Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Zhodnocení výkonnosti plemene slezský norik Diplomová práce Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Hana Šípová Brno 2008

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zhodnocení výkonnosti plemene slezský norik vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. V Brně, dne... Podpis autora... 3

3 Poděkování Dovoluji si tímto poděkovat paní doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D. za odborné vedení, konzultace, cenné připomínky a informace při zpracování této diplomové práce. 4

4 Abstrakt Cílem práce bylo zhodnocení výkonnosti plemene slezský norik. Podkladová databáze vznikla manuálním vkládáním dat výsledků výkonnostních zkoušek chladnokrevných koní z let Pro srovnání bylo použito výsledků výkonnostních zkoušek plemen norik a českomoravský belgik. Hodnocenými charakteristikami byly třída, typ, exteriér a výkon. Pro statistické zpracování souboru byla použita metoda GLM se zohledněním těchto faktorů plemeno, pohlaví, rok konání výkonnostních zkoušek, věk koně v roce konání výkonnostních zkoušek a zařazení koně do plemenné knihy. Metodou mnohonásobného porovnávání dle Scheffeho byly stanoveny vzájemné rozdíly mezi jednotlivými sledovanými skupinami. Statistickým zpracováním souboru bylo zjištěno, že se slezský norik ve výkonu statisticky průkazně liší od srovnávaných plemen. U slezského norika jsme zaznamenali nejvyšší střední hodnotu (8,1355) známek za výkon, je z hodnocených plemen statistiky průkazně nejvýkonnější. Dále bylo zjištěno, že se u jednotlivých plemen statisticky průkazně neliší třída, typ a exteriér. Hřebci mají statisticky průkazně vyšší hodnocení třídy, exteriéru a výkonu než klisny. Klíčová slova: koně, chladnokrevníci, slezský norik, výkonnost, zkoušky výkonnosti. 5

5 Abstract This thesis is deal with an evaluation of performance of silesian noric breed. Data base was created by manual insertion results of cold-blooded horses performance exams in the term We used the results of performance of the czechmoravian belgik for comparation. Characteristics which were evaluated were the class, type, exterior and performance. For statistical processing file GLM method was used, taking into account these factors - race, gender, year of event performance tests, age horses in the holding of performance tests and the inclusion of horses in a herd book. he method of multiple comparisons according to Scheffe were established mutual differences between groups pursued. Data processing file, it was found that the Silesian noric in performance statistically different from conclusively compared breeds. The Silesian noric we observed the highest median value (8.1355) marks for performance is evaluated breeds statistics documented the most. Furthermore, it was found that the various breeds differ statistically documented class, type and exterior. Cobs have documented statistically higher evaluation classes, exterior and performance than mares. Keywords: horses, cold-booded horses, Silesian noric, performance, performance tests. 6

6 OBSAH 1 Úvod 8 2 Cíl práce 10 3 Současný stav řešené problematiky Charakteristika plemene slezský norický kůň Charakteristika srovnávaných plemen Charakteristika plemene norický kůň Charakteristika plemene českomoravský belgický kůň Výkonnost Vnější výkonnostní faktory Vnitřní výkonnostní faktory Tělesná stavba Konstituce Temperament Charakter Výkonnostní zkoušky Historie výkonnostních zkoušek Výkonnostní zkoušky chladnokrevných hřebců Výkonnostní zkoušky chladnokrevných klisen Soutěže chladnokrevných koní Perspektiva využití plemene slezský norik 46 4 Materiál a metody zpracování Databáze výsledků výkonnostních zkoušek chladnokrevných koní Členění databáze Statistické zpracování dat 54 5 Výsledky práce a diskuse 56 6 Závěr 66 7 Seznam použité literatury 67 8 Seznam tabulek 70 9 Seznam obrázků Seznam grafů Seznam zkratek 71 7

7 1 ÚVOD V České republice jsou v současnosti uznána tři chladnokrevná plemena norický kůň, slezský norický kůň a českomoravský belgický kůň. Jsou to plemena v naší republice dlouhodobě chovaná a dvě z nich - slezský norický kůň a českomoravský belgický kůň - jsou zařazena do národního programu ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat. Slezský norický kůň vznikl ve specifických klimatických podmínkách Slezska jako důsledek křížení domácích teplokrevných klisen s norickými hřebci z Rakouska, tito začali být do Slezska dováženi roku Chov slezského norika velmi významně ovlivnil šlechtitelský chov v Klokočově (Státní statek Vítkov), který byl založen v roce Hřebčínem řízené šlechtění vedlo ke zvyšování chovné kvality stáda slezských noriků. V důsledku poptávky po koních vhodných pro potřeby lesního hospodářství došlo v 80. letech 20. století ke stupňování šlechtění zaměřeného na pracovní výkonnost. Severomoravské státní lesy v Krnově v té době odebíraly z Klokočova ročně koní pro práci v lese. Dnes hospodaří na statku v Klokočově Vítkovská zemědělská s.r.o., která se zavázala udržovat ministerstvem zemědělství uznanou genovou rezervu slezského norika. Slezský norik je skromným, pracovitým, dobře ovladatelným, pohyblivým a výkonným koněm, který se velmi dobře osvědčuje při přibližování dříví, především v kopcovitém terénu a vyšších polohách. Vyznačuje se delším rámcem, dospíváním v pěti až šesti letech, dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a výraznými prostornými chody. Hlavní oblastí chovu slezského norika je severní Morava a Slezsko. Českomoravský belgický kůň a norický kůň jsou plemena v našich zemích také dlouhodobě šlechtěná. Českomoravský belgik je nejčastěji chován v jižních a severovýchodních Čechách a na jižní Moravě. Toto plemeno bylo výrazně ovlivněno importy originálních belgických hřebců. Je to kůň tradičně používaný při obdělávání zemědělské půdy v nížinách, kde kromě pracovního výkonu k jeho rozšíření výrazně přispěly exteriérové vlastnosti. Českomoravský belgik dospívá ve třech letech, má střední čtvercový rámec a dobré osvalení. Počátek chovu norického koně u nás je spojen s norickými hřebci, kteří dováželi sůl ze Solnohradska, vzbudili zájem českých zemědělců a následně byli používáni k připouštění říjících klisen. Norický kůň se dále šířil díky historickým návaznostem, 8

8 nejvíce byl chován v jižních Čechách a dále v pohraniční oblasti Německa a Rakouska. Pro svůj exteriér charakteristický menší souladností a líbivostí byl méně oblíben než belgický kůň, vynikal však svou vytrvalostí a výkonností. Dnes je nejvíce chován v jižních, středních a východních Čechách, na severní a střední Moravě. Dospívá ve čtyřech letech, má mírně delší rámec a dobré osvalení. Chladnokrevní koně se zařazují do plemenitby na základě výsledků výkonnostních zkoušek. Jejich testaci slouží všestranné výkonnostní zkoušky. Koně se zkouší ve vybraných disciplínách zaměřených na pracovní výkonnost a jsou hodnoceni pětičlennou komisí určenou radami plemenných knih norika, slezského norika a českomoravského belgika. Ta jim uděluje známky za typ a pohlavní výraz, exteriér a výkonnost. Koně, kteří splňují předepsané normy, jsou následně zařazeni do příslušného oddílu plemenné knihy. Rozhodli jsme se v diplomové práci použít výsledků výkonnostních zkoušek chladnokrevných koní ke zhodnocení kvalitativních vlastností plemene slezský norik a ke srovnání výkonnosti a exteriéru slezského norika s plemeny norik a českomoravský belgik. 9

