISTON A.D. 2010: World Catalog of Symphyta (Hymenoptera). Zootaxa 2580:

16 Nová metoda pro sledování potravní ekonomie u včel: studie spotřeby cukru při vývoji larev čmeláků IVAN ŘEHOŘ 1, LENKA MACHÁČKOVÁ 2, ALENA BUČÁNKOVÁ 3, STANISLAVA MATĚJKOVÁ 1, KATEŘINA ČERNÁ 2, JAKUB STRAKA 2 1 Institute of Organic Chemistry and Biochemistry, Academy of Sciences, Flemingovo nám. 2, Prague 2 Charles University in Prague, Faculty of Science, Department of Zoology, Viničná 7, Prague 3 Agricultural Research, Ltd., Zahradní 1, Troubsko Spotřeba cukru je důležitou součástí energetického příjmu kolonie sociálního hmyzu a její sledování přináší informaci o toku energie v kolonii. Naše nová metoda je zaměřena na sledování značeného cukru z cukerných krmítek v mikrokoloniích čmeláka zemního (Bombus terrestris) a na kvantifikaci množství cukru spotřebovaného larvami v kolonii. K označení cukru jsme použili lanthanoidový komplex GdDOTA, který byl dříve používán v lékařství. Kolonie čmeláka zemního se skládaly ze tří dělnic, které si z cukerného krmítka odebíraly značený cukerný roztok dle libosti a zakládaly ryze samčí plod. Jelikož u čmeláků dochází k defekaci až na konci larválního vývoje, bylo možné sebrat od každé larvy všechny výkaly, které byly soustředěny na jednom místě uvnitř kokonu. Množství stráveného cukru tedy odpovídalo množství lanthanoidu ve stolici, který bylo možné kvantifikovat pomocí přístroje ICP-OES. Zpětně se nám podařilo získat 77% značící látky, která vstoupila do kolonie a byla rozmístěna ve všech částech kolonie. Výsledky ukazují, že samci při svém vývinu přijmou 29 mg cukru na 10 mg své tělesné hmotnosti, což činí v průměru 128 mg cukru na růst jedince. Pomocí této metody je možné sledovat energetický tok uvnitř kolonie bez nutnosti zabití jedinců a může při ní být použito současně až 15 různých prvků jako značících látek. 16

17 Hymenoptera aculeata v lesních stanovištích Děčínského Sněžníku PAVEL TYRNER Tylova 2073, Litvínov Děčínský Sněžník je součástí Děčínských stěn, leží ve čtverci 5250, je charakterizován chladným horským klimatem, průměrná roční teplota je 6 C, srážky 800 mm, délka vegetační doby dnů. Geologickým podkladem jsou usazeniny křídového stáří, hlavně pískovce. Sběrná stanoviště byla situována v rozmezí m. Průzkum a sběr prováděl prof. ing. Emanuel Kula, CSc. (MENDELu Brno), určování a spolupráce na publikacích je dílem autora příspěvku. Motivem průzkumu bylo studium změn, které byly v minulosti způsobeny exhalacemi hlavně SO 2, které způsobily masivní redukci smrkových porostů a následné sukcese zejména po rozšíření břízy. Studovány byly porosty břízy na třech stanovištích a smrkové prosty též na třech stanovištích. Hlavní metodou sběru bylo použití Moerickeho žlutých pastí (36 kusů, průměr 23 cm) umístěných 0,3 a 1,3 m nad zemí naplněných roztokem 1% formaldehydu s detergentem. Pasti byly exponovány od a vybírány v sedmidenním intervalu. Dále byly použity dřevěné hnízdní pasti (dřevěné špalíky s různými otvory), připevněné na kmenech stromů, zemní fotoeklektory a půdní pasti. Imaga byla konzervována v 75% ethanolu. V létech bylo všemi metodami zjištěno celkem ex. akuleát ve 184 druzích a výsledky byly publikovány v r ve čtyřech pracích. Čmeláci (rody Bombus a Psithyrus) nejsou v těchto počtech zahrnuti a byli