Trestní odpovědnost mladistvých v ČR

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Trestní odpovědnost mladistvých v ČR Bakalářská práce Autor: Iveta Janíková Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Josef Dočkal Brno Duben, 2010

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Brně, dne 24. dubna 2010 Iveta Janíková

3 Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu své bakalářské práce, Mgr. Josefu Dočkalovi, za odborné konzultace, podnětné rady a hodnotné připomínky. Ze srdce také děkuji své rodině, která mě všestranně podporovala po celou dobu mého studia.

4 Anotace Ve své bakalářské práci se zabývám Trestní odpovědností mladistvých v České republice, zejména posuzováním rozumové a mravní vyspělosti mladistvých pachatelů a na alternativní způsoby trestu odnětí svobody. Cílem práce je popsat současný stav trestní odpovědnosti mladistvých, zamyšlení nad současnou výší věkové hranice trestní odpovědnosti mladistvých a nad výší současných trestů a jejich adekvátnosti ke spáchanému deliktu. Při posuzování situace se opírám o delikty spáchané mladistvými na území České republiky. V závěru práce se práce posuzuji také současnou právní úpravu, která se týká vraţd spáchanými dětmi do 15 let. Annotation In my bachelor work I deal with the criminal responsibility of the young people in the Czech Republic, especially assessing intellectual and moral maturity of the young offenders and alternative ways of imprisonment. The aim of the work is to describe the recent stage of the criminal responsibility of the young people, to think of the recent age limit of the criminal responsibility of the young people and also the recent punishment size and its adequacy towards the committed crime. When assessing the situation I rely on the crimes committed by the young people in the Czech Republic. In the conclusion of the work I also assess the recent legal form, which concerns the murders committed by children under 15 years old.

5 Obsah: Úvod Historický vývoj norem upravujících trestní odpovědnost mladistvých Období 15. aţ 19. století Období 19. a 20. století Současná právní úprava zákon č. 218/2003 Sb Rozumová a mravní vyspělost mladistvého pachatele Specifické znaky trestní odpovědnosti mladistvých Alternativy k trestu odnětí svobody. 33 Závěr 38 Seznam použitých zkratek 44 Seznam použité literatury a použitých internetových odkazů Přílohy.50 Oficiální zadání bakalářské práce 5

6 Namísto chápání spravedlnosti jako odplaty je moţné ji vnímat jako obnovu. Jestliţe kriminalita zraňuje, spravedlnost má napravovat křivdy a napomáhat uzdravení. Howard Zehr Úvod Ve své bakalářské práci na téma Trestní odpovědnost mladistvých v České republice bych se ráda zaměřila zejména na posuzování rozumové a mravní vyspělosti mladistvých pachatelů a na alternativy k trestu odnětí svobody. Cílem práce je popsat současný stav trestní odpovědnosti mladistvých, zamyšlení nad současnou výší věkové hranice trestní odpovědnosti mladistvých a nad výší současných trestů a jejich adekvátnosti ke spáchanému deliktu. V moderní společnosti je velmi dynamický vývoj procesů a změn, které se týkají všech členů společnosti. Tyto procesy a změny nemusí být vţdy pro jedince i společnost přínosné, mohou přinášet i negativní důsledky. Mohou se také významně podílet na rozvoji delikventního chování mládeţe. 1 Odborník na problematiku delikventní mládeţe Oldřich Matoušek k tomu ve své práci říká: Slábnou systémy sociální kontroly, které tradičně ovlivňovaly ty sféry ţivota, jeţ se dnes pokládají za soukromé. 2 Ztrácí se vliv náboţenství, autorita školy, také se liberalizuje postoj společnosti k sociálním jevům jako jsou drogy, prostituce, gamblerství atp. Velmi slábne také tradiční role rodiny, je stále větší příklon ke konzumnímu stylu ţivota. Tento hektický způsob ţivota klade velký nárok na psychiku člověka. Právě zvýšený nárůst některých 1 Změnily se také výrazně příčiny poruch chování z hlediska sociální narušenosti dětí a mladistvých v návaznosti na změny ve společnosti, k nimţ došlo po listopadu Zatímco dříve rizikové skupiny dětí a mládeţe pocházely zejména z dysfunkčních rodin niţších společenských vrstev a z okruhu tzv. nepřizpůsobivých rodin, nyní - jak je uvedeno i v této zprávě - se příčiny asociálního, resp. antisociálního, chování rovnoměrně objevují ve všech vrstvách společenské struktury, bez zřetele na společenské postavení rodičů, jejich ekonomické a sociální poměry. Do popředí se dostává významný kriminogenní faktor, jímţ je nedostatečná rodinná péče, selhávání institucionální výchovné péče a systému sociální prevence. KOPEČNÁ, Bohumíra. O trestné činnosti páchané mladistvými a nedospělci. [on-line]. 11/1998 [citováno ]. Dostupné z WWW: 2 MATOUŠEK, Oldřich, KOLÁČKOVÁ, Jana, KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. Praha: Portál 2005, str ISBN X 6

7 forem sociálně patologického chování 3 se stal významným a často diskutovaným tématem současnosti. Obavy z neustálého nárůstu těchto sociálně-patologických jevů mezi mládeţí evokují snahy o hledání příčin a vysvětlení tohoto chování, v neposlední řadě také snahu o hledání způsobů jejich eliminace. Velmi významným krokem byl vznik Probační a mediační sluţby v České republice k 1. lednu 2001, a pak také zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů. Mladistvý je v českém prostředí v nejobecnějším smyslu člověk, který dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. Mladistvou osobou je osoba ode dne, který následuje po dni patnáctých narozenin do dne, ve kterém dovršila osmnáct let věku. Mladistvý je jiţ za své činy trestně odpovědný, jeho osobnost však není plně zformována a ani proces socializace není ukončen. Mladiství mají stále nedostatek ţivotní zkušenosti, neumějí správně hodnotit ţivotní situace, mají sklon k napodobování, negativismu a kritičnosti, tendenci dokázat svoji odvahu, často chybí konkrétní představa o vlastním místu ve společnosti. Také proto se soudnictví ve věcech mladistvých řídí zvláštními ustanoveními. 4 Kriminalita obecně i kriminalita mládeţe speciálně je závaţným sociálně patologickým jevem. Není proto divu, ţe kriminalitou se zabývá a zkoumá ji řada vědních oborů, které můţeme souhrnně nazvat vědními obory o člověku. Z těchto vědních oborů můţeme jmenovat: psychiatrii, patopsychologie, psychologii, etopedii, sociologii atd. Kriminální čin je masivním projevem poruchy chování jedince v dimenzi antisociálního chování závaţného charakteru, jeţ se projevuje porušováním společností saturovaných norem v takové míře, ţe toto porušení norem je popsáno, tj. přesně vymezeno specifikací, a sankcionováno způsobem popsaným v předpisech trestního práva. 5 3 Jako sociálně patologické se rozumí takové chování jedince, které je charakteristické především nezdravým ţivotním stylem, nedodrţováním nebo porušováním sociálních norem, zákonů, předpisů a etických hodnot, chování a jednání, které vede k poškození zdraví jedince, prostředí, ve kterém ţije a pracuje, a ve svém důsledku pak individuálním, skupinovým či celospolečenským poruchám a deformacím. POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana, TOMKO, Anton. Prevence sociálně patologických jevů. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r. s., 2003, str. 7. ISBN Sociální práce 2. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < spedagogika.czechian.net/socialni% 20prace_2.doc> 5 SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní postavení mladistvých. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, str. 19. ISBN

8 1. Historický vývoj norem upravujících trestní odpovědnost mladistvých 1.1 Období 15. až 19. století Na historickém území Čech, Moravy a Slezska nebyla dlouhou dobu jednotná kodifikace trestního práva. Ve středověku se rozlišovalo mezi tzv. nedospělostí a dospělostí. Odlišit obě skupiny od sebe nebylo jednoduché, neexistovala jednotící pravidla. Dospělost se odvozovala od vyspělosti tělesné, která se zjišťovala ohledáním. Později se jiţ dospělost rozlišovala dle věku a to nejednotně pro chlapce a děvčata. Bliţší právní úprava mladistvých v této době neexistovala. Lze konstatovat, ţe v určitých případech byla brána nedospělost jako polehčující okolnost. 6 Obnovené zřízení zemské z roku 1627 pro Čechy a 1628 pro Moravu postrádalo ustanovení týkající se mladistvých, ale ponechávalo subsidiární platnost Koldínových městských práv 7, která upřednostňovala pokutu pro mladistvé před trestem. Koldínovým dílem český právní ţivot získal mimořádně cenný příspěvek. Zákoník byl formulován výbornou češtinou a jeho ustanovení sestavena do přehledného systému. Koldín hojně pouţil i zemského práva a sněmovních usnesení. Se zdarem obohatil svou práci prvky z práva římského upraveného k domácím účelům. Zákoník obsahoval právní předpisy, které v podstatě upravovaly veškerý ţivot obyvatel města i jeho správu a soudnictví. 8 Hrdelní řád císaře Josefa I. z roku 1707 představuje unifikační snahy v oblasti trestního práva. Josefina i Constitutio Criminalis Carolina uţívají mírnější posuzování trestných činů osob mladistvých tedy jako polehčující okolnosti. Hrdelní řád Marie Terezie z roku 1768 rozlišuje mezi dětstvím - do 7. roku (Kinderheit), nedospělostí - 6 Mladiství jako speciální skupina. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 7 Návrh této kodifikace pocházel z pera Pavla Kristiána z Koldína, v té době učitele-rektora na praţských školách. Roku 1565 se Koldín stal kancléřem Starého Města praţského a roku 1569 byl hotov definitivní návrh jeho díla Práva městská království českého. VANĚČEK, Václav. Dějiny státu a práva v Československu Praha, 1958, str MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva.praha: Linde, 1997, str ISBN X 8

9 do 14. roku (Unmunddigkeit) a věkem mladistvých - do 16. roku věku (das weitere jugendliche Alter) Období 19. a 20. století Podobně dělil i Rakouský trestní zákon z roku 1852 na dětství, které vylučovalo trestní odpovědnost, období nedospělosti, které znamenalo zmenšenou trestní odpovědnost a období mladistvých, někdy se uţívalo mírnějšího trestání. Období mladistvých bylo od 14. roku do 20. roku věku. O trestných činech, kterých se dopustí děti zločiny nedospělých od 11. do 14. roku, stanoví: Činy trestné, jichţ se dopustí děti aţ od dokonaného desátého roku aţ do dokonaného čtrnáctého roku trestají se činy jeţ se jen pro nedospělost pachatelovu nepřičítají jako zločiny ( 2 lit.d), jakoţto přestupky ( 269 a 270). Uvedený zákon platil na našem území aţ do roku 1950, kdy byl nahrazen zákonem č. 86/1950 Sb. Ovšem příslušná ustanovení týkající se mladistvých byla zrušena zákonem č. 48/1931 Sb., včetně citovaného ustanovení. 10 Na přelomu 19. a 20. století se začala do popředí dostávat otázka mladistvých. Byla vypracována osnova zákona o trestání a trestní ochraně osob mladistvých, která rozlišovala ještě mezi dětstvím a dospělostí stupeň mladistvých - od let. Toto období bylo bráno jako věk pochybné příčetnosti, coţ znamenalo, ţe soud musel v kaţdém individuálním případě zkoumat, zda lze mladistvého povaţovat za příčetného či nikoliv. Tato osnova zákona byla několikrát přepracována, ale do rozpadu Rakouska - Uherska se zákonem nestala ŠUBRT, Milan. Trestněprávní odpovědnost a ochrana mládeţe. Praha: Policejní akademie České republiky, 2008, str. 7. ISBN ŠUBRT, Milan. Trestněprávní odpovědnost a ochrana mládeţe. Praha: Policejní akademie České republiky, 2008, str. 7. ISBN Mladiství jako speciální skupina. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 9