9 2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je: posoudit kvalitu plemene slezský norický kůň na základě známek získaných při výkonnostních zkouškách porovnat výkonnost plemene slezský norický kůň s plemeny českomoravský belgický kůň a norický kůň posoudit efekty, které působí na hodnocení koní při výkonnostních zkouškách. 10

10 3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3.1 Charakteristika plemene slezský norický kůň Chovným cílem slezského norického koně je podle Řádu plemenné knihy SN (2008) chladnokrevný kůň dospívající v pěti až šesti letech stáří, delšího rámce, s dobrým osvalením. Jeho hlava je suchá, ušlechtilá s oválnou očnicí, může mít mírný klabonos. Krk je středně vysoko nasazený, přiměřeně dlouhý, klenutý, často s mírně výrazným kohoutkem. Dobře úhlovaná delší lopatka umožňuje prostorný chod. Hrudník je středně hluboký, široký, oválný, středně dlouhý. Hřbet je delší, pevný dobře vázaný s bedry. Středně dlouhá, dobře vázaná pevná bedra přechází v mohutnou, delší, skloněnou, širokou a silně osvalenou záď, s náznakem šavlovitého postoje pánevních končetin. Fundament slezského norika je suchý, kostnatý, klouby a šlachy výrazné, suché. Spěnky jsou přiměřeně dlouhé a správně úhlované. Kopyta má pevná, pružná a dobře utvářená. Obr.1 Představitel plemene slezský norik hřebec 2793 Nesan (nar. 1999, po 2538 Neugos, z matky po Gonos) 11

11 Tab.1 Standard základních tělesných znaků SN ve 2,5 letech věku (DUŠEK et al., 2007) hřebci klisny KVP (cm) KVH (cm) obvod hrudi (cm) obvod holeně (cm) 23 23, ,7 Řád plemenné knihy SN (2008) dále popisuje, že slezský norik je pracovitý a dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, dobrého charakteru, dobře živitelný, pohyblivý, s výraznými prostornými chody. Plemeno se vyznačuje pozdějším dospíváním cca v 5 letech stáří, dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno především pro práci v tahu. Zvířata jsou snadno ovladatelná, učenlivá, pracovitá a dobře spolupracující s lidmi. Jsou to převážně ryzáci až tmaví ryzáci, v menší míře hnědáci až tmaví hnědáci, omezeně vraníci a nevybělující bělouši. Na hlavě a končetinách se vyskytují bílé odznaky. Kůže je tmavě pigmentovaná. Tab.2 Charakteristika základního zbarvení klisen v populaci SN (VOLENEC a TEPLÝ, 2004) zbarvení genetický zdroj aktuální populace vraník 2 ks 1,0 % 8 ks 1,7 % hnědák 36 ks 17,3 % 76 ks 16,1 % světlý hnědák 2 ks 1,0 % 4 ks 0,8 % tmavý hnědák 3 ks 1,4 % 10 ks 2,1 % černý hnědák 0 ks 0,0 % 2 ks 0,4 % ryzák 107 ks 51,4 % 265 ks 56,0 % světlý ryzák 12 ks 5,8 % 24 ks 5,1 % tmavý ryzák 43 ks 20,7 % 73 ks 15,4 % červeno - bílý strakoš 0 ks 0,0 % 1 ks 0,2 % hnědo - bílý strakoš 1 ks 0,5 % 2 ks 0,4 % bělouš 0 ks 0,0 % 2 ks 0,4 % červeně skvrnitý bělouš 1 ks 0,5 % 2 ks 0,4 % červený bělouš 0 ks 0,0 % 2 ks 0,4 % hnědý bělouš 0 ks 0,0 % 1 ks 0,2 % hnědě skvrnitý bělouš 1 ks 0,5 % 1 ks 0,2 % celkem 208 ks 473 ks Z uvedeného je patrné, že aktuální populace klisen slezského norika je tvořena převážně ryzkami až tmavými ryzkami (76 %), z menší části hnědkami až tmavými hnědkami (19 %), vzácností jsou vranky (VOLENEC a TEPLÝ, 2004). 12

12 Podle DUŠKA et al. (2007) byly lokální klisny slezské části naší republiky původně zušlechťovány norfolkskými hřebci. Klisny z tohoto zušlechtění byly později opakovaně připařovány původními norickými hřebci. Vyhlazovacím křížením norickými plemeníky postupně vznikal ráz slezského norika. Postupným převáděním původně různorodé, částečně i teplokrevné populace klisen a následnou cílenou plemenitbou vzniklo plemeno chladnokrevných koní morfologicky odlišné od originálního norického koně. Důslednou selekcí byla odstraněna řada nedostatků původních noriků. Podle GOTTHARDOVÉ (1998) byl vždy významným chovem slezských noriků hřebčín Klokočov. Zde se nejvýrazněji prosadily tři linie 2262 Gothenscherz, 1747 Neuwirt Diamant IX a linie 2934 Hubert Nero IX. V Řádu plemenné knihy SN (2008) je uvedeno, že současná populace plemene slezského norika je chovaná převážně na severní Moravě a ve Slezsku na podkladě krve hřebců, kteří byli zakladateli významných linií slezských noriků, a to 41 Norbert, 419 Bravo, 2526 Höllriegel, 2262 Gothenscherz, 12 Pfeilring, 324 Dietrich. Tab.3 Uznané linie plemenných hřebců v populaci SN (podle Šlechtitelského programu SN, 2008) označení linie zakladatel linie 1. SN-L-B Bravo, n. r., (*1914) 2. SN-L-B Brigant, n. r., (*1937) 3. SN-L-F Fuchs Vulkan XI, n. r., (*1956) 4. SN-L-G Gothensherz, chlb., (*1940) 5. SN-L-H Höllriegel, n. r., (*1939) 6. SN-L-H Hubert Nero IX, n. r., (*1964) 7. SN-L-M Michl Vulkan VI, n. r., (*1943) 8. SN-L-N Nero Diamant VI, n. r., (*1941) 9. SN-L-N Nero Vulkan 45, n. r., (*1935) 10. SN-L-N Neuwirt Diamant IX, n. r., (*1952) 11. SN-L-N Norbert, n. r., (*1907) 12. SN-L-P 01 Pfeil Obb, chlb. 13. SN-L-R Ritz Vulkan VIII, n. r., (*1943) 14. SN-L-S Schrempf Diamant VIII, n. r., (*1956) 15. SN-L-S Streiter Vulkan, n. r., (*1939) Legenda: * - rok narození hřebce - zakladatele linie n. r. - norik rakouský chlb. - chladnokrevník bavorského chovu s norickým genotypem 13

