Obsah / Content Rexter 01/2014

Transkript

1

2 Obsah / Content Rexter 01/2014 ČLÁNKY / ARTICLES Akce D.O.S.T.: příklad radikálního konzervatismu Jan Hanzelka, Josef Smolík 1 Analýza on-line sítě české krajní pravice The network analysis of the Czech far-right on-line network 41 Jiřina Avukatu, Petr Lupač Dělnická strana sociální spravedlnosti: terénní výzkum krajněpravicové strany The Worker s Party of Social Justice: Field Research of the Extreme Right Party 75 Miloš Dlouhý, Pavla Brejchová, Antonín Háka Konceptualizace militantní demokracie a její aplikace v praxi The Conceptualization of Militant Democracy and Its Application 133 Štefan Danics

3 RECENZE / REVIEWS Jakub Holas, Politický radikalismus a mládež, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2013 Michal Kučera 161 Štefančík, R., Macháček, L., Poláková, E., Kluknavská, A., Bieliková, M., Pétiová, M., Janková, M., Šrámek, L`. Pravicový extrémizmus a mládež na Slovensku. Tribun EU, Brno, Petra Papiežová Vejvodová

4 Akce D.O.S.T.: příklad radikálního konzervatismu Autor: Jan Hanzelka, Josef Smolík Abstract Action D.O.S.T. as an example of radical conservatism, The focus of this study is the politics of the extreme right in the Czech Republic. The study Action D.O.S.T. as an example of radical conservatism is focused on the analysis and description of the civic association Action D.O.S.T. The theoretical part of study presents the basis terminology (right wing, radical conservatisms etc.). Based on theoretical framework and using qualitative methodology research, it will be decided whether this association can be considered as an example of radical conservatism or not. Likewise, the article will focus on the organization, ideological background, cooperation with others entities and basic political attitudes and norms of association. Keywords Action D.O.S.T., case study, conservatism, nationalism, radicalism 1. Úvod V akademickém prostředí, ale i politickém či mediálním, se otázkám krajní pravice věnuje velká míra pozornosti (viz Mareš 2003; Danics 2003; Charvát 2007; Bastl a kol. 2011). Většinou se však tato pozornost zaměřuje na problematiku krajněpravicových politických stran (srov. Rataj 2007; Smolík 2013). Přestože se někteří autoři věnují i jiným aktérům krajní pravice (teroristickým organizacím, subkulturám, médiím), obecně lze konstatovat, že občanským sdružením je věnována pozornost jen minimálně (srov. Lylová 2000; Damek 2012). V posledních několika letech je jedním z nových občanských 1

5 sdružení v prostředí krajní pravice Akce D.O.S.T., přičemž se do pozornosti veřejnosti dostává díky mediálním kauzám, jednotlivým demonstracím či ideovým střetům s odpůrci z levé části politického spektra (srov. Krenar 2012; Kříhová 2012). S Akcí D.O.S.T. je často spojován fenomén tzv. radikálního konzervatismu, který je v kontextu české politické scény marginální, nicméně euroskeptické postoje mohou zaujmout určitou část veřejnosti, 1 která se neztotožňuje s prosazovaným vývojem Evropské unie (dále jen EU). Základním cílem tohoto textu tedy je realizovat analýzu Akce D.O.S.T. na jejímž základě by bylo možno občanské sdružení hlouběji představit a rozhodnout o jeho (ne)přiřazení k radikálně konzervativnímu proudu české krajní pravice. Při podrobnější analýze Akce D.O.S.T. se zaměříme na konkrétní rysy radikálního konzervatismu a zhodnotíme, zda a do jaké míry jsou naplněny. 2. Vymezení krajní pravice Krajní pravici můžeme nejlépe pochopit jako tzv. stranickou rodinu, která je definována především společnými historickými kořeny a s tím souvisejícím ideověprogramovým profilem, popřípadě členstvím v nadnárodních stranických strukturách (Strmiska a kol. 2005: 30; Kopeček, Hloušek 2010: ). Krajněpravicová rodina je pak z celé škály politického spektra nejproblematičtější v tom, že společné znaky se hledají pouze velmi obtížně, a to především kvůli její nesourodosti a velké ideové fragmentaci 2 (např. Bastl a kol. 2011: 200; Dočkalová 2007: 64; Rataj 2007: 268; Strmiska a kol. 2005: 38), což může být jeden z důvodů, proč je krajní pravice často, avšak často mylně 1 Podle sociologického šetření STEM si pouze 38 % občanů ČR myslí, že EU funguje na demokratických principech (Stem (2011): Pochybnosti české veřejnosti o demokratickém fungování EU, ). 2 Částečně se o to snaží autoři knihy Politické strany moderní Evropy, kteří tvrdí, že do jisté míry můžeme za společný znak považovat určitou formu antiimigračního apelu, které se však plně nerozvinul v zemích střední Evropy, jelikož zde imigrace nepředstavuje závažnější sociální problém, s tím se pojí i odpor k multikulturalismu. Druhým výraznějším znakem pak je mobilizace proti dosavadnímu politickému establishmentu (Strmiska a kol. 2005: 39). 2

6 ztotožňována s extremismem 3, neofašismem, neonacismem, populismem atd. a dochází k záměně těchto pojmů (Dočkalová 2007, 64, Kopeček a Hloušek 2010: ). Nejlépe je tento rozpor doložitelný na příkladu tzv. krajněpravicového populismu, 4 který byl vždy velmi viditelný na veřejnosti, následkem čehož někteří autoři začali ztotožňovat populismus s nacionalismem a krajní pravicí obecně (viz Havlík, Pinková a kol. 2012: 17). Obsáhleji se krajněpravicovým stranám ve spojitosti s populismem věnují například Betz v knize Radical Right-Wing Populism in Western Europe (1994) nebo Mudde v knize Populist Radical Right Parties in Europe (2007), jedná se ale pouze o část krajněpravicové rodiny, která si přivlastnila populismus jako jednu za svých základních charakteristik. Tento problém se podařilo vystihnout autorům knihy The Constitutive Ambiguity of Populism, když tvrdí: Mnoho krajněpravicových stran není populistických a mnoho populistických hnutí je příliš specifických, heterogenních či eklektických na to, aby mohly být zahrnuty do krajní pravice [ ] (Mény a Surel cit. dle Dočkalová 2007: 64). Někteří autoři pak populismus vnímají spíše jako metodu oslovování veřejnosti než jako ideologický znak a bylo by tedy mylné populismus ztotožňovat a priori s krajní pravicí, jakožto i s jinou stranickou rodinou (srov. Fiala 1998, Mareš 2003, Kupka, Laryš a Smolík 2009). Albertazzi a McDonell (podle Havlík, Pinková a kol. 2012: 18) dokonce považují definování populismu jako daného znaku krajní pravice za velmi zavádějící. Podobné výhrady pak můžeme ve větším či menším měřítku 3 Termínu extremismus využívají i státní orgány (Ministerstvo vnitra ČR, Bezpečnostní informační služba, Policie ČR ad.). Pro konkrétní trestné činy se v bezpečnostní komunitě využívá i označení kriminalita s extremistickým podtextem (viz Chmelík a kol. 2012). V současnosti se však odvíjí i debaty ohledně změny této terminologie, protože dlouhodobě je zřejmé, že pojem trestná činnost s extremistickým podtextem, extremistická kriminalita apod. jsou pojmy neudržitelnými a značně omezujícími. Diskusní otázkou zůstává, zda by MV ČR a Policie ČR při vyhodnocování trestné činnosti neměly přistoupit ke změně terminologie a uzpůsobit ji tak, aby a priori nebyla selektivní vůči potenciálním obětem nenávistně motivovaných projevů a činů (Vegrichtová 2012: 9). V politologické komunitě se pracuje i s termínem protiextremistická politika. Danics definoval tyto principy protiextremistické politiky takto: proporcionalita, proaktivnost, derogačnost, preventivnost a komplexnost (podrobněji viz Danics 2009, 28 38, srov. Mareš 2012, 9 10). 4 Mimo krajněpravicového populismu se můžeme setkat například s populismem agrárním, národním (taktéž nacionálním) či sociálním (viz Havlík, Pinková a kol. 2012: 9). 3

