U n i v e r z i t a T o m á š e B a t i v e Z l í ně F a k u l t a h u m a n i t n í c h s t u d i í INSTITUT MEZIOBOROVÝCH STUDIÍ BRNO

Transkript

1 U n i v e r z i t a T o m á š e B a t i v e Z l í ně F a k u l t a h u m a n i t n í c h s t u d i í INSTITUT MEZIOBOROVÝCH STUDIÍ BRNO Bakalářská práce Brno 2011 Veronika Zourková

2 UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Institut mezioborových studií Brno Životní spokojenost ve stáří BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Halka Prášilová, Ph.D. Vypracoval: Veronika Zourková, DiS. Brno 2011

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašují, že jsem bakalářskou práci na téma Životní spokojenost ve stáří zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, která je součástí bakalářské práce. Elektronická a tištěná verze bakalářské práce jsou totožné. Brno, Veronika Zourková

4 PODĚKOVÁNÍ Mnohokrát děkuji všem, kteří mi s touto prací pomáhali, především mé vedoucí bakalářské práce Mgr. Halce Prášilové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a trpělivý přistup. Dále děkuji, Ing. Janu Hamerníkovi za konzultace a pomoc týkající se statistického zpracování dat z dotazníkového šetření. Mé poděkování patří i mé rodině za podporu a trpělivost, kterou se mnou měli nejen při psaní této práce, ale po celou dobu studia. A dále děkuji, všem těm, kteří byli ochotní se účastnit a spolupracovat na mém průzkumu. Brno, Veronika Zourková

5 OBSAH Úvod Teoretická část Pojem stáří Teorie stárnutí Biologická dimenze stárnutí Psychická dimenze stárnutí Sociální dimenze stárnutí Pohled na stáří Životní spokojenost, well-being Kvalita života a osobní pohoda Faktory podílející se na životní spokojenosti Smysluplnost lidského života Praktická část Cíl průzkumu Metodologie průzkumu Formulace a stanovení hypotéz Použitá technika sběru dat Volba vzorku Složení vzorku Popis zjištěných dat Vyhodnocení hypotéz Závěr Seznam použité literatury Přílohy

6 ÚVOD Jako téma své bakalářské práce jsem zvolila problematiku životní spokojenost ve stáří. Oblast psychologie životní spokojenosti ještě není zcela propracována, neustále se rozvíjí a objevují se stále nové poznatky. Psychologie ve snaze pomoci jedinci se zabývala spíše studiem negativních aspektů života jako je např. agrese, frustrace, distres, šikana, závislosti, zatímco oblast životní spokojenosti náleží do pozitivní psychologie, která se zabývá jevy, jako jsou štěstí, láska, spokojenost, soucit atd. V posledních několika letech se rozvijí i studium kladných charakteristik člověka a jeho života. Téma životní spokojenosti ve stáří mě velmi zaujalo, jelikož s lidmi nacházejícími se v postproduktivním věku se setkávám ve svém zaměstnání. Již několik let pracuji jako sociální pracovnice na Magistrátě města Brna na oddělní příspěvku na péči a ve svém zaměstnání se setkávám s mnoha rozličnými povahami seniorů. Potkávám seniory plné energie, spokojené, vyrovnané, se schopností nadhledu a pochopením, které často absentuje i u daleko mladších jedinců. Naopak se setkvám i se seniory, kteří jsou se vším nespokojení, negativně naladění. Zamýšlela jsem se nad tím, co je vše příčnou toho, že jeden senior je spokojený a druhý toto období prožívá negativně. Dva lidé stejného věku, srovnatelného zdravotního stavu, totožné sociální situace, rodinného zázemí se mohou cítit rozdílně a být různě spokojení se svým životem. Období stáří bývá společností hodnoceno spíše negativně v souvislosti s úbytkem sil, schopností, zpomalením a hlavně neschopností postarat se sám o sebe. Oslavováno je období mládí, dospělosti, které je spojeno s výkonem, krásou, zdatností. Ve společnosti se objevují tendence pomáhat starým lidem, ctít je, zabezpečit je s ohledem na vžitou morální povinnost. Starý člověk však není mnohdy brán jako rovnocenný, schopný partner. Ve své práci vycházím z osobního přesvědčení, že stáří je jedno z životních období, které může být prožíváno pozitivně a člověk v tomto období může být spokojen se svým životem. Cílem mé bakalářské práce je přiblížit téma životní spokojenosti ve stáří. 6