13 KHOLOVÁ (2005) píše, že se slezský norik se v podstatě příliš neliší od těžšího typu norika, jeho výška je cm, mělčí hrudník má v obvodu jen 190 cm, holeň kolem 23 cm. Hlava je dost těžká válcovitá, záď střechovitá a celá postava méně harmonická. Je to však kůň velmi vytrvalý, ochotný k práci, spolehlivý, byť poněkud flegmatický. Není tak skromný jako původní rakouské typy, ale je to výborný pracovní kůň pro zemědělství a lesnictví. Proti našim chladnokrevníkům má výhodu v kvalitnějším kopytu, je také méně náročný na péči i krmivo. Chovná oblast slezského norika je podle Řádu plemenné knihy SN (2008) vymezena územím České republiky. Dále to mohu být jednotlivé chovy nebo chovatelská sdružení v zahraničí, o nichž rozhodne na jejich požádání rada PK. Chovná populace v roce 2007 zahrnovala 415 koní zapsaných v plemenné knize slezského norického koně. Do šlechtitelského programu jsou zařazeni všichni koně, kteří jsou zařazeni do následující plemenné knihy: Plemenná kniha hřebců (PKH) Hlavní plemenná kniha klisen (HPK) Plemenná kniha klisen (PK) Pomocná plemenná kniha klisen (PPK) Slezská oblast byla vždy zemědělsky chudá. Nižší výnosy s sebou nesly požadavek na dobrou krmitelnost, tedy na skromného a přesto pracovitého koně. Slezský norik byl přizpůsobován místním poměrům a je tak i dnes velmi nenáročným koněm, který se svou spotřebou bez problému vyrovná leckterému jezdeckému koni. Je-li tento kůň správně krmen a vychováván, pak podá za každé situace výkon i mimo rámec svých možností. Je schopen pracovat ve sněhových kalamitách, v extrémních mrazech i ve velmi nepříznivém terénu s chladnou hlavou a velmi oddaně. Je-li však chován v oblastech s vysokou nutriční hodnotou krmiva, či je-li překrmován, má okamžitý sklon k obezitě a s tím souvisejícím problémům s kopyty a skeletem (GALLAS, 2006). Slezský norik se exteriérem liší od původní stavby norika, je sušší stavby těla, je harmoničtější a má méně exteriérových vad. Jeho rozhodující využití je k tahu, ale také v jezdectví, zvláště v oblasti turistiky (PETRTÝL, 2006). 14

14 3.2 Charakteristika srovnávaných plemen Charakteristika plemene norický kůň Norik je těžký chladnokrevný kůň, u nás užívaný k produkci chladnokrevníků. Je to mohutný a silný kůň obdélníkového rámce s hrubou klabonosou hlavou, tukovým hřebenem na krku a nápadně širokými, svalnatými prsy. Klouby jsou výrazné, zadní nohy často šavlovité, se sklonem k tzv. kravskému postoji. Je to všestranný tažný kůň využívaný zvláště v lesnictví. Bývá hnědý, vraný, či ryzý, ale i nevybělující bělouš různých odstínů (EDWARDS, 1992). Chov norického koně nabývá v posledních letech značného rozmachu, neboť jeho tvrdá konstituce a dlouhověkost při dobré výkonnosti jej předurčují pro využití v těžebních pracích v lesním hospodářství, v kterých je stále nepostradatelný pro přibližování kmenů (DUŠEK at al., 1992). Chovatelé České republiky rozlišují dvě samostatná plemena norického původu. V chovatelské oblasti severní Moravy a ve Slezsku vznikl a je tradičně chován pohyblivější a ušlechtilejší slezský norický kůň, dospívající v pěti až šesti letech. Poněkud ranější a méně ušlechtilý norický kůň (dospívá ve čtyřech letech) je chován především v Čechách (RADVAN, 1995). Chovným cílem plemene norický kůň je podle Řádu plemenné knihy N (2008) chladnokrevný kůň, dospívající ve čtyřech letech stáří, mírně delšího rámce, s dobrým osvalením. Jeho hlava je těžší, mohutná, s výrazným okem, může mít mírný klabonos. Krk je středně dlouhý, středně vysoko nasazený s mírně výrazným kohoutkem. Norik má dobře úhlovanou až strmější lopatku. Hrudník je prostorný, středně hluboký, delší a oválný, se středně dlouhou volnější horní linií. Středně dlouhá, pevná bedra přecházejí v mohutnou, středně širokou a dlouhou, oválnou, mírně štěpenou a svažitou záď. Fundament norika je silný, kostnatý, suchý, s menším výskytem rousů. Kopyta jsou pevná, pružná, dobře utvářená. Klouby má méně výrazné s náznakem lymfatičnosti, spěnku kratší a pevnou. Tab.4 Standard základních tělesných znaků N ve 2,5 letech věku (DUŠEK et al., 2007) hřebci klisny KVP (cm) KVH (cm) Obvod hrudi (cm) Obvod holeně (cm) 23 23, ,7 15

15 Řád plemenné knihy N (2008) dále popisuje, že norik je pracovitý a dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, dobrého charakteru, dobře živitelný, pohyblivý, se středně prostornými chody. Plemeno se vyznačuje dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno především pro práci v tahu. Zvířata jsou snadno ovladatelná, učenlivá, pracovitá a dobře spolupracující s lidmi. Jsou to převážně hnědáci až tmaví hnědáci a ryzáci až tmaví ryzáci, omezeně vraníci a sporadicky nevybělující bělouši. Na hlavě a končetinách se vyskytují bílé odznaky. Kůže je tmavě pigmentovaná. Obr.2 Představitel plemene norik hřebec 729 Dir (nar. 1995, po 259 Direktor - 8, z matky po 282 Schachen) DRAPEROVÁ (2003) uvádí, že toto plemeno získalo své jméno podle starověkého státu Noricum (v rámci římské říše Noricum zaujímalo přibližně plochu dnešního Rakouska). Nicméně původ norika lze vystopovat až do předřímských dob, kdy byl v Soluni vyšlechtěn těžký válečný kůň. Koně tohoto typu byli přivezeni Římany do Norica. Zde byli kříženi s dalšími chladnokrevníky této oblasti a přizpůsobili se nevlídným podmínkám svého nového prostředí. Díky své odolnosti a schopnosti vykonávat těžkou práci se norik stal oblíbeným koněm po celé Evropě. 16

16 Podle RADVANA (1995) měl norický kůň oproti belgikovi daleko hranatější a méně líbivé tvary. Dospíval sice později (v pěti až šesti letech), ale byl pracovně využitelný do dvaceti i více let. Temperament norického koně byl často na újmu jeho ovladatelnosti. Ve snaze o zlepšení tělesných tvarů, ovladatelnosti a docílení ranosti byl norik z části překřížen belgikem, takže současný typ norického koně se od belgika odlišuje obvykle jen poněkud delším rámcem těla (belgik je při své výšce relativně krátký), těžší hlavou, širokým válcovitým trupem a často poněkud hranatou zádí. Užitkovými vlastnostmi, které norika předurčují pro využití v soustřeďování dříví (skromnost, vytrvalost, odolnost, nenáročnost, pohyblivost, atd.), však belgického koně alespoň jeho původní přímořský typ daleko předčí, a proto je tomuto plemeni dávána v lesním hospodářství přednost. V Řádu plemenné knihy N (2008) je uvedeno, že norik je chladnokrevné plemeno chované na podkladě čisté norické krve pocházející z importů originálních norických hřebců, a to především: 2934 Hubert Nero IX, 2693 Schrempf Diamant, 1542 Nero Diamant VI, 1747 Neuwirth Diamant IX, 2500 Ritz Vulkan VIII, 2694 Fusch Vulkan XI, 1350 Streiter Vulkan. Tab.5 Uznané linie plemenných hřebců v populaci N (podle Šlechtitelského programu N, 2008) označení linie zakladatel linie 1. N-L-A 01 Amor T., n. r., (*1888) 2. N-L-A Arnulf 55 S., n. r., (*1886) 3. N-L-B 01 lic. Bravo II, n. r., (*1905) 4. N-L-D 01 Direkt, chlb., (*1974) 5. N-L-M 01 Maltum, chlb., (*1973) 6. N-L-M /64 Max Diamant II 681 S., n. r., (*1914) 7. N-L-N 01 Nero I. 621 S., n. r., (*1910) 8. N-L-N Norbert St., n. r., (*1887) 9. N-L-R 01 Randolf 1998, chlb., (*1952) 10. N-L-V Vogl Vulkan XI/1380/S., n. r., (*1958) 11. N-L-V 02 lic. Vulkan II, 427 S., n. r., (*1899) Legenda: * - rok narození hřebce - zakladatele linie n. r. - norik rakouský chlb. - chladnokrevník bavorského chovu s norickým genotypem Chovná oblast norika je podle Řádu plemenné knihy N (2008) vymezena územím České republiky. Dále to mohou být jednotlivé chovy nebo chovatelská sdružení v zahraničí, o nichž rozhodne na jejich požádání rada PK. Chovná populace 17

