ZPOPLATNĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance a právo ZPOPLATNĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU Charges on Communal Waste Bakalářská práce Vedoucí práce: JUDr. Ing. Michal RADVAN, Ph.D. Autor: Anna PROKOPOVÁ Brno, 2013

2

3 Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí bakalářské práce: Anna Prokopová Zpoplatnění komunálního odpadu Charges on Communal Waste Katedra financí JUDr. Ing. Michal RADVAN, Ph.D. Rok obhajoby: 2013 Anotace Předmětem bakalářské práce Zpoplatnění komunálního odpadu je komparace zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o odpadech a zákona o místních poplatcích s ohledem na třídění odpadu. Cílem je zjistit, co brání rozšíření třídění komunálního odpadu v České republice přes všeobecné přesvědčení o ekologickém a ekonomickém přínosu třídění. Za tímto účelem práce nejprve uvádí teoretickou komparaci způsobů zpoplatnění a poté komparaci systémů nakládání s komunálním odpadem a způsobů zpoplatnění tří vybraných měst, přičemž každé město používá jinou úpravu. Na základě této komparace skutečných měst jsou vyvozeny závěry týkající se vhodnosti úprav vzhledem k třídění. Práce se také zabývá dalšími možnými překážkami třídění. Annotation The subject of the bachelor's theses Charges on communal waste is comparison of charges on communal waste according to The Waste Act and The Act on Local Fees considering waste sorting. The goal of the theses is to find out the obstacles to waste sorting in the Czech Republic despite general believe in environmental and economical benefits of waste sorting. For this purpose at first the theses deals with theoretical comparison of three possible means of charges on communal waste and then it compares waste management systems and means of charges in three chosen towns, each using different legislation. Based on this comparison of real towns there are some conclusions about suitability of means of charges considering waste sorting. The thesis also deals with other possible obstacles to waste sorting. Klíčová slova komunální odpad, zpoplatnění, komparace, třídění, odpadové hospodářství, město Mimoň, město Slavkov u Brna, město Žamberk Keywords communal waste, charges, comparison, waste sorting, waste management, Mimoň town, Slavkov u Brna town, Žamberk town

4

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Zpoplatnění komunálního odpadu vypracovala samostatně pod vedením JUDr. Ing. Michala Radvana, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne vlastnoruční podpis autora

6 Poděkování Ráda bych zde poděkovala panu JUDr. Ing. Michalu Radvanovi, Ph.D. za cenné rady při zpracování mé práce. Dále chci poděkovat Jaroslavě Vítkové, DiS., z Městského úřadu v Mimoni, Ing. Stanislavě Kubešové z Městského úřadu ve Slavkově u Brna a Bc. Aleně Hovádkové z Městského úřadu v Žamberku za zodpovězení dotazů a poskytnutí potřebných informací. Děkuji také své rodině za podporu po celou dobu studia.

7 Obsah ÚVOD DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ Daň Poplatek Odpad Komunální odpad Původce odpadů Odpadové hospodářství KOMPARACE ZPOPLATNĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU PODLE ZÁKONA O ODPADECH A ZÁKONA O MÍSTNÍCH POPLATCÍCH Zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o odpadech Smluvní úhrada Poplatek za komunální odpad Zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o místních poplatcích Porovnání jednotlivých způsobů zpoplatnění a jejich vliv na třídění KOMPARATIVNÍ PŘÍPADOVÁ STUDIE - ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ 3 MĚST: MIMOŇ, SLAVKOV U BRNA, ŽAMBERK Mimoň Systém nakládání s komunálním odpadem Zpoplatnění komunálního odpadu Slavkov u Brna Systém nakládání s komunálním odpadem Zpoplatnění komunálního odpadu Žamberk Systém nakládání s komunálním odpadem Zpoplatnění komunálního odpadu Komparace systémů měst nakládání s komunálním odpadem Komparace zpoplatnění komunálního odpadu Vliv způsobu zpoplatnění na třídění Vliv třídění na velikost poplatku Vyhodnocení komparace TŘÍDĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 54

8 SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 60

9 ÚVOD Produkce komunálního odpadu se týká každého, přesto spousta lidí často ani netuší, jakým způsobem je komunální odpad v jejich obci zpoplatňován, jaká je výše poplatku či úhrady a jak funguje celý systém nakládání s odpady. Stejné je to s tříděním odpadu. Většina lidí se alespoň někdy zamyslela nad smyslem třídění, nad svým vlastním názorem na tuto oblast nebo alespoň nad svým praktickým přístupem k třídění, ne každý má ale širší povědomí o celém procesu třídění. V současné době se v souvislosti s komunálním odpadem mluví především o změnách v zákoně o odpadech, nedávno byl také novelizován zákon o místních poplatcích a jeho změny se dotkly i zpoplatnění komunálního odpadu. V letošním roce by také mělo dojít k vyhlášení nového Plánu odpadového hospodářství České republiky, dokumentu, který obsahuje cíle a opatření pro nakládání s odpady. V novinách se také nedávno objevilo velice pozitivní hodnocení úrovně třídění v České republice, což může ukazovat na určitý posun v této oblasti. Je to tedy téma velice aktuální a spojené s mnoha otázkami. Hlavním cílem této bakalářské práce je zjistit, co brání masivnějšímu rozšíření třídění komunálního odpadu v České republice přes všeobecné přesvědčení o ekologické i ekonomické přínosnosti této činnosti. Práce se při tom zaměřuje na způsoby zpoplatnění komunálního odpadu, jejich komparaci a z ní vyplývající případný vliv těchto způsobů zpoplatnění na rozšíření třídění a vliv třídění na velikost poplatku. Práce se člení na čtyři kapitoly. V první kapitole jsou definovány některé základní pojmy, aby byl jasný jejich pravý význam. Druhá kapitola se věnuje komparaci zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o odpadech a zákona o místních poplatcích a nalezení výhod a nevýhod úprav vzhledem k třídění. Třetí kapitolu pak tvoří komparativní případová studie, ve které jsou porovnána tři česká města s odlišnými způsoby zpoplatnění komunálního odpadu. Čtvrtá kapitola pojednává o překážkách rozšíření třídění a navrhuje možné změny právních předpisů, které by mohly vést k posunu v této oblasti. Metodami použitými v této práci jsou pro základní pojmy a způsoby zpoplatnění komunálního odpadu metoda analýzy, pro komparaci měst pak metody kauzální analýzy, komparace a syntézy. Základními právními předpisy upravujícími zpoplatnění komunálního odpadu jsou zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zpoplatněním komunálního odpadu se zabývá řada titulů z odborné literatury, existují také časopisy s odpadovou tematikou a vzhledem k aktuálnosti problému se odpadům věnuje i denní tisk. Pro případovou studii jsou třeba také konkrétní statistická data za jednotlivá města. Ze všech těchto zdrojů práce čerpá. Bakalářská práce je zpracována podle právního stavu ke dni

