Resort Připomínky Reakce Iuridicum Remedium Zásadní připomínka k podnětu jako celku Ministerstvo vnitra s návrhem usnesení zásadně

Transkript

1 Resort Připomínky Reakce Iuridicum Remedium Ministerstvo vnitra Zásadní připomínka k podnětu jako celku Ministerstvo vnitra s návrhem usnesení zásadně nesouhlasí. Ministerstvo vnitra právní úpravu považuje za dostatečnou a zásadně nesouhlasí s návrhem vypracovat komplexní právní úpravu problematiky zpracování osobních údajů zpracovávaných v souvislosti s odběrem vzorků DNA. V úvodu stanoviska bychom velmi stručně chtěli popsat a vysvětlit základní body týkající se odebírání vzorků DNA a jich zpracování. Chtěli bychom tak předejít různým nejasnostem a nepochopením, které pramení z neznalosti této problematiky. Výsledkem kriminalistické forenzní analýzy, která je využívána Policií ČR, je získání genetického profilu, což je soubor 16 položek tvořených dvojicí čísel (1-2 místných), oddělených lomítkem. Forenzní genetika využívaná policií je odlišná od lékařské genetiky. V současné době jsou v policejní databázi, která umožňuje automatizované prohledávání, pouze DNA profily, které vyjma identifikace pohlaví neobsahují žádné informace, které by mohly vést ať už přímo či nepřímo ke specifickým informacím obsahujícím fyzickou, fyziologickou, psychickou identitu nebo vypovídat o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu. Toto na svých webových stránkách potvrzuje i Česká společnost pro forenzní genetiku, která uvádí: zatímco lékařská genetika z logiky věci zkoumá především variabilitu tzv. kódujících oblastí DNA, jejímž 1. K informacím, které lze získat z profilu DNA (viz vyjádření k bodu 1) 2. klíčové je, že databáze CODIS a INFO DNA jsou propojitelné, tzn., že dochází ke zpracování OÚ, což MV ČR nepopírá 3. K otázce nedostatečnosti právní úpravy je třeba uvést, že ze závěrů parciální mezinárodní komparace jasně vyplývá, že nebyl zjištěn členský stát EU, vyjma ČR, který by neměl výslovnou právní úpravu Národní databáze DNA. Doporučení R (92) 1 Výboru ministrů členských států o využívání analýzy deoxirybonukleonové kyseliny v rámci systému trestní justice požaduje, aby vytvoření a provozování jakéhokoli registru DNA pro účely vyšetřování a stíhání trestných činů by mělo být právně upraveno. 4. Česká Národní databáze DNA vychází z krajně obecné právní úpravy, která postrádá řadu významných kautel. V praxi je tak česká Národní databáze DNA regulována převážně interními instrukcemi policejního presidenta, což je s ohledem na požadavky právního státu neúnosný stav. OBP MV při minulých jednáních přiznal, že česká právní úprava je roztříštěná. To je žádoucí napravit. A protože uvažovaná právní úprava má být komplexní, měla by se dotknout všech právních aspektů DNA, včetně působnosti soukromých zpracovatelů DNA v trestním řízení. 5. OBP MV neustále poukazuje na paralely mezi národní databází DNA a databází otisků prstů (AFIS 2000). K tomu je nutné vysvětlit, že zatímco z biologického vzorku s DNA lze přečíst celý genotyp konkrétního člověka, včetně všech dědičných chorob a predisposic k nim, a z profilu DNA lze odvodit s vysokou pravděpodobností kromě identifikace dále příbuznost, pohlaví a i citlivý údaj o ethnickém původu (viz argumentace níže), u otisku prstů dosud nic takového možné nebylo. Daktyloskopie se

2 důsledkem jsou nejrůznější choroby, syndromy či predispozice k onemocněním, forenzní genetika se při identifikacích zaměřuje téměř výhradně na oblasti nekódující, tedy ty, které nejsou přepisovány do struktury bílkovin. To má hned dva závažné důvody. Za prvé - variabilita nekódujících oblastí je výrazně vyšší, neboť zde vzniklé mutace obvykle nemají žádný vliv na fungování lidského těla a neposkytují svému nositeli žádnou nevýhodu, takže může docházet k jejich udržení a šíření v populaci. Za druhé - z etických důvodů je vhodné pro identifikační účely analyzovat jen taková místa v DNA, které nemají žádnou podstatnou souvislost např. s výskytem onemocnění, intelektuální úrovní jedince, předpokládanou délkou života atd. V roce 2003 byla otevřena genetická laboratoř Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR (dále KÚP), KÚP je věcným gestorem a správcem této databáze. Databáze DNA je v KÚP koncipována jako systém dvou nezávislých software: CODIS a INFO DNA. Systém CODIS, vyvinutý FBI, obsahuje genetické profily (16-ti místné kódy), INFO DNA obsahuje informace k jednotlivým genetickým profilům, např. původ a místo odběru stopy, osobní údaje osob, zařazených v databázi. Oddělení složek databáze DNA zaručuje bezpečnost provozu databáze a splňuje podmínky ochrany osobních údajů. Jedná se o databázi obsahující osobní údaje, která podléhá ohlašovací povinnosti Úřadu pro ochranu osobních údajů, který tak má možnost provádět kontroly dodržování zákonných povinností při zpracování osobních údajů. Osobní údaje obsažené v tomto informačním systému nejsou určeny pro tzv. třetí osoby, zejména soukromé používá 120 let a veřejnost si na ni zvykla; do právní úpravy není třeba vtělovat zásadu předběžné opatrnosti. 6. Je politickou otázkou, jaká osobní působnost bude vymezena (šíře trestných činů), zda bude dána přednost ochraně soukromí jako v USA, nebo odhalování i bagatelních přečinů jako v UK. To nemůže rozhodnout policejní prezident, nýbrž toliko zákonodárný sbor, který při tom zváží úhel pohledu policie, že i pachatelé bagatelní trestné činnosti se v budoucnu mohou dopustit závažné trestné činnosti, tj. do jaké míry upřednostní prevenci zločinnosti před soukromím. Co se týká doporučení č. R (92) 1 Výboru ministrů členským státům o využívání analýzy DNA v rámci trestní justice, je třeba rozlišovat mezi ad hoc analýzou DNA pro konkrétní trestní řízení, kterou lze provádět dle trestního řádu, a dlouhodobým uchováním profilů DNA nebo dokonce biologických vzorků. 7. Z rozhodnutí ESLP S. a Marper proti Spojenému království vyplývá, že je nepřípustné v Národní databázi uchovávat genetické profily osob, kterým nebyla prokázána trestná činnost. Pokud budeme vycházet z toho, že zákonné zmocnění k zpracovávání osobních údajů v ND DNA vyplývá především z 65 zákona o policii, tak okruh osob, jejichž osobní údaje mohou být do ND DNA ukládány je mnohem širší než omezení na osoby usvědčené ze spáchání závažného trestného činu (možnost odebírát vzorky DNA pro účely budoucí identifikace se vztahuje na všechny osoby odsouzené k trestu odnětí svobody, obviněné i podezřelé, dále na osoby, kterým bylo uloženo ochranné léčení a zabezpečovací detence bez jakéhokoli rozlišení a na osoby nalezené, po nichž bylo vyhlášeno pátrání, a které nemají plnou způsobilost k právním úkonům). Tvrzení Policie ČR, že v současnosti nedochází v ND DNA např. ke zpracování profilů osob podezřelých a obviněných je při existenci tohoto zákonného zmocnění, které by za stávajícího stavu umožňovalo praxi kdykoli změnit pouhým interním pokynem policejního prezidenta, zcela