17 v roce 2007 zahrnovala 1100 koní zapsaných v plemenné knize norického koně. Do šlechtitelského programu norika jsou zahrnuti všichni plemenní koně. Zejména koně zapsaní do následujících plemenných knih: Plemenná kniha hřebců (PKH) Hlavní plemenná kniha klisen (HPK) Plemenná kniha klisen (PK) Pomocná plemenná kniha klisen (PPK) Norický kůň má rozhodující využití v těžké zápřeži. Vzhledem ke své odolnosti je vhodný především do vyšších oblastí a obtížně přístupného terénu. Dobrý charakter umožňuje jeho využití pro turistiku a hipoterapii (PETRTÝL, 2006) Charakteristika plemene českomoravský belgický kůň Chovným cílem plemene českomoravský belgický kůň je podle Řádu plemenné knihy ČMB (2008) chladnokrevný kůň dospívající ve třech letech stáří, středního čtvercového rámce s dobrým osvalením a minimalizací exteriérových vad. Jeho hlava je menší, ušlechtilá, mírně štičí v profilu, s živým okem. Krk je kratší, vysoko nasazený. Českomoravský belgik má mírně strmou a středně dlouhou lopatku. Hrudník je hluboký a prostorný, s kratším středotrupím a dobrou horní linií. Kratší, pevná bedra přecházejí v mohutnou, dlouhou, širokou, mírně skloněnou a štěpenou záď. Fundament je suchý, kostnatý, s výraznými klouby. Spěnka je kratší a pružná, kopyta pevná a prostorná. Tab.6 Standard základních tělesných znaků ČMB ve 2,5 letech věku (DUŠEK et al., 2007) hřebci klisny KVP (cm) KVH (cm) Obvod hrudi (cm) Obvod holeně (cm) 23 23, ,7 Řád plemenné knihy ČMB (2008) dále popisuje, že českomoravský belgik je pracovitý a dobře ovladatelný kůň přiměřeného temperamentu, bez charakterových vad, dobře živitelný, pohyblivý, s chody odpovídajícími užitkovému zaměření plemene. Plemeno se vyznačuje ranějším dospíváním cca ve 3 letech stáří, dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, adaptabilitou pro různá prostředí a dobrou krmitelností. Je určeno především pro práci v tahu. Zvířata jsou snadno ovladatelná, učenlivá, pracovitá 18

18 a dobře spolupracující s lidmi. Jsou to převážně ryzáci až tmaví ryzáci se světlu hřívou a ohonem, v menší míře hnědáci, vraníci a nevybělující bělouši. Na hlavě a končetinách se vyskytují bílé odznaky. Kůže je tmavě pigmentovaná. Podle RADVANA (1995) pochází původní belgický kůň z bohatých přímořských nížin, kde dosahuje více než 800 kg živé hmotnosti. Je snadno ovladatelný a spolehlivý v tahu. Nedostatkem belgických koní je jejich malá odolnost proti nepřízni počasí a pracovnímu vypětí, náročnost na krmení a ošetřování, malá pohyblivost a nedostatky ve stavbě končetin, vedoucí k rychlému opotřebení koně. Rohovina kopyt je měkká a kopyta jsou často plochá. Příliš bohaté rousy ztěžují koni práci ve sněhu. Původní přímořský typ belgika se však v našich podmínkách změnil v pohyblivějšího a odolnějšího kontinentálního chladnokrevníka, který je pro soustřeďování dříví zejména v nížinných oblastech zcela vyhovujícím plemenem. Na rozdíl od původního belgického koně se českomoravský belgický kůň vyznačuje ušlechtilostí, kterou mu dává poněkud menší tělesný vzrůst (živá hmotnost zřídka dosahuje 800 kg), menší hlava, dobrá pohyblivost a suché končetiny s výraznými klouby. Podle DRAPEROVÉ (2003) je belgický chladnokrevník jedním z nejlepších a historicky nejdůležitějších těžkých koní, patří k nejstarobylejším plemenům na světě a je vývojově blízký ardenskému koni. Belgický chladnokrevník je znám také jako brabantský po hlavní oblasti chovu ve střední části Belgie. Tyto mohutné koně znali již Římané a v Caesarově knize Zápisky o válce galské najdeme o nich pochvalné zmínky jako o ochotných a neúnavných pracovnících. Ve středověku se belgikovi říkalo flanderský kůň. Přispěl k vývoji anglického velkého koně a později k vývoji shirského koně. Stal se základem pro clydesdalského koně, zapůsobil i na suffolka a ovlivnil také irského tažného koně. Od 50. let minulého století se uplatňoval i ve střední Evropě a má významný podíl na vzniku českého a moravského chladnokrevníka (EDWARDS, 1992). V Řádu plemenné knihy ČMB (2008) je uvedeno, že českomoravský belgický kůň je kontinentální chladnokrevné plemeno chované na podkladě čistokrevné belgické krve pocházející z importů belgických hřebců z konce 19. a počátku 20. století významně ovlivněné následujícími originálními belgickými hřebci: - 51 Bayard de Heredia, 9 Marquis de Vraimont, 426 Aglae, 428 Branibor, 113 Successeur de Boneffe, 50 Corale, 26 Miroš - a následujícími pozdějšími importy: 3998 Pandor a 188 Rogdaj. 19

