Problematika péče o psychicky nemocné v zařízení vězeňské služby.

Transkript

1 Univerzita Pardubice Fakulta filozofická Problematika péče o psychicky nemocné v zařízení vězeňské služby. Aneta Katolická Bakalářská práce

2 PODĚKOVÁNÍ Moje poděkování si zaslouží především pan PhDr. Martin Kocanda, který mi práci vedl a pomohl mi získat odbornou praxi v pardubické věznici, ve které jsem mohla provést výzkumné šetření. 4

3 ANOTACE Práce se zaměřuje na popis vězeňství v České republice, zejména na samotný výkon trestu odnětí svobody odsouzených ve věznicích. Celá práce je koncipována na základě zkušeností z odborné praxe ve věznici Pardubice. Hlavním cílem práce je ale vymezení terapeutických aktivit pro psychicky nemocné ve věznicích, s čímž souvisí i popis psychologických a psychiatrických hledisek při práci s odsouzenými. V práci je vypracován i přehled nejčastějších psychických poruch projevujících se u odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody. Součástí práce je také výzkumné šetření provedené ve věznici Pardubice, jejímž úkolem je nahlédnout do každodenního života za zdí a také popsat specifika zacházení s psychicky nemocnými ve věznici. Klíčová slova: vězeňství; věznice; trest odnětí svobody; odsouzení; psychická onemocnění SUMMARY The Bachelor work focuses on description of prison service in the Czech republic, especially the imprisonment problem. This work is based on practical training experience in the Pardubice prison. The main purpose of this work is to define therapeutic activities for the psychically ill in prisons. It includes description of psychology and psychiatric aspects of the treatment of prisoners. A list of most frequent psychical disorders of prisoners is also included. The last part of the work consists in the research carried out in the Pardubice prison. It explores the life in prison and methods of treatment of the psychically ill in prison. Keywords: prison service; prison; imprisonment; prisoners; psychical illnes 5

4 OBSAH: Úvod Vězeňství v České Republice Systém vězeňství v České Republice Vězeňská služba České republiky Historie Věznice Pardubice Výkon trestu odnětí svobody Právní úprava trestu odnětí svobody Přijímání odsouzených do výkonu trestu Adaptace odsouzených na vězeňský systém Práva a povinnosti odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody Propuštění z výkonu trestu Psychologická a psychiatrická péče Vědní disciplíny zabývající se psychologickou a psychiatrickou péčí o odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody Psychické poruchy projevující se ve výkonu trestu odnětí svobody Poruchy osobnosti Neurotické poruchy Specifika zacházení s psychicky nemocnými ve věznicích Zásady pro zacházení s psychicky nemocnými ve výkonu trestu odnětí svobody Programy zacházení psychicky nemocných Terapeutické a vzdělávací programy ve věznici Pardubice Výzkumné šetření Závěr Poznámky Použité zdroje

5 Úvod Problematika vězeňství je v České republice sice aktuální problém, protože jsou věznice přeplněné a na nástup do výkonu trestu čeká cca odsouzených, ale zpracování do podoby odborných publikací dostatečné není. Tato práce má za úkol shrnout základní kritéria výkonu trestu odnětí svobody jak po stránce legislativní, tak po stránce psychologické. O psychologických aspektech provázejících výkon trestu odnětí svobody se totiž ve společnosti moc nemluví. Dále bych se chtěla v práci věnovat, jak už název práce napovídá, tématu psychicky nemocných ve věznicích. Očekávám tedy, že bude práce poskytovat nejen přehled o nejčastěji se vyskytujících psychických poruchách u odsouzených ve výkonu trestu, ale také nastiňovat zacházení s těmito odsouzenými ve věznici a možnosti jejich terapie. Důležitou součástí práce je také provedený výzkum ve věznici Pardubice, který se zaměřuje na samotný výkon trestu a práci s odsouzených s psychickými poruchami a také na vnímání těchto odsouzených ostatními. 7