3 subjekty zabývající se analýzami DNA a znaleckou činností v této oblasti. Soukromé subjekty (za splnění řady přísných podmínek) působící v oblasti analýzy DNA v případě potřeby poskytnou zpracovaný profil DNA (osoby či stopy) cestou orgánu činného v trestním řízení k porovnání v kriminalistické databázi DNA, KÚP provede požadovaný úkon, jehož výsledek sdělí žadateli zpět cestou téhož orgánu činného v trestním řízení. Národní databáze DNA je informačním systémem Policie ČR, ve kterém jsou zpracovávány osobní údaje, které policie získává při plnění svých úkolů v souladu se zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii ČR nebo zákonem č. 141/196 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád). Na zpracování osobních údajů policií se vztahuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů s tím, že ustanovení 5 odst. 1, 11 a 12 tohoto zákona se nepoužijí pro zpracování osobních údajů nezbytných pro plnění povinností správce stanovených zvláštními zákony pro zajištění např. veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů. Zvláštním zákonem je zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, který v hlavě X ( 60 až 88) stanoví podmínky, za nichž může policie osobní údaje zpracovávat, obsahuje např. ustanovení týkající se účelu zpracování osobních údajů, doby jejich uchovávání, likvidaci, ustanovení týkající se informování subjektu údajů o zpracování jeho osobních údajů, předávání nebo zpřístupňování osobních údajů. Zákon o policii obsahuje též ustanovení týkající se odebírání biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení ustanovení 63 odst. 4 a 5 a 65 tohoto zákona. Z těchto ustanovení nepodstatné. 8. Podnět primárně nekritizuje zabezpečení ND DNA proti neoprávněným únikům a nezpochybňuje, že při zpracování jsou dodržovány požadavky 13 zákona o ochraně osobních údajů. Předmětem kritiky je zejména nedostatečná právní úprava této databáze, která není v souladu s evropskými standarty, s mezinárodními závazky, ani se zákonem o policii (zpracování profilů v rozporu s 79 odst. 2 PolZ)

4 jasně vyplývá, u kterých osob je policie oprávněna odebrat biologický vzorek umožňující získání informací o genetickém vybavení. Genetický profil je citlivým osobním údajem, právní úprava citlivých údajů je obsažena v 9 zákona o ochraně osobních údajů, písm. i) tohoto ustanovení obsahuje oprávnění zpracovávat citlivé údaje, pokud se jedná o zpracování podle zvláštních zákonů při předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů a pátrání po osobách. Zvláštním zákonem je opět zákon o Policii ČR. Vedle zákona o Policii ČR je právní úprava odebírání biologických vzorků obsažena v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), konkrétně v ustanovení 114. Ke zřízení databáze obsahující profily DNA, coby jedné z forem zpracovávání osobních údajů, je tedy policie ex lege disponována, přičemž konkretizace tohoto zákonného zmocnění je provedena vnitřním předpisem - závazným pokynem policejního prezidenta č. 88/2002, který má toliko zajistit (v souladu s obecně závaznými předpisy zákonem o ochraně osobních údajů, zákonem o Policii ČR, trestním řádem) jednotný postup při naplňování, provozování a využívání této evidence a navazujícím rozkazem policejního prezidenta č. 67/2009 o identifikačních úkonech a provozování informačního systému FODGEN. Jedná se o realizaci výslovného zákonného zmocnění, in concreto ustanovení 5 zákona č. 361/2002 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: služební předpis stanoví zejména rozsah oprávnění příslušníků, kteří řídí výkon služby dalších příslušníků, dávat podřízeným příslušníkům rozkazy k výkonu služby, služební předpis

5 je pak ze zákona pro příslušníky závazný. Z výše uvedených skutečností jasně vyplývá, že odebírání biologických vzorků umožňujících získání informací o genetickém vybavení a další zpracování takto získaných osobních údajů v policejním sektoru je zákonem upraveno. V předloženém materiálu je několikrát účelově argumentováno rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci S. a Marper v. Spojené Království ze dne 4. prosince 2008 (dále jen Rozsudek ), povinnost upravit databázi DNA zákonem z jeho znění nevyplývá. Podle vyjádření Evropského soudu pro lidská práva uvedeného v Rozsudku, musí národní právní úpravy zajistit adekvátní záruky spočívající v zabránění zneužití zpracovávaných osobních údajů. Obdobně hovoří i článek 7 Úmluvy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat Štrasburk , podle kterého je třeba učinit vhodná bezpečnostní opatření na ochranu osobních údajů uložených v automatizovaných souborech dat. Z Rozsudku tedy vyplývá povinnost národních úprav přijmout zákonné záruky proti zneužití osobních údajů, a to i citlivých, což se v naší právní úpravě již stalo, nikoliv povinnost upravit databázi DNA zákonem. V naší právní úpravě bylo uvedené provedeno zákonem č. 101/2000 Sb., který ve svém 13 uvádí, že je povinností správce, kterým je v našem případě policie, přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, ke jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Taková opatření určuje z vlastního rozhodnutí sám správce.