10 1 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ Existují pojmy, jejichž běžné chápání ne vždy zcela odpovídá jejich skutečnému významu. Například pojmy daň a poplatek jsou toho jasným důkazem. V praxi jsou často zaměňovány a jejich teoretickou definici zná málokdo. Podobně slova odpad a komunální odpad, bez jejich bližšího vysvětlení a zařazení by nebylo možno tématu zpoplatnění komunálního odpadu správně porozumět. Proto tedy na začátek definuji nejvýznamnější pojmy, mezi něž kromě výše zmíněných řadím i pojmy původce odpadů a odpadové hospodářství. 1.1 Daň Definici pojmu daň v žádném právním předpise nenajdeme. Ale finanční teorie daň popisuje jako povinnou, zákonem předem sazbou stanovenou částku, kterou se více méně pravidelně odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu bez poskytnutí ekvivalentního protiplnění 1. Daň je povinnou částkou, placení daní tedy je a musí být povinné a státem vymáhané, jelikož v případě dobrovolnosti by samozřejmě vzhledem k lidské přirozenosti nikdy nemohl být vybrán dostatek prostředků. 2 Daň ale může být uložena pouze zákonem, což je ustanoveno v zákoně č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který říká, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. 3 Daň je stanovena sazbou, a to nejčastěji pevnou nebo procentní. Pevná sazba znamená přesnou částku, a tudíž na výši daně nemá základ daně vliv. Procentní sazba je stanovena procentem ze základu daně. S pevnou sazbou se můžeme setkat u většiny spotřebních daní, například u zdanění cigaret se ale použijí oba typy sazeb. V definici se dále říká, že daně odčerpávají důchod více méně pravidelně, to znamená, že pravidelnost nenajdeme u všech daní. Některé jsou spojeny s určitou situací, a tudíž se platí jednorázově (jde např. o transferové daně daň dědickou, darovací a z převodu nemovitosti). Nenávratný princip daně ukazuje na fakt, že po zaplacení daně se daň nevrací i při nespokojenosti se službami státu nebo územního samosprávného celku. 4 To souvisí s neekvivalentním principem, za splnění daňové povinnosti subjekt nezíská žádné ekvivalentní protiplnění (kromě využívání veřejných statků financovaných z vybraných daní, 1 MRKÝVKA, P., RADVAN, M. Berní právo obecná ustanovení. In RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č ISBN S VANČUROVÁ, Alena a Václav BONĚK. Správa daní pro ekonomy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 154 s. ISBN s Čl. 11 odst. 5 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Listina) 4 RADVAN, R. Místní daně. 1.vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., s ISBN s

11 které ale není odvislé od množství zaplacených daní). 5 Daň je příjmem veřejného peněžního fondu, jedná se o transfer finančních prostředků od soukromého sektoru k veřejnému sektoru. 6 Tento příjem veřejného rozpočtu je ale neúčelový. To znamená, že předem není určeno, na co se použije výnos z konkrétní daně. Toto však nelze říci o daních, jejichž výnosy neplynou do státního, krajského či obecního rozpočtu, ale plynou do Státního fondu dopravní infrastruktury (daň silniční, částečně daň z minerálních olejů) nebo do Státního fondu životního prostředí (časový poplatek, mýtné, poplatky v životním prostředí). Tyto fondy jsou zaměřené na danou oblast, z čehož je patrný jasně daný účel. Svoji definici pojmu daň má i OECD (The Organisation for Economic Co-operation and Development = Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj), která se snaží přispět ke zvýšení ekonomického a sociálního blahobytu ve světě. Za tímto účelem také provádí různé výpočty ukazatelů a zavádí mezinárodní standardy. 7 Daň vymezuje pouze jako povinnou nenávratnou platbu do veřejného rozpočtu. Daní jsou dle této definice tedy i příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, cla nebo místní poplatky. 8 U příspěvků sociálního a zdravotního pojištění se ale nejedná bezvýhradně o daně. Jsou sice platbami povinnými, zákonem uloženými, avšak jejich výše se částečně odvíjí od výše protiplnění. Dále se také někdy odvádějí do jiného než veřejného fondu. OECD je však mezi daně počítá, přispívá k tomu fakt, že příspěvky sociálního a zdravotního pojištění jsou společností vnímány spíše jako daně. 9 Cla lze z ekonomického pohledu za daň považovat, nikoli však již z pohledu právního (v právu se jedná o dávku sui generis). Z hlediska historického a obsahového by se mohlo jednat i o poplatek, neboť zde je protiplnění ve formě možnosti vyvézt či dovézt zboží. 10 Ačkoli se v právní úpravě nenachází definice pojmu daň, v zákoně č. 280/2009 Sb., daňovém řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen daňový řád) nalezneme vymezení, co je daní ve smyslu daňového řádu, tedy co je předmětem správy daní. Je to peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, dále peněžité plnění, u něhož zákon stanoví, že se bude postupovat podle daňového řádu a také peněžité plnění v rámci dělené správy. Kromě toho se daní rozumí daňový odpočet, daňová ztráta nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně. 11 Daň musí být dále příjmem nebo snížením (vratka) veřejného rozpočtu, to znamená státního rozpočtu, rozpočtu územního samosprávného celku, státního fondu či Národního fondu, 5 RADVAN, R. Místní daně. 1.vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., s ISBN s JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN S Organisation for Economic Co-operation and Development: About the OECD. Organisation for Economic Cooperation and Development [online]. [cit ]. Dostupné z: 8 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie: úvod do problematiky. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, c2009, 120 s. ISBN s JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN S BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 6. upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxx, 519 s. Právnické učebnice. ISBN s odst. 3 a 4 zákona č.280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů 13