10 Zde můţeme sledovat, ţe je velmi obtíţné určit počátek trestní odpovědnosti naprosto pevnou věkovou hranicí. Mezi dětství a dospělost je zde vloţen přechodný stupeň mladistvý, který je, jak je napsáno výše, prohlášen za věk pochybné příčetnosti. Ve dnech března 1907 se konal ve Vídni první rakouský kongres pro ochranu dětí. Na základě jeho závěrů předloţila vláda ještě v témţe roce panské sněmovně návrh zákona o trestání a trestní ochraně osob mladistvých. Znovu byl poté předloţen o dva roky později a konečně 27. června 1910 panskou sněmovnou schválen jako zákon o trestním právu mladistvých. Současně s tím byl přijat i zákon o ochranné výchově. Poté co se však oba zákony dostaly do poslanecké sněmovny jejich cesta skončila. Rozhodující roli sehrála finanční otázka. 12 Po vzniku samostatné Československé republiky byla věnována i zvýšená péče mladistvým, která se zpočátku zabývala pouze péčí o osiřelé a opuštěné dětí, ale postupně se věnuje i dětem ţijícím v rodinách, které neplní své výchovné funkce. Roku 1918 vznikla Úřadovna pro péči o mládeţ u okresního soudu trestního v Praze, později vznikla i útulna Dobrý Pastýř, kam byli přechodně umísťováni mladiství chlapci. Tyto instituce převzala v roce 1928 Jednota pro podporu soudů Velké Prahy v péči o mládeţ. 13 Na území Čech, Slovenska a Podkarpatské Rusi nebyla jednotná právní úprava. K unifikaci došlo aţ v roce 1931 zákonem o trestním soudnictvím nad mládeţí z 11. března č. 48/1931 Sb. K jeho provedení bylo vydáno vládní nařízení č. 195/1931 Sb. 14 Dle tohoto zákona je důleţité mladistvé vychovávat a ne trestat. Stejný trest, který je uloţen dospělému pachateli, neplní stejný účel u mladistvého a můţe být i škodlivým. To znamená, ţe trestné činy spáchané mladistvými byly posuzovány mírněji a odchylně od trestných činů osob dospělých, a aby také trestní řízení bylo tomuto přizpůsobeno. Soudce má mít na výběr dostatek nápravných prostředků. 12 SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní postavení mladistvých. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, str. 9. ISBN Mladiství jako speciální skupina. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 14 SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní postavení mladistvých. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, str. 9. ISBN

11 Důleţité je, aby se trestního řízení zúčastňovali představitelé sociální péče o mládeţ a aby nebyla péče o mladistvého tříštěna mezi více orgánů, zejména soudce trestního a poručenského. 15 Je jiţ obecným míněním celého kulturního světa, ţe zločinnosti mládeţe nestačí čeliti trestem, nýbrţ ţe je zapotřebí zjišťovati a potírati ono skryté zlo, z něhoţ trestný čin vytryskl. Toto zlo, zaviněné často hlubšími individuálními a sociálními příčinami, leţícími i mimo osobu pachatelovu, bývá někdy větší, neţ jak by se dalo souditi z trestného činu, a stává se zhusta pramenem zločinnosti ve věku dospělém. Čeliti tomuto zlu zavčas a to nejen trestem, který je tu často prostředkem neúčinným, nespravedlivým, ba i nebezpečným, nýbrţ i opatřeními výchovnými, směřujícími hlavně k mravní záchraně a polepšení mladistvého, je tu příkazem humanity a rozumné kriminální politiky. Jinak nelze zabrániti tomu, aby ze zanedbané mládeţe se doplňovaly řady zločinců z povolání a rostlo tíţivé a neproduktivní břímě vězeňství a pauperismu. Větší péče a vyšší náklad věnované státem i společností na polepšení mladistvých provinilců jsou jistě prací a kapitálem, které časem ponesou dobré ovoce. 16 Trestní zákon č. 86/1950 Sb. zrušil bez náhrady zákon o trestním soudnictví nad mládeţí z roku Tím byly zrušeny i soudy mládeţe a úřadovny pro péči o mládeţ. Tento trestní zákon se o mladistvých zmiňoval pouze v osmi ustanoveních, přičemţ soud mohl upustit od potrestání: 17 a) nemohl-li mladistvý z omluvitelného důvodu plně rozpoznat, kdy jeho jednání je pro společnost nebezpečné, b) šlo-li o trestný čin menšího významu, k němuţ byl mladistvý sveden příleţitostí nebo tíţivými osobními nebo rodinnými poměry, 15 Mladiství jako speciální skupina. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 16 ŠUBRT, Milan. Trestněprávní odpovědnost a ochrana mládeţe. Praha: Policejní akademie České republiky, 2008, str. 8. ISBN Mladiství jako speciální skupina. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 11

12 c) šlo -li o trestný čin menšího významu, jehoţ se mladistvý dopustil nerozváţností, nebo pod vlivem jiné osoby, d) měl-li soud za to, ţe ochranná výchova, kterou nařídí, splní účel trestu. Trestní řád z roku 1950 také umoţňoval, aby ze stejných důvodů prokurátor vůči mladistvému zastavil trestní stíhání ( 230). Tato dvě ustanovení byla ve zkrácené podobě obsaţena ještě v novelách trestního zákona č. 63/1956 Sb. a v zákoně o trestním řízení č. 64/1956 Sb. Neobjevila se ale jiţ v nových trestních kodexech z roku trestní zákon č. 140/ 1961 Sb., trestní řád č. 141/1961 Sb. 18 Po historicky velmi dlouhé době, neboť základy trestního zákonodárství nad mládeţí byly v naší zemi poloţeny jiţ zákonem č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeţí, se řešení problému delikventního chování mládeţe opět dostává do popředí politické pozornosti. V této souvislosti nelze pominout, ţe jiţ v průběhu šedesátých a na počátku sedmdesátých let tehdejší Výzkumný ústav kriminologický 18 Problematika trestní odpovědnosti, trestání a trestního stíhání mladistvých je v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Trestní odpovědnost a trestání mladistvých je obsaţeno v hlavě sedmé, 74 aţ 87 tr. zák., řízení proti mladistvým je upraveno v hlavě deváté, 291 aţ 301 tr. řádu. V těchto ustanoveních je vyjádřena zvýšená péče, kterou je nutno v celospolečenském zájmu mládeţi věnovat (srov. čl. 32 odst. l Listiny základních práv a svobod). Platí obecná zásada, ţe pokud hlava sedmá obecné části trestního zákona neobsahuje ustanovení zvláštní, uţije se na mladistvého ostatních ustanovení trestního zákona; obdobně pak, pokud hlava devátá trestního řádu neobsahuje ustanovení zvláštní, uţije se i na řízení proti mladistvým obecných ustanovení trestního řádu. Základní rozdíly od obecných ustanovení trestního zákona spočívají v tom, ţe trestní odpovědnost mladistvého (15 aţ 18 let) spočívá v odlišném hodnocení stupně společenské nebezpečnosti jako materiálního znaku trestného činu (vyšší neţ malý stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, 75 tr. zák.). Účel trestu u mladistvého sleduje především jeho výchovu se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhoţ pochází ( 76 tr. zák.). Trestní zákon omezuje téţ tresty, které lze mladistvému uloţit, a to na odnětí svobody, obecně prospěšné práce, propadnutí věci a vyhoštění, dále za zákonem stanovených podmínek i peněţitý trest a trest zákazu činnosti, přičemţ trestní sazby odnětí svobody se u mladistvých sniţují na polovinu, přičemţ však horní hranice sazby nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Horní hranice trestu zákazu činnosti nesmí převyšovat pět let ( 78 a 79 tr. zák.). Ostatní tresty ukládané mladistvým takto omezeny nejsou. Zvláštní ustanovení má trestní zákon ohledně uloţení podmíněného odsouzení mladistvému a ohledně zahlazení odsouzení ( 82 a 87 tr. zák.). Dále trestní zákon umoţňuje mladistvému uloţit zvláštní ochranné opatření - ochrannou výchovu ( 84 tr. zák.), přičemţ při jejím uloţení můţe soud upustit i od potrestání, má-li za to, ţe ochranná výchova zajistí nápravu mladistvého lépe neţ trest ( 77 tr. zák.). Zvláštní ustanovení trestního řádu pak mají za cíl zabezpečit důsledné objasnění okolností nezbytných pro spravedlivé rozhodnutí, výchovné působení řízení na mladistvého a zajistit důslednou obhajobu mladistvého vzhledem k jeho věku a rozumové vyspělosti Vládní návrh zákona o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů - důvodová zpráva. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 12

13 prosazoval na základě svých výzkumných prací ustavení samostatného trestního soudnictví nad mládeţí a také v hlavním referátu české delegace na III. Mezinárodním sympoziu ke kriminalitě mládeţe, které se uskutečnilo v Praze v roce 1971, zazněl jednoznačný poţadavek na zřízení samostatných soudů mládeţe. Tyto snahy však v důsledku tehdy nastoupené normalizace nedošly svého legislativního vyjádření. 19 Začátkem 80. let započaly přípravné rekodifikační práce na nových trestních zákonech. V 90. letech pak byly přijaty novely - novela trestního zákona č. 175/1990 Sb., novela trestního řádu č. 178/1990 Sb. V rámci těchto novel došlo k rozšíření moţností trestů, které lze uloţit mladistvému a téţ došlo k rozšíření případů, kdy nastávají po vykonání určitých trestů u mladistvého účinky zahlazení odsouzení ihned po výkonu těchto trestů. 20 Trestní soudy ukládaly mladistvým nejčastěji podmíněné odsouzení, v průběhu devadesátých let to bylo kaţdoročně ve více neţ 70% případech. Aţ na výjimky se jednalo o tzv. prosté podmíněné odsouzení, tzn. bez moţnosti uloţit v rámci podmíněného odsouzení přiměřená omezení. Zákonem předpokládaná kontrola chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného odsouzení je však zpravidla prováděna jen zcela formálně. Soudy dosud náleţitě nevyuţívají ani moţnosti kombinovat podmíněné odsouzení s dohledem. Co do frekvence vyuţití různých moţností, jak reagovat na kriminalitu mladistvých, volily soudy v devadesátých letech relativně často i moţnost upustit u mladistvých od potrestání. V oblasti sankční politiky uplatňované vůči mladistvým tak došlo k posunu ve prospěch opatření nespojených s odnětím svobody. Význam této bezesporu pozitivní změny je však oslaben absencí jakéhokoliv výchovného vedení, tj. kontroly, dohledu a pomoci po Vládní návrh zákona o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů - důvodová zpráva. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 20 Mladiství jako speciální skupina. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 13

14 vynesení odsuzujícího rozsudku. To vedlo k logické recidivě těchto mladistvých pachatelů. 21 Mladiství se na celkovém počtu odsouzených osob nejvýrazněji podíleli v roce 1993, kdy tvořili téměř patnáct procent všech odsouzených, od tohoto roku do roku 2001 klesl procentuální podíl o polovinu. Můţeme konstatovat, ţe kriminalita dětí a mladistvých se vyvíjí na úrovni kriminality celé společnosti, v rámci celého vývoje byla do roku 1998 jednou z nejdynamičtějších oblastí, v roce 2000 kriminalita dětí poklesla o 18 % a kriminalita mladistvých o 9,5 %, sestupný trend pokračoval i v roce 2001 (viz Příloha Tabulka č. 4), kdy se kriminalita dětí dostala pod úroveň roku 1995 a kriminalita mladistvých se blíţila roku 1990 (viz Přílohy Tabulka č. 5). Těţištěm delikvence byla majetková trestná činnost Současná právní úprava zákon č. 218/2003 Sb. V roce 2003 došlo v České republice k významné a v jistém smyslu přelomové změně v oblasti posuzování odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy. Stalo se tak zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe) ze dne 25. června Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna Nový zákon o soudnictví ve věcech mládeţe tak oproti dřívějšímu pojetí poněkud přesunuje důraz z víceméně represivního pojetí trestního práva na následně preventivní působení na mladé lidi. Zákon prioritně neusiluje o potrestání či izolaci 21 KUKRÁLOVÁ, Hana. Mladistvý pachatel. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: <http// 22 KARABEC, Zdeněk, DIBLÍKOVÁ, Simona, ZEMAN, Petr. Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe, Česká republika. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, str. 83. ISBN Tento zákon umoţňuje nové přístupy v řešení antisociálního jednání mladých lidí. Jiţ v 2 citovaného zákona se zdůrazňuje, ţe projednáváním protiprávních činů dětí mladších 15 let a mladistvých se má sledovat prvořadě to, aby se mladý člověk jednak zdrţel dalšího páchání protiprávních činů a podle svých sil a schopností přispěl k nápravě újmy, která vznikla jeho protiprávním činem, jednak a to zejména aby si našel společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji. VEČERKA, Kazimír, a kol.. Mládeţ v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, str. 5. ISBN