7 V teoretické části bakalářské práce popisuji období stáří, následně se zabývám procesem stárnutí v oblasti fyzické, psychické i sociální. V sociální dimenzi stárnutí se také zaměřuji na oblast spirituality a sexuality v období stáří, které bývají často opomíjeny. Neméně důležitý je pohled na stáří dnešní společnosti, což také může ovlivňovat životní spokojenost seniora. Dále v teoretické části vysvětluji pojem životní spokojenost, uvádím faktory, které se na ní mohou podílet. Se životní spokojeností úzce souvisí i smysluplnost lidského života, které věnuji poslední kapitolu teoretické části bakalářské práce. V praktické části se zabývám samotným průzkumem životní spokojenosti u seniorů v přirozeném prostředí a v domovech pro seniory ve městě Brně. Pro svůj průzkum jsem si zvolila kvantitativní metodu, formu dotazníků. Cílem mého průzkumu je porovnání životní spokojenosti u seniorů v přirozeném a institucionálním prostředí. V praktické části uvádím metodologii průzkumu, nástroj sběru dat, stanovení hypotéz. Hlavní částí je analýza průzkumu, kde zhodnocuji získaná data. 7

8 1. TEORETICKÁ ČÁST P o j e m s t áří Stáří je poslední fází ontogeneze člověka, latinsky označované sénium. Předchází mu životní období dětství, mládí, dospělosti. Tato předchozí období se promítají do období stáří. Definic stáři existuje velmi mnoho, Austad 1 dokládá kolem 300 set definic stáří. Pojem stáří je definován různorodě, některá definice je orientována spíše medicínsky, jiná spíše pedagogicky, záleží na tom kterém autorovi, na jeho profesním zaměření. Pacovský chápe stáří jako závěrečnou etapu ontogenetického vývoje, která má stejně jako jiná vývojová stádia své specifické znaky odlišující ji od jiných životních etap. 2 Kalvach uvádí, že stáří je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů modifikovaných dalšími faktory (životním způsobem, podmínkami, chorobami atd.) a je spojeno s řadou významných sociálních změn. 3 Podle Haškovcové je stáří přirozeným obdobím lidského života a je vztahováno k životnímu období dětství, mládí a k době zralosti. Je třeba si uvědomit, že stáří není nemocí, ale přirozeným procesem změn, které trvají celý život, jsou však patrné až v průběhu pozdějšího věku. 4 Stále neexistuje konsensus v medicíně ani ve společenských vědách, jak jednotně stáří definovat. 1 AUSTAD, S.N. in JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, s.7 2 PACOVSKÝ, V. in JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, s.8 3 KALVACH, Z. in JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, s.7 4 HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha: Panorama, s. 59 8

9 Pojmenování člověka prožívajícího období stáří je různorodé: geront používá odborná literatura pro nesoběstačného člověka, důchodce pojem spojený s pobíráním dávky sociálního zabezpečení, senior nejvhodnější termín, neobsahuje v sobě žádný emocionální nádech. Senior je neutrálním pojmem, který používá řada vědeckých disciplín jako je medicína, sociologie, psychologie, pedagogika, apod. 5 V soudobé společnosti jsou za seniory považovány všechny osoby věkové kategorie nad 60 let, která je spojená s hranicí odvozenou s odchodem do penze, mluvíme o kalendářním stáří. Určení hranice stáří spojené s odchodem do penze podporuje vnímat seniory jako homogenní skupinu závislých osob. Takový přístup rezignuje na biologickou, sociální, psychologickou, ekonomickou různost. Mluvíme zde o kalendářním stáří. 6 Kalendářní stáří je vymezeno dosažením určitého, arbitrárně stanoveného věku, od něhož se empiricky obvykle nápadněji projevují involuční změny. Uplatňuje se rovněž demografické hledisko, čím více seniorů ve společnosti, tím vyšší hranice stáří. 7 Periodizace kalendářního stáří dle Mühlpachra: let: období mladšího stáří (objevuje se problematika adaptace na odchod ze zaměstnání, více volného času, seberealizace), let: staří senioři (změna funkční zdatnosti, medicínská problematika), 85 a více: velmi staří senioři (sledování soběstačnosti a zabezpečenosti), nad 90 let: dlouhověkost. 8 Na rozdíl od tohoto chronologického, statického pojetí stáří se jako více vypovídající jeví tzv. dynamické pojetí stáří, které zahrnuje tři základní složky jedince: dimenzi fyzickou, psychickou a sociální. Mluvíme o funkčním pojetí stáří. Fyzická dimenze zahrnuje funkčnost orgánů, smyslů, změn tkání, struktur, přítomnost či absence nemocí, vnější tělesné změny, apod. 5 JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, s.8 6 KUBALČÍKOVÁ, K. Expertíza pro cílovou skupinu "senioři. Brno: Masarykova univerzita, s. 5 7 MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita, s MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita, s. 21 9

