Obecná psychologie. Imaginace, řešení problémů a myšlení. Asocianistická škola počátky (Aristoteles, ) Imaginace (obrazotvornost) a fantasie

Transkript

1 Obecná psychologie Imaginace, řešení problémů a myšlení Přednáška 4 Imaginace (obrazotvornost) a fantasie Výzkum představ patřil mezi hlavní témata asocianismu (v 18. a 19. století). Představy patří mezi psychické obsahy, které lze zkoumat především introspekcí. Představa je obraz předmětu/děje ve vědomí, když tento není vnímán, je oslabenou kopií vjemu se všemi smyslovými modalitami objektu. Asocianistická škola počátky (Aristoteles, ) Paměť: uspořádaná sekvence myšlenek (pohybů). Jestliže sekvence byla prožívána s malou proměnlivostí, pak jsou provázané myšlenky spojeny pevnou vazbou Dělí představy na: a) pamětní, b) fantazijní. Představy uložené v paměti se vybavují do vědomí na základě 3 asociačních zákonů (Aristoteles): i) podobnosti, ii) kontrastu, iii) dotyku (kontiguity) v čase a prostoru.

2 Imaginace a asocianismus (David Hartley, ) Vjemy: je založeno na vibracích v nervovém systému. Asociace: je založena pouze na kontiguitě ve smyslu bezprostřední následnosti nebo souběžnosti. realizuje se mezi: vjemy a idejemi, idejemi a idejemi, vjemy nebo idejemi a pohyby. A) Asociace na základě (následnosti) sukcese: vytváří sekvenci myšlenek v čase. B) Asociace na základě (souběžnosti) simultaneity: vytváří komplexní ideje kombinací jednoduchých nebo je zjednodušují. Asocianismus (D. Hume, ) Rozlišoval: Imprese (vjemy): bezprostřední výsledek smyslové zkušenosti. Ideje (představy): otisky impresí, liší se od nich menším stupněm živosti. Pomocí paměti a fantasie je možné jednoduché ideje kombinovat ve složené na základě asociačních zákonů. Imaginace a fantasie Pamětní představy: obraz předmětu nebo děje, který se objevuje ve vědomí, když ten není vnímán. Fantasijní představy: obrazy událostí, které jsme nikdy neprožili, vztah k předchozím vjemům není patrný. pramení hlavně z vnitřních zdrojů mentálního dění Využívá různé fantasijní procesy: zvětšování a zmenšování objektů aglutinace: spojení několika relativně samostatných představ

3 Funkce imaginace A) Vytváření mentálních reprezentací vnějšího světa. B) Schopnost oddělit se od vnější reality. C) Nabídnout alternativu k realitě. D) Vazba na uspokojování primárních i sekundárních potřeb. E) Poznávací funkce imaginace (kognitivní). Fantasie psychický proces, vede ke vzniku představ, které nikdy nejsou reprodukcí dříve poznaného, vždy je v nich něco přidáno/pozměněno. čerpá ze zásoby paměťových představ, které volně kombinuje představy paměťové fantasijní Rozlišujeme: konstrukční fantazii. rekonstrukční fantazii. Imaginace a psychoanalysa S. Freud se jím zabýval v topografickém modelu psychiky, Představy: vnější reprezentace světa. vybavujeme do vědomí z dlouhodobé paměti, ta sídlí v předvědomí Fantazijní představy: považuje za pudové deriváty (lze je vyjádřit slovy na rozdíl od pudových přání), vznikají transformací pudových impulzů pomocí censury, Nevědomé fantazie: nepodaří se jim proniknout do vědomí, ale mohou nepřímo ovlivňovat chování.

4 Psychoanalytické pojetí fantazie a imaginace Sublimace: předvědomí je schopné zpracovat pudové deriváty do podoby hudební, malířské aj. tvorby. schopnost sublimovat pudovou energii se rozvíjí zejména v období latence (ca. od 6 let do puberty), sublimace využívá zejména energetické komponenty pudových impulzů, obsah tvůrčího produktu nese stopy původního pudového přání, které je tím uspokojeno, sublimace má velký kulturní význam. Pojetí fantazie a imaginace u C. G. Junga Nejhlubší vrstvu osobnosti nazývá kolektivní nevědomí, je v ní uložená dosavadní zkušenost lidstva v podobě archetypů vrozené vzorce imaginace. kolektivní nevědomí je dědičné. Archetyp: formy bez obsahu, apriori daná možnost představy, existuje tolik archetypů, kolik je typických situací v životě. Symbol visuální představa, která může být nositelem řady nevědomých významů, témat, týkajících se životních dějů např. vodopád, uschlý strom, běh slunce po obloze, had ad. Kognitivní přístup k imaginaci Imaginace je psychická funkce, vytváří reprezentaci vnějšího světa prostřednictvím zobrazení. Zkoumá představy jako mentální reprezentace vnějšího světa, se kterými lze provádět určité manipulace: scanning (prohlížení představ), mentální rotace představ, transformace představ.