15 mladého pachatele od společnosti, ale o zastavení jeho nastoupené delikventní dráhy, o vytvoření podmínek pro nápravu a odčinění spáchaných činů a o celkovou restauraci chybných socializačních procesů, které se spolupodílely na jeho aktuální antisocialitě. To vše se má dít především prostředky nesankční povahy, prostředky, které signalizují skutečný zájem společnosti o nápravu o začlenění resocializovaného mladého jedince do pozitivních struktur společnosti. Zákon dává jasně najevo, ţe právo aplikované na mládeţ chce vědomě navazovat na obecný propracovaný systém preventivního zacházení s nastupující generací. Ani v této chvíli, kdy se mladistvý nebo dítě do 15 let dopustí činu, na který pamatuje trestní zákon, se tento moment nesmí ztratit ze zřetele. Přestoţe zákon č. 218/2003 Sb. platí jiţ několik let, lze v jeho aplikační praxi dosud vysledovat určité rezervy. Není jednoduché vytvořit účinný, plně funkční a propracovaný systém pro nápravu pachatelů z řad mládeţe. Ten musí navazovat na jedné straně na systémově zaloţený, obecně aplikovaný preventivní systém ochrany mládeţe před asociálním či antisociálním vývojem, na druhé straně se opírat o stabilní funkční síť adekvátních výchovných zařízení a odborníků, kteří budou schopni poskytovat soustředěný probační dohled 24 či program, kontrolovat výchovné povinnosti či uloţená výchovná omezení. 25 Základem trestní odpovědnosti mladistvého je, podle platné právní úpravy, spáchání provinění. V 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. je totiţ uvedeno, ţe trestný čin spáchaný mladistvým 26 se nazývá provinění. Pojmové znaky trestného činu, tj. nebezpečnost činu pro společnost a znaky uvedené v zákoně, jak tyto byly blíţe 24 Historie probace začala v anglosaském právu, v kontinentálním právu byla rozvíjena zejména v Holandsku. Sociální práce s pachateli trestných činů vycházela v bývalém Československu jednak z tradice první republiky a díky aktivitám mnohých odborníků v této oblasti, zejména od konce 60. let, tu neustále byly snahy o systémovou práci s pachateli trestných činů, i přesto, ţe tehdejší reţim takovým aktivitám nebyl nakloněn Jednalo se zejména o systém sociálních kurátorů pro osoby v obtíţné sociální situaci resp. propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody v rámci tzv. postpenetenciární péče /přibliţně od r. 1970/. Později se vytvořil i systém kurátorů mládeţe, kteří se zaměřovali na pomoc a dohled nad problémovou mládeţí v souvislosti s trestnou činností Po roce 1989 zesílily aktivity směřující k reformě trestního práva, k rozšíření škály trestů a opatřeních nespojených s trestem odnětí svobody a k posílení prvků psychosociálního zacházení s pachateli trestných činů. Do popředí zájmu se dostala rovněţ otázka postavení poškozených v trestním procesu a moţnosti jejich účinnější morální i materiální satisfakce. V této souvislosti byla v průběhu 90.let prostřednictvím dílčích novel trestního zákona a řádu přijata řada alternativních sankcí a odklonů od klasického trestního řízení. Probace. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < > 25 VEČERKA, Kazimír, a kol.. Mládeţ v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, str ISBN Mladistvým je podle 2 písm. d) ZSM ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. 15

16 vymezeny v předcházející kapitole, se pouţijí i v případě provinění, pokud zákon o soudnictví ve věcech mládeţe nestanoví jinak. 27 Zákon č. 218/2003 Sb. reflektuje skutečnost, ţe stupeň rozumové a mravní vyspělosti, zejména okolo 15 let věku, je u jednotlivých mladistvých velmi rozdílný. Tato koncepce trestní odpovědnosti tzv. trestní odpovědnosti relativní 28 je kromě dovršení stanoveného věku v době spáchání trestného činu podmíněna i dosaţením určité míry mravní a rozumové vyspělosti. Proto stanoví, ţe mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. 29 Znamená to, ţe mladistvý je trestně odpovědný pouze tehdy, pokud dosáhl takového stupně vývoje po stránce intelektuální a po stránce mravní, jaký je obvyklý u jeho vrstevníků, a umoţňoval mu rozpoznat protiprávnost svého jednání a podle toho jednání usměrnit. 30 Dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné. Dopustí-li se však dítě mladší patnácti let činu jinak trestného, učiní soud pro mládeţ opatření potřebná k jeho nápravě, která jsou uvedena v 93 zákona č. 218/2003 Sb. Jednání dítěte mladšího neţ patnáct let, které je jiným protiprávním činem, neţ je uveden v odst zákona č. 218/2003 Sb. (čin jinak trestný), se posuzuje a projednává podle obecných předpisů. Paragraf 93 zákona č. 218/2003 Sb. k osobám mladším patnácti let říká: 27 PROUZA, Daniel. Trestní právo, oboru Sociální práce ve veřejné správě KS a CŢV. České Budějovice: VŠERS, 2007, str Oproti tomu trestní odpovědnost absolutní je charakterizována pevnou dolní věkovou hranicí určující její počátek bez ohledu na vyspělost jedince, resp. Na dosaţený stupeň mravní a rozumové vyspělosti; dovršení určitého věku v době spáchání trestného činu je jedinou podmínkou trestní odpovědnosti mladistvého, přičemţ samozřejmě platí obecné zásady o vyloučené či zmenšené příčetnosti. VEČERKA, Kazimír, a kol.. Mládeţ v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, str ISBN , odst. 1, zákona č. 218/2003 Sb. 30 Z pohledu trestního práva je pro vyvození trestní odpovědnosti klíčový matrikový věk, tedy věk počítaný od data narození, uvedeného v matrice. Vedle tohoto věku je třeba zmínit i mentální věk, který vyjadřuje celkovou (tedy nejen rozumovou) vyspělost jedince, tzn. Jeho biologickou, psychickou a sociální úroveň, jeţ podmiňuje rozpoznávací a určovací schopnost pachatele. Jinými slovy jedinec musí nabýt takové míry zralosti, aby byl schopen rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a ovládat svoje chování. VEČERKA, Kazimír, a kol.. Mládeţ v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, str. 10. ISBN

17 (1) Dopustí-li se dítě mladší patnácti let činu jinak trestného, můţe mu soud pro mládeţ uloţit, a to zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogickopsychologického vyšetření, tato opatření: a) dohled probačního úředníka, b) zařazení do terapeutického, psychologického nebojného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče 31 c) ochrannou výchovu. (2) Ochrannou výchovu soud pro mládeţ uloţí dítěti, které spáchalo čin za nějţ trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uloţení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a je mladší neţ patnáct let. (3) Ochranná výchova můţe být uloţena téţ dítěti mladšímu patnácti let, odůvodňuje-i to povaha spáchaného činu jinak trestného a je-li to nezbytně nutné k zajištění jeho řádné výchovy. (4) Na dohled probačního úředníka se s přihlédnutím k věku dítěte pouţijí přiměřené ustanovení 16 odst. 1 a 2 a 80 odst. 1, 3, 4 a 5. Probační úředník při výkonu dohledu také pravidelně navštěvuje dítě mladší patnácti let, nad nímţ vykonává dohled, v jeho bydlišti a ve škole. (5) Při ukládání opatření podle odstavce 1 písm. a) a b) soud pro mládeţ dbá na výchovné působení na dítě a sleduje i preventivní účinek opatření. (6) Dítěti můţe být současně uloţeno i více opatření, je-li to potřebné k dosaţení účelu tohoto zákona ( 1 odst. 2). (7) Soud pro mládeţ můţe upustit od uloţení opatření, postačuje-li k dosaţení účelu tohoto zákona ( 1 odst. 2) projednání činu dítěte státním zástupcem nebo před soudem pro mládeţ. 31 Výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních se věnuje zákon č. 109/2002 Sb. 17

18 (8) O uloţení opatření soud pro mládeţ rozhoduje rozsudkem. Zákon i z pohledu řízení proti dětem mladším patnácti let pokládá za samozřejmost dodrţet záruky spravedlivého procesu. Dítě by mělo být v řízení zásadně vyslechnuto s výjimkou, bylo-li jeho jednání, v němţ je spatřován čin jinak trestný, spolehlivě prokázáno jinak. Názor dítěte ve věci však musí být i v takovém případě v průběhu řízení zjištěn. Názor nezletilého dítěte soud zjistí buď prostřednictvím jeho zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo výslechem dítěte; výslech lze provést i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte. K názoru dítěte soud přihlíţí s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti. 32 Stejně tak, jak je tomu u mladistvých, tak i u dětí mladších patnácti let zákon stanoví, ţe v řízení je nutno chránit soukromí dítěte, stejně tak jako úpravu uveřejnění výsledků řízení o uloţení opatření dítěti ve veřejných sdělovacích prostředcích ( 92 odst. 2, 94 zákona č. 218/2003 Sb.). 3. Rozumová a mravní vyspělost mladistvého pachatele Za mravní vývoj osobnosti mladistvého zákon povaţuje proces, v němţ si osobnost mladistvého v průběhu individuálního rozvoje osvojuje normy chování, které platí v daném období rozvoje společnosti, a tyto přeměňuje na osobní a morální kvality. Sloţka rozumového vývoje, podle dikce tohoto zákona, zahrnuje postupné individuální nabývání schopnosti pojmového myšlení, přičemţ stupeň takového vývoje je určován dosaţenou úrovní tohoto myšlení. 33 Toto je zásadní pojem v řízení, jde o posouzení toho, zda mladistvý dosahuje takového stupně duševního vývoje, jaký je pro jeho věk obvyklý. Nedostatek 32 SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní postavení mladistvých. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, str ISBN VÁLKOVÁ, Helena, ŠÁMAL, Pavel, SOTOLÁŘ, Alexander, HRUŠÁKOVÁ, Milena. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, Praha: C. H. Beck, 2004, str. 44. ISBN

19 rozumové a mravní vyspělosti pachatele, tedy jeho nedostatečná zralost, která se zjišťuje znaleckým posudkem, můţe vyústit aţ v nedostatek podmínky pro trestní stíhání a v konečném důsledku aţ k zastavení trestního řízení. 34 Jakýkoliv nesoulad mezi matrikovým a mentálním věkem můţe vyvolat důsledky, které jinak má nepříčetnost jedince (neschopnost rozpoznat nebezpečnost vlastního činu pro společnost nebo neschopnost ovládat své jednání vlastní vůli), přičemţ je třeba zdůraznit, ţe konkrétně zjištěný nesoulad mezi matrikovým a mentálním věkem (resp. zaostalost, opoţděný vývoj) není chorobné povahy, respektive nemá charakter duševní poruchy. 35 Dále, jestliţe děti vzhledem ke svému nízkému věku či vývojové zaostalosti nejsou schopny patřičným způsobem popsat událost, můţe sehrát velmi důleţitou roli pracovník orgánu pověřeného péčí o mládeţ nebo znalec z odvětví dětské psychologie, který s dítětem naváţe vhodný kontakt a pomůţe tak překonat i tuto bariéru. V této souvislosti pokládáme za nesprávný právní názor, podle něhoţ postavení znalce z odvětví psychologie a osoby přítomné při výslechu za podmínek ustanovení 102 odst. 1 tr. ř. je neslučitelné. Je nutno vycházet ze závěru, ţe ustanovení 102 odst. 1 část první věty za středníkem tr. ř. vyţaduje toliko to, aby za podmínek uvedených v citovaném ustanovení se k výslechu přibral pedagog nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeţe, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Takovou osobou můţe být i dětský psycholog nebo psychiatr, který by mohl být v dané věci přibrán jako znalec. Moţnost, ţe bude nezbytné v budoucnu slyšet osobu přítomnou výslechu osoby mladší neţ patnáct let jako svědka, je spíše teoretická. Navíc neslučitelnost procesní funkce svědka a znalce, která je samozřejmá, by neměla ani v posuzovaném případě vést k závěru, jen se zřetelem na skutečnost, ţe v dalším průběhu řízení reálně vyvstane potřeba slyšet dětského psychologa nebo psychiatra, nelze k výslechu osoby mladší neţ patnáct let přizvat odborníka, který ve věci působí (resp. bude působit) jako 34 KOVÁŘOVÁ, Dana. Trestná činnosti dětí a mladistvých. Právo a rodina. 2005, č. 11, str VEČERKA, Kazimír, a kol.. Mládeţ v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, str. 11. ISBN