10 Psychická dimenze vyjadřuje kognitivní funkce, mentální funkce a emocionální složku. Významnou části jsou osobnostní rysy jedince, nazírání na sebe samého, což ovlivňuje vlastní stáří, schopnost přijetí vlastní role. Sociální dimenze představuje vztahy ke společnosti, začlenění do sociální sítě, participace ve společnosti T e o r i e s t á r n u t í Stárnutí je zákonitý, specifický, celoživotní, individuální proces. Pod pojmem stárnutí se rozumí souhrn změn ve struktuře a funkcích organismů. 10 Stárnutí je působení času na lidskou bytost. Tato neutrální definice připouští destruktivní i konstruktivní důsledky. Vhodná duševní a tělesná aktivita může zpomalit nástup funkčních změn a prodloužit aktivní věk. 11 Stárnutí je biologickým jevem. Každý živý organismus podléhá procesu stárnutí. Když si člověk uvědomil, že lidský život je konečný, začal se snažit, aby získal nesmrtelnost, nebo aby aspoň prodloužil svůj život. Objevují se dva základní trendy: snaha o prodloužení života, snaha o prodloužení aktivního věku, zmírnění příznaků stáří. 12 Stárnutí je však proces nezvratný, u každého jedince se odehrává specifickým způsobem a to v dimenzi tělesné, psychické a sociální. Procesy biologického, sociálního a psychologického stárnutí jsou na sobě vzájemně závislé, propojené. 9 KUBALČÍKOVÁ, K. Expertíza pro cílovou skupinu "senioři. Brno: Masarykova univerzita, s LANGMEIER, J; KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, a.s., s PICHAUD, C. THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál,1998.s MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita, s16 10

11 BIOLOGICKÁ DIMENZE STÁRNUTÍ Biologické stárnutí je determinováno genetickými dispozicemi, životním stylem a probíhá u každého jedince individuálně. Jde o celkový obraz změn provázejících stárnutí těla. V souvislosti s biologickým stárnutím se používá výraz biologický věk poukazuje na objektivní stav fyzického vývoje. Tělesné tkáně jako je pokožka, svaly začínají ztrácet elasticitu, trávící soustava je méně zdatná ve vstřebávání živin. Dochází k úbytku svalové hmoty. 13 Stárnutí se nevyhýbá ani smyslovým orgánům, které jsou potřeba k vzájemné interakci s okolím. Zrak Stárnoucí oční čočka ztrácí pružnost, tedy i schopnost zaostřovat. Nejčastější zraková vada ve stáří je ztráta zrakové ostrosti. Věk má také vliv na vnímání intenzity světla. Zhoršuje se periferní vidění. Sluch Nejrozšířenějším onemocněním sluchu je presbyakuze, tj. nedoslýchavost stárnoucích. Řada seniorů také trpí tinitem, tj. zvonění v uších, což způsobuje potlačení ostatních zvukových signálů. 14 Oslabení smyslových orgánů může mít nepříznivý vliv na sociální život starého člověka. Vnější pozorovatel to může chápat jako projev jejich nespolečenského chování či nástup demence, a pak se tito lidé straní ještě více společnosti. Více se stahují do sebe, vzniká začarovaný kruh. Na druhé straně existuje nebezpečí, že důsledky smyslového postižení mohou být zveličovány. 15 Pro kvalitu života starého člověka není rozhodující samotná přítomnost nějaké nemoci, ale spíš stupeň funkčního postižení, které z ní vyplývá. Zdraví v tomto období není chápáno 13 HAMILTON, I.S. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, s HAMILTON, I.S. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, s HAMILTON, I.S. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, s

12 jako neexistence nemoci, ale jde více o zachování soběstačnosti a přijatelného pocitu pohody. Pocit přijatelné životní pohody závisí na typu a závažnosti onemocnění. Různé choroby je nemusí ovlivňovat stejným způsobem ani ve stejné míře. Nejčastější jsou chronická onemocnění oběhové soustavy. Kardiovaskulární choroby mohou být spojeny s různými funkčními problémy emoční labilita, úzkost, zvýšená unavitelnost, apod. Relativně častým problémem stáří je demence, tj. úbytek rozumových schopností. Nejčastější objevujícím typem demence je Alzheimerova choroba. Demence může zbavit člověka jeho soběstačnosti, tedy ho činí závislým na jiných lidech. Velmi časté jsou ve stáří potíže s nemoci pohybového ústrojí, s tím může souviset i sociální izolace. Hůře pohyblivý člověk může mít strach z pádu, má obavy vyjít sám ven, jít na ulici, do obchodu, apod. Zvyšuje se pak úzkost, napětí, což může vést k rezignaci na pohyb a setrvání v bytě. Tím pádem se omezují kontakty s ostatními lidmi PSYCHICKÁ DIMENZE STÁRNUTÍ V psychické stránce člověka dochází ke změnám kognitivních funkcích, proměně emocionality a motivačně regulačních funkcích. V období stáří dochází ke zpomalení a úbytku přesnosti při zaznamenávání, ukládání a vybavení informací. Zpracování informací trvá delší dobu. Zhoršuje se pracovní paměť, kdy se znemožňuje uchovávání aktuálních informací. V pozdním stáří dochází k poklesu vrozené inteligence. Reakce jsou pomalejší a nové informace nedokáže člověk dostatečně zpracovat. Ve stáří ubývá komplexita uvažovávání, staří lidé nejsou schopni koordinovat jednotlivé kognitivní funkce jako je paměť, pozornost, myšlení atd. Zhoršuje se i časový odhad. 17 V období stáří dochází k celkovému oploštění emotivity. Oslabeny jsou především vyšší city a snižují se rovněž city sociální a estetické. Častým projevem stáří je emoční labilita, která bývá vysvětlována funkčními změnami nervové soustavy, jejíž stárnutí pak vede ke 16 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, s VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, s