6 Správcem je v souladu s ustanovením 60 zákona o Policii ČR policie, neboť právě ta určuje účel, prostředky a způsob zpracování osobních údajů. To, že je policie správcem databáze DNA, nemusí být v zákoně vyjádřeno explicitně. Pokud by měl existovat zvláštní zákon upravující zpracování údajů v Národní databázi DNA, museli bychom přijmout zvláštní zákony i pro ostatní informační systémy, ve kterých jsou zpracovávány osobní údaje. Pro příklad uvádíme informační systém AFIS, což je také kriminalistická databáze obsahující osobní údaje otisky prstů. Srovnání Národní databáze DNA a databáze AFIS 2000: totožná právní úprava jak v zákoně o Policii ČR, tak v trestním řádu, - u obou je zákonná úprava rozvedena v interních aktech řízení, - v obou případech jsou informace zpracovávány v informačních systémech, - otisk slouží k individuální identifikaci osoby, stejně tak DNA, - oba instituty jsou využívány v rámci trestního řízení; - snímání daktyloskopických otisků a jejich zpracování není na rozdíl od odebírání biologických vzorků napadáno a zpochybňováno. Zásadní připomínky k Zásadám právní úpravy problematiky zpracování osobních údajů v souvislosti s odběrem vzorků DNA 1. Formulovat zákonné definice jednotlivých pojmů z dané oblasti (vzorek DNA, profil DNA, analýza DNA atd.) 1. Každý právní předpis musí splňovat elementární legislativně technické požadavky. K nim patří vymezení relevantního právního pojmosloví v zákoně. Naopak pojmy ryze biologické není třeba vymezovat. 2. Je pravda, že existuje celá řada DNA profilů, které se liší podle toho, jaká místa genomu jsou podrobena analýze. Při forenzní

7 Pokud bychom připustili možnost definovat některé pojmy, pak by tyto by měly být definovány na úrovni ryze odborné s následnou právní konzultací a vysvětlením. Z textu podnětu Rady např. vyplývá naprostá neznalost předkladatelů, pokud jde o rozdíl mezi DNA profilem získaným z neztotožněné stopy a DNA profilem konkrétní osoby, ke které jsou v jiné databázi vedeny osobní údaje. Slučováním podmínek získávání či záměnou těchto pojmů dochází pak ke zcela zkresleným představám a obavám ze zneužívání. Poznámka: Specifikace jednotlivých pojmů používaných v oblasti forenzní DNA analýzy je uvedena jednak na internetových stránkách evropské sítě forenzních laboratoří - ENFSI (viz např. dokument DNA WG s názvem ENFSI DNA Working Group - Terms and Abbreviations a jednak jsou definice veškerých používaných pojmů součástí dokumentů EU, které se nějakým způsobem dotýkají výměny mezinárodních informací v oblasti DNA profilů a DKT otisků (Council Decision 2008/615 a 616/JHA, ATIA, 15870/09 ANEX, ). Případně lze vycházet i z materiálu, který ještě probíhá schvalováním v pracovní skupině ENFSI Dokument on DNA-database management. Všechny tyto pojmy se ovšem týkají výhradně kriminalistické - forenzní DNA analýzy a nemohou tudíž obsahovat některé specifikace z oblasti lékařské či paternitní. Odborným překladem lze tedy získat český ekvivalent veškerých pojmů, které budou v případném zákonu o DNA stanoveny. Další dezinformací je zjednodušené uvádění, že z DNA profilu lze mimo možnost porovnání mezi sebou zjistit analýze DNA se v laboratořích zkoumají následující oblasti: 1) STR (polymorfní krátké tandemové repetice) na autosómech (nepohlavní chromozomy 1-22) 2) STR na pohlavních chromozomech (X a Y) 3) Mitochondriální DNA 4) SNP (jednonukleotidové mutace) A tyto výsledky se pak ukládají do DNA databází, kde mezi sebou mohou být záznamy porovnávány a vyhodnocovány. a) STR na autosómech můžeme testovat pomocí celé řady testovacích souprav, mezi něž patří například SGM, SGM+, Identifiler, Profiler, Cofiler, NGM vyráběné společností Applied Biosystems a nebo PowerPlex 16, PowerPlex ES, PowerPlex ESI vyráběné společností Promega. V rámci těchto souprav jsou testovány různé sady STR, ale vždy je v soupravě obsažena minimální sada STR (například 13 stálých STR a 2 dle volby výrobce, například Vámi zmíněné D2S1338 a D19S433), aby bylo možné porovnávat výsledky mezi laboratořemi. O loňského roku byla tato základní sada 13-ti stálých STR pozměněna. Výsledem testování DNA jakoukoli z těchto testovacích souprav je DNA profil. Pokud jsou 2 porovnávané profily naprosto stejné, tak hovoříme o shodě individuální (např. stopa z místa činu jedinec). Pokud se ale DNA profil získaný ze stopy z místa činu shoduje s porovnávaných DNA profilem jen v přesné polovině znaků, tak je jasné, že biologický materiál na místě činu zanechala osoba v přímém příbuzenském vztahu (otec předává synovi ½ genetické informace, matka tu druhou polovinu). Toto porovnávání na rodinné příslušníky provádějí databázové

8 spoustu dalších informací (..které jsou obsaženy v profilu DNA, konstatoval Evropský soud pro lidská práva v Rozsudku, že z profilů je možné nejen danou osobu identifikovat, ale lze z nich zjišťovat i příbuzenské vazby a pravděpodobnou etnickou příslušnost dané osoby ). Pojem DNA profil je obecný a označuje pouze souhrn zjištěných informací v obecné rovině, které byly získány laboratorní analýzou (viz. výše). To znamená, že existuje celá řada DNA profilů, které obsahují různé informace na různém stupni citlivosti z hlediska právní ochrany. Zde musíme zdůraznit, že policie používá k analýzám DNA standardizovaný evropský postup, kdy technologie a postupy používané konkrétně v KÚP umožňují získat pouze informačně omezený DNA profil, nejedná se tedy o kompletní vzorec DNA a k jeho určení a potažmo vyhodnocení není k dispozici ani dostatečné technologické zázemí. programy, a kromě vztahu syn-otec, můžeme najít i vztahy vnukděda, bratranec-bratranec a podobně. Takže: Porovnáním DNA profilů, ať už získaných pomocí jakékoli testovací metody, můžeme získat údaje o příbuzenství. b) Pokud získáme DNA profily od 100 a více osob z určité populace, tak získáme seznam hodnost STR typických pro danou populaci. Pokud tedy vezmeme DNA profil získaný z místa činu a porovnám ho s populačními studiemi různých národů a etnických skupin, tak mohu získat i údaje o pravděpodobné etnicitě zůstavitele biologického materiálu na místě činu. c) Pokud u vzorku navíc analyzujeme SNP, Y-chromozóm (v případě biologického materiálu pocházejícího od muže) či mitochondriální DNA, tak opět získáme údaje o pravděpodobném geografickém původu předků v otcovské či mateřské linii a opět se můžeme vyjádřit o etnicitě. Rozsudek ve věci S. a Marper proti Spojenému království, na který je v podnětu odkazováno, a v kterém byla konstatována mimo jiné možnost zjištění pravděpodobné etnicity, pohlaví nebo příbuzenství, se zabýval anglickou Národní databází DNA. Při stanovování profilů DNA z autosomů (nepohlavní chromozomy 1-22) je zde zhruba od druhé poloviny 90. let používána světově unifikovaná sada 13-ti CODIS lokusů. Česká Národní databáze DNA používá pro získávání DNA profilů komerční testovací soupravy Powerplex16 a Identifiler, přičemž obě obsahují tuto sadu 13-ti základních CODIS lokusů. Ve Velké Británii používají z historických důvodů sadu lokusu nižší než těchto minimálních 13 STR, přičemž je používána zejména komerční souprava SGM+. Při porovnání výsledných DNA profilů, které jsou získány při použití soupravy SGM+ (ve Velké Británii) a Powerplex16 nebo Identifiler (v ČR) je zřejmé, že v ČR dochází k analýze širší.

