Vegetace Evropy 4. Jihoevropská pohoří, verze Přednáší: Milan Chytrý, Ústav botaniky a zoologie PřF MU

Transkript

1 Vegetace Evropy 4. Jihoevropská pohoří, verze Přednáší: Milan Chytrý, Ústav botaniky a zoologie PřF MU

2 Obecné rysy jihoevropských pohoří jednotlivá pohoří jsou vzájemně izolovaná a floristicky specifická vysoký podíl endemitů v podhůří zpravidla mediteránní a submediteránní vegetace ve vyšších nadmořských výškách často vegetace podobná středoevropské

3 Klima Klima podle výškového gradientu v jižní Evropě Mayer 1984

4 Výškové stupně jihoevropské vegetace Mediterán: vyšší altimediteránní trávníky Středoevropský analog: alpínský nižší altimediteránní oromediteránní supramediteránní křoviny bučiny bory, jedliny opadavé teplomilné doubravy humidní aridní bory mezomediteránní tvrdolisté doubravy subalpínský montánní kolinní termomediteránní primární macchie

5 Reliktní jedle Horské endemity Abies pinsapo A. nebrodensis A. cephalonica Atlas Florae Europaeae

6 Pyrenejský poloostrov Cordillera Cantábrica 2648 m Pyreneje 3404 m

7 Pyrenejský poloostrov Ekogram dominantních dřevin na Pyrenejském poloostrově chladno Juniperus thurifera Pinus nigra Quercus pubescens Fagus sylvatica Abies alba Pinus sylvestris Castanea sativa Quercus faginea Pinus pinaster Quercus ilex Q. rotundifolia teplo Pinus halepensis Ceratonia siliqua Olea *oleaster Pinus pinea Quercus suber sucho vlhko Polunin & Smythies 1997

8 Pyrenejský poloostrov převažují žuly a ruly Sierra Nevada (3478 m) do 1200 m mezomediteránní stupeň Olea europaea pěstována až do 1300 m; háje s Castanea sativa m supra- a oromediteránní stupeň původně opadavé doubravy s Quercus pyrenaica a bory s Pinus sylvestris, dnes převážně vymýcené m hedgehog heaths a porosty plazivých jalovců Astragalus, Erinacea (Fab.), Bupleurum (Umb.), Vella (Cruc.); Juniperus nana, J. sabina nad 2600 m alpínské trávníky cca 70 druhů společných s Alpami cca 20 druhů společných s Atlasem cca 40 endemitů

9 Pyrenejský poloostrov Vnitrozemská pohoří Španělska převažují žuly a ruly, na východě také vápence a dolomity výšky do 2000 (vzácně přes 2500 m), jen na vrcholcích nejvyšších hor je dosažena lesní hranice mezomediteránní stupeň hlavně na jižních svazích Quercus ilex, Olea europaea supramediteránní stupeň do 1200 m Quercus faginea, Q. pyrenaica, Ulmus glabra, Fraxinus angustifolia, Tilia spp., Sorbus spp., Acer spp. oromediteránní stupeň m Pinus nigra ssp. salzmannii, P. sylvestris, P. pinaster, Juniperus thurifera

10 Pyrenejský poloostrov Hřeben Kantabrijského pohoří severní svah: bučiny jižní svah: doubravy ovlivněné pastvou

11 Pyrenejský poloostrov Hřeben Sistéma ibérico: Junipero sabinae-pinetea sylvestris

12 Pyrenejský poloostrov Hřeben Sistéma ibérico: Festuco hystricis-ononidetea striatae

13 Pyrenejský poloostrov Pyreneje (3404 m) geologicky podobné Alpám: střední hřebeny z krystalických hornin, okraje vápencové francouzská strana strmá, španělská s paralelními, postupně se snižujícími hřbety (tzv. Prepyreneje) francouzská strana srážkově bohatá, španělská suchá na západě vlivy oceanické, ve středu kontinentální, na jihu a východě mediteránní výrazná stupňovitost vegetace zejména na španělské straně: mezomediteránní stupeň: Quercus ilex, Q. suber, Pinus pinea supramediteránní stupeň: Q. faginea, Q. pubescens, Q. petraea, Tilia platyphyllos, Acer opalus, Pinus sylvestris, P. nigra ssp. salzmannii oromediteránní stupeň: Fagus sylvatica, Abies alba kontinentální centrální údolí: Pinus uncinata, Rhododendron ferrugineum

14 Pyrenejský poloostrov Centrální Pyreneje Pinus uncinata Rhododendron ferrugineum

15 Apeninský poloostrov a přilehlé ostrovy

16 Korsika nejvyšší hora: Monte Cintu, 2710 m převaha žul a rul mezomediteránní stupeň Quercus ilex, Q. suber supramediteránní stupeň aridní Pinus pinaster humidní Quercus pubescens oromediteránní stupeň aridní Pinus laricio humidní Fagus sylvatica nižší altimediteránní stupeň aridní Berberis aetnensis, Genista lobelii (Carici-Genistetea lobelii) humidní Alnus suaveolens vyšší altimediteránní stupeň Saginetea piliferae Aridní oromediteránní stupeň: bory s Pinus laricio

