Čeleď Actaeonellidae PČELINCEV, 1954 (Opistobranchia, Tectibranchia) v sedimentech cenomanu České křídové pánve

Transkript

1 Bohemia centralis 22: , 1993 Čeleď Actaeonellidae PČELINCEV, 1954 (Opistobranchia, Tectibranchia) v sedimentech cenomanu České křídové pánve The Family Actaeonellidae PČELINCEV, 1954 (Opistobranchia, Tectibranchia) of the Cenomanian in the Bohemian Cretaceous Sea Basin Václav ZIEGLER Ve své práci se zabývám gastropody čeledi Actaeonellidae PČELINCEV, 1954, kteří se nacházejí v sedimentech mořského cenomanu České křídové pánve. Tito gastropodi jsou ve svém výskytu převážně omezeni na hrubo - až jemnozrnné biodetritické vápence mezi Radovesnicemi, Zibohlavy a Mezholezy jižně od Kolína a jen vzácně se nacházejí i na některých dalších lokalitách mimo tuto oblast. Přesto některé nálezy uváděné V. WEINZETTLEM (1910) a A. FRIČEM (1911) nepatří k popisované čeledi nebo nejsou identické s uváděnými druhy. Ostatní autoři údaje WEINZETTLOVY a FRIČOVY přebírají. Moderní zpracování čeledi chybí. V sedimentech cenomanu České křídové pánve jsem zjistil tyto druhy čeledi Actaeonellidae PČELINCEV: Trochactaeon briarti GEINITZ, 1874,Trochactaeon gigantem (SOWERBY), 1835 a Trochactaeon bonus n. sp. Actaeonella conica popisovaná WEINZETTLEM (1910) je podle vyobrazení zcela neurčitelná a materiál (dva neúplné kusy z lokality Korycany) je natolik neprůkazný, že nelze jej odpovědně určit. Tvar ulity však spíše odpovídá čeledi Conidae SWAINSON, Druh uváděný WEINZETTLEM (1910) jako Actaeonella beyrichi z Tannenbergu (Jedlová) - svrchní turon až coniak, je podle dostupného materiálu a vyobrazení možno spíše zařadit k rodu Tudicla BOLTEN do čeledi Turbinellidae SWAINSON. 101

2 Materiál a jeho zachování Ulity příslušníků čeledi Actaeonellidae PČELINCEV tvoří podstatnou část biodetritických vápenců, zejména v okolí Radovesnic a Zibohlav. Zvláště druh Trochactaeon briarti GEINITZ se vyskytuje ve velkém množství. Oba další druhy se vyskytují vzácněji, ale pravidelně. Nahromadění ulit popisovaných druhů poprvé popsal A. FRIČ (1870) a uvedl, že podobné nahromadění schránek není z české křídy známo. V profilu se vyskytují tři polohy s nahromaděním schránek a nad třetí polohou ještě poloha téměř celistvého vápence, ve které se nacházejí schránky druhu T. giganteus (SOWERBY). Tyto polohy jsou v současné době zastižitelné u Zibohlav a Nebovid. Původní radovesnická lokalita dnes neexistuje. Většina schránek, pokud se zachovaly, je silně rekrystalizována. Ve velkém množství převládají jádra se zbytky schránky, a to zejména u druhů T. briarti GEINITZ a T. bonus n. sp. Větší druh T. giganteus (SOWERBY) mívá schránku lépe zachovánu. Díky velkému množství zachovaných jedinců je dobře studovatelná vnitřní stavba schránky jednotlivých druhů, ze které vyplývají vztahy k ostatním čeledím nadčeledi Actasonacea. Při studiu vnitřní stavby není na závadu ani rekrystalizace schránky, neboť původní stěna je tvořena drobnějšími krystaly kalcitu než výplň schránky. Rekrystalizace však způsobila, že schránky jsou pouze těžko vyjmutelné z horniny a většinou se získávají poškozené. Poškozeny bývají zejména vrcholové závity spiry, ústí a kolumela. Přitom to jsou nejdůležitější znaky k určování jednotlivých druhů. Z ostatních lokalit, kde se druhy popisované čeledi nacházejí, je nejdůležitější příbřežní facie Ve skalách" u Hodkovic nad Mohelkou, kde se v poslední době našlo několik dobře zachovaných ulit druhu T. briarti GEINITZ. Na ostatních, níže uvedených lokalitách, se velmi vzácně nacházejí jádra téhož druhu, na lokalitě Miškovice u Kouřimi pak i jádro druhu T. giganteus (SOWERBY). Systematická část Nadčeleď Actaeonacea ďorbigny, 1842 Čeleď Actaeonellidae PČELINCEV, 1954 Rod Trochactaeon MEEK, 1863 Trochactason briarti GEINITZ, 1863 (Pl. I, fig. 1-7) 1874 Trochactaeon briarti n.sp. GEINITZ: Elbthalg. I, 2, p. 275, pl. 58, fig Actaeonella briarti GEIN. DENINGER: Die Gastropoden der Sachsischen Kreideformation, p Actaeonella briarti GEIN. WEINZETTL: Gastropada čes. útv. křídového, p. 50, pl. VII. fig. 27, Actaeonella briarti GEIN. FRIČ: I11. seznam zkamenělin etc, p. 29, fig. 130 a, b 1965 Actaeonella briarti GEIN. HORNY: in Z. V. Špinar et al. System pal. etc, p. 363, fig. VIII