9 Podstatné je pak hlavně to, že veškeré lokusy, která jsou analyzovány v Anglii jsou analyzovány i v ČR. Okruh informací, který lze z vytvořeného profilu DNA následně získat pak logicky nemůže být v případě české ND DNA nikdy menší, ale stejný nebo naopak větší, než v případě anglické ND DNA. Kromě analýzy autozomálních lokusů se ve všech forenzních laboratořích dále rutinně testují (a ukládají do databází) i polymorfní oblasti na Y-chromozomu a mitochondriální DNA, čímž je rozsah informací o jedinci mnohem větší. Vzhledem k tomu, že údaje o rasovém původu lze zpracovávat podle 79 odst. 2 zákona o policii pouze je-li to nezbytné k vyšetřování konkrétního případu, je vedení Národní databáze DNA za účelem budoucí identifikace nelegální! 2. Právně upravit Národní databázi DNA a podmínky jejího fungování na úrovni zákona (jaké údaje ukládat, jak dlouho, jak mohou být údaje využívány, kdo má k nim přístup, kdo zajišťuje likvidaci osobních údajů, stanovit závazná pravidla pro odebírání vzorků DNA z důvodu zabránění jejich kontaminaci atd.) V této formulaci se opět projevuje odborná neznalost předkladatelů. Nevhodně volené označení policejní identifikační databáze evokuje dojem, že tzv. Národní databáze DNA uchovává veškeré údaje, které lze z biologického materiálu vyčíst, že zahrnuje veškerou problematiku DNA kriminalistickou, medicínskou, vědecko a výzkumnou, zemědělskou apod., přičemž každá z nich by měla zcela evidentně sloužit jinému 1. Pojem Národní databáze DNA může být skutečně chápán jako zavádějící. V podnětu byla databáze takto označena z toho důvodu, že termín je obecně používaný (mimochodem je užíván i Kriminalistickým ústavem na jeho www stránkách). Sám nicméně používám raději termín Kriminalistická databáze DNA. Se změnou názvu souhlasím a podporuji ji. 2. Kontaminace se týká především stop, nicméně i při nesprávném postupu odběru nebo zpracování vzorku od osoby může ke kontaminaci dojít. Odebírání stop na místě činu je samozřejmě především v působnosti policie. Konečné hodnocení důkazů je nicméně hlavně věcí soudu a nikoli policie. Stanovení základních pravidel pro odběry vzorků DNA v zákoně nebo prováděcím předpise považuji za vhodné vzhledem k citlivosti osobních údajů, které lze získat z odebíraných vzorků DNA. Případná kontaminace těchto vzorků může vést k závažným pochybením v trestním řízení.

10 účelu, splňovat jiné požadavky na fungování, obsahovat osobní údaje jiného charakteru a rozsahu a být přístupná a využívaná jinými subjekty. Doposud používaný název Národní databáze DNA v policii je z tohoto pohledu termínem zavádějícím, neboť policejní databáze DNA zahrnuje pouze výsledky kriminalistické genetiky související především s trestním řízení, pátráním po osobách popř. dalšími úkoly a činnostmi policie. Vhodnějším pojmenováním by tedy bylo např. Policejní databáze DNA nebo ještě přesněji Databáze identifikačních profilů DNA. Možná kontaminace DNA se týká pouze stop a zde je odpovědnost za kvalitu a tím i stanovení pravidel pouze na policii a tak by to mělo zůstat. Jinak bude porušen trestněprávní princip, že ohledání místa trestného činu, zajišťování stop a jejich vyhodnocování patří výhradně do působnosti policie. Dopady do průběhu a objektivity vyšetřování by pak byly zcela zásadní. 3. Stanovit okruh osob, kterým bude moci být vzorek DNA odebrán proti jejich vůli (stanovit v souladu s kontinentální tradicí restriktivně tzn. pouze závažné trestné činy + kritérium posouzení důvodnosti vzhledem ke konkrétní osobě pachatele) Podnět Rady kromě směšování pojmu odebraný vzorek DNA a profil DNA uchovávaný v databázi nečiní rozdíl ani mezi odebíráním DNA za účely stanovenými zákonem o Policii ČR, a to pro budoucí identifikaci podle 65 a pro prokázání totožnosti podle 63 odst.4 zákona o Policii ČR. Takové zpracování DNA je však třeba rozlišovat, a to s ohledem např. na lhůtu pro 1. Tvrzení, že v Podnětu dochází ke směšování pojmu vzorek DNA a profil DNA je nepravdivé. MV by mělo konkrétně sdělit, kde se toto údajné směšování objevuje. 2. To, že je třeba rozlišovat odebírání DNA za různými účely, považuji za samozřejmé. Nicméně chápu, že mohlo dojít k nepochopení toho o jakém odebírání vzorků a zejména za jakým účelem se mluví. Bod č. 3 navazuje na bod číslo 2 a je jím myšleno odebrání vzorku za účelem uložení profilu z tohoto vzorku získaného v ND DNA. Pokud jde o odebrání DNA za účelem prokázání totožnosti dle 63 odst. 4 PolZ nebo 114 TŘ, tak zde jakékoli zpracování profilu DNA v policejní databázi v úvahu nepřipadá. Mělo by dojít pouze k porovnání profilu 1 Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území ČR v roce 2009, str.18