6 1. Vězeňství v České republice 1.1. Systém vězeňství v České republice V České republice náleží sektor vězeňství pod správu Ministerstva spravedlnosti Vězeňství je součástí sociálního systému zacházení s kriminální populací, neboť v rámci penitenciárního působení vytváří podmínky k obnovení těch vlastností, sociálních dovedností a hodnot vězněného, které mohou být základem jeho integrace do společnosti po propuštění z výkonu trestu. 1 Trest odnětí svobody se vykonává ve věznici nebo v samostatném oddělení vazební věznice. Vyžaduje-li zdravotní stav odsouzeného zdravotní péči, kterou nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby, a výkon trestu nelze přerušit, trest se na nezbytně nutnou dobu vykonává ve zdravotnickém zařízení mimo objekty spravované Vězeňskou službou, přičemž střežení odsouzeného v takovém případě zajišťuje nejbližší věznice 2 Výkon trestu odnětí svobody se člení na čtyři základní typy: 1. s dohledem zde jsou zpravidla zařazeni pachatelé, kterým byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a kteří dosud nebyli ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin; 2. s dozorem v tomto typu věznice jsou umístěni pachatelé, jimž byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a kteří již byli ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatelé, kterým byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující dva roky a kteří dosud nebyli ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin; 3. s ostrahou jedná se o pachatele, kterým byl uložen trest za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, kteří byli odsouzeni 8

7 pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyli zařazeni do výkonu trestu odnětí svobody s dohledem nebo s dozorem; 4. se zvýšenou ostrahou zde jsou umístěni pachatelé, kterým byl uložen trest odnětí svobody na doživotí, kterým byl uložen trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi, kterým byl za zvlášť závažný trestný čin uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo kteří byli odsouzeni za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchli z vazby nebo z výkonu trestu. Vedle těchto čtyř typů je také zřízen zvláštní typ nebo zvláštní oddělení, věznice pro mladistvé, kam jsou umísťováni odsouzení, kteří nedovršili 18. rok svého věku. Platí, že v rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých základních typů, pokud tím není ohrožen účel výkonu trestu odnětí svobody. Zařazení odsouzeného do určitého typu věznice je provedeno na základě rozhodnutí soudu a je součástí rozsudku. Výkon trestu odnětí svobody zajišťuje Vězeňská služba České republiky Vězeňská služba České republiky Vězeňská služba České republiky byla zřízena zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky s účinností od 1. ledna 1993 a nahradila tak dosavadní Sbor nápravné výchovy. Vězeňská služba České republiky (dále jen vězeňská služba) je zřizována Ministerstvem spravedlnosti. Plní jak úkoly státní správy vězeňství, tak zajišťuje i výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody. Její další funkcí je také ochrana právního řádu. Vězeňská služba České republiky zajišťuje výkon vazby a výkon testu odnětí svobody a v rozsahu stanoveném tímto zákonem ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu soudnictví a správě soudů a při činnosti státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti. 3 9

8 Organizačními jednotkami Vězeňské služby jsou: o generální ředitelství (řídí a kontroluje ostatní organizační jednotky; generálního ředitele jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti), o vazební věznice, o věznice, o Institut vzdělávání. Vězeňská služba plní hlavně tyto úkoly: a) spravuje a střeží vazební věznice a odpovídá za dodržování zákonem stanovených podmínek výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody, b) střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, c) prostřednictvím programů zacházení soustavně působí na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a obdobně i na některé skupiny osob ve výkonu vazby s cílem vytvořit předpoklady pro jejich řádný způsob života po propuštění, d) provádí výzkum v oboru penologie a využívá jeho výsledky a vědecké poznatky při výkonu vazby a při výkonu trestu odnětí svobody, e) zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a ministerstva a v jiných místech jejich činnosti a v rozsahu stanoveném tímto zákonem zajišťuje pořádek a bezpečnost při výkonu pravomoci soudů a státních zastupitelství, f) vytváří podmínky pro pracovní a jinou účelnou činnost osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, 10

9 g) provozuje hospodářskou činnost za účelem zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody, případně i osob ve výkonu vazby, h) vede evidenci osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky, i) plní úkoly, které pro ni vyplývají z vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, j) zabezpečuje vzdělávání příslušníků Vězeňské služby (dále jen příslušníci ) a občanských zaměstnanců Vězeňské služby, které provádí Institut vzdělávání, a vzdělávání osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, které provádí Střední odborné učiliště, učiliště a odborné učiliště Vězeňské služby, k) poskytuje zdravotní péči osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské služby; v případě potřeby zabezpečuje specializovanou zdravotní péči v mimovězeňských zdravotních zařízeních, l) prošetřuje vlastními pověřenými orgány (dále jen pověřené orgány Vězeňské služby ) trestnou činnost příslušníků; ve spolupráci s Policií České republiky se podílí na předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody. 4 Vězeňská služba se člení na: o vězeňskou stráž střeží, předvádí a eskortuje osoby obviněné a osoby ve výkonu trestu, střeží vazební věznice a věznice; 11