13 snižování odolnosti vůči zátěžím a krizím. Senioři mají sklon k úzkostem a depresím, jsou citově snadno zranitelnější, mají větší potřebu projevů náklonnosti a očekávají ohledy a porozumění okolí. 18 V důsledku všech omezení a postupných změn osobnosti dochází k zúžení zálib, někdy až ke ztrátě motivace k činnostem. Někdy může převládnout až totální nezájem o cokoliv. Psychické potřeby starých lidí jsou stejné jako u ostatních příslušníků společnosti, mění se však zaměření potřeb a jejich subjektivní význam. Potřeba stimulace: Stimulační deprivace má negativní vliv na pocit celkové životní pohody, tak na uchování různých schopností a dovedností Potřeba bezpečí: Senior potřebuje dosáhnout rovnováhy mezi potřebou autonomie (samostatnost, nezávislost) a potřebou jistoty, bezpečí Potřeba sociálního kontaktu a citové vazby: Starší lidé jsou závislí na vztazích s nejbližšími lidmi, důležitý je pocit patřit k nějaké skupině (důležitá je rodina) Potřeba autonomie: Staří lidé by měli rozhodovat alespoň o tom, co je pro ně zvládnutelné, přijatelné (např. co budou jíst). Potřeba akceptace a uznání: Senior by neměl mít pocit vlastní zbytečnosti, měl by zažívat pocit užitečnosti. Potřeby seniorů zrcadlí změnu jejich fyzického i psychického stavu. V průběhu pozdního stáří se často mění pocit životní pohody, jde o pokles pozitivních pocitů. Pozitivní emoce jsou více situačně podmíněné, lidé se musí vyrovnávat s mnoha ztrátami a zátěžemi. V období stáří lze najít jak vyrovnané a spokojené seniory, tak jejich negativně laděné vrstevníky, u nichž převládá mrzutá nálada JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, s VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, s

14 SOCIÁLNÍ DIMENZE STÁRNUTÍ Velkou sociální změnou je odchod do penze, s tím spojený úbytek sociálních kontaktů, změna trávení volného času, kterého je více. U mnohých seniorů i úbytek financí, tedy změny v ekonomickém zajištění. Lidé v období stáří mají často strach z osamělosti a opuštěnosti, což může být ovlivňováno různými faktory, např. ovdověníztráta životního partnera. Prožívání samoty a vyrovnávání se s osamělostí je subjektivní záležitost. Starý člověk je vystaven generační osamělosti, kdy se musí vyrovnat se smrtí svých vrstevníků, nejnáročnější je vyrovnat se smrtí životního partnera. Vyrovnat se s ovdověním znamená přeorganizovat svůj život a nepropadat pocitům méněcennosti, stanovit si nový cíl. Důležitá je funkční rodina seniora, rodinné sítě působí jako bariéra proti osamělosti. Vazby s dětmi, vnoučaty se stávají významným zdrojem emocionálního uspokojení. 20 Spiritualita v období stáří V období stáří přibývá na významu víra, která může pomoci při hledání životního smyslu, stabilizuje hodnotový systém a jistotu určitého řádu. Starým lidem dává oporu, může přinést rady, jak zvládnout různé potíže. Víra může přispívat k vyrovnanému postoji k vlastnímu stáří. Zvýšená potřeba spirituality ve stáří je často reakcí na mnohé zátěže, ztráty, ale i v souvislosti s anticipací vlastní smrti. Pro staré lidi je důležitá jak jejich víra, tak duchovní hodnoty, které jsou trvalé a přesahují aktuální život. Návštěva kostela, bohoslužeb nabízí známé a srozumitelné podněty, mohou poskytovat starému člověku smysluplnou náplň života. Církevní spolek je významnou součástí sociální identity. Poskytuje starému člověku smysluplnou náplň života. 21 Během života si člověk klade spoustu otázek a hledá na ně odpovědi. Odkud člověk přichází, kam jde? Jaký je smysl života? Komu je odpovědný za to co v životě dělá? Odkud má čerpat sílu k životu, a to i tehdy, kdy se blíží ke konci svého života a sil rapidně ubývá? 20 JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. Ostrava: Ostravská univerzita, s VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, s