12 rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtu, o kterém to stanoví zákon. 12 Daňový řád tedy chápe pojem daň šířeji. Co se týče funkcí, daň může plnit funkci fiskální, regulační nebo stimulační. 13 Cílem fiskální funkce je získat příjmy do rozpočtu státu nebo jiných veřejnoprávních korporací. Příjmy z daní jsou pro rozpočty nezbytnou součástí, jelikož pokrývají většinu veřejných výdajů. 14 Veřejné výdaje jsou výdaji na úhradu veřejných potřeb. 15 S tímto souvisí vznik tzv. distorzí. Jedná se o situace, kdy se subjekt chce vyhnout daňovému zatížení, a proto neučiní zdaněnou činnost, čímž si sníží užitek, jelikož neudělal, co původně zamýšlel, a zároveň se neuskuteční ani příjem veřejného rozpočtu. To znamená, že ztráta užitku subjektu je větší než daňový výnos. 16 Cílem zákonodárce by tedy měla být snaha o vznik co nejméně distorzí, aby nedocházelo k těmto ztrátám. Regulační funkce se týká ovlivňování ekonomiky prostřednictvím alokace prostředků. Zdanění určitých ekonomických subjektů má vliv na jejich činnost, proto se vždy musí promyslet následky tohoto zdanění. Někdy se tato funkce daní vyskytuje pod názvem redistribuční (přerozdělení bohatství od bohatších k chudším). Stimulační funkce pak znamená podpořit či potlačit určitou aktivitu ekonomických subjektů. Tato funkce je realizována například prostřednictvím různých úlev a osvobození, příkladem může být možnost pro fyzické i právnické osoby odečíst si hodnotu daru ze základu daně. Někdy je však místo použití daně lepší učinit přímé administrativní opatření, jako je příkaz či zákaz. 17 To se podle mě týká situací, kdy je ve vyšším zájmu již nutné opatření učinit. Je ale pravdou, že ekonomické nástroje v politice dávají subjektům na výběr, jak se zachovat, na rozdíl od těchto přímých administrativních nástrojů. 18 Jiný pramen uvádí kromě výše uvedených ještě funkci alokační a stabilizační. 19 Alokační funkce spočívá v úpravě neefektivní alokace zdrojů v důsledku tržního selhání, jakými jsou existence veřejných statků (např. národní obrana), statků pod ochranou (např. vzdělání), 12 2 odst. 1 a 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů 13 MRKÝVKA, P., RADVAN, M. Berní právo obecná ustanovení. In RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č ISBN s VANČUROVÁ, Alena a Václav BONĚK. Správa daní pro ekonomy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 154 s. ISBN s RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN s VANČUROVÁ, Alena a Václav BONĚK. Správa daní pro ekonomy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 154 s. ISBN s BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 6. upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxx, 519 s. Právnické učebnice. ISBN s SLAVÍK, Jan. Poplatkové systémy v obcích - rizika a příležitosti pro odpadové hospodářství [online]. Vyd. 1. Praha: IREAS, Institut pro strukturální politiku, 2009, 198 s. [cit ]. ISBN s JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN s

13 externalit (např. znečištění přírody) a nedokonalé konkurence (např. monopol). 20 Funkcí stabilizační se pak rozumí vliv daňového systému na agregátní národohospodářské ukazatele, jakými jsou zaměstnanost a cenová stabilita, s cílem stabilizovat cyklické výkyvy v ekonomice. Odlišný pramen zase přiděluje daním stejné funkce, jako má obecně veřejný sektor, a to funkci alokační, redistribuční a stabilizační. Fiskální funkci neklade na stejnou úroveň, považuje ji totiž za součást každé z těchto funkcí. 21 Toto vydělení fiskální funkce a její přiřazení ke každé funkci považuji za vhodné vzhledem k tomu, že pokaždé dojde k získání peněžních prostředků. Podle mého názoru definuje finanční teorie pojem daň a poplatek dobře, z definice je jasné, co je rozdílem. V praxi však názvy plateb vždy neodpovídají definici, a proto je nutné vymezení daní ve smyslu zákona. Toto vymezení však není definicí, nezabývá se znaky plateb, jež se považují za daň, ale přímo stanovuje, co daní je a co není. Myslím si, že není definování pojmu daň zákonem nutné, pouhé vymezení je jasné a obsáhne všechny pojmy, ať už odpovídají platbě, kterou označují, či nikoli. Pokud by označení daní a poplatků mělo odpovídat definici finanční teorie, bylo by nutné změnit zavedené názvosloví. Je ale pravda, že já například celkově vnímám daň jako úhradu bez protiplnění a spíše na vyšší (celostátní) úrovni, a poplatek pak jako úhradu za určité protiplnění a spíše na nižší (místní) úrovni. Tady tedy vstupuje i zavedené vnímání společností, které sice nemusí být překážkou, změny by však způsobily zbytečný chaos. 1.2 Poplatek V české legislativě není možné najít definici pojmu poplatek. Lze ale říci, že poplatek je povinnou, zákonem předem sazbou stanovenou (peněžitou) částkou, kterou se odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu, avšak částkou spíše nepravidelnou, nahodilou, kterou stát nebo jiné veřejnoprávní korporace vybírají za zákonem stanovené úkony jejich orgánů. 22 Musí být tedy stanoven zákonem, což vyplývá opět z čl. 11 odst. 5 Listiny. Poplatek je třeba odlišit od výše definovaného pojmu daň a pojmu cena, jelikož se často zaměňují. Oproti dani je poplatek spojen s určitým protiplněním. Výše poplatku ale neodpovídá nákladům na toto protiplnění. Další odlišností je nepravidelnost, poplatek je většinou jednorázový. Právě protiplnění je to, proč poplatek může připomínat cenu. Cena je ale stanovena na základě nákladů, a to u poplatku obvykle chybí (je třeba říci, že ale právě u poplatku za komunální odpad či místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů tomu tak není, cena je stanovována na základě 20 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie: úvod do problematiky. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, c2009, 120 s. ISBN s tamtéž 22 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN s