20 znalec z odvětví dětské psychiatrie, resp. dětské psychologie). Uvedený problém lze řešit popř. i tak, ţe by byl příslušný odborník slyšen nikoli jako svědek, ale jako znalec. Hlavním smyslem přítomnosti další osoby u výslechu podle 102 odst. 1 tr. ř. je to, aby taková osoba přispěla ke správnému vedení výslechu. Těţko si lze představit vhodnější osobu, neţ je právě znalec z odvětví psychologie. Právě při účasti tohoto znalce je většinou málo pravděpodobné, ţe bude nutné jej vyslýchat v průběhu výslechu jako svědka, coţ by samozřejmě nebylo ani moţné, z důvodů, jeţ jsou rozvedeny výše. 36 Ve zprávách, které zpracovávají pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí OSPOD 37 či Probační a mediační sluţby PMS 38, mají být mimo jiné obsaţeny informace o stupni mravního a rozumového vývoje mladistvého. 39 Spolupráce OSPOD a PMS má přispět k výchovnému působení na mladistvé a zachovat individuální přístup k mladistvým. V pokynu obecné povahy ze dne 17. května 2007 (poř. č. 3/2007) o trestním řízení ve věcech mládeţe se v článku 15, který se vztahuje k vyšetření a pozorování duševního stavu mladistvého uvádí: Vznikne-li odůvodněná pochybnost, ţe mladistvý v době spáchání trestného činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání ( 5, odst.1 36 KOPEČNÁ, Bohumíra. O trestné činnosti páchané mladistvými a nedospělci. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 37 Pracovník OSPOD se má zaměřovat zejména na osobní anamnézu mladistvého, tj. věk, stupeň jeho zralosti, na rodinné poměry mladistvého včetně jeho vztahu k rodičům, stupeň vlivu rodičů na něho a vztah mezi mladistvým a jeho širší rodinou a blízkým sociálním okolím, na záznamy o školní docházce, jeho chování a prospěchu ve škole, je-li zaměstnán i na skutečnosti významné pro posouzení jeho chování v zaměstnání. VEČERKA, Kazimír, a kol.. Mládeţ v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, str. 14. ISBN Pracovník PMS se má zaměřovat na provedení analýzy příčin provinění a potřeb mladistvého včetně zhodnocení moţnosti pozitivních změn v chování mladistvého a rizik sociálního selhání za účelem navrţení nejvhodnějších opatření; na postoj k provinění a ochotu mladistvého zajistit nápravu způsobených škod nebo odčinění dalších následků včetně jeho motivace a reálných moţností odstranění následků provinění, jakoţ i zájmu o zprostředkování mediace. Dále na zjištění potřeb a zájmů poškozeného v souvislosti s odstraněním následků provinění, včetně jeho zájmu o zprostředkovanou mediaci; na přehled předchozích provinění a realizovaných opatření vůči mladistvému, jakoţ i popis jejich výkonu; na zjištění motivace mladistvého podrobit se výchovným opatřením jiţ v průběhu trestního řízení a na doporučení případného poskytovatele vhodného a dostupného probačního programu. VEČERKA, Kazimír, a kol. Mládeţ v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, str. 14. ISBN VÁLKOVÁ, Helena, ŠÁMAL, Pavel, SOTOLÁŘ, Alexander, HRUŠÁKOVÁ, Milena. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, Praha: C. H. Beck, 2004, str. 44. ISBN

21 zákona) nebo pokud se taková pochybnost týká výskytu duševní poruchy v době spáchání činu, pro kterou by mladistvý nemohl rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost nebo ovládat své jednání ( 12, tr. zák.), vyšetří se duševní stav mladistvého nejméně dvěma znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii ( 58, odst.1 zákona); úprava v 116, odst. 1 tr. ř. se neuplatní. 40 V této souvislosti lze poukázat na trestní věc vedenou u OSZ v Chebu, v níţ bylo právě dle 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., z důvodů dle 5 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., zastaveno trestní stíhání mladistvého pro skutek kvalifikovaný jako pokračující provinění krádeţe dle 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., dílem dle 8 odst. 1 tr. zák., a pokračující provinění poškozování cizí věci dle 257 odst. 1 tr. zák. (vţdy ve spojení s 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb.), jehoţ se měl dopustit s dospělým spolupachatelem. V předmětné trestní věci byli přibráni dva znalci z odvětví psychiatrie a znalec psycholog. Ze závěrů znaleckého posudku znalců psychiatrů vyplynulo, ţe mladistvý netrpí duševní poruchou a jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době spáchání stíhaných skutků zachovalé, dle znalce psychologa se intelekt mladistvého nacházel v pásmu střední aţ těţké debility a jeho rozumová a mravní vyspělost se nacházela na úrovni devítiletého dítěte, v důsledku čehoţ sice mohl rozpoznat závadnost svého jednání, dosaţená rozumová úroveň devítiletého dítěte dle znalce nestačila pro plné uvědomění si obecné společenské nebezpečnosti takovéhoto jednání, přičemţ mentální defekt byl spojen se zvýšenou sugestibilitou, tj. se snadným podléháním vlivu okolí a tím i zhoršením vlastního ovládání. Usnesením nejvyšší státní zástupkyně bylo usnesení státního zástupce jako nezákonné podle 174a odst. 1 tr. ř. zrušeno s tím, ţe pro právní posouzení příčetnosti mladistvého obviněného jsou rozhodující závěry soudních znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a dále bylo poukázáno i na to, ţe ze závěrů soudního znalce z oboru klinické psychologie lze dovodit, ţe rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného mladistvého byly v kritické době sice sníţené, nikoliv však vymizelé (samozřejmě za respektování toho, ţe tomuto znalci nepřísluší posuzovat otázku, zda mladistvý byl 40 VEČERKA, Kazimír, a kol.. Mládeţ v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009, str. 15. ISBN

22 schopen rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a zda byl schopen své jednání ovládat - viz 58 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.). Přípravné řízení v předmětné trestní věci nebylo dosud ukončeno, neboť mladistvý se v mezidobí dopustil další majetkové trestné činnosti, která byla spojena ke společnému řízení, přičemţ znalci psychiatři i znalec z odvětví psychologie na svých závěrech setrvali a taktéţ v nově spojené trestní věci při hodnocení mladistvého dospěli ke stejným závěrům. I kdyţ se předpokládá, ţe ve věku patnácti let je jiţ jedinec mentálně a psychicky natolik vyspělý, aby mohl chápat význam a důsledky svých skutků a byl schopen podle tohoto rozpoznání usměrňovat své jednání (viz obecná hranice patnácti let jako dolní hranice trestní odpovědnosti), nelze vyloučit, ţe v důsledku vývojového opoţdění, které není chorobné povahy, tomu bude u konkrétního dítěte jinak. A právě na tyto případy má dopadat ustanovení 5 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. 41 K výše uvedenému případu u OSZ v Chebu je třeba uvést to, ţe obecná příčetnost (resp. nepříčetnost) je vázána na duševní poruchu jako projev chorobného stavu. Pojem relativní trestní odpovědnosti je však vázán na rozumovou a mravní vyspělost, která však není projevem choroby, ale pouze důsledkem toho, ţe dospívání dítěte je proces, který neprobíhá stejně, ve stejném časovém období. 42 Bohuţel v trestních věcech mladistvých není obecně praktikováno plošné opatřování znaleckých posudků, naopak je uplatňován individuální přístup, kdy se při řešení otázky, zda je na místě vyţádání znaleckého posudku u konkrétního mladistvého vychází buď z osobních poznatků policejního orgánu při kontaktu s mladistvým nebo jsou zjišťovány další skutečnosti ze zpráv orgánu sociálně-právní ochrany děti, dále je také přihlíţeno k charakteru konkrétního protiprávního jednání. Na demonstraci případu, kde byl uplatněn právě individuální přístup, jsem si vybrala případ, který se stal roku 1991 v obci Mokrá v okrese Rychnov nad Kněţnou: 41 Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 42 Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 22

23 Mladistvý Petr Š., v té době šestnáctiletý, ţil od poloviny roku 1990 ve společném domě se svým jednačtyřicetiletým otcem, svou sestrou, babičkou a s tetou v obci Mokré na okrese Rychnov nad Kněţnou. Poměry v této rodině byly neurovnané, otec svého syna často fyzicky napadal, nadával mu a bil ho. V polovině prosince 1991 se Petr Š. vloupal se svým nezletilým kamarádem do domu svého souseda, za coţ byl trestně stíhán jako mladistvý. Dva dny před Štědrým dnem roku 1991 se s jiným svým kamarádem opil, po odchodu kamaráda z bytu v ranních hodinách začal uklízet svůj pokoj. To ráno v osm hodin přišel do tohoto pokoje jeho otec a začal mu nadávat, ţe je zloděj, a dokonce mu prý i vyhroţoval, ţe ho zabije. Tak se mladistvý rozhodl, ţe tátu pobodá noţem, šel do kuchyně, kde vzal dva velké kuchyňské noţe a schoval si je za tepláky. Kdyţ viděl, ţe se otec sklání u skříňky, napadl zezadu otce menším noţem (s čepelí bodnutý pod levou lopatkou). Otec se otočil k němu, načeţ ho syn Petr druhým velkým noţem (s čepelí dlouhou 19 cm) bodl dvakrát do hrudníku a pořezal ho na krku. Otec se těmto útokům bránil, a tak měl pořezané i ruce. Poté mladistvý vrah vyběhl z místnosti, po cestě potkal svou tetu, které řekl, ţe se nic nestalo a místnost uzamkl. Odjel za druţkou svého otce do Opočna, přitom si všiml, ţe má řeznou ránu na ruce, tak se u ní vymluvil na to, ţe se pořezal při přípravě krmení pro prase. Od ní se vrátil domů do místnosti, kde leţela mrtvola jeho tatínka, přehodil přes mrtvého deku, přibalil k němu i jeho berle a přetáhl mrtvolu do přístavku u domu. Aţ do 30. prosince se choval přirozeně, ale ostatní se po mrtvém začali shánět a rozhodli se nahlásit nepřítomnost policistům. Proto se mladistvý rozhodl mrtvolu ukrýt, a tak začal otce zabetonovávat pod ţlab s vanou v přístěnku. Večer však přišla do přístavku teta a poté i sestra mladistvého vraha a ta poznala podle trčících nohou svého tatínka. A tím došlo k odhalení vraţdy. 43 Mladistvý vrah se k činu doznal, uváděl však, ţe si přesně nepamatuje, jak ke všemu došlo, věděl, ţe ho otec napadal a vyhroţoval mu smrtí, tak ho několikrát bodl. V další výpovědi v průběhu vyšetřování uţ uváděl, ţe na něj otec zaútočil i noţem, ale naštěstí prý upadl, tudíţ se mu podařilo ubránit, přičemţ došlo ke smrti jeho otce. Z vraţdy tak, jak je popsána, byl usvědčen ostatními důkazy, zejména soudně 43 Zavraţdil tatínka a zabetonoval ho pod vanou. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 23

24 znaleckou expertizou, kdyţ při soudní pitvě znalci zjistili na těle mrtvého celkem devět bodnořezných ran, mechanismus útoku svědčil pro první verzi obviněného a situaci na místě činu. Pachatel odmítal provést rekonstrukci vraţdy a dokonce se snaţil vinu shodit na svou tetu, které předtím poslal z vazby dopis s podrobnou instruktáţí, jak má vypovídat v jeho prospěch. Naproti tomu bylo prokázáno, ţe jeho otec často pil, opilý byl ostatně i tehdy v době napadení, byl opakovaně odsouzen za násilnou trestnou činnost, mimo jiné i pro útoky na svého syna Petra. Mladistvý Petr byl po rozvodu svých rodičů ve svých osmi letech umístěn do Dětského diagnostického ústavu v Hradci Králové, a to pro údajné týrání otcem, záškoláctví a výchovné problémy. Odtud byl propuštěn dva roky před touto vraţdou. Byl i opakovaně léčen v Psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, vychodil Zvláštní školu internátní v Jetenicích Kostelci nad Orlicí. Mladistvý otcovrah byl ale znaleckým psychiatrickým vyšetřením v průběhu dokazování (a později i soudem) uznám plně příčetným. Krajský soud v Hradci Králové mu po ročním dokazování jako mladistvému uloţil trest odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku. 44 Soud zde zohlednil skutečnost, ţe na svého otce zaútočil zákeřně zezadu, na druhé straně soud přihlédl k tomu, ţe mladistvý nebyl dosud soudně trestán, ale i k obtíţné situaci v rodině. Trest byl vyměřen při horní hranici trestní sazby, ta je u mladistvých pětiletá. Pro případný výjimečný trest nebyly v tomto případě splněny podmínky. Státní zastupitelství poukazují jiţ delší dobu na nedostatek znalců z oboru zdravotnictví, znalců z oboru psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii. Toto vidím také jako zásadní problém, protoţe v 58, odst. 1, zákona č. 218/2003 Sb. je poţadavek, ţe k vyšetření duševního stavu mladistvého je nutno přibrat dva znalce s předmětnou specializací. 44 Zavraţdil tatínka a zabetonoval ho pod vanou. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 24