15 Na tyto otázky hledáme odpovědi v různých zdrojích, jeden z nich může být náboženská víra, jež má tři stránky: obsahovou intelektuální, vztahovou důvěra, konativní vztah k činnosti. Trojstránkovost víry formuje, dokonce výrazně transformuje nejvyšší oblast naší osobnosti a základní podobu našeho života. Existuje všeobecný souhlas (konsenzus), že víra má vliv na zdravotní stav i životní spokojenost člověka. 22 Náboženství můžeme chápat jako motivační sílu, která dodává člověku energii a usměrňuje volbu cílů našeho snažení. Náboženství dodává člověku nosné cíle a pevný systém hodnot, které mají vztah ke všem aspektům života. Vnáší do života určitou jednotu místo všelijak rozporuplných zkušeností. 23 Potřeba spirituality se v období stáří stává zřetelnější. Víra v Boha může být jako určitá strategie zvládání stáří. Spiritualita se tak dostává na úroveň zdraví, sociálních vztahů, volnočasových aktivit apod. 24 Sexualita v období stáří Důležitým aspektem každého partnerského vztahu je intimita. Ve vztahu starších lidí se objevují nové projevy intimity, jde o tělesnou blízkost, přítomnost partnera, pohlazení. Intimita může mít i ve stáří podobu sexuality, přestože není již tak významná, jako byla dříve a někdy už není důležitá vůbec. Dle různých studií vyplývá, že nezanedbatelná část lidí má i v tomto věku sexuální potřeby a dovede je uspokojovat. Na druhé straně bývají sexuální potřeby lidí ve stáří méně intenzivní. V období raného stáří mohou převažovat jiné alternativy sexuálního kontaktu než koitální. Jejich hlavním smyslem je vyjádření vztahu, potvrzení vzájemné blízkosti. Sexuální, erotický kontakt je přínosný, podporuje 22 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, s KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha: Grada Publishing, a.s., s NEŠPOROVÁ, O. SVOBODOVÁ, K. VIDOVIČOVÁ, L. Zajištění potřeb seniorů s důrazem na roli nestátního sektoru. Praha: VÚPSV.v.v.i., s

16 sebevědomí, sebeúctu, uvolňuje napětí a úzkost. Sexuální apetence samozřejmě závisí na tělesném a duševním zdraví a na celkové životní spokojenosti. 25 Pichaud uvádí, že se od určitého věku ve společnosti nemluví o mužích a ženách, ale o starých lidech. Jako by starý člověk neměl právo na pohlaví a sex. Sexualita starých lidí je ve společnosti tabu. Možná, že i spousta starších lidí si myslí, že se to k jejich věku nehodí nebo mají strach z neúspěchu. Milovat a zakoušet rozkoš může člověk v každém věku i pokročilém. Záleží na každém jedinci, jeho zdravotních, psychických možnostech. Mnohdy stačí pohlazení, obejmutí VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, s PICHAUD, C. THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál, s

17 1. 3. P o h l e d n a s t áří To, jak se společnost dívá, chová ke starší populaci, má vliv na životní spokojenost seniorů. Jak se může cítit senior, na kterého se okolí dívá jako na obtěžujícího, zpomaleného člověka bez schopností? Jak se cítí senior, kterého si okolí váží, který je aktivně zapojován do činností společnosti, je mu ponechána jeho autonomie? Dnešní člověk chápe stáří jako nutné zlo. Dnešní doba spíše oslavuje mládí, krásu, zdatnost, výkonnost. Stáří je spíše na obtíž, nevíme, co má být obsahem tohoto období. Nevidíme ve stáří zkušenost, moudrost, vyrovnanost. Vztah ke stáří bývá ovlivněn již od dětství. Záleží na rodičích a přístupu k jejich vlastním rodičům. Dávají tak příklad svým dětem, poskytují model chování, jednání. Na jedné straně chceme stáří ctít, na druhé nás dráždí svou pomalostí, zevnějškem, malou výkonností. 27 Postoj současné společnosti ke stáří je spíše negativní, podceňující, odmítavý. Stáří je chápáno jako chátrání, člověk již není ničím přínosným. Hodnotový systém současné společnosti, který klade důraz na výkon, mladistvý vzhled, staré lidi znevýhodňuje. Z hodnotového systému společnosti vychází ageismus: diskriminace starších lidí, předsudky společnosti o starých lidech, v krajních případech až odpor ke starým lidem. Společnost od starých lidí nic pozitivního neočekává, starý člověk má nízký sociální status, jsou mu přisuzovány převážně nežádoucí a neimponující vlastnosti osobnosti a nízké kompetence. V sociálních normách společnosti je zahrnut ohled ke starším lidem, nutnost jim pomoci, poskytnout zabezpečení. Starší lidé však nejsou braní jako rovnocenní partneři a nebereme v potaz jejich názory. Ageismus je předsudek, kdy všechny staré lidi považujeme za méněcenné bez rozdílu. Nebereme ohled na jejich individualitu a diferenciace mezi lidmi. Ageismus může vést k izolaci starých lidí, aby nezdržovali, nepřekáželi. Příčiny ageismu jsou různé, změna obecně uznávaných hodnot, zvýšený důraz na jedince, rozpad tradičních rodinných vazeb i strach z vlastního stáří ŠTILEC, M. Program aktivního stylu života pro seniory. Praha: Portál, s VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, s.68 17