14 předpokládaných oprávněných či skutečných nákladů obce). Na rozdíl od poplatku je dále cenu možné určit dohodou, což u poplatku nelze kvůli již zmíněnému článku 11 Listiny. Jiná definice říká, že poplatek je peněžním ekvivalentem za služby poskytované veřejným sektorem. Jako takový je účelový, dobrovolný, nepravidelný a nenávratný. V jistém slova smyslu je poplatkem jakákoli platba za služby nebo zboží poskytované veřejným sektorem. 23 To, že je poplatek účelový, znamená, že výnos poplatku je použit na úhradu nákladů služby, která je předmětem poplatku. Dobrovolnost můžeme chápat jako možnost člověka zvolit si, zda o danou službu či zboží poskytované veřejným sektorem stojí. Musím ale podotknout, že ne vždy zde tato možnost volby je. Například místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, který platí fyzické osoby s trvalým pobytem v dané obci a osoby vlastnící stavbu určenou k individuální rekreaci, byt či rodinný dům s žádnou osobou hlášenou k trvalému pobytu, musí tyto osoby platit, ať už služby využívají či nikoli. Dobrovolnost může být také na straně veřejného sektoru. Jsou totiž poplatky obligatorní a fakultativní, záleží na tom, zda je stanovena povinnost daný poplatek vybrat či si orgán může vybírání přizpůsobit. 24 Dobrovolnost lze nalézt u místních poplatků, obec si může zvolit, zda tyto místní poplatky zavede. Jako u pojmu daň i zde musím uvést, co je poplatkem ve smyslu daňového řádu. Poplatek je daní, což vyplývá z již zmíněného ustanovení, které praví, že daní je peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek. 25 V následující tabulce je znázorněna soustava poplatků v České republice. Konkrétně jsou uvedeny jen ty poplatky, které se týkají zpoplatnění komunálního odpadu, a tedy budou dále v práci podrobněji rozebrány. 23 JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN s BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 6. upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xxx, 519 s. Právnické učebnice. ISBN S odst. 3 písm. a) zákona č.280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů 16

15 Tabulka č. 1 Soustava poplatků v České republice Soustava poplatků dělení SPRÁVNÍ SOUDNÍ MÍSTNÍ ZVLÁŠTNÍ DÁVKY POPL.CHARAKTERU MIMO SPRÁVNÍ POPLATKY (poplatky spojené s užíváním dálnic a silnic, ekologické poplatky) z.č.13/1997 Sb., o pozemních komunikacích z.č. 254/2001 Sb., o vodách z.č.86/2002 Sb., o ochraně ovzduší úprava z.č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích z.č.549/1991 Sb., o soudních poplatcích z.č.565/1990 Sb., o místních poplatcích z.č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu z.č. 289/1995 Sb., o lesích z.č. 185/2001 Sb., o odpadech z.č. 477/2001 Sb., o obalech z.č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství 26 Konkrétní poplatky týkající se komunálního odpadu Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů poplatky podle zákona o odpadech poplatek za komunální odpad a poplatky za uložení odpadů na skládky 27 Pramen: vlastní konstrukce podle RADVAN, M. Poplatkové právo. In RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č ISBN S ; JÁNOŠÍKOVÁ, Petra, Petr MRKÝVKA a Ivan TOMAŽIČ. Finanční a daňové právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 525 s. ISBN Poplatky mají především funkci fiskální, dále pak mohou mít i funkci stimulační (například poplatek za komunální odpad může motivovat ke snížení množství odpadu apod.). 26 ŠTREJTOVÁ, Kateřina. Ekologické daně [online]. Brno, 2009 [cit ]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Dostupné z: 27 Existuje ještě smluvní úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle 17 odst. 5 zákona o odpadech, tuto úhradu, popsanou dále v práci, ale nepovažuji za poplatek z důvodu dobrovolnosti smluvního vztahu, a proto ji zde neuvádím. 17