19 Tab.7 Uznané linie plemenných hřebců v populaci ČMB (podle Šlechtitelského programu ČMB, 2008) označení linie zakladatel linie 1. ČMB-L-A Aglaé 24/1196, B., (*1920) 2. ČMB-L-A 02 Albion d Hor 23/1892, B., (*1915) 3. ČMB-L-B Bayard de Herédia, B., (*1920) 4. ČMB-L-B 02 Boston, ruský chladnokrevník 5. ČMB-L-B Bourgogne de Monti, B., (*1920) 6. ČMB-L-B Branibor, chč. B., (*1922) 7. ČMB-L-C 01 Conquérant de Terhaegen 69900, B., (*1910) 8. ČMB-L-C Corale, B., (*1909) 9. ČMB-L-H 01 Hercule de Doiceau 61/230, B., (*1913) 10. ČMB-L-J 01 Jupiter 126, B., (*1880) 11. ČMB-L-L 01 Laboureur d Isaac 72006, B., (*1922) 12. ČMB-L-M 01 9 Marquis de Vraimont, B., (*1920) 13. ČMB-L-M 02 Melon 47096, B., (*1907) 14. ČMB-L-M Miroš, B., (*1923) 15. ČMB-L-N 01 Nageur des Carrieres, B., (*1905) 16. ČMB-L-P Pandor, polský chladnokrevník, (*1960) 17. ČMB-L-P Positiv d Hor, B., (*1915) 18. ČMB-L-P Prince de Gages, B., (*1925) 19. ČMB-L-S Successeur de Boneffe 32/3274, B., (*1928) Legenda: * - rok narození hřebce zakladatele linie B. - čistokrevný importovaný belgik nebo čistokrevný belgik narozený v ČR ze stejnosměrné plemenitby rodičů - originálních belgiků chč. B. - chladnokrevník českého chovu s belgickým genotypem, odpovídajícím podmínce, že neméně otec a otec matky je chm. B., chč. B., nebo B. chm. B. - chladnokrevník moravského chovu s belgickým genotypem, odpovídajícím podmínce, že neméně otec a otec matky je chm. B., chč. B., nebo B. Chovná oblast ČMB je podle Řádu plemenné knihy ČMB (2008) vymezena územím České republiky. Dále to mohu být jednotlivé chovy nebo chovatelská sdružení v zahraničí, o nichž rozhodne na jejich požádání rada PK. Chovná populace v roce 2007 zahrnovala 1130 koní zapsaných v plemenné knize českomoravského belgického koně. Do šlechtitelského programu českomoravského belgika jsou zahrnuti všichni plemenní koně. Zejména koně zapsaní do následujících plemenných knih: Plemenná kniha hřebců (PKH) Hlavní plemenná kniha klisen (HPK) Plemenná kniha klisen (PK) Pomocná plemenná kniha klisen (PPK) 20

20 DUŠEK et al. (2007) uvádí, že českomoravský belgický kůň je mohutnější, poměrně harmonický tažný kůň středního, čtvercového rámce ( cm), s těžší, sušší hlavou s výrazným okem, kratším, silným, svalnatým, vysoko nasazeným krkem, málo výrazným, širokým kohoutkem, kratší, volnější horní linií, kratší, sráznou, svalnatou štěpenou zádí, strmější, delší svalnatou plecí, kratším, hlubokým trupem, silným, kratším, lymfatičtějším fundamentem s poměrně dobrými kopyty, postojem v předu často sblíženým, vzadu poměrně pravidelným. Barvou je ryzák, hnědák. Je to konstitučně méně tvrdý, poměrně raný kůň s poměrně dobrou mechanikou pohybu (krok, klus), velmi dobrý tahoun, náročnější na podmínky chovu. Obr.3 Představitel plemene českomoravský belgik hřebec 2768 Sany (nar. 1998, po 2606 Santos - 2, z matky po 2371 Suran) 21

21 3.3 Výkonnost Nejdůležitějším požadavkem v chovu všech hospodářských zvířat je jejich užitkovost a kůň v tomto směru není výjimkou. Stupeň užitkovosti je dán řadou činitelů. Podstatou užitkovosti koní je schopnost produkce, tedy jejich výkonnost. Těžiště upotřebení koní spočívá ve využití jejich fyzické síly k vykonávání práce různého druhu (VEJČÍK, 2001). MISAŘ a JISKROVÁ (2001) uvádí, že výkonnost koně je jeho vlastnost plnit požadovanou práci (poskytnout požadovaný výkon) v zájmu potřeby uživatele (majitele) koně. Těžištěm jeho praktického využití je práce vykonávaná použitím fyzické síly. Tím se liší od ostatních druhů hospodářských zvířat jejichž prvořadým cílem chovu je poskytnout potraviny nebo suroviny. Z důvodu rozdílného použití koně existují následující druhy výkonnosti koně: dostihová výkonnost (ve cvalu, v klusu, v mimochodu) sportovní výkonnost (ve skoku, v drezuře, všestranné způsobilosti) výkonnost v lehké zápřeži (vozatajský sport, zápřež v kočáru) výkonnost v tahu (lehký a těžký tah) výkonnost soumara (nošení břemen) Maximální výkonnost je schopnost jedince dosáhnout při mobilizaci tělesných energetických rezerv (přibližující se hranici vyčerpání organizmu) největší výkon za časovou jednotku. Tento krajní fyziologický stav se však u koní nepožaduje. Výkonnost je tedy výsledek dosažený při vysokém pracovním úsilí, aniž by však docházelo k poškození organismu. U mladých teplokrevných a chladnokrevných koní nelze maximální výkonnost požadovat ani při výkonnostních zkouškách, protože by to mělo za důsledek jejich psychický i fyzický stres. Podstatou výkonnostních zkoušek je požadování zvýšených výkonů, avšak úměrných věku koní (DUŠEK et al., 2007) Vnější výkonnostní faktory MISAŘ a JISKROVÁ (2001) uvádí, že výkonnost koně je výsledkem jeho genetického základu (původu) a vlivu prostředí v období vývoje mladého koně, výcviku a tréninku. Z toho důvodu existuje komplex faktorů ovlivňujících výkonnost koně, jejichž působení na výkon se vzájemně doplňuje. Patří sem exogenní faktory vlivy 22

22 prostředí (podmínky chovu, tréninku, klimatické a terénní podmínky, ve kterých byl výkon realizován, kondice a v neposlední řadě dovednost žokeje, jezdce, kočího, pod kterým kůň výkon vykonával). NAVRÁTIL (2007) mezi exogenní (vnější) faktory řadí stupeň výcviku, způsob odchovu, výživu, podmínky ustájení, ošetření, počasí, celkové klima, terén, půdu, způsob využití pod sedlem nebo v zápřeži (pracovní podmínky), dovednost člověka, který s koňmi pracuje nebo je používá (tzv. lidský faktor) atd. Podle MAJZLÍKA (2004) se musí zvíře adaptovat podmínkám konkrétního přírodního prostředí. Vnější prostředí působí vždy v komplexu, je možno je rozdělit na: - abiotické faktory zahrnují vliv klimatu a půdy - biotické faktory zahrnují vztah k ostatním zvířatům či člověku - trofické faktory zahrnují vliv výživy Vnitřní výkonnostní faktory Výkonnost koně utváří kromě exogenních faktorů, také komplex činitelů, které jsou dány přímo v koni samém, tzv. endogenní faktory (kůň je má geneticky zakotveny, člověk je však může svým zásahem více či méně ovlivňovat). K endogenním činitelům patří tělesná stavba exteriér a konstituce a dále temperament a charakter, které jsou z důvodu specifického významu ve výkonnosti koní považovány za samostatné výkonnostní faktory (NAVRÁTIL, 2007). Podstatou endogenních faktorů, neboli vlivů genetické povahy je dědivost. Nejvýznamnějšími endogenními faktory jsou tělesná stavba, konstituce, temperament a charakter (MISAŘ a JISKROVÁ, 2001) Tělesná stavba Tělesná stavba má podle VEJČÍKA (2001) vliv především na mechaniku pohybu koně. Ta je sice významná jako výkonnostní faktor, ale její přednosti a nedostatky mohou být kompenzovány jinými činiteli, zvláště temperamentem a charakterem koně, máme-li na mysli kvantitativní výkonnost. Specifický výkon spojený s mechanikou pohybu usnadňují proporce jednotlivých orgánů pohybové soustavy a jejich skloubení s celkovou stavbou těla koně. Typ pohybu (způsob předvádění končetin v pohybu, prostornost pohybu, intenzita 23

