Hinduismus statické náboženství, rozvíjel společně s dějinami. Ve rané formě známé védské náboženství to byla víra pastýřského lidu obecně nazývaného

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Hinduismus statické náboženství, rozvíjel společně s dějinami. Ve rané formě známé védské náboženství to byla víra pastýřského lidu obecně nazývaného"

Transkript

1 Hinduismus statické náboženství, rozvíjel společně s dějinami. Ve rané formě známé védské náboženství to byla víra pastýřského lidu obecně nazývaného Árjové. Jejich prvotní náboženská činnost měla za úkol vyvolávat či dovolávat základní abstraktní síly, známé výrazem brahman, prostřednictvím obřadu nazýval jadžňa a uspokojoval různá hmotná očekávání. Doprovázel ho zpěv oslavných a slavnostních písní či hymnů a spalování obětin v ohňovém oltáři odévzdávaných za účelem nabytí plodnosti, úrodnosti síly. To tento obřad nevyžadoval stálý oltář, naznačuje účastníci byli kočovníci. I dnes hinduismus silně svázán zemí, s půdou. Praktikuje v chrámech, často velmi rozsáhlých a složitých rozměrů. Tento posun připisuje zhruba více dva tisíce starému mísení árijských kmenů zemědělci, obyvateli měst a s lesními kmeny byl vývoj trval jak tisíc let. Záznamy tohoto trýznivého jednotícího procesu objevují v kronikách a velkých epických sbírkách zapsaných teprve v průběhu posledních tisíciletí nejpozoruhodnějším posunem v povaze hinduismu pohyb od téměř agnostického obřadnictví ve váhavý a nejistý teismus: posun od víry v nespočet přírodních božstev a duchů k víře ve všemocného či všemohoucího Boha. Ovšem podobně u všeho v Indii nebyla víra zase jednoduchá. Hinduisté zobrazovali všemohoucího Boha nejrůznějšími způsoby někoho tímto Bohem světu přitakávající Višnu někoho jiného naopak svět odmítající Šiva tu byli tací Bůh ženského rodu: Bohyní. Bohové žili společně s Bohyní a s duchy nebylo zavrhováno, taková totiž indická podoba víry. O Šivovi tu nejstarší svědectví z předvédských dob o pečeť pocházející z civilizace z poříčí Indu ní nahý ztopořeným pyjem usazený v jógické pozici říká trůn (bhadrásana) hlavě má pokrývku s dobytčími rohy a obklopen zvířaty. Jelikož písmena připomínající znaky pečeti nebyla rozluštěna, můžeme pouze dohadovat, co tento artefakt představuje. Nicméně většina odborníků domnívá velice raná forma Šivy, protože nese přinejmenším příznaky: Šiva zvířat (Pašupati), Šiva jógy (Jógéšvara) a pyje (Lingéšvara). V raných védských spisech, střízlivě datovaných doby kolem př znám Šiva jménem Rudra1 to božstvo vzbuzující strach. Hází a střílí šípy způsobující choroby. Vysílají k němu prosby o smír a bývá žádán zdržoval v bezpečné vzdálenosti. V oslavném chvalozpěvu Rudru zvaném Šatarudrija ( Rudrova stovka ) z Jadžur-védy cítit byl velmi mocný a nebezpečný. V bráhmanách nemá vyslovovat jméno. Zůstává však stále božstvem mimo hlavní proud, bohem, jemuž nabízejí zbytky jadžňi. Skutečnost před védami, i zmiňované Rudrovy vlastnosti vedly k předpokladům Šiva nejspíše bohem véd. Snad kmenovým bohem či bohem usedlých zemědělských společenství, totiž Drávidů, přes přehnaly árijské hordy. Zdráhavý a snad i násilný vstup Šivy védského panteonu pravděpodobně vzniknout vyprávění o tom Šiva znesvětil Dakšovu jadžňu. Příběh poukazuje napjaté vztahy veřejnými védskými obřady jedné straně a utajovanými drávidskými postupy jóga, sebezapírání a alchymie. Velkou hrozbou védskému obřadnictví v stol. př. stal buddhismus a džinismus. Příslušníci obchodnických tříd podporovali mnišské či klášterní naukové soustavy i buddhistům stejně džinistům byla hrozbou představa jednoho jediného mocného osobního Boha krystalizovala postupně v lidové představivosti. Obyčejný člověk vždy cítil pohodlněji v přitažlivých vyprávěních a obřadech otevíraly cestu k uctívání stromů, řek, hor, hrdinů, mudrců, alchymistů, asketů. K přechodu od mnoha ochranných božstev a plodivých duchů k jednomu sjednocujícímu božství už mnoho nechybělo. Ateistickému či přinejmenším agnostickému buddhismu a džinismu nezbývalo připouštět zálibu lidu v teismu a okrajových jevech. Védští obřadníci v zoufalém hledání přežít učinili více: vědomě začlenili směřování obecného lidu védských kolejí. Ve svých úvahách došli k závěru a k rozšiřování myšlenky takový ničím jiným vtělením brahmana, mystické síly vyvolávané zpěvem védských chvalozpěvů a uskutečňováním védských obřadů. Vzývání (púdžá) či uctívání tohoto Boha zahrnovalo předkládání jídla, vody, květin, světla a kadidla a nikterak nelišilo od jadžňi. Metafyzika védánty proměnila v takovou alegorii paramátman ( nejvyšší Duch ) nebyl než abstraktním pojetím; zosobněn božství. Ve Švétášvatara-upanišadu vší pochyby totožný s vesmírným vědomím čili s brahmaném. Tímto vzájemným sdružením védské náboženství proměnilo v něco, co známé klasický hinduismus proměna také zajistila védská ideologie přežila buddhismus i džinismus. Vedští bohové Indra Agni ( Oheň ) dostali slepou kolej. Všechna pozornost věnovala takovým podobám velkého božstva Višnu Šiva, jejichž různě podávané životní příběhy byly nakonec zachyceny v sanskrtských kronikách, známých jménem purány. Středověk zažíval velkou řevnivost Višnuovými vyznavači a Šivovými stoupenci. Podle Šiva- a Linga-purány podává Šiva ta skutečná síla stojí za silou Višnuovou. Ve Višnu- a Matsja-puráně tomu naopak. Řevnivost Višnuových vyznavačů byla taková kreslili kastovní značky svislými pruhy, zatímco u šivaistů to byly pruhy vodorovné. Višnuisté zdobili domy svislými pruhy, naproti tomu šivaisté pruhy vodorovnými. Višnuisté pěstovali ve svých domech rostlinu tulsí2, zatímco šivaisté strom bilva3. Uctívači Višnua odmítají sňatky společné stolování s vyznavači Šivy. Jistěže bylo mnoho pokusů usmířit nepřátelství ně patřil kult Hari-Hara stal populárním kolem století a vyznačoval společným uctíváním Višnua (Hari) a Šivy (Hara). I Tulsídás ve Rámájaně pokouší předvést Šivu a Višnua jednoho a téhož velkého Boha pečuje o lidstvo. Dnes nevraživost jedněmi a druhými zřejmá, snad s výjimkou chrámových komplexů v Tamilnádu a v tradicích Ijerů a Ajjangarů. Nicméně ačkoliv Višnu Šiva pokládají za osoby téhož Božství, žádný hinduista nikdy nebude zaměňovat. Pověsti, symboly a obřady, zvláště ty pokládají za svaté, představují lidi cestu dává světu smysl. Pojetí Šivy vytvořené základě svatých pověstí, symbolů a rituálů zcela odlišné od představ višnuistických. Šiva vždy zdráhavým mládencem, kterého velká Bohyně musí manželství nutit. Jejich děti nepřicházejí svět obvyklým způsobem. Naproti tomu Višnu bývá obklopen ženami chrání Kršna si s nimi zahrává. Zatímco Šiva spojován s horským štítem pokrytým sněhovou čepicí, s jeskyněmi a hřbitovy, Višnu pobývá loukách, u a v bitevních vřavách jedné straně Šiva obklopen svými psy, buvoly, popelem, lebkami, zvířecími kůžemi a drogami druhé straně s Višnuem setkáme kravami, koňmi, hedvábím, květinami, perlami, zlatem a santálovými přípravky. Šiva si nepřeje součástí společnosti, naproti tomu Višnu vytváří zásady společenského chování. V chrámech Višnu zobrazován monarcha lidský obraz pokrývá zlato a ctitelé smí hledět z uctivé vzdálenosti. Šiva proti tomu přechováván v otevřených svatyních vyznavači dojít až k symbolu a kropit vodou oblý válec ho představuje. Višnuovi podává máslo a cukroví, Šiva dostává syrové mléko. Šiva zcela jasně spojován s asketickými představami, zatímco Višnu světským myšlením. Pohrdání hmotným světem vůdčím tématem filozofických škol považují Šivu za svého božského ochránce pohrdání projevuje dvěma cestami: asketismem a alchymií. V prvním případě jedná o snahu přerůst všechny hmotné věci a sjednotit se Šivou. Ve druhém případě usiluje o ovládnutí hmotného světa a o snahu přimět ho otevřel svou náruč. Kašmírský (kašmírský) šivaismus v Nepálu, šaiva-siddhánta z Tamilnádu a škola lingájat vírašaiva z Karnátaky přiklánějí k asketickým naukám, zatímco tantrické či tantrismem ovlivněné školy pášupatů, kápáliků a kánphatů zaujímají vesměs alchymistické postoje. První skupina zdržuje sexuální aktivity, u druhé aktivity součástí okultních rituálů. U žádné z nich pokládán za potěšitelnou a tvořivou činnost. A přitom Šiva zobrazován samotným sexuálním symbolem: mužský pohlavní orgán vložený ženského pohlavního orgánu. Proč? Snaha najít odpověď mě vedla k tomu, abych napsal knihu nejsnazší cestou samozřejmě přijmout nejrozšířenější a nejvíce zjednodušující vysvětlení: to symbol plodnosti. Nicméně abychom pochopili mytologickou představu, respektive zobrazení v bájích třeba srovnat slyšenou (vyprávění, báje) s jazykem uskutečňovaným (obřady) a záznamem viděným (symboly) třeba odstranit veškerý nesoulad tak bylo možno rozluštit skutečný význam. Jakýkoliv pokus hledat pravý význam za sexuálními představami v nich třeba vidět falešnou stydlivost. Hinduisté byli dlouhou dobu v rozpacích z vyobrazení Šivy falického symbolu. Celá staletí toho užívalo k zatlačování lidí obranného a omluvného postavení. Společnost vždy v otázce sexu cítila jaksi nepohodlně, byla zděšena základní přirozeností kniha také chápána další pokus vyhýbat tomu, co nasnadě. Možná tomu tak. Anebo možná tu naděje odhalit hlubší význam způsobem nebyl dosud zkoumán. Ve védách Šiva popisuje velký bůh, Mahádéva ničím jiným Bohem. Podle tantrických spisů Šiva potřebuje velkou Bohyni, Šakti své božství oživil. Dříme umrlý, až si Šakti sedne, probudí ho a nutí ho kopulovat spojení usilovné ho Šiva nepřeruší ho navštěvují mudrci. Neschopni si vysvětlit vytrvalé a dosti neskromné spojení, rozhodnou mudrci rozjímat o Šivovi užívaje přitom představy lingy. Linga jiného zobrazení přírodní skály čnící k nebesům, hladký oválný oblázek sebraný z říčního anebo dobře obroušená válcová hřídel vetknutá lístkovité nádobky uctívač vstupuje chrámu a zpříma hledí lingu nádobka vždy ústí vlevo od lingy a odvádí vodu kapající tento symbol z kropenky visící od stropu vypráví prvotní řemeslník Višvakarman stanul před válcovou hřídelí s úmyslem ji opracovat dokonalý Boží tvar. Avšak došel k závěru velkolepost božství možno uzavřít žádného svatého obrazce, a uložil hřídel nádobky a prohlásil neobrazné znázornění Šivy za lingu doslova znamená symbol či přívlastek za přívlastek něčeho, co žádný přívlastek nemá. Tento příběh zbavuje lingu všech sexuálních významů. Miliony věřících skrápějí lingu vodou s velkým citovým pohnutím a oddaností, nejsou schopny spojovat tento s čímkoliv erotickým. Nicméně mnozí badatelé a četná díla, ať náležejí k védskému či tantrickému učení, ztotožňují Šivův mužstvím či mužností. Miska představuje nich jóni neboli pochvu velké Bohyně. Vdavekchtivým děti milujícím hinduistkám doporučuje projevovat úctu Šivovi v této podobě snadné ztotožňovat Šivu staroegyptským bohem plodnosti Minem s římským bohem plodnosti Priapem, jejichž byl rovněž uctíván toho alespoň dovolávají antropologové a historici, a to zdroj života a libido stvořitel a zázraků činitel 4. I takové srovnání vyhovující, nesouhlasí s představami vyjádřenými v obrazech, v pověstech a ve filozofii o Šivovi. Kdyby Šiva jednoduše božstvím plodnosti, nebyl by sídlem lesní útulek spíše sněhem zavátý horský velikán? Nebyl by spíše spojován s romantikou a slastí s rozjímáním a odříkáním? Nenazýval by spíše stvořitelem ničitelem? Nebyl by snad zobrazován spíše životodárná voda život beroucí oheň? zcela zřejmé v symbolice Šivy skrývá mnohem víc první pohled zdá. Na Šivu třeba dívat ve světle védských tantrických hinduistických škol. První tradice zahleděná dovnitř a mnišská. Druhá vyhlíží více světská. Jedna pohlíží hmotný svět přelud. Ta druhá v pak vidí zdroj všech a každé moudrosti. Ve védách velkou Bohyní májá, neboli klam a pokušení, v tantrách potom Šakti, zosobněná síla, božský i boží nástroj Šiva velké Bohyni odpoví? Proč zavírá před jejím kouzlem? A proč snaží probudit? Erotičnost či smyslnost okořeňují pověsti o Šivovi symboly a obřady. To vzbuzuje pozornost, dráždí smysly, zvedá mysl a poté, co počáteční vzrušení a vybouření pomíjí umožněno nenásilné pochopení složitých a překvapivých metafyzických myšlenek zakódovaných tohoto bohatého bájeslovného slovníku. To, co nakonec vykvétá okouzlující porozumění životu osvobozené od strachu ze skutečnosti jsme zde, a naplněné pouze mírem, mírem světem sebou samým i mírem s božstvím. Tato kniha po stopách od Šivy k Šankarovi, od osamělosti poustevníka ke společenství hospodáře. Snaží rozluštit mystérium božského erotického askety 5 a posvátného symbolu, lingy, a to rozborem a vysvětlením pověstí, znaků, nápovědí a obřadů s spojeným. Ve vesmíru existuje síla nemající jméno tvar uvádějící v bytí a žití všechno, co jméno a tvar má. Neuzavírá ji prostor a neomezuje ji čas ona buduje prostor ve třech souřadnicích a klade sled času. Lidé dohlédnou za obzor, jimž ve staré Indii říkalo ršiové, nazývali sílu brahman. Přistupovali k ní skrze védy, jádro samovzniklých, samosdělných a mystických chvalozpěvů. Před čtyřmi tisíci lety kněží známí bráhmanové začlenili zpěvy ohňových obřadů zvaných jadžňa. Oběť byla odévzdána ohni tak dým z ohně přenesl sílu brahmana ve prospěch celého rodu nebeských bytostí nazývaných dévové přebývali nebesích. Nabyvše touto zvláštní obřadnou činností energie získávaly nebeské bytosti životodárnou tresť, obvykle zvanou rasa, ve formě vody, minerálů a rostlin ze zemského povrchu. Bráhmanům bytosti představovaly bohy, protože jejich činnost podporovala a životě udržovala každého živoucího tvora (džíva). Nebesa zaplnili větru Váju ohně Agni, blesky chrlící Indra, sluneční božstvo Súrja a měsíční božstvo Čandra. Během obřadu každému z nich dostalo samostatného zpěvu osobního daru. Ne ovšem podzemním bytostem, asurům byli považováni za démony, protože zadržovali tresť (rasa) zemským povrchem, a to v podobě neživotných látek (adžíva). Uprostřed světa zasněženém vrcholu hory seděl bůh milostivý Šiva v naprostém odloučení a hlubokém nevnímání koloběhu toho životodárného moku kolem sebe měl zavřené, tělo v klidu naprostém, z vlasů správný pletenec potřené popelem. Šiva vymyká veškeré kategorizaci. Setrvával nedotčen životem kvetoucím i prchajícím, nepodléhal vlivu přívalu či vysychání rasy k žití nezbytné a nevypadal.. démona. Zdál nečinným, netečným, chladným a života, podobným té ledové hoře jejíž špičce dlel rád nemít tvora Šivovi podobného, který se účelu sleduje život, kterého nejde zaškatulkovat, a tudíž kterého nejde hodnotit? Urážka Dakši (podle Šiva-purány) Dakša, zakladatel a patriarcha védské kultury u všech těšil velké úctě. Jednoho byl pozván shromáždění bohů vstoupil, hrdý a vznešený, všichni bohové povstali. Vzali za ruce pozdravili tohoto nejvyššího ochránce jadžňi. Dakšu to potěšilo a přelétl dokola pohledem celé shromáždění přijímaje s povděkem pozdravy bohů. Tu však pohled sklouzl osamělou sedící osůbku a výraz mu ve tváři ztuhl. Hle, spatřil Šivu nepovstal pozdrav. Šiva nemínil Dakšu urazit, zůstal však usazen, protože nezapůsobil Dakšův vznešený postoj. Beze všeho opovržení a přezírání v prostě patriarchův parádní příchod nevyvolal nejlepší dojem. Zůstal nepohnut, všechno to ho netýkalo. Dakša to však nesl s nelibostí. Očekával Šiva mu vzdá čest všichni ostatní. A v okamžik si přislíbil Šivu nepozve nikdy žádnou jadžňu. Pokládal Šivu za cizince a nešiku neschopného modlit, zpívat obřadní chvalozpěv či sebe a jiné světit. Přes nezájem o svět a dění stálo Šivovo mužství vzpřímeno a pevně. Mnohé to zmátlo, protože běžně myslí k tomuto jevu musí docházet díky vnějším stimulům Šivu kleštili (podle Linga-purány) Když jednoho Šiva vyšel ze soustředění a přemítání, vydal lesa. A hle vzala, tu vzala, náhle spatřil poustevnu. Krčila v tichém lesním koutě a skýtala domov zkušenému mudrci. Když Šiva postoupil blíž, vidí koná jadžňa. Mnozí mudrci přišli i svými družkami. Obřadní oheň výše plápolal a nesl zpěvy posvátných manter. Šiva přistoupil blíž a rázem projevila přítomnost stanul zcela obnažen a napřímený tvrdý pyj. Všichni shromáždění překvapením zalapali po dechu. Zatímco muži zděšeně zírali nevědouce co dělat, jejich družky rozhodly odložit všechen a stud krása a ztepilost všechny uchvátila natolik k němu vrhaly ho cele objaly mudrce pomalu opouštěly jejich hrozné mrákoty, rozzuřeně vrhli Šivu. Vzali ho útokem toužíce ho za prostopášnost svých manželek vykleštit. Náhle však Šivovo mužské pohlaví změnilo v ohnivý sloup hrozící sežehnout poustevnu a s ní i ostatní svět. Pozornost mudrců i jejich natolik upoutal Šivův ztopořený už neviděli muže stál. Nevšimli si Šivovo tělo nejevilo známku napětí někoho touží po objetí, proniknutí a oplodnění semenem. Hinduističtí umělci po dlouhou dobu užívali lingy k vyjádření stavů mysli, zatímco vypravěči pověstí a příhod používali výtoku semene metafory k vyjádření myšlenkových procesů. Ztopoření znamená mysl soustředěnou hmotný svět a naopak. Výtok semene znamená podřídit smyslovým podnětům zadržení naopak. Šivův ztopořen.. zavřeny píše, tehdy semeno proudí opačným směrem, tj. vzhůru (úrdhva-rétas6). V případě Šivova mysl sice vzrušená či pohnutá nikoliv vnějšími podněty. Šivova linga samobytná (svajambhú) a samovolná, jejím zdrojem uvědomění si pravé přirozenosti a povahy všech věcí (sat). Tento stav nastává, jestliže vědomí (čit) bylo oproštěno od jáství, vzpomínek, tužeb a všech jiných zdrojů šálících mysl. Následkem toho vzniká blaženost (ánanda), božský klid nepodmiňovaný vnějšími vlivy. Samovolné a nezávislé ztopoření Šivova pyje nedoprovázené žádným vzrušením ve všech ostatních částech těla umělcovým vyjádřením sat-čit-ánandy stavu člověk dotýká brahmana. Pohroužen sat-čit-ánandy sebou obsahem, nemá nižádného nutkání zasahovat dění ve světě ani v nejmenším okouzlen, a nemá v úmyslu semeno ani rozlít. Podle tantrického učení mužské semeno ničím jiným druhem živiny či životní esencí (rasa) životní tresť obsaženou v nerostech proměňují rostliny ve šťávu. Dévové postupy usnadňují asurové brání v neustálém sporu. V živočišném těle tento rostlinný postupně vyvíjí v plazmu, krev, svalovinu, kosti, nervy a nakonec v semeno.7 Ženské semeno známo v podobě vajíčka, mužské v podobě spermatu. Uchované semeno transformuje v energii (ódžas) uvnitř lidského těla využita působení bytosti (džíva) ve svém životním prostoru. Živina (rasa) vstupující živočichů v podobě potravy, ať o nerostné živiny, rostlinné šťávy živočišnou svalovinu, vstupují zpět prostředí v podobě energie využívané jakoukoliv světskou činnost, čímž koloběh této životní esence udržuje koloběh života.8 Esence života (rasa) vstupující v podobě potravin vrací svět a upotřebí vzniku nového života. Ženy ztrácejí vajíčka mimovolně v době ovulace podobně rostliny v době opylování anebo živočichové v říji muž má možnost semeno kontrolovat pomocí vůle buď požitkář (bhógin9), podřízen tužbě a ztrácejíc semeno základě smyslových prožitků, anebo jógin (jógin10), vítěz tužbou zachovávajíc semeno jedinečná fyziologie mužského organismu, v protikladu k moderním vědeckým představám, ho v očích hinduistů učinila dokonalým symbolem jedince v hinduistické mytologii. Stejně lidský samec ovládat proudění svého semene si každá osoba, ať či žena, zvolit způsob reagovat okolní svět. Přijmout metaforu znamená proměnu netečného a ztopořeným pyjem vyznačujícího Šivy v takového jedince překonal všechny světské pohnutky opačným tokem semene a došel onoho tolik vytouženého cíle seberealizace a celistvosti neboli stavu sat-čit-ánanda v sobě obsažený. Šiva semeno neztrácí neplýtvá energií. Zato ji shromažďuje v těle v podobě tepla vnitřní žár, zůstává přitom mimo všechnu vzájemnou součinnost světem, až nakonec rozsvítí mystický oheň (tapas11). Duchovní praxi odpovídá křesání dmýchání ohně (tapasja) a asketa takto či oheň křeše křesač (tapasvin). Tapas osvětluje pravou povahu či přirozenost skutečnosti, spaluje všechno, co klame vědomí askety (tapasvin), a naplňuje mysl klidem. Tapasja vede k trojjedinému cíli, totiž ke stavu sat-čit-ánanda. Když snažili mudrci Šivu, největšího ze všech tapasvinů, vykleštit, vyjevila linga svoji pravou povahu, totiž nikoliv nástroj hmotné slasti křesadlo duchovního ohně. Každá živoucí duše (džíva) prodlévá v samsáře12 světem vnímaným prostřednictvím pěti smyslů. Tento svět bědným a nešťastným prostředím jisté a všechno dočasné zmírnila utrpení, vyvíjí živoucí bytost (džíva) činnost z popudu sebezachování: rozmnožení a neustálého zlepšování se jí nabízí život slibuje jistotu, naději a smysl. Každý je, metaforicky řečeno, výronem semene a znamená výdej životní esence (rasa). DŽíva doufá jí konání ve světě konečně přinese pokoj a klid (šánti) a dojde k závěrečnému smíření skutečností ohledně bezvýznamnosti existence. Šánti laické pojmenování metafyzickou frázi sat-čit-ánanda semeno uvolní, dítě zrodí. Protože za každou odpovědí podněty přichází vratný čin musí duše (džíva) zakusit v průběhu života tohoto kteréhokoliv následujícího všeobecného karmického zákona. Džíva totiž během svého života vrhána zkušeností, jimiž vyvažuje karmické zatížení. Znovuzrození trvale cyklicky opakují, jelikož džíva neustále odpovídá vábivé dráždění samsáry v trvalém úsilí dosáhnout klidu a míru (šánti). Oheň tapasu vykřesaný tapasvinem předá džívě sílu setrvat v klidu podnětem a odezvou. Mysl potom snáze zvažuje podněty a vybírá odezvy védoucí k šánti ronila semeno vlivem podmíněných reflexů. Tapas podřizuje mysl kázni nasadila pudům pouta rozmyslu. A právě nasazování pout mysli známé ujařmení neboli jóga. Jóga tapasja. Podněcuje oheň tapasu. Ve světle tapasu si džíva uvědomuje či událost odezvou jiný minulý či událost. A také určena její totožnost a hodnocena podle zkušeností a očekávání osobnosti svého podmětu zkušenost od očekávání liší, potom čin či událost bude různé totožnosti a různé hodnoty. Postupným spalováním klamu čistí mysl (čitta), uskutečňuje jsoucno (sat) a zakouší blaženost (ánanda). Džíva necítí nutkání přispívat ke kroužení odezev a znovuzrození nevzniká žádná zátěž doprovázející každé dílo (karma). A tu nic, co by poutalo džívu k vnějšímu světu. Odtud vzniká klid (šánti) a poslední vykoupení (mókša), svoboda od v kruhu vracejícího znovuzrozování. Podle tantrismu znovuzrozované tělo (šaríra) skládá ze složek: Fyzického neboli hrubého těla (sthúla šaríra) pozůstávajícího z pěti smyslových orgánů: očí, uší, jazyka, nosu a pokožky, a z pěti orgánů činnosti: rukou, nohou, úst, konečníku a pohlavního orgánu. Mentálního neboli jemného těla (súkšma šaríra) tvořeného myslí, intelektem, jástvím, schopností učit, vzpomínkami a tužbami. Z příčinného těla (kárana šaríra) přechovává úplný záznam všech činů džívy zapsaný paměti. Když někdo zemře zaniká tělesná schránka čili fyzické tělo vidíme, a mentální tělo uvádí to první v činnost. Co nezaniká příčinné tělo svou zásobárnou karem ty ženou džívu dalších a dalších existencí. Podstoupením tapasji však ukončit i příčinné tělo alegoricky zvěčněna v následujícím příběhu Šiva vyhladil trojměstí (dle Šiva-purány) Byli jednou protivníci dévů, asurové, a protože chtěli neporazitelní, vystavěli si vzduchem létající města zvaná Tripura ( trojměstí ). Ta města byla podivuhodně sestrojená: všechna byla schopná létat všemi směry a odnikud nemohla vzniknout žádná škoda. Jediný způsob zničit, spočíval v tom, proklát všechna najednou jedním šípem. Jejich vynález asury blažil začali vyvádět a běsnit. Uháněli po obloze, pouštěli hrůzu a obraceli všechno vzhůru nohama, vědomi si toho těžko někdo uškodí, protože to skoro nemožné. Dévové obrátili k Šivovi a prosili ho o pomoc odstranit ty hrůzy vzniklé řáděním asurů. Šiva uhnětl z hlíny válečný vůz. Slunce a měsíc posloužily kola. Prostředek hory Mandary posloužil za lučiště a tisícihlavý střežící od počátku čas Šéša za tětivu. A Višnu stal šípem. Když to dalo dohromady Šiva připraven splnit poslání a zničit tu létající trojici měst. Sledoval po celé věky, až konečně nastal okamžik všechna letěla srovnána v řadě bleskem popadl Šiva svůj a střelil svůj mohutný, mocný šíp trefil daná znamení a létavá města v mžiku zanikla popelem z doutnajících měst Šiva potřel tělo. Šivův vyrobený z prostoru (hora Mandara) a času (had Šéša) má význam rovnováhy (Višnu), zhotovený z vědomí, potom znamená ohnisko a soustředění. Samotný vystřelení šípu shoduje s křesáním ohně tapasvina zánik klamu zničení cíle čistí vědomí uvědomit pravdu a zakusit blaženství zasáhne svůj cíl, sat-čit-ánanda dosažena. Ta města Šiva odstranil ze světa, ztělesňují naše různá těla a také podnět vázané světy: mikrokosmos (osobní svět), mezokosmos (společenský svět lidí) a makrokosmos (okolní svět); také představují předmětné světy: nebesa obývaná dévy, zemi obývanou člověkem a podsvětí obývané asury. Symboly čísla v šivaismu a jejich možné významy Šivovy vodorovné pruhy z popele vrcholy trojlaločného listu bilva ratolesti hroty Šivova trojzubce Cíl tapasji: sat-čit-ánanda, tj. absolutní Bytí-Vědomí-Blaženost pozemské cíle: sebezachování, seberozmnožování a sebeprosazování. (Jsou překročeny duchovním prozřením.) rozlišující vlastnosti hmoty: setrvačnost (tamas), vzrušivost (radžas) a harmonie (sattva) těla: fyzické, mentální a příčinné světy ze subjektivního hlediska: mikrokosmos, mezokosmos a makrokosmos světy z objektivního hlediska: nebeský svět bohů, pozemský svět lidí a podzemní svět protivníků bohů. Až Šivův oheň vzniknuvší z tapasu zničí světy těla, to jediné, co zbude popel. A popel všechno, co zůstane, kdykoliv něco shoří. Popel nelze dále ničit. Popel tudíž symbolem věčné duše, obecné nezničitelné esence všech věcí přežívají smrt, a všech zevnějšků přetrvávají po proměně či ztrátě tvaru. V tantrickém učení nese duch či duše označení puruša a ve védském učení naproti tomu nazývá átman pravým ztotožněním všech bytostí, konečným cílem tapasji. Písma věčná duše bytostí Boží. V realizaci této skutečnosti leží podstata sat-čit-ánandy. Šiva tělo potírá popelem jmenuje Vibhútinátha vládcem (nátha) popelem (vibhúti) zaměřujícím všechny džívy úsilí hledět dále za smrt a za rozdíly směrem k dosažení věčné duše. Popele používá k nanesení pruhů, z nichž každý připomíná jedno ze těl a každý ze světů nutno odstranit sebeuskutečnění. Pruhy vodorovné tak vyjádřily trpnost a setrvačnost, protože cesta opravdu seznámit sebou samotným a svým světem odpovídat události o nich rozjímat věčná duše dojde konečného uskutečnění ničeho, co by zbývalo. Člověk dojde konec svého světa jen mír. Védský obřad odévzdání daru či oběti (jadžňa) zaměřen rovněž mír také všechny obřady končí zpěvem klid a pokoj šánti, šánti, šánti. Avšak odlišně od tapasji mír a božskost obrací dovnitř, jadžňa naopak obrací navenek. Šivův oheň vykřesán uvnitř vědomí, zatímco Dakšův vykřesán oltáři. U Šivy klid vzchází z očištění mysli všech klamů, zkušeností a očekávání. U Dakši dosaženo pokoje veškeré přirozené prostředí uspořádáno tak uspokojovalo lidské touhy. Rozdíly jadžňou a tapasjou jadžňa tapasja Doložena v obřadních spisech zv. bráhmany. Doložena v lesních spisech zv. áranjaky. Provádí uspokojení bohů. Provádí k hledání Boha uvnitř. Doprovází ji recitace védských manter. Védské mantry prostředkem ke kontemplaci. Je orientována navenek. Je orientována dovnitř. Vyžaduje obřady. Vyžaduje odříkání. Snaží změnit svět. Snaží změnit pohled svět. Je oblíbená hospodáři. Je oblíbená askety. Souhlasí s rozdělením sociálních struktur a kast a staví nich. Odmítá nahlížet lidi v závislosti jejich rozdělení sociálních struktur a kast. Vyžaduje zapálení vnějšího ohně. Vyžaduje zažehnutí vnitřního ohně. Schvaluje světské cíle. Zříká světa. Dakšu byla tapasja neplodným bezvýsledným cvičením. U ohňového obřadu (jadžňa) dával přednost zajištěnému a trvalému proudění rasy z přírody kultury, obohacujícímu lidský život hymny a dary posilovaly dévy k uvolňování či dobývání životodárných trestí asurové skrývali a shromažďovali. Šivovo vykřesávání ohně směrovalo životodárných trestí (rasa) mimo koloběh životů. Jelikož Šiva odňal teplo životnímu prostředí a městnal svého těla okolí vychladlo a přestalo rodit, ba vrcholky pokryl sníh, a přestalo schopné dodávat potravu životu a udržovat civilizaci. V Dakšových očích bylo v Šivovi dokonce více než v asurech prostřednictvím proměňování rasy z jejich rostlinné či živočišné formy formy nerostné nakonec působili součást koloběhu rasy. Šivova činnost byla zaměřena proti životnímu kolotání, cykličnosti života. Nepřispíval nikterak k samsáře. Odtud také jeden z epitet, totiž Ničitel. Obývání světa podle Dakšova náhledu bylo spojeno s rozdělováním rasy prováděným dévy a jejím proměňováním uskutečňovaným asury. Dakša domníval jadžňa vyvolává magickou sílu známou jakožto brahman vychýlí věci ve směru prospěšném dévy, a umožní tak sklízet světské blaho k dobru všech džív. Věřil pohyb přírodních zdrojů ve směru příznivém něčí blaho bude následovat spokojenost něj tajemství šánti spočívalo v ovládnutí světa. Hledal řešení silných obav o živobytí v činném sebezachování, seberozmnožování a sebeprosazování. Tento přístup k životu ho stavěl sporu Šivou, stejně jiné jemu podobné vykonavatele ohňových obětí. V následujícím vyprávění Šiva sděluje životní moudrost prostřednictvím tance. Právě tak někdo ztratit ve vnějších symbolech jadžňi a neuvědomovat si hlubší význam obřadu ztratit také v ladných pohybech a posuncích Šivova tance, aniž si uvědomí v pohodě skryto i poučení. Šiva vnímatele činí osvíceným právě prostřednictvím svého tance král tance, Natarádža. V příběhu obětníky představují ritualisté z náboženské školy púrva-mímámsá to interpretové védského náboženství a teologické školy zdůrazňovala obřady. V jejich ohnisku zkoumání byly posvátné síly pramenící z védských manter. Šivův tanec analogicky ztělesňuje školu uttara-mímámsá byla novější a hleděla si smyslu a významu mimo hymny a obřady.13 názory neomezovaly bohoslovce a libomudrce či filozofy prostřednictvím tance a divadla šířily obyčejnými lidmi. Tančící Šiva nakonec takto ztělesňuje revoluci přenesla kosmickou moudrost od vyšších společenských tříd k masám lidí. Tancem k osvícení (podle Skanda-purány) Jednou jedno společenství mudrců vysluhovalo jadžňu a nabývalo různých sil, aniž ocenilo moudrost mantrám i obřadům vlastní osvítil, vzal sebe Šiva podobu pohledného mladíka a připutoval nahý jejich poustevny tak krásný družky těchto mudrců uprchly a pospíšily za mladíkem. Rozezlení poustevníci použili magických skrytých v obřadech a zplodili tygra, jedovatého hada a škodícího šotka. Šiva však tygra zabil, stáhl mu kůži a oblékl si ji. Hada lapil a obtočil si kolem krku náhrdelník byl jediným skokem zádech šotka a tance. Pozorujíc tančí, mudrcům svitlo samotný a tanec vyjádřením smyslu bytí. Tygr a šotek to byly představy a průměty jejich touhy k sebezachování, seberozmnožování a sebeprosazování. Šiva obětníkům nabídl možnost seberealizace. Jednou rukou tloukl buben smrti rozehrál hudbu života. V druhé třímal plameny záhuby rozlévající svit nauky. A okolo vinul ohnivý kruh a říkal příroda osobní a že nekonečna střídá znovuumírání a znovuzrození. Jedna noha spočívá nebesích v kruhu, zatímco ta druhá hledá cestu ven. Ukazujíc druhou nohu nabízí mudrcům naději uniknout ze světa klamů a odhalit pravdu. Přesun od staré obřadnické hinduistické školy k nové bohoslovecké hinduistické škole pravděpodobně udál poté, co před několika tisíci lety setkaly a utkaly různé kultury. Stoupenci jadžňi sami sebe označovali urozené, tj. árja, protože měli přístup k tajemstvím véd. To vykonavatelé jadžňi nepotřebovali pevných svatyní, napovídá jednalo o kočovné pastevce usadili indickém subkontinentu, přišli styku s usazenými obyvateli, s DráVidj obdivovali poustevníky a askety, mistry v alchymii kultury setkávaly a mísily, probíhala nimi také velká výměna světských i nesvětských obyčejů a obřadů. Napětí nimi bylo nevyhnutelné. Stále více zřeců ptalo po pravé povaze a po kouzlech tantrického učení: Shodovaly védské zpěvy a obřady s pohyby hmotného světa, anebo s pochody světa mysli? brahman kouzelným zdrojem veškerenstva, anebo prostě božstvím dřímajícím ve všech věcech? Ti věřili v tu první z možností, sestavovali a předložili podrobné návody k obřadům v příručkách zvaných bráhmany, zatímco ti druzí spoléhali myšlenky, shrnuté spisů známých jménem lesní čili áranjaka. Rozhovory, rozepře, úvahy a rozmluvy těchto dvou myšlenkových škol dokládají tajné spisy, upanišady. Dakša, vrcholný představitel a ochránce obřadnické školy, pokládal Šivovu tapasju za dílo protikladné životnímu koloběhu. Zatímco asurové hromadili zásoby rasy, tapasvinové přesměrovávali z vnějšího světa vnitřního ohně tapasu. Odvádění energie zaplnilo svět ledem tomu bylo u Šivova sídla, zasněženého vrcholku hory Kailásy tento vnitřní oheň neplodil jiného popel nedával obživu žádnému životu. A Dakša odmítl podporovat asketismus. Navíc zakázal nabízet obětní dary počest Šivy. Jadžňa omezovala dévy hromadící rasu ve prospěch lidského společenství. Dakša