16 Není však možné bez problému zařadit každou platbu do kategorie daň nebo poplatek. Jsou platby, které určitými znaky splňují znaky daní a jinými zase poplatků. Takovým příkladem můžou být již zmíněné příspěvky sociálního a zdravotního pojištění. Výše byly zmíněny také transferové daně, které jsou daněmi, ale platí se jednorázově, a silniční daň, která má ale určitou protihodnotu. Opačným případem je poplatek ze psů, který je poplatkem, ale často nemá protiplnění a platí se pravidelně. Podobně u poplatku ze vstupného nevidím žádné výrazné protiplnění. Existuje také pojem místní daně. Co se rozumí místní daní, se odvíjí od vymezení kritérií pro zařazení do této kategorie. Pokud je tímto kritériem pouze to, že výnosy z místních daní plynou do místních rozpočtů, spadají sem daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob, daň z přidané hodnoty (tyto daně jsou totiž daněmi sdílenými, to znamená, že část výnosu plyne do místních rozpočtů), dále pak i správní a například také ekologické poplatky. Jestliže je doplněno další kritérium spočívající v právu obce určit sazbu daně, spadají sem místní poplatky, ale částečně i daň z nemovitosti. Obce totiž mohou obecně závaznou vyhláškou ovlivnit výši koeficientu, kterým se násobí základní sazba daně, a také si mohou stanovit místní koeficient. 28 Místní daně mohou být definovány ještě úžeji, pokud je ještě přidána podmínka, že místní daně musí být spravovány obcí. Pak by sem spadaly již jen místní poplatky, jelikož daň z nemovitosti spravují místně příslušné finanční úřady podle umístění nemovitosti. 29 Pokud by obec ještě musela mít právo určit daňový základ, patřily by sem opět jen místní poplatky. 30 Záleží tedy na šíři definice, která se u různých autorů liší. Jedná se tedy opět o pojem, jenž není jednoznačně vymezen. Já se přikláním k tomu názoru, že místní daně jsou platby, jejichž výnos plyne do místních rozpočtů a jejichž výši může obec nějakým způsobem ovlivňovat. Slovo místní by totiž jinak nemělo význam, pokud by platby nebyly alespoň částečně ovlivnitelné na místní úrovni. Nezáleží ani tak na tom, zda je daná platba pro obec obligatorní či fakultativní. Jedná se tedy o místní poplatky a daň z nemovitostí. 31 Kvůli tomuto chápání pojmu se zde ale opět potkávají pojmy daň a poplatek pod jedním pojmem daň. Podle teorie to není přesné, ve smyslu daňového řádu to však smysl má. 1.3 Odpad Za odpad se podle 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o odpadech) považuje každá movitá věc, která splňuje dvě podmínky. První z nich je, že se této věci osoba zbavuje či má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Druhou podmínkou je, že spadá do některé ze skupin odpadů z přílohy č. 1 k zákonu o odpadech. 28 6, 11, 12 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 29 RADVAN, M. Daň z nemovitostí. In RADVAN, Michal, Petr MRKÝVKA, Ivana PAŘÍZKOVÁ a Dana ŠRAMKOVÁ. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 509 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č ISBN S RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN s Srov. tamtéž s

17 První podmínka zavádí pojem zbavování se věci. Zbavováním se věci se rozumí její předání k využití či odstranění ve smyslu zákona nebo předání osobě oprávněné ke sběru či výkupu odpadů či odstranění osobou samou. Zákon o odpadech definuje i pojmy využití a odstranění odpadů. Využití spočívá v tom, že odpad je použit jako náhrada materiálu užívaného ke konkrétnímu účelu nebo je odpad upraven tak, aby k tomuto účelu sloužil. 32 Podle demonstrativního výčtu využití odpadů uvedeného v příloze č. 3 zákona o odpadech se jedná například o využití odpadu jako paliva, prospěšnou aplikaci do půdy či recyklaci kovů a ostatních anorganických materiálů. Pokud se odpad poté, co je využit, běžně používá k nějakému účelu, splňuje normy a požadavky, nepoškozuje životní prostředí či lidské zdraví a je předmětem poptávky na trhu, není již odpadem. 33 Odstranění je negativně vymezeno jako činnost, jež není využitím. Dále se uvádí, že tato činnost je odstraněním, i pokud je druhotným důsledkem znovuzískání látek či energie. 34 Stejně jako využití i odstranění odpadů má svůj demonstrativní výčet, a to v příloze č. 4, za odstranění se považuje například skládkování, uložení do povrchových nádrží, na mořské dno či vypouštění do vody. Zda má osoba úmysl se movité věci zbavit se těžko prokazuje, proto zákon automaticky předpokládá úmysl, je-li movitá věc vedlejším produktem právnické osoby či fyzické osoby podnikatele při výrobě nebo přeměně energie, při výrobě nebo nakládání s látkami nebo výrobky, při jejich využívání či při poskytování služeb a dále není-li již původního účelu této věci. 35 Vlastník ale může prokázat opak a pak se úmysl již nepředpokládá. Další ustanovení zákona o odpadech 36 definuje, co je vedlejším produktem a nikoli odpadem. Vedlejším produktem je movitá věc, která sice vznikla při výrobě, ale její výroba či získání nebylo prvotním cílem výroby a musí být splněny i další podmínky. Věc musí vzniknout jako nedílná součást výroby, musí být zaručeno její další využití, které je možné pouze se zpracováním odpovídajícím běžné výrobní praxi a toto využití nesmí poškozovat životní prostředí či lidské zdraví. Dále také toto využití nesmí být v rozporu se zvláštními právními předpisy, kterým je například zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 37 Povinnost zbavit se věci vzniká, pokud není využívána k původnímu účelu a ohrožuje životní prostředí, nebo když byla vyřazena podle zvláštního právního předpisu (takovým předpisem může být i zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví 38, ve znění pozdějších předpisů, například v případě vyráběných či dovážených předmětů, které nevyhovují hygienickým požadavkům) odst. 1 písm. q) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 33 tamtéž, 3 odst tamtéž, 4 odst. 1 písm. u) 35 tamtéž, 3 odst tamtéž, 3 odst tamtéž 38 PEKÁREK, Milan, Ivana PRŮCHOVÁ, Jana DUDOVÁ a Ilona JANČÁŘOVÁ. Právo životního prostředí. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 327 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č ISBN S