7 nalézt i u ostatních často zmiňovaných znaků, které jsou ztotožňovány s krajní pravicí, jako je neonacismus, neofašismus nebo extremismus a radikalismus, u nichž navíc narážíme na další problém, a tím je terminologická nevyhraněnost a zaměnitelnost jednotlivých pojmů (viz Mareš 2003). Tyto charakteristiky neodmyslitelně patří k určitým subjektům krajní pravice, ale bylo by chybou, pokud by se staly předmětem zobecňování na celou stranickou rodinu krajní pravice. Z tohoto důvodu můžeme v krajní pravici identifikovat jednotlivé podskupiny, které se od sebe mohou velmi výrazně lišit. Příklad takovéhoto rozdělení nalezneme v knize Krajní pravice a krajní levice v ČR (viz Bastl a kol. 2011: 12), ve které autoři rozdělují krajní pravici na část neofašistickou, neonacistickou a část nacionální. Tabulka 1: Členění krajní pravice v ČR. Table 1: Classification of the extreme right in the Czech Republic. Krajní pravice v ČR Neonacismus Nacionalismus Neofašismus Tradicionalistický Moderní white power primitivní Svatováclavský Katolický protireformační Kališnický Národovecký Zdroj: podle Bastl a kol. (2011), Mareš (2003, 2012) Rataj (2006) pak nabízí alternativní rozdělení nacionalismu, do kterého zahrnuje tři proudy, a to integrálně národní proud, integrálně katolický nacionalistický proud a neonacistický proud. První dva proudy integrálně národní a integrálně katolický pak Rataj (2007) řadí k radikálnímu konzervatismu. 4

8 Tabulka 2: Krajně pravicový nacionalismus v ČR. Table 2: Far-right nationalism in the Czech Republic. Krajně pravicový nacionalismus v ČR Integrálně národní proud Radikální konzervatismus Integrálně nacionalistický proud katolický Neonacistický proud Zdroj: podle Rataj (2006, 2007) S touto typologií budeme dále v článku pracovat, a to především kvůli podrobnější charakteristice konceptu radikálního konzervatismu, který aplikujeme na příklad Akce D.O.S.T. V této typologii však lze najít jistý rozpor, který vyplývá z toho, že pod krajněpravicový nacionalismus autor řadí i neonacistický proud. Nacionalismus je odvozen od latinského nasci (narodit se), je především založen na oddanosti vlastnímu národu (Heywood 2005: 159), což se může dostat do konfliktu právě s neonacistickým proudem, který je založen především na rase a nikoliv na národu. Typickým příkladem je snaha českých neonacistů ztotožňovat se s německým prostředím krajní pravice, prostřednictvím historických odkazů na kolaboraci během Protektorátu Čechy a Morava (viz Bastl a kol. 2011: 142), což sám Rataj (2006) ve svém textu připouští. Byli bychom tedy pro explicitnější oddělení neonacistického a nacionální proudu. 3. Vymezení radikálního konzervatismu Konzervatismus, resp. konzervativní hodnoty jsou často dávány do souvislosti s krajní pravicí, což se odvíjí i v zahraničních diskusích a odborných polemikách (srov. Ignazi 2010: 12 15). 5 Aniž bychom chtěli tyto debaty rozvíjet, je třeba upozornit, že těžištěm 5 Kořeny radikálního konzervatismu jsou spojována s takovým jmény jako např. Maestre, Bonalt, Maurras, Guenon či Vola (blíže viz Ignazi 2010: 13). 5

9 našeho pohledu na Akci D.O.S.T. je koncept radikálního konzervatismu. Než přejdeme ke konkrétnější definici konceptu radikálního konzervatismu, měli bychom odůvodnit jeho výběr, jakožto senzibilujícího konceptu, jenž bude aplikován na příklad Akce D.O.S.T. Koncept byl vybrán na základě zběžné analýzy (především písemných výstupů D.O.S.T.), jež předcházela samotnému výzkumu a která zběžně potvrdila, že Akce D.O.S.T. se názorově pohybuje v ústavním rámci ČR a nenaplňuje znaky antisystémovosti, jako je negace demokratického zřízení nebo akceptace násilí jako prostředku politického boje. 6 Tím se nám tedy zúžil krajněpravicový okruh, do kterého bychom D.O.S.T. mohli zařadit, o neonacistickou a neofašistickou krajní pravici a reálně tak můžeme uvažovat o přiřazení ke skupině radikálního konzervatismu. Považujeme pak za důležité upozornit na jisté napětí, které můžeme vnímat uvnitř tohoto konceptu a které může na první pohled působit jako oxymóron mezi slovy radikální a konzervatismus. Dle Mareše obecně zahrnujeme do pravicového radikalismu [ ] konglomerát nacionalistických, tradičně konzervativních, autoritářských a reakčních, někdy i liberálních a plebiscitních pozic. Radikálněpravicové pozice jsou v první řadě antepozicemi proti moderně [ ] (Mareš 2003: 21). U pravicového radikalismu tedy lze nalézt snahy prosazovat tradičně konzervativní hodnoty. Proti tomuto názoru se ale staví Miller, který zastává zcela opačný postoj, když namítá, že: Pravým protikladem radikalismu je konzervatismus s názorem, že politická akce může vylepšit životní podmínky jen velmi málo (Miller 2003: 399). Jak však Mareš upozorňuje a my se k jeho názoru přikláníme, nemusí být takovéto vymezení vztahu mezi konzervatismem a radikalismem zcela jednoznačné, například Minkenberg argumentuje tím, že současné sociální proměny v západní společnosti mohou plodit snahy o konzervování tradičního nacionalismu právě radikalismem, který zde naplňuje svou podstatu návratu ke kořenům (Mareš 2003: 35). Část představitelů konzervatismu tedy byla do své radikální formy dotlačena sociálně-politickým vývojem, kterým prošla západní společnost v posledních letech. Minkenberg k tomu ve své knize The Radical Right in Europe: An Overview uvádí, že klíčovou událostí pro země střední a východní Evropy byl 6 To potvrdil i následný výzkum a rozhovory s členy vedení Akce D.O.S.T. 6