narazil odpor ve vlastní rodině. O Satí, Dakšově nejmladší dceři (podle Šiva-purány) Dakša nabízel dévům nejen hymnické zpěvy také ke sňatku ruku dcery nejmladší dcera Satí však nejevila zájem o žádného z bohů. Dala srdce, k největšímu ohromení a zděšení otcovu, potulnému žebrákovi Šivovi. Opustila otčinu a následovala Šivu všude putování. Stala poslušnou chotí, nikdy nepochybující o krocích a vždy stojící straně jí také dostalo jména Satí14, tj. pravá dokonalá (choť). Snad Satí patřila ty zpochybňovali některé ortodoxní védské postupy svého lidu přikládal větší důležitost mechanickému vykonávání ceremonií potřebám srdce a dotazům mysli druhou stranu však postoj Šivy zvyklý odtažením svých smyslů od světa odvracet Satí neučinil nejlepší dojem. Toužila po střední cestě védoucí manželskou láskou a otcovským citem. Dakša potupně uráží Šivu (podle Káliká-purány) Jednou Dakša uspořádal velkou jadžňu a pozval všechny význačné dévy jí účastnili. Satí pozorovala s manželkami odebírají otcovského domu, patriarchova sídla. Velmi ji však překvapilo ona sama její choť, byli vyloučeni z tohoto shromáždění. Domnívajíc se snad stalo nedopatřením, rozhodla vstoupit. Vždyť přece jejího otce. Šiva si však zdaleka nebyl jistý by Dakša opravdu v úmyslu pozvat tento slavnostní ohňový obřad a také to choti naznačil. Ta však měla za to to muselo stát přehlédnutím, nejsouc schopna připustit její otec by si nepřál tomto obřadním shromáždění přítomni. Vida její přesvědčení nebránil jí Šiva v odchodu obřad přednost tomu zůstat svém místě. Zavřel oční víčka a ponořil hlubokého rozjímání. Satí dorazila obydlí svého otce vešla, spatřila všechny dévy s doprovodem pohromadě shromážděné za účelem vykonání jadžňi. Vrhla dokola letmý pohled, a co nevidí: všechna místa obsazena jedno nebylo vyhrazeno jejího chotě Šivu! Vyvedlo ji to z míry a popadla ji zlost. Uvědomila si totiž otec jejího chotě nepozval úmyslně. Urážel jejího milovaného muže Šivu její zlost rostla, vrhla tázavý pohled otce. Tvůj žádného pozvání hoden, procedila s klidem hlava rodiny skrze zuby. Nebohé Satí moment zkameněl pohled, tělo však zlostí otřáslo zasvítily žhavé uhlíky. Bleskově k němu otočila zády a dřív někdo mohl vytušit její úmysl, vrhla ohně a pohltil ji svatý plamen. Shromáždění rázem ztichlo, krve by v nikom nedořezal. Dévové zírali v zmatku, znesvěceno bylo svaté místo i bylo jadžňu dlužno zastavit a ponechat nedokončenou. V některých vyprávěních nepodlehne Satí vnějšímu obřadnímu ohništi oltáře zapálenému za účelem jadžňi jejím otcem vnitřním žárem soustředěné mysli. Sebezánik Satí stal jevištěm násilného střetu Šivou svět odmítajícím a Dakšou světu přitakávajícím. Šivovi dostalo zkušeností, jichž předtím nikdy neokusil. Byla to ztráta, bolest a zlost. Oheň po věky v těle zadržovaný najednou vybuchl sopka citů a vzal sebe podobu hrdiny hany a bázně: Vírabhadry. Šiva proti Dakšovi útoku (podle Linga-purány) Zpráva o smrti Satí dostihla Šivu hoře Kailása. Sklíčilo ho to. Úmrtí choti mu zlomilo srdce vyrovnanost byla otřesena. Popadl ho vztek hněv neznal mezí a přiměl ho k činu v úmyslu Dakšovi pomstít za bezmyšlenkovité jednání vedoucí k sebeupálení Satí choti a Dakšově vlastní dcery. Ve zlobě si vyrval vlasy a vytvořil z nich příšeru, bojovníka s jedovými zuby, známého Vírabhadra, jehož jediným cílem bylo prolévat krev. Vírabhadra kvapil Dakšova sídla, následován celou tlupou (gana) přízraků a skřetů cválajících vzteklých psech. Dévové ještě zůstávali shromážděni, poházené zbytky jadžňi kolem svědčily o zlém osudu s náhlým zakončením. V povětří viselo smrtelné vytí a dévové ustrnuli v němé beznaději. Vírabhadra spolu s Šivovými gany rozpoutali krvavé běsnění. Vrhli shromážděné dévy rvouce jejich srdce z a vyloupávajíce bulvy z očních důlků. Chlemtali jejich krev a ověšovali jejich uťatými a vyhřezlými vnitřnostmi. Svatosvatě bohaté stolování proměnilo v krví zbrocené pole bitevní. Vírabhadra začal pídit po vybraném cíli svém, po Dakšovi. Našel v skrytu za obětištěm ochromeného zděšením. Vírabhadra vrhl a jedním mocným máchnutím svého meče mu uťal hlavu. Urozená hlava veleváženého patriarchy zůstala nectně pohozena obětním stole takto slavně zakončil velikou to jadžňu, vrátil Vírabhadra zpět Šivova příbytku. Satí přivedla Šivu ke kontaktu s vlastními city. V její společnosti pociťoval lásku. V její nepřítomnosti zakoušel žal. Její smrt ho donutila pomýšlet bezcitnost společenských zásad a předpisů často zanedbávají city zavádění pořádku rozhořčení projevovalo usilovnou snahou zničit systém společnosti samé stoupenci, ganové, rozšiřovali všude dostali chaos a zmatek. Zničili jadžňu, a zaútočili samé základy védské společnosti hněv a odveta rozbíjení společnosti neodstraňovaly bolest nechtěl rozloučit, upnul k jejímu mrtvému tělu a putoval křížem-krážem třemi světy hmoždě svým utrpením proměnily v posvátné korálky, zvané po očích rudrákša15 slzy ztělesňují odpověď setkání s vlněním životů a smrtí samsárou. Šiva nachází klid (podle Višnu-purány) Skvoucí hrdina Vírabhadra zabil Dakšu. Šivovi sice dostalo zadostiučinění, nicméně Satí to nevrátilo k životu jakožto Vírabhadra sprovodil ze světa Dakšovu oběť a přivodil smrt a zánik svatých míst, posbíral zuhelnatělé zbytky Satíny tělesné schránky a obcházel svět s úpěním bolestí. Svět stal bezútěšným, plným bolesti a utrpení. Truchle ztrátou drahé choti nebyl k utišení. To všechno Višnuovi nedávalo pokoje. Propadal strachu o blaho všeho světa. Bylo Šivovi skoncoval svým lkáním. A Višnu zvedl svůj vroubkovaný disk (čakra) zničí všechen neřád, a mrštil vzhůru roztříštil Satíno tělo 16 částí Satí pozbyla hmotné tělesnosti, načež Šiva opět nabyl svých smyslů. Oživil opět dévy, i Dakšu vrátil života hlavu uťatou mu nahradil hlavou kozla. Dakša poté dokončil přerušenou jadžňu a dodal dévům sil, takže tu opět kolotoč života konci rituálu byla tentokrát nabídnuta oběť také Šivovi obětiny přenechal svým psům. On prostě stáhl sluje, zavřel oční víčka, ponořil svého vnitřního světa, znovu zažehl oheň tapasu a zrušil s vnějším světem veškeré spojení. Višnu boží složkou udržuje v přírodě a kultuře lidský řád. Ačkoli mohl chápat povaha civilizace vyvolává v Šivovi zlost a vztek, nemohl přece dopustit Šiva zničil společnost zničil tělo Satí schopen překonat působení bolesti. Satín odchod mu sílu zvítězit žalem a vědomím ztráty. Byla tu i možnost oprostit od šoku. Vrátil života Dakšu mu nasadil hlavu kozla a možnost pokračovat v předchozím díle coby patriarcha védské tradice. Avšak Šiva zůstal sebou mimo a hlavní proud. Osvobodil od vazeb k světu, hledal svobodu od podnětů působících utrpení a bolest. Usazen v míru hoře Kailása zavřel a obrátil smysly směrem nitra. Zažehl oheň tapasu a linga znovu probrala mystických rovin pevného, vzpřímeného a neměnného jógického stavu. Sebekontrola činí potřebu světa vnějšího zbytečnou. Šivův tapas zaměřuje proud rasy dovnitř, až nezbude nic, co nutí život i smrt dalšího proudění. Výsledkem stažení sebe a rozpuštění světa Šivovi také říká Samháramúrti, Ničitel. Ve slovech ničitel samo od sebe vždy cítit něco záporného. Nicméně Šivova zhouba, zánik, zničení přináší a pokoj a ústí v konečnou zastávku existence, v sat-čit-ánandu. Mysl dostane ničím nerušeného vnitřního stavu, očištěná všech klamů, a objeví věčná Pravda to stav Božství. Šiva dekonstruuje samsáry od nashromážděných nánosů myšlení a individuální prožívání džívy ovládají a ji nakonec védou k tužbám a utrpení v dalších a dalších akcích a reakcích. Šiva vysvobozuje všechny bytosti z pout karmy. Tapas působí zánik těchto vazeb a zastavuje proudění rasy rasy a karmy žádná samsára nepřichází v úvahu druhou stranu samsáry a její turbulence, vření a ohraničenosti samotný bezbřehý brahman ve úplnosti nedává smyslu možno definovat světlo v protikladu k temnotě, stejně nemožné definovat vnitřek domu ho nevysvětlíme v protikladu k zevnějšku možné definovat ducha v protikladu k hmotě pozorování, nemůže pozorovatel ten zavírá oči. A idea Boha potřebuje zde bylo něco stejného rozměru protikladného rázu: totiž Bohyně. Bohyně ztělesněním společného proudění životů a smrtí a jejich kolotání (samsára) životodárnou trestí (rasa) a v neustálém pohybu brahman ohněm; vnějším ohněm obětním oltáři jadžňi a vnitřním ohněm (tapas) tapasji pozorovatelem života a Bohyně objektem pozorování, samotným životem. Šiva zavírá oči před Bohyní, protože její činnosti vyvolávají pocity v srdci a hubí klid mysli. Naopak Stvořitel Brahmá za Bohyní žene a vlastně tvoří svět. To přivádí Šivu přímé konfrontace s Brahmou Brahmá zrodil a přišel o hlavu (podle Brahmánda-purány) Na počátku v mléčném oceánu, uprostřed závitů hadího strážce času, probral Višnu ze bezesné dřímoty. Z pupku vyrostl lotos, ve kterém seděl Brahmá otevřel a vidí sám. Opuštěn, zmaten a vystrašen podivil tomu vlastně a proč je. Brahmá pátraje po odpovědi začal tvořit svět. Ze mysli vymodeloval čtyři syny,17 tzv. sanatkumáry, věčné (sanat) a nikdy nestárnoucí chlapce (kumára). Byli to stále chlapci. Nebylo po vůli množit a zalidňovat svět. Prchli. Proto Brahmá stvořil jiný houf synů, totiž deset pradžápatiů neboli vládců potomstva.18 Ti sice měli vůli množit nevěděli jak. A tu Brahmá rozštěpil osoby a z levé poloviny vystoupila žena jménem Ušas neboli Jitřenka ji Brahmá spatřil, hned padla nenasytná smyslná touha, kterou bylo třeba uhasit. Přemožen svým prahnutím Brahmá vrhl ke dceři v zoufalé potřebě s ní spojit však dala úprk před otcovým krvesmilným pohledem berouce sebe podobu různých zvířat krávy, klisny, husy a laně. Otec ji však pronásledoval bera sebe podobu náležitých samců: býka, hřebce, housera a jelena. Brahmovým synům přišlo otec nechová by měl. Znechuceni dali křiku. Z jejich bojového křiku povstal Rudra, ten křičí a skučí, strach nahánějící lukostřelec vystřelil a přibil Brahmu k nebesům. Jedním ze základních principů, jímž řídí hinduistické myšlení představa žádného jevu, není-li vnímán vědomou bytostí: nelze pozorovat, není-li pozorovatele. A to staví představu bdělosti, respektive vědomí středu zájmu. Svět zaniká, zavře-li oči u Šivy, a svět vzniká oči otevře. Období před počátkem všeho v sobě zahrnuje božské bytí: Višnua však setrvává v bezesném hlubokém spánku a si vědom svého okolí. Tomuto nevnímání odpovídá indického názoru svět nicota, období podstaty nazývaná pralaja neboli rozpuštění světa, čas jak pozorovatel i předmět pozorování zbaveni tvaru tichý mléčný oceán. Vše, co zbude snad čas, znázorněn rozvíjením a zavíjením hada, zvaného Šéša prvotního zůstatku či počátečního zbytku neboli Ananta Šéša co zbylo počátku nekonečný zůstatek či nekončící zbytek, to, co vždycky zbude. Má to připomínat tu zbude po skonání světa i před počátkem. Probuzení Višnua z dřímot, rozkvétající lotos, zrození Brahmy a zrod prvního hloučku čtyř synů druhého zástupu synů desíti, to představuje zjitřující vědomí a rozvíjení mysli. Mysl rozvíjí, protože Brahmá pídí po pochopení pravé povahy a totožnosti. Kdyby Brahmá neptal, kdyby cítil úplný, kdyby Brahmá zcela v sobě obsažen, neměl by nikdy snahu klást otázky by pozorovatel neměl k pozorování a život by nebyl nikdy stvořen. Skutečnost první čtveřice Brahmových synů nese označení staří a dostalo jí vzhledu nedospělých synů, napovídá představují čtyři aspekty prvotní mysli předtím byla vystavena jakémukoliv smyslovému podnětu. Těmito aspekty jsou: rozlišovací schopnost mysli a nádoby zkušenost, touha a schopnost učit. Nepřítomnost pohlavní zralosti naznačuje neznali vnější podněty a netoužili po nich. Nacházejí totiž v sat-čit-ánandě a nepřejí si otřást touto prvotní čistotou také zmizí krátce po svém zrození. Následující desítce Brahmových z mysli zrozených synů odpovídá smyslových orgánů (oči, uši, nos, jazyk a kůže) a orgánů činnosti (ústa, ruce, nohy, konečník a pohlavní orgán) to dráhy spojují mysl s vnějším světem. Ovšem přítomnost jakýchkoliv orgánů schopny vnímat a konat k ničemu, není-li žádný zdroj podnětů a žádný pro odpovědi. V hinduistickém bájesloví všichni účastníci až tohoto okamžiku rodu mužského vstoupí scénu dívka. Její jméno Ušas představuje Jitřenku neboli úsvit, protože její příchod dněním života. Život uskutečňuje případě nějaká látka podněcuje myšlení. Hinduistická symbolika používá mužských forem k vykreslení vnitřních nedefinovatelných životních skutečností, zatímco ženské formy jí slouží ke znázorňování skutečností zevně určit. Brahmá ovšem zahájit svou cestu za poznáním svého vnitřního světa tehdy, až seznámí světem vnějším. Takový svět ženský vtělením hmoty součástí vnitřního světa a níž Brahmu samého nelze určit rozlišit. Brahmovo vejce (brahmánda) zosobněním Brahmova světa. Ušas objektem a Brahmá subjektem zdrojem podnětů a on jejich pozorovatelem zřídlem zkušeností, tužeb a poznatků vskutku Bohyní stránky skutečnosti vnitřní božskost vnější božskost význam vědomí projev bájeslovný rod muž žena tantrické hledisko puruša prakrti védské hledisko átman májá příroda duchovní hmotná stav nehybný neustále měnící tvar duch látka strana vnímání subjekt objekt role vnímání poznávající poznávané Bohyně Brahmovou dcerou, protože bytost hmotného světa předpokládá vnímavého tvora vědom hmotného světa. Brahmá, pozorovatel dříve Ušas, předmět pozorování pohnutka ho vede k objevování a odtud ke tvoření. Měla to ona odpoví otázku po sobě samém. V tomto momentu však událo něco jiného. Že Višnu probudí dáno předem upadl dřímoty. A to, co následuje, totiž že vystoupí lotos z pupku a z narodí Brahmá, dále první otázka i vznik synů a příchod dcery, to vypadá naplánované, to neděje samo sebou. To ovšem mění moment Ušasina příchodu Brahmá nereaguje spontánně to volba. Ušas povstala, protože Brahmá toužil po sebepoznání touhu ji vlastnit opustil svůj prvotní cíl pozornost přesunula od odhalování vnitřního světa k dobývání světa vnějšího. Brahmova reakce budí odpor krvesmilná. Místo od dcery získával vědění, toužil s ní sexuálně spojit. Staří zřeci spojovali duchovní bezohlednost společenským soudem. Ušasiny proměny rovněž nepocházejí samy ze sebe vyvolané Brahmovým incestním pohledem. Podobně i pozorovatelovy vjemy předurčují svět přetváří. Protože zákon karmy stanoví každý má svůj důsledek, i první transformace, kterou zanáší hmoty Brahmova touha, vyvolává následné tvarové proměny. Prchající Ušas sebe bere tvary krávy, klisny, husy, laně, a také známá Šatarúpá neboli ta forem. Brahmovi synové trnou hrůzou pozorují původní džíva ztrácí sebe sama, neboť usiluje o to svou dceru spíše vlastnit od ní získávat znalost. Uvědomují si Brahmovy činy nejspíše znečistí vědomí (čit), zkreslí vizi bytí znetvoří vzhled jsoucna (sat) a odstraní blaženost (ánanda) pátrají po někom zabrání takovému uzpůsobení mysli. A volají o pomoc scénu vstupuje Šiva jakožto lučištník Pinákin. Vystřelí svůj šíp kdysi vystřelil po Trojměstí Brahmu připíchne k božské obloze. Vysoká zvěř symbolem nepokojné, těkavé mysli. Umění zobrazuje často Šivu jímajícího takovou zvěř v ruce. Uklidňuje ji. Symbolický šíp to umožňuje tapasja. V průběhu dějin tapasja začala známá jóga. Sanskrtské slovo jóga pochází od kořene znamenajícího zapřáhnout, spoutat, spojovat, také ujařmit, uzavírat uzdit. Jóga znamená nasazovat mysli uzdu tak nabyla pevnosti a vzdorovala světu. Šiva spoutal svou mysl a semenění (a rovněž Brahmy) vyčistil vědomí, odstranil všechny klamy a uvědomil si nepodmíněnou blaženost také Šiva nazývá pánem jógy Jógéšvara pronásledování dcery Brahmá zapomněl původní účel jejího stvoření. Místo nahlížení ni jakožto svoji pomocnici poznávání vlastní totožnosti, začal klamně ztotožňovat všemi podobami sebe postupně bral podle podob jejích o různá uzpůsobení mysli postupně nabývající vzpomínek, tužeb, poznatků, a konečně jáství Brahmu vzdálilo od Višnua. Následující vyprávění líčí silný a čarovný vliv má tančící hmota mysl a způsobuje jednohlavý Brahmá nabývá čtyř a pěti hlav, z nichž nicméně žádná nesklání dolů k odpočívajícímu Višnuovi, k vnitřní úsobě, k védskému átmanu či k tantrické puruši. Brahmova pátá hlava (podle Šiva-purány a Nárada-purány) Takovou Brahmá po dceři touhu mu vzešly čtyři hlavy hledící všech čtyř základních směrů mu dcera kolem kroužila, nesešla z očí. A vzlétla k obloze, hned si pospíšil a získal i pátou hlavu všemi těmi čtyřmi. Tento obraz nezkrotné vášně znelíbil dětem Pána tvorstva Pradžápatiho. Daly křiku. Šiva vyslyšel křik a vzal sebe podobu hrůzu nahánějícího tvora zvaného Bhairava Brahmovi urval pátou hlavu Brahmá vystřízlivěl a začal hymny čtyř védských sbírek každou sbírku z jedné hlavy. Poutem ženou a mužem touha, a to vazba vnitřní úsobou a jejím vnějším nevlastním okolím činí život záležitostí Brahmou, a božským uvnitř všech citlivých bytostí, a Ušas jejich božským vně, mimo. Ušas Šatarúpá, protože jeví v nesčíslném počtu tvarů. V nejlepším případě by měla bohyní poznání, Vědmou (Vidjá) Brahmovi ku pomoci poznal sebe. Místo toho ovšem Brahmá rozptylován proměnami světa, pozbývá schopnost uvědomovat si každá z jejích podob pouhým průmětem vlastních zkušeností a očekávání a že bohyně stává klamem bohyní přeludu, a taková nazývá Májá. Její otec pak ji přivedl svět, končí takto řízen a zřízen. Nabývá vlastnictví dalších hlav a nakonec i páté, jáské. Srovnání alegorických typů a metafyzických konceptů metafyzické koncepty bájeslovné charaktery pohlaví nezjevné vědomí (duch) Višnu muž schopnost rozeznávat a rozlišovat jevy Brahmá muž složky mysli: intelekt, zkušenost, touha, schopnost učit čtyři sanatkumárové muž vstupní a výstupní dráhy mysli: smyslů a orgánů činnosti deset pradžápatiů muž pátá Brahmova hlava jáství muž hmotný svět, zdroj podnětů a sběrnice odpovědí, vnější matice Ušas žena Pátá hlava spočívá čtyřech podstavci. Z její polohy trčící vzhůru plyne namyšlenost z nemyšlení, stejně z polohy obrácené směrem dolů plyne bodrost z moudrosti. Pátá hlava hledí oblak, a nikoliv Višnua. Táhne Brahmu pryč od cíle bytosti, jímž sebeuskutečnění. Vyprávění vysvětluje jáství tu nezávislé tomu u Višnua. Ke svému vzniku potřebuje dceru. Jáství zhodnocuje svou bytost hledá ovládnout hmotný svět a potvrzeno po ruce, vzniká utrpení. Rozbíhá střídání nadějí a zklamání. Osvobození od tohoto nesmyslného a nekonečného cyklu možná tehdy zničí klamná sebetotožnost, totiž jáství. A to právě činí Šiva v podobě a funkci strašlivého Bhairavy. Bhairava znamená ten vyvolává hrůzu. Bhairava představuje životní násilí, nekonečnou úzkost a nejistotu hrozí lidské bytosti, jejíž mysl ovládá jáství. Šiva uťal Brahmovi pátou hlavu a stal Kapálikou, nositelem lebky. Šiva používá lebky z ní popíjel nápoj nesmrtelnosti, nektar sat-čit-ánandy. V mnohých vyprávěních ohnivý sloup ze Šivy nevychází naopak, Šiva vystupuje z ohnivého sloupu. Ohnivý sloup (podle Šiva-purány) Oba, Brahmá, otec cítících bytostí, a Višnu, strážce vesmírného řádu prohlašovali za stvořitele světa. Tu náhle před nimi objevil ohnivý sloup. Zdálo se nemá žádný základ vrchol. Brahmá sebe vzal podobu labutě a vznesl nebesa ani odtamtud nespatřil vrchol toho ohnivého sloupu. Višnu sebe vzal podobu divokého kance a zaryl země ani on nenašel sloupu. Sloup neměl základ vrchol začátek konec původ cíl. Zdálo se stvořil udržuje v sobě. Brahmá a Višnu došli k závěru tento sloup větší dohromady to symbol velkého boha to Mahádéva, božské znamení krajního tvaru. Z tohoto sloupu vystoupil Šiva. Brahmá i Višnu pozdravili Šivu a dali zpěvu chvalozpěvů. Vyprávění ukazuje Šivu nejen vrcholného tapasvina ztělesnění tapasu a konečného cíle sat-čit-ánandy. Šiva pouhým pánem ohně, on ohněm. Šiva pouze někým hledá Boha Bohem samotným ohledu alegorii jasně ukazují určité sektářské rysy. Starodávný hinduismus spíše agnostický a obřadnický právě přetvářel a stával spíše teistickým byl zviditelňován třemi cestami: skrze Brahmu, skrze Višnua a skrze Šivu. Brahmá, připomínající kněze vnímán přístupný prostřednictvím provozování jadžňi. Višnu, připomínající krále bohem, k němuž prosebník blížil obřadem zvaným púdžá nabitým zbožností a citem. A poustevnický Šiva bohem, jehož bylo možno získat promyšleným odříkáním tapasji. To byly také zdroje hinduismu. Mezi následovníky těchto bohů byly vždy veliké spory a rozpory, nadřazenost jednoho druhým vyjadřovala ve vyprávění, v bájesloví. Jedni nalézali odpověď otázku v životě naplněném obřady, jiným stalo naplněním života uctívání v chrámech. A zde byli ti byli přesvědčeni odpověď spočívá v odříkání a přemítání. I měnil přístup všech těchto cest zůstával shodný: úmyslem bylo si Boha uvědomit. Protože skrze Boha, s Bohem a v Bohu člověk dojde věčného klidu a míru (šánti). Tento svět zde, protože si ho vnímavé bytosti uvědomují a odpovídají něj. Každým takovým úkonem však spotřebuje něco rasy. Kdykoliv této tresti ubude, proudí. Ovšem proudí tento mok, sílí pohyb životů i smrtí (samsára) a koloběh převtělování roztáčí. Šiva mimo účast. Nesaje rasu, netratí tekutinu. Zadržuje ji. Zavírá oči, krotí smysly a odmítá vnímat svět svět v okolí přestává být tu květu ni plodů bydlí hoře pokryté sněhem a ledem. Chladný života. Zatímco Šiva zažíhal vnitřní oheň tapasu, jiní bohové pohlíželi před sebe vnější oheň jadžňi posiloval v jejich boji s asury. Kdykoliv vítězili, vylévala ze země všemi jejími póry životodárná rasa: rozlévaly řeky, rozkvétaly rostliny, pukaly skály a uvolňovaly kovy, rozpadaly hory a sypaly z nich drahokamy. Země začala oplývat hojností a její bohatství dávalo v celém světě odiv. Zatímco bohové mohli uvolňovat a přerozdělovat pozemské poklady, neměli znovu tvořit vše, co spotřebovalo si uchovali pouze asurové. Asurové věděli přivést k životu to, co zemřelo. Uměli omladit zemi a znovu ji učinit úrodnou. Dovedli znovu naplnit podzemní prostory vodou a nerosty. Za to všechno vděčili Šukrovi, vládci planety Venuše, guruovi asurů, kterému byly známy oživovací postupy (samdžívaní vidjá) tajné učení však Šukrovi nepředal nikdo jiný Šiva sám. Tajemství obnovy života (podle Mahábháratj) Dévové pokračovali v provádění jadžňi tak získali sílu. Posilovaly zpěvy doprovázející obřady. A silou takto znovu získanou byli opět schopni hubit asury a vyhrávat všechny souboje. Každá jadžňa přinášela dévům výhody jedna neprováděla k posílení asurů trvale rovnováha velice klonila v prospěch dévů a asurové trpěli potřebou najít způsob dévy překonat stalo Kávja Ušanas, učitel asurů obrátil k tapasji. Rozsvítiv vnitřní oheň mínil přemoci příznivý vnější oheň dévů. Provedl několik asketických postupů zdrženlivosti došel svého cíle. Zavěsil větev stromu s hlavou dolů směřující k plamenům ohně, dýchal kouř a setrval tisíc let sebetrýznění dosáhlo vrcholu, setkal tváří v tvář Šivou. Šiva však otevřel ústa a zhltl ho celého a uložil v sobě v pasti. Ušanas dělal vše vyvázl hned zjistil Šiva uzavřel všechny výchozí cesty s výjimkou pohlavního údu Ušanas vyklouzl touto cestou, stalo se mu dostalo všech znalostí o obnově života, regeneraci a rozmnožování. Ušanasovo cestování ve vnitřnostech Šivova těla mu bylo poučením o vzájemné souvislosti tapasu a rasy Šiva proměnil rasu v oheň ji nabral svého těla i tapas proměnil v rasu a způsobuje její výtok vnitřní oheň v Šivově těle nevyčerpatelnou zásobou sil, po nichž každý mohl sáhnout zemi oživil, co potřeba Šivu, věčný a nevyčerpatelný zdroj oživujících sil, zřetelně označil za svého učitele a otce, přijal Kávja Ušanas jméno Šukra, to jest v sanskrtu mužské sémě, coby nositele plodnosti. Svým uměním oživovat stal Šukra schopným znovu oživit asury zabité v bojích pak byli zase schopni znovu pořídit rostlinné a nerostné bohatství dévové mohli sklízet a rozdělovat nikdy ne plodit. To také důvod, proč Šiva bývá obklopen démonickými a asurovskými tvory nahánějícími strach. K patří také ganové, boží sluhové. Třebaže asurové věděli převádět tapas v rasu, nerozdělili bohatství světem byli mocní, byla země pustá. Ušlechtilí lidé, zvaní Árjové, jimi opovrhovali lakomými chamtivci. Vysluhováním jadžňi dodávali dévům uvolňovali životodárnou tresť (rasa), kterou si nahromadili asurové. Takto nashromážděný života neposiloval nikoho samoúčelné hromadění považovalo za zločin. Dakša, patriarcha Árjů, kritizoval Šivu zadržování semene a obdivoval Indru semenem a výtokem nešetřil. Postihl boha měsíce Čandru dokonce těžkou chorobou, protože odmítal sdílet semeno všemi svými manželkami a jednal vskutku stejně asurové. Přibývání měsíce (podle Sómanátha-sthalapurány) Dakša měl již známo, celý zástup dcer. Dvacet sedm z nich provdal za božského vládce měsíce Čandru, proslulého svou krásou a mužností. Každá z Dakšových dcer představovala souhvězdí (nakšatra) měsíčního zvířetníku. Rudohnědá Róhiní z nich byla nejkrásnější a nejpřitažlivější. Čandra jí dával přednost před ostatními a vyhledával ji mnohem častěji ty druhé. Ty cítily zanedbávané a stěžovaly si u otce hrozil Čandrovi ponese následky všem svým ženám nedá najevo stejné city to u mnohoženství očekává. Čandra však nedbal Dakšovy hrozby a zamiloval Róhiní, takže ostatní zcela pomíjel. Dakša uskutečnil svou hrozbu a Čandru postihly postupující úbytě za dnem, měsíc ztrácel svou sílu a začal ubývat. Ve strachu ho popadl, nevěděl, co si má počít. Nakonec hledal útočiště u toho jediného dokázal Dakšovi postavit, totiž u Šivy. Zabydlil u Šivovy hlavy také nalezl sílu k návratu původního stavu: síly mu zase obnovily a Čandra počal opět dorůstat radosti a vděku oslavoval a oslovoval Šivu jménem Čandrašékhara Pán, jehož korunou měsíc. Vystřízlivělý Čandra rozhodl po jedné noci měsíčně trávit s každou ze svých žen krátil dělící ho od setkání s Róhiní, nabýval Čandra úplného tvaru a naopak. Jedné noci zcela osaměl měl zase znovu každou svoji ženu předtím v podobě srpku oslavoval Šivu (Šivarátri) uchýlen v útočiště vlasů nabyl jistoty zase postupně poroste a nabude sil. Čandrovo obnovení dovedlo dévy k poznání toho, co Šukra už věděl: že totiž Šivův tapas dokáže podporovat život také: Šiva čerpá rasu z vnějšího světa rozsvítil svůj tapas také vnější svět udržovat čerpá sílu ze Šivy. Prostě Šiva už nebyl asketickým božstvem Drávidů. Nebyl už také pouhým učitelem jógy a tapasu. Stal spíše alchymistou. Nabyl vtělení brahmana vyvolaného jadžňou. Uctívání Šivy přestalo lišit od provozování jadžňi povědomí způsobilo védská společnost opustila obřadnictví ve prospěch teismu. Upustilo od obětních ohňových obřadů a začaly stavět svatyně, v nichž prokazovala úcta Šivovi jakožto Velebohu (Mahádéva). Obraceli k němu asurové, protože průchod Šivovým tělem jejich učiteli odhalil nauku o životní obnově. A dévové mu prokazovali úctu, protože dopomohl ubývajícímu měsíci opět k růstu jednoduše ho umístil hlavě šperk asurové nespokojili s možností pouhého znovuoživení svým guruém. Chtěli vyzrát smrt samotnou jednou provždy a neomezeně řídit rasy toho dosáhli, začali provádět askezi rozdmýcháváním vnitřního ohně tapasu po vzoru Šivy. Ovšem Šiva vykonával tapasju sežehl poutající podmínky a vrhl světlo pravou povahu věcí cílem byla sat-čit-ánanda, samádhi, osvobození od opakujících života a smrti (samsára). Cílem tapasji asurů však byla dokonalost (siddhi), svévolné zásahy koloběhu životů prostřednictvím odhalení tajemství životodárné látky (rasa). Asurové nenahromadili rasu sežehli pouta světského života aby ovládali kosmickou podstatu, hromadili bohatství a přežili kterýkoliv příval dévů. Táraka obdrží magickou moc (podle Šiva-purány) Kdysi jeden asura jménem Táraka prahl po získat sílu, přemoci dévy a vládnout světu tohoto cíle dosáhl, rozhodl vykonat asketické odříkání (tapasja). Usedl a setrval zahloubán v zadostiučinění odmítaje odpovídat veškeré vnější podněty a nevnímaje čas. Soustředil.. bůh Brahmá vztyčil a zeptal ho: Po jakém užitku toužíš? Tárakovo úsilí soustřeďovalo jedno jediné, totiž nabýt magické moci (siddhi) i hmotných statků dávajících mu ovládat všechno mu zlíbí. Spíše o svobodu od stálého ožívání a umírání požádal Brahmu rovnou o nesmrtelnost. A Brahmá jasně odpověděl to nelze, jelikož všichni živí tvorové podléhají nakonec smrti, požádal Táraka opět o výsadu by ho téměř zbavila smrti. Musím-li zemřít, nechť stane rukou dítěte schopného bojovat po šesti dnech života ve stáří sedmi dnů. Brahmá splnil přání a dodal k tomu takové dítě vzejít pouze od Šivy. Táraka spokojen. Posílen touto výhodou začal svým posláním směřovat k cíli. Vyhostil dévy z nebeských říší a stal pánem třemi světy. Výsledek Tárakova slavného vítězství vedl ve vesmíru k chaosu. Vznikal majetek nebyl rozdělen a sdílen, hromadil se dévy nastal trvat svých právech nevěděli jak silnou dokázala přivést svět dítě s takovými obřími vojenskými schopnostmi, nebyla žádná jadžňa. Podle tantrického učení dítě vyvine ze spojení bílého mužského semene s rudým ženským semenem v období plodných dnů tělesné a životní vlastnosti závisejí síle těchto semen. Pohlaví dítěte odpovídá silnějšímu semeni semenné síly rovnocenné, vzniklý jedinec rak. Zdrženlivost a zadržování dávají semeni sílu, někdy takovou bílé semeno nepotřebuje podporu semene červeného (vajíčka) vlahé teplo dělohy. Protože Šiva největším tapasvinem vydržel zadržovat semeno po celé hvězdné věky, došli dévové k závěru sémě bude nejsilnějším ze všech a že dovede přivést svět dítě s nepřekonatelným vojenským umem schopným zabít Táraku. Nabíjeno velkým tapasem Šivovo sémě neustále stoupalo vzhůru byl čas pohnulo směrem dolů, přivedlo svět dítě a Šiva stal otcem. Dévové začali vzývat Bohyni. Byla to kdysi Satí podráždila Šivu k činnosti. Ačkoliv odešla z tohoto světa, dévové věřili by mohla znovu stejně povstat k životu jiné hmotné bytosti a opět Šivu okouzlit. V tomto stavu představovala Jóganidru, bytostnou polodřímotu, beztvarost a bezvědomost. A nabyla plně vědomou formu bytí, stala Jógamájou, plnou tvarů a plnou vědomí. Všeobecné uctívání Bohyně stalo dlouhou dobu součástí hlavního proudu hinduismu poté, co nomádští Árjové usadili indickém subkontinentu. V raných védských sbírkách najdou zmínky o takových bohyních, jakou byla matka dévů Aditi a ztělesnění země Prthiví. Jejich role však dovedena téměř bezvýznamnosti ve srovnání s jejich mužskými protějšky bouřný dárce deště Indra, jiskřivý a svítivý ohně Agni zářivý slunce Súrya. Až v pozdějších védských sbírkách dosahují bohyně významnější role. Podobně tradice asketů i bohyně snad vstoupily hinduismu po setkání Árjů s DráVidj. Prvotní védský obřad, jadžňa, nevyžadoval trvalé vyhrazené prostory, jakými chrámy svědčí o kočovní dobytkáři zdaleka nelpěli drávidské komunity, s největší pravděpodobností rolnické, žijící v rytmech sadby a sklizně také Drávidové spatřovali v půdě bohyni živila živá stvoření mlékem a oplátku potřebovala posilovat krví. Tato bohyně měla vzájemně závislé podoby: přístupnou, milující a mateřskou bohyni Mangalá-Gaurí, a divokou, krvežíznivou a vražednickou Čandiká-Kálí. Jedné nabízely květiny a vůně, té druhé krev ze zvířecích obětí. Mísením a prostupováním árijských a drávidských názorů svět Árjové začali vidět v této bohyni Satí, dceru obřady udržujícího Dakši a zároveň manželku Šivy, pěstujícího zdrženlivost a soustředění vztahy s sebou přinášely velká napětí: otec snažil ovládat dceru a Šiva tendenci si Satí nevšímat. A stala bojištěm střetávali ti svět přijímali, s těmi svět odpírali. V podobě Satí nutila Bohyně Šivu světské podněty pociťovat a odpovídat ně. Zemřela však bezdětná. Dévové si byli jisti podaří Satí vtělení všech hmotných jevů navrátit životu a Šivovi otevřít oči nekonečný počet svých podob byla známa Šatarúpá, Stotvará. A protože její podoby byly okouzlující a ošidně neproměnné, říkalo jí také Májá, Klamná. Byla také Šakti, jejíž podobu určoval pozorovatelův pohled. Představovala také Prakrti, Přírodu, jedincův svět rovněž bohyní Sarasvatí, zprostředkovatelkou osvícení bohyní Lakšmí, primárním zdrojem obživy. Ušas, Šatarúpá, Májá, Šakti, Prakrti, Sarasvatí a Lakšmí to všechny jména a podoby Bohyně. Brahmá ji v těchto podobách vytváří podle toho ji vnímá. I to nemusí celá pravda, protože svět Višnu dříme, trvá dále v rozloženém stavu podobaje oceánu tvoří Višnuovo lůžko Višnu si neuvědomuje dříme vlnách tvořených Bohyní. Jelikož hinduističtí zřeci zabývali subjektivními, a nikoliv objektivními světy, byla ně skutečnost jejího uvědomění předpokladem její bytosti její uctívače tu Bohyně vždy, ať Višnu či nikoliv. Pokud vědomí neproniká života, Bohyně beztvará a bezvědomá Jóganidrá, a Višnu probudí a vědomí nabývá zkušeností, stává Bohyně bdělou a zcela vědomou jakožto Jógamájá, plná přeludu, jímž život. V momentech osvícení zažívá Višnu Bohyni znalou a vědoucí Jógavidjá, moudrost mystické zkušenosti. Brahmá, Višnu a Šiva všichni projevem Boha. V hinduistické mytologii slovo označuje to božské uvnitř, zatímco slovo Bohyně představuje to božské vně tvoří Bohyni si ji uvědomuje. A Bohyně naproti tomu umožňuje Bohu si uvědomovat vlastní božství. Vskutku, v ní zrozen hledisko dobře vysvětluje védský verš: Z Boha Bohyně rodí a z Bohyně plodí. V tradičních výkladech Sarasvatí označuje za choť Brahmovu, Lakšmí za manželku Višnuovu a Šakti za ženu Šivovu tu nemůže bez družky. Jinými slovy, vnitřní subjektivní svět nemůže existovat vnějšího světa objektivního. Brahmá nemůže tvořit Sarasvatí věděním, znalostí. Višnu nemůže ničemu dodat trvání Lakšmí blahobytem. Šiva nemůže zničit Šakti silou. Symbol muže a ženy a jejich vzájemné závislosti přispěl dávným zřecům pomocí jednoduchých analogií k vysvětlení souboru mnoha myšlenek a koncepcí. Nebylo například možné vysvětit pojem subjekt pojmu objekt, protože bylo krajně obtížné vysvětlit pojem muž pojmu žena. A došlo k tomu začal představovat subjekt a žena začala ztělesňovat objekt. Jeden z nich nehmatatelný duch, druhým byla hmatatelná hmota. Samozřejmě, někdo bude ptát, proč mužská podoba sloučila s tichou, klidnou, jasnou a trvalou duší, zatímco ta ženská s trvale proměnnou, neklidnou a trvající hmotou. Snad tehdejší mudrci viděli v pravidelných proměnách ženského těla, ve střídání plodných a neplodných dnů, spojitost s pravidelnými proměnlivostmi v přírodě, jakými proměny měsíčních fází, příliv a odliv změna ročních dob. Biologie ženského těla vytvářela život v sobě samém, ji činila mnohem vhodnější k zachycování myšlenek o plodnosti a světskosti, zatímco odpovídající biologie mužského těla dodávala tvar vnějšímu životu mimo sebe sama a byla uzpůsobenější k zobrazování myšlenek mnišství a nadpozemskosti. Bohyně zrodila Parvatí, dcera hor. Otec Himavat bohem Himálaje, vysokohorského hřebene táhnoucího severní hranici Indie králem všech hor. A stejně všechny hory představoval trvalost, pevnost a stálost. V těchto horách pobýval v rozjímání Šiva. Šivova tapasja byla bezmezná svého těla všechno teplo z okolí. Učinil hory chladnými a zbavil života. Úkolem dcery vrátit život zpět pusté a zničené krajiny. Nejdříve snažila svést Šivu svou krásou a představila nymfa. Tento úskok totiž účinkoval jiné askety. Kdekoliv bohové pozorovali někdo usiluje o tělesnou i dušení kázeň, poslali za nymfu ho svedla z této cesty. S jinými askety to nymfám vždy zdařilo, tito mužové utrousili semeno a srostli zemí, připoutali ke světu. Menakino kouzlo (podle Mahábháratj) Mudrc Višvámitra krále Kušiky, jednoho pochodoval v čele svého vojska a došel poustevny mudrce Vasišthy byl vřele přijat. Vasišthovi patřila nebeská kráva Kámadhenu splnila každému přání. Pohostinnost bylo možné znásobit a uspokojit každé královo přání. Toho sužovala závist spolu s chamtivostí. Zatoužil zázračnou krávu mudrc odmítl o ni dělit. Král chtěl získat krávu násilím Višvámitrovo vojsko zbraně nezmohly proti Vasišthovým duchovním silám Kaušika (tj Kušiky) rozhodl pustí sebetrýzně nabyl nadpřirozených sil. Trávil nekonečná léta rozjímáním, až nakonec získal sílu, po bažil. Léta sebekázně však proměnila nitro a on rozhodl vzdát svého království a žít v tvrdé askezi mudrc Višvámitra vykřesal vnitřní oheň, začali dévové strachovat. Indra, král zástupu bohů, nařídil poslat nymfu Menaku, ať začne Višvámitru rozptylovat a svede ho. Byla to nymfa velmi krásná a svůdná před Višvámitrou tančila, rozpředla i kouzla, až ho nakonec donutila otevřít a podvolit tužbám. Nymfy v indické mytologii nazývají apsarasj19 ztělesněním životodárné tresti (rasa). Způsobují svět točí, a to odnímají energii z vnitřního ohně (tapas) a dále ji předávají koloběhu životů a smrtí (samsára) vlastně vodou hasí oheň tapasu vodní víly a asketové ohnivé sebekázně odvěkými nepřáteli. Zatímco asketa usiluje o opuštění světa, apsaras snaží asketu světu navracet. Apsarasy lůna toužící vydojit semeno z lidského těla život mohl cyklicky točit dál. Apsarasy představují překážku tapasji největšími nepřáteli tapasvinů. Symbolika ohně a vody oheň voda tapas rasa mužské ženské vnitřní skutečnost vnější skutečnost duch hmota Šiva Šakti asketa nymfa pyj pochva tyč nádoba palice hmoždíř Je-li nevšímavost světa prostředkem rozněcuje oheň tapasu, potom touha nástrojem rozproudí rasu. Touha, praví Rg-véda, proměňuje neprojevenou myšlenku, nejsoucno, nezjevno (asat) něco zjevného, viditelného, jsoucího (sat). Svět stává zjevný a život začíná tehdy jedinec touží poznat svou pravou podstatu bytí tvrdí upanišady poznal pravého sebe sama, potřebuje jedinec znát sám v sobě není, protože znalosti toho druhého nemůže pravého sebe sama rozeznat ustanovit. A dále vnímal to druhé, musí otevřít a ponechat energii proudit směrem od zrození ke smrti a dále znovu (samsára) Šiva otevřel a navázal vzájemně činný styk světem, vyvolali dévové bujarého boha lásky Kandarpu, pána smyslných vzrušení. Kandarpu popisují starodávná písma snědého boha líbezného zjevu cválá papouškovi napínaje třtinový luk, jehož tětivu tvoří těla včel. V toulci třímá květinových šípů připravených rozbouřit smyslů člověka. Za průvodce mu slouží nebeské bytosti gandharvové a apsarasy zrozené z vůní a nektaru květin. Svůdně tančí a zpívají milostné písně v souladu šípy vystřelenými bohem lásky. Kandarpu doprovázejí bohyně milostných choutek: vtělená erotická žádostivost (Ratí) a zosobněné citové prahnutí (Príti). Mají osedlány loskutáky a třímají výše čnící prapor znakem boha lásky, zodiakálního kozoroha, jehož sanskrtská písma považují za mořskou nestvůru makaru. Každoročně slunce vstupuje tohoto znamení, začíná jaro toužení a lásky, laškování a romantických dobrodružství Šiva boha lásky přezírá a pohlíží plamenným pohledem. Plamenný pohled (podle Šiva-purány) Zlobůh Táraka posílen Brahmovým příslibem plodil zmatek. Zavlékal násilí všech světů. Dévové byli poděšeni. Uvědomili si Táraka nezdolatelný ho nelze porazit. Jediným způsobem ho přivést vniveč, bylo přimět Šivu měl syna. Dévové rozhodli milovaná Satí musí znovu zrodit dcera krále Himavatova. A přišla svět Párvatí, jejímž posláním bylo provdat za Šivu a mu syna by učinil konec Tárakovým hrozbám. Přešel nějaký a mladinká krásná Párvatí přišla k Šivově příbytku a začala kolem točit snažila snažila, nevzbudila vůbec pozornost. V zoufalství prosili dévové Kandarpu očaroval Šivu, otevřel mu a nechal ho vysemenit. Kandarpova přítomnost ihned naplnila ovzduší romantikou: Šivův horský štít pokrytý sněhem proměnil v překrásnou zahradu plnou květin, včel a motýlů. Rostliny rozkvétaly Kandarpovi pozdrav a nabízely a nektar nohám. Víly dávaly tance za zpěvu milostných písní a chval Kandarpu zdvihl svůj třtinový luk, napnul tětivu ze včel a vystřílel Šivu všech svých milostných šípů. A ty dotkly jóginových smyslů. Žádnou radost z toho však neměl. Otevřel třetí a uvolnil ničivou střelu sežehla Kandarpu a spálila ho popel zničil pána smyslných požitků, navrátil smyslové kázně zpět k rozjímání. Šivu cyklus obnovy nezajímal Čandra nalezl útočiště hlavě a Šukra prošel tělem plně ponořen v tapasji. Výhody těmto dvěma bohům plynuly ze styku Šivou, byly zcela vedlejší. Šiva zůstal tak byl ho to vůbec netýkalo. Vždy bylo třeba, stavěl Šiva cyklickému plození odpor. Nekonečné změny a proměny přírody vyvolávaly v Šivovi svou železnou pravidelností očekávání a pocit marnosti. Připomínaly mu radost, kterou cítil okolo tančila Satí, a bolest, kterou cítil držel její mrtvé tělo v náručí něj nebyl svět ničím jiným vzorcem klamů udržujících mysl co nejdále od sat-čit-ánandy. A přetrhl všechny svazky s hmotným světem, zavřel oči, stáhl studené temné jeskyně a rozjímal o neplodných zasněžených horách sebe zahřívaje vnitřním ohněm tapasu. Když otevřel třetí a zahubil boha lásky Kandarpu, dévům i jejich ženám, déví, bylo jasné obyčejný asketa, jehož možno svést. Musí donucen opustit svou dráhu askeze pomocí řady neotřesitelných rozhodnutí a naprosté oddanosti. A Párvatí rozhodla otevřít Šivovy nikoliv nymfa poustevnice. Jelikož všechna stvoření hinduistické metafyziky, živá i neživá, dočasná i věčná propojena zásadou příčiny a následku, kauzalitou karmy změnit života vložením přání vesmíru. Touhu třeba vložit s naprostou nezdolností, takže vesmír nemá vybranou než tomuto přání podvolit hatha jóga neboli jóga neotřesitelného rozhodnutí. A takové rozhodnutí vyjadřovalo činy kázně a sebeumrtvování. Nešlo už o pouhé rozjímání a meditaci. Vyžadovalo to odpírat si jídlo, spánek, pohodlí, sebetrýznění sezení žhavém uhlí, spaní trnech anebo stání jedné noze zdviženými pažemi. Jednání Párvatí ovšem liší od činnosti Šivovy. Šivovo rozjímání výrazem odtažitosti od světského života, Párvatíno sebeukáznění výrazem svého cíle, totiž přízně Šivy, dosáhnout. Šiva rozsvěcuje vnitřní tapas spaluje všechno kolem. Párvatí používá nastřádanou energii k vynucení událostí kolem sebe. Vytváří podnět Šiva nucen odpovědět to podnět Šivu mámí vyžaduje pozornost. Párvatí získá Šivovo srdce (podle Šiva-purány) horské princezně Párvatí dévové pomohli získat Šivovo srdce, naverbovali Kandarpu Šiva ho proměnil v popel jedním pohledem svého třetího oka. Párvatí však nepřestávala navštěvovat Šivovu jeskyni s košíkem jídla a květin. Čistila jeskyni a starala o asketu však zůstával zcela lhostejný vůči jejím citům. Určena k manželství s tímto drsným poustevníkem Párvatí opustila svého otce a začala poustevnice v lese. Stáhla sebe a soustředila všechno myšlení, činnost, dech i semeno sebe její tapasja dosáhla takové síly ohrožovala samé základy horstva. Probouzen touto odhodlaností nakonec Šiva nucen otevřít oči. Vyvinul snahu Párvatí její záměr rozmluvit, dávaje najevo život s poustevníkem bude hony vzdálen životu vedla u svého královského otce. Navrhl jí, ať za nějakého prince dévu, někoho mladšího, příhodnějšího a mužnějšího. Párvatí zůstala však neústupná a neoblomná. A Šiva nakonec uznal potkal někoho k němu hodí. A souhlasil sňatkem. Skloněna před hlavou této poustevny trvala sňatku tak to předepsáno. Nevěsty hledající v Indii vhodné dobré manžele napodobují Párvatí. V určené v týdnu, obvykle v pondělí spojený s měsíčním bohem a Šivou často postí v naději najdou manžela své volby. Tomuto postění říká slib (vrata) a představuje zkrácenou formu Párvatíny sebekázně napomáhá člověku získat, po touží. Slib (vrata) osobní obřad a neprovádí ho kněží. Nezahrnuje pouze obřadné úkony, soustřeďuje také mysl a srdce vytoužený výsledek. Slib (vrata) pokládán za obřadný úkon, jímž kdokoliv pozměňovat kosmické dění to zvnitřnělá jadžňa. Cílem tu změnit něčí světonázor změnit svět. Šiva otevřel a souhlasil s stane Párvatíným ženichem. Vyskytla však obtíž: Šiva neznal pravidla společenského chování, co má a co nikoliv, co náležité a co ne. Nemožný ženich (podle Linga-purány) V posvátných písmech vyžaduje ženich povinně přišel nevěstina domu svou rodinou a požádal ji o ruku. Šiva ovšem svou kázní, rodinu neměl žádnou, a svatbu pozval stvoření ze svého okolí. K hrůze dévů tento spolek pozůstával z duchů, šotků, skřetů, čarodějnic, upírů a trpaslíků. Šiva osedlaného buvola. Kouřil konopí a popíjel jedy soudruzi, neznalí to ve světě chodí, pokryli ho popelem, lebkami, kostmi, hady a staženými kůžemi ze zvířat přišel k branám královského paláce, ženy v nich shromážděné k uvítání prchly v hrůze pryč. Mená (Menaká), Párvatína matka, odmítla tento muž vypadal žebrák a bydlel spáleništi mrtvol, stal jejím zetěm. Párvatí zatím Šivu uprošovala: Slíbil pojmeš za ženu. Prosím, prosím třeba zvolit formu potěší mé rodiče, alespoň té doby dají souhlas k našemu sňatku. A Šiva dovolil dévům, ať ho vyšňoří jim libo. Vykoupali ho v nebeských vodách, oděli v hedvábí, květiny, zlato a drahokamy dokonali svoje dílo lepší pohled samého Kandarpu. Skvěl měsíc v úplňku, nohy mrštné taneční mistr, všechny místní krasotinky ho zhlédly, vzplanuly k němu láskou a nazvaly ho Sundaréšvarou, Pánem krásy. I Menu samotnou učinil velkolepý dojem. Poté s radostí dovolila Šivovi vzít si její dceru. Za přítomnosti dévů obřadu předsedal veliký Brahmá. Šiva s Párvatí si vyměnili svatební věnce a stali mužem a ženou. Taková byla Šivova druhá svatba. U obou ženich zdráhal první svatbě si bral Dakšovu dceru Satí, a druhé mu po boku stanula dcera krále hor, Himavata. Poprvé rozzlobil svého tchána Dakšu, protože si před neklekl. Podruhé k smrti vyděsil krále příchodem v rouše žebráka a potulného mnicha. Poprvé bohyně odešla z otcovského domu si ho vzala. Podruhé ho bohyně přiměla ji přišel požádat o ruku domu jejího otce. U bohyně vidíme vědomé úsilí sblížit patrony jadžňi a vyznavače tapsjé skrze lásku a porozumění tábory hleděly nalézt klidu, první obětováním vnějšímu ohni a druzí zažehnutím vnitřního mystického ohně. Bohyně zasloužila o rozvoj cesty kněžských králů, usilujících o nastolení klidné mírové společnosti, i cesty poustevníků, hledajících vnitřní pokoj to ona buduje klenbu propastí stezkou vnější a stezkou vnitřní. Pomocí oddanosti a porozumění bhakti jógy Párvatí propojuje cestu činů karma jógy s cestou poznání džňána jógy. Srdce má schopnost úspěšně spojit mysl s hmotou. Typy jógy džňána bhakti karma hatha hlava srdce společnost tělo intelektuální emocionální sociální tělesné filozofické dévocionální vázáno povinností kázeňské porozumění povaze všech věcí nepodmíněná láska k povaze všech věcí nezaujatá odpověď ke všemu pevné odhodlání činem změnit povahu všech věcí Jihoindická tradice představuje Párvatí Višnuovu sestru. Višnu udržovatelem vesmírného i společenského řádu, udržovatelem přírodních a kulturních hodnot zastáncem dévů a tím udržuje životní cyklus v chodu. On také ví tento sňatek Šivy a Párvatí povede k narození dětí zaručí Šivova neodcizí světu stane součástí. Děti z tohoto manželství zabijí asury, odstraní překážky a nastolí hmotný blahobyt. V uměleckém vyjádření to Višnu vkládá bohyninu ruku ruky Šivovy. V tantrách bývá Šiva zobrazován s bělavým popelavým tělem a ztopořeným pyjem natolik vnitřně ztotožněn sebou samým tělo nevnímá, necítí vnější svět; jakoby mrtvé semeno stoupající vzhůru a zapalující vnitřní oheň vnitřní moudrosti vzniká rozložením vnějšího světa. Plameny stoupají vzhůru a popichují pyj. Bohyně zjevuje v podobě Kálí temná, krvežíznivá, obnažená a s rozpuštěnými vlasy, sexuálně vzrušená a současně násilná. Utíná si svou vlastní hlavu a napájí vlastní krví, čímž vyjadřuje svou svébytnost a samovládu. Současně usedá k souloži Šivou naznačujíc svou závislost. Touto souloží také nutí Šivu uznávat vnější svět, v němž hmota projevuje v mnoha podobách. Usiluje o to vysušit energii, vysát semeno. Její pochva nádobou životodárné vody. Sedíc Šivově pyji obklopuje oheň vnitřního světa vodami světa vnějšího. Abstraktnějším zobrazením pohlavního spojení bývá Šivův (šivalinga) přechovávaný s posvátnou úctou v hinduistických chrámech si odmyslíme těla souložící dvojice Šivy a Šakti a představíme si pouze jejich pohlavní orgány to jediné, co zbude vzhůru vztyčený sloupec Šivova pyje Šiva spočívá zády rohoži podobné velkému listu, a pysky Bohyniny pochvy. Ctitel stane v Bohynině klíně. Bytosti kolem projevenými tvary rasy. Život vznikne Bohyně vyvine úsilí vyjmout Boha světa proměnou ohně popírajícího svět v svět podpírající. V nádobě zavěšené Šivovým pyjem v hinduistických svatyních můžeme spatřovat další znázornění jóni Bohyně. Z ní kapající voda dává naději v uhašení plamenů Šivova ohně a vyslání energie hmotného světa. V geometrických znacích spojení zobrazováno překrytí trojúhelníku směřujícího dolů (pochva) a trojúhelníku směřujícího nahoru (pyj). Šesticípá hvězda prolnutím Šivy a Šakti. Taková geometrická schematická znázornění nazývají jantry uctívání Bohyně její podoby například Kálí, symbolizovány dolů směřujícími trojúhelníky nepřekrytými těmi opačnými. Takový trojúhelník posílit soustředěná řada dalších znázorněna Bohyně ve funkci matky její jantra obsahuje opět trojúhelníky oba tomu u Šrí-jantry dávné mudrce pohlavní pouhým pohlavním aktem. Ve nejjednodušší podobě sjednocení muže a ženy bylo činem plodivým. Významem přesahoval pouhou tělesnost a vyvíjel spolu s postupným chápáním světa. Zvrstvení významů mužských a ženských symbolů linga jóni pyj pochva mužství ženství duch hmota duše materiál semeno půda brahman samsára vnitřní skutečnost vnější skutečnost božské uvnitř božské vně hmatatelné božství nehmatatelné božství tapas rasa mysl látka Přáním dévů bylo získat krajně mužné dítě schopné zabít démona Táraku. Představovali si bytost by nepodléhala žádnému věku a sedmý po šesti dnech dětství měla dosti pustit s démonem boje. Jinými slovy dévové si přáli ztělesnění vnitřního ohně (tapas) nepodléhající omezením koloběhu životů (samsára). Přáli si prostě vydojit Šivovo sémě a nekrmit v matčině děloze. A vypracovali plán zabrání červenému semeni (vajíčku) v lůně matčině smísit s bílým semenem Šivovým Skanda přišel svět (podle Vámana-purány a Skanda-purány) Šivovo a Párvatíno milování náhle přerušili dévové. Párvatí v rozpacích vytratila a Šiva nezadržel sémě. To uchopil ohně Agni jazyků svého plamene, bylo však příliš zářivé, a ho Agni dlouho neudržel zchladlo, předal ho bohu větru Vájuovi, jehož schopnosti to také nestačily, a ponořil studených ganžských. Voda v řece začala klokotat, taková v byla energie. Šest lesních panen zvaných krttiky, chotí to sedmi nebeských mudrců, tehdy právě v Ganze koupajících jediným semenem otěhotnělo a manželé prohlásili za poskvrněné. Zahanbeny vyvrhly zárodky z děloh a opustily v rákosovém lese (šaravana). Ještě plody nedotkly lesní půdy a už lehl popelem. V hořícím lese těch šest zárodků dalo dohromady a vytvořilo jedno dítě šesti hlavami pohaněné matky ho toužily zbavit života, neboť ztělesňovalo jejich hanbu však k němu přiblížily, hned nadmula prsa mateřským mlékem. Přemoženy mateřskými city postaraly novorozeně nazvaly Kárttikéja, tj. Krttikovec. Toto dítě zrozené ze Šivova semene odkojila Párvatí, starali také Agni, Váju, Gangá, Šaravana a matky krttiky. Nazývaly ho Skanda mu bylo šest a nastal sedmý už dosti sil vrhal oštěpem a vedl dévy bitvy s Tárakou. A po lítém boji také ním slavně zvítězil Skandovým prostřednictvím Šiva přece účastnil světského dění. Umělecká tvorba Skandu zobrazuje v mužských symbolech, jakými oštěp, kohout páv. Druží k planetě Mars, zlidověl a často uctíván v jižní Indii jménem chlapeckého boha Murugana (Murukan) anebo coby věčné dítě Kumára rovněž bohem pomoci Subrahmanja, stojícím štítech a ochraňujícím lidstvo. Má ženy; Sená pochází z rodu dévů a Valli (Valli) dcerou neárijských původních jihoindických kmenů. Podle některých výkladů těmto ženám rozumět symbolům vojska a zbraní, s nimiž silný válečníků Skanda oženil. Stojí v čele vojska jedoucího bitvy, mnohé ženy činí vdovami. V severoindických tradicích hinduismu Skanda nemá manželky. Ovšem Bohyni Šivovo dítě nedá spát. Nepoleželo si v jejím lůně a neochutnalo mateřského mléka z jejích prsů pomohlo světu nohy, nemohlo přímo ztělesňovat Šivův zájem o dění ve světě. To totiž Šivy nikterak nedotklo. Ženitba mu přec byla vnucena. Také jejich milování ona byla nahoře a on ležel zádech zdálo jednostranným. Semeno z vytrysklo jakoby neúmyslně. Ačkoli dévům dostalo bojovníka kterého čekali, Bohyně si žádala od Šivy víc. Chtěla ho skutečného otce dítěte, skrze by přispěl k blahu tohoto světa. A přišel svět Ganéša (podle Šiva-purány) Párvatí si přála nějakému dítěti opravdovým otcem. On to však odmítal. Rozhořčená Párvatí napustila celé tělo pastou z kurkumy a vytvořila dítě svou vlastní pěst. Chlapce pojmenovala Vinájaka ( zbavitel ), protože narození bylo zbaveno jakéhokoliv mužského zásahu. Jednoho Párvatí požádala svého syna ohlídal vchod od její koupele a nepustil nikoho. Vinájaka poslechl a zatarasil vchod dokonce i Šivovi, nevěda matky choť. Obvykle netečný Šiva náhle zapomněl svůj chlad, máchl svým trojzubcem a tomu tvrdošíjnému chlapci uťal hlavu nemohlo utěšit Párvatínu bolest a hrozilo jí nikdo syna nezachrání, promění ze život dávající bohyně Gaurí v život odnímající bohyni Kálí Šiva nařídil svým přívržencům ganům, ať přinesou číkoliv hlavu narazí první. Přinesli sloní hlavu, kterou Šiva nasadil Párvatína syna, a ho vrátil života život Šiva stal pravým otcem. Uznal otcovství syna pojmenoval, a to Ganapati Ganéša či vůdce ganů. Párvatína zuřivost smrtí dítěte donutila Šivu jednat oživil toho, koho vytvořila, a jmenoval ho vůdcem svých polobožských zástupů následovníků, stal vědomě otcem a i součástí hmotného světa. Oživlý Ganapati, s tělem stvořeným Bohyní a s hlavou mu danou Bohem, představuje proměnu poustevnického Šivy v hlavu rodiny, v hospodáře domácnosti. Výběr hlavy slona zajímavý mytologický prvek. V hinduistické symbolice znamená slon hmotný dostatek či nadbytek. Indra, král dévů, cestuje slonu. Sloni obklopují Lakšmí, bohyni blahobytu a prospěšnosti. Šiva odmítá hmotné radovánky popisuje někdo stahuje ze slonů kůži, Gadžántaka, a používá tlustou kůži svou vrchní část oděvu použil sloní hlavu k navrácení dítěte choti života, oznamuje Šiva vskutku svou účast světě rasy. Užije sílu svého tapasu přivedl k životu někoho, koho zabil. Ganapatiho hlava představuje tapas tělo rasu. Vnáší vztahu Bohem a Bohyní smír. Stává branou, kterou Šiva vstupuje světa nekonečného vlnění životem a smrtí (samsára) žije s manželkou a dvěma dětmi, Skandou a Ganapatim ochotným hospodářem domu. Neshledává totiž by hmotný život mohl nějaký důležitý význam. Třebaže Bohyni podařilo učinit otcem, bylo by třeba zvláštního talentu to udělala skutečného hospodáře. On totiž neoceňuje význam domova pro Párvatí (lidová slovesnost) Jednou Párvatí poprosila Šivu jí postavil dům. K čemu my potřebujeme něco takového? divil Šiva. Když v létě horko, sednu si stínu banánovníku. A v zimě chladno, hřeji u žárovišť žehem pohřbívají mrtví. A v období dešťů jednoduše vzlétnu a usadím mracích, co létají těmi dešťovými. Párvatí trpěla výstřednostmi a podivnými zvyky svého manžela, a starala o děti sama. Stala Gaurí, oslnivou matkou pečlivě hospodařící ve domácnosti ji manžel nepodpořil a jí nepomohl. V Indii ženy obracejí s modlitbou ke Gaurí, protože ztělesněním manželské trpělivosti slov o nevěře (lidová slovesnost) Párvatí často dostávala Šivou křížku, protože nikdy nevěnoval svým dětem špetku pozornosti. Často pryč aby rozjímal, anebo kouřil konopí. A ní samotné zůstávala veškerá tíha společného života jednou Šiva unaven věčnými Párvatínými nářky, odebral sosnového lesa. Párvatí ubírala za v podobě dívky z domorodých kmenů. Šivovi však Párvatí začala chybět. Padl smutek. Náhle si všiml ho sleduje to domorodé děvče. Trochu mu Párvatí připomínalo. Přemožen touhou pustil za děvčetem a donutil ho pomilovalo. A dívka křičela smála a nakonec mu zjevila svou skutečnou totožnost a obvinila ho nevěrník. Šiva dělal všechno možné usmířili Párvatí nemohlo utišit uklidnila, rozhodla se vykoupe v jezeře Mánasarovar vrátila břeh, zjistila jí myši rozkousaly její halenku. K její radosti okolo krejčí. A souhlasil halenku zašije dostane zaplaceno. Já však jsem žena poustevníka nestará o peníze. V případě mi zaplať svým objetím. A Párvatí souhlasila byla halenka zašita, krejčí požádal o svou odměnu. Potom, co pomilovali, krejčí propukl ve smích. Nebyl to totiž nikdo jiný Šiva sám. Jsi já jsme stejní, pravil. Ba ne, křičí Párvatí námitku, tys nevěrný z chtíče z chudoby! od času však Párvatí přesvědčí Šiva vědom její ceny to vidět v další historce. Annapúrnina kuchyň (podle Káší-sthalapurány) Jednou takhle z ničeho Šiva povídá ženu vlastně nepotřebuje. A Párvatí zdvihla půjde Kailásu. Zanedlouho však Šivu přepadl hlad. A v tu chvíli svou choť hledat tentokrát tu nebyla nikde po ruce. A v kuchyni nebylo k snědku vůbec nic běžel čas, stával hlad nesnesitelným. O rozjímání nebylo řeči místě v klidu nedalo vydržet. Zoufale po všech třech světech bloudil by k snědku něco našel míjely dny, bylo mu stále jasnější, co něj Bohyně znamená to ona udržuje fyzické tělo duše (džíva) prahne po sebeuskutečnění. Když uslyšel si Párvatí ve městě Káší pořídila kuchyni, pospíšil svou žebráckou miskou. Omluvil a požádal, ať ho nakrmí. Naplnila mu misku jídlem a on dal a jedl, až mu srdce řeklo dost. Tu Šiva prohlásil Párvatí bohyně potravy Annapúrná20, a vrátil s ní zpět horu Kailásu jejím ledovém úbočí Párvatí zařídila kuchyni. Podle jiného vyprávění jídlo, jehož mu od Párvatí dostalo, udělalo Šivovi takovou radost ji k sobě přitiskl silně levá polovina těla sjednotila s polovinou těla jejího vznikla podoba známá Ardhanáríšvara, napůl a napůl žena. Prokletý Bhrngi (tamilský chrámový folklór) Poustevník Bhrngi ( černá včela ) vyznavačem Šivovým a chtěl neustále obletovat kolem něj, okolkovat, ne však kolem choti. Vždyť jsme přece poloviny téhož! namítala Párvatí seděla po levé straně Šivova klína a bránila Bhrngimu poletovat okolo Šivy. Bhrngi sebe vzal podobu blechy by mohla přeskočit jejich hlavami. Párvatí Šivou ztotožnila tělem, takže stala levou polovinou. Nato Bhrngi proměnil v červa a zavrtal půle. Protože ji nechtěl uznat za součást manžela, zaklela ho slovy: Ať ztratíš všechny části svého těla pocházejí ze ženy! Hned nato bylo tělo zbaveno masa a krve. Zbyly mu kosti a kůže. Poté Bhrngi zhroutil poután svou nemohoucností. A poznal Bohyně všem i jemu připomněla půl, nevrátila mu už tělo, nedal mu Šiva hůl mu přidal třetí nohu stát mohl trojnožka. Šivova ryzost spolu s praktičností Šakti udržovala svět v rovnováze. Šiva představuje Pravdu omezení a vyhraněnosti. Šakti skutečností prostor a dávají světu jméno a tvar a určují, co duchovní a co hmotné, co sluší a patří a co nikoliv vtahuje Šivovo semeno dělohy a proměňuje tajemství božského uchopitelného projevu hojnosti a moudrosti, intelektu a těla. Potomci Šivy a Párvatí v bengálské ikonografii božstvo pohlaví zjev povaha funkce Lakšmí ženské manželka neposedná přináší blahobyt Sarasvatí ženské panna/vdova poklidná uděluje moudrost Ganéša mužské učenec/kněz moudrý odstraňuje překážky Kárttikéja mužské bojovník mocný hubí zloduchy Bohyně sedí Šivovi po boku a mírní nevinné tvrdé způsoby to pomáhá lidskému společenství vize vkládá dělítka a měřítka. Způsobuje oceňuje rozdíl pozorovatelem a tím, co vidí subjektem a objektem. A naivnost činí potíže, tvrdě pracuje tom napravila škody. S Bohyní po boku už Šiva lhostejný ke strastem světa mu otevřely živí věčně vracející život (samsára) vyznavači uznávají přináší zdar, a Šankara zdrojem radosti a štěstí jakožto Šambhu a že snadno ho potěšit, a Ášutoša. Zloděj a bilvové listy (podle Šiva-purány) zrovna zloději štěstí nepřálo. Vesničané nalíčili past a lapli ho činu. Jemu nějak podařilo vyváznout z jejich spárů uspořádali lov mu uštědřili lekci ve vesnici a přes pole, po všech lesních cestách. Podařilo mu přesto uniknout, a to skryl v hustém temném přízemním porostu tím to něj ještě zdaleka neskončilo. Sotva stačil nabrat dech, a už zaslechl něco divoce basem vrčí. Opět útěk, tentokrát sledován hladovým zvířetem. Přestával už cítit nohy, a vyšplhal strom unikl zubům chtivě mu chňapajícím po nohou. Na stromě setrval celou v bdění a ve strachu hladová zvěř vyšplhá a zpracuje ho přesnídávku. Slyše jejich skučení stromem usilovně třásl větvemi a doufal odežene. O vylezl bengálskou kdouli neboli Šivův posvátný bilvový strom nacházel malý svatostánek s lingou, neměl tušení třásl větvemi, spadlé bilvové listí měkce pokrylo Šivovu lingu třináctý ubývajícího měsíce, a bylo zvykem, dévové i asurové této noci vzývali Šivu. Nevědomky zloděj noci vzdal rovněž úctu Šivovi pokryl bilvovými listy ze stromu lingu. To Šivovi zcela stačilo a zloději vyhradil místo ve svém srdci. Indické lékařství Ájur-véda tvrdí bilvové listy mají chladící účinek listy proměňují Šivův ohnivý tapas v rasu svět kane Šivova milost a přízeň. Listy z tohoto stromu rovněž pokládají za fyzické symboly Bohyniny lásky k Šivovi. Ňadra bohyně Lakšmí (orijské lidové vyprávění) Bohyně blahobytu a prospěchu Lakšmí jednou rozhodla uctít Šivu tisícem ztepilých lotosových poupat. Dévům v nebesích zalíbilo zbožné zanícení a vzbudilo jejich zvědavost dalece Lakšmí splní tento slib. Rozhodli ji vyzkoušet a zchystali to k dispozici bylo poupat o jedno méně počtu. Ať Lakšmí vyvinula jakoukoliv snahu, to jedno, jehož nedostávalo, prostě stále chybělo. Lakšmí byla vždy obrazem krásy a půvabu opěvovalo množství básníků jí připomnělo jednoho srovnával něhu jejích ňader s křehkostí lotosových poupat. Rozhodla splnit stůj co stůj svůj slib Šivově linze nabídla jedno ňadro. Šivu její zbožnost zalila hlubokým dojetím a proměnil její prso v ladně oblý šťavnatý plod bilvového stromu. Poté oznámil od tohoto okamžiku nevyslyší žádnou modlitbu, kterou by nedoprovázela bilvová ratolest. Lakšmí jednou z podob Bohyně zobrazována zlatá nymfa sedící lotosu, zahalená rudým hedvábím, zlatem, perlami a diamanty, s nádobou překypující hojností v rukou. Podle jednoho bengálského lidového podání Párvatínou dcerou a jejím manželem nikdo menší sám Višnu, ta světštější Boží osoba. Višnu přináší a Lakšmí blahobyt Šiva přijal Lakšmínino prso plnohodnotný obětní dar, znovu potvrdil svou přízeň prokazovanou hmotnému světu. Šiva také podporuje Višnua v snaze udržet světě řád, dharmu. Poskytuje Višnuovi svou nejobávanější zbraň, sudaršana čakru21 Višnu inkarnoval bráhmanský kněz Parašuráma, tj. hrdina Ráma sekyrou to Šiva ho naučil bojovému umění hubit nespravedlivé krále, jimiž hemžila země. Pověst vypráví Parašuráma naučil bojovému umění kalari-pajattu náyarské bojovníky v Kérale.22 Ti bojové umění naučili buddhistické mnichy ho přivezli Číny. Číňané ho svým potřebám a zvyklostem přizpůsobili nakonec vytvořili základy dnes populárního čínského bojového umění. Na mnohých místech v Indii vesničtí strážci (grámapála) vesničtí hrdinové (grámavíra) například Mallana ve státě Andhrapradéš anebo Khandobá v Maháráštře, pokládají za lokální zosobnění Šivy. Šiva účastní světských záležitostí, a ho obyčejný člověk pokládal za božího ochránce mu také dostalo podoby a jména Víréšvara hrdinů, ve funkci ochránce slabých a ničitele ničemů. Bojovníci Drupada a Ardžuna v Mahábháratě obraceli Šivu s prosbou jim obstaral zbraně a pomohl přemoci nepřátele Ardžuna přišel k pášupatovské střele (podle Mahábháraty) Pášupatovská23 střela v sobě skrývala sílu tisíců divokých zvířat nelze divit největší z bojovníků, Ardžuna, po této účinné střelné zbrani velice toužil zbrojnice ní jakoby zela prázdnotou. Pevně rozhodnut ji získat vytvořil z hlíny Šivovu lingu, obřadně ji nainstaloval a Šivu vzývat tak celé a noci u pobýval, vzýval ho každým vdechem a výdechem vzorem soustředění a zbožnosti dévy to zapůsobilo mohutným dojmem, a bylo stále a více naděje mu Šiva předá to, po toužil. Jednoho k linze přichomýtl divoký kanec a s chrochtáním pídil po potravě. Ardžunu popudilo takto vyrušen. Vzal a divočáka zastřelil přikročil k odstřelenému zvířeti, překvapilo ho v těle byly šípy dva tam stál a kladl si otázky, objevila domorodá žena z místního kmene a domáhala nároku kance, kterého zastřelil její muž. Podle toho by i kančí patřily jejímu muži. Ardžunu to rozzlobilo. Odmítl dělit o ulovené zvíře a vyzval domorodého válečníka k boji. Protivník Ardžunovi nepřítelem a zjevně vládl i nekonečnou energií. Vracel Ardžunovi každou ránu a hotov jich vracet i více Ardžunu už začala padat také únava. Nevěda už co dělat, vyhrabal nějaké divoké lesní květiny, jimiž uctil Šivovu lingu. Dostalo mu ihned sil, a pospíchal vyzvat domorodce k boji ještě jednou. Ztuhnul však si všiml květiny, jichž použil k projevu úcty Šivově linzé hlavě tohoto domorodého válečníka. Hned nato si uvědomil válečníkem nebyl nikdo jiný žena musela bohyně Párvatí. Ardžuna odhodil a poklonil Šivovi s velkou úctou a oddaností. A Šiva mu oznámil: Tys opravdu velký válečník a zasluhuješ si dostat moji pášupatovskou střelu. Vyprávění líčí Šivu lovce z domorodého kmene a spojuje ho s původními lesními obyvateli s lidmi považovanými v očích védské společnosti za členy velmi nízkých kast, či dokonce mimo kasty, protože nikterak neřídili zásadami plynoucími z jadžňi odráží dobu byl Šiva pokládán dévy za outsidera a jen pomalu přizýván a přijímán védského panteonu. Daleký poutník, jehož Dakšovi védští obřadníci a kněží stranili nakonec stal patronem védských bojovníků. Ke svému uctění neočekával striktně vyslovované zpěvy složitými pravidly spletité a dlouhé obřady upřímnou zbožnost vyjadřovanou jednoduchou oddaností. Lovcovo oko (podle tamilské Périja-purány) Hluboko v lesích byla jeskyně, malá svatyně, a v ní instalovaná posvátná linga. Každého tam přišel kněz zde vykonal obřad. V lese také lovec jmenoval Kannappa (Kanappan) ctitelem Šivovým. Lovec však nekonal obřady podle předpisu kněz; přinášel svému Pánovi vždy nejlepší kousek z toho, co získal lovu. Lovec neuměl číst psát a v divočině. Neznal očistné obřady a si nebyl vědom některé úkony mohou obřadně znečistit Bohu. Protože ruce plné toho, co ulovil či zabil, vodu k obřadu přinášel v ústech a květiny hlavě. Jeden i druhý z nich si jistý svou službou i zbožností. Dévové sledovali z nebes přeli z nich opravdovější. A Šiva rozhodl vyzkouší. Když ti opět