18 Na stáří vidíme spoustu nedokonalostí, proto je nutné vyzvednout i pozitiva, která lze ve stáří spatřovat. Vlivem dlouhodobé zkušenosti a vyzrálosti dochází velmi často ke zklidnění jedince a zmoudření obecně. Zvyšuje se trpělivost. Starší lidé mívají často větší pochopení pro potíže ostatních. Zvyšuje se rozvaha při jednání a vystupování včetně osobního projevu. Starší lidé mají větší schopnost rozlišit podstatné od nepodstatného. 29 Je zapotřebí mnoha společenských změn, v jejichž důsledku bude společnost ke starým lidem vstřícnější a tím jim poskytne více příležitostí k rozvoji. Změny by se měli týkat prakticky všech oblastí života: rodinné politiky, důchodového zabezpečení, vysokého školství, dopravní infrastruktury, prezentace stáří v médiích apod. 30 Vláda České republiky přijala v roce 2008 Národní program přípravy na stárnutí na období let V tomto programu je deklarováno, že starší lidé mají stejně jako všichni právo na to být hodnoceni jako jednotlivci, na základě svých schopností a potřeb bez ohledu na svůj věk, pohlaví, barvu pleti, zdravotní postižení či jiné charakteristiky. Starší lidé a jejich znalosti a zkušenosti by měli stát v centru změn realizovaných v kontextu stárnutí populace. Národní program přípravy na stárnutí obsahuje základní principy přístupu ke starším osobám, dále strategické priority společnosti, upravuje oblast zdravotní péče, rodiny, prostředí a komunity vstřícné ke stáří ŠTILEC, M. Program aktivního stylu života pro seniory. Praha: Portál, s GRUSS, P. Perspektivy stárnutí. Praha: Portál, s MPSV.Kvalita života : Národní program přípravy na stárnutí na období let Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, s

19 1. 4. Ž i v o t n í s p o k o j e n o s t, w e l l - b e i n g Pojem životní spokojenosti je velmi těžko definovatelný. Neexistuje jednotná definice, vysvětlení tohoto termínu je obtížné. Vysvětlujících slov či blízkých pojmů je mnoho a navzájem se překrývají. S termínem životní spokojenost se setkáváme v pedagogice, psychologii, sociologii, medicíně, je to pojem trandisciplinární. Velmi často se v literatuře setkáváme s termínem well-being. Termín well-being překládáme do češtiny s určitými obtížemi. Anglicky well znamená dobře a being je odvozeno od slovesa to be - býti. Doslova tedy Kdy je člověku dobře. Často se tedy termín well-being překládá jako životní pohoda, spokojenost, osobní pohoda. Subjektivní životní pohoda (well-being) je definována jako kognitivní a emocionální vyhodnocení vlastního života. Termín pohoda se vyskytuje i v definici zdraví Světové zdravotnické organizaci (WHO): Zdraví je stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody. 32 Životní spokojenost má dvě dimenze a to psychickou a sociální pohodu. Dimenze psychické pohody: sebepřijímání, osobní růst, účel života, začleňování do života, samostatnost-autonomie, vztah k druhým lidem. Dimenze sociální pohody: sociální přijetí, sociální aktualizace, spoluúčast na společenském dění, 32 KŘIVOHLAVÝ, J. Pozitivní psychologie. Praha: Portál, s