11 uchování takových osobních údajů. Okruh dotčených osob je již dostatečný způsobem upraven a nemůžeme souhlasit s jakýmkoli jeho zúžením. Rozsah tohoto oprávnění má zásadní vliv na efektivitu činnosti policie a objasňování trestné činnosti. Přesně souhlasící srovnání profilu DNA účinně znásobuje podezření z viny. Např. u majetkové trestné činnosti se díky možnosti porovnávání vzorků DNA zvýšila objasněnost o 50 %. Logicky jakými jinými prostředky v moderní době má policista šanci zjistit a prokázat trestnou činnost pachatelům, které nikdo u krádeže neviděl, neslyšel a náhodou vypátrané odcizené věci neposkytly vodítko přímo k pachatelům? Je spravedlivější upřednostňovat a chránit tyto pachatele před zájmem státu chránit majetek občanů? Proto s návrhem Rady týkající se zpracování vzorků a profilů DNA pouze u pachatelů závažných trestných činů zásadně nesouhlasíme. Policie již v současné době při získávání osobních údajů pro účely budoucí identifikace v souladu s 65 zákona o Policie ČR zohledňuje postavení osoby. Nelze tedy tvrdit, že by nedocházelo k rozlišování osob podle předem daných kritérií. Tímto je naplněna zásada přiměřenosti požadovaná čl. 8 Úmluvy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat Štrasburk Navíc Rada ve svém podnětu vůbec nevzala v potaz skutečnost, kdy pachatel spáchal trestný čin (např. znásilnění, pohlavní zneužití dítěte) v době, kdy ještě nebyly vzorky a profily DNA v databázi zpracovávány, avšak v současné době spáchá opětovně trestný čin, získaného a profilů zpracovávaných v databázi, případně profilů získaných, které nejsou v databázi zpracovávány. Vzorky DNA by měly být zničeny a osobní údaje včetně profilů DNA zlikvidovány v okamžiku, kdy je toto porovnání provedeno, respektive, kdy je případ uzavřen. Z toho logicky vyplývá i nutnost stanovit jiná kritéria pro stanovení lhůty uchovávání osobních údajů pro jednotlivé účely odběru vzorků DNA a zpracování profilů DNA. 3. Okruh osob dostatečně upraven není. Podle zákona lze v současnosti zpracovávat pro účely budoucí identifikace osobní údaje i jiných osob než odsouzených. Toto by mělo být nicméně možné pouze za účelem vyšetřování konkrétního trestného činu. Podle stávající právní úpravy by tak například bylo možno zpracovávat stovky profilů DNA podezřelých ze závažného trestného činu, ačkoli pachatel byl již dávno usvědčen a odsouzen. 4. Policie neprovádí individuální hodnocení přiměřenosti zpracování osobních údajů v ND DNA, jako je tomu například v Německu nebo Rakousku. Naopak například hromadné odběry DNA vězňům a následné zpracování profilů jejich DNA v ND DNA dokazují, že otázka proporcionality zpracování v jednotlivých případech řešena není. 5. Otázka zda je spravedlivější upřednostňovat a chránit pachatele trestných činů před zájmem státu chránit majetek občanů je zavádějící. Především při využívání stop z místa činu často nedochází pouze ke zpracování DNA pachatele, ale i řady dalších osob, které se na místě pohybovaly, a do jejichž osobnostních práv je prováděním analýzy DNA zasahováno. Je třeba uplatňovat zásadu proporcionality, zohlednit závažnost trestného činu a závažnost zásahu do lidských práv zúčastněných osob, rovněž je třeba zvážit, zda nelze při vyšetřování užít méně invazivní metody. Vedle analýz DNA samozřejmě existuje celá řada dalších méně invazivních

12 jeho vzorek DNA je odebrán a jeho profil DNA je zpracován v souladu se zákonem o Policii ČR a trestním řádem, ale trestní stíhání je zastaveno podle 172 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb. DNA by mělo být použitelné nejen v konkrétních trestních věcech, o čemž svědčí také názor Evropského soudu pro lidská práva vyjádřený v Rozsudku, podle kterého jsou vzorky a profily DNA velmi důležité pro vyšetřování trestných činů a usvědčování pachatelů, a to nejen v konkrétním trestním řízení. Nelze kategorizovat trestné činy podle jejich závažnosti, neboť každý trestný čin, kterého se osoba dopustila úmyslně, je nezbytné považovat za zásah do chráněného zájmu osob, resp. společnosti. Z policejních statistik vyplývá, např. že jenom v roce 2009 bylo ze stíhaných osob 45,9 % recidivujících pachatelů 1, mnohdy dochází k recidivě nestejnorodé. Při zpracování profilu DNA je nezbytné vycházet i ze zásad kriminalistiky. Osoba, která se dopustila nějakého trestného činu je povinna nést následky za takové protiprávní jednání a takovým následkem je právě i zpracování profilu DNA, neboť vzniká potřeba chránit společnost, před takovými jedinci. Budoucí identifikace je neodmyslitelně účinnou prevencí recidivy. Úkolem policie je předcházet trestné činnosti a chránit před touto škodlivou činností společnost a tím, že bychom se omezili pouze na závažné trestné činy, jak by policie mohla dostát tomuto požadavku stanovenému v zákoně. Je nepochybné, že DNA významně působí proti recidivě a výrazně napomáhá odhalování trestné činnosti. kriminalistických metod, které umožňují vypátrat pachatele bez toho, aby ho někdo viděl nebo slyšel jak uvádí MV (namátkou pachové stopy, daktyloskopie, trasologie atd.) Tyto metody se stále vyvíjejí a jejich možnosti a výsledky jsou často velmi přesvědčivé. 6. Tvrzení, že trestné činy nelze rozlišovat podle závažnosti je nesmyslné. K rozlišování trestných činů podle závažnosti v současnosti samozřejmě dochází. Zejména jde o rozlišování přečinů, zločinů nebo zvlášť závažných zločinů podle 14 TZ, což pak má dopad na možnost uplatnit některé postupy podle trestního řádu. Jako příklad lze uvést nemožnost uvalit vazbu na pachatele méně závažných trestných činů dle 68 odst. 2 TŘ nebo využití odposlechů podle 88 TŘ, které je přípustné jen u zvlášť závažných trestných činů nebo u úmyslných trestných činů, u nichž k tomu zavazuje mezinárodní smlouva. 7. S tvrzením, že trestné činy jsou často páchány recidivisty a to i v nestejnorodé recidivě lze souhlasit. To, že analýzy DNA pomáhají při odhalování trestných činů, a že existence ND DNA může působit na pachatele také jako odstrašující element, považuji také za správné. Otázkou je, zda lze toto považovat za proporcionální ve vztahu k zásahu do lidských práv (a to nejen pachatelů, ale i řady dalších osob, jejichž profily DNA musí být nutně také zpracovávány). To, že proporcionalita je v trestním zákoníku i trestním řádu běžně zohledňována je možné uvést třeba na příkladu odposlechů. Samozřejmě pokud by bylo možné nasadit odposlechy u všech trestných činů a to třeba i bez povolení soudu, tak by se zvýšila jejich objasněnost, nebylo by to ale proporcionální opatření, které by zřejmě Ústavní soud zrušil. 8. Obava, že pachatelé méně závažného trestného činu mohou v budoucnu spáchat trestný čin závažnější je možná oprávněná, nicméně opět jde o otázku proporcionality zásahu. Pokud