jednoho vstoupili svatyně, spatřili z lingy vyrůstají oči. I zaradovali velice, protože to nemohlo znamenat jiného že jejich chce vidět. Jejich radost však rychle změnila v hrůzu jedno z těch začalo krvácet. Kněz bědoval zděšením a prchal pryč, protože přesvědčen znamení. Lovec to viděl roztřásl strachy představě pána bolí. Rozběhl lesa sehnat léčivých bylin a položil krvácející oko nepomohly nepřestávalo krvácet. Lovec nemohl dále snést pohled trpící a rozhodl místo položit to své. Vzal nůž, vydloubl si jedno oko a upevnil ho místo krvácejícího lingy. Zanedlouho však začalo krvácet i to druhé. Neváhal okamžik a rozhodl pomoci stejně už prve přesně věděl s druhým okem, zraku už nemaje, položil lingu svou nohu věděl ho umístit. A zcela oslepil. V tu chvíli stanul Šiva před Kannappou, uložil ho ve svém srdci a ujistil se setrvá jednou provždy. V Indii mnoha místech uložena Šivova linga kovové masky zdatného muže s vousem. Zřejmě ne každý nacházel potěšení v pohledu mužský pohlavní úd coby neikonický Šivův symbol. Bylo obecným přáním spíše pohlížet mužného bojovníka. Skutečnost Šiva spíše družil s obyčejnými lidmi z nejprostších vrstev a že příliš nedbal rituální formality, ho učinila populárním obyčejnými lidmi. Ve vyprávěních vyznavači často stávají podivíni, duchové, skřítci, upíři, čarodějnice a jiné prapodivné duchovní existence, jimž slušný člověk zdaleka vyhne. Šivu obklopující ganové často popisují neuspořádaná výtržnická banda divokých poděsů, jimž dostává od Šivy pravého a bezpodmínečného přijetí. On s nimi popíjí, pokuřuje a nikdy ho nepohoršují jejich nespolečenské zvyky. Snad i stal v šedesátých letech Šiva ochranným božstvem květinových dětí, hippies. Nabízel prostor všechny nonkonformisty. Poskytoval duchovní zázemí lidem většinová společnost zavrhla. Ganové si natolik zamilovali svého pána byli šťastní, kdykoliv mohli beze slova udělat, cokoliv od nich Šiva požadoval zrůdná tvář stala ozdobou bran a kleneb (podle Linga-purány) Jeden z ganů ze Šivovy hordy si zamanul sníst asuru Ráhua dévům donesla novinka, běželi za Šivou a prosili tohoto ganu nějak zarazil. Ó Pane, Ráhu řád vesmíru velmi důležitý jedním z dévíti vesmírných těles určují i osud. Zachraň ho, prosíme tě, před tímto hladovým ganou! Šiva souhlasil toho zasáhne. Vyzval toho ganu dostavil, načež mu zakázal schlamstnout Ráhua. Ale já hlad, Pane můj! vysvětloval gana, potřebuji něco sníst. A Šiva to stroze: Tak sněz sebe! Nijak gana nerozpakoval a bezmyšlenkovitě okusování svých vlastních nohou rukou trupu a a dál, až z zbyla pouze hlava. Šivu dojala taková naprostá poslušnost. Chválil nebožáka a řekl mu: Od této chvíle tvář bude zdobit stropy pavilónů, klenutí bran a vchodů jakožto kírti mukha, oslavná tvář. Budeš nahlížet srdce každého vstupuje, a vysměješ každému podvodníkovi. A budeš odhánět každého nebude vítán. K Šivovým uctívačům patří ganové tygronoh Vjághrapada si vymodlil tygří nohy mohl pobíhat v džungli, sbírat svému Pánovi bilvové listy a nemusel ostrého kamení gana Kubéra, král přízraků jakšů, strážce božího pokladu zaslouží od času dostat lekci. Jídlo Ganéšu (podle himálajského lidového vyprávění) Asketický Šiva si odepíral kdejaké radovánky poté, co si vzal za ženu Párvatí, stal hospodářem, hlavou rodiny. Třebaže oddaný rodině, zůstal v podstatě stále stejný. Párvatí bylo krajně proti mysli svým dětem Šiva nevěnoval žádnou péči. Ty často trpěly hladem. V takových chvílích připravila Šivova lhostejnost Párvatí často těžkou chvilku. Kubéra to pozoroval a padla lítost viděl svého Pána. Tu jednoho navštívil Párvatí a nabídl nakrmí Ganéšu ve svém vlastním domě. Párvatí sice zrudla potupou Šiva v nic zlého neshledával. Ganéšu potěšil příslib dobrého jídla a Párvatí mu nakonec dovolila, ať si jde. Kubéra připravit Ganéšovi obrovskou dávku jídla ten si s v mžiku poradil vlk a hned hlásil o nášup. S nadšením spořádal druhou dávku a za chvilku žádal o přídavek. A dál a dál, až v kuchyni nezbylo vůbec a stejně došlo i palácovou spižírnu Ganéša zůstával stále hladový. Kubéra však z jiného těsta, nevzdával snadno utrácení a sháněl po světě, co ještě z jídla bylo k sehnání. A Ganéša si s radostí záležet nic už nikde nezbylo. A ještě mu toho pořád nebylo dost. Všechno Kubérovo bohatství rychle vytratilo v a jemu, chudákovi pro pláč zbyl zrak. Už nemám, co bych ti mohl nabídnout, zanaříkal, stíhán chudobou. Běda, odtušil Ganéša a sloní tvář ušklíbla, je to přesně doma, u otce. Kubéra hluboce sklonil osvícen myšlenkou hmotného blahobytu schopen utišit skutečný hlad. Stejně ganové a přízraky (jakšové), patří k Šivovým ctitelům šotkové (rákšasové) a nebozi (asurové). Podle védské představy byli rákšasové démoni, protože řídili zákony džungle, stejně asurové, u nichž byla důvodem chamtivá žádostivost po vesmírné sklizni. Šiva schopen rozsoudit ctitelů patří k bohům a k démonům. On jednoduše reaguje čistou oddanost, a to k veliké nelibosti dévů stěhovala hora Kailása a tam (podle Rámájanj) Lítým nepřítelem dévů Rávana ( řvoun ), král démonů deset hlav a dvacet rukou, takže mohl vidět všech stran a bojovat ve všech směrech. A stejně tolik jiných toužil po Šivově přízni. Jednoho uťal jednu ze svých hlav a jednu ze svých rukou z nich sestavil loutnu. Lebky použil za ozvučnou skříň a ruku připevnil místo krku. Nervů využil co strun a výsledkem tu byla skvělá hudba loutnu hrával Šivu oslavné hymny. Šiva pohnut touto oddaností a zjevil Rávanovi. Řekni si, po toužíš, a v mžiku to bude tvé. Král démonů takto osloven Šivovi oznámil: Nevím o ničem cennějším jsi ty sám, ó Pane můj! přáním to, abys učinil mé království svým stálým sídlem. Šiva k nevýslovné Rávanově radosti souhlasil s tímto požadavkem. Horu Kailásu sídlo, přesunul jih království ostrově Lanká. Dévové události sledovali s velkými obavami. Bylo jasné Rávana Šivou straně stane prakticky neporazitelným. A Rávanu popadne choutka ovládnout svět zazvoní dévům umíráček ho bylo třeba nějak zastavit. Dévové si pomyslili zasáhnout Varuna vod a moří. Když Rávana stěhoval horu Kailásu svého království, náhle pocítil močový měchýř plný. Cítil takové nutkání si nebyl jist nepomočí. Musel ze svých beder složit Kailásu a čupnout kdesi křoví. V tu chvíli však překazil vychytralý plán a Kailása byla vrácena zpět Himálaje. Šivova nadpřirozená přízeň dodávala démonům mocné magické síly. Avšak Skanda vedl dévy boje démony překonali a osvobodili vesmírnou úrodu. Napětí přitažlivou a odpudivou silou točí kolem stálého střídání smrti a žití. V následujícím vyprávění Šiva pomůže jistému démonickému králi a nepřímo zavede celé zemi naprosté bezvládí škoda byla odstraněna, bohové hledají pomoc u Višnua. Bána (podle Bhágavata-purány) Když Šiva ponořil rozjímání někde jinde po celé věky. Párvatí dlela sama doma a často topila v slzách touhou po svém společníkovi. Tehdy král démonů Šivův příznivec, Bána ( šíp ) to za dobrou příležitost ho potěšit, a poslal za Párvatí svou dceru ( ranní paprsek ) společnici. To zajisté Šivu velmi potěšilo a obdaroval za to krále Bánu tisícem paží. Bána zaskřehotal slastí a svým tisícem paží pustil sužování světa. Pohled to v bozích vyvolával děs. Protože už nesnesli dívat tu útrapu, oslovili Višnua a požádali jej, ať pomůže porazit Bánu. Višnu sestoupil v podobě Kršny ( černý, tmavý ). Ke Kršnově vnukovi, Aniruddhovi ( nespoutaný ), vzplála láskou Bánova mladší dcera Ušá to zjistil král Bána, rozezlil Aniruddhu věznice. A to okamžik Kršna čekal: napadl Bánovo království a líté bitvy dal, v Bána nakonec našel smrt. Když Kršna osvobodil prince z vězení, jali všichni strojit svatbu s velkou slávou a nádherou. Za krále a královnu vyhlásili v Bánově říši Aniruddhu a Ušu, a rukou společnou věky zavedli (dharma). Zatímco Šiva představuje aspekt Boha stojí blíže přírodě a překračuje společenské předpisy a kulturní obyčeje, naproti tomu Višnu blíží více kultuře, ustavuje a udržuje to, co svět drží pohromadě, totiž (dharma), zákoníky správného chování zákony určují, co vhodné a co nikoliv v přírodě ve společnosti rozdíl od Šivy má Višnu měřítka a hodnoty, účastní událostí ve světě, a připsat i větší odpovědnost vůči světu. Nejlépe to vidět v jejich podobách jakožto božských jednotlivců. Zatímco Šiva vystupuje poustevník o účast ve společnosti nestojí, Višnu vystupuje král a válečník zásadně začleněn lidské společnosti. Rozdíly Šivou a Višnuem Šiva (Hara) Višnu (Hari) sídlo zasněžená hora mléčný oceán oděv zvířecí kůže hedvábné róby tělesný přípravek popel santálová pasta ozdoby, šperky hadi, korálky květiny, zlato vztah ke Stvořiteli Brahmovi Šiva nosí Brahmovu lebku svou almužní misku lotos rostoucí z Višnuova pupku rodiště Brahmovým obřadní dar, oběť syrové mléko máslo Když hinduismus postupně upustil od védského obřadnictví a přiklonil více k teistickým obměnám praktikování víry, starobylá božstva Indra a Agni ztratila významu popředí vystoupily školy založené zvoleném božstvu vyznavače Šivy neboli šivaisty či šaivy asketický Šiva absolutním zjevením Boha. Podobně vyznavače Višnua neboli višnuisty či vaišnavy absolutním božím zjevením světský Višnu. Byly doby nepřátelství oběma školami i vyznavači bylo nesmiřitelné. Jedni odmítali jíst společně s druhými, o smíšených sňatcích nemluvě. Višnuisté označují náboženským znakem namalovaným čele svisle, šivaisté vodorovně. Nelze divit ve vyprávěcí literatuře šivaistů nalézáme mnoho snah představit Šivu většího a lepšího Višnu. Šarabha (podle Šiva-purány) Démon Hiranjakašipu neporazitelný. Brahmá mu totiž udělil výsadu mimořádně veliké síly.. askezi udělal Brahmovi radost. Stvořitel Brahmá mu splnil přání totiž nebude moci zahynout lidskou rukou zvířecí silou. Vědom si toho takový tvor prostě zemi nevyskytuje, Hiranjakašipu zavedl vládu násilí. Višnu inkarnoval zemi v podobě Narasimhy tvora napůl člověka a napůl lva. Jinými slovy objevil lvím tělem Hiranjakašipua ze světa sprovodil. Poté, co démona usmrtil, však odmítl hrozivé vtělení Višnu opustit. Byl kdyby ho zabitý démon posedl, a následně i zuřivost šířila po světě zmatek. Bylo třeba Narasimhu někdo zastavil. Dévové tentokrát obrátili o pomoc k Šivovi. A sebe vzal podobu jakési ptakozvířecí osminohé nestvůry s obrovskými drápy zvané Šarabha. Šarabha vznesl k nebesům s obrovským řevem otřásl zemí. Sevřel Narasimhu svých mohutných pařátů a vnutil mu svou vůli. Šiva přiměl Višnua odvtělil z podoby vymkla svému účelu. Višnuisty to ovšem také nutilo v jejich písmech stavět Višnua než Šivu. Zášť nimi zesílila a zurputněla dnes velké višnuistické chrámy chrámový komplex Tirupati (Tirumala Venkatéšvara), nepřechovávají sochy či obrazy Šivy potomků. Obřady dokonce nezačínají uctěním Ganéši to obecně v hinduismu, napříč sektářstvím, běžné místě uvádí Višnuův posel Višvaksena24. Démon a popel (podle Višnu-purány) Kdysi jeden asura nosil ve svém zlém srdci velká očekávání. Myslel to stát všemohoucím věděl bude potřebovat znalost či dovednost zcela zvláštních sil začal uskutečňovat tvrdou askezi a vzývat Šivu. Potěšil mne svou oddaností, řekl mu Šiva a dodal: Požádej o cokoliv a dostaneš to. To byla rajská hudba asurovó ucho i srdce. I vyslovil přání: Kdykoliv položím svou ruku něčí hlavu, nechť promění v hromádku popela. Vázanému svým slibem Šivovi nezbylo říci: Tak budiž! Vychytralý asura zvědav bude proměna účinkovat i tehdy, použije-li ji Šivu samotného. Šiva si uvědomil myšlenku příliš pozdě a musel běhu o život s démonem v zádech. Višnu zpozoroval zmatek a pochopil v nebezpečí života. Rozhodl zasáhnout a vzal sebe podobu kouzelné svůdnice Móhiní. Móhiní si počíhala asuru stíhal Šivu. Její milý úsměv a její plavné tvary ho zmámily. Naplněn touhou požádal nymfu o ruku. Dobře milý souhlasím tehdy budete tančit já, řekla nesměle. Démon souhlasil. Móhiní začala vlnit a tancovat a asura ji následoval a napodobil každý z jejích pohybů, každou změnu ve výrazu, ba dokonce i pohyby jejích očí. V jednom okamžiku podržela Móhiní tanci křepce svou dlaň hlavou a asura oslepen touhou ji pohybem následoval; v tu chvíli proměnil v popel Višnu v podobě půvabné Móhiní zachránil velkého Šivu. Další vyprávění líčí Šivu prosťáčka nezná rozdíly mužem a ženou. To vyneslo Šivovi titul Bhole Náth, naivní Pán než by ho něco podobného oslabovalo, nabývá označení u vyznavačů spíše roztomilosti. Uvědomují si totiž v duchovním světě daleko rozdíl mužem a ženou něho žádný význam. Rozdíly přikládá společnost pohlaví podle Šivy pomíjivé a umělé pozornost soustřeďuje spíš skutečnou duši pohlaví či rodu živočišnou biologii ji zahaluje. Takový postoj činí Šivu vnějšího pozorovatele pohlavně lhostejným někdo vyčte v těchto vyprávěních milostný život totožných pohlaví, to záleží spíše pozorovateli či čtenáři a jeho, ať kladných anebo záporných, představách či předsudcích vzešlých ze společenských norem. Šivova mysl očištěna od všech společenských norem. Móhiní v náručí Šivy (podle Šabarimalai-sthalapurány) Višnu vzal sebe podobu půvabné Móhiní. Byla svůdná pohled její krása svedla dokonce i samotného Šivu. Objal ji a oplodnil svým semenem. Z jejich spojení zrodil Manikantha25 ( perlokrký ). Móhiní předala chlapečka bezdětnému králi z dynastie Čérů a měl radost má následníka. Manikantha prohlášen princem to nadaný chlapec a stal schopným bojovníkem. Jenže zdědil rovněž ukázněnou a asketickou povahu Šivovu. Několik poté porodila macecha královi syna. A už nechtěla byl Manikantha následníkem trůnu. Dychtila zajistit trůn svého vlastního syna, a začala předstírat nemoc. Zdánlivě trpěla strašnými bolestmi, hlasitě přitom naříkala a zdálo se netěší ze života ji mohla zachránit jediná věc, a to tygří mléko. Manikantha nabídl jí mléko přinese, a ho hledat. Musel pustit dálek a procházet hustými lesy a džunglemi ho napadala divoká zvířata a démoni. Ničím nenechal odradit, zvítězil nimi a vrátil paláce s tygřím mlékem svou macechu ujistil úplně uzdraví, zřekl svého nároku trůn. Ve shodě svou povahou pustil asketických praktik a strávil zbytek života vrcholku hory, z bylo vidět celého království otce. Višnu občas nabývá podoby Móhiní jiných nebeských krásek, jelikož ochráncem světového řádu mu potřebí hrdinů zbavil svět zloduchů způsobujících potíže. Využívaje Šivovy nevinnosti výhody a svobody sexuálního projevu omezení Višnu způsobí z ohnivě vířícího semene asketického Šivy rodí takoví váleční bohové například Manikantha. Podle Šiva-purány synem vzniklým ze spojení Šivy a Móhiní Hanumán. Hanumán v hinduistické mytologii opičím králem a bohem kterým asociovány takové kvality nadlidská síla, inteligence, pokora a kázeň. Synové Šivy i Višnua čistí svět od zloduchů a slouží světoví strážci. Oba, Manikantha i Hanumán přemužní zůstávají mládenci a vyhýbají ženské společnosti. Hanumán ukázněný bojovník chrání čistotu a dodává mužům sil byli schopni mnišským životem. Manikantha čestným válečníkem zápasí s muži schopni vládnout svými smysly. Démoni jednou domnívali využijí Šivovy neschopnosti rozlišovat mužem a ženou tak Šivu a Šakti rozvedli. Skončili ovšem nezdarem. Smrt démona Ádiho (podle Matsja-purány) Démon vydal vraždící misi cílem nebyl nikdo jiný sám Šiva. Vzal sebe podobu Párvatí a snažil Šivu obejmout. Přišel dobře připraven; v pochvě zasazen jedový zub, kterým by Šivovi vpíchl velmi silný jed. Šiva ovšem věděl choť Párvatí zloduch Ádi chystá léčku. Začal milovat s velkou vášnivostí nebyl schopen mu vyrovnat. Šivova mužnost byla mohutná hromoklín a za chvilku ležel mrtev v Šivově náručí. Šiva nevinný nečiní rozdíl santálovou pastou a popelem býkem a volem zahradou a pohřebištěm jedem a mlékem popudlivá choť si rovněž uvědomuje její bezelstný druh si neváží významu manželky a výjimečnosti jejích citů chová ke svému muži Rávana k manželce přišel (lidová slovesnost) Desítihlavý král démonů Rávana zapáleným ctitelem Šivovým. Prováděl tvrdou tapasju tak vzýval Šivu. Šivu těšila Rávanova zbožnost a slíbil mu odměnu. Za svou ženu chci Bohyni! odvážně vyslovil přání Rávana. Budiž tomu tak! odpověděl Šiva. Když to zaslechla Párvatí, vzplanula zlostí. Nehněvala Šivu, protože věděla zcela nevinný a že jednal přesně tak dá očekávat. Odpovídal kázeň uctívače, aniž myslel následky svého rozhodnutí. Ne, nebyl to on vyvolal Párvatíno rozhořčení to sprostý Rávana využil výhody plynoucí z povahy jejího chotě. A Párvatí rozhodla mu za vyučenou. Proměnila odpornou ropuchu v pannu oplývající krásou a dala jí téměř svou podobu bytost ponechala hoře Kailása. Rávana potkal tu dívku úpatí veliké hory a nepochyboval to Párvatí blesk přenesl ji svého ostrovního království Lance a učinil ji královnou známa jménem Mandodarí, ta kdysi byla ropuchou. Manželství společenský stroj, sociální konstrukt. Věrnost kulturní požadavek, ne však přirozená nutnost. Šiva stojí mimo společenské struktury i přesto chce účastnit dění ve světě, jakož i milovat svou Bohyni společenské struktury rozpadnou taková tabu znásilnění, nevěra, krvesmilstvo a homosexualita ztrácejí půdu nohama. Společnost sužuje pohlavní nouze. Společnost posílá touhy mužů a cestami považovány za vzájemně k sobě hodící. Nicméně jejich rozpětí přesto mění od jedné společnosti ke druhé. Zatímco krvesmilstvo zůstává tabu ve většině společností, mnohoženství, mnohomužství a homosexualita v jedné společnosti přijatelná a ve druhé nikoliv. Řád v těchto věcech společnost přijímá také mění v různých dobách. Co vhodné dnes, nemusí vhodné zítra a naopak. To také vysvětluje, proč Šiva v těchto vyprávěních vykreslen jednou mnich věrný manžel jindy zobrazen nevěrník pohlavně dokonce nejednoznačný. Šiva totiž vždy stojí mimo společnost. Její pravidla nemají nijaký vliv, a mu vzápětí vždy výzvou. Spektrum Šivova pohlavního života mnišství zabíjí Kandarpu, boha lásky, sexu, slasti a touhy manželství svou choť Šakti Bohyní, učiní polovinou svého těla mnohoženství bohyně Párvatí sedí klíně, zatímco bohyně Gangá sedí hlavě sexuálně neurčité když zahlédne Móhiní ženskou podobou mužského boha Višnua, oplodní ji svým semenem V následujícím vyprávění Šiva schopen pochopit zděšenou reakci ženy ji požehnal pěti manžely. Draupadí a její manželé (podle Skanda-purány) Jednou Draupadí, dcera Drupadova, vzývala Šivu a prosila o manžela s těmito pěti nejlepšími vlastnostmi: musí to král, musí to silák, musí to chytrý lukostřelec, musí to pohledný a musí dostatečně vzdělaný. Šiva jí splnil všech přání a oznámil: Budeš všech těch mužů, po kterých toužíš. Draupadí obešly mrákoty Šiva dodržel slovo. Šiva neměl smysl věci tohoto světa, a neviděl žádného rozdílu jedním manželem s pěti znaky dokonalosti a pěti manžely, z nichž každý po jednom z nich. A stalo Draupadí stala chotí všech pěti Pánduových synů: Yudhišthira král, Bhíma mohutný zápasník, Ardžuna lukostřelec nemající sobě rovného, Nakula nejkrásnějším mužem světě a Sahadéva tím, co věděl nejvíc ze všech. Šivova mysl očištěna od všech měřítek a rozdělení svatbě nerozpakuje nevěstině matce nabízet hady, lebky a kosti dárky, přičemž budoucí tchyně padá mdlob. A Šiva žasne.. nastávající žena Párvatí roztomile pohlíží někoho neví to ve světě chodí. Nejdůležitějším symbolem Šivovy transcendentní přirozenosti třetí oko třetí ve vidění totiž nezatěžují představy oddělující od sebe krásu a ošklivost, levou a pravou stranu, spodek a vrch, budoucnost a minulost, muže a ženu, nerosty a rostliny či rostliny a živočichy nemá obočí, netěká nalevo či napravo nahoru či dolů zaostřeno Šiva otevře oko, promění boha lásky Kandarpu v popel tomu tak, protože touha předpokládá oddělení subjektu touží, od objektu tím, po touží. Touha předpokládá vymezování žádoucí a nežádoucí objekty touhy. Šivovi rozdělení zcela cizí. Nepodlehne šípům lásky vzbuzujícím touhu lásky u Šivy selhává a u konce. Šiva nemá žádný referenční rámec, jímž by nahlédl zahrady smyslových libůstek. Tvor zrozený z tohoto třetího je vypadne: sice z Boha narodil démonický a schopen rozlišit matku od ženy. O smrti Andhaky (podle Vámana-purány) Párvatí byla v hravé náladě. Přichomýtla k Šivovi a zakryla mu dlaněmi. V mžiku celý svět okamžitě zatměl, neboť Šivovým levým okem bylo slunce a pravým měsíc. Šiva věděl nikdo světě světla nepřežije, a otevřel třetí oko. To třetí mělo nadmíru velikou sílu a z tohoto žáru Párvatí pěkně zpotila. Z kapky jejího potu zrodilo dítě to chlapec a dostal jméno Andhaka, tj. zrozený ve tmě, protože přišel svět oči ještě zakryté. Andhaku Šiva bezdětnému démonskému králi Hiranjákšovi ( zlatoočko ). Andhaka rostl asury a nakonec stal jejich vůdcem. Vykonal velikou tapasju, načež mu Brahmá slíbil výsadu bude zabit tehdy, až záletně pohlédne svou vlastní matku. Andhaka si nikdy nestane, protože věřil žádnou matku nemá. Z této výsady si Andhaka udělal zdroj obrovské moci. Přivedl nato vojska líté bitvy s dévy. Zvítězil nimi a stal vládcem všech světů sahala všech koutů vesmíru. Uvažoval takové velké a mocné království potřebuje svou královnu sluchu donesla zpráva takový úkol nehodí nikdo lépe překrásná Párvatí. Andhaka věděl Párvatí horská princezna vzdala veškerého pohodlí a pohody paláce svého otce aby si získala Šivovu přízeň a vdala za něj. Andhaka vydal Šivova obydlí a začal Párvatí dvořit. Skládal všelijaké přísahy lásky, sliboval dary a bohatství Párvatí nejevila žádný zájem. Nepřijímaje její ne za odpověď rozhodl Andhaka unést ji násilím. Párvatí volala Šivu o pomoc. Šiva bez sebe zlostí, vida Andhaku unášejícího mu choť pryč. Řval zlostí a zasadil Andhakovi ránu svým trojzubcem. Andhaka krvácel dlouho, až těla stal s kostmi. Šiva ho držel ve vazbě po celé vesmírné věky tam Andhaka ležel, potáceje životem a smrtí, uvědomil si ve skutečnosti synem Šivy a Párvatí. Prosil je, ať mu odpustí. Zbytek svého života strávil zpěvem oslavných hymnů božskou manželskou dvojici. Podobně Rávana si i Andhaka přál učinit Šivovu manželku svou královnou. V Padma-puráně čteme démonský král jménem Džálandhara toužil po svatbě s Párvatí. Jelikož Šivova choť Bohyně ztělesňující hmotný svět touha pojmout ji za choť jakýmsi jinotajem touhy dosáhnout světovlády. Sebekázeň (tapasja) tu obecnou metodou tohoto cíle dosáhnout rozdíl od Šivy používá tapasju poznal sebe splynul s sat-čit-ánandou, užívají zloduši a démoni tapasju k tomu ovládli svět. Tato vyprávění vynášejí světlo střet askety bývají filozofy a metafyziky, a těmi patří alchymisty a čaroděje. Ti první z nich usilují o jógické dokonání (samádhi), svobodu od věčného návratu života a umírání (samsára) chápajíce pravou povahu věcí i sjednocení či jednotu s božskostí. Ti druzí touží po nadlidských schopnostech čili magických silách (siddhi), chtějí samsáru ovládat a s přírodními silami k osobnímu užitku manipulovat. V raném hinduismu samádhi i siddhi bylo možno dosáhnout rozumovou cestou véd, anebo smysly orientovanou cestou tantrických nauk. S rozvojem hinduismu védská cesta stávala spíše mnišskou a sebe zahleděnou, zatímco tantrická cesta dále soustřeďovala vnější, alchymistické skutečnosti zahrnovaly i násilí stalo postupem času duchovní v dokonalé svobodě (samádhi) ztotožněn s cestou védskou, zatímco pozdější spíše hmotný v ovládání (siddhi) začal ztotožňovat s cestou tantrickou u tantrických škol způsobilo ztrátu dobré pověsti v pozdějším hinduismu celý hinduismus proměňoval, spatřovala védská cesta hmotný svět spíše okouzlující přelud (májá). védská cesta toužila po osvobozujícím vědění (vidjá). Avšak obojí Májá Vidjá zosobněním Bohyně. Tantrická cesta spatřovala Bohyni v podobě Šakti anebo síly. Skrze ni a v ní tantrikové našli obojí: nauku manter, jejichž znalostí ovládnout svět i prostředek, s jehož pomocí tomto světě dosáhnout duchovní svobody. Bohyně jednu stranu ztělesňuje otázku jest život stranu druhou současně i zprostředkovatelkou odpovědi to ona dělá Šivu učitelem, nejprve ho přivádí konfrontací, potom ho táže prostředky, jimiž bude schopen ji překonat. Poté, co proměnila poustevnu v domácnost Bohyně znovu a znovu vyptává svého společníka a nutí ho přitom vnímat skutečnost dosud zavřené oči, stejně mu připomíná sdílel svou moudrost světem. Rozhovor spolu s Bohyní védou, občas zaslechli zřeci a mudrci a přednesli ho světu v podobě písem známých jakožto tantry. Narození Matsjéndranátha (podle Navnáth-čaritry) Šivova choť Párvatí byla známa také Gaurí. Jednoho požádala Šivu jí vysvětlil, proč svět zažíván smysly. Poprosila ho ji osvítil. Šiva pozoru, protože o otázku sahající základů a hloubky. Nechtěl ji však odbýt a popudit, a souhlasil jí to objasní pod podmínkou tajemství nebude nikomu dále vyprávět zcela zabránil tomu někdo nepovolaný vyslechne, co jí bude říkat, sestoupil svou chotí jeskyně zasuté kdesi hluboko v údolí Himálají. Mluvil k ní dlouho a vysvětlil svět vešel v bytí proměňuje a proč děje. V jeskyni bylo malé korýtko obývala malinká rybička. Ta si vyslechla rozhovor božské dvojice, a seznámila s tím, o hovořili. Rybička vyslechnutím získala schopnost proměnit v člověka. Vymrskla z korýtka a člověk vyšla z jeskyně. Tento člověk toulal po zemi a každému vyprávěl, co zaslechl z hovoru Šivou a Párvatí. Jmenoval Matsjéndranáth neboli (náth) a vládce (indra) (matsja). A osm žáků vydali osmi světových stran a vzali s sebou Šivova slova. Na jižních stěnách mnoha jihoindických hinduistických chrámů najdeme Šivu sedícího fíkovníkem a hovořícího s askety. Pravou nohou drtí démona, zatímco levá noha směřuje klína figura, ve učitel pohlíží jih jmenuje Dakšinámúrti ( jižní podoba ). Ve východní Indii prostý uctívá bohyni Dakšinakálí ( jižní Kálí ), rozpustilou bohyni přichází z jihu. Zobrazuje obvykle nahá černá žena s rozpuštěnými vlasy, popíjející krev, výhrůžně mávající srpem, ozdobená lidskými lebkami. Šiva Dakšinámúrti sedává obvykle naproti pověstí Šiva zastavuje její postup vpřed hinduistického zeměpravectví Vastušástry království Jamův; království smrti. Sever královstvím Kubéry, boha dostatku, ba přebytku spojován zanikáním věcí, zatímco sever s jejich trváním. A Bohyně ztělesňující pomíjivý svět smyslů přichází z jihu a současně staví odiv myšlenky tvoření (nahota a milostné hry) a myšlenky ničení (násilí a chlemtání krve). Pohled ni vyvolává úzkost i povzbuzení. Úzkost, protože v proměnlivém světě žádné jistoty, a povzbuzení, protože její nahé tělo slibuje slast a nový život. Šiva sedící naproti klidný, spořádaný a jasný, protože tlumočí moudrost ze severu fíkovníkem svou dlouhověkost, trvalost a svůj stín. Lidé většinou popírají a potlačují Kálí a obracejí k ní zády. Šiva jí však čelí a přemáhá. Natarádžova zvednutá noha (tamilský chrámový folklór) Kálí přišla svět zahubila démony. A také splnila svou úlohu, zabila a vypila jejich krev tento úkol splnila činnosti nezastavila. Pokračovala v zabíjení a ničení všeho, co jí stálo v cestě. Bohové trnuli strachem pozorovali bezdůvodné ničení nebyli schopni ji v této činnosti zastavit. Spolu s Brahmou a Višnuem předstoupili před Šivu a prosili o pomoc. Šiva s ji zastaví, souhlasil. Postavil cesty v divokém záchvatu bloumala světem, a vyzval ji k soutěži v tanci. Jestli budu poražen v tančení, budiž mi sťata hlava a vypita moje krev! oznámil bohyni. A bohyně sedla lep. Převedla všechnu svou zlobu a divokou sílu z ničení tančení. Dévové zůstali dechu a nespustili z tance Šivy a Kálí. Země třásla vášnivým podupem jejich čtyř nohou božský spustil třesk a tlesk svýma nohama a rukama, slunce a měsíc raději zašly za hory. Šiva tančil s Kálí po celé vesmírné věky. Um jednoho ladil skvěle s uměním druhého. Nebylo Šivova pohybu by Kálí cizí. Šiva nezůstal žádný pohyb Kálí dlužen jeden z nich nebyl schopen zastínit druhého. Tu Šiva z ničeho zvedl vzhůru svou levou nohu, takže koleno ocitlo za levým uchem a chodidlo hlavou. Kálí činit pro skromnost vrozenou ženám už nemohla dále. Dále by už musela odhalit, co už nesluší odhalovat. Tu s plachým úsměvem vyhlásila prohru. Protože Kálí měnila ve skromnou dívčinu, dévové Šivu uctili velikým potleskem Šiva stal králem tance (Natarádža). A postoj zaujal, Šivovi přibyl další přídomek Úrdhva Natarádža, král tance zvednutou nohou. Svým vítězstvím Kálí dodal Šiva nových těm cítili pokořeni silou přírody. Z askety lhostejného ke společnosti proměnil ve vzdělaného učitele, jehož moudrost dávala každému sílu hledět tváří v tvář skutečnostem hmotného živobytí. Nejobecnějším hinduistickým symbolem hmotného světa voda. Život tokem mění nikdy v klidu, stejně tomu u vody. Přijímá takový tvar, jaký má nádoba, ve obsažena jsoucnost vody nemění. Jestliže voda světem nádobou. Nádoba měnit svůj tvar, nádoba puknout, voda však stále teče. Když svět zažíval dětství ještě nebyly světě žádné věci, hmota byla beztvará a bezejmenná; později básnicky popisovaná mléčný oceán. Svět pustý, bezvýznamný a bezúčelný. Chyběla radost. Také nebyly žádné pohnutky dráždící smysly. Pradžápati, božský otec tvorstva dvě skupiny synů od dvou svých manželek, syny Áditiny a syny Ditiny. A ti kvedlání mléčného oceánu rozhodnuti věci tvořit, tvarovat a pojmenovat vesmír změnil v jeviště nekonečného počtu zkušeností. A ti nestarali o to, co vyšlo či co nevyšlo z prvotního oceánu. S radostmi objevily také strasti, s nektarem rovněž jed ze strachu starosti a jedy zničí svět obrátili největšího učitele sebekázně a askeze Šivu. Šivovi bylo lhostejno, co předmětem tužeb a co nikoliv totiž čněl klad i zápor on mohl přijmout to, co nikdo jiný. A jenom on mohl splnit úkol a zaručit bědy nepřekonají tento svět. Proč Šivovi zmodral krk? (podle Šiva-purány) Stalo jednou po Lakšmí, bohyni štěstí a bohatství, nebylo ve třech světech slechu. Skočila mléčného oceánu a s cele splynula. Bozi i nebozi toužili dostat ji za každou cenu rozhodli kvedlat oceán pomocí hory Mandary jakožto kvedlačky. Hada Vásukiho ovinuli kolem hory kolem dříku motouz hora otáčením neposouvala, využili želvího krále Akúpáru a krunýře jakožto opěrky. Horu mu nasadili záda dévové chopili hadího ocasu a asurové krku, tahali vpravo a vlevo a otáčeli horou a tam kvedlali oceánem po celé dlouhé vesmírné věky. Nakonec došli odměny a Lakšmí vystoupila z oceánu spolu s mnohými zázraky, jakými například amrta, nápoj nesmrtelnosti bohy démony těšilo z moře získali Lakšmí zase zpět. Zkoumali také další plody práce náhle mléčný oceán vyvrhl smrtelný zvaný haláhala. Jedni i druzí propadli panice. Upadli v zoufalství vlastníce všechno, co získali kvedláním nikdo z nich nechtěl ujmout jedu. Naopak, každý ho chtěl co nejrychleji zbavit už si nevěděli rady, volali Šivu pomoc. Šiva, ztělesnění askeze, nečinil rozdílu jedy a elixíry. Chopil haláhalj a strčil si ho úst. Bohyně zahlédla polyká, a bála se, co z toho bude. Přiběhla k němu, tiskla mu a pevně ho obtočila hadem zůstal v hrdle a nemohl vstoupit Šivova těla. Odtud pochází i Šivův přídomek modrokrký neboli Nílakantha. Ten si chce vychutnat světské slasti, musí schopen vydržet a překonat života strasti synové Áditiny potomci Ditiny nemají tušení to Šiva to ví on má tu sílu sežvýkat jedovatou haláhalu. Bohyně však zabrání jedu opustil Šivovo hrdlo, protože kdyby dostal až žaludku, Šiva by ho spálil svým vnitřním ohněm. Kdybychom zničili bolest, zbavili bychom radost jejího smyslu. A toho nezakusil bolest radost, nemá smysl život. Šiva pít jed, neboť vládne jógou Jógéšvara. Jóga dává svobodu mysli a dodává jí dost pružnosti zakoušela život, aniž by mu podlehla. Symboly stálosti a pomíjivosti stálost pomíjivost fíkovník tráva hora řeka, oceán želva had popel voda Kdyby ponechán Šiva sobě, zahubil by haláhalu úplně a zničil by zkušenost životem. To nemohla Bohyně dopustit přece jasná Gaurí temná Kálí, a ztělesňuje nektar nesmrtelnosti amrtu smrtící haláhalu. Jedno dává smysl druhému a samo by zůstalo beze smyslu. Zničit jedno znamená zničit zároveň to druhé. Účelem života zakusit a přijímat podoby Bohyně a objevit Boha to umožňuje. A paradoxní povaha božského vnějšku nutí člověka objevit rovněž božské uvnitř. Hmotný svět Šakti nahání hrůzu, protože trvalý právě v té netrvalosti spočívá slib obnovy. Ve věčném proudění života a smrti (samsára) definitivní. Všechno znovu vrací a rodí. Člověk nemůže vstoupit dvakrát téže řeky, voda proudit zaťatými pěstmi řeky zůstávají životodárné. Udržují životě civilizace svých březích potvrzuje i hinduistický zvyk sypat popel z mrtvých řek, a jim zaručit nový život. Fíkovník poskytnout stín a slibovat trvání nedovolí jedinému stéblu trávy vyrůst ve svém okolí a jí neposkytne jediný životodárný plod. Takže hmotný svět vyznačuje protichůdnými hodnotami. Řeka trvale rovnoměrně neproudí přesto udržuje život. Fíkovník nabízí stín nedovolí žádný život ve svém okolí. V dalším vyprávění Šiva smiřuje břehy řeky existence. Sestoupení Gangy (podle Rámájanj) Prastrýcové krále Bhagírathy ( proslulého svým vozem ) omylem jednou označili jakéhosi asketu za zloděje. Ten, rozzuřen, využil nabytých stálým cvičením zdrženlivosti upálil zaživa. Naneštěstí prastrýcové zemřeli předtím byl jejich původně vyměřen. Následkem toho nesměli překročit hranice říše mrtvých