25 4. Specifické znaky trestní odpovědnosti mladistvých Trestní činnost mladistvých je jejich psychickým a somatickým vývojem, jejich vlastnostmi a dosavadními ţivotními zkušenostmi značně ovlivněna. U delikvence mladistvých tak můţeme nalézt určité specifické znaky, kterými se odlišuje od delikvence dospělých: 45 výběr předmětu trestné činnosti je určován jiným hodnotovým systémem, často jsou odcizovány předměty, které pachatel momentálně objektivně nepotřebuje, ale touţí po nich jednání je vedeno spíše impulzivně pod vlivem momentální situace, pokud předchází trestné činnosti příprava, je nedokonalá, často schází prvek plánování, o přípravě i spáchání trestné činnosti se svěřují (aţ chlubí) členům skupiny, do které patří, trestná činnost je páchána ve vrstevnické partě, kde je patrná hierarchie a různý podíl na páchání trestné činnosti, věci získané trestnou činností se podle hierarchie ve skupině rozdělují, finanční prostředky se utrácejí společně, alibi se získává v rámci skupiny, do které patří, trestná činnost je často páchána pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek, je doprovázena zvýšenou agresivitou a násilím, často je k dosaţení cíle pouţito neúměrných prostředků recidiva trestné činnosti, tj. při opakování trestné činnosti se objevují znaky předcházející trestné činnosti. 45 Sociální práce 2. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < spedagogika.czechian.net/socialni%20prace_2.doc> 25

26 Právě trestná činnost páchaná v rámci party je často doprovázena zvýšenou agresivitou. Jako příklad můţe slouţit i případ, který se stal při oslavě narozenin: 46 Jirka pozval na oslavu svých sedmnáctých narozenin o rok mladší spoluţáky z gymplu Mirka, Janu a Petru. Slíbil jim, ţe se nebudou nudit. Odpoledne se sešli na zahradě domu, kde Jirka bydlel. Jirka měl v náručí kočku a Mirka poţádal, aby mu ji podrţel s tím, ţe do ní nalije alkohol a potom na ni pustí svého psa, který se ji snaţí jiţ několik dní marně chytit. Vše si Jirka nahrával na video. Jakmile kočku opili, poloţili ji na zahradu a pustili na ni psa, který ji bez problému dostihl a počal trhat, najeţená kočka se snaţila útok psa přeţít, ale neměla šanci. Polomrtvou ječící kočku nakonec zabíjí Mirek s tím, ţe ji šlápl na hlavu. Závěrečný záběr videa dlouze zachycuje posmrtnou křeč umírající kočky aţ do jejího znehybnění. Následuje detail obličejů účastníků party. Snímek se zanedlouho objeví na internetu a dle obličejů zachycených na snímku se podaří mladé sadisty identifikovat. Psychologové se shodují, ţe tento čin museli spáchat lidé, u kterých se jednoznačně projevili sklony k masochismu. Na videu je totiţ vidět, jak skupinka hrůznou scénu sleduje aţ do konce. Utrpení zvířete zakončí aţ poté, co mu jeden z mladíků šlápne na hlavu a ještě jednou na bezvládnou kočku pustí psa. Ochrany zvířat se týká zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. 47 Zvíře, zde kočka, bylo usmrceno zvláště surovým a trýznivým způsobem, navíc se jednalo o úmyslné zavinění. Byly zde porušeny paragrafy 2, 4 a 5, kde v paragrafu č. 4, pís. a zákona č. 246/1992 Sb., je jasně stanoveno: Za týrání se povaţuje: nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly. U mladistvých převaţuje majetková trestní činnost před násilnou. Většinou se jedná o krádeţe. 46 ŠUBRT, Milan. Řešení příkladů z problematiky trestní odpovědnosti a ochrany mládeţe, Praha: Policejní akademie, 2009, str. 65. ISBN Účelem zákona je chránit zvířata, jeţ jsou ţivými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. 26

27 Z teritoriálního hlediska je stále nejvyšší počet dětí a mladistvých vyšetřován v Praze, Ostravě a Brně a v okresech Karviná a Most (viz Přílohy - tabulka č. 1). Počet vyšetřovaných osob ve věku do 18 let v těchto regionech činí 24% z celkového počtu vyšetřovaných osob v této věkové kategorii. Během posledních deseti let byla v trestné činnosti mládeţe zaznamenána celá řada kvalitativních změn. Při páchání trestné činnosti je zaznamenávána rostoucí agresivita a brutalita. Různé formy násilností se více neţ v minulosti vyskytují mezi dětmi ve školách. Novou formou trestné činnosti mládeţe je trestná činnost motivovaná nacionalismem a rasismem. Mládeţ se podílí i na trestné činnosti související s prostitucí. 48 Nebezpečnou a obecně ohroţující trestnou činností mládeţe jsou anonymní hrozby poţáry či výbuchy. Dále se jedná o trestnou činnost spojenou s různými druhy závislostí a s výrobou a distribucí psychotropních látek. Mládeţ je častěji neţ v minulosti zneuţívána k páchání trestné činnosti a zapojována do profesionálních organizovaných zločineckých skupin, jako je tipování při vykrádání bytů a dalších objektů, krádeţí automobilů a věcí z automobilů, organizované krádeţe v obchodech. 49 Stává se pravidlem, ţe mladiství své nezletilosti k trestné činnosti zneuţívají. Většinou ani rodiče těchto pachatelů nevyvíjejí ţádnou snahu, o dění u soudu se nezajímají a snaha o komunikaci s nimi obvykle vyznívá naprázdno. Není tak výjimečné, ţe se zákonní zástupci dětí a mladistvých k úkonům v přípravném řízení a k soudnímu jednání vůbec nedostaví, o spolupráci s obhájcem, probačním pracovníkem nebo orgánem sociálně-právní ochrany děti nelze ani hovořit Sexuálně zneuţívaných a prostituujících dětí v České republice přibývá. Negativně ovlivnil tuto situaci i vstup České republiky do schengenského prostoru. S tím, jak se zvyšuje počet komerčně zneuţívaných dětí, klesá jejich věk. Zatímco dřív byla prostituce záleţitostí šestnáctiletých, dnes se často dobrovolně prostituují i dívky dvanáctileté nebo třináctileté. Slovo "dobrovolně" je podle Vaníčkové nutné brát s rezervou. Dívky prostituci chápou jako kariérní výtah nebo způsob, jak si zajistit nadstandard, většinou je ale za tím nevhodné rodinné prostředí a citová plochost. V Česku přibývá dětské prostituce [on-line]. Vydáno [citováno ]. Dostupné z WWW: < _domov.asp?c=a071220_192717_ln_domov_blh> 49 POKORNÁ, Jitka, ZLÁMAL, Jiří. Vybrané sociálně patologické jevy, Sborník učebních textů II., Praha, 2003, str FALTUSOVÁ, Jana. Nejčastější trestná činnost mladistvých. Sborník Riziková mládeţ v současné společnosti. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, str

28 Bohuţel mládeţ páchá i závaţné kriminální činy, jako je vraţda a loupeţ. Mezi případy, které velmi otřásly společností byla i vraţda jednaosmdesátileté Anny Otčenáškové z Olešnice na Trutnovsku ze srpna roku 2004: Skupinka dětí se podle vyšetřovatelů na vraţdě předem domluvila. Impuls dal jeden z chlapců, který ostatním řekl, kde by mohli získat peníze. Poté chlapci poţádali otce dvou z nich, aby je na místo odvezl. Zatímco otec v autě čekal asi tři sta metrů od domku oběti, vnikli chlapci do domu. Zaútočili na jednaosmdesátiletou paní a chtěli po ní peníze. Kdyţ se stařenka začala bránit, napadli ji a pobodali nůţkami. Z domu odnesli několik stovek. Pak odjeli autem, které na ně čekalo. Pobodanou stařenku našel 12. srpna odpoledne v jejím domku dvaatřicetiletý synovec. Těţce zraněná ţena leţela na podlaze v kaluţi krve. Vyšetřovatelé zjistili, ţe ji někdo pobodal nůţkami do hrudníku, krku a hlavy. Záchranáři převezli ţenu do nemocnice, po pěti dnech však váţným zraněním podlehla. I kdyţ policisté pětici dětí čin prokáţí, neskončí kvůli jejich věku vyšetřování návrhem na podání obţaloby. Obvinění se tak zřejmě dočká jen mladistvý podezřelý a dospělý "řidič". 51 Tři chlapci, kteří se činu účastnili, byli chovanci dětského domova z Kostelce nad Orlicí, jeden byl z ústavu v Hradci Králové. Za tuto brutální vraţdu důchodkyně byl nakonec uloţen trest otci a jednomu z útočníků. Krajský soud v Hradci Králové uloţil muţi trest v délce trvání 14 let a jeho šestnáctiletý syn půjde za mříţe na 7 let. Zbylých pět násilníků se soudu vzhledem k nízkému věku vyhnulo. V současné době jsou nezletilci v různých diagnostických ústavech po České republice a jejich místo pobytu se z bezpečnostních důvodů neustále mění. Je otázka, zda je naše společnost dostatečně chráněna před takovými pachateli. Je také otázka, zda by takového činu byli schopní jako jednotlivci. Právě nízký věk pachatelů otřásl celou společností. Je to v České republice pravděpodobně první případ, kdy se na vraţdě podílelo tolik dětí. 51 Policie: Stařenku ubodalo šest chlapců. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 28

29 Ale nejen děti z ústavů a dětských domovů jsou schopní takovýchto hrůzných činů. V listopadu 2004 byl nalezen zavraţděný 69letý muţ v Malých Svatoňovicích na Trutnovsku. Policie zadrţela mladíky ve věku od patnácti do osmnácti let. "Motivem jednání těchto pachatelů bylo získat finanční prostředky," řekla České televizi hradecká krajská státní zástupkyně Renáta Vesecká. Doplnila, ţe vraţda byla spáchána zvlášť surovým způsobem. Policie tělo zavraţděného Františka Klestila objevila v rodinné vilce poté, co je starostka obce upozornila, ţe důchodce dlouho nikdo neviděl. Muţ byl jiţ delší dobu po smrti. Pachatelé zřejmě před smrtí svoji oběť svázali. "Všimla jsem si, ţe pan Klestil neodebírá poštu, zahradu má nezvykle zanedbanou a nechodí si pro důchod. Ani v okolních nemocnicích a léčebnách o něm nic nevěděli. Proto jsem zavolala policii," řekla starostka Malých Svatoňovic Eva Hylmarová. Mrtvola byla ve sklepě domu. "Leţel tam přikrytý bedničkami a měl svázané nohy. Tělo tam leţelo jiţ delší dobu. Důchodce ţil samotářským ţivotem," dodala Hylmarová, která tělo muţe identifikovala. Zavraţděný muţ ţil v domě na příjezdu do obce od Úpice. Dům nestojí o samotě, přímo sousedí s jiným domem. "Byl to podivín, s nikým se tady moc nestýkal. Slyšela jsem, ţe lidem půjčoval peníze," uvedla starší ţena, která nechtěla zveřejnit jméno. 52 Obvinění mladíci nebyli nikdy předtím ve výchovných ústavech ani neměli problémy se zákonem. Podle vyšetřovatelů ţili v rodinách, i kdyţ někteří v neúplných. Jeden z podezřelých se druhým rokem učil zámečníkem v Malých Svatoňovicích, ve škole byl bezproblémový, ve třídě patřil k lepší polovině ţáků. Mladíkům hrozilo pět let vězení, případně aţ desetiletý výjimečný trest. 53 Mladíkům potvrdil výjimečný trest brněnský Nejvyšší soud aţ 8. dubna Mladíci byli odsouzeni na devět a osm let, třetí z pachatelů byl potrestán pětiletým vězením. " U všech tří byly splněny zákonné podmínky pro uloţení výjimečného trestu, trest v rozpětí jedna aţ pět let by nebyl s 52 Policie viní tři mladistvé z vraţdy důchodce. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /krimi.asp?c=a050519_193514_krimi_jpl> 53 Policie: Mladíci vraţdou kryli loupeţ. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 29

30 ohledem na společenskou nebezpečnost činu dostatečný," uvedla k rozsudku státní zástupkyně Hana Flídrová. 54 Ve zvláštních případech lze právě mladistvým uloţit i výjimečný trest. Zde je případ mladíka z Chomutova z roku 2009: Mladík dívku usmrtil 22. června v parku v centru města zvlášť surovým způsobem. Rozsudek je pravomocný, státní zástupce i odsouzený se vzdali práva na odvolání. Vrah z Lounska podle soudu do dívky kopal, šlapal jí po krku a hrudníku. Poté svou oběť škrtil a skleněným střepem jí pořezal krk, nakonec ji znásilnil. 55 Vzhledem k brutalitě mladíka soud uloţil mimořádný trest odnětí svobody v délce trvání 8 let a musí se podrobit sexuologické léčbě. Standardní sazba za vraţdu pro nezletilé je pět let, pouze ve zvláštních případech lze pak uloţit aţ desetileté vězení. Případ, který znovu oţívá v těchto měsících je případ zavraţděné Barbory Němečkové z Kmetiněvsi: Třináctiletá dívka byla zavraţděna před šesti lety na Nový rok mezi Kmetiněvsí a Hospozínem nedaleko Velvar. Nalezena byla u potoka nedaleko silnice mezi poli. K činu se po devíti měsících přiznal tehdy třináctiletý spoluţák zavraţděné, kterého usvědčily výsledky testů DNA. Znalecké posudky potvrdily u pachatele kmetiněvské vraţdy rozsáhlou duševní a sexuální poruchu. Podle lékařů si hoch vraţdu do posledního detailu naplánoval. Oběť zavraţdil, a poté ji sexuálně zneuţil. 56 Případ po šesti letech oţívá proto, ţe pachatel byl v lednu propuštěn z výchovného ústavu v Klíčově v Praze. Mladík ještě na počátku ledna avizoval, ţe v ústavu zůstane i po tom, co dosáhne 19 let a bude moct ústav opustit. Obyvatelé 54 Mladíci, kteří vraţdili pro šest tisíc korun dostali výjimečný trest. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 55 Nezletilý za vraţdu odsedí osm let. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 56 Vrah školačky z Kmetiněvsi opustil ústav. Udělá to zase, bojí se místní. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 30