10 rok 1989 a následné dynamické sociální a ekonomické změny, které měly za následek nové přeskupení a rekonstrukci politického spektra (Minkenberg 2011: 12 13). Výsledkem této třetí vlny krajněpravicového radikalismu v Evropě pak byl mimo jiné právě i přesun konzervativních postojů do radikálnějších pozic (viz Minkenberg 2011). Za tyto společenské tlaky pak můžeme považovat zejména relativizaci hodnot, globalizaci nebo multikulturní tendence, které nabourávají pojetí společnosti stojící na tradičních strukturách rodiny, církve či národa (Rataj 2007: 267). Mudde (2007) však upozorňuje na velmi obtížně uskutečnitelné určení toho, co patří k tradičnímu konzervatismu ve smyslu, v jakém ho vnímá například Miller, a naopak toho, co patří ke konzervatismu radikálnímu; co je tradičně konzervativní v jedné zemi, v druhé může být považováno za názory radikální. Nyní si tedy můžeme podrobněji charakterizovat koncept radikálního konzervatismu, ze kterého budeme v této práci vycházet. K tomu nám poslouží vymezení a typologie Rataje (2007), kterou uveřejnil ve svém textu Návraty radikálního konzervativizmu v České republice. Rataj zařazuje radikální konzervatismus v ČR ke krajní pravici, přičemž však zastává ústavně konformní postoje, byť s latentními tendencemi k antisystémovému vybočení (viz Rataj 2007: ). Následně vymezuje jedenáct specifických znaků radikálního konzervatismu: 1. Negace demokratických svobod a hodnot elementární rovnosti buď absolutně, či v současném evropském pojetí, které má liberální charakter; požadavek ústavní reformy obsahující antisystémové prvky. 2. Antiindividualismus, nadhodnocení zájmů národní či religiózní kolektivity. 3. Konzervativní integrální pojetí národa či rasové pojetí národa, aktivní nesnášenlivost k etnickým menšinám a přistěhovalcům, proti kosmopolitismu, otevřené, občanské, multikulturní společnosti i proti demokratickému národnímu povědomí a identifikaci. 4. Národní centralizovaný, silný, suverénní stát, nezávislý na nadnárodních institucích, odpor k evropské integraci a EU. 5. Ekonomický nacionalismus. 6. Národněsociální paternalismus a solidarismus. 7

11 7. Hodnotový tradicionalismus integrující celou společnost a odmítaní kulturní, sexuální a hodnotové jinakosti. 8. Militantní antikomunismus, antisocialismus a antiliberalismus. 9. Decizionismus. 10. Legitimizace blahodárnosti očistného násilí a konzervativního pojetí práva. 11. Aktivizační styl mobilizace zdola spojený s protestním charakterem proti stávajícím vládním či opozičním elitám (viz Rataj 2007). 4. Výzkumná strategie a metodologické ukotvení Jako metodologická strategie byl vybrán kvalitativní výzkum, který nám umožňuje získat podrobný popis a vhled při zkoumaní jedince, skupiny, události či fenoménu a rovněž pomáhá i při počáteční exploraci daného problému (Hendl 2005: 52 53). S tím se však pojí i některé limity výzkumu. Tím nejzřetelnějším je problém při zobecňování výsledků z důvodu práce jen s omezeným počtem jedinců. Problematická často bývá i neprůhlednost metod při výběru vzorku a následné analýzy dat. Posledním problémem, se kterým se můžeme setkat, je ovlivnění práce osobními preferencemi výzkumníka. V následujícím odstavci tedy věnujeme několik řádků zaměřených na reflexi těchto problémů přímo ve vztahu k tomuto textu. Co se týče problému zobecňování výsledků, tento text si neklade za cíl vytvářet rozsáhlejší teorie, s čímž souvisí zvolený přístup případové studie, která by nám spíše měla do hloubky popsat a analyzovat námi definovaný případ, přičemž získané poznatky by měly přispět k výzkumu krajněpravicového spektra politiky. Problém neprůhlednosti metod při sběru a analýze dat se budeme snažit minimalizovat v samostatných kapitolách, vztahující se k těmto postupům, ve kterých budou metody co možná nejpřehledněji představeny. Problém zkreslení výzkumu osobními preferencemi výzkumníka pak jen těžko vyloučíme, ale pokusíme se ho minimalizovat přihlédnutím k nejčastějším zkreslením námi používaných metod a co možná nejpřehlednějším postupem argumentace závěrů. 8

12 4.1 Zvolený přístup Po zvolení výzkumné strategie následuje zvolení přístupu, který v námi navržené práci odpovídá případové studii. Případovou studii můžeme charakterizovat, jako [ ] podrobný popis a rozbor jednoho nebo několika málo případů. Základní výzkumnou otázkou je, jaké jsou charakteristický daného případu nebo skupiny porovnávaných případů (Hendl 2005: 103). Přeneseme-li definici na náš konkrétní příklad, pak budeme hledat základní charakteristiky jednoho případu, který bude ohraničen objektem, a to občanského sdružení Akce D.O.S.T. (viz Drulák a kol. 2008: 33), bude se tedy jednat o případovou studii deskriptivního charakteru (Hendl 2005: 103). Problémem, se kterým se u případové studie často setkáváme, je výběr rozsahu sběru dat, což má za následek obtížné určení rozsahu studie. Dle Hendla se pak tento problém dá řešit zavedením senzibilizujícího konceptu, který nemá jednoduše operacionalizovatelný tvar, ale který nám pomůže zaostřit a usměrnit výzkum do konkrétní podoby (Hendl 2005: 110). Podobný přístup pak popisuje i Drulák v podobě disciplinované interpretativní studie (Odell 2004: 59, srov. Drulák a kol. 2008: 34), která využívá teorie či konceptu k identifikování proměnných v rámci případu. Pro tento text tuto funkci splňuje koncept radikálního konzervatismu. 4.2 Metody získávání dat S přístupem kvalitativní případové studie se pak pojí nejčastěji tři typy způsobů získávání dat, a to interview, pozorování v terénu a analýzu dokumentů (viz Merriam 2009: 203). Konkrétně tyto metody rozpracoval Hendl, který člení metody sběru dat v kvalitativním výzkumu do čtyř kategorií. 9