18 Splní-li věc tuto první podmínku zařazení mezi odpady, musí splnit ještě druhou podmínku - patřit do některé z 16 skupin odpadů opatřených kódem, které jsou vyjmenovány v příloze č 1 k zákonu o odpadech. Jako příklad mohu uvést skupinu výrobků, které vlastník nepoužívá nebo nebude více používat, či skupinu znečištěných materiálů. V definici odpadu je obsažena subjektivní složka - vztah vlastníka k věci a objektivní složka - veřejný zájem na vyřazení věci. 39 A tato subjektivní složka činí často potíže při určování, co je a co není odpadem. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (dále jen Směrnice o odpadech) definuje odpad jako jakoukoli látku nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil 40. Definice je obdobná jako definice ze zákona o odpadech, zákon o odpadech byl totiž harmonizován s předpisy Evropské unie. Tato směrnice však neobsahuje skupiny odpadů. To, zda věc je či není odpadem, je velmi důležité pro její další osud. Jak ale z předchozího vyplývá, definovat tento pojem není úplně jednoduché. Podle mého názoru je vždy potřeba se zamyslet právě nad onou subjektivní složkou, která je při rozhodování zásadní. 1.4 Komunální odpad Za komunální odpad se podle zákona o odpadech považuje všechen odpad, který vzniká na území obce a je důsledkem činnosti fyzických osob. Komunálním odpadem není odpad pocházející od právnických osob a nejedná se ani o odpad fyzických osob podnikatelů. Další podmínkou je zařazení odpadu do skupiny komunálního odpadu v Katalogu odpadů. Katalog odpadů je přílohou vyhlášky k zákonu o odpadech, vyhlášky č. 381/2001, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (dále jen Katalog odpadů). Katalog odpadů téměř odpovídá seznamu odpadů z rozhodnutí Komise ze dne 3. května právě kvůli již zmíněné harmonizaci. Obsahuje 20 skupin. Každá skupina se pak dělí na podskupiny a dále na konkrétní druhy odpadů. Komunální odpad je skupinou číslo 20. Ta je tvořena odpady pocházejícími z domácností a také podobnými odpady živnostenskými, průmyslovými, odpady z úřadů a složkami 39 PEKÁREK, Milan, Ivana PRŮCHOVÁ, Jana DUDOVÁ a Ilona JANČÁŘOVÁ. Právo životního prostředí. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 327 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č ISBN S Článek 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic 41 Rozhodnutí Komise ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech 20

19 z odděleného sběru. 42 Jak je zmíněno výše, v zákoně je uvedeno, že odpad právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání není komunálním odpadem, zákon takový odpad definuje jako odpad podobný komunálnímu odpadu. Ve vyhlášce je tento odpad podobné povahy jako komunální odpad upřesněn jako odpad mající svůj původ v nevýrobní činnosti dané osoby, a je řazen také do skupiny 20. Fyzické osoby pracující v podnicích při výkonu svého povolání totiž také samozřejmě dále produkují odpad jako fyzické osoby, produkují ho ale při činnosti právnické osoby či fyzické osoby oprávněné k podnikání, jedná se tedy o odpad podobný komunálnímu odpadu, který je však v rámci Katalogu odpadů řazen do skupiny komunálního odpadu. Skupina 20 je rozdělena do tří podskupin: Složky z odděleného sběru - Jak je uvedeno výše, do skupiny komunálního odpadu spadají také složky z odděleného sběru, vůbec tam však nepatří obaly, které spadají do skupiny odpadních obalů: skupina číslo 15 podskupina Obaly (včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu) Odpady ze zahrad a parků (zahrnuje i hřbitovní odpad) Ostatní komunální odpady Do této podskupiny spadá směsný komunální odpad (to, co zbude, když se vytřídí plast, sklo, papír, nebezpečný odpad, objemný odpad atd., dále též SKO), odpad z tržišť, uliční smetky, kal ze septiků, odpad z čištění kanalizace, objemný odpad, komunální odpady jinak blíže neurčené. 43 Původcem komunálního odpadu je obec a obec je také jeho vlastníkem. Vlastníkem se stává v tomtéž okamžiku, jako se stává původcem, tedy když nepodnikající fyzická osoba odloží odpad na k tomu určené místo. Jak již bylo zmíněno výše, obec jako původce odpadu odpovídá za nakládání s odpadem až do okamžiku, kdy je využit nebo odstraněn nebo předán do vlastnictví osobě k tomu oprávněné. To znamená, že obec je vlastníkem odpadu poměrně krátkou dobu, a to od odložení fyzickou osobou na určené místo do předání oprávněné osobě - svozové firmě. Zajímavostí je, že vybírání odpadů ze sběrných nádob je vlastně krádeží majetku obce. 44 Obec ale není původcem odpadu podobného komunálnímu odpadu pocházejícího od fyzické nebo právnické osoby oprávněné k podnikání. Tyto podnikající osoby můžou s obcí uzavřít smlouvu a tím se zapojit do systému nakládání s komunálními odpady v dané obci. S obcí se také dohodnou na ceně. Pokud se ale 42 Příloha č.1 vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) 43 VRBOVÁ, Martina a Petr BALNER. Hospodaření s odpady v obcích. Praha: EKO-KOM, sv. (na volných l.). ISBN (volné listy v pořadači). S. 1/003, 9/003-9/ Kontejnery jako živnost. Sdružení veřejně prospěšných služeb: Aktuality [online]. [cit ]. Dostupné z: cz/aktuality/kontejnery_jako_zivnost.doc 21

20 do systému nezapojí, mají povinnost vytřídit nebezpečné složky a také využitelné složky, tedy složky z odděleného sběru. Zbytek pak je směsným komunálním odpadem. 45 Komunální odpad je komunálním odpadem, až když ho fyzická osoba odloží na k tomu určené místo. 46 Podle definice je sice komunální odpad odpadem vznikajícím na území obce při činnosti fyzických osob řazený do skupiny komunálního odpadu v Katalogu odpadů a není zde jiná podmínka, tudíž by se mohlo říct, že odpad, který má člověk doma v koši, je komunálním odpadem. Původcem komunálního odpadu však je obec, a ta je jím, až když fyzická osoba odpad odloží na k tomu určené místo. 1.5 Původce odpadů Původce odpadů je definován v zákoně o odpadech jako právnická nebo fyzická osoba, která je oprávněna k podnikání a při jejíž činnosti vzniká odpad, dále právnická nebo fyzická osoba, která je oprávněna k podnikání a která se věnuje činnosti vedoucí ke změně povahy nebo složení odpadů, a nakonec také obec od chvíle, kdy nepodnikající fyzická osoba odloží odpad na k tomu určené místo. 47 Nepodnikající fyzická osoba totiž vytváří komunální odpad definovaný výše a jeho původcem je obec. Pokud bych měla opět srovnat tuto definici s definicí Směrnice o odpadech, ta říká, že původce odpadu je jakákoliv osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady (prvotní původce odpadu), nebo osoba, která provádí předzpracování, směšování nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení těchto odpadů 48. Směrnice tedy zahrnuje mezi původce odpadu všechny prvotní původce odpadu - tedy i fyzické osoby, dále uvádí příklady činností vedoucích ke změně povahy či složení těchto odpadů (předzpracování, směšování) a nezahrnuje do výčtu obce. Směrnice ale definuje také pojem držitel odpadu, což je původce odpadu nebo fyzická či právnická osoba, která má tyto odpady v držení. 49 Držitelem odpadu je pak v našich podmínkách obec. Nezařazení fyzických osob jako prvotních původců odpadů do původců odpadů bývá často zmiňováno jako problém při diskuzi o rostoucím množství komunálního odpadu, kdy odpovědnost za svůj odpad pak nenesou tito prvotní původci. Slovenská právní úprava například považuje fyzické osoby za původce odpadů. Původci odpadů musí dále plnit povinnosti stanovené 16 zákona o odpadech, např. zařazovat odpad podle Katalogu odpadů, průběžně evidovat odpady a způsoby nakládání s nimi, platit poplatky za ukládání odpadů na skládky, zpracovávat plán odpadového 45 2 odst. 4 vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) 46 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN s odst. 1 písm. x) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 48 Článek 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic 49 tamtéž 22