31 Kmetiněvsi iniciovali na svých stránkách petici na zahájení diskuze o sníţení hranice trestní odpovědnosti, tzv. Kmetiněvská výzva, kterou lze podpořit podpisem na obecním úřadě, v místním obchodě, em nebo poštou (viz Příloha - Text č. 1). 57 Mladiství pachatelé mohou být odsouzeni k ústavní výchově. Ústavní výchova, nejčastěji diagnostický ústav, výchovný ústav, dětský domov atp., je nařízena soudem, nemá trestný charakter, ústavní výchovu ruší soud. Ústavní výchova je opatřením, které nařizuje soud v občansko-právním řízení podle zákona o rodině. Nařizuje se zpravidla ve věku od 3 do 18 let, případně zletilé osobě do 19 let v situaci, kdy jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo kdyţ rodiče o dítě náleţitě nepečují nebo ze závaţných důvodů nemohou výchovu zabezpečit a ţádná jiná alternativa výchovy dítěte není dostupná nebo se nejeví jako ţádoucí. Ústavní výchova je navrhována rovněţ dětem, které rodiče ani jiné zákonné zástupce nemají. Ústavní výchova je opatřením, které nemá trestný charakter. Trvá tak dlouho, dokud to vyţaduje účel, nejčastěji do 10 let, při prodlouţení do 19 let. Ruší ji soud. Ochranná výchova je výchovné opatření ukládané soudem v trestním řízení za činy, které jsou u dospělých posuzovány jako trestné. V trestním řízení se ukládá mladistvému ve věku let. Za poruchy chování, které dosáhly intenzity trestných činů, můţe být uloţena ochranná výchova v občansko-právním řízení dětem ve věku let. Má výchovný a preventivní účel, nemá trestný charakter, její uloţení se mladistvému nezaznamenává do trestního rejstříku. 58 Ústavní výchova bývá nejčastěji do 18 let věku, soud ji můţe o rok prodlouţit (viz případ z Kmetiněvsi). Ochrannou výchovu můţe zrušit soud v průběhu jejího výkonu, mladistvý můţe být umístěn mimo výchovné zařízení, pokud lze očekávat, ţe se bude řádně chovat. Pobyt v diagnostickém ústavu můţe být i dobrovolný, nemusí být tedy realizován pouze na základě rozhodnutí soudu. Můţe být uskutečněn také na 57 Kmetiněvská výzva. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /udalosti-v-obci/aktuality/?ftshow =3> 58 Etopedie. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < ttp:// /stranka/etopedie> 31

32 základě dohody mezi zákonnými zástupci dítěte a vedením diagnostického ústavu. Jedná se o tzv. dobrovolný diagnostický pobyt v délce trvání maximálně dva měsíce. 59 Diagnostický ústav plní úkoly diagnostické, vzdělávací, terapeutické, výchovné a sociální, organizační (související s umisťováním dětí do zařízení v územním obvodu diagnostického ústavu, popřípadě i mimo územní obvod), koordinační (směřující k prohloubení a sjednocení odborných postupů ostatních zařízení v rámci územního obvodu diagnostického ústavu). Diagnostický ústav na základě výsledků diagnostických, vzdělávacích, terapeutických, výchovných a sociálních činností, které jsou součástí komplexního vyšetření, zpracovává komplexní diagnostickou zprávu s programem rozvoje osobnosti (Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních). 60 Výchovný ústav ve výchovném ústavu můţe být podle zákona i dítě mladší 15 let, a to od 12 let, spáchá-li trestný čin. Dětští vrazi mají ochrannou výchovu. Do výchovných ústavů se umísťují děti starší 15 let s nařízenou ústavní nebo uloţenou ochrannou výchovou i nezletilé matky a jejich děti, které vyţadují výchovně léčebnou péči. Do výchovného ústavu můţe být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloţenou ochrannou výchovu, výjimečně i dítě s nařízenou ústavní výchovou v případech zvlášť závaţných poruch chování, kdy nemůţe být umístěno v dětském domově se školou. 59 Po uplynutí diagnostického pobytu se dítě vrací zpět k zákonným zástupcům, kteří si pobyt vyţádali. Dohoda o dobrovolném pobytu se zruší za určitých závaţných podmínek, např. v případě, kdy jedinec nedodrţuje pravidla diagnostického pobytu (dopustí se útěku apod). Dětský diagnostický ústav (3 15 let), v ČR je jich 8 Diagnostický ústav pro mládeţ (15 18 let), jsou 4, někdy rozdělené podle pohlaví Diagnostický ústav pro děti cizince (asi 12 dětí) PERMON zařízení pro děti cizince u Příbrami Diagnostický pobyt trvá zhruba 2 měsíce. Diagnostické ústavy jsou internátní výchovná zařízení pro jedince s nařízenou ústavní výchovou nebo uloţenou ochrannou výchovou nebo umístění na základě předběţného opatření, popřípadě dobrovolného pobytu. Diagnostické ústavy se dělí na dětské a pro mládeţ. Dětské diagnostické ústavy jsou internátní koedukovaná zařízení pro děti od 3 do 15 let, plní diagnostické úkoly pro děti předškolního a školního věku. Je při nich zřízena škola, která zajišťuje vzdělání podle programu základní a základní školy praktické. Základní organizační jednotkou v diagnostickém ústavu je výchovná skupina, kterou tvoří nejméně 4 a nejvíce 6 dětí. Třída školy a diagnostická třída, v níţ je zajišťována příprava na budoucí povolání u dětí, které ukončily povinnou školní docházku, se naplňuje do 8 dětí. Na základě výsledků komplexního vyšetření se po ukončeném diagnostickém pobytu jedinci umísťují zpět do rodin, do dětských domovů, dětských domovů se školou, výchovných ústavů, na psychiatrické kliniky. Jednotlivé činnosti v diagnostickém ústavu jsou obsaţeny v denním programu, který je základem pro práci vychovatele. Vychovatel má moţnost přistupovat k činnostem vycházejícím z denního programu tvořivě, coţ má pro skupinu velký význam. Etopedie. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 60 Etopedie. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /stranka/etopedie> 32

33 Poměr uloţených ochranných výchov je v poměru k nařízeným ústavním výchovám velmi nízký. V některých výchovných ústavech se v současné době zřizují samostatné skupiny pro výkon ochranné výchovy. Do výchovného ústavu můţe být jedinec umístěn prostřednictvím územně příslušného diagnostického ústavu. Pobyt jedince ve výchovném ústavu končí na základě soudem zrušené ústavní nebo ochranné výchovy, v případě dosáhne-li dítě plnoletosti 61 a v zařízení dobrovolně nesetrvá do ukončení přípravy na povolání Alternativy k trestu odnětí svobody V poslední době je hodně diskutována otázka moţnosti uţívání alternativních trestů, které by nahrazovaly trest odnětí svobody. Domnívám se, ţe tyto alternativní tresty by měly být uţívány zvláště u mladistvých delikventů, kde je ještě moţnost určité nápravy pachatele. Pod pojmem alternativní tresty se tradičně chápou takové druhy trestů, které ačkoliv nejsou spojeny s odnětím svobody pachatele, zaručují naplnění účelu stejně, jako kdyby byl na odsouzeném vykonáván klasický trest odnětí svobody. 63 Alternativní tresty jsou ty, které nejsou spojeny s odnětím svobody a izolací pachatele od společnosti, je zde kladen velký důraz na spolupráci s pachatelem. Cílem je dosáhnout toho, ţe si odsouzený uvědomí co způsobil a povaţuje trest za přiměřený za jeho spáchaný čin. Předpokladem je, ţe pachatel není narušený natolik, aby ho bylo nutné izolovat od společnosti. 61 Účelem zařízení je zajišťovat nezletilé osobě, a to zpravidla ve věku od 3 do 18 let, případně zletilé osobě do 19 let (dále jen "dítě"), na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově nebo ochranné výchově nebo o předběţném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jeho zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy.nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. 62 Ředitel výchovného ústavu nemá pravomoc rozhodovat o přijetí jedince. Přemístění svěřence do jiného zařízení téhoţ typu je moţné ve výjimečných případech a po dohodě s diagnostickým ústavem, který ho v zařízení přemístil. Etopedie. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /stranka/etopedie> 63 KUCHTA, Josef, VÁLKOVÁ, Helena. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H.Beck, 2005, str ISBN

34 Jako alternativní trest pro mladistvého můţe být uloţeno například: probační dohled, obecně prospěšné práce 64, peněţité opatření, propadnutí věci, zákaz činnosti, vyhoštění, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné akce atp. Z hlediska udělování alternativních trestů je velmi důleţitý vznik Probační a mediační sluţby v České republice k 1. lednu 2001, jak jsem jiţ zmínila v úvodu. Ta usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. Probační a mediační sluţba ČR představuje novou instituci na poli trestní politiky, vychází ze součinnosti dvou profesí sociální práce a práva, zejména trestního. Vyváţeným propojením obou se vytváří nová multidisciplinární profese v systému trestní justice. Mezi cíle Progační a mediační sluţby v ČR patří integrace pachatele, participace poškozeného a ochrana společnosti. 65 Integrace pachatele Probační a mediační sluţba usiluje o začlenění obviněného resp. pachatele do ţivota společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který směřuje k obnovení respektu obviněného k právnímu stavu společnosti, jeho uplatnění a seberealizaci. Participace poškozeného Probační a mediační sluţba se snaţí o zapojení poškozeného do procesu vlastního odškodnění, o obnovení jeho pocitu bezpečí, integrity a důvěry ve spravedlnost. 64 Obecně prospěšné práce (dále OPP) jsou nejčastěji ukládaným alternativním trestem tj. trestem nespojeným s odnětím svobody v České republice. Nabízejí odsouzenému moţnost odpracovat si svůj trest, neboli vlastní aktivitou odčinit své trestné jednání. Úspěšně vykonané OPP přinášejí prospěch jak společnosti, (práce odsouzených sleduje obecný prospěch), tak odsouzenému, který v případě vykonaných OPP pokračuje ve svém ţivotě s čistým štítem, řečí právníků: dojde k zahlazení odsouzení. Nelze také pominout nesporný finanční přínos této alternativy, která nezatěţuje stát vysokými náklady, jako věznění (náklady na jeden den pobytu odsouzeného ve věznici se pohybují kolem 800,- Kč) a přinášejí státu prospěch ve formě zdarma vykonané práce. Obecně prospěšné práce. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 65 Poslání a cíle Probační a mediační sluţby v České republice. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 34

35 Ochrana společnosti Probační a mediační sluţba přispívá k ochraně společnosti účinným řešením konfliktních a rizikových stavů spojených s trestním řízením a efektivním zajištěním realizace uloţených alternativních trestů a opatření. Mezi alternativy k trestu odnětí svobody patří mj. i narovnání mezi pachatelem a obětí. Zde bych uvedla jeden z příkladů: Šestnáctiletý Jiří N. se pokusil s kamarádem odcizit motorku zaparkovanou na sídlišti, kde bydlí. Byl přistiţen policejní hlídkou, zadrţen, vyslechnut a předán rodičům. Na motorce vznikla škoda Kč. Kurátorka nejdříve kontaktovala Jiřího a jeho rodiče, seznámila je s moţným postupem a upozornila je na to, ţe poškozený nemusí s narovnáním souhlasit a můţe trvat na potrestání. Jiří i rodiče souhlasili s tím, aby škodu uhradil. Tím Jiří přebral část odpovědnosti za další průběh jednání. Poté kurátorka navštívila poškozeného a dohodla s ním výši náhrady. Za dva týdny od začátku vyjednávání se Jiří a jím poškozený muţ setkali za kurátorčiny asistence. "To je další významný moment," komentuje sama svůj postup, "oběť vystupuje z anonymity a pachatel vidí, ţe cosi provedl určitému člověku a má moţnost se mu omluvit." Coţ také Jiří -- příslušně rozrušený -- udělal. Dohodli se pak na splacení peněz ve dvou splátkách sloţenkou. Část těchto peněz Jiří měl z brigády, část mu půjčili rodiče. Dohodu pak kurátorka odeslala na státní zastupitelství, které ji schválilo a zastavilo trestní stíhání. Po příslušné době se kurátorka přesvědčila, zda dohoda byla skutečně dodrţena. Při běţném postupu by Jiřímu byl pravděpodobně uloţen podmíněný trest, moţná by soud od potrestání upustil. Jiří i jeho rodina však mohli být negativně ovlivněni soudním jednáním a toto jednání mohlo mít i vliv v učilišti, kde se Jiří vzdělává. I pro poškozeného byl tento způsob řešení případu rychlejší -- ani on nemusel chodit k soudu a škoda byla uhrazena rychle. 66 Zde můţe být problém, ţe soudy nezkoumají původ finančních prostředků, kterými mladiství pachatelé způsobené škody hradí. Můţe se jednat o finanční prostředky rodičů, a v tomto případě by nešlo o optimální řešení. I tak by měl státní 66 Kapitola Alternativy k trestu odnětí svobody. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 35