13 Tabulka 3: Metody kvalitativního výzkumu. Table 3: Qualitative research methods. Metoda Vlastnost Výhoda Pozorování Další období kontaktu Pochopení subkultury Texty a dokumenty Rozbor významu, organizace a použití Teoretické porozumění Interview Relativně nestrukturované Porozumění zkušenosti Audio- a videozáznamy Přesná transkripce přirozených interakcí Porozumění průběhu interakcí Zdroj: dle Hendl (2005: 50; srovnej Disman 2000: 298) Pro potřeby našeho výzkumu byla zvolena interview, respektive strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami, jehož nespornou výhodou je snadnější lokalizace stejných tematických oblastí rozhovoru, které usnadňuje následné kódování a analýzu. Další zásadní výhodou, pro kterou byl tento typ vybrán, je jeho vhodnost v případech, kdy nemáme možnost interview opakovat a jsme v délce rozhovoru časově omezení. Nevýhodou tohoto typu rozhovoru je nemožnost flexibilně reagovat na změnu respondentů a prostředí. Za účelem alespoň částečného snížení tohoto deficitu byla použita sondážní strategie za pomoci nápomocných otázek a nonverbální konverzace (viz Hendl 2005: 171). Otázky obsažené v interwiev byly dvojího druhu, a to zaměřující se zaprvé na znalosti respondenta a zadruhé na jeho názory a postoje. Jako sekundární, podpůrný zdroj informací pro orientaci v problematice pak byly použity dokumenty a vyjádření z oficiálních internetových stránek D.O.S.T. ( 4.3 Metoda výběru vzorku Pro účely výběru respondentů k interview byla použita technika sněhové koule ( snowball sampling nebo snowball technique ). Tato technika se používá nejčastěji při 10

14 identifikaci populace menších, uzavřených skupin (nejedná se však o reprezentativní vzorek a spíše bychom ji mohli zařadit k metodám konstrukce účelového vzorku). Technika spočívá především v navázaní kontaktu s osobou gatekeepera, který má námi definovanou vlastnost a vede nás k dalším členům cílové skupiny (Disman 2000: 114). Přeneseme-li tuto metodu na náš konkrétní příklad, tak touto osobou byl Michal Semín, který byl předsedou Akce D.O.S.T. a nedalo se pochybovat o jeho podílu vedení (jak organizačním, tak ideovým). Prvotní navázaní kontaktu proběhlo na akci Prezidentské hovory, pořádané tímto občanským sdružením, konané 18. října 2012, 7 kde byl požádán o spolupráci při výzkumu. Následně proběhlo interview a Semín byl vyzván o doporučení dalších reprezentativních osob, 8 které se podílejí na vedení Akce D.O.S.T. Teoretické nasycenosti pak bylo dosaženo v okamžiku, kdy všichni respondenti uváděli jména členů vedení organizace, jejichž výpověď již byla ve výzkumu zohledněna. 4.4 Zpracování a analýza dat Přepisy rozhovorů byly provedeny pomoci doslovné transkripce 9, která však byla částečně stylisticky upravena a očištěna například od hovorových výrazů, dialektů a chybné větné skladby. Z důvodu soustředění se při analýze na obsahově-tematickou rovinu zde touto úpravou nedošlo k žádnému zkreslení. Považujeme však za důležité na tuto skutečnost upozornit zejména pro případ převzetí rozhovoru nebo jeho částí k účelům dalšího výzkumu. Následovalo kódování, při kterém byly využity všechny tři typy, a to 7 Akce D.O.S.T. (2012): Prezidentské hovory 2012 ( Co se týče otázek etiky a ochrany soukromí, všichni účastnici výzkumu byli s tématem a cíli práce seznámeni, zúčastnili se zcela dobrovolně a k výzkumu dali informovaný souhlas (viz Punch 2008: 87, Walker 2013: 57). Na začátku bylo požádáno o povolení zvukového záznamu rozhovoru. Během celého výzkumu byly dodržovány všeobecné etické podmínky výzkumu Social research Association (viz Social research association (2005): Etický kodex Respect, code.pdf, ). 9 Přepisy všech použitých rozhovorů jsou k dispozici u hlavního autora článku. 11

15 otevřené, axiální i selektivní (viz Strauss, Corbinová 1999). Analýza orientovaná na případ uvažuje o subjektu výzkumu jako celistvé entitě a hledá asociace, příčiny a následky uvnitř příkladu. Tento typ je vhodnější pro hledaní specifických a konkrétních konfigurací (Hendl 2008: ). Analýza se pak řídila předem danými cíly práce tzv. prestrukturovaná případová studie (viz schéma), kdy má výzkumník jasnou představu o požadovaných datech a postupně se závěry vyvíjejí do finální podoby. Tomu odpovídá i systém sběru a vyhodnocovaní dat, které probíhá souběžně (Hendl 2008: ). Schéma 1: Prestrukturovaná případová studie. Scheme 1: Pre-structured case study. Zdroj: Hendl (2008: 227) 5 Akce D.O.S.T. Akce D.O.S.T. má v současnosti podobu občanského sdružení, této formě však předcházela iniciativa petičního charakteru, která se zakládala především na dokumentu Manifest D.O.S.T., ten byl zveřejněn 7. listopadu (Červenka 2013). V názvu manifestu se objevil poprvé i symbolický název D.O.S.T., který je složen z počátečních písmen slov důvěra, objektivita, solidarita a tradice (Semín 2013). Iniciátorem a původcem myšlenky sepsání určité formy prohlášení byl Petr Bahník, který společně s Michalem Semínem a Jiřím Hejlkem, navrhl základní parametry budoucího manifestu (viz Bahník 2013; Semín 2013). Na konečné podobě se však podílelo okolo desíti osob z okruhu známých výše zmíněných iniciátorů včetně nynějšího tajemníka Akce 10 Akce D.O.S.T. (2007): Manifest D.O.S.T.,

16 D.O.S.T. Františka Červenky (Červenka 2013). Důvodů ke vzniku manifestu bylo několik. Ve zkratce můžeme identifikovat 1) důvody vycházející z aktuální politické situace a 2) důvody vycházející z dlouhodobějších trendů. Důvody, které měly své kořeny v tehdejší aktuální politické situaci, byly spojeny především s problematikou projednávání a ratifikace Lisabonské smlouvy a přijetí Antidiskriminačního zákona, což považoval Michal Semín za snahy [ ] klestit občanské svobody a také vnést do společenského života chaos a sociálně inženýrské projekty (Semín 2013), které prosazovala koalice Topolánkovy vlády složená z Občanské demokratické strany (ODS), Křesťanské a demokratické unie Československé strany lidové (KDU-ČSL) a především Strany zelených (SZ), kterou vedení Akce D.O.S.T. považuje za (cit.) neomarxistickou stranu a avantgardu havlismu 11 (Semín 2013; Červenka 2013). Dalším souvisejícím důvodem byl pocit nespokojenosti, který vycházel z absence relevantní, silné konzervativněpravicové strany, respektive pocit nespokojenosti s vývojem ODS po odchodu Václava Klause a jeho nahrazení Mirkem Topolánkem (Červenka 2013). Druhou motivací, která vycházela z dlouhodobých trendů, byla snaha vytvořit radikálněji orientovaný konzervativní proud ve společnosti, který zde dle Petra Bahníka dlouhodobě chyběl (Bahník 2013), ve spojitosti s [ ] nechutí těch tradičněji zakotvených občanů nechat za sebe mluvit takzvanou občanskou společnost, institucionalizovanou v takzvaných NGOs. (Bahník 2013) a vytvoření tak protiváhy liberálně se orientujícím organizacím. Snahy o vytvoření silnějšího proudu zdola, společně s pocitem ztráty důvěry v politické strany, který Bahník považoval za velký problém v české společnosti, byly i hlavními důvody proč byla zvolena forma občanské iniciativy, která by umožnila sjednocení konzervativně laděné veřejnosti pod jednotné vyjádření (viz Bahník 2013). Pro potřeby oslovení co největšího počtu signatářů se iniciátoři snažili najít vhodný názorový a hodnotový průsečík, který by postihl co možná nejširší názorové spektrum v rámci radikálně konzervativního proudu. Jednotliví iniciátoři pak sami o sobě zastávali různé názory a postoje, které mj. i veřejně prezentovali, a které se následně promítly do 11 Více se kritice SZ a havlismu ze strany Akce D.O.S.T. budeme věnovat při aplikaci konceptu radikálního konzervatismu, přesněji v bodu zabývajícím se protestním charakterem proti stávajícím vládním či opozičním elitám. 13