20 sociální soudržnost, sociální integrace. 33 Životní spokojenost je jedním z klíčových pojmů psychologie osobní pohody. Psychologie osobní pohody je samostatná disciplína, která se intenzivně rozvíjí. Zajímá se jak o negativní, tak o pozitivní emoční stavy, důraz klade na subjektivní vnímání a hodnocení stavu pohody. Životní spokojenost a osobní pohoda není totéž. Je pravda, že mimo odborný jazyk, se často pojem osobní pohoda překládá jako životní spokojenost. Tyto pojmy jsou si obsahově blízké, vzájemně se prolínají a v praxi se vzájemně zastupují. Životní spokojenost je klíčovým pojmem psychologie osobní pohody. Životní spokojenost je pojímána jako kognitivní složka osobní pohody. Osobní pohoda je definována jako dlouhodobý či přetrvávající emoční stav, ve kterém je zahrnutá celková spokojenost člověka s jeho životem. Osobní pohoda je tvořená dvěmi složkami: kognitivní vědomé hodnocení vlastního života, emoční souhrn emocí, nálad, afektů (míra spokojenosti, aniž by o ní člověk nějak přemýšlel). Složka kognitivní představuje životní spokojenost, spokojenost ve významných oblastech života a sebehodnocení. Složka emoční je složena z komponent: dlouhodobé pozitivní a negativní emoční stavy, štěstí. 34 Přes, v psychologii obvyklou, pluralitu názorů a přístupů k vymezení pojmů well-being se odborníci vcelku shodují v názoru, že se jedná o dlouhodobý emoční stav, ve kterém je reflektována spokojenost jedince s jeho životem. Z dalších pojmů vystupujících v novodobé anglosaské terminologii je třeba uvést dimenzi tělesné pohody ( wellness či fitness ), prožitek blaha ( welfare ), dosažení a prožití úspěchu ( success ), ale též komponenta přátelství ( friendship ) či štestí ( happiness ). Osobní pohoda má 3 tyto komponenty: 33 KŘIVOHLAVÝ, J. Pozitivní psychologie. Praha: Portál, s DIENER, E. In BLATNÝ, M. et. al. Psychosociální souvislosti osobní pohody Brno: Masarykova universita:msd, s 84 20

21 1. Životní spokojenost je hodnocením toho, jak se jedinci dařilo dosahovat cílů. Tato komponenta je orientována do minulosti, má kognitivní obsah. 2. Morálka ve smyslu mravních zásad, směřuje ke kázni a důvěře. Je orientována do budoucnosti. 3. Štestí (happiness) představuje emoční reakci na každodenní život. Je zaměřeno na současnost. 35 Při dosahování pocitů pohody a spokojenosti je možné vidět určité diference: v pocitu subjektivní pohody či nepohody se může odrážet široká škála pozitivních a negativních citových reakcí člověka na uspokojení jeho potřeb a nároků v různých oblastech (materiální, sociální, duchovní, biologické, atd.), v pocitu spokojenosti se odráží i určité rozumové hodnocení, ve vztahu k subjektivní pohodě a spokojenosti je též schopnost přizpůsobit se životní podmínkám a situacím, schopnost zvládat životní situace účelným a emočně vyváženým způsobem IZPL. Kvalita života: Sborník příspěvků z konference, konané dne v Třeboni. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky, s SÝKOROVÁ, D. CHYTIL, O. Autonomie ve stáří. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, s

22 1. 5. K v a l i t a ž i v o t a a o s o b n í p o h o d a Osobní pohoda je často spojována s pojmem kvalita života. Lze říci, že well-being je hodnocením kvality života jako celku. 37 Při definování kvality života psychology se často setkáváme s důrazem kladeným na spokojenost. Z tohoto pojetí vyplývá, že kvalitně žije ten, kdo je se svým životem spokojen. 38 Slovo kvalita je odvozeno od latinského základu qualitas, tj. kvalita, či qualis, tj. jaký. Latinské qualiss je pak odvozeno od kořene qui, tj. kdo. Český kořen tázacího zájmena Kdo? k nás vede ke slovům kéž, či kýžený, tj. žádoucí, cílový stav. Kvalitou se rozumí jakost, hodnota. Kvantita, počet dní našeho života se určí poměrně jednoduše, ale totéž nemůžeme říct o určení kvality života. Kvalitu života můžeme pojímat ve třech rovinách: 1. makro rovina: jde o otázky kvality života velkých společenských celků (země, kontinent) Zde jde o nejhlubší zamyšlení nad problematikou kvality života smysl života. Život je chápan jako absolutní morální hodnota. Kvalita života se stává součástí politických úvah (chudoba, terorismus). 2. mezo rovina: jde o otázky kvality života malých sociálních skupin (škola, domov pro seniory, nemocnice) Zde jde i o otázky sociálního klimatu, vzájemných vztahů mezi lidmi, sdílení hodnot. 3. osobní personální rovina: jde o život jednotlivce. Při stanovení kvality života jde o osobní subjektivní hodnocení zdravotního stavu, bolesti, spokojenosti, atd. Jsou zde důležité osobní hodnoty jednotlivce, jeho představy, pojetí, očekávání, naděje. 37 IZPL. Kvalita života: Sborník příspěvků z konference, konané dne v Třeboni. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky, s KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, a.s., s