10 o justiční stráž zajišťuje pořádek a bezpečnost v místnostech soudu, státních zastupitelstev a Ministerstva spravedlnosti; o správní službu zajišťuje organizační, ekonomickou, vzdělávací, výchovnou, zdravotnickou a další odbornou činnost Historie věznice Pardubice Věznice Pardubice se začala stavět v roce 1889 (měla sloužit jako tzv. zemská donucovací pracovna v Pardubicích) a byla dokončena Tehdy bylo postaveno třináct budov a dodnes tři slouží svému účelu (dvě z nich jako ubytovny odsouzených). Protože se koncem 19. století začaly projevovat snahy o humanizaci převýchovy káranců, byly před první světovou válkou vybudovány nové dílny, ve kterých mohli káranci získat znalosti v oboru krejčovství, kolářství a bednářství, čalounictví a výroby kartáčů. Počínaje dnem byl v Pardubicích zřízen pracovní výchovný tábor, v němž byli shromažďováni ti, kteří se vyhýbali nasazení nebo uprchli z nuceného pracovního nasazení v Německu. Prostory tábora byly natolik rozsáhlé, že v něm byl dále zřízen i sběrný tábor, kterým jen v době od do prošlo lidí před transportem do koncentračních táborů. 5 V roce 1950 se (díky novému trestnímu zákonu) z donucovací pracovny stal zvláštní útvar nápravných zařízení. O dva roky později, tedy v roce 1952, zde vykonávaly trest odnětí svobody nejen ženy, které se dopustily kriminálních činů, ale i odsouzené Státním soudem za své politické postoje proti tehdejšímu totalitnímu komunistickému režimu. V průběhu roku 1960 proběhla ve věznici rozsáhlá přestavba a výstavba nových objektů byly vystavěny nové ubytovny (kapacita 400 odsouzených), kuchyně a jídelny pro odsouzené, vznikla nová prádelna a čtyři výrobní haly. Tehdy zde byli ještě dodatečně vězněni také muži. Od roku 1990 věznice sloužila pro výkon trestu odnětí svobody odsouzených žen všech tří nápravně výchovných skupin, mladistvých odsouzených žen, odsouzených mužů zařazených pro výkon trestu do I. nápravně výchovné skupiny. Mimo těchto 12

11 kategorií odsouzených zde bylo zřízeno i oddělení pro výkon vazby žen z východočeského regionu. 6 Od roku 1994 zajišťovala věznice výkon trestu odnětí svobody pro odsouzené muže v typu věznice s dozorem. Byla také zřízena specializovaná oddělení oddělení s poruchou duševní a poruchou chování a oddělení odsouzených trvale pracovně nezařaditelných. V roce 1998 začalo vymísťování žen z věznice Pardubice (byla zřízena věznice ve Světlé nad Sázavou) a dne opustila věznici poslední odsouzená žena. V současnosti je věznice ryze mužská a zabezpečuje výkon trestu odnětí svobody pro odsouzené v typu věznice s dozorem a ostrahou. 13

12 2. Výkon trestu odnětí svobody Podle obecné definice se trestem rozumí nějaké omezení, újma, ztráta nebo bolest, jímž mohou oprávněné osoby vymáhat dodržování mravních, společenských nebo právních pravidel dané společnosti. Smyslem trestu je tedy náprava, odstrašení, ochrana společnosti nebo obnovení narušeného řádu ve společnosti. Trest odnětí svobody je tudíž specifická společenská sankce za prokázané delikventní jednání 7 Aby mohl být trest odnětí svobody uložen, musí být spáchán trestný čin. Ten vzniká jako souhra tří faktorů: 1. motivovaný pachatel; 2. vhodný objekt (dosažitelný, resp. slabý a bezbranný); 3. vhodné podmínky (kde nejsou v okolí lidé, kde je malá přehlednost a pro pachatele menší riziko). 8 Vznik delikventního chování také závisí na vnitřních a vnějších vlivech, které na jedince působí. Pro většinu delikventů je typické, že sice dovedou o svém cíli a jeho dosahování logicky uvažovat, ale nejsou schopni si připustit, že může mít následky. Způsob uvažování pachatelů trestných činů: o superoptimismus bývá projevem neschopnosti kriticky myslet. Pachatel se totiž domnívá, že nebude dopaden, i když byl v minulosti pokaždé nakonec dopaden (pachatel věří, že byl dopaden náhodou). o egocentrismus jiný vztah k obecně platným normám jejich subjektivizace. Pachatelé mají sklon k povrchním citovým vztahům a s tím souvisejícímu pocitu privilegovanosti. o zkreslená interpretace vlastního chování často nedostatečně rozvinuté sebevědomí 14