3 1974 Paleotrochactaeon briarti (GEIN.) HACOBJAN: Atlas iskop. Arm. SSR, p Paleotrochactaeon briarti (GEIN.) HACOBJAN: Pozdnomelovie gastropodi Arm. SSR. p Trochactaeon (Neocylindrites) briarti GEIN. SOHL and KOLLMANN: Cretaceous Actaeonellid Gastropods from the Western Hemisphere, p. 76 Tabule I. Fig. 1. Trochactaeon briarti GEINITZ - Zibohlavy - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No Zvětš. 10 x. Foto V. Ziegler. Fig. 2. Trochactaeon briarti GEINITZ - Mezholezy - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No Zvětš. 16 x. Foto V. Ziegler. Fig. 3. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No Zvětš. 11 x. Foto V. Ziegler. 103

4 Fig. 4. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka, V. Zieglera, Pečky, No Zvětš. 10 x. Foto V. Ziegler. Fig. 5. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírku V. Zieglera, Pečky, No x. Fig. 6. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No x. Fig. 7. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No Zvětš. 9 x. Foto V. Ziegler. Obr. č.: 3 Text. fig. 1. Trochactaeon briarti GEINITZ. Tvar ulity s ústím. Trochactaeon briarti GEINITZ. The form of shell with aperture view. Text. fig. 2. Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY). Tvar ulity s ústím. Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY). The form of shell with aperture view. 104