23 odrazu) je výsledkem sklonu a svalnatosti zádi, možnosti snadného přenosu motorického impulsu zádi na plec a přední končetinu, sklonu a délky lopatky, poměru délky a sklonu ramenní kosti k délce a nasazení krku, úhlování končetin a korektnosti postojů. Podobně je hloubka, šířka a délka hrudi předpokladem dostatečného prostoru pro efektivní funkci plic a srdce, nebo svalnatá záď síly dynamických impulsů (MISAŘ a JISKROVÁ, 2001). Poněvadž je mechanika pohybu v poměrně úzké korelaci s tělesnou stavbou, můžeme říci, že je výhodná tělesná stavba koně v rámci plemen faktorem výkony usnadňujícím a nevýhodná ztěžujícím. Má-li tedy kůň s nevýhodnou stavbou pro určitý druh upotřebení dosahovat stejné výkonnosti jako kůň stavby výhodné, zvyšují se nároky na ostatní výkonnostní faktory, tj. konstituce, temperament a charakter (VEJČÍK, 2001). MISAŘ a JISKROVÁ (2001) uvádí, že korektní stavba těla koně odpovídající jeho užitkovému typu (způsobu používání) je vnějším projevem jeho obecné funkční zdatnosti. Proto platí vztah, že čím korektnější a harmoničtější je tělesná stavba, tím větší je předpoklad prostorné mechaniky pohybu a využití síly, které podmiňují výkonnost. V této souvislosti je nutné respektovat, že jiné požadavky na korektní stavbu těla má majitel nebo chovatel dostihového koně a jiné majitel mohutného tažného koně. Stejně tak je nutné preferovat funkční hlediska stavby těla koně před estetickými. Některé nedostatky stavby těla koně je možné částečně pozitivně ovlivnit prostředím (pastevní odchov, korektura kopyt a její možný pozitivní vliv na korekci postoje apod.). Požadujeme-li od koně kvalitu pohybu, třeba z různých hledisek, má exteriér značně větší vliv než při kvantitativních požadavcích. Jde např. o vyváženost koně, způsob a pravidelnost chodů, účelné pro speciální upotřebení koní. V tomto smyslu má tělesná stavba na kvalitu pohybu značně větší vliv než na kvantitativní výkony. Prakticky jde o snadnou ovladatelnost, čistotu chodů, pružnost pohybu, správnou rovnováhu odpovídající příslušným požadavkům. Určité nedostatky ve stavbě těla značně znesnadňují nebo i znemožňují snadnou ovladatelnost (VEJČÍK, 2001). Podle DUŠKA et al. (2007) určuje tělesná stavba spolu s činností orgánů a tkání habitus. Habitus se vyskytuje ve čtyřech typech: Habitus dýchací (respirační) s typickým dlouhým hrudníkem a s velkými kostálními úhly šikmo odkloněných žeber od páteře. Dýchací habitus se může zvrhnout v typ astenický habitus slabošský. Takoví jedinci mají slabou kostru, úzký hrudník, chabé svalstvo a tenkou kůži. 24

24 Habitus výkrmný (digestivní) s krátkým svalnatým krkem, s typicky kratším kulatým hrudníkem, s téměř kolmo postavenými žebry k páteři a s relativně menšími plícemi a srdcem se vyskytuje většinou u koní chladnokrevných. Habitus svalnatý (muskulaturní) s mohutně vyvinutým svalstvem se vyskytuje u chladnokrevných plemen. Habitus mozkový (cerebrální) se u koní vyskytuje jen v kombinaci s habitem dýchacím, a to u arabských koní s brachykefalní formou lebky Konstituce Pojem konstituce byl do zootechniky přejat z humánní medicíny, ve které je znám od starověku, od doby řeckých lékařů Hippokrata ( př. n l.) a Galéna z Pergamu (asi ). V současnosti se naukou o konstituci snaží chovatelé postihnout stavbu a funkci buněk, tkání, orgánů a těla jako celku ve vztahu k prostředí jako podklad k výběru kvalitních zvířat. Studium problematiky konstituce je vedeno jednak v rovině anatomicko-typologické, která je více popisná, statická, ale též v rovině fyziologicko-imunologické s důrazem na funkci a odolnost organismu. Cenné poznatky též poskytují patologická anatomie a fyziologie (MAJZLÍK, 2004). Konstituce je významná vlastnost, ve které se zobrazuje fyziologická činnost organismu. Je to stupeň celkového zdraví a formy reaktivnosti na dané podmínky prostředí. Konstituce je výrazem životní energie, která odráží anatomickou stavbu a fyziologickou zdatnost orgánů a tkání. Projevuje se stupněm odolnosti na proměnlivost působení faktorů prostředí, škodlivých vlivů a nakažlivých nemocí. Konstituci hodnotili již starořečtí filozofové (např. Hippokrates) a její význam je tedy v chovu koní uznáván již po tisíciletí. Konstituce byla postupně specifikována na konstituci jednotlivých orgánů nebo na morfologickou a fyziologickou zdatnost celého organismu. Jako celkový stupeň odolnosti organismu je konstituce většinou chápána i v chovu koní (DUŠEK et al., 2007). Konstituce vyjadřuje morfologickou, fyziologickou a funkční zdatnost organismu koně v závislosti na jeho anatomické stavbě, typu metabolismu a neurohormonálních funkcích jeho tělesných systémů. Konstituce je tudíž faktor, který má s tělesnou stavbou některé společné charakteristiky (tvar a prostornost karpálního 25