17 Korsika Humidní oromediteránní stupeň bučiny Pteridium aquilinum Digitalis purpurea Helleborus lividus ssp. corsicus

18 Korsika Nižší altimediteránní stupeň Korsiky Suchá závětrná strana Berberis aetnensis Vlhká návětrná strana Alnus suaveolens

19 Korsika Nižší altimediteránní stupeň Alnus suaveolens Berberis aetnensis

20 Korsika Altimediteránní stupeň Sagina pilifera Genista lobelii

21 Korsika Altimediteránní stupeň: vysokohorská rašeliniště

22 Severní a Střední Apeniny nejvyšší vrchol: Gran Sasso, 2912 m převaha druhohorních vápenců, dolomitů, slínů a pískovců, zvrásněných během alpínského vrásnění rozsáhlé bučiny (Fagus sylvatica), místy porosty Pinus nigra ve vrcholových partiích místy Pinus mugo a Juniperus nana, pastviny s bylinami a keříky vysoký stupeň endemismu (10 20 %), hlavně Abruzzo, Gran Sasso, Maiella

23 Jižní Apeniny a Sicílie Geologicky nejednotná oblast žuly a ruly Aspromonte (1955 m) a Sila v Kalábrii, Mt. Peloritani na Sicílii vulkanity Etna (cca 3340 m) na Sicílii druhohorní vápence, dolomity, slíny a pískovce Pollino (2267 m) v Kalábrii, Nebrodi a Madonie (1977 m) na Sicílii Výškové stupně mezomediteránní: Quercus ilex, Q. suber supramediteránní: Quercus pubescens, Q. cerris, Q. frainetto, Ostrya carpinifolia, Fraxinus ornus, Castanea sativa oromediterání xerický (hl. jižní svahy): Pinus laricio, na Mt. Pollino P. heldreichii oromediteránní humidní (hl. severní svahy): Fagus sylvatica, Abies alba, na Madonii endemická Abies nebrodensis altimediteránní stupeň je vyvinut jen na Etně

24 cca 3340 m Etna podloží je tvořeno lávovými proudy a sopečnými tufy mezomediteránní stupeň (do 1100 až 1200 m) lesy s Quercus ilex a náhradní vegetace macchií supramediteránní stupeň (do 1400 m) lesy s Quercus pubescens a Q. cerris lávové proudy sukcesní stadia s Genista aetnensis oromediteránní stupeň jižní svahy do 1700 m Pinus laricio severní svahy do 2000 m Fagus sylvatica; izolované ostrůvky bučin až v 2200 m u lesní hranice v borech místy endemická Betula aetnensis lávové proudy sukcesní stadia s Genista aetnensis altimediteránní stupeň m trnitý polštářovitý Astragalus siculus výše sporadická vegetace endemických hemikryptofytů, např. Rumex scutatus f. aetnensis Rumici-Astragaletea siculi nad 3000 m vulkanická poušť

25 Etna Sukcese vegetace na lávových polích Etny Stereocaulon vesuvianum Juniperus sibirica Pinus laricio

26 Etna Sukcese vegetace na lávových polích Etny Genista aetnensis

27 Etna Altimediteránní stupeň Etny Astragalus siculus Rumici-Astragaletea siculi

28 Balkán

29 Kolinní až montánní stupeň balkánského vnitrozemí kolinní stupeň (do m) Balkán Chorvatsko, Bosna: Carpinion orientalis Makedonie, Bulharsko: Quercion confertae Quercus pubescens, Q. frainetto, Q. cerris, Fraxinus ornus, Sorbus domestica, Carpinus orientalis, Tilia tomentosa submontánní stupeň (do 1200 m) lesy s Quercus petraea, podobné středoevropským doubravám na chudých silikátových půdách lesy s Castanea sativa na skalnatých místech lesy s Pinus nigra ssp. pallasiana a P. sylvestris (Erico-Pinetea) montánní stupeň bučiny s Fagus sylvatica, F. moesiaca, F. orientalis, Abies alba, A. borisiregis pomezí Bosny a Srbska: Picea omorica na vápencových skalních výchozech reliktní Corylus colurna Makedonie, Albánie a severní Řecko: suťové lesy s Aesculus hippocastanum, Juglans regia a Fraxinus excelsior

30 Aremonio -Fagion Balkán Bučiny na Balkáně Symphyto cordatae -Fagion Geranio striati -Fagion Doronico orientalis -Fagion moesiacae Rhododendro pontici-fagion orientalis Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas

31 Balkán Jedle na Balkáně Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas

32 Balkán Reliktní dřeviny v horách Balkánu Horvat et al Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas

33 Balkán Strandža planina (Istranca) (1030 m) nízké pohoří na bulharsko-turecké hranici výskyt maloasijských (euxinských) druhů Fagus orientalis, Rhododendron ponticum, Prunus laurocerasus, Daphne pontica, Vaccinium arctostaphylos bučiny svazu Rhododendro pontici- Fagion orientalis Prunus laurocerasus Rhododendron ponticum

34 Balkán Smrčiny v balkánském vnitrozemí mrazové kotliny a krasové doliny dinarid subalpínský stupeň vyšších pohoří Srbska a Bulharska (hl. Rila a Pirin) svaz Piceion excelsae Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas

35 Balkán Endemické borovice balkánského vnitrozemí Pinus peuce, P. heldreichii kontinentální horská údolí Bulharska, Makedonie, Černé hory a Albánie oproti smrku tolerantnější vůči suchu a mrazům P. heldreichii snáší větší sucho než P. peuce Pinus peuce Rila Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas

36 Balkán kosodřevina Subalpínský a alpínský stupeň v pohořích balkánského vnitrozemí Pinus mugo tvoří porosty nad lesní hranicí v dinaridech, vyšších bulharských pohořích a na Pindosu bylinná vegetace podobná středoevropské Juncetea trifidi trávníky na silikátech se Sesleria comosa Elyno-Seslerietea trávníky na karbonátech Mulgedio-Aconitetea vysokobylinná vegetace Salicetea herbaceae sněhová vyležiska Scheuchzerio-Caricetea fuscae slatiniště a přechodová rašeliniště Montio-Cardaminetea vegetace pramenišť Asplenietea trichomanis vegetace skalních štěrbin Thlaspietea rotundifolii vegetace sutí

37 Balkán Subalpínský a alpínský stupeň balkánského vnitrozemí Geum coccineum Genista depressa Polygonum alpinum Bruckentalia spiculifolia Dianthus microlepis

38 převažují vápence a dolomity, dále pískovce, slínovce, metamorfity a hadce severní Pindos (2686 m) podobný horám balkánského vnitrozemí Pinus nigra ssp. pallasiana, Abies borisi-regis, Fagus sylvatica, Pinus mugo v roklích místy třetihorní relikt Aesculus hippocastanum Balkán Pindos a hory Peloponésu Aesculus hippocastanum, Vikos-Aoos

39 Balkán Pindos a hory Peloponésu víceméně izolované horské skupiny (např. Parnassos, Killini, Chelmos, Parnonas, Taygetos) nejvyšší vrcholy mezi m výšková stupňovitost mediteránního typu: mezo-, supra- a oromediteránní stupeň oromediteránní stupeň xerofilní jehličnaté lesy s Pinus nigra ssp. pallasiana a Abies cephalonica (Abietion cephalonicae) při lesní hranici Juniperus foetidissima Parnonas maloazijský Juniperus drupacea (zde na jediném místě v Evropě) Abies cephalonica Peloponés

40 Sekundární vegetace řeckých pohoří Balkán Helictotrichon convolutum Euphorbia myrsinites

41 Vegetace sutí Balkánu střední Itálie a Balkánu Balkán Saponaria calabrica Drypis spinosa

42 Kréta nejvyšší hora Idi Oros 2456 m v horách převažují vápence, dolomity a mramory klimaticky i edaficky suchý ostrov tři izolované horské skupiny: Levka Ori, Psiloritis a Dikti výrazný podíl endemitů (10 %), většinou paleoendemitů vzniklých díky geografické izolaci ostrova; v horách 35 % endemitů mnoho druhů s východomediteránními nebo anatolskými areály dobře vyvinutý termomediteránní a mezomediteránní stupeň Ceratonia siliqua, Euphorbia dendroides, Juniperus phoenicea, Quercus coccifera na východním a jižním pobřeží endemický Phoenix theophrasti supramediteránní stupeň (málo vyvinutý) Pinus brutia oromediteránní stupeň Cupressus sempervirens, Acer sempervirens (vždyzelený, endemický) altimediteránní stupeň hedgehog heaths (Daphno-Festucetea), vegetace sutí a skal zcela chybí mokřadní vegetace

43 Kréta Phoenix theophrasti

44 Kréta Lesy s Cupressus sempervirens Acer sempervirens Cupressus sempervirens

45 Kréta Zelkova abelicea krétský endemit pliocénní relikt

46 Kréta Frygana v supramediteránním stupni (Coridothymus capitatus, Euphorbia acanthothamnos, Sarcopoterium spinosum)

47 Kréta Frygana v supramediteránním stupni (Coridothymus capitatus, Euphorbia acanthothamnos, Sarcopoterium spinosum)

48 Kréta Hedgehog heath v altimediteránním stupni (Astragalus angustifolius, Satureja spinosa)