13 o zjednodušené sociální hodnocení primární je pro pachatele koncentrace na vlastní osobu o kognitivní indolence dala by se charakterizovat jako lenost uvažovat. Projevuje se orientací na přítomnost a nechutí nebo neschopností uvažovat do budoucna o diskontinuita uvažování neschopnost trvalejšího názoru, snadná ovlivnitelnost Podle Netíka 9 rozlišujeme osobnost pachatele pomocí čtyř faktorů, neboli rysů osobnosti prvovězněných a recidivních pachatelů: 1. emoční ladění: pozitivní či nepřátelský postoj ke světu (afiliance x hostilita), 2. úroveň zformování svědomí: dobře zformované či nedostatečně rozvinuté svědomí, 3. úroveň sociální reaktivity (impulzivity) spojena s nedostatkem sebekontroly, od dynamičnosti k inhibovanosti (utlumenosti), 4. úroveň asertivnosti, neboli prosazování se: rafinovanost sebeprosazování nebo naopak tupá konformita. Typy pachatelů trestných činů, pachatel,: o který se dopustil trestného činu poprvé (epizoda, neopakuje se, pocit viny), 15

14 o jehož trestná činnost je důsledkem psychické poruchy, duševní nemoci nebo mentální retardace (např. trestně neodpovědní psychotici; často nechápou význam sociálních či právních norem chování a neumějí se přiměřeně orientovat v situaci), o který je defektně, resp. nedostatečně socializovaný (pachatelé s disociální nebo emočně nestabilní poruchou osobnosti; dispozice k impulzivnímu jednání), o deviantně socializovaný typ (jde o delikventní chování podmíněné sociokulturními vlivy; zahrnuje i jedince, kteří byli výchovně zanedbaní či citově deprivovaní). 10 V současné době se vedou spory o tom, zda má na osobnost člověka větší vliv genetika (čili vrozené vlastnosti) či okolní prostředí (prostředí, ve kterém vyrůstá a kde se socializuje). Kriminalita rodičů zvyšuje riziko podobného chování potomků, i když není jasné, zda jsou v jednotlivých případech významnější genetické nebo sociální vlivy, obvykle je to kombinace obou. 11 o vnitřní vlivy (vrozené dispozice) pro vznik kriminálního jednání mají značný význam hlavně z hlediska vrozeného způsobu reagování na vnější podněty (obtížné zvládání frustrací, agresivita, impulzivita, atd.) o vnější vlivy (vliv prostředí) souvisí s dobrou socializací, která se odehrává nejprve v rodině (primární socializace) a později ve škole a mezi vrstevníky (sekundární socializace) Za tzv. spouštěče kriminálního chování jsou někdy označovány situační faktory. Mezi ně řadíme například pocit snadné proveditelnosti a dostupnosti cíle, vliv návykových látek či nepřítomnost někoho dalšího (možných svědků). 16

15 Výchovná funkce trestu odnětí svobody: Trest odnětí svobody má také výchovnou funkci. Její naplnění představuje souhrn aktivit, podmínek a zásad, které musí být použity, aby bylo výchovného účinku dosaženo. S výchovnou funkcí trestu souvisí i proces zacházení, který se řídí zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Proces zacházení je realizován prostřednictvím specializovaného pracovníka, který: o jedná s pachateli trestných činů, o řeší a pomáhá řešit jejich problémy, o vede odsouzené (k práci, vzdělání, samostatnosti), o pečuje o jejich zdraví a pozitivní rozvoj, o působí na (ovlivňuje) jejich chování, názory a vývoj. V současnosti se pojem proces zacházení nahrazuje pojmem resocializace. Základním a hlavním cílem programů korektivní socializace musí být příprava odsouzených na pokud možno hodnotný život na svobodě; v optimálním případě na podporu dozrání osobnosti projevující se seberegulací založenou na samostatném a odpovědném rozhodování a akceptaci jeho následků. 12 Trest odnětí svobody jako ochrana společnosti Trest odnětí svobody slouží nejen k resocializaci pachatele, ale také jako ochrana společnosti. Odsouzený totiž nemá možnost omezovat práva ostatních lidí svým kriminálním chováním. Ochrany společnosti lze dosáhnout těmito mechanismy: a) izolací pachatele využívána hlavně u odsouzených, kteří nejsou schopni korektivní socializace; většinou jsou tito pachatelé nebezpeční pro společnost 17