13 budeme považovat za klíč k zařazení profilu DNA do databáze jakkoli zvýšenou pravděpodobnost spáchání závažného trestného činu v budoucnosti, pak se můžeme snadno dostat k tomu, že bude DNA odebíráno rizikovým skupinám jako jsou alkoholici, sociálně slabí nebo příslušníci některých etnických skupin, ačkoli tito lidé žádný trestný čin nespáchali a v budoucnu se tak ani nestane. Zpracování DNA osob, které spáchaly méně závažný trestný čin považuji za neproporcionální. 9. Již zmíněné Doporučení výboru ministrů č. R (92) 1 dále v 4 odst. 2 říká, že tam kde vnitrostátní právní předpisy připouštějí odběr vzorků bez souhlasu podezřelého, by měl být vzorek odebrán pouze pokud okolnosti případu takový úkon opodstatňují. V 8 odst. 2 téhož doporučení pak stojí, že by měla být přijata opatření zajišťující, že výsledky analýzy DNA a informace z nich odvozené budou zničeny, jakmile nebude potřeba nadále je uchovávat pro účely, k nimž byly použity. Výsledky analýzy DNA a informace z nich odvozené však mohou být uchovány, jestliže byl dotčený jednotlivec odsouzen pro závažné trestné činy ohrožující život, zdraví nebo bezpečnost osob. Pro takové případy musí vnitrostátní právní předpisy stanovit přesnou dobu uchovávání. Z těchto doporučení vyplývá, že ukládání genetických profilů v policejní databázi by se mělo týkat pouze osob, které se dopustily závažných trestných činů, analýzy DNA pachatelů jiných trestných činů by měla být využívána pouze v souvislosti s konkrétním vyšetřováním. 4. Stanovit pravidla pro uchovávání profilů DNA (vazba na účel získání, povinnost likvidace, pokud není nutné další uchovávání, stanovení maximální doby uchovávání) Jak je uvedeno výše pro policii existují zákonem daná Znovu opakuji, že interní předpis není veřejnosti znám. Zákonná úprava ND DNA požadovaná např. Radou Evropy nebo organizací ENFSI je zcela nedostatečná.

14 pravidla týkající se uchovávání osobních údajů ( 65 zákona o Policii ČR), která jsou konkretizována závazným interním aktem řízení. 5. stanovit pravidla nakládání s odebranými vzorky DNA (uchovávání, likvidace); upravit otázku přezkoumatelnosti analýzy DNA (nutné především uchovávat vzorky DNA, u nichž nelze provést opakovaný odběr stopy z místa činu; naopak u osob, u nichž lze odběr DNA provést opakovaně, není uchovávání vzorků nutné) Není nám skutečně znám důvod, pro který by měla být prováděna kontrolní analýza, neboť při zpracování vzorku DNA policie postupuje podle stanovených zásad, které jsou v souladu se zákonem. Zajišťování stop z místa činu a jejich vyhodnocování je monopolem policie v rámci trestního řízení. Pokud bychom principiálně připustili jakoukoli revizi zajištěných stop a revizi jejich odborných zkoumání, které policie při vyšetřování trestné činnosti provádí, tak bychom museli připustit možnost zrevidování všech těchto postupů a trestní řízení by tak bylo vlastně jeden nekončící proces neustálého přezkoumávání již přezkoumaného. 6. Upravit okruh subjektů, kterým a kdy mohou být informace z Národní databáze DNA předávány Předávání osobních údajů (mezi které patří i profil DNA) je dostatečně explicitně vyjádřeno v zákoně o Policii ČR. Osobní údaje zpracovávané v databázi DNA nejsou v současné době předávány dalším subjektům, a Zajišťování stop z místa činu nepochybně provádí hlavně policie. Hodnocení důkazů nicméně není monopolem policie, ale především záležitostí soudu. Možnost přezkoumatelnosti výsledků analýzy DNA považuji za klíčovou k naplnění ústavního principu práva na spravedlivý proces, konkrétně zásad kontradiktornosti a rovnosti zbraní, které jsou upraveny například v čl 6 Evropské úmluvy a existuje k nim bohatá judikatura ESLP (např. rozhodnutí ze dne Komanický v. Slovensko, odst. 45; rozhodnutí ze dne Dombo Beheer B.V. v. Nizozemsko, odst. 33; rozhodnutí ze dne Ankerl v. Švýcarsko, odst. 38 aj. Ačkoli se zmíněné judikatura zabývá zejména otázkou svědeckých výpovědí, tak podle Ústavního soudu je zmíněné zásady nutné uplatňovat i u jiných důkazů (k tomu např. rozsudek Ústavního soudu IV. ÚS 335/05 ze dne ). Soud i další orgány činné v trestním řízení musí vést jednání tak, aby byl obžalovaný seznámen s jednotlivými důkazy předloženými obžalobou, aby mu bylo umožněno jednotlivé důkazy ověřovat, komentovat a vyvracet. Obviněný, respektive obhajoba, má zejména právo ověřovat postup při odebrání vzorku, jakož i postup při provádění analýzy DNA. Jako vhodný a nejjednodušší prostředek se samozřejmě jeví provedení kontrolní analýzy. Argumentace, že by uplatněním tohoto práva obviněného došlo k řetězení dalších a dalších kontrolních analýz a tím k prodlužování řízení, je nesmyslná. Pokud bude naplněna zásada rovnosti zbraní, tak soudu nic nebrání provádění dalších důkazů odmítnout jako nadbytečné. Tento bod směřuje zejména k výše zmíněnému zajištění práv obhajoby. Na zvýšení právní nejistoty subjektů údajů bylo v podnětu poukázáno zejména v souvislosti s absencí informací o tom, jakým způsobem jsou osobní údaje v ND DNA zpracovávány. Z důvodu soustředění úpravy v interním neveřejném aktu řízení. Nedostatečnou informační povinností policie se tak snižuje možnost občanů domáhat se svých práv (ať už jde např. o právo na to, aby se policie zdržela určité

15 to s ohledem na jejich vysokou citlivost, neboť policie plní povinnosti správce podle zákona č. 101/2000 Sb. Povinnost policie zakotvená v 78 zákona nezvyšuje právní nejistotu, neboť policie informace předává stanoveným subjektům pouze za podmínky, že příslušný orgán veřejné správy je oprávněn informaci vyžadovat, tedy výhradně na základě právního titulu a současně je-li to nezbytné pro plnění úkolů v rámci jeho působnosti. V současné době nám však není znám žádný případ, kdy by orgán veřejné správy využíval údaje zpracovávané v databázi DNA při plnění jeho úkolů. Nesouhlasíme tedy s tvrzením v podnětu Rady, že 78 zákona o Policii ČR zvyšuje právní nejistotu občanů, neboť na citované ustanovení zákona je potřeba pohlížet jako na právní titul opravňující policii k předání osobních údajů určeným subjektům za zákonem stanovených podmínek. 7. Upravit práva subjektů údajů obdobně podle zákona o ochraně osobních údajů (právo přístupu k údajům, informace o nich, právo žádat jejich opravu či likvidaci apod.) Tento nárok dotčených osob je již právně upraven (oproti tvrzení uváděném v podnětu Rady), občané tuto zákonnou možnost využívají a policie jim toto realizaci tohoto práva nijak neodepírá. Příslušné informace jsou subjektům údajů poskytovány za podmínek a v souladu jak se zákonem č. 101/2000 Sb. a zákonem o Policii ČR, ale také právními předpisy upravujícími trestní řízení. Veřejnost má právo dále využít jedno ze základních politických práv právo přístupu k informacím podle zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. činnosti nebo o právo na náhradu škody z porušení právní povinnosti policií). Úprava předávání osobních údajů zakotvená v 78 zákona o policii je otevřenou bránou k osobním údajům pro zpravodajské služby i jiné státní orgány. Oprávnění získávat informace ke stanoveným účelům je např. pro zpravodajské služby zakotveno v 11 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách. Je pravdou, že oprávnění subjektu údajů jsou částečně upravena v zákoně o ochraně osobních údajů. Pro zvláštní zpracování osobních údajů, kterým je zpracování vzorků a profilů DNA je vhodné v souvislosti s přípravou komplexní právní úpravy, úpravu konkretizovat. Zejména je nutné, aby policie informovala subjekt údajů před provedením odběru vzorku DNA v rozsahu 11 zákona o ochraně osobních údajů, a to bez předchozí písemné výzvy subjektu údajů, kterou požaduje 83 PolZ, a za respektování výjimek dle 83 odst. 4 PolZ.