5 Text. fig. 3. Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY). Průřez ulitou. Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY). Axial section of shell. Text. fig. 4. Trochactaeon bonus n. sp. Tvar ulity s ústím. Trochactaeon bonus n. sp. The form of shell with aperture view. Text. fig. 5. Trochactaeon bonus n. sp. Tvar spiry. Trochactaeon bonus n. sp. The form of spira. Text. fig. 6. Trochactaeon bonus n. sp. Tvar ústí s kolumelou. Trochactaeon bonus n. sp. Aperture view with columella. Text. fig. 7. Trochactaeon bonus n. sp. Průřez ulitou. Trochactaeon bonus n. sp. Axial section of shell. Materiál: 31 úplných ulit, 15 úplných kamenných jader a 426 neúplných kamenných jader a zbytků ulit. Materiál uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze, Polabského muzea v Poděbradech a v Geologické sbírce V. Zieglera v Pečkách (totéž se týká i materiálu u ostatních druhů). Popis: Ulita pravotočivá, elipsovitě protaženého až sloupečkovitého habitu, s mohutným tělesným závitem a nízkou spirou. Spira je tvořena čtyřmi závity, které se více či méně překrývají, výška vinutí je nízká. Spira je potom silně vnořena do tělesného závitu. Tělesný závit je mohutný a zaujímá % objemu celé ulity. Ústí je štěrbinovité a má trojúhelníkovitou podobu s vrcholem v první čtvrtině až třetině výšky ústí. Na vnějším pysku nejsou patrny žádné záhyby, kdežto na vnitřním pysku jsou tři hluboké záhyby, které objímají mírně vystouplou kolumelu. Vnější pysk je po celé délce zaoblený, zachovává se však velmi zřídka. Napojení vnějšího pysku na ulitu je kolmé a zřetelné (text. fig. 1). Ulita je hladká, pouze u ústí jsou patrny slabé přírůstkové rýhy, ne však na všech exemplářích. Někdy jsou dobře patrny na negativních otiscích. Výška ulit je v průměru 9 mm, v rozmezí 4-14 mm, průměr ulity v maximálním rozměru 2-3 mm. Pleurální úhel v rozmezí Vnitřní stavba ulity je na podélném průřezu stavěna z pěti kapkovitě protáhlých, horním i spodním koncem ke kolumele prohnutých, prostorů. Na stěnách nejsou patrny žádné uloženiny či vypuklé prostory. Stěny se směrem k vrcholu ulity zužují. Poměr výšky ku šířce ulity je 2,5, poměr absolutních rozměrů ústí je 9-10 (tj. poměr výšky ku šířce). Poznámky: Druh patří mezi velmi hojné druhy mořského cenomanu kolínské oblasti české křídy, je však zde výlučně vázán na organodetritické vápence mezi Radovesnicemi, Nebovidy a Mezholezy. V ostatních sedimentech cenomanu české křídy mimo zmíněnou oblast se vyskytuje velmi vzácně. Na rozdíl od druhů T. giganteus (SOWERBY) a T. bonus n. sp. je popisovaný druh podstatně menší a tvar ústí je trojúhelníkovitý. Tvarem ústí se rovněž liší od velmi podobného druhu T. minutus STOLICZKA, který v české křídě chybí. Výskyt v sedimentech cenomanu České křídové pánve: Hojně se vyskytuje u Radovesnic a Zibohlav, dále se jednotlivě vyskytuje v Nebovidech a Mezholezech. V poslední době zjištěn výskyt u Hodkovic nad Mohelkou (příbřežní facie Ve skalách"), Chroustova, Miškovic a Brázdimi. 105

6 Tab. II. Fig. 1. Trochactaeon giganteus (SOWERBY) - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka Národního muzea v Praze, No Podélný průřez. Zvětš. 2,5 x. Foto v. Ziegler. Fig. 2. Trochactaeon giganteus (SOWERBY) - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No Zvětš. 2,5 x. Foto V. Ziegler. Fig. 3. Trochactaeon giganteus (SOWERBY) - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No Zvětš. 2 x. Foto V. Ziegler. Fig. 4. Trochactaeon giganteus (SOWERBY) - Zibohlavy - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No Zvětš. 2,2 x. Foto V. Ziegler. Fig. 5. Trochactaeon bonus n. sp. - Radovesnice - svrchní cenoman. Holotyp. Geologická sbírka Národního muzea v Praze, No 83. Zvětš. 3 x. Foto V. Ziegler. Fig. 6. Trochactaeon bonus n. sp. - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No Zvětš. 3,2 x. Foto V. Ziegler. 106