16 b) odstrašením v minulosti bylo dokázáno, že tento mechanismus je neúčinný hlavně u chronických delikventů, recidivistů a osob s kriminálním životním stylem. Jako hrozba tedy působí pouze na jedince, kteří mají rozvinut tzv. systém inhibic (útlumů chování), a působí proti možnému delikventnímu chování c) regulací chování je založen na změně chování odsouzeného v žádoucím směru, která je navozená odpovídajícím zacházením. Podle Netíka 13 je pouze tento mechanismus jediný účinný a zároveň humánní V době výkonu trestu má být odsouzený připravován pro život na svobodě, učit se sociálně přijatelným způsobům chování, sebeovládání, vytváření vhodných strategií apod. To lze samozřejmě úspěšně činit především tam, kde je vězeň motivován a má relativně blízkou perspektivu propuštění Právní úprava trestu odnětí svobody Zákony upravující trest odnětí svobody Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, který upravuje výkon trestu odnětí svobody ve věznicích a ve zvláštních odděleních vazebních věznic. Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky. Zákon č. 294/1993 Sb., o výkonu vazby. Vyhlášky Ministerstva Spravedlnosti upravující trest odnětí svobody Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. 18

17 Další právní předpisy, upravující trest odnětí svobody: Listina základních práv a svobod (Zde jsou uvedeny především základní principy zacházení s vězněnými osobami.) Ústava ČR 2.2. Přijímání odsouzených do výkonu trestu Nástup do vězení: Odsouzené přijímají v příslušné věznici vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník, vychovatel, popřípadě další zaměstnanci Vězeňské služby určení ředitelem věznice. 15 Ve vězení také platí jiné vzorce chování, které jsou odlišné od těch obecně platných (ve společnosti mohou být i nežádoucí). Adaptace na prostředí věznice ovlivňuje hodnoty, normy i standardy chování, a to se nakonec stává překážkou návratu trestaného do společnosti.. 16 Obecně platí, že čím delší je výkon trestu odnětí svobody, tím hůře se odsouzený adaptuje zpět do společnosti Adaptace odsouzených na vězeňský systém Vězeňský systém, resp. systém každé z věznic lze považovat za určitou společnost, ve které platí ustálené normy a pravidla. Aby se odsouzený adaptoval do tohoto systému, musí se těmto pravidlům naučit, přičemž tato adaptace přináší i změnu jeho dosavadních hodnot. Prizonizace Odsouzený často ztrácí rodinné vazby, a protože člověk potřebuje komunikovat s okolím, vzniká sociální interakce mezi vězni. Aby však do života ve věznici zapadl, musí se adaptovat na jeho systém a přijmout příslušná pravidla a hodnoty. Tato adaptace se nazývá prizonizací. Proces prizonizace se skládá ze dvou složek: 19

18 1. Institucionalizace Tento pojem označuje adaptaci na vysoce organizovaný vězeňský život spojený se ztrátou aktivity a iniciativy. 17 Odsouzený ztrácí samostatnost a mění své postoje i vzorce chování, současně s tím se mu tak vytrácí i schopnost návratu do společnosti. Po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se jedinec stále řídí novým systémem hodnot a je tedy pořád závislý na iniciativě ostatních lidí. Podle Vágnerové 18 totiž osobnost dlouhodobě a opakovaně trestaného v mnoha složkách degraduje. 2. Ideologizace Ideologizace představuje přijetí pravidel a norem typických pro vězeňské prostředí. Přijímá i jeho hodnotový systém a co je důležité ztotožňuje se s ním. Adaptace na tento systém se především projevuje označením společného nepřítele (většinou Vězeňská služba a personál věznice) a současně také ospravedlňováním vlastního delikventního chování. Dalším znakem ideologizace je také vězeňský argot, který je specifický pro určitou skupinu vězňů. Mezi vězni se pak utvoří určité sociální skupiny, ve kterých dochází (navzdory skutečnému účelu trestu odnětí svobody, kterým je resocializace odsouzeného) k výměně informací o eventuálních dalších trestných činnostech (zvláště u prvotrestaných tedy i k většímu rozvoji kriminálních znalostí a někdy i k plánování těchto aktivit do budoucna). Sociální hierarchie odsouzených ve věznici role ve skupině vězňů podle Netíka 19 : o role neformálního vůdce (tzv. král ) na různé úrovni (cela, oddělení, ústav), chová se nadřízeně, nadřazeně a někdy se projevuje až krutým ovládáním okolí. Je reprezentantem kriminální subkultury a nositelem její ideologie, 20