a bloumali světem živých a mrtvých. Prosili Bhagírathu našel způsob navrátit koloběhu života. A to bylo možné tehdy popel z jejich mrtvých bude vhozen řeky Gangy. Gangá byla mohutná řeka protékala nebeskou říší, Mléčnou dráhou. Bhagíratha neměl prostředků dopravit popel k obydlí bohů. Trápení prastrýců však doléhalo, a rozhodl přivést říční zemi. Podstupoval přísnou askezi dévové nemohli jinak přivést Gangu z nebes dolů zem. Avšak nymfa ztělesňovala řeku, měla myšlenku by mohla Gangá téci zemi, za velice opovážlivou, protože proud Gangy tak mohutný by mohl spláchnout celý zemský povrch Bhagíratha rozhodl požádat Šivu o pomoc postavil vrcholek hory Kailása si ruce v připraven Gangu zachytit svou dlouhou kšticí dřív dotkne země. Gangá celé slávě řítila z nebes připravena rozlít zemi, nicméně ještě mohla dotknout Šivových dlouhých vlasů, pocítila nemá plnou svobodu. Zmítala polapený pták a dále směla pouze jemně téci. Stékajíce po vlasech Šivových promlela si cestu horami a plynula pláněmi moře, přinášela život a veselí svých březích. A Bhagíratha ponořil popel svých předků jejích vod bylo předpovězeno prastrýcové směli vstoupit země zesnulých a dočkat nového zrození. Šiva použil svých vlasů k tomu zkrotil řeku života tantrického učení plyne tělesná síla ze síly mentální a mentální síla pochází z pohlavní zdrženlivosti. Šiva zadržoval semeno po celé vesmírné věky takovou sílu ve svých vlasech mohly sebe jímat vodu a zadržet celou řeku. Gangá ztělesňuje svět vnímaný smysly. Šiva však smeten silou jejích vířivých symbolizujících proměnu hmoty. Šiva to všechno újmy vydržel a podmanil si vodní proud. Šivovy husté spletené vlasy projevem mentální síly. Skrze rozjímání a jógu má Šiva mentální sílu odolávat síle řeky života a proměňovat ji v sílu vyživující. Kdyby Bohyně nebyla vstoupila života, Šiva by tu řeku nejspíše zničil s Bohyní po svém boku mu dostalo citu pro hodnoty hmotného života aby upálil říční nymfu tak dříve upálil boha lásky Kandarpu, raději ji učinil svou druhou manželkou. Jinými slovy řečeno, Šiva neodvrací svou mysl od hmotných předmětů úplně, nýbrž ovládá a řídí odpovědi jejich transformaci Gangu polapil, činí její mírným a podporujícím život jejích březích. Schopnost něco vykonávat tapasjou projevuje krotí řeku. Hrozba řeky zničit svět nutí Šivu použil zásoby tapasu dobro světa. Tapas proměňuje v rasu a podporuje svět. V chrámech Šivův nádoba s otvorem, jímž odkapává neustále voda. To představuje Gangu, vodu samsáry nutí Šivu uvolňoval svůj vnitřní oheň (tapas) k dobru a štěstí celého světa. Těm nechtějí součástí hmotného světa Šiva stává vykupitelem. V následujícím vyprávění vyznavač touží po vysvobození ze samsáry. Používaným nástrojem tapasja bhakti čili oddanost. V příběhu vyznavač by jinak musel čelit smrti a změně, Šivovým prostřednictvím nachází naprosté osvobození ze samsáry. Záchrana Márkandéji (podle Šiva-purány) Márkandéjovi rodiče byli bezdětní po velmi dlouhý čas. Trápeni myšlenkou nebudou dědice, modlili k Šivovi. Šiva nimi slitoval a splnil jejich přání vybranou syna rozumu mdlého dlouhým žitím požehnaného, anebo chlapce má nadání život mu rychle uběhne. Dlouho tím rozmýšleli, až génia přec chtěli Márkandéja sice narodil Pána byl předurčen zemřít o šestnáctých narozeninách. Poslední zbývající hodiny života nakonec rozhodl strávit modlitbou k Šivovi. Jama smrti objevil přesně v danou hodinu. Márkandéja ho požádal o chvilku strpení, protože ještě nedomodlil. Jama uchechtl mladíkovou neznalostí. Smrt nikoho přeci nečeká, Jama vzkřikl a hodil svou oprátku k chlapcovu hrdlu Márkandéja pocítil dech života nitra vytlačován ven, obrátil k Šivovi z posledních sil. Šiva zaslechl chlapec křičí, a hned objevil po boku. Odstrčil Jamu stranou a vzal Márkandéju k sobě horu Kailásu. Márkandéja pak dále věčně mladý chlapec. Šivovo sídlo (Šiva-lóka), hora Kailása Šivovy ctitele nejvyšší nebe. Leží výše nebe Indrovo, v němž plní všechna hmotná přání, a také výše nebe Višnuovo duše osvobozena od hmotných přání to místo dosahuje zbožností. A naše zbožnost dává šanci rozvázat uzly, jimiž svázáno naše vědomí klame a nedovoluje pochopit a porozumět pravé povaze věcí. I v životě vládou samsáry každý dosáhnout a to prokazováním úcty a zbožnosti Šivovi, přijímáním každého životního momentu, ať dobrého či nedobrého Šivova daru cíle tapasji, sat-čit-ánandu, a zažít to, čehož u jadžňi nedostává: mír, klid, pokoj šánti, šánti, šánti. Šiva božským v nás, pozorovatelem života. Šakti to božské kolem nás, pozorování samotné život. Jeden druhého nemůže být. Hinduisté vzájemnou závislost Šivy a Šakti vyjadřují společnými symboly lingy a jóni nelze odlišit lingu od podobných válcovitých tvarů podstavce podobajícího pochvě (jóni) nelze čelní stranu lingy identifikovat nalevo směřující hubice pochvovitého podstavce ani nelze pochopit a definovat sebe sama pochopení a definování světa. V tomto případě však linga nesměřuje dolů u misionářské polohy sexuálním aktu tomu tak, protože Šakti zobrazuje Šivou obrácena k severu, zatímco Šiva leží Šakti obrácen k jihu. To poloha známá v tantrické literatuře viparíta-rati, obrácená poloha soulože. Podstavec či nádržka s vodou představuje vstup Šaktiny jóni představuje svět, v němž nacházíme nějž vstupuje Šivova linga energie, kterou světu dodává. Šiva dovnitř nahlížející nehybné vědomí Šakti uvádí pohybu a budí k životu. Šakti přitom přichází z jihu ze směru spojovaného smrtí a změnou takovou. Šivova moudrost samotného posiluje Šakti hledět s naprostou vyrovnaností. Šaktiným cílem proměna Šivy v Šankaru, v příznivého. Šakti od Šivy žádá ni reagoval a poznal ji a skrze ni i sebe sama. Šiva dobře ví Šakti veletokem nekonečných proměn a podnětů mohou doslova spláchnout všechen klid mysli. Šiva zpočátku od Šakti odvrací, a to uklidnění svých smyslů a mysli, a soustřeďuje všechnu pozornost dovnitř sebe, podobně želva stahuje svůj krunýř. Výsledná sebekontrola vede Šivu k odtažitosti od vnější reality fyzická podoba (tělo rituálně pomazané popelem) lidský zrak nelákavá. Šivovo obydlí (zasněžené vysoké hory) život nehostinné. Vzdálen od strastí a slastí života Šiva stáhl stavu blažené netečnosti v umělecké tvorbě zobrazován ztopořeným pyjem nejde o smyslové dráždění úmysl výronu semene to projev samobytí (svajambhú). Odmítaje pozorovat vnější svět a odpovídat jednáním znehodnocoval Šiva potřebu či nutnost vnější skutečnosti. Takové jednání stávalo hrozbou vlastnímu zdejšímu bytí, protože možno pozorovatelem nepozoruje. Šivův soustředěný tapas ho samotného proměnil v oheň, jehož všepohlcující plameny potřebovaly uzavřít samy sebe kapátko Šivovou lingou a dole nádržka obklopuje. To stopy Bohyně přesměrovává Šivovu pozornost navenek a proměňuje pomocí vody ničivý ve tvořivou energii, ku prospěchu a blahu všech. Vyznavači při této blahodárné proměně připojují k Šakti a s posvátnou úctou kropí během obřadu Šivovu lingu. Stékající kapky schraňují z hubice jóni-nádržky. Všichni si toužebně přejí Šiva stal přívětivým, laskavým a vlídným Šankarou. Nekonečná sexuální spojení Šakti Šivou představují věčný vnitřním a vnějším světem, naši touhu stát Šivou a stáhnout ze světa, stejně naši snahu stát Šankarou a snoubit s ním trojnásobný šánti, šánti, šánti sebou samým svým vlastním světem a s širým světem okolo rytmus dokonalý žádný z prvků ostatní nepřevyšuje. Smyslem jógy ať už o hatha jógu asketů, džňána jógu filozofů, bhakti jógu Bohu oddaných anebo karma jógu hospodářů osvobodit lidské vědomí a vnést soulad hmotného světa tak, abychom zakoušeli a pociťovali věčné zásady jsoucna (sanátana dharma): Šivalinga. Bhuvanéšvar (Bhubaneswar). Šiva svou chotí, Párvatí. Moderní akvarel, umělec Osmnáctiruká tantrická podoba tančícího Šivy. Cálukyský reliéf z jeskynního chrámu v Bádámi, století. Foto Mirko Tikalsky. Paňcamukha Šiva pětihlavý Šiva. Moderní akvarel, Bhikšátana Šiva žebravý putuje světem doprovázen a duchy. Čólský reliéf z Gangaikondačólapuramu, století. Foto Rasa Ravi. Šiva nepatří tohoto světa a patřit nechce. Překročil lidské hodnoty a hierarchie, světa si nevšímá. Před lidmi ukazuje žebrák. Žebráci ovšem prosí o almužnu. Šiva nechce nic. Šivova linga někdy vyznačuje knírem a představuje mužného bojovníka. Takovýto obraz dává najevo i beztvaré božství (znázorněné pouhým symbolem, tj. doslovně lingou) má vidět utrpení uctívačů. Chrám Nágéšvary, Bárkúr (nedaleko Mangalúru). Foto Rasa Ravi. Pečeti nalezené v údolí řeky Sindhu (Indus) sobě nesou vyobrazení muže ztopořeným pyjem sedícího v jógické pozici a obklopeného zvířaty. Mohlo by to svědčit o představa Šivy, obsaženého v sobě samém a udělujícího sobě sama blaženost, převládala před lety, v době kvetla v tomto údolí městská civilizace. Skutečnost tento hlavě pokrývku podobající trojzubci, rovněž umožňuje předpokládat jednalo o tzv. proto-šivu. Badatelé někdy ztotožňují postavu Šivou či Pašupatim, Pánem zvířat. Někteří antropologové předpokládají Šiva nebyl původně védským bohem védského náboženství násilně vtažen. National Museum Delhi. Foto archiv. Lakulíša, inkarnace Šivy, legendární zakladatel nejstarší formy šivaismu pašupatismu. Raná severoindická zobrazení Šivy-Lakulíši kladená století ho znázorňují ztopořeným pyjem a holí (lakuta). Obojí symbolizuje zemskou čili duši, ze proudí život a kolem otáčí země. Reliéf, chrám Jágéšvary (Jageshwar), Uttarákhand. Foto Mirko Tikalsky. Podle upanišadů celý svět vzájemně propojeným napájením to proudění hmoty od anorganické k organické a zpět. Látka takto (re)cyklovaná nazývá rasa. Jednotlivec stát součástí tohoto proudu.. existenci závisí k němu přispívá. Anebo může, podobně Šiva, z tohoto koloběhu zcela vyloučit: postí, zadržuje dech a semeno. Obrácení cesty mužského semene vede k opačnému toku ne dolů a ven uvnitř nahoru, jehož projevem duchovního ohně (tapas). Hmotný svět uspořádán zákona příčiny a následku (karma), podle něhož ve světě neděje samo o sobě či svévolně. Všechny činy odpověďmi či následky činů vykonaných či udavších v minulosti. Každá akce má svou reakci, kterou člověk nucen zakusit ne během přítomného života během životů příštích. Máme však volbu: událost odpovědět, anebo k ní zachovat indiferentnost. Člověk žijící v rodině, hospodář, odpoví, poustevník, asketa, zůstane odtažitým. Šivova odtažitost ke všem světským věcem má za následek Šiva vtahuje sebe reakce reakcí takových tok rasy přestává proudit a svět má tendenci ukončit. Šiva bývá nazýván velkým lučištníkem (Pinákin), jehož (pináka) pokládá za symbol jógy; totiž soustředění, náležité neotřesitelnosti a nitra obrácené pozornosti. Šiva tímto lukem zničí všechny světy včetně těl člověk má. Šiva Tripurántaka ničitel trojměstí či světů světy ty, ve kterých pobýváme. Patří k tři těla máme. Šiva vykřeše oheň svého tapasu, a cvičením jógy zde znázorňuje luk. Lukostřelec obrázku symbolem jógina, jehož soustředění ho činí schopným přesáhnout za všechny materiální věci. Schopnost zadržet smysly a stáhnout nitra hubí hmotný svět, jelikož to přerušuje články řetězu karmického koloběhu životů a smrtí. Stropní malba, Virúpákšův chrám, Hampí. Foto Rasa Ravi. Šiva král tance, Natarádža. Tanec viditelnou metaforou šivaistické nauky. Každá poloha těla v tomto tanci pomíjivá, zaujímá místo a jenom mžikově. V Šivových rukou vnitřní oheň (tapas) a kolem něho vnější oheň koloběhu životů a smrtí (samsára). Stojí pravé noze a ukazuje svou levou zdviženou nohu. Levá strana představuje, protože stranou tlukoucího srdce, svět ustavičně mění. Pravá strana, jakožto protikladná klidná a pevná duše. Šiva pozorovateli sděluje nemusí věčně vířícího hmotného světa. Podbízí ho zahloubal klidu duše. Čólský bronz, století, National Museum Delhi. Foto Strnad. Když Satín otec Dakša odmítá přijmout Šivu za svého zetě, Satí ohně. Dakša uznává pouze ty bohy ho zasypávají hmotným potěšením. Satín skutek vyvolal v klid zachovávajícím Šivovi citové hnutí. Pocítil bolest a zlost. A to ho donutilo jednat. Nástěnná malba nádvoří Brhadíšvarova chrámu, Thaňjávúr (Tanjore). Foto Rasa Ravi. Vírabhadra ( vynikající hrdina ) ztělesněním Šivova spravedlivého hněvu vůči tchánovi Dakšovi. Satína smrt vyvolává střet jejím manželem a jejím otcem. Manželův vnitřní klid tam. A otec vyléčen ze svých lakotných výbuchů vzteku. Vaidyéšvarův chrám, století, Talakádu (Talakad). Postava s hlavou kozla Dakša. Foto Rasa Ravi. Po nějakém čase z vynikajícího hrdiny Vírabhadry vyvinulo božstvo války, k němuž s modlitbou obracejí vesnická společenství po celé Indii strážcem vesnic a vesničané ho zobrazují mateřské božstvo či bohyni matku. Šivovi stoupenci označování ganové. Zpravidla bývají zobrazováni znetvořená, obtloustlá a divoká stvoření. Představují tu část našeho podvědomí potlačována a zapírána oblasti uvolněny Šivovu odtažitost nahradí spravedlivé rozhořčení. Reliéf z Bádámi, století. Foto Mirko Tikalsky. Šiva, ve nevšímavosti si světa, tlumil vášeň ve svém nitru okolí oplývalo klidem a chladem zasněžený horský vrchol. Od chvíle upnul k Satí, odhaloval lásku a vášeň. Její smrt ho zanechala v zoufalství vášeň uvolnila. Sníh začal tát, slzy začaly téci. Šivova meditační podoba, v opět nabyl vlády sebou. Stává klidným, vyrovnaným a ukázněným. Po smrti Satí opět vzdaluje světu a oddává tuhé asketické odloučenosti od světa. Sloupový reliéf, století, bárkúrské ruiny (nedaleko Mangalúru). Foto Rasa Ravi. Rolí Bohyně je poustevníka Šivu přetvořila v hospodáře a otce rodiny. Jihoindická bronzová soška Párvatí ji ukazuje smyslnou a vášnivou. Čólský bronz ze století, National Museum Delhi. Foto Strnad. Svět stvořil Brahmá zrodil z pupku Náráyany to výtvarný a výpravný výraz hinduistické víry výtvorem vědomí. Náráyana představuje vědomí ponořené spánku. Brahmá vědomí probudilo. Velká nástěnná malba původně z století u vstupu Mahádévova chrámu, Ettumanúr. Foto Rasa Ravi. Šiva pánem ovládajícím jógu. Odtud i přídomek Jógéšvara, vládce jógy. Jóga metodou vymanit z tenat vnějšího hmotného světa to způsob vyvázat z kliček omezujícího myšlení. V rukou drží Šiva plachou lesní zvěř představuje neklidnou mysl. Jóga této těkavé mysli přináší klid. Malá svatyně nádvoří Vaidyéšvarova chrámu, století, Talakádu (Talakad). Foto Rasa Ravi. Bhairava představuje Šivovu podobu vyvolávající hrůzu a strach. V ruce drží pátou Brahmovu lebku (kapála) představuje jáství, šálí mysl, láká ji pasti hmotného světa a unáší ji pryč od duše. Brahmova posedlost světem naplněným vášněmi, tužbami a neklidem znepříjemňovala život Šivovi toužil po klidu a stálosti. Chrámový komplex Čénnakéšavy, století, Bélúr. Foto Rasa Ravi. Lingodbhava Šiva vystupuje z ohnivého sloupu, z pyje začátku konce. Brahmá sebe vzal podobu labutě nedobral horního konce; Višnu zase podobu divočáka, a nedošel k základu začátku a konce tento ohnivý sloup viditelnou podobou Boží. Káňcipuram. Foto Rasa Ravi. Párvatí vábí Šivu svou hrou vínu. Moderní akvarel, umělec Kailash Raj. Reprodukce svolením. Šukra ( mužské semeno ) vládcem planety Venuše, spojované s tušením, čivostí smyslů a tvořivostí. Říká mu také Kavi ( básník ) učitelem asurů a jednooký rozdíl od Brhaspatiho ( pán růstu ), vládce planety Jupiter velikým učitelem dévů. Šukra znázorňuje a city doplňují porozumění a rozvahu představuje Brhaspati. Šukra ovládá také řemeslo samdžívaní vidjá umění oživovat například oživit asury z podzemí, poté co byli přemoženi dévy. Výtvarné dílo ve stylu keralských chrámových nástěnných maleb. Čandra měsíce, v indické literatuře bývá popisován jezdí antilopě v nepálské tradici má tažený husami či labutěmi. Tento ubývající a dorůstající tvor zobrazuje stálou změnu nálad ustálena sídlí u Šivy velkým Bohem. Oheň možné spotřebovat v interakci s vnějším světem naplněným životodárnou trestí (rasa) možné zadržovat ho ve vnitřním světě. Prvé z těchto cest říká bhóga, druhé jóga. Dévové a asurové představují kladné a záporné síly přírody. Dévové vynášejí rasu vzhůru ze země. Asurové ji spouštějí dolů země. Činnost dévů pozvedá zemskou úrodu vzhůru k člověku; také pokládají za bohy. Asurové ji poutají dolů; lidmi odmítáni a považováni za nebohy či démony. Bohyně život tvoří, ho také ničí Gaurí, matka, skýtá mléko Kálí dožaduje krve. Menší svatyně Kálí u Nágéšvarova ( hadího pána ) chrámu, Kumbhakónam (Kumbakonam). Foto Rasa Ravi. Bohyně dusající mužské hlavě zosobňuje či jáství. Jáství plodí v mysli klamnou představu řídit a ovládat svět. Bohyně třímá ve a nádobu plnou krve těch snažili ji ovládnout ztělesněním přírody, kterou nelze nikdy pokořit. Déví svatyně km severně od Tiruččiráppalli (Trichy). Foto Rasa Ravi. Jedna z mnoha podob Bohyně. Tepaný plech panelu dveří svatyně v Cintapúrní, Himácalpradeš. Foto Strnad. Reliéf Kandarpy, boha lásky znázorněn s lukem z cukrové třtiny a květinovými šípy. Probouzí všech smyslů a naplňuje srdce touhou. Chrámový komplex Čénnakéšavy, století, Bélúr. Ženská postava Ratí. Foto Rasa Ravi. Bohyně Párvatí ( horská ), himálajská dcera hory, toužila získat, s trochou pomoci boha lásky Kandarpy, srdce asketického Šivy. Skončili však velmi špatně. Šiva nechtěl nic Párvatínu lásku; zničil touhu svým třetím okem. Moderní chrámový výjev, okolí Mámallapuramu (Mahábalipuram) scéně vidíme v ohni hořícího Kandarpu čili Kámu pokusil meditujícího Šivu zasáhnout svými šípy. Foto Rasa Ravi lásky Kandarpa a papoušek v uměleckém zpracování tvořen krásnými ženami. Moderní akvarel, umělec Kailash Raj. Reprodukce. Šivovo třetí nehledí nalevo napravo znamením bezpředsudečné bdělosti. Šiva vysoko potřebou hodnotit svět dobrý špatný, pravdivý lživý, vhodný nevhodný. Pobývá mimo lásku a mimo nenávist. Schopnost přesahovat svět a nesoudit činí Šivu schopným zničit ohněm askeze Kandarpu, boha touhy. Rozhodnuta stát Šivovou chotí, podobně muži asketové, i Párvatí podstupovala různé formy askeze tím získala Šivovu přízeň rozhodnuta Šivu učiní součástí světa. Svou askezi Párvatí uskutečňuje například dlouhodobým pevným setrváváním v ledové vodě či dalšími prvky tuhé sebekázně. Její asketismus nakonec donutí Šivu vystoupil ze netečnosti. Párvatí posléze nabádá Šivu začal pečovat o svět. Poustevník mění v hospodáře, Šiva transformuje v Šankaru. Reliéf z Pattadakalu (nedaleko Aihole), století. Foto Mirko Tikalsky. Šiva odvážející svou choť horské poustevny svém býku Nandinovi. Nástěnná malba nádvoří Brhadíšvarova chrámu, Thaňjávúr (Tanjore). Foto Rasa Ravi. V jihoindické tradici Párvatí uváděna sestra Višnua svět orientovaného boha sestry dává Šivovi, bohu askeze. Bohyně tu světem těšícím Višnuově bratrské ochraně a Šivově ochraně manželské. Novodobá nástěnná malba, Déví svatyně km severně od Tiruččiráppalli (Trichy). Višnu (modrá postava) dává Párvatínu (zelená postava) ruku Šivovi (se srpkem měsíce ve vlasech). Ze stran stojí jejich (budoucí) synové: Ganéša sloní hlavou a věčně mladý Skanda. Foto Rasa Ravi. V tantrické literatuře Bohyně zobrazována sedí během sexuálního spojení ležícím Šivovi. Šiva přitom má ztopořený a nachází ve stavu sebe uzavřeného blaha podobá mrtvole (šava). Bohyně v podobě Kálí ztělesňuje bezmeznou pohlavní náruživost a násilí, proměňuje šavu (mrtvolu) v šivu (přízeň), a to mrtvé tělo probouzí a poté ho zaměstnává světem. Reprodukce archiv. Podobně nemůže existovat bez ženy a naopak, nemohou jeden druhého Kálí a Šiva. Jejich smysl jeden v druhém látkou, hmotou, on duší, duchem ho nutí s ní spojil, přivádí Šivu hmotného světa totiž dodává duši smysl, stejně on dává hmotě význam. Vzácná litografie v kólkátském (Kalkata, Calcutta) uměleckém stylu z konce století. Reprodukce archiv. Šivův (linga) obklopen pochvou (jóni) Bohyně. Bohyně představuje hmotu přenáší Šivovo vědomí světa. Šiva mimo svět, Bohyně ho světa přivádí s ní Šiva zasnoubil pozoruje a sleduje svět, dovídá se skutečně je. linga-jóni ženským elementem nahoře Bohyně v podobě Kámákší ( toužebné oči ) drží v rukou symboly Kámovy či Kandarpovy: cukrovou třtinu, květinu, papouška a nádobu. Sedí ležícím Šivovi a nutí ho angažoval ve světě. Malý bubínek damaru skládá ze dvou od sebe oddělených trojúhelníkovitých bubínků. Jeden z nich představuje muže, druhý ženu, vnitřní a vnější skutečnost, duši a hmotu, subjekt a objekt. Jestliže od sebe oddělí, dojde ke zkáze. Skanda (Kárttikéja). Šivův syn, zrozený z semena z více děloh oheň, vítr a voda mnoha jmény: Kárttikéja, Murugan, Skanda, Kumára vládcem planety Mars, bohem války a násilí velitelem armády bohů. Ztělesňuje Šivův aspekt stal součástí světa úsilí Bohyně. Parašuráméšvarův chrám, století, Bhuvanéšvar (Bhubaneswar) horním panelu Skandou výjev ze svatby Šivy a Párvatí. Foto. Ganéša zobrazován obtloustlá bytost sloní hlavou dílem matky, Bohyně hlava dílem otce, Šivy. Ztělesňuje jednotu Šivy a Bohyně. Malá svatyně Ganéši, Káňcipuram. Foto Rasa Ravi. Ganéša novodobé nástěnné malbě. Déví svatyně km severně od Tiruččiráppalli (Trichy). Foto Rasa Ravi. Šiva v hrozivé bojovné podobě Gadžántaka ( slonobijec ). Slon v tomto případě představuje bohatství světa, k němuž Šiva lhostejný. Skutečnost k oživení svého a Párvatína syna používá sloní hlavy, svědčí o zabývá hmotným světem. Chrámový komplex Čénnakéšavy, století, Bélúr. Foto Rasa Ravi. V Káší (Váránasí) Bohyně uctívána v podobě Gaurí Annapúrny. Taje sníh plnil řeku Gangu vodou. V Káší najdeme život i smrt město odlišné od hory Kailása Šiva přebývá Bohyně. Kolem neměnný klid, sníh a ani život smrt. Blahosklonná forma Bohyně rovněž nazývá Mangalá ( věrná, šťastná, dobrá žena ) anebo Bimalá (Vimalá, neposkvrněná ); protikladem zastrašující podoby Kálí ( temná ) Candí ( divoká, krvavá ). Annapúrná mateřskou podobou Bohyně. Nástěnná malba nádvoří Omkáréšvarova chrámu, Madikéri. Foto Rasa Ravi. Zatímco Šiva často zobrazován z poloviny žena, Bohyně nikdy znázorněna poloviční muž tomu tak, protože Bohyně zosobňuje hmotu objektem pozorování trpným předmětem. Činnost přejímá pozorovatel, subjekt, duše v indickém umění zobrazováno symbolem muže. Napůl a napůl Žena: Ardhanáríšvara Šiva-Šakti. Pallavský reliéf, Mámallapuram (Mahábalipuram), století. Foto Rasa Ravi. Bhrngi pokusil popřít důležitost Bohyně, a zbaven masa a krve byl schopen vůbec stát, požádal Šivu o třetí nohu, pomocí by mohl tělo udržet ve stoje trojnožce. Trojnohý tančící Bhrngi (na zesvětleném detailu) sleduje Šivovy taneční pozice v aspektu Natarádži. Opodál tančící Bohyně v podobě Kálí. Čólský reliéf z Gangaikondačólapuramu, století. Text a foto Rasa Ravi. Gajalakšmí štěstí a blahobyt přinášející bílí sloni (gadža) skrápějí bohyni Lakšmí vodou života. Nástěnná malba ve višnuistickém chrámovém komplexu Ranganáthasvámího, Šrírangam, km severně od Tiruččiráppalli (Trichy). Text a foto Rasa Ravi. Durgá nejuctívanější podobou Bohyně; ztělesňuje zdomácnělý svět rozdíl od Kálí, jejíž sexuální a násilnická povaha nezná mezí tytéž vlastnosti u Durgy proměněny a přizpůsobeny domácímu životu a slouží k prospěchu společnosti. Durgá manželka a matka. Zabíjí bránila potravě modlíme k Bohyni v této její zdomácnělé podobě, příroda obdaří zdravým tělem a chápající myslí. Reliéf z Bádámi, století. Foto Mirko Tikalsky. Šiva svou rodinou. Šiva jediným hinduistickým božstvem zobrazovaným s manželkou a dětmi to zajímavé, protože Šiva přece bohem askeze. Takovéto zobrazení Šivy upozorňuje věčný indický rozpor hospodáři těší ze světa i ze života, a poustevníky svět a život odmítají a zříkají jich. Je zvykem ženy uctívají Šivův v pondělí získaly dobrého manžela podle volby podobným způsobem Bohyně získala Šivu, jehož si sama vybrala. Z výstavy studentských prací, Mámallapuram (Mahábalipuram). Foto Rasa Ravi. Lakšmí, bohyně světského štěstí. Kušánská skulptura, Džamálpur, Mathurá, století National Museum Delhi. Foto Strnad. Kirátárdžunamúrti Šivova podoba (múrti) coby lovce lesního kmene (kiráta). Brhadíšvarův chrámový komplex, Thaňjávúr (Tanjore). Text a foto Rasa Ravi. Výjev střetu Šivy/kiráty s Ardžunou lovu divokého kance. Chrámový panel z Halébídu (Halebid). Foto Rasa Ravi. Nájanárský světec Kannappa bezmezném oddání Šivovi bezmyšlenkovitě vyloupl vlastní oči obrazem vášnivé až násilné oddanosti sahá svými jihoindickými kořeny až století. Sloupový reliéf, Vaidyéšvarův chrám, století, Talakádu (Talakad). Foto Rasa Ravi. Kubéra králem polobožských jakšů strážci pokladů a bývají zobrazováni oškliví a obtloustlí tvorové. Kubéra bývá sdružován s promykou mungo plive drahokamy. Kubéra nesedlá žádné zvíře lidi pánem severu. Snad žádný Šivovi zasvěcený chrám neobejde vyobrazení Rávany podpírajícího horu Kailása. Rávana králem rákšasů pyšný svoji a sílu a usmyslel si celou Kailásu odnese k sobě domů. Šiva ho však zastavil horu přišpendlil k zemi palcem nohy. Halébídu (Halebid). Foto Rasa Ravi. Řevnivost šivaisty a višnuisty nabyla ve středověku v jižní Indii takových rozměrů vznikala vyprávění měla demonstrovat nadřazenost Šivy Višnuem naopak. Odtud zřejmě i příběh, ve kterém sebe Šiva vzal podobu příšerné nestvůry Šarabhy tak zničil obludného lvího muže Narasimhu, nejnásilnější podobu Višnua. Lidové umění, moderní akvarel v chrámovém stylu z Orissy (Odisha, Urísa), umělec Rabi Behera. Móhiní kouzelná ženská podoba Višnua. S její pomocí svedl asury a zařídil tak elixír nesmrtelnosti (amrta) užili bohové. Manikantha neboli Ayyappa ztělesňuje smír sektami uctívajícími Šivu a Višnua Šivy a Móhiní. Podobně asketou a podobně Višnu chrání svět těch ho uctívají. Hanumán opičím králem a bohem narodil poté odkáplo Šivovo semeno spatřivší neodolatelně překrásnou Móhiní Šivův a Višnuův stal strážcem Bohyně a služebníkem Boha. Nástěnná malba, spontánní svatyně širým nebem někde chrámy Acyutaráyi a Virúpákši. Hampí. Foto Rasa Ravi. Desítihlavý a dvacetiruký Rávana jedné z velké série nástěnných maleb převyprávějících národní epos Rámájana v obrazech a heslovitých krátkých popisech. Višnustický chrám Rámasvámího, Kumbhakónam (Kumbakonam). Foto Rasa Ravi. Šiva Bhikšátana (bílá postava s trojzubcem za krkem přes ramena) ve žebravé asketické podobě okouzlován svůdnou Móhiní. Náyakská stropní malba (pozdní století) v okruhu Natarádžova chrámu, Čidámbaram. Text a foto Rasa Ravi. Šiva probodávající Andhaku. Šiva při Andhakově zrození zavřené oči Andhaka narodil v temnotách a neměl vrozený pro to poznat matku jinými ženami. Chrámový komplex Čénnakéšavy, století, Bélúr. Foto Rasa Ravi. Legendární tantrický jógin Matsjéndranáth sedící rybě (matsja) historickou osobou (respektive osobě idealizuje a slučuje několik osob) někdy z pomezí století. Buddhismus ho velebí mahásiddhu. Tradice ho považuje za zakladatele jóginí-kaula tantrického řádu mimo jiné proslul sexuálním ritualismem nejdůležitější Górakhnáth zorganizoval náthovský jóginský řád působí dodnes zajímavost: byla to náthovská centra středověku ezoterní hatha techniky byly systematizovány v ucelenou hatha jógu a taková vlastně zrodila. Moderní socha, Górakhnáthův chrám, Puškar. Text Rasa Ravi. Foto Strnad. Šiva Dakšinámúrti. Káňcipuram. Temná bohyně Kálí. Nolambská socha z jižní Indie, století. National Museum Delhi. Foto Strnad. Zobrazení Mahéšvary a ukazuje rodinný soulad a vzájemnou závislost duší a hmotou božským uvnitř a božským vně. Šiva Dakšinámúrti učitelem učitelů, pohlíží jih, směrem ke smrti, odkud přichází změna. Svou moudrostí pomáhá člověku vypořádat s životními nesnázemi. Sedí fíkovníkem, svoji pravou nohu má položenou zemi strom pravá strana těla ztotožňují s klidem a neměnnou skutečností duše. Šiva zdviženou nohou jménem Úrdhva Natarádža, král tance zvednutou nohou taneční pozice uvedla Bohyni takových rozpaků ji nemohla po Šivovi opakovat, a prohrála taneční soutěž. Tanci Úrdhva Natarádži přihlížejí modrý Višnu a čtyřhlavý Brahmá. Nástěnná malba, Brhadíšvarův chrámový komplex, Thaňjávúr (Tanjore). Text a foto Rasa Ravi. Šiva obětoval a žádost bezradných bohů vypil kosmický haláhalu. Šiva používá svoje vlasy v nich zachytil a zkrotil z nebe padající rozdivočelý vodní Gangy. Gangá mohutnou řekou života, schopnou mžikem uchvátit a smést kdejakou mysl. Šivovy dlouhé spletené vlasy však představují mysl řízenou prostřednictvím jógy, a schopnou odolat silám říční bohyně. Reliéf, století, Ellóra. Foto Strnad. Šiva sebe nasál všechen světa, mění vlasy v zřídlo řeky života poté, co Bohyně stala chotí. Nejčastějším obřadem v šivaistických chrámech kropení Šivova pyje vodou. Energie z spíš vychází aby ji pohlcoval, a prospěch z toho má každý. Candéllský reliéfní panel z Khajuráha, století, nyní v expozici National Museum Delhi. Foto Strnad. Šiva zachránil Márkandéju od jisté smrti zabil Jamu, boha smrti. Šiva Jamántaka ( ukončitel Jamy ) osvobozuje duše od nutnosti pokračovat ve věčném koloběhu zrození a umírání. Reliéf v jeskyni č., Ellóra, století. Klečící menší postava Márkandéja. Foto Strnad. Šivalinga s pověšenou nádobou kropení, Mangalúru (Mangalore). Foto Mirko Tikalsky. Šiva, Párvatí a Nandin. Jeskynní reliéf, Ellóra, století. Foto Strnad. Šiva Vírabhadra. Čólská socha z období panování Rádžarádži II. Airávatéšvarův chrám, Dárásuram (Dharasuram), století. Foto Rasa Ravi. 1 Doslovně křikloun, řvoun. 2 tulasí 3 vilva 4 5 Autor touto krátkou citací, kterou neupřesňuje, zřejmě naráží vlivnou akademickou publikaci 6 Úrdhva-rétas spermatu (rétas) směřující nahoru (úrdhva) v mikrokosmických kanálech (nádí) tzv. jemného těla ne dolů a pohlavním údem; zpětný, obrácený semene běžně své semeno vypouští, Šiva, potažmo jógin, ho obrací vystoupalo vzhůru uvnitř a neopustilo tělo. 7 Podle Ájur-védy jedná o sedm tělesných složek zvaných dhátu: rasa jakási jemná esence-plazma, krev (rakta), maso (mámsa) (méda), kosti (asthi), morek (madždžas) a semeno (šukra). Rozeznává mužské i ženské semeno. 8 Je-li mužské sémě často ztráceno, člověk bude nedostatek ódžasu a bude méně vitality; rasa přírody tak či onak vrací rovnou, je-li sémě vypuštěno prožitím krátké slasti skrze transformaci v ódžas. Ódžas má schopnost vyživovat mentální i duchovní kvality. Nedostatek ódžasu tlačí organismus k šetření s ním vede k použití ty nejzákladnější lidské funkce vyšší lidské činnosti ódžasu nezbude. Že ejakulací ztrácí mnoho jakési energie vypozorováno nejen v Indii a Číně Západě. Například vrcholoví sportovci před očekávaným velkým výkonem často sexuálně abstinují. 9 Doslova jedlík řídí svou touhou a svými smyslovými podněty. 10 Doslova ujařmený rozumí odpírač slasti, respektive jejich krotitel. 11 Tapas jedné straně znamená vnitřní (nebo obecně teplo) straně druhé tapasja z tapasu odvozená činnost či soubor procedur, znamená odříkání, pokání, mortifikaci těla a další tvrdé asketické techniky. Stejný termín používá oba významy ze zřejmého důvodu od nepaměti byly spojovány. Podle Indů totiž samotný svět vznikl z odříkání/žáru z tapasu Boha. V Taittiríja-upanišadu (brahman-átman) k sobě a uvnitř sama sebe promluvil : Nechť jsem mnoho a nechť rozmnožím! Samotná myšlenka či vůle k Aktu však nestačila. Začal praktikovat tvrdé odříkání (tapasja), načež z vzniklého mysticko-stvořitelského žáru (tapas) stvořil celý svět. Tento mýtus v různých variacích nacházíme v mnoha starobylých textech Indie. Tentýž tapas mystický žár v pozdější době po nástupu tantrických škol částečně ztotožňován s kundaliní. 12 Samsára doslova společný proud, obvykle překládáno koloběh životů. 13 Mímámsá, znamenající pronikavou úvahu a zkoumání tradiční náboženská-filozofická škola hinduismu má starou či původní (púrva) větev vyznačující ritualismem a interpretací vedských textů, a novou, pozdější či dodatkovou (uttara) od ritualismu odklonila směrem k čisté duchovní filozofii a její praxe. Uttara-mímámsá Západě lépe známa názvem védánta výrazem podobného významu; vyjadřuje přídavek, vyvrcholení neboli konec (anta) k vedskému ritualismu založenému, učení školy patří šestice ortodoxních soustav zv. daršany. Další čtyři školy jsou: njája, vaišéšika, sámkhja a jóga. 14 Jméno tvořeno feminizací slova bytí, existence, pravda, skutečnost, nejlepší, dokonalost. 15 Rudrákša ( Rudrovy/Šivovy oči ) korálkovitými malými plody nejčastěji z něhož růženec (málá), obvykle ze korálků, vyráběn. Tento plodu, s nezaměnitelnými zářezy a svraštělým povrchem šivaismus typický jiné náboženské školy vyrábějí růžence z jiných plodů každého jógina málá souputníkem v meditacích i modlitbě Sanaka ( starý ), Sanátana ( odvěký ), Sanandana ( veselý ) a Sanatkumára ( nestárnoucí ). 18 Maríči, Atri, Angiras, Pulastya, Pulaka, Kratu, Vasištha, Pracetas (Dakša), Bhrgu a Nárada. 19 Doslova vodou/nebesy procházející. 20 Pokrmy (anna) naplněná (púrna) bohyně oplývající jídlem. Annapúrná rovněž název himálayské hory. 21 Kolo s dvěma řadami protiběžných zubů otáčejících kolovrátek. 22 Nájarové představují uzavřenou neárijskou místní kéralskou kastu. 23 Pašupati, doslova divokých zvířat, v pášupatovském šivaismu přeneseně lidských duší starodávným epitetem Šivy. 24 Ten, jehož síly jdou všemi směry opatrovník Višnuova blaha. 25 V jihoindických tradicích znám Ajjappa.