16 8. Upravit působnost a povinnosti soukromých zpracovatelů DNA + zpracování k výzkumným účelům (založeno na svobodném a informovaném souhlasu se zpracováním, zachování práv subjektů údajů, živnostenská regulace, nakládání s údaji, povinné akreditace DNA laboratoří, které zpracovávají DNA); upravit nakládání s informacemi o DNA ve zdravotnictví Z hlediska soukromých subjektů působících v oblasti analýzy DNA není v žádném případě žádoucí a ani účelné jakýkoliv přistup do kriminalistické databáze DNA spravované policií vytvořené a provozované pro účely trestního řízení a plnění úkolů a činností policie. Tento princip funguje, až na naprosté výjimky, i jiných zemích zejména států EU. Jakýkoliv přístup a přímé využití kriminalistické databáze DNA by byl evidentním porušením podmínek stanovených FBI pro poskytnutí a provozování stávající databáze DNA v KÚP. K těmto podmínkám se v roce 2001 zavázal tehdejší ministr vnitra ČR. 9. zakázat využívání údajů ze soukromých nebo zdravotnických databází dalšími subjekty (včetně Policie ČR) bez informovaného souhlasu subjektu údajů V případě policie není jasný smysl této proklamace. Pokud jde o jakékoliv účely objasňování trestného činu, je třeba stanovit priority státu, tedy je-li to ochrana majoritní společnosti před protiprávním jednáním nebo ochrana osobních údajů (neohrožující osobnostní práva případných pachatelů trestných činů). V těchto případech by bylo absurdní požadovat od dotčených Přístup soukromých subjektů do kriminalistické databáze je samozřejmě s výjimkou práv subjektu údajů (a případně obhajoby) nepřípustný. V podnětu toto nebylo navrhováno. 1. Pokud jde o státní priority, tak se opět ukazuje necitlivý přístup MV ČR k hodnocení proporcionality zásahů do základních práv. Otázka nestojí, co je prioritou, ale zásah jaké intenzity do základních práv je pro nás přípustný. Do značné míry je toto otázka politická. 2. Stanovení přísných pravidel pro nakládání s osobními údaji považuji vzhledem k citlivosti těchto údajů za nutné. Pokud by zde byla ponechána široká možnost policie vyžadovat informace, může se policie dostat nejen k informacím o profilu DNA, ale i k informacím o výsledcích jiných analýz DNA, z nichž lze vyčíst celou řadu dalších informací, včetně např. predispozic k páchání trestné činnosti. Toto nepavažuji za žádoucí.

17 osob informovaný souhlas. Policie má na využívání údajů z evidencí právní nárok ( 66 zákona o Policii České republiky). Zákaz využívání údajů z databází by vedl k omezení činnosti policie při plnění úkolů v rámci trestního řízení. Policie profily využívá pouze k automatizovanému porovnání, tedy hodnota těchto informací a jejich rozsah je omezena. Zákon rovněž upravuje, že každý správce osobních údajů je zodpovědný za nedovolené poskytování informací. 9. Určit instituce, které budou na regulaci dohlížet Dle současné právní úpravy oprávnění provádět kontrolu, ukládat nápravná opatření v případě zjištění nedostatků a při porušení zákona ukládat sankce patří Úřadu pro ochranu osobních údajů. V případě, že by měly být vybudovány nové kontrolní instituce, nebylo by pravdivé tvrzení uvedené v závěru předkládací zprávy, že Materiál nemá dopady na rovnost žen a mužů, nemá dopad na veřejné rozpočty ani na podnikatelské prostředí. Vybudování nové, další kontrolní instituce by rozhodně ekonomický dopad mělo. Nelze si představit, že kontrolu by prováděl soukromý subjekt, nelze ingerovat do působnosti orgánů činných v trestním řízení, kdy by zcela zjevně došlo 3. Ustanovení 66 zákona o policii zde uplatnit nelze, informace o analýzách DNA obvykle nejsou vedeny v žádných databázích založených na základě zvláštního zákona, což vyžaduje 66 odst. 1 zákona o policii. Požadovat tyto informace na základě 66 zákona o policii tedy zpravidla nepůjde. Vzhledem k tomu,že zpracování DNA je zpracováním citlivých osobních údajů a správci, kteří zpracování provádějí jsou vázáni mlčenlivostí podle zákona o ochraně osobních údajů nebo zvláštních zákonů (např. zákon o péči o zdraví lidu), mělo by podle současné úpravy docházet k využívání údajů pouze se souhlasem soudu v rámci trestního řízení dle 8 odst. 5 TŘ. 4. Vyhovující úpravou mlčenlivosti by byla úprava konkrétních podmínek prolomení mlčenlivosti v trestním řízení pokud jde o údaje o analýzách DNA. Toto je nicméně věc k diskuzi a v určitých případech lze případně akceptovat i možnost předání příslušných osobních údajů za účelem konkrétního vyšetřování se svolením soudu dle 8 odst. 5 TŘ (tedy zachování stávající úpravy). 1. To jestli by měl kontrolní činnost vykonávat Úřad pro ochranu osobních údajů, ministerstvo zdravotnictví nebo jiný úřad je věc k diskuzi. Přenášení kontrolních pravomocí na soukromé subjekty je nesmysl a v podnětu toto navrhováno nebylo. 2. Podnět nesměřuje negativně proti práci policie nebo Kriminalistického ústavu, pouze požaduje napravení současných nedostatků právní úpravy. Výklad evropských norem a judikatury není v podnětu nijak účelově zkreslován. Za opakované zkreslování lze naopak považovat přístup MV ČR, které například soustavně popírá okruh informací, které lze získat z profilu DNA (viz výše). 3. Podnět nezpochybňuje, že je výsostným právem každého státu upravit si své nástroje k potírání kriminality. Při tom je ovšem nutné respektovat lidská práva a mezinárodní závazky.