25 a hlezenního kloubu, úhlování některých kloubů, prostornost a tvar kopyta apod.). Vnějším projevem konstituce je habitus a temperament (MISAŘ a JISKROVÁ, 2001). Podle DUŠKA et al. (2007) se důležité poznatky o konstituci čerpají z komplexe, tedy fyziologické činnosti vnitřních orgánů určujících zdatnost organismu, tedy stupeň jeho zdraví. Do určité míry tento stav vystihuje dnes používaný termín fitness. Dříve se v chovatelské praxi komplexe posuzovala podle vytrvalosti v práci, s přihlédnutím k době, kdy se začal kůň potit a za jak dlouho pak vyschl, nebo podle odporu koně, jaký kladl při zvedání jeho ohonu atd. Prakticky konstituce jako výkonnostní faktor udává, do jaké míry může být kůň namáhán, aniž by utrpěl jeho zdravotní stav, tedy aniž by námaha snižovala jeho další upotřebitelnost. Z hlediska výkonnosti koní rozlišujeme konstituci jako tvrdou nebo měkkou s různými mezistupni (VEJČÍK, 2001). MISAŘ a JISKROVÁ (2001) popisují, že různá výkonnost koní (dostihy, jezdectví, vozatajství, tah) má specifické nároky na stupeň odolnosti nejintenzivněji zatěžovaného systému nebo orgánu. V každém z těchto systémů a u každého orgánu proto existuje kritický bod, který jako prvý signalizuje negativní reakci organismu koně na požadovanou výkonnost, přesněji přepětí organismu koně. U tažných koní jsou to klouby zadních nohou, především hlezenní. Nadměrným stupňováním námahy dochází k dočasnému nebo trvalému poškození stavu a tím funkce. Stupeň odolnosti těchto orgánu vůči vlivu námahy je kriteriem konstituční tvrdosti koně. Čím je jednostrannější výkon a námaha intenzivnější, tím větší nároky klade na kritický bod konstituční tvrdosti. Teprve reakce kritického bodu na stupeň výkonu stanoví spolehlivě míru konstituční tvrdosti koně. Nejvyšší požadavky na konstituci koně, pokud jde o odolnost proti nepříznivým vlivům tělesné námahy, klade rychlost pohybu. Z praxe je známo, že koně, jejichž stupeň konstituce nedostačuje pro upotřebení k rychlému běhu, jsou často ještě dost tvrdí a vytrvalí pro pomalou práci (VEJČÍK, 2001). Podle RADVANA (1995) je pro chladnokrevné koně konstitučně neúnosný pohyb ve cvalu, dobře však odolávají zatížení těžkým tahem v kroku. Konstituční přetížení se projevuje např. kostními novotvary (špánek atd.), nálevkami na kloubech, zduřeninami šlach, dýchavičností, srdečními vadami apod. Vyvíjející se organismus mladého koně je vždy konstitučně slabší než koně dospělého. Kůň s příznivou tělesnou stavbou pro výkon je obecně konstitučně tvrdší než kůň s nekorektními proporcemi. Poměr zbývajících dvou výkonnostních faktorů 26

26 ke konstituci je takový, že čím je charakter a temperament koně pro výkon příznivější, tím ohroženější je konstituční tvrdost koně (MISAŘ a JISKROVÁ, 2001). MAJZLÍK (2004) píše, že praktickými znaky dobré konstituce jsou přiměřená užitkovost za pevného zdraví a požadované dlouhověkosti, přičemž všechna kritéria jsou ve vzájemné jednotě. DUŠEK et al. (2007) dělí konstituci na několik typů: Tvrdá zdravá konstituce je většinou vlastní primitivnějším plemenům žijícím v tvrdších přírodních podmínkách. Koně tvrdé konstituce jsou bystří, sušší tělesné konstrukce, s lesklou přiléhavou srstí, s dobrou látkovou výměnou, jsou nenároční, velmi skromní. Hrubá konstituce je charakteristická určitou robustností, avšak s méně pružným pohybem, hrubších tělesných forem, takoví koně jsou nároční na výživu. Jemná konstituce je nižší stupeň konstituce tvrdé. Mají ji plemena ušlechtilá, jejichž projevy a funkce se však udržují ve fyziologických hranicích. Tělesná stavba bývá jemnější, ušlechtilá. Slabá konstituce se objevuje u přešlechtěných plemen. Projevuje se choulostivostí, malou odolností, útlou kostrou, tenkou kůží, plochým hrudníkem, málo kostnatými končetinami a celkovou malou životností. Lymfatická (měkká) konstituce se vyskytuje u těžkých plemen s tlustou kůží, s mohutně vyvinutým podkožním a mezisvalovým vazivem. Výměna látková je u takovýchto koní zpomalená, oxidace je tedy v metabolickém procesu snížená, vytrvalost je malá. MISAŘ a JISKROVÁ (2001) uvádí, že při vizuálním posuzování konstituce koně jsou svědectvím jeho konstituční tvrdosti pro požadovanou výkonnost následující ukazatele: živé oko, čisté, suché nozdry, suchý, kostnatý, korektně stavěný fundament, zejména klenutý, prostorný, kostnatý, suchý karpální kloub, prostorné, kostnaté, suché, korektní hlezno, prostorná, korektní kopyta, dobře vyvinuté, suché svalstvo. Posuzování konstituce a všech jejích faktorů je nejobtížnějším článkem posuzování koně a vyžaduje velké zkušenosti. Především je třeba si uvědomit, že posouzení konstituce podle některých exteriérových znaků je pouhým odhadem, a že musí být prováděno v souvislosti s výkonem koně (ZUDA, 1969). 27

27 I v rámci plemenné skupiny mohou být mezi plemeny výrazné rozdíly, a to podle životního prostředí, ve kterém plemeno dlouhodobě žije. Typickým příkladem je tvrdá konstituce norických koní ve srovnání s některými jinými chladnokrevnými plemeny (DUŠEK et al., 2007). Kondice je další složkou konstituce a posuzujeme ji jako doklad stupně připravenosti k výkonu. Kondice má jistý vliv na utváření exteriérových vlastností. Dobrou kondicí se stává kůň líbivější, dá se jí mnoho zakrýt. Kůň náhle spadlý v kondici projeví určitou ochablost svalovou, která má vliv i na změnu exteriérových vlastností (měkký hřbet, hákovitost zadních končetin a jiné). Stupeň kondice má i jistý vliv na určité rozměry těla. Schopnost koně udržovat stále dobrou kondici a být nenáročný na množství a jakost krmiva je zejména v poslední době důležitou selekční vlastností. Kůň dobře krmitelný je pro svou skromnost nejen výhodnější, ale je také odolnější vůči námaze a chorobám. Při posuzování kondice však musíme brát v úvahu zdravotní stav, stáří (opatrně posuzujeme kondici při výměně zubů) a pracovní výkon (ZUDA, 1969). NAVRÁTIL (In ŠTOLC, 1999) uvádí, že dobrá kondice předpokládá dobrý zdravotní stav (konstituční tvrdost) a správný poměr mezi výživou a výkonem. Kondice plemenná (chovná) se vyznačuje dobrým výživným stavem, kondice výstavní vynikající výživný stav, kondice pracovní střední výživný stav, závodní kondice je obdobou pracovní kondice s minimálním a nebo žádným (kondice dostihová) ukládáním tuku v těle. Kondice hladová je způsobena podvýživou nebo vyčerpaností prací. Kondici zvířat můžeme krátkodobě měnit, např. před odesláním na výstavu, před závody apod. Kondice velmi úzce souvisí s konstitucí zvířat, technologií a technikou chovu a úrovní chovatelských podmínek (HROUZ a ŠUBRT, 2007). SVOBODOVÁ (2006a) popisuje, že těžištěm účasti na výstavě je u každého správně připraveného koně jeho kondice. Pro výstavnictví jsou podstatné tři druhy kondice: Výstavní kondice je krátkodobý nadprůměrný výživný stav zvířete, pečlivě připraveného pro výstavu či chovatelskou přehlídku k popularizaci chovatelských výsledků. Pracovní či užitková kondice je podmíněná tvrdou konstitucí, většinou svalovým habitem vzezřením (tažní koně) a dobrým výživným stavem. 28