19 o role délesloužícího (tzv. kmet ) ve vězení je delší dobu a zná proto poměry v ní. Je tedy zkušený a adaptovaný na prostředí, má respektované postavení, o role řadového příslušníka skupiny má jasně vymezená práva a povinnosti, o role outsidera (tzv. pakárna, neandrtálec či otrok ) je slabý nezkušený a mívá nižší intelekt; bývá využíván vůdcem skupiny a musí tedy oddaně sloužit králi. o role reprezentanta protivníka skupiny nemusí se vyskytovat v každé skupině; někdy mívá podobnou roli jako outsider, ale je jím většinou relativně málo narušený jedinec, který není dostatečně adaptovaný na vězeňské prostředí Práva a povinnosti odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody I člověk odsouzený k trestu odnětí svobody má svoje práva, která jsou zaručena jak Listinou základních práv a svobod a Ústavou ČR, tak i vnitřním řádem věznice. Na druhé straně je nutno říci, že vězeň má i určité povinnosti a také že určitá práva jsou díky trestu omezena (např. právo na svobodu pohybu). Práva a povinnosti odsouzených ve výkonu trestu lze rozdělit do několika skupin 20 : Práva dvě základní skupiny: 1. Právo na uspokojování základních sociálních potřeb a poskytování zdravotní péče. Uspokojování těchto potřeb zajišťuje podmínky pro duševní a fyzický rozvoj odsouzených. 2. Tato skupina práv se týká udržování nebo případného rozšiřování sociálních vztahů. Patří sem právo na: nákup potravin, přijímání návštěv, na příjem balíčku, příjem peněz, na uspokojování kulturních potřeb, na 21

20 duchovní službu a využití speciální služby odborníků, na umožnění použití telefonu a na ochranu svých práv. Současně platí, že po dobu výkonu trestu odnětí svobody jsou odsouzení povinni podrobit se omezení některých práv a svobod, které jsou v rozporu s účelem výkonu trestu a nebo vzhledem k výkonu trestu nemohou být uplatněny. Omezení se vztahují na nedotknutelnost osoby a soukromí, svobodu pohybu a pobytu, zachování listovního tajemství, tajemství jejich písemností. Jsou to práva: svobodné volby povolání, na stávku, sdružovat se ve spolcích, společnostech, podnikat, provozovat jinou hospodářskou činnost, právo svobodné volby lékaře a zdravotního zařízení, zakládat politická hnutí, vykonávat volené a jiné veřejné funkce. Povinnosti odsouzených rozděleny do tří skupin: 1. Povinnost dodržovat pořádek a kázeň, také plnit pokyny a příkazy Vězeňské služby 2. Odsouzení jsou povinni strpět úkony, které jsou spojené s kontrolou Vězeňské služby 3. Do této skupiny patří povinnost dodržovat zákazy Kázeňské odměny a tresty v průběhu výkonu trestu odnětí svobody V rámci výkonu trestu odnětí svobody jsou odsouzeným vychovateli udělovány kázeňské odměny a tresty. Mají písemnou formu a jsou zaznamenávány v kartě odsouzeného do tzv. záznamů o výkonu trestu odnětí svobody. Kázeňské odměny odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody Jestliže odsouzený svým chováním a jednáním nebo příkladným činem projevuje odpovědný přístup k plnění stanovených povinností a spolupracuje při naplňování účelu výkonu trestu, lze mu udělit odměnu. 21. Dle zákona 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody se odměnami rozumí: 22