17 samotného Manifestu. 12 Dle Bahníka, který (jak tvrdí), se snažil prosadit do manifestu problematiku občanských práv a povinností, můžeme identifikovat důraz zákládající se na tradičních křesťanských hodnotách ve spojení s etickými otázkami, který prosazoval Michal Semín a v neposlední řadě důraz na vymezení se proti utvoření jediného multikulturního světového názoru 13 a s důrazem na ekonomické svobody, které chtěl v manifestu zohlednit Jiří Hejlek (Bahník 2013). Cíle Manifestu, jak už bylo naznačeno výše, tedy můžeme shrnout do dvou hlavních bodů: 1) Prvním, který reagoval na aktuální situaci, bylo vyjádření nesouhlasu s tehdejší politickou situací prezentovanou zejména prostřednictvím přijetí Lisabonské smlouvou a Antidiskriminačního zákona. 2) Druhým cílem, který měl své kořeny v dlouhodobějším vývoji, pak bylo posílení konzervativní pravice v občanské společnosti prostřednictvím rozsáhlejší iniciativy zdola, která by sjednocovala co možná největší počet aktérů, kteří kladou důraz na konzervativní hodnoty a tradice. Tyto cíle pak odkazují na pilíře, na kterých Akce D.O.S.T. staví svůj program, a to 1) obrana státní suverenity a 2) podpora tradičních hodnot (Červenka 2013; Bahník 2013). 5.1 Od iniciativy Manifestu D.O.S.T. k Akci D.O.S.T. Posun od podpisové iniciativy Manifestu D.O.S.T. k občanskému sdružení Akce D.O.S.T. nebyl dle iniciátorů dopředu nijak plánován a spíše se vyvinul postupnou aktivitou signatářů. Manifest v jeho počátcích podepsalo okolo jednoho sta osob a začaly se pořádat 12 Akce D.O.S.T. (2010a): Otevřený dopis signatářů Manifestu D.O.S.T. Radku Johnovi, Akce D.O.S.T. (2007): Manifest D.O.S.T.,

18 pravidelné konference, na kterých byl dán signatářům prostor vyslovit svůj názor v souvislosti s dalším směřováním iniciativy. Roku 2009 se na takovéto konferenci iniciativy projevil silný názorový proud, který by uvítal přesun od vyjadřování názorů formou prohlášení k aktivní, přímé účasti a organizaci demonstrací, pochodů a veřejných akcí, které by byly více vidět na ulici (Červenka 2013; Bahník 2013). Příležitost k tomuto posunu ve směřovaní iniciativy nastala velmi záhy ve spojitosti s bojem o Lisabonskou smlouvu (Červenka 2013). První velké akce iniciované lidmi z okolí manifestu, ve spolupráci s dalšími 23 organizacemi (za všechny jmenujme Stranu svobodných občanů, Konzervativní stranu nebo občanské sdružení Hnutí pro život), proběhly ve dnech 17. a 24. září 2009 a nesly název Svoboda pro Irsko. Demonstrace měly vyjádřit podporu Irsku v otázce odmítnutí Lisabonské smlouvy a opakování referenda. Obou akcí se v součtu zúčastnilo okolo 500 až 600 demonstrujících 14 (Červenka 2013). Následovala další, největší akce, kterou iniciativa okolo Manifestu D.O.S.T. organizovala, a to Pochod na Hrad 15, konaný 3. října 2009, který měl demonstroval podporu, jež stojí za Václavem Klausem v otázce ratifikace Lisabonské smlouvy. František Červenka tuto situaci charakterizoval takto: Viděli jsme, že je na něho tvořen obrovský nátlak ze strany médií i z části havlistické veřejnosti a snažili jsme se to nějak odstínit a ukázat, že tu jsou lidé, kteří stojí za prezidentem a kteří si nepřejí podpis Lisabonské smlouvy [ ] (Červenka 2013). Tyto dvě akce hrají ve vývoji Akce D.O.S.T. významnou roli, jelikož při jejich organizaci se dle Červenky iniciativa zaktivizovala a vybudovalo se tvrdé jádro D.O.S.T., které se následně přetransformovalo 1. února 2010 do občanského sdružení (viz Červenka 2013). 16 V této transformaci hrál klíčovou úlohu Ladislav Bátora, který se stal v té době 14 Akce D.O.S.T. (2009a): Svoboda pro Irsko, Akce D.O.S.T. (2009b): Pochod na hrad, Ministerstvo vnitra (2013): Seznam občanských sdružení MV,

19 signatářem manifestu a aktivně se začal zapojovat do organizace iniciativy. Důvodem pro pozdější zvolení Bátory za předsedu sdružení byla především možnost navázání společenských kontaktů přes jeho osobu, které nasbíral dlouhodobým působením ve státní správě a bohatou politickou minulostí s jinými subjekty, a to jak ve sféře politické, ekonomické i zahraniční spolupráce, což bylo spojeno s jazykovou vybaveností a organizačními schopnostmi (Bahník 2013, srov. Krenar 2012: 9; Smolík 2013: 217). Bátora a s ním i celá Akce D.O.S.T. se dostali do povědomí širší veřejnosti především kauzou tzv. bátoriády 17, rozruchem okolo Bátorovy funkce na Ministerstvu školství. Následný mediální obraz a politické rozpory, které byly s Bátorou spjaty, měly za následek jeho odchod 8. prosince 2011 z vedení Akce D.O.S.T. a jeho nahrazení Michalem Semínem po zvolení výborem Akce D.O.S.T. začátkem prosince (srov. Bahník 2013). Motivačních faktorů vytvořit občanské sdružení bylo několik. Jedním byl důvod organizační, jelikož do doby založení občanského sdružení za veškeré akce iniciativy odpovídaly fyzické osoby a založení občanského sdružení mělo mít zaštiťující funkci pro další činnost a především pro komunikaci se správními orgány, občanské sdružení mělo být tedy především servisní organizací (Semín 2013; Bahník 2013), která měla sloužit k organizaci akcí signatářů. Jako další důvod Červenka i Bahník uvádí možnou hrozbu infiltrace ideovými protivníky, kteří by pak mohli ovlivňovat chod iniciativy. Tomuto problému 17 Na počátku celé kauzy stál Petr Hájek, který ministru Josefu Dobešovi Bátoru doporučil na pozici náměstka. Bátora byl následně označován za fašistu a neonacistu (například Urban 2011; Halík 2011), ve spojitosti s jeho dřívější účasti ve volbách pod hlavičkou Národní strany (NS). Tyto nálepky však byly jak z hlediska politologického, tak i právního do značně míry přehnané (Smolík 2011: 19; Kopeček 2012: 269). NS můžeme zařadit k nacionálnímu, respektive, radikálně národoveckému proudu, nikoliv k fašistickému (viz kapitola Vymezení krajní pravice), a rovněž nejsou známy žádné extremní antidemokratické postoje, které by Bátora zastával (viz Smolík 2011: 20). Bátora se následně dostal do střetu jak s médii, tak s politiky, a to především s Karlem Schwarzenbergem, s kterým si vyměnil několik velmi osobních konfrontací. Celý spor následně skončil Bátorovým odvoláním, a to především kvůli tlaku, který ohrožoval pozici ministra Dobeše (Kopeček 2012: 271). V současnosti je Bátora stále signatářem manifestu a členem občanského sdružení Akce D.O.S.T. (Bahník 2013). 18 Výbor Akce D.O.S.T. (2011): Novým předsedou Akce D.O.S.T. byl zvolen Michal Semín,