28 Chovná či plemenná kondice je charakteristická tím, že samice mají pravidelný říjový cyklus, dobře zabřezávají a jejich gravidita probíhá normálně. Samci produkují kvalitní ejakulát. Zvířata jsou v dobrém výživném stavu, nejsou přetučnělá ani hubená, mají pevnou konstituci a poskytují dobrou užitkovost. Pouze dobrý chovatel dosáhne prolnutí všech tří u chladnokrevníků žádoucích kondicí (výstavní, chovné a pracovní). Tento ideální stav je výsledkem zdravého přístupu k chladnokrevnému koni jako zvířeti s nároky na pohyb, důsledkem dobrého odhadu a sestavení krmné dávky pro jednotlivé kusy a v neposlední řadě také výsledkem soustředěné svalové práce, a to nejlépe v tahu (SVOBODOVÁ, 2006a) Temperament Z biologického hlediska je temperament nervovou složkou konstituce. Je to reakce nervové soustavy koně na podněty vnějšího prostředí, která závisí na stupni dráždivosti nervové soustavy. Podle intenzity této dráždivosti existují dva základní druhy temperamentu a to živý temperament a klidný temperament (MISAŘ a JISKROVÁ, 2001). Temperament se navenek projevuje jako citlivost reakcí zvířete na vnější i vnitřní vzruchy (RADVAN, 1995). NAVRÁTIL (2007) uvádí, že temperament určuje energii a vytrvalost, s jakou kůň podává požadované výkony. V hipologii je používáno zjednodušené praktické dělení podle Michala (na rozdíl od vžitých pojmů cholerik, sangvinik, melancholik a flegmatik) na temperament klidný a živý s různými extrémními stupni a mezistupni. Nejvyšším stupněm živého temperamentu je temperament předrážděný (nervózní) a obdobně u klidného je to temperament flegmatický až apatický (netečný). Obě tyto krajní meze nejsou příznivé pro výkony. Samostatnou kategorii v rámci živého temperamentu tvoří temperament ohnivý, který je vlastností zvláště ušlechtilých teplokrevných hřebců a plemenných koní. Podle DUŠKA et al. (2007) temperament souvisí s činností žláz s vnitřní sekrecí, zvláště se štítnou žlázou. Projevy temperamentu spolu s duševními ději jsou podmíněny bystrostí smyslů. Ty jsou vzhledem k charakteru chovu koní na vyšší úrovni než u druhů zvířat chovaných jen stájově. V širších návaznostech souvisí temperament též s plemenem a pohlavím. 29

29 Temperament, který je u chladnokrevníků všeobecně klidnější, souvisí s jejich zažíváním. Rádi neustále konzumují píci a pocit zaplnění jim přináší uspokojení. Opačně platí, že hladový chladnokrevník je nervózní a špatně se soustředí na jakoukoliv činnost (SVOBODOVÁ, 2006d). MISAŘ a JISKROVÁ (2001) popisují, že projev temperamentu závisí na kondici a zdraví koně. Jako výkonnostní faktor musí být posuzován s ohledem na požadovanou práci, pro kterou je kůň chován a připravován. Temperamentní kůň vkládá do výkonu více energie a tím může zvýšit výkonnost. V této souvislosti je důležité, aby tato energie byla vynaložena účelně, tzn. ve smyslu požadované práce. V opačném případě se tato energie zpravidla neúčelně vybíjí proti požadavkům výkonu. Při posuzování temperamentu koně je důležité umět posoudit stupeň temperamentu, který se skutečně uplatňuje příznivě jako výkonnostní činitel, tj. temperament užitečný (VEJČÍK, 2001). Podle ZUDY (1969) je temperamentu při posuzování koně věnována významná pozornost. Zevní známky temperamentu koně dávají tušit jistý stupeň temperamentu. Je to především výraz očí říkáme, že temperament vyčteme z očí výrazné, živé a na své okolí rychle reagující oko dává tušit živý temperament. Naopak oko zapadlé, se sklonem k ospalosti, projevují zpravidla koně flegmatičtí. K posouzení temperamentu nám slouží také hra uší, která je u koně jakoby výrazem myšlenek. Zlý kůň sklopí uši a málokdy je staví dopředu. Důvěřivá hříbata na pastvině staví uši dopředu. Zkušený jezdec pozná z pohybu uší svého koně jeho úmysl. K přesnějšímu posouzení temperamentu koně slouží jeho pohyb. Všímáme si proto energie a chuti s jakou zabírá kůň při pohybu, jakou má vůli jít dopředu. U koní, hlavně u mladých a dobře živených, musíme po vyjití ze stáje počítat s tzv. stájovou bujností ( stájový oheň ), která může mnohdy negativně ovlivňovat výkon koně, zkreslit hodnocení temperamentu, popř. ochotu mladého koně k práci a výcviku. Vždy je nutné nechat koně dostatečně vypohybovat, aby stájovou bujnost spálil a nebyla tak negativním činitelem (NAVRÁTIL, 2007). Na druhou stranu musíme při posuzováni temperamentu brát v úvahu stupeň únavy, vysílení a výživného stavu, na nichž je stupeň projevu temperamentu závislý. Rozhodující pro posouzení temperamentu je delší pozorování, do jaké míry se temperament uplatní při výkonu (ZUDA, 1969). Poměr temperamentu k ostatním výkonnostním faktorům je tento: příznivá tělesná stavba usnadňuje koni práci a tím pomáhá uklidňovat koně nervózní, kdežto 30

30 nepříznivá stavba činí koni práci nepříjemnou a rozčiluje jej. Na konstituci klade ovšem temperament živý, ohnivý a nervózní větší požadavky než temperament klidný a flegmatický (VEJČÍK, 2001). RADVAN (1995) uvádí, že stupeň temperamentu je vrozený. Přechodně může být snížen např. nemocí nebo únavou a trvale kastrací. Temperamentnější kůň bude vykonávat práci s větším úsilím, využije tak lépe své tělesné stavby, konstituce a kondice, a tím dosáhne vyššího výkonu. Vyžaduje však zkušeného a pozorného kočího, protože nepřiměřené zacházení s temperamentním koněm se negativně projeví na jeho charakteru (tzv. zkažený kůň, který např. odmítá práci nebo může být i nebezpečný). Temperament lze ovlivnit odpovídajícím zacházením s koněm i výživou, zvláště ovsem, jemuž se přisuzují specifické účinky alkaloidu aveninu, nebo glykosidu koniferinu či mechanickým drážděním nervů trávicího ústrojí pluchami, kyselinou fosforečnou atd. (DUŠEK et al., 2007). Koně s živějším (popř. nervóznějším) temperamentem jsou vždy náchylnější při nedostatku práce a pohybu k mnoha nectnostem a zlozvykům, které pak silně znepříjemňují nebo i znesnadňují jejich použití (NAVRÁTIL, 2007). Čím je kůň temperamentnější, tím je náročnější na správné, logické a jemné jednání člověka, aby nebyl pokažen nejdůležitější výkonnostní faktor, tj. charakter (VEJČÍK, 2001) Charakter Podle VEJČÍKA (2001) charakterem neboli povahou koně nazýváme stupeň ochoty a spolehlivosti podvolit se vůli člověka. Charakter je vlastnost, která do značné míry určuje využití koní v chovu nebo v práci. Charakter je dědičně podmíněn, daleko více ho však ovlivňují vnější podmínky než např. temperament. Na formování charakteru značně působí člověk a použitá technologie chovu. Při negativních zásazích se u koně na tyto podněty vytvoří podmíněný reflex obranného charakteru, který pak snižuje hodnotu koně (DUŠEK et al., 2007). Charakter je vlastně nejdůležitějším činitelem, neboť rozhoduje o tom, jak kůň využije svých schopností. Tak např. koně s vadnou tělesnou stavbou, ve špatné kondici a s nepříliš pevnou konstitucí dokážou podat díky dobrému charakteru neuvěřitelné 31