publikováni zvlášť. Rod včel Halictus s.l. nebyl určován do druhů. Skutečný počet druhů akuleát je tedy vyšší. Výzkum pokračoval do r a od začátku bylo zachyceno přes 35 tisíc kusů akuleát. Souhrnné výsledky nebyly zatím publikovány. Zemní pasti vykázaly pouze 41 ex. a 14 druhů, zejména se vyskytovaly hrabalky. Ve fotoeklektorech bylo zachyceno 164 ex. a 15 druhů (např. Vespa crabro, Vespula vulgaris, Cleptes semiauratus a Mutilla marginata). Z dřevěných hnízdních pastí exponovaných v létech bylo vypěstováno 471 ex. patřících k 26 druhům. Čtyři z nich nebyly potvrzeny žádnou z dalších metod (Chelostoma fuliginosum, Chrysis fulgida, Stelis minuta, Symmorphus conexus). Nejpočetnějšími byly druhy Ancistrocerus nigricornis, A. trifasciatus, Dipogon subintermedius, Osmia rufa, z rodu Passaloecus se vyskytlo 7 druhů! (P. borealis, brevilabris, corniger, eremita, gracilis, insignis, monilicornis). V porostech břízy a smrku souhrnně bylo více jedinců zachyceno v miskách exponovaných 30 cm nad povrchem (9899 ex., 151 druhů) než umístěných ve výšce 130 cm (7748 ex., 143 druhů). Nejpočetnějšími druhy byly Vespula vulgaris (34,7%), Andrena lapponica (8,7%), Cleptes semiauratus (2,9%), Trypoxylon minus (3,9%), Vespula rufa (3,3%), Dolichovespula saxonica (2,2%). Dalšími druhy v pořadí početnosti byly Andrena bicolor, A. nitida, Dolichovespula norwegica, Nysson spinosus, Pemphredon lugubris, P. inornata a Trypoxylon clavicerum. Porosty břízy byly druhově bohatší, než smrkové (164 oproti 107 druhům). Co se týká ekologické valence můžeme zjištěnou faunu klasifikovat takto (podle GUSENLEITNERA 1975): 1) Většina druhů ve zkoumané oblasti jsou arboreální druhy oligoeurythermní s širokou ekologickou valencí s termopreferencí nižších teplot (např. Vespula vulgaris, zde eudominantní) 2) Druhy mesoeurythermní s termopreferencí středních teplot a se širokou ekologickou valencí (např. Dolichovespula sylvestris). 17

18 3) Polyeurythermní druhy mají širokou ekologickou valenci a optimální rozšíření při vyšších teplotách a jsou značně rozšířené ve střední a jižní Evropě, příkladem je Vespula germanica (pouze 5 ex., 0,027%). 4) Oligostenothermní druhy jsou psychrofilní, jejich výskyt je nejpočetnější v severní Evropě, ve střední Evropě se vyskytují v horách, některé z nich jsou také označovány jako boreoalpinní. Příkladem jsou Dolichovespula norwegica, Chrysis angustula, Symmorphus bifasciatus, Dipogon subintermedius, Andrena lapponica, A. clarkella, A. ruficrus, Megachile lapponica, Crossocerus cinxius, C. barbipes, C. assimilis, C. leucostomus, C. heydeni, Ectemnius borealis, Passaloecus borealis. Z faunisticky pozoruhodných nálezů uvádíme Crossocerus heydeni Kohl, Spilomena enslini Blüthgen, Andrena nycthemera (vše první nálezy z Čech), Chrysura hirsuta (Gerstaecker), Pseudomalus violaceus (Scopoli). Poměrně bohatá fauna zkoumaného území je dána i geologickými poměry, na písek zvětrávajícími podkladovými pískovci, což umožňuje reprodukci druhů hnízdících v písečném nebo písčitohlinitém substrátu. Literatura: GUSENLEITNER J. 1975: Ökologisch bedingte Verbreitungstypen Europäischer Hymenopteren an Beispiel der Diploptera (Faltwespen). Linzer Biol. Beitr. 7, 3: KULA E., TYRNER P. 2000: Betula komplexní výzkum břízy jako náhradní dřeviny v Krušnohoří. Část: Fauna blanokřídlých (Hymenoptera, Apocrita, Aculeata) v porostech břízy a smrku v imisní oblasti LZ Sněžník. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. 95 pp. (in Czech). KULA E., TYRNER P. 2003: Hymenoptera (Apocrita, Aculeata) in forest stands of forest district Sněžník. Acta univ. Agric. et silvic. Mendel Brun, LI, 5: (in English, Czech summary). KULA E., TYRNER P. 2003: Fauna blanokřídlých (Hymenoptera, Aculeata) v dřevěných pastech. In: Slodičák M., Novák J. (eds.): Výsledky lesnického výzkumu v Krušných horách. Sborník z celostátní konference, Teplice. (in Czech, English summary) KULA E., TYRNER P. 2003: Hymenoptera (Aculeata) in birch stands of the air-polluted area of Northern Bohemia. J. For. Sci., 49, 4: (in English, Czech summary). KULA E., TYRNER P. 2003: Hymenoptera (Aculeata) of spruce stands in the air-pollution region of Northern Bohemia. J. For. Sci., 49, 5: (in English, Czech summary). KULA E., TYRNER P. 2003: Fauna blanokřídlých (Hymenoptera, Aculeata) v dřevěných pastech. In: Slodičák M., Novák J. (eds.): Výsledky lesnického výzkumu v Krušných horách. Sborník z celostátní konference, Teplice. 18

19 Početnost mravenců ve smrkových lesích vzrůstá s velikostí světlin ADAM VELE 1,2 JAROSLAV HOLUŠA 1,2 & JAKUB HORÁK 2 1 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., Na Půstkách 39, Frýdek Místek 2 Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dřevařská, Kamýcká 1176, Praha 6 Množství dopadajícího slunečního záření je důležitý faktor ovlivňující výskyt mravenců v druhotných smrkových lesích. Našim cílem bylo zjistit, zda-li se společenstva mravenců liší na velkých (cca 0,3 ha), malých světlinách (cca 0,0375 ha) a ve vzrostlém lese. Výzkum proběhl v Jizerských horách v nadmořské výšce cca 900 m. Mravenci byli odchytáváni do 126 zemních pastí. Výsledky ukazují, že společenstva mravenci malých světlin a vzrostlých lesů jsou si podobná, zatímco velké světliny hostí signifikantně více druhů, kteří se zde vyskytují ve vyšších početnostech. Na velkých světlinách bylo nalezeno šest druhů, zatímco jeden resp. dva druhy byly nalezeny na malých světlinách a ve vzrostlém lese. Výsledky naznačují, že maloplošné lesní hospodaření není pro udržení diverzity mravenců ve smrkových porostech příliš vhodné. 19

20 Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé Jan Batelka, Nad Vodovodem 16, CZ Praha 10, janbat@centrum.cz, tel.: , specializace: Apoidea, Strepsiptera Dan Benda, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, Praha 2, CZ , benda.daniel@ .cz, tel.: , specializace: fylogeneze řasníků (Xenidae) a jejich koevoluce s hostiteli Karel Beneš, Kreuzmannova 14, CZ , Plzeň, beneskarel@seznam.cz, tel.: , specializace: Symphyta Jiří Berkovec, Plaská 19, CZ Plzeň, berkovec@post.cz, tel.: , specializace: Ichneumonidae na dřevokazném hmyzu, Siricidae Pavel Bezděčka, Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, CZ , Jihlava, e- mail: bezdecka@muzeum.ji.cz, tel.: , specializace: eusociální blanokřídlí. URL: Klára Bezděčková, Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, CZ , Jihlava, e- mail: bezdeckova@muzeum.ji.cz, tel.: , specializace: Formicidae. Lukáš Blažej, Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě, nám. Osvobození 297, CZ Česká Lípa, blazej@muzeumcl.cz, tel.: , , specializace: Sphecidae, Crabronidae Petr Bogusch, Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, CZ , Hradec Králové, bogusch.petr@gmail.com, tel.: , , specializace: Apoidea, Mutillidae, faunistika ostatních Aculeata. URL: Alena Bučánková, VUPT spol. s r. o., Troubsko, Zahradní 1, CZ , Troubsko, bucankova@vupt.cz, specializace: Apidae: Bombus spp. Ilona Černá, Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Branišovská 31, CZ České Budějovice, mufikuv@seznam.cz, specializace: Aculeata Kateřina Černá (Rezková), Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, katerina.cerna@aculeataresearch.com, tel.: , specializace: Apoidea (etologie a hnízdní chování solitérních včel, populační genetika). URL: Tomáš Daněk, Filosofická fakulta, Masarykova Univerzita v Brně, Arna Nováka 1, CZ Brno, tdanek@ .cz, tel.: , specializace: Apini, Bombini Libor Dvořák, Městské muzeum Mariánské Lázně, Goethovo náměstí 11, CZ Mariánské Lázně, lib.dvorak@seznam.cz, dvorak@muzeum-ml.cz, tel.: , specializace: Vespidae, Bombini Jan Erhart, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Parazitologický ústav, Branišovská 1160/31, CZ České Budějovice, erhart@paru.cas.cz, tel.: , , specializace: Aculeata na pavoucích Anna Falkenauerová, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, andyfa@seznam.cz, tel.: , specializace: polinační ekologie drvodělek Miroslav Fiala, U tenisu 1119/15, CZ Přerov, diges@seznam.cz, tel.: , specializace: Ichneumonidae 20

21 Jaroslav Gahai, Okružní 676, Uhlířské Janovice, CZ , tel.: , specializace: Hymenoptera Jana Habermannová, Katedra zoologie, Přírodovědecká fa-kulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, Praha 2, CZ , tel.: , specializace: kukaččí včely. URL: Jiří Halada, Hamr 97, CZ Chlum u Třeboně, michal.halada@volny.cz, tel.: , , specializace: Sphecidae, Cerceris (celosvětově) Marek Halada, M. Chlajna 5, CZ České Budějovice, marekhalada@seznam.cz, tel.: , specializace: Chrysididae, faunistika Milada Holecová, Katedra zoológie Prírodovedeckej fakulty UK, Mlynská dolina B1, SK Bratislava, holecova@fns.uniba.sk, tel.: , , specializace: Formicidae Jaroslav Holuša, VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště Frýdek-Místek, Na Půstkách 39, CZ Frýdek-Místek, holusaj@seznam.cz, tel.: , specializace: Symphyta, Sphecidae, Chrysididae Kamil Holý, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, CZ Praha 6, holy@vurv.cz, tel.: , specializace: Ichneumonidae, Cynipoidea a vybrané čeledi z Parasitica a Symphyta. URL: Jan Hrček, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita a Entomologický ústav, Biologické centrum AVČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice, janhrcek@gmail.com, tel.: , specializace: ekologie parazitoidů Milan Janda, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, janda@entu.cas.cz, tel.: , specializace: ekologie a etologie Formicidae Petr Janšta, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, janstapetr@gmail.com, tel.: , specializace: Chalcidoidea Kateřina Jůzová, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra zoologie, Viničná 7, CZ Praha 2, k.juzova@gmail.com, tel.: , specializace: Strepsiptera parazitující Hymenoptera. URL: Zdeněk Karas, Jáchymovská 345, CZ Zliv, karas@zliv.net, tel.: , specializace: Aculeata Petr Klimeš, Biologické