20 pak měla zabránit jistá exkluzivita členství, kdy se do vedení Akce D.O.S.T. mohli dostat pouze lidé, kteří mají oficiální členství v občanském sdružení. Členové jsou v drtivé většině případů signatáři podílející se na chodu iniciativy od počátku, tj. výše zmíněné tvrdé jádro, nebo lidé již prověření a pro vedení občanského sdružení důvěryhodní (Bahník 2013; Červenka 2013). Diskutovanou otázkou, která souvisí se založením Akce D.O.S.T., je možná návaznost na jiné subjekty. Semín i Bahník odmítají přímou návaznost na jakýkoliv subjekt po i před rokem 1989 (Semín 2013; Bahník 2013). Červenka však vidí určitou programovou i personální kontinuitu ve spojení s občanským sdružením Občané proti EU, které se specializovalo výhradně na problematiku EU, což prakticky svým programem Akce D.O.S.T. pokryla (viz Červenka 2013). Dalšími organizacemi, které bychom mohli s Akcí D.O.S.T. volně spojit, patří Institut sv. Josefa, ve kterém působí Michal Semín a Lipový kříž založený Petrem Bahníkem, které mají silnější katolický charakter, což se rovněž promítá i do povahy samotné Akce D.O.S.T, ale ani zde nemůžeme mluvit o přímé návaznosti, jelikož D.O.S.T. se na rozdíl od těchto sdružení profiluje více v politických otázkách a pokrývá mnohem širší rozpětí témat. Jednou z dalších častých spekulací je možná ideová návaznost na Tea Party v USA, Akce D.O.S.T. vnímá Tea Party jako svou obdobu a možný vzor, která však vznikla později než D.O.S.T. a tím pádem je návaznost vyloučena. V budoucím vývoji by však mohly hrát metody a strategie Tea Party určitou roli jako inspirace pro Akci D.O.S.T. (Červenka 2013; Bahník 2013; Koutník 2011). Nemůžeme tedy jednoznačně poukázat na jasnou návaznost, jelikož D.O.S.T. ideově čerpá z mnoha subjektů, které se pohybovaly v konzervativní, katolické či nacionální části politického spektra. 5.2 Organizační struktura Akce D.O.S.T. není svým charakterem organizace, která by si zakládala na široké členské základně, čemuž odpovídá horizontální organizační struktura (viz Semín 2013). Sdružení vyvíjí své oficiální aktivity takřka výhradně ve Středočeském kraji, respektive na území hlavního města Prahy a neexistují žádné regionální či místní organizační struktury. 17

21 Signatáři Manifestu D.O.S.T., jejichž podpora vychází z osobní roviny, nejsou nějakým způsobem organizování a v současnosti se jejich počet pohybuje okolo devíti set 19 (Červenka 2013). Vertikální organizační základna se pak skládá z výboru D.O.S.T., členů občanského sdružení a signatářů. Občanské sdružení navíc disponuje funkcí tajemníka (člen sdružení, nikoliv výboru), jehož funkce souvisí především s organizací Akce D.O.S.T., jeho veřejnou prezentací, přípravou shromáždění, veřejných akcí, komunikací se signatáři atd., v současné době tuto funkci vykonává František Červenka (Semín 2013; Červenka 2013). Schéma 2: Organizační struktura Akce D.O.S.T. Scheme 2: Organizational Structure of Action D.O.S.T. Výbor Akce D.O.S.T. je složen z předsedy, místopředsedy a jednoho člena sdružení, přičemž je volen na setkání členů Akce D.O.S.T. (viz Semín 2013; Červenka 2013; Bahník 2013). Výbor má na starost faktické řízení D.O.S.T.. Současné složení výboru pak kopíruje původní iniciátory manifestu, předsedou je Michal Semín, místopředsedou Petr Bahník a posledním členem výboru bez oficiální funkce je Jiří Hejlek. Počet členů občanského 19 Akce D.O.S.T. (2013a): Signatáři,

22 sdružení se pohybuje okolo stovky a jsou to především lidé z prvních signatářů Manifestu D.O.S.T., tzv. tvrdého jádra. Členství ve sdružení je, jak už bylo naznačeno výše, do jisté míry omezené a na pozvání zevnitř Akce D.O.S.T., a to především kvůli obavám z diskreditace (viz výše). Hlavní rozdíl mezi členy a signatáři se nachází v možnost volit vedení a do větší míry tak ovlivňovat chod sdružení (Červenka 2013; Bahník 2013). 5.3 Činnost, aktivity a spolupráce s jinými politickými subjekty Akce D.O.S.T. spolupracuje s celou řadou politických stran, hnutí i jednotlivců. Z důvodu rozsahu a zaměření práce se budeme věnovat jenom malé výseči ze vztahů, které sdružení udržuje s jinými subjekty, a pokusíme se nastínit hlavní problémy možné spolupráce. Obecně lze říci, že ve většině případů neexistují žádné trvalejší vazby a spolupráce je utvářena ad hoc na základě jednotlivých témat (Semín 2013; Bahník 2013). Identifikovat však lze i relativně stabilní vztahy a spojenectví, která D.O.S.T. udržuje. Aktivity sdružení můžeme rozdělit do dvou skupin. V první jsou akce diskusního charakteru a můžeme zde řadit pořádaní seminářů, přednášek a debat. Druhou skupinou jsou pak různá vyjádření, demonstrace a protesty a jde tedy spíše o oblast politického či občanského aktivismu. Do první kategorie bychom mohli zařadit především pravidelné pořádání debat s názvem Hovory na pravici. Jedná se o diskuze, které jsou obvykle pořádány každého čtvrt roku, jsou přitom zaměřeny na určité téma a přístup na tyto akce má i širší veřejnost. Mezi nejčastější oblasti diskuze patří vztah k EU, ale debaty pokrývají mnoho rozličných témat a byly věnovány i oblasti školství nebo prezidentské volbě. Častými hosty jsou především osobnosti konzervativního či euroskeptického zaměření. Jmenovat můžeme například Romana Jocha, Petra Hájka, Ladislava Jakla, předsedkyni Suverenity Janu Bobošíkovou a předsedu Strany svobodných občanů Petra Macha. Zahraničními hosty pak byli Nigel Farege bývalý předseda United Kingdom Independence Party (UKIP) 20 nebo 20 Akce D.O.S.T. (2013b): Hovory s Nigelem Faragem Pravda o Evropě,