2 Od Śivy k Śaṃkarovi Text a perokresby Dr. Devdutt Pattanaik Z anglického originálu přeložil PhDr. Jaromír Máša Barevnou obrazovou část sestavil Rasa Ravi

3 Na obálce Śiva, cōḻský bronz, 12. století, National Museum, New Delhi. Foto Jan Strnad. KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Pattanaik, Devdutt Od Śivy k Śaṃkarovi / Text a perokresby Devdutt Pattanaik; z anglického originálu přeložil Jaromír Máša; barevnou obrazovou část sestavil Rasa Ravi. 1. české vydání Plzeň: Siddhaika, 2014 Název originálu: Shiva to Shankara Decoding the Phallic Symbol ISBN S * * * * 23-5 * * * 233 * (34) Šiva (hinduistické božstvo) šivaismus Indie náboženský kult Indie náboženské symboly Indie rituály a obřady Indie pověsti Indie askeze hinduistické pojetí monografie 22/24 Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5] Do češtiny přeloženo ze Shiva to Shankara Decoding the Phallic Symbol, Indus Source Books, Mumbai, 2006 (reprint 2009). Autor Dr. Devdutt Pattanaik, 2006 Ilustrace (perokresby) Dr. Devdutt Pattanaik Český překlad PhDr. Jaromír Máša, 2012 Odpovědný editor Rasa Ravi Redakce Lenka Provazníková, Simona Burešová a Lucie Talová Fotografie Rasa Ravi (2007), Richard Mag (2009), Jan Strnad (2010) a Mirko Tikalsky (2013) Originální výtvarná díla Kailash Raj (reprodukce Exotic India), Rabi Behera (reprodukce Exotic India), neznámý jihoindický malíř (reprodukce Komilla Sutton) a neznámí umělci Barevnou obrazovou část sestavil Rasa Ravi. Typografie a grafická úprava Rasa Ravi Vydalo nakladatelství Siddhaika, Bolevecká 548/20, Plzeň, jako svou druhou publikaci. Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s., Husova ul. 1881, Havlíčkův Brod. Nakladatelství Siddhaika je nakladatelství občanského sdružení Siddhaika. Posláním sdružení je podpora staroindické kultury. <nakladatelstvi.siddhaika.org> První české vydání Siddhaika, 2014 ISBN