5 Teorie dvojího kódování A. Paivio, 1971 Předpokládá existenci dvou nezávislých symbolických systémů: a) verbální, b) imaginativní (neverbální). Jakmile podněty projdou sensorickým zpracováním, jsou v lidské mysli znázorněny ve slovní nebo imaginativní podobě. Psychiky má dva způsoby reprezentace vnější reality: a) obraz (imagen): slouží ke zpracování jazykově zpracovaných informací. b) slovo.(logogen): slouží ke zpracování neverbálních podnětů. Teorie dvojího kódování Allana Paivio Logogeny: obsahují informace potřebné k užívání slov, jsou asociačně propojeny, fungují sériově (posloupně), Imageny: obsahují informace k vytváření představ pro různé smyslové modality, pracují paralelně. Referenční spojení: obousměrné vazby mezi verbálním a imaginativním systémem, oba systémy jsou propojeny. Konkrétní slova jsou kódována verbálně i imaginativně, abstraktní pouze verbálně (Paivio, 1965). Neuropsychologické doklady dvojího kódování Pravá hemisféra: spíše v neverbálních úkolech Levá hemisféra: zpracování verbálního materiálu Hluboká dyslexie deep dyslexia (Coltheart et al., 1980): jedinci s rozsáhlými lesemi v levé hemisféře obtíže se čtením abstraktních, hůře představitelných slov, než se čtením konkrétních, dobře představitelných

6 Imaginace v pojetí analogové školy Výzkumem i. se zabývala analogová škola (Stephen Kosslyn). Představy se s předměty v základních rysech shodují, jsou tedy analogií objektů. Imaginaci proto chápou jako analogovou kognitivní funkci. V mozku existují 2 systémy pro visuální mentální reprezentace: KDE: parietální laloky, informace o prostorovém umístění předmětů visuální prostorová představivost. CO: temporální laloky, rozpoznání druhu a kategorie vnímaného předmětu visuální objektová představivost. Scanning, rotace, transformace představ Při vzniku visuálních představ se aktivují obdobné oblasti mozku jako při zrakovém vnímání za nepřítomnosti zrakových podnětů. Scanning: existuje lineární vztah mezi vzdáleností dvou objektů a časem potřebným k imaginárnímu přemístění. Rotace (Roger Shepard, 1971): čím větší je úhel mentální rotace, tím déle trvá vyřešení úlohy. Transformace: otáčení, měnění, kombinace visuálních představ. Opozice školy lingvistů Opozice proti analogové škole: lingvisté imaginace je okrajový fenomén, doprovází formy jazykového vyjádření. Představitelé: Zenon Pylyshyn, John Anderson, Jerry Fodor. Základní formou mentálních reprezentací jsou propozice. Propozice: elementární myšlenky (soudy u Aristotela), vyjadřujeme je ve verbálním kódu. psychickému dění dominuje jazykové vyjádření.

7 Imaginace a řešení problémů imaginace je psychická funkce, napomáhá při řešení obtížných problémů př. F. Kekulé a objev chemické struktury benzenu, A. Einstein a formulování teorie relativity. Problém: situace, v níž známe cíl, ale ne prostředky, které vedou k jeho dosažení Úkol: známe prostředky, opakuje se. Struktura benzenu: Friedrich August von Stradonitz Kekulé Nejrozšířenější je verze, že Kekulé navrhnul strukturu poté, co se mu zdál sen o hadovi chytající vlastní ocas. Kekulé navrhnul cyklickou strukturu molekuly benzenu se střídáním dvojných vazeb s jednoduchými. Nevíme, co je pravdy na této pověsti, zato víme, že ani tento vzorec strukturu benzenu přesně nevystihuje. Vyjadřuje velice pěkně skutečnost, že benzen je cyklický, má rovinné uspořádání všech atomů i to že všechny vazby C H jsou víceméně rovnocenné. Řešení problémů T. Ribot ( ) poprvé popsal etapy řešení problému: A) příprava, B) inkubace, C) osvícení, D) ověření. Řešení problémových situací ovlivňuje řada faktorů: 1) úroveň porozumění problému, 2) dřívější zkušenosti.