centrum v.v.i., Entomologický ústav, Oddělení ekologie a ochrany přírody, Branišovská 31/1160, CZ České Budějovice, peta.klimes@gmail.com, tel.: , specializace: ekologie mravenců Stanislav Komárek, Katedra filosofie a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ , Praha 2, komarek@natur.cuni.cz, tel.: , specializace: mimetické jevy Olga Komzáková, VUPT spol. s r. o., Troubsko, Zahradní 1, CZ , Troubsko, komzakova@vupt.cz, specializace: Apidae: Bombus spp. Barbora Křížková, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra zoologie, Viničná 7, CZ Praha 2, b.krizkova@gmail.com, specializace: Chalcidoidea Pavel Lauterer, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ Brno-Slatina, ento.laut@volny.cz, tel.: , , 21

22 specializace: parasitoidi Auchenorrhyncha a Psylloidea (Dryinidae, Strepsiptera), Formicidae Martin Libra, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, martin.libra@seznam.cz, tel.: , specializace: ekologie vos a parazitoidů Peter Liška, Pod driením 8, SK Trenčín, petro.liska@gmail.com, tel.: , specializace: Sphecidae, Pompilidae Aurel Lozan, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice, lozan@entu.cas.cz, specializace: Braconidae Jozef Lukáš, Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, SK Bratislava 4, lukas.jozef@gmail.com, tel.: , specializace: Braconidae, Apoidea, Sphecidea, Crabronidae Lenka Macháčková, Josefa Hory 13, Jablonec nad Nisou, CZ , machackovalenka.jbc@seznam.cz, tel.: , specializace: značení včel, kleptoparazitické chování u samotářských včel. URL: Igor Malenovský, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ , Brno-Slatina, imalenovsky@mzm.cz, tel.: , specializace: Strepsiptera (faunistika, taxonomie), Hymenoptera (správa sbírek). Jan Macek, Národní muzeum, Golčova 1, CZ Kunratice, macjan@seznam.cz, tel.: , specializace: Aculeata, Proctotrupoidea, Symphyta Monika Mazalová, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí, Třída Svobody 26, CZ , Olomouc, mazalka.m@seznam.cz, tel.: zaměstnání: ; mobil: ; zaměření: Apidae: Bombini - ekologie r. Bombus Tomáš Míšek, Kat. zool., Prír. fakulta, Komenského universita, Mlýnska Dolina, Bratislava, SK , misekovsky@gmail.com, tel.: , specializace: Symphyta Pavel Pech, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, muravji2@yahoo.com, nebo pavelpech1@centrum.cz, tel.: , specializace: Formicidae Rostislav Poláček, Meleček 107, CZ Hradec nad Moravicí - Žimrovice, erkoti@seznam.cz, tel.: , specializace: Apidae: Bombus spp. Luboš Pruner, Hodonínská 63, CZ Plzeň, lubos.pruner@seznam.cz, tel.: , , specializace: informatika v entomologii, Apoidea: Bombinae Antonín Přidal, oddělení včelařství, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, CZ Brno, apridal@mendelu.cz, tel.: , specializace: Apoidea, včelařství Ladislav Roller, Zoologický ústav Slovenské akademie věd, Dúbravská 9, SK Bratislava, ladislav.roller@savba.sk, tel.: , specializace: Symphyta Lukáš Roudný, Moravská 454, Třebechovice pod Orebem, CZ , g.n.r@centrum.cz, tel.: , specializace: Chrysididae Martin Říha, Čelakovského 14, CZ Brno, marrih@seznam.cz, tel.: , specializace: Crabronidae: Crabronini et Oxybelini orbis Alena Samková, Komenského náměstí 256, Police nad Metují CZ , alsamkova@gmail.com, tel.: , specializace: Chalcidoidea: Mymaridae 22