4 Obsah Úvodní slovo autora k českému vydání 7 Poznámka českého nakladatele 9 Předmluva autora 13 Úvod 19 Falické, avšak ne plodné 1. Śiva o samotě 23 Poustevník se zříká světa, aby pátral po vyrovnanosti a klidu 2. Śiva sveden 67 Poustevník se ožení s Bohyní a je vtažen do dění světa 3. Śiva milosrdný 117 Poustevník se stává přístupným a přívětivým hospodářem zvaným Śaṃkara Dovětek 167 Jak rozebrat zkázu aneb dekonstrukce destrukce Vysvětlivky překladatele a editora 173 Vybraná použitá literatura 175

5 Úvodní slovo autora k českému vydání Kniha Od Śivy k Śaṃkarovi je idea, a ideje mluví svým vlastním jazykem. Při psaní jsem jednak vycházel z vlastních znalostí kulturní tradice śivaismu, jednak jsem čerpal z publikací, psaných většinou v anglickém jazyce. V neposlední řadě mě inspirovala vyprávění o Śivovi, která jsem slyšel většinou v současných indických jazycích, méně pak v sanskrtu. Možná se něco při překladu ztratilo, a pak, doufám, to nebylo důležité, a možná se naopak něco objasnilo a dostalo konkrétnější podobu. Věřím, že idea přenáší sebe sama a že v knize i český čtenář objeví moudrost nevyčerpatelné studnice hinduismu. Dr. Devdutt Pattanaik 7

6 Poznámka českého nakladatele Indický nakladatel nám práva k přetištění původní obrazové přílohy, jiné než autorových vlastních ilustrací, nemohl zprostředkovat, po dohodě s ním ji tedy nahrazujeme podobnými výjevy z vlastních zdrojů. Autorovy popisky k těmto obrázkům uvádíme s lehce pozměněným zněním, zejména co se týče místa a autora pořízené fotografie. Případný další popisek uvedený za údajem místa představuje vložený dodatek našeho nakladatelství, který upřesňuje konkrétní výjev. Indické vydání bylo černobílé. Původní dílo nepoužívalo transliteraci, sanskrtské výrazy autor přepisoval foneticky (anglicky). Ty byly v českém vydání pod revizí odpovědného editora nahrazeny odbornou transliterací. Výhodou transliterace je, že tentýž výraz se nachází ve stejném tvaru v celé mezinárodní indologické literatuře. Zvýšenou pozornost je nutno věnovat některým sanskrtským výrazům. Slovem brahman v postvedských naukách (zejména ve vedantě) označujeme absolutní božské Jsoucno. Nicméně tento výraz v době samotných ved představoval spíše jakousi mystickou sílu pramenící ze zpěvů posvátných hymnů, sílu, která oživuje vše. Je důležité dodat, že tehdy koncepce brahmana byla těsně provázána s obřadnictvím. Tuto prasílu zprostředkovával k tomuto účelu určený typ kněží, obecně nazývaný brāhmaṇové (v jednotném čísle ten brāhmaṇa, v české literatuře bráhman či brahmín). Ritualistické úkony, ale i první mystické představy tito kněží sepsali do textů zvaných brāhmaṇy. Slovo brāhmaṇa tak značí obecně kněžský status i specializovaný kněžský text. Dále se abstraktní a absolutní Bůh/Jsoucno čili brahman personifikuje a stává se Stvořitelem: Brahmā. Toto může být pro někoho trochu matoucí, je to ale velmi specifické pro hinduismus. Je nutno mezi výrazy brahman (absolutní Bůh/Jsoucno, posléze v upaniṣadech ztotožňován s ātmanem), brāhmaṇa (kněz), brāhmaṇa (text) a Brahmā (Stvořitel) umět rozlišovat. 9

7 Indická písma nerozlišují velká a malá písmena, neznají (kromě zcela moderní typografie) rozdíl mezi normálním typem písma a kurzívou a například slovní mezery se nemusejí vůbec používat až na málo výjimek hrají spíše estetickou roli. Veškerý přepis formou transliterace v tomto ohledu je tudíž jen dobře míněný úzus, který je nutno přizpůsobit, v našem případě, našemu jazyku. V anglofonních publikacích se velmi často obecné sanskrtské výrazy uvádějí velkým počátečným písmenem, což ale vychází ze zvyklostí anglického tvarosloví. V češtině podle pravidel musí začít všechny obecné výrazy malým písmenem. Výjimky tvoří jen zbožštěné přívlastky, které svým velkým počátečným písmenem naznačují, že je nemáme brát v obecném smyslu. Zbožštěným přívlastkem ale není brahman, což je sice slovo vystihující absolutní božskou pláň, je však slovem obecným (není to jméno ani konkrétní a jedinečná podoba jako u příkladu Stvořitele: Brahmā). Zbožštěným přívlastkem je například Bytí, které naznačuje, že se nejedná o běžně chápané lidské bytí či bytí v jakkoli omezené podobě. Autorova webová stránka: <http://devdutt.com>. Rasa Ravi Další autorovy publikace: 7 Secrets of Shiva, Westland Books, New Delhi, Thoughts on Ganesha, Jaico Publishing House, Mumbai, Fun In Devlok Series (Set Of 6 Books), Penguin Group India, New Delhi, Secrets of Vishnu, Westland Books, New Delhi, Jaya: An Illustrated Retelling of the Mahabharata, Penguin Group India, Delhi, Lakshmi: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, Hanuman s Ramayana, Tulika Publishers, Chennai, Secrets From Hindu Calendar Art, Westland Books, New Delhi, Divine Words Box Set (1. Ganesha, 2. Lakshmi, 3. Ram), Penguin Books, New Delhi, The Book of Ram, Penguin Global, New Delhi, The Pregnant King, Penguin Books, New Delhi, Myth = Mithya: A Handbook Of Hindu Mythology, Penguin Books, New Delhi, Indian Mythology: Tales, Symbols and Rituals from the Heart of the Subcontinent, Inner Traditions, Rochester,

8 Lakshmi: The Goddess of Wealth and Fortune, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, The Man Who Was a Woman and Other Queer Tales from Hindu Lore, Taylor & Francis, Hanuman: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, The Goddess in India: The Five Faces of the Eternal Feminine, Inner Traditions, Rochester, Devi: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, Vishnu: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, Shiva: An Introduction, Vakils, Feffer & Simons, Mumbai, Tabulka transliterace sanskrtu Pro jednoduchost neuvádíme celou sanskrtskou abecedu, ale jen ty hlásky, jejichž výslovnost v češtině nemusí být, respektive není ze způsobu transliterace jednoznačně patrná. Pro běžné čtení sanskrtu tento stručný výčet postačí. Výslovnost ostatních transliterovaných hlásek je zhruba stejná jako v češtině. IAST poznámka výslovnost v češtině ā, ī, ū dlouhé samohlásky, vyslovujeme vždy dlouze á, í, ú e, o vyslovujeme vždy dlouze é, ó ṃ (nebo ṁ ) nazála, nosovka nosové m/n/ň ñ vyslovujeme jako naše ň ś, ṣ obojí lze vyslovovat přibližně jako š j vyslovujeme jako dž y vyslovujeme jako j c pozor, vyslovujeme jako č ch aspirované č, vyslovujeme jako čh ph aspirované p, nikoliv f, vyslovujeme jako ph diakritické tečky nad/pod u dalších hlásek si lze při běžné výslovnosti odmyslet Například slovo yajña čteme jako jadžňa, veda jako véda, yoga jako jóga, Śaṃkara jako šankara (s nosovým n ) atd. Při správné výslovnosti nosovky se řídíme jednoduchým pravidlem, kdy zkoušíme jak nosové m, tak i n (nebo i ň ), a volíme tu možnost, která se s následující souhláskou vyslovuje nejpřirozeněji. Je dobré vědět: sanskrt nezná hlásky odpovídající českému c (pouze ts ), českému f, krátkému českému e ani krátkému o. 11

9 Osmnáctiruká tantrická podoba tančícího Śivy. Cālukyský reliéf z jeskynního chrámu v Bādāmi, 6. století. Foto Mirko Tikalsky. 12

10 Předmluva autora Hinduismus není statické náboženství, rozvíjel se společně s dějinami. Ve své rané formě známé jako vedské náboženství to byla víra pastýřského lidu obecně nazývaného Āryové. Jejich prvotní náboženská činnost měla za úkol vyvolávat či dovolávat se základní abstraktní síly, známé pod výrazem brahman, prostřednictvím obřadu, který se nazýval yajña a jenž uspokojoval různá hmotná očekávání. Doprovázel ho zpěv oslavných a slavnostních písní či hymnů a spalování obětin v ohňovém oltáři odevzdávaných za účelem nabytí plodnosti, úrodnosti nebo síly. To, že tento obřad nevyžadoval mít stálý oltář, naznačuje, že jeho účastníci byli kočovníci. I dnes je hinduismus silně svázán se zemí, s půdou. Praktikuje se v chrámech, často velmi rozsáhlých a složitých rozměrů. Tento posun se připisuje zhruba více než dva tisíce let starému mísení āriyských kmenů se zemědělci, obyvateli měst a s lesními kmeny, což byl vývoj, který trval víc jak tisíc let. Záznamy tohoto trýznivého jednotícího procesu se objevují v kronikách a velkých epických sbírkách zapsaných teprve v průběhu posledních tisíciletí. Tím nejpozoruhodnějším posunem v povaze hinduismu byl pohyb od téměř agnostického obřadnictví ve váhavý a nejistý teismus: posun od víry v nespočet přírodních božstev a duchů k víře ve všemocného či všemohoucího Boha. Ovšem podobně jako u všeho v Indii nebyla tato víra zase tak jednoduchá. Hinduisté zobrazovali všemohoucího Boha nejrůznějšími způsoby. Pro někoho byl tímto Bohem světu přitakávající Viṣṇu, pro někoho jiného naopak svět odmítající Śiva. Pak tu byli tací, pro něž byl Bůh ženského rodu: Bohyní. Bohové žili společně s Bohyní a s duchy. Nic nebylo zavrhováno, taková je totiž indická podoba víry. O Śivovi jsou tu nejstarší svědectví již z předvedských dob. Jde o pečeť pocházející z civilizace z poříčí Indu. Je na ní nahý muž se ztopořeným pyjem, který je usazený v yogické pozici, jíž se říká 13

11 Śivaliṅga. Bhuvaneśvar (Bhubaneswar). Foto Richard Mag. 18

12 Úvod Falické, avšak ne plodné Ve vedách se Śiva popisuje jako velký bůh, Mahādeva, který není ničím jiným než Bohem. Podle tantrických spisů Śiva potřebuje velkou Bohyni, Śakti, aby své božství oživil. Dříme jako umrlý, až si Śakti na něj sedne, probudí ho a nutí ho kopulovat. Toto spojení je tak usilovné, že ho Śiva nepřeruší, ani když ho navštěvují mudrci. Neschopni si vysvětlit toto vytrvalé a dosti neskromné spojení, rozhodnou se mudrci rozjímat o Śivovi užívaje přitom představy liṅgy. Liṅga není nic jiného než zobrazení přírodní skály čnící k nebesům, hladký oválný oblázek sebraný z říčního dna anebo dobře obroušená válcová hřídel nebo tyč vetknutá do lístkovité nádobky. Když uctívač vstupuje do chrámu a zpříma hledí na liṅgu, pak vidí, že nádobka vždy ústí vlevo od liṅgy a odvádí vodu kapající na tento symbol z kropenky visící od stropu. Báj vypráví, že prvotní řemeslník Viśvakarman stanul před válcovou hřídelí s úmyslem ji opracovat na dokonalý Boží tvar. Avšak došel k závěru, že velkolepost božství není možno uzavřít do žádného svatého obrazce, a tak uložil hřídel do nádobky a prohlásil toto neobrazné znázornění Śivy za liṅgu což doslova znamená symbol či přívlastek tedy za přívlastek něčeho, co žádný přívlastek nemá. Tento příběh zbavuje liṅgu všech sexuálních významů. Miliony věřících, kteří skrápějí liṅgu vodou s velkým citovým pohnutím a oddaností, nejsou schopny spojovat tento pyj s čímkoliv erotickým. Nicméně mnozí badatelé a četná díla, ať již náležejí k vedskému či tantrickému učení, ztotožňují Śivův pyj s jeho mužstvím či mužností. Miska představuje dle nich yoni neboli pochvu velké Bohyně. Vdavekchtivým nebo děti milujícím hinduistkám se doporučuje projevovat 19

13 úctu Śivovi v této podobě. Je tedy snadné ztotožňovat Śivu se staroegyptským bohem plodnosti Minem nebo s římským bohem plodnosti Priapem, jejichž pyj byl rovněž uctíván, tak se toho alespoň dovolávají antropologové a historici, a to jako zdroj života a libido, jako stvořitel a zázraků činitel 4. I když je takové srovnání vyhovující, nesouhlasí s představami vyjádřenými v obrazech, v pověstech a ve filozofii o Śivovi. Kdyby byl Śiva jednoduše božstvím plodnosti, nebyl by pak jeho sídlem lesní útulek spíše než sněhem zavátý horský velikán? Nebyl by spíše spojován s romantikou a slastí než s rozjímáním a odříkáním? Nenazýval by se spíše stvořitelem než ničitelem? Nebyl by snad zobrazován spíše jako životodárná voda než život beroucí oheň? Je zcela zřejmé, že v symbolice Śivy se skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá. Na Śivu je třeba se dívat ve světle jak vedských, tak tantrických hinduistických škol. První tradice je zahleděná dovnitř a je mnišská. Druhá pak vyhlíží ven a je více světská. Jedna pohlíží na hmotný svět jako na přelud. Ta druhá v něm pak vidí zdroj všech sil a každé moudrosti. Ve vedách je velkou Bohyní māyā, neboli klam a pokušení, v tantrách potom Śakti, zosobněná síla, božský i boží nástroj. Jak Śiva velké Bohyni odpoví? Proč zavírá oči před jejím kouzlem? A proč se ho ona snaží probudit? Erotičnost či smyslnost okořeňují pověsti o Śivovi, jeho symboly a obřady. To vzbuzuje pozornost, dráždí smysly, zvedá mysl a poté, co počáteční vzrušení a vybouření pomíjí, je umožněno nenásilné pochopení složitých a překvapivých metafyzických myšlenek zakódovaných do tohoto bohatého bájeslovného slovníku. To, co nakonec vykvétá, je okouzlující porozumění životu osvobozené od strachu ze skutečnosti, že jsme zde, a naplněné pouze mírem, mírem se světem, se sebou samým i mírem s božstvím. Tato kniha jde po stopách od Śivy k Śaṃkarovi, od osamělosti poustevníka ke společenství hospodáře. Snaží se rozluštit mystérium božského erotického askety 5 a jeho posvátného symbolu, liṅgy, a to rozborem a vysvětlením pověstí, znaků, nápovědí a obřadů s ním spojeným. 20

14 Že báje konce nemají Tak věčné pravdy utají Čí zrak je všechny spatří? Varuṇa oči nespočítá Indrovi se jen sto jich skýtá Mám jen dvě těchto bratří

15 1. Śiva o samotě Poustevník se zříká světa, aby pátral po vyrovnanosti a klidu Ve vesmíru existuje síla nemající ani jméno ani tvar, leč uvádějící v bytí a žití všechno, co jméno a tvar má. Neuzavírá ji prostor a neomezuje ji čas. Jen ona buduje prostor ve třech souřadnicích a klade sled času. Lidé, kteří dohlédnou za obzor, jimž se ve staré Indii říkalo ṛṣiové, nazývali tuto sílu brahman. Přistupovali k ní skrze vedy, jádro samovzniklých, samosdělných a mystických chvalozpěvů. Před čtyřmi tisíci lety kněží známí jako brāhmaṇové začlenili tyto zpěvy do ohňových obřadů zvaných yajña. Oběť byla odevzdána ohni tak, aby dým z ohně přenesl sílu brahmana ve prospěch celého rodu nebeských bytostí nazývaných devové, kteří přebývali na nebesích. Nabyvše touto zvláštní obřadnou činností energie získávaly tyto nebeské bytosti životodárnou tresť, obvykle zvanou rasa, ve formě vody, minerálů a rostlin ze zemského povrchu. Brāhmaṇům tyto bytosti představovaly bohy, protože jejich činnost podporovala a při životě udržovala každého živoucího tvora (jīva). Nebesa pak zaplnili bůh větru Vāyu, bůh ohně Agni, blesky chrlící Indra, sluneční božstvo Sūrya a měsíční božstvo Candra. Během obřadu se každému z nich dostalo jak samostatného zpěvu, tak osobního daru. Ne tak ovšem podzemním bytostem, asurům, kteří byli považováni za démony, protože zadržovali tresť (rasa) pod zemským povrchem, a to v podobě neživotných látek (ajīva). Uprostřed světa na zasněženém vrcholu hory seděl pak bůh milostivý Śiva v naprostém odloučení a hlubokém nevnímání koloběhu toho životodárného moku kolem sebe. Oči měl zavřené, tělo v klidu 23

16 Jak Śivu kleštili (podle Liṅga-purāṇy) Když jednoho dne Śiva vyšel ze soustředění a přemítání, vydal se do lesa. A hle, kde se vzala, tu se vzala, náhle spatřil poustevnu. Krčila se v tichém lesním koutě a skýtala domov zkušenému mudrci. Když Śiva postoupil blíž, vidí, že se tam koná yajña. Mnozí mudrci tam proto přišli i se svými družkami. Obřadní oheň do výše plápolal a nesl se mezi zpěvy posvátných manter. Śiva přistoupil blíž a rázem se projevila jeho přítomnost stanul zcela obnažen a měl napřímený tvrdý pyj. Všichni shromáždění překvapením zalapali po dechu. Zatímco muži jen zděšeně zírali nevědouce co dělat, jejich družky rozhodly se odložit všechen cud a stud. Jeho krása a ztepilost je všechny uchvátila natolik, že se k němu vrhaly, aby ho cele objaly. Jak mudrce pomalu opouštěly jejich hrozné mrákoty, rozzuřeně se vrhli na Śivu. Vzali ho útokem toužíce ho za prostopášnost svých manželek vykleštit. Náhle se však Śivovo mužské pohlaví změnilo v ohnivý sloup hrozící sežehnout poustevnu a s ní i ostatní svět. Pozornost mudrců i jejich žen natolik upoutal Śivův ztopořený pyj, že už neviděli muže, který za ním stál. Nevšimli si, že Śivovo tělo nejevilo ani známku napětí někoho, kdo touží po objetí, proniknutí a oplodnění semenem. Hinduističtí umělci po dlouhou dobu užívali liṅgy k vyjádření stavů mysli, zatímco vypravěči pověstí a příhod pak používali výtoku semene jako metafory k vyjádření myšlenkových procesů. Ztopoření pak znamená mysl soustředěnou na hmotný svět a naopak. Výtok semene znamená podřídit se smyslovým podnětům, jeho zadržení pak naopak. Śivův pyj je ztopořen, ale jeho oči jsou zavřeny. Jak se píše, tehdy jeho semeno proudí opačným směrem, tj. vzhůru 25

17 (ūrdhva-retas6). V tom případě tedy Śivova mysl je sice vzrušená či pohnutá, ale nikoliv vnějšími podněty. Śivova liṅga je samobytná (svayambhū) a samovolná, jejím zdrojem je uvědomění si pravé přirozenosti a povahy všech věcí (sat). Tento stav nastává, jestliže vědomí (cit) bylo oproštěno od jáství, vzpomínek, tužeb a všech jiných zdrojů šálících mysl. Následkem toho vzniká blaženost (ānanda), božský klid nepodmiňovaný vnějšími vlivy. Samovolné a nezávislé ztopoření Śivova pyje nedoprovázené žádným vzrušením ve všech ostatních částech těla je umělcovým vyjádřením sat-cit-ānandy, tedy stavu, kdy se člověk dotýká brahmana. Pohroužen do sat-cit-ānandy je Śiva sám sebou obsahem, nemá nižádného nutkání zasahovat do dění ve světě, není jím ani v nejmenším okouzlen, a proto nemá v úmyslu své semeno zde ani rozlít. Śiva nepatří do tohoto světa a ani do něj patřit nechce. Překročil lidské hodnoty a hierarchie, světa si nevšímá. Před lidmi se ukazuje jako žebrák. Žebráci ovšem prosí o almužnu. Śiva nechce nic. 27

18 Podle tantrického učení mužské semeno není ničím jiným než druhem živiny či životní esencí (rasa). Tuto životní tresť obsaženou v nerostech proměňují rostliny ve šťávu. Devové tyto postupy usnadňují, ale asurové jim brání. Zde jsou v neustálém sporu. V živočišném těle se tento rostlinný mok postupně vyvíjí v plazmu, krev, svalovinu, kosti, nervy a nakonec v semeno.7 Ženské semeno je známo v podobě vajíčka, mužské v podobě spermatu. Uchované semeno se transformuje v energii (ojas) uvnitř lidského těla, která je využita pro působení bytosti (jīva) ve svém životním prostoru. Živina (rasa) vstupující do živočichů v podobě potravy, ať jde o nerostné živiny, rostlinné šťávy nebo živočišnou svalovinu, vstupují zpět do prostředí v podobě energie využívané pro jakoukoliv světskou činnost, čímž koloběh této životní esence udržuje koloběh života.8 semeno duše potrava nervy tapas rasa kost maso krev Podle upaniṣadů je celý svět vzájemně propojeným napájením. Je to proudění hmoty od anorganické k organické a zpět. Látka takto (re)cyklovaná se nazývá rasa. Jednotlivec se může stát součástí tohoto proudu tím, že na jeho existenci závisí nebo k němu přispívá. Anebo se může, podobně jako Śiva, z tohoto koloběhu zcela vyloučit: tím že se postí, zadržuje dech a své semeno. Obrácení cesty mužského semene vede k jeho opačnému toku, tedy ne dolů a ven, ale uvnitř nahoru, jehož projevem je zář duchovního ohně (tapas). Esence života (rasa) vstupující do těl v podobě potravin se vrací na svět a upotřebí se při vzniku nového života. Ženy ztrácejí vajíčka mimovolně v době ovulace podobně jako rostliny v době opylování anebo živočichové v říji. Ale muž má možnost své semeno kontrolovat 29

19 Śivova odtažitost ke všem světským věcem má za následek, že se Śiva vtahuje sám do sebe. Bez akce není reakce. Bez reakcí jako takových ale tok rasy přestává proudit a svět má tendenci se ukončit. Śiva bývá nazýván velkým lučištníkem (Pinākin), jehož luk (pināka) se pokládá za symbol yogy; totiž soustředění, náležité neotřesitelnosti a do nitra obrácené pozornosti. Śiva tímto lukem zničí všechny tři světy včetně tří těl, která člověk má. Ale když se semeno uvolní, dítě se zrodí. Protože za každou odpovědí na podněty přichází vratný čin, který musí duše (jīva) zakusit v průběhu života buď tohoto, nebo kteréhokoliv následujícího. 31

20 Tak je tomu dle všeobecného karmického zákona. Jīva je totiž během svého života vrhána do zkušeností, jimiž se vyvažuje karmické zatížení. Znovuzrození se trvale cyklicky opakují, jelikož jīva neustále odpovídá na vábivé dráždění saṃsāry v trvalém úsilí dosáhnout klidu a míru (śānti). Oheň tapasu vykřesaný tapasvinem předá jīvě sílu setrvat v klidu mezi podnětem a odezvou. Mysl potom snáze zvažuje podněty a vybírá odezvy vedoucí k śānti, než aby jen ronila semeno vlivem podmíněných reflexů. Tapas tak podřizuje mysl kázni, aby nasadila pudům pouta rozmyslu. A právě nasazování pout mysli je známé jako ujařmení neboli yoga. Yoga je tapasya. Podněcuje oheň tapasu. Ve světle tapasu si jīva uvědomuje, že čin či událost je odezvou na jiný minulý čin či událost. A tak je také určena její totožnost a je hodnocena podle 32 Bhikṣāṭana Śiva jako žebravý bůh putuje světem doprovázen psy a duchy. Cōḻský reliéf z Gaṅgaikoṇḍacōḻapuramu, 12. století. Foto Rasa Ravi.

Buddhismus. určeno pro žáky sekundy víceletého gymnázia CZ.1.07/1.1.00/14.0143. Táborské soukromé gymnázium, s. r. o.

Buddhismus. určeno pro žáky sekundy víceletého gymnázia CZ.1.07/1.1.00/14.0143. Táborské soukromé gymnázium, s. r. o. Buddhismus určeno pro žáky sekundy víceletého gymnázia CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Táborské soukromé gymnázium, s. r. o. FUZHEADO. wikimedia [online]. [cit. 7.7.2013]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/file:buddha_lantau.jpg

Více

i09 Společné elementy indické tradice

i09 Společné elementy indické tradice i09 Společné elementy indické tradice V debatách o teistických náboženstvích jsme viděli, že na sebe historicky a tedy v té či oné míře i myšlenkově navazují, křesťanství vyrůstá ze židovství, později

Více

Kdo jsi? Já jsem já. Promluva Satja Sáí Báby z 20. října 2004

Kdo jsi? Já jsem já. Promluva Satja Sáí Báby z 20. října 2004 Kdo jsi? Já jsem já Promluva Satja Sáí Báby z 20. října 2004 Mír zaniká, pravda je vzácná, mysl je tomu příčinou. Ó, udatní synové Bháratu, slyšte! (báseň v telugu) Vtělení lásky! Bháraťan není jen ten,

Více

SKRYTÁ MYSTÉRIA VÝCHODNÍCH CHRÁMÙ

SKRYTÁ MYSTÉRIA VÝCHODNÍCH CHRÁMÙ O S H O SKRYTÁ MYSTÉRIA VÝCHODNÍCH CHRÁMÙ Byly doby, kdy chrámy, poutnická místa, nošení značek na čele, uctívání idolů, používání růženců, zaklínadel a kouzel, posvátné texty, rituály a astrologie, víra

Více

Poselství od archanděla Michaela, přijaté Ronnou Herman pro měsíc červen 2010.