21 a) pochvala b) mimořádné zvýšení doby trvání návštěv během jednoho kalendářního měsíce až na 5 hodin c) povolení jednorázového nákupu potravin a věcí osobní potřeby odsouzenému, který jinak tyto nákupy nemůže provádět d) zvýšení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendářních měsíců e) věcná nebo peněžitá odměna až do výše Kč f) rozšíření osobního volna na sportovní, kulturní nebo jiné zájmové aktivity až na dobu 1 měsíce g) povolení opustit věznici až na 24 hodin v souvislosti s návštěvou nebo s programem zacházení h) přerušení výkonu trestu Kázeňské tresty odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody Naopak neplnění uložených povinností, zaviněné porušením zákonem stanovených povinností, pořádku a kázně je kázeňským přestupkem, za který lze uložit kázeňské tresty. Těmi jsou podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody: a) důtka b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu 3 kalendářních měsíců c) zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce 23

22 d) pokuta až do výše Kč e) propadnutí věci f) umístění do uzavřeného oddělení až na 28 dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů programu zacházení g) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až na 20 dnů h) odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny O kázeňských trestech a odměnách je vychovatel příslušného oddělení povinen udělat zápis do záznamu o průběhu trestu (součást karty odsouzeného). Kázeňský trest lze ale po uplynutí zkušební doby či proti získané kázeňské odměně zahladit. Zahlazením kázeňského trestu se na odsouzeného hledí, jako by mu nebyl trest uložen. Tyto tresty a odměny jsou důležité i při posuzování žádosti odsouzených o podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Propuštění z výkonu trestu Věznice propustí odsouzeného z výkonu trestu jestliže: a) uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu a Vězeňské službě nebylo doručeno nařízení soudu k výkonu dalšího trestu, b) obdržela písemný příkaz, aby odsouzený byl propuštěn na svobodu, vydaný soudem na základě jeho rozhodnutí, c) propuštění nařídil státní zástupce při výkonu dozoru nad výkonem trestu, nebo 24

23 d) o propuštění rozhodl prezident republiky při udělování milosti nebo ministr při výkonu svých oprávnění podle trestního řádu. 22 Přiměřenou dobu (většinou půl roku) před propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody je odsouzený zařazen na výstupní oddělení (pouze odsouzení, kterým byl uložen trest odnětí svobody na dobu delší než 3 roky), kde je na propuštění připravován (i formou vycházek z věznice za doprovodu zaměstnance věznice či vězeňské služby). Programy zacházení s odsouzenými, kteří již byli zařazeni do výstupního oddělení, jsou zaměřeny hlavně na přípravu odsouzených pro samostatný život. Nejčastěji proto odsouzení umístění na výstupním oddělení spolupracují s orgány sociálního zabezpečení. 25

24 3. Psychologická a psychiatrická péče Vědní disciplíny zabývající se psychologickou a psychiatrickou péčí o odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody Penitenciární psychologie Penitenciární psychologie se zabývá problémy procesu penitenciárního zacházení s odsouzenými. Zkoumá tedy zejména psychologické aspekty klasifikace odsouzených (individuální zvláštnosti, vývoj osobnosti, etnogeneze delikventních chování a další sociální chování), diagnostikuje změny chování odsouzeného v průběhu výkonu trestu odnětí svobody (individuálně-psychologické a sociálněpsychologické problémy života ve věznicích. Psycholog se také podílí na výběru personálu. Psychodiagnostika S penitenciární psychologií úzce souvisí psychodiagnostika. Základním úkolem klinické psychologie je psychodiagnostika, tj. rozpoznávání psychických zvláštností individua v relaci s jeho životními podmínkami, současnými i minulými, a v relaci s jeho případem. 23 Znalecké vyšetření by mělo obsahovat transparentní i projektivní techniky testování. Mezi tyto vyšetřovací metody a techniky psychodiagnostiky řadíme například rozbor dokumentace o odsouzeném, interview (v něm zmíníme údaje z minulosti i současnosti odsouzeného), kresby, ROR test (Rorschachův test), pozorování či dotazník. Penitenciární psychiatrie Tento speciální obor psychiatrie se zaměřuje na diagnostikování a poskytování individualizované léčebně-terapeutické péče odsouzených s odchylkami od psychické normy. 24 Penitenciární psychiatři tak pracují s odsouzenými, kteří trpí hlavně poruchami osobnosti či těžkými neurózami. Poskytují také protialkoholovou a 26