8 Řešení problémů (Allen Newell a Herb Simon) Human Problem Solving (1972): teorie problémového prostoru Řešení problému explorace různých cest k cíli, př. cesta bludištěm Navrhli objektivní strukturu řešení problému: lze popsat jako posloupnost stavů A) Počáteční stav B) Přechodné stavy C) Cílový stav V jakémkoliv stavu může existovat řada různých operátorů a každý generuje mnoho alternativní stavů. Řešení problémů (Newell a Simon) Teorie problémového prostoru: problémový prostor popisuje abstraktní strukturu problému, lidé při řešení problémů procházejí podobnými stav znalostí ve své mysli, prohledávají mentální prostor z výchozího stavu, dokud nedosáhnou cílového stavu znalostí kroky v prostoru se uskutečňují pomocí mentálních operátorů, lidé používají své znalosti a různé heuristické metody, všechny tyto procesy mají omezení pracovní paměti a rychlosti. Myšlení nejsložitější poznávací proces, vnitřní mentální proces zpracování a využívání informací, úzce souvisí s inteligencí, probíhá ve vědomí, v pracovní paměti: s různými psychickými obsahy (představy, pojmy ad.) provádíme myšlenkové operace (J. Piaget): účelná mentální manipulace s mentálními obsahy zaměřená na řešení problémů, např. abstrakce, zobecnění ad., probíhají velmi rychle.

9 Myšlení při řešení obtížných problémů hrají významnou roli mimovědomé oblasti psychiky (inkubace). může být bezcílné (kontemplativní), ale většinou je zaměřené, Aristoteles zavedl v Logice několik termínů: Pojem: lze hierarchicky uspořádat dle obecnosti. Kategorie: pojmy nejvyšší obecnosti. Soud: spojení nejméně dvou pojmů. Subjekt a predikát. Úsudek: premisy a konkluse. Sylogismus. Důkaz: zřetězení správných úsudků. Myšlení Würzburská škola, behaviorismus, kognitivismus O. Külpe: myšlenkové operace jsou tzv. nenázorné akty vědomí zejména abstraktní myšlení může probíhat bez představ. Behaviorismus (J. Watson): myšlení je tiché mluvení, je to druh chování, projevuje neviditelnými pohyby hlasivek. Kognitivismus: myšlení jsou vnitřní operace s mentálními reprezentacemi a složenými formami mentálních reprezentací výzkum umělé inteligence. Myšlení pojetí Jeana Piageta rozlišil v rámci ontogenetického vývoje fáze vývoje myšlení: 1. Sensomotorické stadium (0 2 roky) 2. Předoperační stadium (2 6) 3. Stadium konkrétních operací (7 11) 4. Stadium formálních operací (12 ad.)

10 Utváření pojmů Slovo je nositelem významu abstraktního konkrétního. Aristoteles třídil pojmy dle obecnosti (čím je pojem obecnější, tím je větší jeho rozsah /extenze/). Lze rozlišit pojmy: a) zkušenostní (výzkumy E. Roschové) teorie prototypů, b) logické (Aristoteles). Usuzování (formální) k usuzování používáme myšlenkové operace (J. Piaget): a) logické (pravdivé/nepravdivé soudy), b) heuristické (vhodné/nevhodné). Logické operace: Indukce: postup od jednotlivého k obecnému, jádrem A) abstrakce: vyčlenění podstatných vlastností jevů B) generalizace (zobecnění): pátráme po obecném pravidlu pro určitou skupinu jevů. Dedukce: z obecného prav. vyvodíme záv. o jednotlivém Komparace (srovnání): zjišťování podobností a rozdílů Analýza: rozklad celku na části. Syntéza všechny jsou nezbytné pro utváření pojmů. Rozhodování heuristické myšlenkové postupy (A. Tversky a D. Kahneman) Rozhodování: proces výběru mezi několika možnostmi. Faktory: Subjektivní užitek a pravděpodobnost Nejsou přísně logické, jsou zkrácené, vedou k určitému závěru, aniž by se vyhodnocovaly všechny možnosti. Heuristické postupy se používají hlavně v běžném životě. Tím se liší od algoritmů systematický vzorec usuzování, vyhodnocuje všechny možnosti. Př. Anagram ŠMY. A. Tversky a D. Kahneman (Judgment under Uncertainty, Heuristics and Biases, Science, 1974): lidé se neřídí v běžném životě pouze logickými pravidly.

11 Rozhodování druhy heuristických myšlenkových postupů 1. Etapovitéřešení problémů: srovnání výchozího a cílového stavu. 2. Usuzování na základě analogie: v medicíně. 3. Typické reprezentativní příklady (representativness heuristic): přisuzujeme událostem, které jsou reprezentativní/typické pro určitou třídu, vyšší pravděpodobnost výskytu. 4. Strategie založená na dostupných informacích (availability heuristic): události odhadují podle toho, jak snadno/obtížně získají související informace z LTM, dostupnost se může zakládat též na četnosti výskytu.