Poselství od archanděla Michaela, přijaté Ronnou Herman pro měsíc červen 2010. Poselství od archanděla Michaela, přijaté Ronnou Herman pro měsíc červen 2010 VITAMÍN D - BOŽSKÝ VITAMÍN Rona H: Nejdražší přátelé, poselství pro tento měsíc musím začít vysvětlením Během uplynulých tří

Více

Šiřte poselství lásky

Šiřte poselství lásky Šiřte poselství lásky Promluva Satja Sáí Báby z 25. prosince 1994 Vesmír je ovládán Bohem, Bůh je veden pravdou, pravdě vládnou ušlechtilé bytosti, kdo je ušlechtilý, je Bůh sám. Vtělení božské lásky!

Více

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1489 Autor: Milan Stiller Označení vzdělávacího materiálu: VY_32_INOVACE_CASPO.9.12 Vzdělávací

Více

Bhajrava. Nejvyšší tantrické božstvo a jeho praxe. Jiří Krutina. Nakladatelství Krutina Jiří Vacek. Edice Jóga a východní spiritualita.

Bhajrava. Nejvyšší tantrické božstvo a jeho praxe. Jiří Krutina. Nakladatelství Krutina Jiří Vacek. Edice Jóga a východní spiritualita. 2 Jiří Krutina Bhajrava Nejvyšší tantrické božstvo a jeho praxe Nakladatelství Krutina Jiří Vacek Edice Jóga a východní spiritualita Svazek 13 ISBN 978-80-87493-60-1 Ing. Jiří Krutina, Praha 2013. Opisování

Více

původní obyvatelé: představitelé harrapské civilizace

původní obyvatelé: představitelé harrapské civilizace HINDUISMUS hlavní náboženské směry Indie: hinduismus, buddhismus, džinismus vyvinuly se z tzv. védského náboženství (brahmanismus), které přinesli Árjové původní obyvatelé: představitelé harrapské civilizace

Více

Robert Beer: Příručka tibetských symbolů Osm šťastných symbolů. skupinou buddhistických symbolů, které jsou tradičně uváděny v tomto pořadí: (1) bílý

Robert Beer: Příručka tibetských symbolů Osm šťastných symbolů. skupinou buddhistických symbolů, které jsou tradičně uváděny v tomto pořadí: (1) bílý Robert Beer: Příručka tibetských symbolů Osm šťastných symbolů Johana Pižlová Iva Zemanová Veronika Petlachová Osm šťastných symbolů (skt. aštamangala; tib. bkra-shis rtags-brgjad) je nejznámější skupinou

Více

Evropský pohled (především) snaha o zařazení hinduismu jako jednotného náboženství (zakladatel, jasně stanovené učení ) mezi světová náboženství

Evropský pohled (především) snaha o zařazení hinduismu jako jednotného náboženství (zakladatel, jasně stanovené učení ) mezi světová náboženství Hinduismus Pojem HINDUISMUS Až v 19. století pro skupinu indických náboženství. Původ slova: hindu (perština), sindhu (sanskrt) řeka. Hinduisté původně své náboženství nijak nenazývali. Obyvatelstvo Indie

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

HINDUISMUS. Přehled indických náboženství

HINDUISMUS. Přehled indických náboženství HINDUISMUS Přehled indických náboženství Základní pojmy Hinduismus je západní název pro nepřesně určený okruh indických náboženských tradic vytvořený z názvu řeky Indus (dnes v Pákistánu) a jejího okolí,

Více

přírodní (kmenové) náboženství šamana

přírodní (kmenové) náboženství šamana Světová náboženství Úvod již pravěcí lidé uctívali přírodní živly, zvířata i totemy jako božstva dodnes žijí ve světě kmeny, které vyznávají přírodní (kmenové) náboženství (důležitá postava šamana) náboženství

Více

Pravé poznání bytosti člověka jako základ lékařského umění. Rudolf Steiner Ita Wegmanová

Pravé poznání bytosti člověka jako základ lékařského umění. Rudolf Steiner Ita Wegmanová Pravé poznání bytosti člověka jako základ lékařského umění Rudolf Steiner Ita Wegmanová Poznání duchovního člověka V tomto spise poukazujeme na nové možnosti lékařského vědění a působení. To co tu podáváme,

Více

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu

PRVNÍ KAPITOLA. Vstupujeme na cestu PRVNÍ KAPITOLA Vstupujeme na cestu Možná, že některé z následujících myšlenek se vám zdají povědomé Kdyby se změnil/a, všechno by bylo v pořádku. Nemohu ovlivnit tuto bolest, tyto lidi a to, co se děje.

Více

Worklife balance. Projekt "Nastavení rovných příležitostí na MěÚ Slaný, CZ.1.04/3.4.04/88.00208

Worklife balance. Projekt Nastavení rovných příležitostí na MěÚ Slaný, CZ.1.04/3.4.04/88.00208 Worklife balance Projekt "Nastavení rovných příležitostí na MěÚ Slaný, CZ.1.04/3.4.04/88.00208 Tento projekt je financováno z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje

Více

Bhagaván Šrí Ramana Maháriši Dodatek ke 40 veršům o Skutečnosti

Bhagaván Šrí Ramana Maháriši Dodatek ke 40 veršům o Skutečnosti Bhagaván Šrí Ramana Maháriši Dodatek ke 40 veršům o Skutečnosti (zveřejněno na www.rudolfskarnitzl.cz) (Bhagaván Šrí Ramana Maháriši je autorem veršů, zvýrazněných v textu kurzívou.) Vzývání To, co je

Více

2. kapitola. Šamanský pohled na svět

2. kapitola. Šamanský pohled na svět 2. kapitola Šamanský pohled na svět Mýty a legendy existujících šamanských kmenů nám mohou poskytnout vodítka k odpovědi na otázku, jak a kdy šamanismus vznikl, ale vždy musíme mít na paměti, že každý

Více

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino

Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy. Předmět: Základy společenských věd. Přidal(a): Pedrino Otázka: Filozofie vznik, význam, disciplíny, základní přístupy Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Pedrino FILOSOFIE - filein = láska, sofie = moudrost => láska k moudrosti - způsob myšlení -

Více

Bulletin Trojúhelníků Červen 2011 Č. 176 Finální text Strana 1: Odhalování Plánu Boha

Bulletin Trojúhelníků Červen 2011 Č. 176 Finální text Strana 1: Odhalování Plánu Boha Bulletin Trojúhelníků Červen 2011 Č. 176 Finální text Strana 1: Odhalování Plánu Boha Vznešené emanace Božstva stále vlévají potence světla a lásky do mysli a srdce lidské rasy. Velká Bytí na vnitřní straně

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Typické výchovné procesy v rodině

Typické výchovné procesy v rodině Třetí kapitola Typické výchovné procesy v rodině Jestliže chcete někoho milovat, naučte se nejprve odpouštět. A. V. Vampilov Nyní se podíváme na třetí překážku na cestě k rodinnému štěstí, která spočívá

Více

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903 Projekt: Reg.č.: Operační program: Škola: Tematický okruh: Jméno autora: MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi CZ.1.07/1.5.00/34.0903 Vzdělávání pro konkurenceschopnost Hotelová škola, Vyšší

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

Trauma, vazby a rodinné konstelace

Trauma, vazby a rodinné konstelace Trauma, vazby a rodinné konstelace Terapeutická práce na základě vícegenerační systemické psychotraumatologie (VSP) / - konstelací traumatu www.franz-ruppert.de 1 Vzájemné působení mezi metodou systemických

Více

Božský vládce a jeho lid. Dějepis pro 6. ročník, učebnice s. 46 47

Božský vládce a jeho lid. Dějepis pro 6. ročník, učebnice s. 46 47 Božský vládce a jeho lid Dějepis pro 6. ročník, učebnice s. 46 47 Co budete umět na konci dnešní hodiny 1. Vysvětlíte, z kterých skupin obyvatel se skládala egyptská společnost. 2. Vysvětlíte, čím se příslušníci

Více

VYSOKOVIBRAČNÍ OLEJE S VÝTAŽKY Z ČERSTVÝCH ROSTLIN KARAIMI

VYSOKOVIBRAČNÍ OLEJE S VÝTAŽKY Z ČERSTVÝCH ROSTLIN KARAIMI VYSOKOVIBRAČNÍ OLEJE S VÝTAŽKY Z ČERSTVÝCH ROSTLIN KARAIMI Představuji Vám transformační kompozice živých olejů, které ručně a s nadšením vyrábím v Haluzicích. Používám oleje v Bio kvalitě a Fair trade

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených. August Manz

Mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených. August Manz Mnoho je povolaných, ale málo je vyvolených August Manz Špatný zvyk lidí, zkřivit a strhávat dolů všechny pojmy z vysokého a duchovního do všedních hlubin své pozemské všednosti učinil i toto slovo Ježíše

Více

Partner : Způsob Vaší sebe prezentace (Luna v Kozorohu)

Partner : Způsob Vaší sebe prezentace (Luna v Kozorohu) PARTNERSKÝ HOROSKOP 1. osoba: Jméno: Jaroslav Datum a čas:2.2.1962, 14:0 UT+1:0 Místo:Náchod 2. osoba: Jméno: Radka Datum a čas:31.10.1970, 10:30 UT+1:0 Místo:Rokycany Spojení Vodnáře a Štírky může být

Více

O knize Léčebný kód. Od: Ing. Jaroslava Švajcrová

O knize Léčebný kód. Od: Ing. Jaroslava Švajcrová O knize Léčebný kód Od: Ing. Jaroslava Švajcrová Léčebný kód = převratná léčba vlastní bioenergií Úvod Jeden z autorů, původním povoláním kněz a poté lékař (psychiatr) měl svoji rodinu, kterou hluboce

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 7. ročník základní

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/ Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 7. ročník základní

Více

ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA. GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ

ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA. GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ ZŠ A MŠ HORKA NAD MORAVOU PROJEKT ABSOLVENT SEMINÁRNÍ PRÁCE AUTOR: DAVID VÝKRUTA GARANT: PhDr. JANA SKÁCELÍKOVÁ OBLAST: HISTORIE TÉMA: MAYOVÉ V HORCE NAD MORAVOU ČERVEN Osnova: Úvod - anotace - problémové

Více

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování 27. kapitola Uzdravení snu I. Obraz ukřižování 1. Přání, aby s vámi bylo zacházeno nespravedlivě, představuje pokus učinit kompromis, který by spojil útok s nevinou. Kdo však dokáže spojit to, co je naprosto

Více

Kázání Jak nepřijít o rozum Neděle 14.8.2011. Daniel 4.kap. 1-5 a 25-34

Kázání Jak nepřijít o rozum Neděle 14.8.2011. Daniel 4.kap. 1-5 a 25-34 Kázání Jak nepřijít o rozum Neděle 14.8.2011 Daniel 4.kap. 1-5 a 25-34 1Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně pobýval ve svém domě, pln svěžesti ve svém paláci. 2Viděl jsem sen a ten mě vystrašil. Představy

Více

VY_32_INOVACE_01_II. /14_Dějepis Starověká Indie

VY_32_INOVACE_01_II. /14_Dějepis Starověká Indie VY_32_INOVACE_01_II. /14_Dějepis Starověká Indie Starověká Indie Mgr. Renata Chromíková ZŠ Gabry a Málinky Štítná nad Vláří Dějepis pro 6. ročník Tádž Mahál postavil Šan Džahan, Mughalský vládce jako hrobku

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

MANUÁL INICIACE DO KRISTOVY SÍLY

MANUÁL INICIACE DO KRISTOVY SÍLY MANUÁL INICIACE DO KRISTOVY SÍLY Originál: www.sokaisi.eu Česká verze: http://vzestup.stesticko.cz Zakladatelem tohoto systému je Armand Manuel Ratundu CHRISTIC FORCE Initiation (INICIACE DO KRISTOVY SÍLY

Více

přes město ztichlé v zapadajícím slunci, sídlo krásy a nepozemského trvání, cítil se nevolníkem tyranských bohů snu: nemohl totiž žádným způsobem

přes město ztichlé v zapadajícím slunci, sídlo krásy a nepozemského trvání, cítil se nevolníkem tyranských bohů snu: nemohl totiž žádným způsobem Snové putování k neznámému Kadathu Třikrát se Randolphu Carterovi zdálo o podivuhodném městě a třikrát byl stržen pryč, když ještě mlčky vyčkával na vysoké terase nad ním. Zlatě a líbezně planulo v zapadajícím

Více

Psychoanalytická psychologie. MUDr. Mgr. Petra Elizabeth Teslíková

Psychoanalytická psychologie. MUDr. Mgr. Petra Elizabeth Teslíková Psychoanalytická psychologie MUDr. Mgr. Petra Elizabeth Teslíková Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: 11 Název materiálu:

Více

Jóga v prostoru víry (úvod)

Jóga v prostoru víry (úvod) www.jogadnes.cz Jóga v prostoru víry (úvod) Olga Remešová připravila nový seriál, kde prostřednictvím laických informací zasazených do odbornějšího rámce, získáte povědomí o tom, co spojuje jógu s křesťanstvím,

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více

Význam ochrany přírody

Význam ochrany přírody Význam ochrany přírody 1. Velký, protože příroda představuje podmínky pro náš život a představuje přirozenou krásu pro náš duševní život. 2. Na světě nejsme sami, žijí s námi i jiné živočišné a rostlinné

Více

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spiritualita Spiritualita je docela módním pojmem. Různí lidé jí různé rozumějí a různě ji prezentují. Spiritualita už není spojována jen s religiozitou. Na

Více

Mnoho povyku pro všechno

Mnoho povyku pro všechno Kapitola první Mnoho povyku pro všechno Za jasného dne nahlédnete do věčnosti. Alan Lerner 1 Zběžný průvodce nekonečnem Je-li skutečně nějaké Vědomí Vesmírné a Svrchované, jsem já jednou jeho myšlenkou

Více

Postavení České republiky ve světě a v Evropě 1) Charakteristika České republiky 2) Mezinárodní organizace, v nichž je ČR zastoupena

Postavení České republiky ve světě a v Evropě 1) Charakteristika České republiky 2) Mezinárodní organizace, v nichž je ČR zastoupena Postavení České republiky ve světě a v Evropě 1) Charakteristika České republiky 2) Mezinárodní organizace, v nichž je ČR zastoupena Česká republika - demokratický stát - republika - vyspělý stát z hlediska

Více

Filozofie staré Číny Konfucianismus Konfucius. Jana Kutnohorská

Filozofie staré Číny Konfucianismus Konfucius. Jana Kutnohorská Filozofie staré Číny Konfucianismus Konfucius Jana Kutnohorská Moudrost je přiznáním toho, že vím, co, vím, a že nevím, co nevím. Konfucia lze považovat za největšího muže čínských dějin. Jeho učení si

Více

Starověký Egypt. Učební text STAROVĚKÝ EGYPT

Starověký Egypt. Učební text STAROVĚKÝ EGYPT STAROVĚKÝ EGYPT Klíčová slova: sjednocení, Nil, zemědělství, záplavové a závlahové hospodářství, společnost, faraon, pyramidy, Gíza, řemeslo, bydlení, vzdělání, hieroglyfy, věda, mumifikace, mnohobožství,

Více

Benjamín (Gn 49,27) Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist.

Benjamín (Gn 49,27) Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist. 1 Benjamín (Gn 49,27) Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist. Benjamín je poslední, s nímž Jákob mluví o jeho životním poslání. Byl druhým synem milované Ráchel,

Více

THERAVADA DHAMMA. Thánissaró Bhikkhu Jeden nástroj mezi mnoha. Co je to vipassaná?

THERAVADA DHAMMA. Thánissaró Bhikkhu Jeden nástroj mezi mnoha. Co je to vipassaná? THERAVADA DHAMMA Alle Medien auf Theravada Dhamma sind ein Geschenk des dhamma und somit ausschliesslich zur kostenlosen Verteilung. All media on Theravada Dhamma are for free distribution only as a gift

Více

Využijte svůj čas a energii pro hledání štěstí, míru a lásky Otázky hledajících Vztahy. Óm Šrí Paramátmane Namaha

Využijte svůj čas a energii pro hledání štěstí, míru a lásky Otázky hledajících Vztahy. Óm Šrí Paramátmane Namaha Využijte svůj čas a energii pro hledání štěstí, míru a lásky Otázky hledajících Vztahy Óm Šrí Paramátmane Namaha Využijte svůj čas a energii pro hledání štěstí, míru a lásky Všichni si přejeme být šťastní

Více

Základní principy křesťanství

Základní principy křesťanství STUDIJNÍ PRACOVNÍ SEŠIT PRO UČITELE A STUDENTY Základní principy křesťanství ZÁKLADNÍ BIBLICKÉ NAUKY (I) autor ROBERT HARKRIDER MLUVÍ, KDE MLUVÍ BIBLE A MLČÍ, KDE MLČÍ BIBLE TÉMA BIBLE OBECNÉ INFORMACE

Více

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi

Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky. S fotografiemi Podpořte vydání knihy Básní a Energetických obrázků Duchovní léčitelky S fotografiemi Část peněz ze zisku této knihy věnuje na podporu centra www.nightlife.mypage.cz Brána k uzdravení Těla, Duše i Světa.

Více

Pasteur. MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život

Pasteur. MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Pasteur MASARYKOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA VELKÁ BYSTŘICE projekt č. CZ.1.07/1.4.00/21.1920 Název projektu: Učení pro život Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_04_19 Tématický celek: Evropa a Evropané Autor:

Více

Doc.Dr.Rudolf Smahel,Th.D.: Katechetické prvky v díle Marie Montessori

Doc.Dr.Rudolf Smahel,Th.D.: Katechetické prvky v díle Marie Montessori Doc.Dr.Rudolf Smahel,Th.D.: Katechetické prvky v díle Marie Montessori V tomto článku se blíže zamyslíme nad dílem světoznámé pedagogické pracovnice a zakladatelky pedagogického směru Marie Montessori.

Více

Proč se mnoho lidí nemůže náklonnosti takřka ubránit,

Proč se mnoho lidí nemůže náklonnosti takřka ubránit, TAJEMSTVÍ PŘITAŽLIVOSTI SRDCE Přitažlivost Proč se mnoho lidí nemůže náklonnosti takřka ubránit, zatímco jiní o lásku usilují? Proč vás určitý typ muže nebo ženy skoro magicky přitahuje a jiný, ačkoli

Více

Ježíš Dárce života. Texty na tento týden: Žd 1,3; Ko 1,16.17; 1K 8,6; Gn 1,29.30; 2,8.9; Jb 42,1 6; Ž 65,10.11; Mt 5,44.45; 6,25.

Ježíš Dárce života. Texty na tento týden: Žd 1,3; Ko 1,16.17; 1K 8,6; Gn 1,29.30; 2,8.9; Jb 42,1 6; Ž 65,10.11; Mt 5,44.45; 6,25. Týden od 17. do 23. února 8 Texty na tento týden: Žd 1,3; Ko 1,16.17; 1K 8,6; Gn 1,29.30; 2,8.9; Jb 42,1 6; Ž 65,10.11; Mt 5,44.45; 6,25.26; 10,28 31 Základní verš Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete,

Více

Démokritos z Abdér. Provizorní překlad testimonií DK 68 A 1 + A 33. (s podstatným užitím překladu Antonína Koláře)

Démokritos z Abdér. Provizorní překlad testimonií DK 68 A 1 + A 33. (s podstatným užitím překladu Antonína Koláře) Démokritos z Abdér Provizorní překlad testimonií DK 68 A 1 + A 33 (s podstatným užitím překladu Antonína Koláře) Diogenés Laertios, Vitae philosophorum IX, 34-49 A 1 Démokritos, syn Hégésistratův, podle

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ

Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2

Více

Zdokonalování v oblasti jemné i hrubé motoriky, koordinace pohybu v přírodním terénu

Zdokonalování v oblasti jemné i hrubé motoriky, koordinace pohybu v přírodním terénu 3. INTEGROVANÝ BLOK Název: OBJEVUJI SKRYTÁ TAJEMSTVÍ SVĚTA HLAVNÍ VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ ZÁMĚR Zdokonalování v oblasti jemné i hrubé motoriky, koordinace pohybu v přírodním terénu Rozšiřování poznatků o přírodě,

Více

Immanuel Kant => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ

Immanuel Kant => periodizace díla, kopernikánský obrat, transcendentální filozofie, kategorický imperativ Immanuel Kant - maturitní otázka ZV www.studijni-svet.cz - polečenské vědy - http://zsv-maturita.cz Otázka: Immanuel Kant Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Michael Immanuel Kant => periodizace

Více

E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442

E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442 E L O G O S ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY/2006 ISSN 1211-0442 Existují morální zákony á priori, nebo jsou pouze vyjádřením soudobých názorů ve společnosti? Ondřej Bečev 1) Vysvětlivky K použitým písmům

Více

I. DUCHOVNÍ SVÌT. MICHAEL NEWTON, PhD. UÈENÍ DUŠÍ

I. DUCHOVNÍ SVÌT. MICHAEL NEWTON, PhD. UÈENÍ DUŠÍ MICHAEL NEWTON, PhD. UÈENÍ DUŠÍ I. DUCHOVNÍ SVÌT V okamžiku smrti vystoupí duše ze svého těla. Je-li duše starší a má zkušenosti z mnoha předchozích životů, ihned pozná, že je volná, a vydá se domů. Tyto

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje?

Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? 1 2 Opravdu nás Bůh miluje? Opravdu nás Bůh miluje? Rozpor? Bůh je láska 1. Janova 4,16. Mnozí lidé znají tento text z dopisu učedníka Jana a často bývá také citován v kázáních.

Více

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem?

Ale jak to, že nás má tolik stát život s Pánem který dává spasení zdarma, který za nás - jak víme - cele zaplatil svým životem? Mt 13, 44-46 Podobenství o Království. Zvláštní obrazy, které PJ používal aby lidi přivedl k podstatě věci. Tentokrát o pokladu a perle které člověka stojí všechno co má. Chceme-li porozumět Ježíšovu sdělení,

Více

Srdečně vás všechny vítám na tomto úžasném projektu, po jehož absolvování nebudete věřit, kým jste byla!

Srdečně vás všechny vítám na tomto úžasném projektu, po jehož absolvování nebudete věřit, kým jste byla! Srdečně vás všechny vítám na tomto úžasném projektu, po jehož absolvování nebudete věřit, kým jste byla! CO JE PRO VÁS DŮLEŽITÉ! UVĚDOMIT SI, PROČ JSTE ZDE A CO CHCETE VE SVÉM ŽIVOTĚ ZMĚNIT A NA TOM BUDEME

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: Název materiálu: Ročník: Identifikace materiálu: Jméno autora: Předmět: Tématický celek:

Více

Prenatální linie a její hlavní body

Prenatální linie a její hlavní body Prenatální linie a její hlavní body Linie, jež je pro metamorfózu podstatná, se nachází na vnitřní straně nártu. Zde je možné určit různé hlavní body, ze kterých lze vyčíst průběh prenatálního vývoje.

Více

Ø VÝZNAM ANTIKY. h h h

Ø VÝZNAM ANTIKY. h h h POČÁTEK EVROPSKÉ FILOSOFIE (ŘECKO) Ø VÝZNAM ANTIKY UMĚNÍ (EGYPT X ŘECKO) MYŠLENÍ (FILOSOFIE X MÝTUS) POLITIKA (VZNIK ČLOVĚKA) UMĚNÍ PŘEDANTICKÉ UMĚNÍ ŘÍDÍ JEJ NEZMĚNITELNÝ KÁNON (NEZAJÍMÁ SE O SKUTEČNOST

Více

Mudry typu asamjuta podle Nátjašástry

Mudry typu asamjuta podle Nátjašástry ( ) ( HASTÁBHINAJA Mudry typu asamjuta podle Nátjašástry 1 Patáká (ptaka) * prapor (rovněž pozice ruky při střelbě z luku) vanutí větru, spalující žár, naléhání, vzrušení, dosažení štěstí, plameny ohně,

Více

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2012 VYCHOVÁVAT MLÁDEŽ KE SPRAVEDLNOSTI A K MÍRU

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2012 VYCHOVÁVAT MLÁDEŽ KE SPRAVEDLNOSTI A K MÍRU POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2012 VYCHOVÁVAT MLÁDEŽ KE SPRAVEDLNOSTI A K MÍRU 1. Počátek nového roku, který je Božím darem lidstvu, se pro mne stává výzvou adresovat

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY A SPECIFIKA PEDAGOGIKY FRANZE KETTA

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY A SPECIFIKA PEDAGOGIKY FRANZE KETTA ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY A SPECIFIKA PEDAGOGIKY FRANZE KETTA Pedagogika Franze Ketta pojmenovává celistvý, na smysl zaměřený přístup ke vzdělávání a výchově. V tomto smyslu se jedná o alternativní pedagogický

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho Dušan Pirc 30.11.2013

Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho Dušan Pirc 30.11.2013 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho Dušan Pirc 30.11.2013 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách a pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět, ani tomu

Více

hrával, se začíná otevírat. Dítě dosahuje nových hranic, které pak později opět překročí. Podobně jako se zárodek vyvíjí v dítě, vyvíjí se dítě na

hrával, se začíná otevírat. Dítě dosahuje nových hranic, které pak později opět překročí. Podobně jako se zárodek vyvíjí v dítě, vyvíjí se dítě na SYMBOLIKA ZUBÙ Jak jsem se již zmínila, při svém dalším zkoumání jsem začala u předních řezáků. Pozorovala jsem totiž u svých pacientů a naučila jsem se od nich, že horní řezáky souvisejí s matkou a otcem.

Více

Symbol Učení ducha: Člověk. Člověk a lidství

Symbol Učení ducha: Člověk. Člověk a lidství Symbol Učení ducha: Člověk Člověk a lidství FIGU 1998 německy, 2011 česky Některá práva vyhrazena. Pokud není uvedeno jinak, je toto dílo licencováno dle: www.figu.org/licenses/by-nc-nd/2.5/ch/ Nekomerční

Více

Úvod do dějin náboženství 2010

Úvod do dějin náboženství 2010 Úvod do dějin náboženství 2010 duchovní tradice světa duchovní tradice světa náboženství předního Orientu náboženství Mezopotámie, Kanaánu, Egypta, judaismus => křesťanství, islám duchovní tradice světa

Více

DUM č. 6 v sadě. 17. De-2 Slované a počátky Českého státu

DUM č. 6 v sadě. 17. De-2 Slované a počátky Českého státu projekt GML Brno Docens DUM č. 6 v sadě 17. De-2 Slované a počátky Českého státu Autor: Drahomír Hlaváč Datum: 30.6.2014 Ročník: 2AV Anotace DUMu: Slované a počátky Českého státu. Čechy v době knížecí

Více

SPIRITIZMUS A BIBLE. Strašnice 24. dubna 2013

SPIRITIZMUS A BIBLE. Strašnice 24. dubna 2013 SPIRITIZMUS A BIBLE Strašnice 24. dubna 2013 TOUHA Znát budoucnost Být fit a zdráv Nahlédnout do tajemna Finanční prospěch SPIRITIZMUS SE JEVÍ JAKO CESTA CO JE TO SPIRITIZMUS? SPIRITIZMUS Založen na domněnce,

Více

Vstupní brána - Portál

Vstupní brána - Portál Vstupní brána - Portál Vstupní brány znázorňují hranici, oddělují prostory: prostor vnějšího světa od prostoru domácí intimity; prostor hluku od prostoru ticha; prostor každodenního života od hlubokých

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

- je chápána ve své zásadní odlišnosti od přírody (dokonce jako opak přírody) - o kultuře můžeme hovořit jen ve vztahu k člověku a ke společnosti

- je chápána ve své zásadní odlišnosti od přírody (dokonce jako opak přírody) - o kultuře můžeme hovořit jen ve vztahu k člověku a ke společnosti Otázka: Kultura jako způsob života Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Fijalka Kultura: - všechny lidské materiální a duchovní výtvory a též sociálně zakotvené vnímání a jednání, které si lidé

Více

Země přátelských kanibalů

Země přátelských kanibalů okno do světa FIDŽI Text a foto: Michael Fokt Země přátelských kanibalů Ještě před dvěma sty lety by si vás klidně mohli dát k večeři. Dnes patří Fidžijci mezi nejpřátelštější domorodce, s jakými jsem

Více

Možný vliv náboženského vyznání na demografickou reprodukci

Možný vliv náboženského vyznání na demografickou reprodukci Možný vliv náboženského vyznání na demografickou reprodukci Mgr. Daniela Boďová 1 Daniela.Bodova@seznam.cz 2. ročník doktorského studia demografie Úvod Určitý vliv nezměřitelný Ostatní vlivy; individuální

Více

Uvědomění ve vztazích - Uvědomění v emocích - Uvědomění v mysli- Uvědomění v srdci - Uvědomění v přijetí, Soucit, Přítomnost

Uvědomění ve vztazích - Uvědomění v emocích - Uvědomění v mysli- Uvědomění v srdci - Uvědomění v přijetí, Soucit, Přítomnost Nacházíme se v nejcennější a nejkrásnější fázi našich životů. Velmi dlouhou dobu jsme se připravovali všemi našimi osudy na tento okamžik, pro který jsme nyní tady. Příležitost k duchovnímu osvobození

Více

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů.

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů. Kněžské zrcadlo Naše moderní pedagogika je stále ještě specializována na zpracování slabin. Kdo je ve škole slabší v matematice, učí se ji tak dlouho, dokud není slabý i v jazycích. Chytřejší by - podle

Více

Všichni jsou jedno, chovejte se ke všem stejně

Všichni jsou jedno, chovejte se ke všem stejně Všichni jsou jedno, chovejte se ke všem stejně Promluva Satja Sáí Báby z 1. ledna 2008 Slunce je jasné a mírné, dny jsou kratší a vane chladný vítr. Pole nesou zralou zlatou úrodu. Květy měsíčku se rozvíjejí

Více

MN130. Devadūta sutta

MN130. Devadūta sutta MN130. Devadūta sutta Nebeští poslové Úvod Tak jsem slyšel. Jednou Vznešený prodléval v Sāvatthī, Jetově háji, Anāthapindikově zahradě. Tam Vznešený oslovil mnichy: "Mnichové!" "Ctihodný pane!" odpověděli

Více

Proč hledat svou druhou polovičku?

Proč hledat svou druhou polovičku? Proč hledat svou druhou polovičku? Vyšší úrovní lidské lásky je spojení jedné duše ve dvou tělech. Šrí Aurobindo Vždy existovala potřeba najít svou spřízněnou duši*, svou druhou polovičku, tedy toho jediného

Více

Přírodopis 9. Naše Země ve vesmíru. Mgr. Jan Souček. 2. hodina

Přírodopis 9. Naše Země ve vesmíru. Mgr. Jan Souček. 2. hodina Přírodopis 9 2. hodina Naše Země ve vesmíru Mgr. Jan Souček VESMÍR je soubor všech fyzikálně na sebe působících objektů, který je současná astronomie a kosmologie schopna obsáhnout experimentálně observační

Více

Skutečnost světa Práce v informačním poli jako umění

Skutečnost světa Práce v informačním poli jako umění Skutečnost světa Práce v informačním poli jako umění In-formace pojem informace, z lat. dávat tvar KDO pozoruje, kdo je to POZOROVATEL vědomá mysl, duše, (ztotoţnění se s já) DÁVAT TVAR = vytvořit asociaci,

Více

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních médií. Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout z nějakého webu bez placení, tak si jej,

Více