18 Ministerstvo průmyslu a obchodu k zásahu do odborných postupů Policie ČR např. v oblasti kriminalistiky. Předkládaný materiál je vůči práci policie a jejím oprávněním nasměrován velmi negativně, pomocí účelových výkladů evropských předpisů a rozhodnutí se snaží omezit pravomoci policie. Je výsostným právem každého státu zvolit nástroje k potírání kriminality a zajistit tak bezpečnost státu jako celku a občanů. Česká republika disponuje adekvátní právní úpravou, která respektuje ústavně právní principy. Přistoupením na navrhované principy uváděné v podnětu Rady by bylo porušením jak trestněprávního principu, tak by došlo k ohrožení bezpečnostní politiky státu. Zásadní připomínka Podle současně platné právní úpravy živnostenského podnikání v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, je činnost spočívající v provádění testování, měření a analýzy v různých oblastech lidské činnosti předmětem volné živnosti. S ohledem na charakter činnosti spočívající v analýze DNA, jsme toho názoru, že uvedená činnost obsahově spadá pod stávající živnost volnou. Zákon pro provozování živnosti stanovuje pro podnikatele podmínky, jejichž splnění vyžaduje jak po podnikající fyzické osobě, tak po odpovědném zástupci. Jednou z těchto podmínek je bezúhonnost, která se posuzuje podle obsahu výpisu z rejstříku trestů, případně z jiných obdobných dokladů. Jsme toho názoru, že splnění této všeobecné podmínky odpovídajícím způsobem vystihuje účel navrhované úpravy, a to na rozdíl od stanovení kvalifikačních předpokladů 4. Není zřejmé, co je myšleno slovním spojením porušení trestněprávního principu. Principů trestního práva je celá řada. Za klíčové pro výklad trestněprávních principů je nutné považovat principy ústavní. Právo na soukromí je jedním ze základních lidských práv. Zásah do těchto práv by měl být posuzován na základě testu proporcionality (viz např. nález ÚS ze dne sp. zn. Pl. ÚS 3/02) Vzhledem k citlivosti osobních údajů a případným dopadům, které by nesprávné nakládání s těmito osobními údaji mohlo mít na práva subjektů údajů, by bylo vhodné, aby byla živnost koncesovaná a zároveň byla zavedena povinná certifikace laboratoří. Označení živnosti za volnou považuji vzhledem k citlivosti zpracovávaného materiálu za nevhodné. Obecné oprávnění k podnikání, které dává volná živnost, může vést ke zvýšení subjektů provádějících analýzy DNA, které nebudou schopny zajistit v dostatečné míře ochranu dat klientů a kvalitu prováděných analýz. Tomu lze předcházet stanovením povinných kvalifikačních předpokladů pro podnikatele v tomto oboru. Předpokladem udělení koncese by mělo být mimo jiné právě předložení potvrzení o splněných podmínkách certifikace. Toto je nicméně k diskuzi a případně lze i z požadavku na koncesování živnosti za předpokladu zachování povinné certifikace ustoupit.

19 zařazením této činnosti do živností regulovaných. Samotné zařazení uvedené činnosti do živností vázaných nebo koncesovaných však nemůže plnit účel navrhované úpravy. Zařazení činnosti do uvedených živností v praxi znamená, že odbornou způsobilost dokládanou vzděláním, případně praxí v oboru, musí splňovat podnikatel, nebo jím ustanovený odpovědný zástupce. Vlastní předpoklady pro zabezpečení výkonu uvedené činnosti navrhované řešení, dle našeho názoru nepřináší. Naopak je třeba souhlasit s tím, aby analýzy vzorků DNA bylo možno provádět pouze v laboratořích vlastnících osvědčení o akreditaci nebo osvědčení o správné činnosti laboratoře podle technické normy ČSN EN ISO/IEC Posouzení shody-všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří. Způsobilost laboratoří by se vztahovala pouze na metody, které by byly jmenovitě uvedeny například v dokladech osvědčujících odbornou způsobilost laboratoře. Navrhujeme, aby konkrétní podmínky (včetně zmiňované kvalifikace osob provádějících rozbory), za kterých by bylo možno získat uvedená osvědčení, případně další pravidla pro nakládání s údaji o DNA, byly předmětem navrhované komplexní právní úpravy. Zavedení požadované úpravy do živnostenského zákona, který upravuje podmínky pro vstup do podnikání, nikoliv pro vlastní provozování živnosti, nemůže splnit podle našeho názoru požadovaný účel a představovalo by nepřiměřený a v podstatě duplicitní požadavek na dokládání odborné kvalifikace, což je s ohledem na trend snižování zátěže podnikatele nežádoucí. Ministerstvo Zásadní připomínka

20 zdravotnictví Do působnosti Ministerstva zdravotnictví náleží nakládání s DNA v rámci poskytování zdravotní péče. V návaznosti na požadavky Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny o klonování lidských bytostí upravilo Ministerstvo zdravotnictví základní principy týkající se genetického dědictví člověka v návrhu zákona o specifických zdravotních službách, který byl však v roce 2009 stažen z projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Nové zdravotnické předpisy, tedy i zákon o specifických zdravotních službách, by v souladu s koaliční smlouvou a programovým prohlášením vlády měly nabýt účinnosti k 1. lednu Podle návrhu zákona o specifických zdravotních službách lze genetická vyšetření provádět pouze pro zdravotní účely po získání písemného souhlasu pacienta a to ke zjišťování geneticky podmíněných nemocí, ke zjišťování genetického podílu na vzniku a průběhu nemocí, k odhalení genetické predispozice nebo náchylnosti k nemoci, k určení nositele genu způsobujícího nemoc, k určení léčby, nebo k výzkumu spojeného se zdravotními službami. Návrh zákona také výslovně zakazuje poskytování výsledků genetického vyšetření třetím osobám a zakazuje poskytování odměny či jiného prospěchu vyšetřovanému. Vzhledem k tomu, že v rámci resortu zdravotnictví jde o nakládání s DNA včetně zpracování osobních údajů při poskytování zdravotní péče pacientům nebo v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, nepovažujeme za vhodné a účelné tuto část nakládání s vzorky DNA upravit v komplexním zákoně. V podnětu jsou alternativně navrhovány dvě varianty právní úpravy. Preferována je varianta komplexní právní úpravy, nicméně jako alternativu lze přijmout i novelizaci stávajících zákonů nebo zakotvení úpravy v zákonech připravovaných. Samozřejmě pokud bude v těchto úpravách zachován vysoký standart ochrany soukromí.