36 zástupce nebo soudce přihlédnout k osobní situaci a majetkovým moţnostem pachatele. Dalším alternativním trestem mohou být například obecně prospěšné práce 67, viz další příklad: Dne 30. května 2002 vynesl Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudek nad šestnáctiletými mladíky Tomášem Rybníčkem a Stanislavem Karáskem (studentem dopravní průmyslovky), kteří se loni v září podíleli na zdemolování náhrobků ţidovského hřbitova v Uhříněvsi (do r samostatné město, dnes součást Prahy). Soud je uznal vinnými z trestných činů s rasovým podtextem: trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů, trestného činu výtrţnictví, návodu k výtrţnictví a poškozování cizí věci. Odsouzení byli členy sedmičlenné party, stíhání ostatních pěti vandalů a neonacistů ale policie odloţila, protoţe jim bylo teprve 14 aţ 15 let. Jak prokázalo vyšetřování, mladíci se sešli uţ s úmyslem na hřbitově rozbíjet, cestou provolávali nacistická hesla a hajlovali, na hřbitově volali Juden Mord, Smrt Ţidům, a další vulgarity na adresu Ţidů a zpívali píseň s textem: Ţidi netlačte se, plynu máme dost... Kácení a rozbíjení náhrobků jako by jim symbolicky nahrazovalo zabíjení. Pro akci se vyzdobili nacistickými a fašistickými symboly. Všechno své počínání si nahrávali na video, záznam - pořídil ho organizátor celé akce Rybníček - však usvědčoval z 67 Obecně prospěšné práce (community service) jsou trestem, který odsouzený vykonává, aniţ by musel opustit své sociální, rodinné a pracovní prostředí. Soud pachateli uloţí povinnost odpracovat určitý počet hodin práce splňující podmínku obecného a veřejného zájmu, jiţ odsouzený musí vykonat sám, bezplatně a ve svém volném čase v průběhu stanovené lhůty (nejčastěji do jednoho roku od nařízení trestu). Můţe se jednat o jakoukoli práci ve prospěch daného regionu, která přináší uţitek celé společnosti. Odsouzení v zahraničí pracují jak na údrţbě komunikací a veřejných prostranství, tak také v nejrůznějších zdravotních, vzdělávacích a sociálních zařízeních. Většina zemí vyţaduje před vlastním rozhodnutím o uloţení tohoto trestu osobní souhlas pachatele a zjišťuje tak jeho motivaci a připravenost tento trest vykonat. Při rozhodování o druhu práce, jiţ má odsouzený vykonat, vychází soud i z pracovních a jiných dovedností pachatele. Obecně známý je případ populárního zahraničního fotbalisty, který trest obecně prospěšných prací vykonával formou bezplatné práce s dětmi -- se začínajícími mladými fotbalisty. Trest obecně prospěšných prací je vykonáván ve společnosti. Ačkoli nepředstavuje újmu v podobě detence pachatele ve vězení, obsahuje újmu v jiných, dnes vysoce ceněných hodnotách -- v oblasti volného času a peněz. Pozitivní přínos práce je téţ spatřován v tom, ţe pachatelé svou prací v komunitě pomáhají v oblastech, kde je nedostatek zdrojů všeho druhu -- v organizacích zaměřených na poskytování sociální, charitativní, zdravotní a jiné pomoci. Kapitola Alternativy k trestu odnětí svobody. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 36

37 konkrétních činů jen nezletilé účastníky pogromu, kteří se také přiznali, nikoli obţalované. 68 Rybníčkovi i Karáskovi hrozil trest vězení šest měsíců aţ dva a půl roku, dostali však alternativní tresty obecně prospěšných prací 300 hodin Karásek a 400 hodin Rybníček. Státní zástupkyně označila v závěrečné řeči chování mladíků za společensky vysoce nebezpečné, nicméně s rozsudkem byla spokojena. Myslím, ţe trest, který byl uloţen, je z hlediska výchovného pro mladistvé tím nejlepším, řekla po jednání. 69 Trest povaţuje za přiměřený i předseda Ţidovské obce v Praze Tomáš Jelínek, podle jeho názoru je ho však třeba doplnit veřejnou omluvou: Nebyl to jen vandalský čin, ale i morální újma obětem holocaustu. Nejde jen o trest, ale o to, aby jeho součástí bylo i pochopení hloubky jejich činu. Podle Jelínka mladí vandalové a neonacisté nemají základní povědomí o významu a historii místa, které tak poničili. Podle znaleckého odhadu sedmičlenná parta, po níţ na hřbitově zůstalo poraţených 58 náhrobků, způsobila ţidovské obci škodu za více neţ Kč. Protoţe se nepodařilo prokázat, ţe se obvinění na devastaci náhrobků podíleli, musí se společnost Matana, která hřbitov spravuje, se svým nárokem na náhradu škody obrátit na občanskoprávní řízení. 70 Zde bych se přiklonila také k volbě alternativního trestu, nicméně by měl být podle mého názoru doplněn veřejnou omluvou, nejednalo se jen o vandalský čin, ale právě o morální újmu obětem holocaustu. 68 Trest za Uhříněves. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /cz2/resources/ros_chodes/2002/07/trest> 69 Trest za Uhříněves. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /cz2/resources/ros_chodes/2002/07/trest> 70 Trest za Uhříněves. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /cz2/resources/ros_chodes/2002/07/trest> 37

38 Závěr V posledních několika letech sílí tlak na reformy ve věcech souzení mládeţe. Společnost byla velmi šokována několika dětskými vraţdami v poslední době (například v roce 2006 vraţda důchodce v Malých Svatoňovicích na Trutnovsku, kterou zavinili tři mladíci ve věku 16 a 17 let, ze spolupachatelství byl obviněn i čtrnáctiletý bratr jednoho z obviněných 71 ). Ministerstvo spravedlnosti předloţilo návrh nového trestního zákoníku veřejnosti a obdrţelo stovky připomínek, z nichţ více neţ třetina poţadovala sníţení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 14 let (viz Přílohy Tabulka č. 6). Podle Hospodářských novin však ţádná ze zemí, která hranici trestní odpovědnosti sniţovala, v důsledku tohoto aktu nezaznamenala pokles kriminality mládeţe (viz Přílohy Tabulka č. 2). 72 Hlavním argumentem zastánců sníţení hranice trestní odpovědnosti byl, a stále ještě je, fakt, ţe mladiství si jsou v tomto věku jiţ schopni uvědomit protiprávnost svého jednání a stát musí dostat právo jim to připomenout. Jak antropologové, tak i psychologové zastávají názor, ţe mladá populace dříve dospívá, má více záţitků a zkušeností, coţ urychluje psychologický vývoj. Podle mého názoru nelze paušalizovat, ve vývoji dětí jsou propastné rozdíly, a je nutné přistupovat k mladistvým individuálně. K počátkům trestní odpovědnosti se vyjadřuje i řada mezinárodních dokumentů. Mezi nimi i Minimální standardní pravidla soudnictví nad mládeţí (tzv. Pekingská pravidla, rezoluce OSN 40/33 z ). V souvislosti s počátkem trestní odpovědnosti je varováno před stanovením nízkého věku jako podmínky k vyvození trestní odpovědnosti. Při stanovení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti má být brána v úvahu emoční, mentální i intelektuální zralost osoby. Moderní přístupy by proto měly zvaţovat, zdali dítě na základě svého individuálního poznání a uvědomování můţe chápat a přijmout odpovědnost za své antisociální jednání. 71 Tři nezletilí obviněni z bezcitné vraţdy důchodce. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 72 ŠKRABALOVÁ, Iveta. Od příštího roku půjdou za mříţe uţ čtrnáctiletí! Nebo taky ne... [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 38

39 Minimální pravidla dále uvádí, ţe konkrétní věkový stupeň trestní odpovědnosti bude záviset také na příslušném právním systému, na ekonomických, sociálních, politických a kulturních podmínkách ve státě. Podmíněnost počátku trestní odpovědnosti s určitou právní tradicí a kulturou země má za následek variabilnost dolní věkové hranice trestní odpovědnosti, a proto je pod pojem mladistvý moţné zahrnout osoby ve věku 7 aţ 18 let. 73 Ve většině evropských zemí se pohybuje věk počátku trestní odpovědnosti mezi lety. Tam, kde je počátek trestní odpovědnosti niţší (například Velká Británie, Švýcarsko, Francie atp.), je příslušnou právní úpravou vytvořen větší prostor pro rozhodování a výchovné působení specializovaných sociálních pracovníků, pedagogů, psychologů a k tomu účelu proškolených dobrovolných spolupracovníků z řad laické veřejnosti neţ v zemích, kde je sice počátek trestní odpovědnosti posunut výše, avšak rejstřík neformálních opatření pouţívaných vůči dospívajícím není tak bohatý. 74 Kriminalita mládeţe patří k závaţnému společenskému problému. Mládeţ se dopouští nejen velkého počtu majetkových trestných činů, ale dochází také k nárůstu násilných útoků, které mnohdy končí aţ smrtí oběti. Pokud by došlo ke sníţení dolní věkové hranice trestní odpovědnosti u těchto mladých pachatelů, mohla by pak být tato trestná činnost řešena širší škálou nápravných prostředků. Je ale otázka, jestli současná právní úprava bude dostatečná a umoţní dětem mladším patnácti let, které se dopustí činu jinak trestného, uloţit taková opatření, která by byla odpovídající činu a zároveň dostačující reakcí na jejich delikventní chování. Při posuzování minimální věkové hranice trestní odpovědnosti je nutné si uvědomit, ţe nezáleţí ani tak na konkrétním určení počátku trestní odpovědnosti mládeţe, ale spíše na následných reakcích společnosti na řešení a postihu delikventního jednání dospívajícího jedince. V právních systémech států, kde je trestní odpovědnost spojena s nízkým věkem, jde totiţ převáţně o zacházení v rámci 73 SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní postavení mladistvých. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, str. 53. ISBN SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní postavení mladistvých. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, str. 53. ISBN

40 specializované netrestní justice. Naproti tomu ve státech, kde je počátek trestní odpovědnosti spojen s vyšším věkem, je trestní politika u mladistvých uplatňovaná obdobně jako vůči dospělým pachatelům. Tresty mladistvých jsou podobné, ale s kratší délkou jejich uloţení, z důvodu specifik osobnosti mladého pachatele. 75 Odborníci z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci při zvaţování určení počátku hranice trestní odpovědnosti dospěli k těmto moţnostem: - vedle dosaţené dolní věkové hranice zakotvit poţadavek dostatečné rozpoznávací a volní způsobilosti; - stanovit trestní odpovědnost od 14 roků pro všechny trestné činy; - stanovit trestní odpovědnost od 14 roků pro všechny trestné činy, přičemţ by trestní odpovědnost výjimečně nemusela nastat u deliktů menší závaţnosti; - v rozmezí 14 aţ 15 let zakotvit poţadavek dostatečné rozumové a mravní vyspělosti, aby pachatel mohl rozpoznat škodlivost svého jednání a toto ovládat. Od 15 let absolutní trestní odpovědnost. 76 Jak jsem jiţ uvedla v kapitole Alternativní tresty, v případě méně závaţných trestných činů bych se přiklonila spíše k alternativním trestům. Uzavření pachatelů v institucích ochranné výchovy nevidím jako optimální řešení. Pokud jedinec ţije v rodině, která plní svoji funkci a delikt byl menší závaţnosti, přiklonila bych se k alternativní formě trestu. Mezi pachateli uzavřenými v diagnostických a výchovných ústavech se vytváří silný obranný mechanismus. Citové strádání postrádají rodinu, kamarády si vynahrazují intenzivním vnějším vzrušením, nejčastěji mezi ně patří poţívání návykových látek, ale také vzrušení při páchání trestné činnosti. Ochranná výchova by měla vést k osvojení praktických dovedností a samostatnosti u jedinců. Velkým problémem těchto ústavů je šikana a vzájemná agresivita jedinců v ochranné výchově. Právě problematické rodinné zázemí a frustrace z dlouhodobě neurovnaných poměrů je podle odborníků nejčastější příčinou, proč se děti uchylují k vraţdě. O tom 75 Kriminalita dětí zamyšlení nad současnou právní úpravou. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 76 Kriminalita dětí zamyšlení nad současnou právní úpravou. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 40