21 hospodářství apod. a také odpovídají za nakládání s odpady až do okamžiku, kdy jsou využity nebo odstraněny nebo předány do vlastnictví osobě k tomu oprávněné. Touto osobou může být právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která provozuje zařízení sloužící k využití, odstranění, sběru či výkupu určitého druhu odpadu nebo osoba, která sice nemůže nakládat s odpady, ale nakládá s odpady odpovídajícími vstupním surovinám nebo také obec. 50 Obec musí jako původce odpadu ustanovit místa, kam můžou fyzické osoby odkládat komunální odpad a kam nebezpečné složky komunálního odpadu. Může si stanovit systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu a to na základě obecně závazné vyhlášky. 51 Myslím, že samotné definování fyzické osoby jako původce odpadu by nevedlo k větší odpovědnosti za vlastní odpad, stále to bude obec, která má jiné nástroje, jak zacházení s odpadem ovlivnit. 1.6 Odpadové hospodářství Na internetových stránkách obcí je často možné narazit na pojem odpadové hospodářství (dále v práci též OH). O co se tedy jedná. V 4 zákona o odpadech je odpadové hospodářství definováno jako činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy a kontrola těchto činností. 52 Odpadového hospodářství se tedy účastní řada subjektů. Co se týče předcházení vzniku odpadů, zákon obsahuje toto ustanovení: Prvotní původce odpadů má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. 53 To znamená, že se mají podniky při výrobě snažit používat technologie, které umožňují navrácení části odpadu zpět do výrobního procesu. 54 Má také co nejméně odpadu končit na skládkách. Prvotním původcem odpadů je ale každý, kdo produkuje odpad, to znamená i každý člověk. Na tak osobní úrovni je samozřejmě nemožné plnění této povinnosti kontrolovat a ani to není žádoucí, v zákoně se ale toto ustanovení nachází. Pro nakládání s odpady je v zákoně o odpadech stanovena hierarchie způsobů nakládání s odpady. Je následující: předcházení vzniku odpadů, příprava k opětovnému použití, recyklace odpadů, jiné využití odpadů (např. energetické) a nakonec odstranění odpadů. Pokud se ale dokáže, že je to vhodné, není nutné se jí přesně držet. 55 Hierarchie je sestavena odst. 3 a 14 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 51 tamtéž, tamtéž, 4 53 tamtéž, VRBOVÁ, Martina a Petr BALNER. Hospodaření s odpady v obcích. Praha: EKO-KOM, sv. (na volných l.). ISBN (volné listy v pořadači). s. 2/ a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 23

22 podle velikosti vlivu toho kterého způsobu na lidské zdraví a životní prostředí. 56 Znamená to, že odpad, který již vznikl a je vyroben z materiálu, u kterého je to možné, by se měl znovu využít (pokud to jde, k výrobě výrobku stejné kvality jako měl původní výrobek). Další možností je energetické využití a nakonec je tu odstranění, které pak vyžaduje onu péči o místo uložení odpadu. Odpadovému hospodářství se věnují dokumenty vydané Evropskou unií i národní dokumenty. Zmíním jeden z národních dokumentů, a to Plán odpadového hospodářství České republiky. Tento dokument obsahuje závaznou a nezávaznou část, přičemž závazná část je zpracována v nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky a platí 10 let od nabytí účinnosti. To znamená od do Plán obsahuje vždy konkrétní cíle a opatření v rámci nakládání s odpady. 57 V současnosti je to dle platného nařízení, co se týče komunálního odpadu, zvýšení materiálového využití těchto odpadů na 50 %, cíl byl stanoven do roku 2010 a srovnával se s rokem Dále zvýšení využití odpadů do roku 2012 na 55 % všech odpadů, tzn. podpora recyklace. 58 Ohodnocení toho, jak byly či nebyly tyto cíle naplněny, provádí každý rok Ministerstvo životního prostředí v rámci hodnotící zprávy. Nový plán odpadového hospodářství bude účinný nejdříve od V souladu s tímto plánem pak vytvoří své plány odpadového hospodářství také kraje a původci odpadů, tedy i obce. Z některých Plánů odpadového hospodářství obcí budu vycházet při komparativní případové studii. 56 JIRÁSKOVÁ, Ivana a Michal SOBOTKA. Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy. 2. aktualiz. vyd. podle stavu k Praha: Linde, 2005, 482 s. ISBN s Ministerstvo životního prostředí: Plán odpadového hospodářství ČR. Ministerstvo životního prostředí [online] [cit ]. Dostupné z: 58 Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky 59 MANHAR, Jaromír. Aktuální práce MŽP na legislativním a ideovém rámci odpadového hospodářství České republiky. In: Sborník přednášek. Odpady a obce: 13. ročník konference ODPADY a OBCE Hospodaření s komunálními odpady (6. a )[online]. [cit ]. Dostupné z: 24