23 britský euroskeptik John Loughland (Červenka 2013). 21, 22 Výše zmínění hosté se do značné míry účastní i v aktivitách na ulici a v podstatě korespondují s dvěma hlavními spojenci Akce D.O.S.T. v politické oblasti. Těmi jsou především euroskeptické či konzervativně laděné politické strany a pak skupina osob okolo již bývalého prezidenta Václava Klause. Z menších subjektů, se kterými Akce D.O.S.T. spolupracuje pak můžeme jmenovat různé občanská sdružení a spolky konzervativního charakteru, jako je například Výbor na ochranu rodičovských práv, sdružení Národní myšlenka nebo Občanský institut (Semín 2013). Z politických stran, se kterými Akce D.O.S.T. komunikuje, případně spolupracuje na jednotlivých akcích, je například Strana svobodných občanů, jejímž předsedou je Petr Mach, Suverenita Jany Bobošíkové a Konzervativní strana Martina Rejmana, přičemž všichni předsedové těchto stran jsou zároveň signatáři Manifestu D.O.S.T. (Semín 2013). 23 Bahník také upozorňuje, že jejich podpisy jsou čistě osobního vyjádření a nejsou projevem stran jako celku, jejichž programy se mohou do značné míry rozcházet. 24 Velká část signatářů a členů Akce D.O.S.T. je však personálně propojena právě s těmito stranami a za tyto strany rovněž kandidují ve volbách (Červenka 2013). Za zmínku stojí i několik sympatizantů 21 Akce D.O.S.T. (2013c): Hovory s Johnem Laughlandem, Zahraniční spolupráce zatím vzniká převážně na úrovni osobních vztahů a pozvání jednotlivých osobností či formou zahraniční podpory určitého postoje od podobně smýšlejících hnutí, a to zejména z Polska (Červenka 2013). Neexistuje však žádná komplexnější spolupráce. Samotné vedení Akce D.O.S.T. se často přirovnává, jak už bylo řečeno výše, k Tea Party (Červenka 2013; Bahník 2013). Semín přitom nevylučuje případnou budoucí spoluprácí s Tea Party, přičemž zatím D.O.S.T. udržuje kontakt se spolupracovníky republikánského senátora Rona Paula (Koutník 2011). 23 Akce D.O.S.T. (2013a): Signatáři, Viz například výrok Petra Bahníka: Kde jsem narazil na určité pnutí tak to nebylo na půdě D.O.S.T.u, ale mimo, v těch různých politických aktivitách, kde navzdory deklarované svobodomyslnosti vládne v hlavách některých lidí značný dogmatismus, mám na mysli zejména ve Straně svobodných občanů, kde někteří ti liberálové nebyli schopni dotáhnout svůj liberalismus v tom smyslu, že někdo je jiný svým myšlením [ ] (Bahník 2013). 20

24 z relevantnějších pravicových stran, a to TOP a ODS, kteří se stali signatáři Manifestu D.O.S.T., což vyvolalo do značné míry negativní ohlas v médiích a následně byli nařčení z příklonu k tzv. extremismu (např. Eichler 2008). Bahník vidí jako příčinu tohoto nálepkování především kritický vztah sympatizantů D.O.S.T. k EU, který je často staví do středu kritiky i ze strany vlastních stran (Bahník 2013). Akce D.O.S.T. se těmto politickým stranám přibližuje v rámci obecných debat jako jsou euroskepticismus, (tradiční) rodinné hodnoty či prosazování českých národních zájmů. Tato témata jsou společná pro většinu krajněpravicových subjektů, což umožňuje kooperaci ve smyslu společných demonstrací, petic, manifestů či společných návrhů na společenské změny atd. Můžeme tedy říct, že Akce D.O.S.T. jako názorová platforma konzervativní a euroskeptické pravice může plnit svou úlohu v těchto ohledech velmi dobře. S postupem k vyšším a náročnějším polickým cílům, které vyžadují ucelenější programatiku, se však potenciál Akce D.O.S.T. rychlé dostává na své hranice, nehledě na to, že díky velmi silné personální propojeností s těmito stranami se narušuje i vnitřní názorová integrita D.O.S.T., což bylo patrné u případu církevních restitucí. Integrační pokusy Akce D.O.S.T. zapadají do celkového koloritu krajní pravice v ČR, které lze vnímat jako tzv. paradox sjednotitele, kdy každý nový subjekt v krajněpravicovém spektru má tendence sjednocovat ostatní strany, občanská sdružení atd., přičemž tyto snahy naráží na 1) interpersonální vztahy mezi jednotlivci, 2) intrapersonálními vlastnosti jednotlivých vůdců a 3) programové odlišnosti jednotlivých subjektů (Smolík 2013: 223). Tyto problémy ve své podstatně odpovídají těm, se kterými se potýká D.O.S.T. 6 Aplikace konceptu radikálního konzervatismu V této části se pokusíme aplikovat koncept radikálního konzervatismu na Akci D.O.S.T. Základní definiční znaky které jsou navzájem do velké míry provázané charakterizoval Rataj (2007). Analýza se bude nejprve věnovat postojům hodnotovým, a to 25 Akce D.O.S.T. (2013d): Zastavme TOP 09 v podrývání české státní svrchovanosti!,