7 Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY), 1835 (Pl. II, fig. 1-4) 1835 Tornatella gigantea n.sp. SOWERBY: Transact. geol. Soc. III, p. 418, pl. 38, fig Tornatella gigantea SOW. GOLDFUSS: Petrefacta germ. III, p. 48, pl. 177, fig Actaeonella gigantea (SOW.) ďorbigny: Pal. Franc. Terr. crét. II, p. 109, pl. 165, fig Actaeon giganteus (SOW.) MULLER: Monograf. d. Petref. d. Aach. Kreidef., p Actaeonella gigantea (SOW.) WEINZETTL: Gastropa čes. útvaru kříd., p. 50, pl. VII, fig. 29, Actaeonella gigantea (SOW.) FRIC: 11. seznam zkamenělin etc, p. 30, fig. 131 a, b 1959 Actaeonella (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOW.) POKORNY: Die Actaeonellen etc, p Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOW.) KOLLMANN: Die gattung Trochactaeon etc, p. 238, pl. 1, fig. 9, 10, pl. 6., fig. 38, pl. 8, fig Neotrochactaeon giganteus (SOW.) HACOBJAN: K sistěmatike pozdněmelovych trochakteonid, p. 10, pl. 2, fig Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOW.) SOHL et KOLLMANN: Gretaceous Actaeonelid Gastr. etc, p. 80 Materiál: 12 úplných ulit, 7 neúplných ulit zachovaných na kamenném jádře a 10 neúplných kamenných jader tvořených především kamenným jádrem tělesného závitu, závity spiry (dva až tři) zachovány v případě kamenných jader pouze u tří exemplářů. Popis: Masivně stavěná ulita s poměrně velmi silnou stěnou. Ulita oválná, při přechodu spiry do tělesného závitu rozšířená. Spira je tvořena 4 závity. Tělesný závit tvoří % výšky ulity. Ústí je štěrbinovité a lukovitě prohnuté. Vnější pysk po celé délce zaoblený a k ulitě přisedá pozvolna (text. fig. 2). Na vnějším pysku nejsou patrny žádné záhyby. Vnitřní pysk je masivní, v dolní třetině při viditelně protažené kolumele, masivní, kolumelární uloženiny se třemi hlubokými zářezy tvaru V. Vzácně se vyskytují i zářezy čtyři (zjištěny na dvou jedincích). Závity spiry mají silně vypouklou vnější stěnu, při čemž dolní třetina závitů je znatelně zúžená. Spira znatelně vystupuje nad tělesný závit. Výška ulit je průměrně 39 mm, a to v rozmezí 17 až 110 mm, průměrná šířka ulity 27 mm, ale může dosahovat až 70 mm. Pleurální úhel v rozmezí Vnitřní stavbu na průřezu ulity středem tvoří z každé strany pět kapkovitých prostorů, při čemž spodní rozšířený okraj se přimyká ke kolumele a horní, zúžený, k okraji stěny ulity. Na stěnách, ani na kolumele nejsou patrny žádné uloženiny, vypukliny či jiné aberace (text. fig. 3). Stěny jsou zejména na tělesném závitu velmi silné (u velkých jedinců až 2 mm), směrem k vrcholu ulity ztrácejí na síle, takže poměr mezi tloušťkou stěny tělesného závitu a závitů spiry činí 2-3 : 1. Poměr výšky ku šířce ulity je 1,5 až 1,7, poměr výšky ku šířce ústí činí 4,5-5,5. Poznámky: Popisovaný druh je poměrně nápadným v téměř celistvých a celé zkameněliny téměř neobsahujících organodetritických vápencích. Je také ze tří druhů actaeonellid vyskytujících se v cenomanských sedimentech České křídy nej větší. Stavbou tělesného závitu a tvarem ústí se podobá popisovaný druh druhu T. subglobosus (GOLDFUSS), Ten je však menší, má nižší a výrazněji od tělesného závitu oddělenou spiru a v české křídě nebyl dosud zjištěn, i když předpoklady pro jeho výskyt zde byli (viz podmínky uváděné v pracích H. A. KOLLMANNA 1965 a 1980 a V. T. HACOBJANA, 1972). 107