41 také vypovídají policejní statistiky. Za poslední tři roky vraţdilo sedm dětí ve věku do patnácti let. Pouze u jednoho z nich byla zjištěna deviace (chlapec, který zavraţdil a znásilnil svoji spoluţačku v Kmetiněvsi). Šetření prováděné v rámci grantového projektu Ministerstva vnitra ČR poukázalo na negativní výsledky institutu ochranné výchovy kdyţ mladiství, kterým byla uloţena, vykazovali téměř 100% kriminální recidivu. Problémem je, ţe při pobytu v kolektivních zařízeních nemají mladí jedinci potřebné emocionální vazby na rodiče a k vychovatelům si nedokáţí vytvořit hlubší citový vztah. Nedostatečná je pak rovněţ jejich integrace do společnosti. 77 Rodiny i dětští pachatelé potřebují intenzivní terapii a ne represi. Represe nemůţe být řešením, můţe problémy zakonzervovat. Klinická psycholoţka Boţena Lányová, ředitelka diagnostického ústavu v Liberci říká: Všechny děti, které jsme tu měli, řešily tímto hrůzným činem těţkou situaci v rodině. Byly dlouhodobě citově frustrovány, poniţovány, týrány, neviděly ze situace jiné východisko. V péči jsme měli například chlapce, který zavraţdil svého otce. Ukázalo se, ţe otec celou rodinu dlouhodobě týral a syn chtěl matku a sourozence zbavit trápení. Tyto děti, na rozdíl od deviantů, není potřeba izolovat od ostatních. Pravděpodobnost, ţe čin zopakují, je stejná jako u lidí, jenţ nikdy nevraţdili. 78 Prvním sociálním prostředím, se kterým se dítě v ţivotě setká, je rodina. Rodina by měla plnit své funkce, nejen plnit potřeby dítěte, ale také rozvíjet jeho schopnosti a tlumit negativní sklony dítěte. Chování dítěte je v prvních letech ovlivněno chováním rodičů, děti přebírají vzorec chování svých rodičů, v prvních letech naprosto nekriticky. Nevhodné chování rodičů můţe dítě velmi negativně ovlivnit do dalšího ţivota. Podle mého názoru je důleţitá vazba mezi rodičem a dítětem. Rodiče by měli projevovat zájem o své děti, motivovat je, učit je schopnosti navazovat sociální vztahy a najít v nich uspokojení. 77 Kriminalita dětí zamyšlení nad současnou právní úpravou. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 78 Dětští vrazi: Mohou se napravit? [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 41

42 Z policejních statistik vyplývá, ţe trestných činů, které mají na svědomí děti, sice celkově ubývá, ale těch násilných je dvakrát tolik. Podle českých zákonů jsou ale dětští vrazi chráněni a z výchovných ústavů odcházejí v osmnácti letech bez jakéhokoliv zápisu v trestním rejstříku. Navíc, pokud u některého z nich je diagnostikována sexuální deviace, nemůţe mu být ani nařízena léčba. Po návratu do normálního ţivota nikdo neví nic o jeho minulosti a ani se nemůţe dozvědět. Další zákon zakazuje zveřejňovat u mladistvých jejich identitu a fotografii. Právě případ z Kmetiněvsi můţe slouţit jako příklad. Mladík byl propuštěn bez záznamu v trestním rejstříku i přesto, ţe u něj lékaři diagnostikovali závaţnou sexuální deviaci (čin spáchal ve třinácti letech). Sexuologická léčba nemůţe být mladistvým nařízena ani zpětně, tedy ve chvíli, kdy dosáhnou patnácti let, hlavním argumentem je zde, ţe spáchali trestný čin jako děti. Léčba můţe být doporučena, nikoliv nařízena. Jiná situace by byla jen, pokud by stejný trestný čin, jako spáchal chlapec v Kmetiněvsi, spáchal mladík starší patnácti let. Protoţe uţ by byl trestně odpovědný, mohla by mu být nařízena sexuologická léčba. Právě tresty pro dětské vrahy jsou v současné době velmi aktuální téma v naší společnosti. Jiţ zmíněnou petici starosty Kmetiněvsi Luďka Kvapila podepsalo víc jak lidí. Petici vyprovokovala díra v zákoně, která umoţňuje právě výše zmíněný stav, kdy můţe být na svobodě bez jakéhokoliv dohledu sadistický vrah (v případě případu v Kmetiněvsi). Připravuje se návrh zákona, který by dětské vrahy posílal do ochranného léčení. Otázka je, zda vůbec, kdy a v jaké podobě bude tento zákon přijat. Podle mého názoru by bylo velmi dobré tento návrh zákona legislativně dotáhnout, aby se mohla ochranná výchova v dospělosti nějakým způsobem změnit třeba na ochrannou léčbu, případně aby se dalo ochranné léčení nařizovat i dětem před patnáctým rokem věku. Nemyslím si, ţe sníţení hranice trestní odpovědnosti z 15 na navrhovaných 14 let by výrazně ovlivnilo kriminalitu mladistvých. O rok by se tím také měla sníţit věková hranice legálního pohlavního ţivota. Samotné sníţení hranice trestní odpovědnosti neřeší samotný problém. Musí se spíše vyvíjet tlak na vytvoření 42

43 odpovídajících programů práce s mladistvými delikventy a vytvořit odpovídající koncepci prevence kriminality dětí a mládeţe. V bakalářské práci jsem se zaměřila v problematice trestní odpovědnosti mladistvých v České republice na posuzování rozumové a mravní vyspělosti mladistvých pachatelů a na alternativy k trestu odnětí svobody. Této problematice jsem věnovala samostatné kapitoly. Uvádím zde i příklady z praxe, které se skutečně staly, mají poukázat na samotné uplatňování zákonů v praxi. 43

44 Seznam použitých zkratek DNA - deoxyribonukleová kyselina OSPOD Orgán sociálně právní ochrany dětí OSZ Oblastní státní zastupitelství PMS Probační a mediační sluţba 44

45 Seznam použité literatury a internetových odkazů Zákony Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání Literatura FALTUSOVÁ, Jana. Nejčastější trestná činnost mladistvých. Sborník Riziková mládeţ v současné společnosti. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006 KARABEC, Zdeněk, DIBLÍKOVÁ, Simona, ZEMAN, Petr. Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe, Česká republika. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, ISBN KOVÁŘOVÁ, Dana. Trestná činnosti dětí a mladistvých. Právo a rodina. 2005, č. 11. KUCHTA, Josef, VÁLKOVÁ, Helena. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C.H.Beck, ISBN MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva, Praha: Linde, ISBN X MATOUŠEK, Oldřich, KOLÁČKOVÁ, Jana, KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. Praha: Portál ISBN X 45

46 POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana, TOMKO, Anton. Prevence sociálně patologických jevů. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r. s., ISBN POKORNÁ, Jitka, ZLÁMAL, Jiří. Vybrané sociálně patologické jevy, Sborník učebních textů II., Praha, PROUZA, Daniel. Trestní právo, oboru Sociální práce ve veřejné správě KS a CŢV. České Budějovice: VŠERS, SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní postavení mladistvých, Praha: Eurolex Bohemia, ISBN (broţ.) ŠUBRT, Milan. Řešení příkladů z problematiky trestní odpovědnosti a ochrany mládeţe, Praha: Policejní akademie, ISBN ŠUBRT, Milan. Trestněprávní odpovědnost a ochrana mládeţe. Praha: Policejní akademie České republiky, ISBN (broţ.) VÁLKOVÁ, Helena, ŠÁMAL, Pavel, SOTOLÁŘ, Alexander, HRUŠÁKOVÁ, Milena. Zákon o soudnictví ve věcech mládeţe, Praha: C. H. Beck, ISBN VANĚČEK, Václav. Dějiny státu a práva v Československu , Praha, VEČERKA, Kazimír, a kol.. Mládeţ v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, ISBN (broţ.) Seznam elektronických materiálů KOPEČNÁ, Bohumíra. O trestné činnosti páchané mladistvými a nedospělci. [online]. 11/1998 [citováno ]. Dostupné z WWW: < /casopisy/policista/prilohy/pril11.html> 46

47 KUKRÁLOVÁ, Hana. Mladistvý pachatel. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW:< ŠKRABALOVÁ, Iveta. Od příštího roku půjdou za mříţe uţ čtrnáctiletí! Nebo taky ne... [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /site/webanek/texty-2> Vládní návrh zákona o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů - důvodová zpráva. [online]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /top /clanky /vladni-navrh-zakona-o-odpovednosti-mladeze-za-protipravni-ciny-a-o-soudnictvi-vevecech-mladeze-a-o-zmene-nekterych-zakonu-duvodova-zprava html?mail> Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeţe. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /prehlrub.asp?cd=312&typ=c> Dětští vrazi: Mohou se napravit? [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < Etopedie. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /stranka/etopedie> Kapitola Alternativy k trestu odnětí svobody. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < Kmetiněvská výzva. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 47

48 Kriminalita dětí zamyšlení nad současnou právní úpravou. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < Mladíci, kteří vraţdili pro šest tisíc korun dostali výjimečný trest. [on-line]. [citováno Mladiství jako speciální skupina. [on-line]. z WWW: < [citováno ]. Dostupné ]. Dostupné z WWW: < Nezletilý za vraţdu odsedí osm let. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < Obecně prospěšné práce. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < Policie viní tři mladistvé z vraţdy důchodce. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < f38- /krimi.asp?c=a050519_193514_krimi_jpl> Policie: Mladíci vraţdou kryli loupeţ. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /krimi.asp?c=a050520_110827_krimi_jpl> Policie: Stařenku ubodalo šest chlapců. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < /krimi.asp?c=a040831_100445_krimi_mad> Poslání a cíle Probační a mediační sluţby v České republice. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < Sociální práce 2. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < spedagogika.czechian.net/socialni%20prace_2.doc> 48

49 Trest za Uhříněves. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < Tři nezletilí obviněni z bezcitné vraţdy důchodce. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < V Česku přibývá dětské prostituce [on-line]. Vydáno [citováno ]. Dostupné z WWW: < Vrah školačky z Kmetiněvsi opustil ústav. Udělá to zase, bojí se místní. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: kmetinevsi-opustil-ustav-udela-to-zase-boji-se-mistni-1k9- /domaci.asp?c=a100123_122911_domaci_ban Zavraţdil tatínka a zabetonoval ho pod vanou. [on-line]. [citováno ]. Dostupné z WWW: < 49

50 Přílohy 50

51 Tabulka č Věkové sloţení obţalovaných osob v roce 2008 podle krajů 79 (ročenka 2009)

52 Tabulka č Hranice trestní odpovědnosti v ostatních zemích (zdroj: Hospodářské noviny) Hranice trestní odpovědnosti v ostatních zemích zdroj: Hospodářské noviny 18let: Belgie, Peru, Filipíny 17let: Polsko 16let: Portugalsko, Španělsko 15let: Slovensko, Dánsko, Island, Norsko, Švédsko Bulharsko, Itálie, Japonsko, Maďarsko, Německo, 14let: Rakousko, Rumunsko, Slovinsko 13let: Francie, USA (3 státy) Izrael, Kanada, Kypr, Nizozemsko, Řecko, USA (16 12let: států) 11let: Švýcarsko, USA (16 států) 10let: Anglie, Malajsie, Nový Zéland, Severní Irsko 9let: Malta, Uruguay 8let: Skotsko, Bermudy 7let: USA (6 států) 80

53 Tabulka č Vývoj trestní politiky uplatňované vůči mladistvým (15-17 let) v absolutních číslech 81 (ročenka 2009)

54 Tabulka č Trestné činy páchané dětmi a mladistvými v ČR Tabulka č Trestné činy spáchané dětmi a mladistvými v ČR v letech ČR Krim.celk objasněno obj. v % 38,4 33,3 31,4 31,7 34,8 40,4 41,3 41,9 43,5 45,3 44,0 46,5 z toho: děti mladiství KARABEC, Zdeněk, DIBLÍKOVÁ, Simona, ZEMAN, Petr, Systémy trestní justice v Evropě a Severní Americe, Česká republika, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2002, str. 83. ISBN

55 Tabulka č Trestná činnost osob mladších 15 let 84 (ročenka 2009)

56 Tabulka č (ročenka 2009)