23 2 KOMPARACE ZPOPLATNĚNÍ KOMUNÁLNÍHO ODPADU PODLE ZÁKONA O ODPADECH A ZÁKONA O MÍSTNÍCH POPLATCÍCH Právní úprava zpoplatnění komunálního odpadu v České republice umožňuje použití tří způsobů zpoplatnění. Dva z nich jsou upraveny v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o odpadech), a úpravu třetího z nich nalezneme v zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o místních poplatcích). V následující části práce provedu komparaci těchto úprav s ohledem na vliv způsobu zpoplatnění na třídění. 2.1 Zpoplatnění komunálního odpadu podle zákona o odpadech Zákon o odpadech tedy vymezuje dvě možnosti, jak vybírat úhradu za systém nakládání s odpady. Buď na základě písemné smlouvy, v níž je určena výše úhrady, nebo zavedením poplatku za komunální odpad v rámci obecně závazné vyhlášky Smluvní úhrada Fyzická osoba může ve věci úhrady za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů s obcí uzavřít smlouvu. Tato smlouva musí být písemná a musí stanovovat výši této úhrady. 60 Kromě těchto dvou podmínek není v zákoně smlouva nijak více specifikována, další náležitosti se proto řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů. V zákoně je uvedeno, že pokud obec vybírá úhradu na základě této smlouvy, nesmí již vybírat poplatek za komunální odpad, ani místní poplatek. Jelikož je však smlouva svobodným projevem vůle, uzavřou ji jen určité osoby, a právě od těchto osob již obec nebude poplatky vybírat. Pro ostatní bude platit obcí stanovený poplatek za komunální odpad nebo místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. 61 Myslím, že je to logické, jelikož by bylo složité dosáhnout toho, aby všichni v obci uzavřeli s obcí smlouvu. Obecně ale zákon praví, že nemůžou být zavedeny dva způsoby zpoplatnění komunálního odpadu v jedné obci současně (pravidlo jeden způsob pro všechny 62 ). Platí, že odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 61 KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související: komentář. 1.vyd. Praha: C.H.Beck, 2005, xxviii, 399 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN S HANÁK, Jakub. Srovnání české a slovenské právní úpravy za komunální odpad. In Právná úprava starostlivosti o životné prostredie [online]. [cit ]. Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, s. ISBN Dostupné z: 25

24 jeden člověk nemůže platit smluvní úhradu a zároveň místní poplatek či poplatek za komunální odpad. 63 Úhrada na základě smlouvy v sobě skrývá jednu zajímavost. Fyzické osoby jsou povinny odkládat odpad na k tomu určená místa. Obec pak odpad převezme do svého vlastnictví. To znamená, že když obec nakládá s odpady, nakládá tak vlastně již se svým vlastním majetkem. A obec tedy za úhradu, kterou vybírá, nemůže poskytnout protiplnění, jelikož ona vlastně vybírá peníze za to, že pečuje o svůj majetek a ne o majetek občana, který úhradu zaplatil. De facto tedy ani není možné takovou smlouvu uzavřít. 64 Dle mého názoru je tato myšlenka správná, ale je třeba si uvědomit, že občan po vlastnictví svého odpadu nijak netouží, a tedy jako onu protislužbu automaticky chápe určení míst, kam můžeme odpad odložit, to, že je obec oprávněnou osobou k převzetí odpadu do vlastnictví a že s odpadem dále nakládá. Je to stejné jako u poplatků spojených s komunálním odpadem Poplatek za komunální odpad Od roku 2003 existuje pro obce další varianta získání úhrady za systém nakládání s odpady, a to možnost zavést obecně závaznou vyhláškou poplatek za komunální odpad. Tento poplatek spravuje obec a určuje také jeho výši. Je stanoveno, že poplatek může být maximálně ve výši předpokládaných oprávněných nákladů obce při nakládání s komunálním odpadem rozpočítaných na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob připadajících na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů, bere se ohled na úroveň třídění odpadu. 65 Poplatníky jsou všechny fyzické osoby, které svou činností vytváří komunální odpad v dané obci. Stačí tedy, že osoba v dané obci odpad vytváří, nemusí tam mít trvalý pobyt nebo vlastnit nemovitost. Odpad vytváří každá fyzická osoba. Toto tvrzení sice není v zákoně uvedeno, ale je považováno za ze zákona vyplývající, a to konkrétně z 3 zákona o odpadech. Fyzická osoba není schopna se zbavit všeho, co vzniká při její činnosti takovým způsobem, který by byl v souladu s ochranou životního prostředí a zdraví lidí, proto musí odpad odložit na místo určené obcí. 66 Souhlasím s názorem, že je ale možné, že osoba má v určité obci trvalý pobyt, ale odpad vytváří jinde, pak má právo toto tvrzení dokázat a poté poplatek v obci trvalého pobytu neplatit. 67 Plátci jsou vlastníci nemovitosti, kde tento odpad vzniká. Vždy rozúčtují poplatek na jednotlivé poplatníky, vyberou ho a odvedou správci poplatku. Povinnost zaplatit poplatek ale 63 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN s JIRÁSKOVÁ, Ivana a Michal SOBOTKA. Zákon o odpadech s vysvětlivkami a prováděcí předpisy. 2. aktualiz. vyd. podle stavu k Praha: Linde, 2005, 482 s. ISBN s a odst. 5 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů 66 Doporučení pro obce a města: Obecní daně : (místní poplatky, daň z nemovitostí, poplatek za komunální odpad) [online]. 2. vyd. Editor Lenka Matějková. Praha: Ministerstvo financí, sekce Daně a cla, 2009, 159 s. [cit ]. Edice dobré správní praxe. ISBN Dostupné z: 67 RADVAN, Michal. Místní daně. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 243 s. Téma (Wolters Kluwer). ISBN