8 Výskyt v sedimentech cenomanu České křídové pánve: Druh Trochacataeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY) je znám z lokalit Radovesnice, Zibohlavý a Miškovice u Kouřimi. Trochactaeon bonus spec. nov. (Pl. II, fig. 5-6) Holotyp: Jedinec zde vyobrazený na pl. II, fig. 5 a uložený v Geologické sbírce Národního Muzea v Praze pod. inv. číslem 83. Locus typicus: Radovesnice, okres Kolín, Československo Stratum typicum: svrchní cenoman; organodetritické vápence svrchního cenomanu kolínské oblasti České křídové pánve Materiál: Celkem 27 jedinců. Dva jedinci, téměř úplné ulity, pocházejí ze sbírek Národního Muzea, 3 jedinci (jeden téměř úplný a dvě kamenná jádra) jsou uložena ve sbírkách Polabského muzea v Poděbradech a 22 jedinců ve sbírce V. Zieglera v Pečkách. Z těchto 22 jedinců jsou čtyři téměř úplné ulity, tři kamenná jádra se zbytky ulit a zbytek, tj. 15 kusů, je neúplných kamenných jader. Na těchto kamenných jádrech se zachovává především tělesný závit a třetí závit spiry přisedající na závit tělesný. Diagnoza: Druh rodu Trochacateon MEEK s vejčitě stavěným tělesným závitem, nad kterým výrazně vystupují závity spiry. Počet závitů spiry - tři. Popis: Ulita hladká (kromě části těsně před ústím, kde jsou dobře patrné přírustkové rýhy), pravotočivá. Tělesný závit vejčitě až protaženě vejčitě stavěný. Nad něj vystupují ostře tři závity spiry, které jsou uprostřed závitu silně vypuklé a na styku mezi sebou slabě až ploše vyduté. Závity spiry se nepřekrývají (text. fig. 4,5). Tělesný závit je mohutný a zaujímá % celkové výšky ulity. Ústí je štěrbi-novité, přibližně v polovině své výšky vybíhá do trojúhelníku, který může mít svůj vrchol ostrý až úplně zaoblený. Na vnějším pysku nejsou žádné záhyby či uloženiny a vnější pysk je po celé délce zaoblen. Vnitřní pysk je ve spodní části silně pokryt uloženinami, které vytvářejí tři hluboké záhyby tvaru otevřeného U až V. Záhyby přecházejí na znatelně vystupující kolumelu, kde končí (text. fig. 6). Výška ulit je v průměru 24 mm a kolísá v rozmezí mm, průměr ulity je 6-9 mm. Pleurální úhel je v rozmezí Vnitřní stavba ulity (text. fig. 7) je na podélném průřezu v polovině ulity tvořena na každé straně čtyřmi komůrkami kapkovitého tvaru, jež však na horním konci vybíhají do krátce protáhlého tvaru, přimykajícího se ke vnější stěně a špičkou ke kolumele. Spodní okraj kapkovitého tvaru přimyká ke kolumele. Na stěnách ulity ani na kolumele nejsou patrny žádné uloženiny. Stěny ulity směrem k vrcholu slábnou. Poměr výšky ku šířce ulity je 3,4, poměr výšky ku šířce ústí kolísá mezi 7-9. Poznámky: Popisovaný druh poněkud připomíná, zejména tvarem tělesného závitu, druh T. cilindraceus (STOLICZKA), který se však v české křídě nevyskytuje (byl popsán z Angoly a Konga - svrchní alb až cenoman). U tohoto druhu není však tak zřetelně oddělená a vystupující spira jako u druhu popisovaného. WEINZETTL (1910) a FRIC (1911) uvádějí ve svých pracech také druh Actaeonella laevis SOWERBY a uvádějí jeho vyobrazení (in WEINZETTL 1910 pl. VII. fig. 5, FRIC 1911 fig. 132). V obou případech jde o zcela nejasný záběr, z něhož nejde určit identitu 108