25 vztahu k hodnotovému tradicionalismu (1), liberální svobodě a hodnotám rovnosti (2), pojetí národa (3), postojům k jednotlivým ideologiím (4) a legitimitě očistného násilí (5). V druhé skupině se zaměříme na vztah ke státu, bude analyzován názor na preferovaný charakter státu (6), jeho sociální politiku a ekonomiku (7) a metody prosazovaní zájmů a vztah k elitám (8) Hodnotový tradicionalismus Než přejdeme k dalším znakům konceptu, je třeba si nejprve definovat tradiční hodnoty, na které ve svém projevu Akce D.O.S.T. často upozorňuje. Tyto hodnoty můžeme ztotožnit dle vedení Akce D.O.S.T. s hodnotami křesťanskými a západní kulturní tradicí v době [ ] kdy český národ byl ještě pevně zasazen do křesťanského kontextu (Semín 2013; Červenka 2013; Bahník 2013). Jako jedno z normativních východisek můžeme dle Bahníka považovat například křesťanské desatero, respektive sedmero přikázaní, které [ ] je závazné pro všechny lidi, kteří jsou doma v západní civilizaci (Bahník 2013). Konkrétně ale nemůžeme charakterizovat, co přesně tyto hodnoty obsahují nebo na co se zaměřují. Ve většině případů je Akce D.O.S.T. definuje na základě negace, dle jejich názoru, nevhodných jevů ve společnosti. Nejčastěji jsou například spojovány s tradičním rodinným životem, kulturou, národem, suverenitou státu atd., ale přesné vymezení není možné, což z tradičních hodnot dělá na druhou stranu velmi přizpůsobivý a pružný politický nástroj. Časové zařazení těchto hodnot do určitého období není dle vedení Akce D.O.S.T. možné, jelikož se jedná o [ ] hodnoty nadčasové, které by měly trvat, a je jedno, jestli žijeme ve století patnáctém, devatenáctém nebo dvacátém (Semín 2013). Přesto můžeme zmínit několik historických odkazů, z kterých Akce D.O.S.T. čerpá, a to osobností české historie, jako je František Palacký, František Ladislav Rieger, Karel VI. Schwarzenberg 27 nebo Karel Kramář 26 Jelikož jsou některé z Ratajových jedenácti znaků do velké míry provázané a navzájem se překrývají, rozhodli jsme pro přehlednost a konzistenci textu spojit některé znaky do jedné podkapitoly. 27 Otec současného předsedy TOP 09 a jedné z Akcí D.O.S.T. nejvíce kritizovaných osob, Karla 22

26 (Červenka 2013; Bahník 2013). K období první republiky se však váže, krom odkazu na stranu Československé národní demokracie 28 a Agrární stranu, spíše kritický postoj a s tím spojený příklon spíše k období druhé republiky 29, kde jsou vyzdvihovány především [ ] národně katolické snahy o povznesení národa v tom lidském duchu, ale v odporu k totalitním režimům, ať už nacismu, nebo komunismu a určitě i kritickém postoji k liberalismu první republiky [ ] (Semín 2013). Můžeme tedy pozorovat i ostré vymezení vůči totalitarismu a fašismu, jehož tendence jsou často Akci D.O.S.T. oponenty předhazovány. Fašismus podle Semína (2013) zneužil některých myšlenek například stavovské demokracie, ke které bych měl spíše slova vstřícná a pochopení, nebo encykliky Quadragesimo anno a některých pokusů Dollfusse v Rakousku, 30 čímž potvrzuje Ratojovo tvrzení, že: Myšlenkovou výbavu a zbraň proti parlamentní demokracii získali radikalizující se konzervativní tradicionalisté nejen v modelech různorodých autoritářských a fašistických režimů v Evropě, ale i recepcí encykliky Quadragesimo anno z 15. května 1931 (Rataj 2007: 263). Tvrdit tedy, že Akce D.O.S.T. má fašistické rysy je ať už z historického hlediska návaznosti myšlenkových idejí, tak i z hlediska reálné politické aktivity neopodstatněné. Kořeny kritiky liberální demokracie můžeme spíše hledat u uvedených zdrojů, přičemž je otázkou, do jaké míry a jestli vůbec se v Akci D.O.S.T. mohou probudit autoritativní tendence v případě větší radikalizace. V současné situaci, i kvůli vlivům euroskepticích liberálu v D.O.S.T. (viz kapitola 5.3) a prvkům zaměřeným na liberálnější pojetí svobody a svobody politického projevu, je tento vývoj nepravděpodobný. Pojetím tradičních hodnot se dostává do střetu s relativismem, což souvisí s křesťanským světonázorem a hlediskem pravého náboženství, což je dnes hledisko, které je zpochybňováno, protože žijeme v době široce Schwarzenberga. 28 Odkaz na Kramáře a Československou národní demokracii Rataj spojuje spíše s integrálně národní částí radikálního konzervatismu než integrálně katolickou nacionální částí (Rataj 2007: 260). 29 Druhou republiku Rataj považuje za jediný krajněpravicový režim v moderních českých dějinách, který se řídil z velké míry ideami českého radikálního konzervatismu (Rataj 2007: 266). 30 Jednalo se o korporativistický autoritativní režim ustanovený během roku 1933, který reagoval na rozsáhlou politickou krizi uvnitř Rakouské republiky (Strmiska a kol. 2005: ). 23

27 rozšířeného relativismu, kdy pojem pravdy je relativizován, natož pak pravdy náboženské (Semín 2013). Odpor k relativismu můžeme rovněž vnímat i v pojetí tradičních hodnot odvozených z vyšších ctností, které Akce D.O.S.T. považuje za neměnné a o jejichž platnosti nelze pochybovat. 6.2 Negace liberálního pojetí svobody a hodnot rovnosti Dalším znakem je Negace demokratických svobod a hodnot elementární rovnosti buď absolutně, či v současném evropském pojetí, které má liberální charakter. V Akci D.O.S.T. by se však charakter těchto hodnot spíše označil slovem neomarxistické než liberální. Akce D.O.S.T. neprojevuje známky absolutní negace základních demokratických svobod a hodnot a pohybuje se v ústavním rámci demokratického státu. D.O.S.T. se podle vyjádření Bahníka snaží naopak zabránit jeho změně, a chceme udržet parlamentní systém a tradiční občanské svobody a práva [ ] (Bahník 2013). Můžeme se však setkat s vyhraněnou kritikou současného liberálního pojetí, jak ho charakterizoval Rataj (2007). Přestože Akce D.O.S.T. zastává konzervativní postoje, je zde přítomný i důraz na akceptaci svobody, především v klasickém liberálně negativním pojetí. Důvodem je dle Bahníka vytvoření si prostoru pro šíření konzervativních hodnot [ ] ofenzivním přimknutím k politicky liberálním myšlenkám [ ] (Bahník 2013). Jako ohrožení je vnímána diktatura politické korektnosti a antidiskriminační agenda, která ohrožuje [ ] tradiční občanskou svobodu myšlení, projevu a vůbec politickou a ideovou pluralitu ve společnosti (Bahník 2013). Dalším faktorem ve vnímaní svobody v Akci D.O.S.T. je přítomnost mnoha liberálněji smýšlejících členů spojených například se Stranou svobodných občanů (viz kapitola 5.3), které se mimo jiné projevuje i prostřednictví rozporů uvnitř sdružení (Bahník 2013). Na rozdíl však od jiných liberálně zaměřených stran a hnutí v případě Akce D.O.S.T. nepovažuje, liberální společnost [ ] za vrchol politického snažení a ideál [ ], ale jedná se pouze o nástroj ve chvíli, kdy není nic lepšího, co by vytvořilo prostor pro šíření a práci na těch konzervativních hodnotách, etických i kulturních (Bahník 2013). Zde se tedy můžeme setkat v Akci D.O.S.T. s jistým napětím mezi konzervativním a liberálním pojetím společnosti. Tento rozpor mezi liberálním a konzervativním pojetím může, dle našeho názoru, v budoucnu 24