9 jedince ve sbírkách Národního Muzea ani příslušný druh. Že však nejde o druh A. laevis SOWERBY upozornil již ve své práci KOLLMANN (1965). Výskyt v sedimentech cenomanu České křídové pánve: Druh T. bonus n. sp. se vyskytuje spolu s druhem T. briarti GEINITZ. Nejvíce jedinců pochází z poloh hrubozrnných organodetritických vápenců ze Zibohlav a z týchž vápenců od Radovesnic. Dva jedinci pocházejí z Nebovid a jeden z Mezholez. Summary The gastropods of the family Actaeonellidae PČELINCEV, which are in the sediments of the Cenomanian in the Bohemian Cretaceous Sea Basin, are mostly to be found in the bioclastic limestones between the towns and villages Kolín, Radovesnice, Zibohlavy and Mezholezy. They are rarely found in the other localities besides this area. The author identified these species in the sediments of the Cenomanian: Trochactaeon briarti GEINITZ, 1874, Trochactason (Trochactason) giganteus giganteus (SOWERBY), 1835 and Trochactason bonus n. sp. The species Actasonella conica described by V. WEINZETTL (1910) is unidentified by his paiting and the material (the two incomplete pieces of Korycany - Coll. National Museum of Prague) is unidentified too. The species, by V. WEINZETTL as Actaeonella beyrichii of the locality Tannenberg (Jedlová) of the Upper Turonian is Tudicla beyrichii (DRESCHER) of the family Turbinellidae SWAINSON. Literatura DENINGER K. (1905): Die Gastropoden der Sächsischen Kreideformation. - Beiträge zur Paläeontologie und Geologie Österreich - Ungarns und des Orients, vol. 18, 35 p, pl. 4. Wien FRIČ A. (1870): Studie v oboru českého útvaru křídového. II. paleontologická bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového útvaru. Perucké vrstvy, Korycanské vrstvy. - APPPČ, I. díl, p Praha - (1911): Studie v oboru českého útvaru křídového. Paleontologický výzkum jednotlivých vrstev Illustrovaný seznam zkamenělin cenomanních vrstev korycanských. - APPPČ, XV. díl, 1, p.29 30, fig Praha GEINITZ H. B. (1874): Das Elbthalgebirge in Sachsen. 1. Teil: Das untere Quader. - Palaeontogr., vol. 20, p , 67 pl. Kassel GOLDFUSS A. (1842): Petrefacta Germanie, 3. - I - IV., p ,pl Dusseldorf HACOBJAN V. T. (1972): K sistěmatike pozdněmelovych trochakteonid. - Pal. žurnal AN SSSR, 1, p. 3-15, pl Moskva - (1974): Atlas iskopajemich Armjanskoj SSSR. - AN Arm. SSR, 836 p., 199 pl. Jerevan - (1976): Pozdněmelovyje gastropodi Armjanskoj SSR. - AN Arm. SSR, 439 p., 42 pl. Jerevan. HELLICH J. (1906): Geologie Poděbradska - Sborník Poděbradsko, 1, p Poděbrady 109

10 HORNÝ R. (1965): Gastropoda in Z. V. Špinar et all. Systematická paleontologie bezobratlých. - Academia, p. 363, fig. VIII Praha KOLLMANN H. A. (1965): ActaEonellen (Gastropoda) aus der ostalpinen Oberkreide. - Ann. Naturhist. Mus., 68 p , 2 text. fig., 4 pl. Wien - (1967): Die Gattung TrochactaEon in des ostalpinen Oberkreide. - Ann. Naturhist. Mus., 71, p Wien MEEK F. B. (1863): Remarks on the family Actaeoidae th descriptions of some new genera and sub-genera. - Amer. Journ. Svi. and Arts, 2, vol. 35, p Philadelphia MULLER A. (1851): Monographie der Petrefacten der Aachener Kreideformation. - 2, in 1, 6 pl. Diisseldorf ORBIGNY A. d' (1842): Paleontologie Francaise. Terrains Crétacés. Gastéropodes. - p , 18 pl. Paris PČELINCEV V. F. - I.A. Korobkov (1960): Osnovy paleontologii. - GNTLPGON, p (Gastropoda). Moskva POKORNY G. (1959): Die Actaeonellen der Gossauformation. - Sitzber. Österr. Akad. Wiss., Math. - Natw. Kl, 1, 168, 10, p , pl Wien SOHL N. F. - H. A. KOLLMANN (1985): Cretaceous Actaeonellid Gastropods from the Western Hemisphere. - Geol. Surv. Prof. Pap. 1304, p. 1-95, 23 pl. Washington SOWERBY J. (1835): Gosau Fossils. in Sedwick and Murchison - A sketch of the structure of the Easter Alps. - Trans. Geol. Soc, 2, vol. 2, 3. London WEINZETTL V. (1910): Gastropoda českého útvaru křídového. - Palaeontographica Bohemiae, VIII, p , pl. VII. Praha Adresa autora: RNDr. Václav Ziegler CSc. ČÚOP Středisko pro hl. město Prahu Řetězová 222/3, Praha