23 Další možnou čtvrtou rovinou je fyzická tělesná existence, v níž je možné také hovořit o kvalitě života. Jde o pozorovatelné chování druhých lidí, dá se objektivně měřit, porovnávat např. chůze člověka. 39 U personální roviny kvality života hraje významnou roli tělesná zdatnost, zejména u starších lidí. Tělesná zdatnost má vliv na celkovou osobní pohodu a životní spokojenost, jde především o celkovou nezávislost, sebeobslužnost a samostatnost. Zpracován je vliv pohybové aktivity, která má krátkodobý i dlouhodobý příznivý účinek na psychickou pohodu, zejména příznivě ovlivňuje náladu, sebeúctu, úzkost, depresi, tenzi. 40 Koncepce individuální kvality života vychází z teorie pociťované kvality života jako subjektivní spokojenosti či nespokojenosti s vlastním životem a jeho jednotlivými oblastmi na základě vlastních představ, nadějí, očekávání, přesvědčení. Toto subjektivní vnímání kvality života v sobě odráží i podmínky, okolnosti a sociální vztahy, v kterých člověk žije KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, a.s., IZPL.Kvalita života: Sborník příspěvků z konference, konané dne v Třeboni. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky, s SÝKOROVÁ, D; CHYTIL, O. Autonomie ve stáří. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, s

24 1. 6. F a k t o r y p o d í l e j í c í s e n a ž i v o t n í s p o k o j e n o s t i Mezi první autory, kteří se zabývali osobní pohodou, patřil Warmer Wilson, který v roce 1967 zveřejnil její koreláty. Výzkum osobní pohody a životní spokojenosti se posunul kupředu. Vědci se nyní spíše soustředí na to, z čeho pocit vnitřní pohody vychází a co si pod ním můžeme představit. Tyto přístupy se více zaměřují na lidské cíle, hodnoty, strategie zvládání a dispozice. V současné době nejsou dosud známy jednoznačné faktory, které přímo souvisejí a ovlivňují osobní pohodu a její složku životní spokojenost. Základní faktory, které se podílejí na pocitu vnitřní pohody: 1. kultura, 2. osobnost, 3. cíle a hodnoty, 4. mechanismy zvládání (copingové mechanismy). Kultura Kulturní vlivy jsou sice ve vztahu k úrovni osobní pohody sledovány, ale speciálních studií dosud není dostatek. Posuzoval se vliv dvou základních kultur na úroveň osobní pohody: individualistické nezávislé (spíše západní), kolektivistické vzájemně závislé (spíše východní). Sociokulturní založení osobní pohody je významné a rozdíly kultury se projevují ve struktuře a dynamice osobní pohody. Existují kulturně specifické, jedinečné predikátory osobní pohody. Kultury se mezi sebou též liší důležitostí, jež přistupují k pocitu být šťasten v porovnání s ostatními hodnotami a cíli BLATNÝ, M. Psychosociální souvislosti osobní pohody Brno: Masarykova universita:msd, 2005.s 24 24

25 Osobnost Existuje několik typů teorií o vztahu mezi osobnostními proměnnými a osobní pohodou. 1. modely Top-down models předpokládají obecnou tendenci prožívat život pozitivním či negativním způsobem. Tato tendence ovlivňuje interpretaci prožívaných událostí. 2. Model dynamické rovnováhy osobní pohody tento model vysvětluje, proč jedinci po časovém odstupu podávají stejná hodnocení pozitivních, negativních událostí a osobní pohody. Tento model předpokládá, že každý člověk má rovnovážnou hodnotu osobní pohody. Rovnovážná hodnota je předpovídatelná osobnostními charakteristikami, zejména extroversí, neuroticismem a otevřeností zkušenostem. I když se hodnota osobní pohody odkloní kvůli nějakým životním událostem, osobností charakteristiky jim napomohou navrátit se na rovnovážné místo. 3. Model temperamentového a instrumentálního pohledu na vztah mezi osobnostními rysy a osobní pohodou temperamentové hledisko vychází z toho, že určité osobnostní rysy (extroverze, neuroticizmus at.) představují přetrvávající dispozice, které přímo vedou k osobní pohodě. Ostatní osobnostní rysy jako je např. svědomitost, přívětivost mají nepřímý či instrumentální vliv na osobní pohodu. 4. Psychobiologické vysvětlení vlivu osobnosti na určité emoční stavy. Extroverze či pozitivní efektivita souvisí s aktivací, zatímco neuroticizmus a negativní efektivita souvisí s útlumem. Psychobiologické hledisko vidí osobní pohodu jako rys, který je ovlivněn genetickými vlivy, prostředím a jedinečnými zkušenostmi individua. 43 Cíle a hodnoty Cíl je žádoucí či vytoužený stav světa, kterého se člověk snaží dosáhnout nebo ho realizovat svou aktivitou. Cíle se týkají nejen toho, čeho chce daná osobnost dosáhnout, ale i toho, kým chce tato osoba být. Cíle jsou vysoce osobní. Jsou výsledkem osobního rozvažování, reflexe, hodnot, zkušenost. Cíle reprezentují spíše možnosti nežli skutečnosti. 43 BLATNÝ, M. Psychosociální souvislosti osobní pohody Brno: Masarykova universita:msd, s 72 25

26 Nemusí jich být dosaženo. Je to cesta k cíli, ne dosažení cíle, co cílům dává jejich smysl a smysluplnost. 44 V pozadí každého cíle a s cílem pevně svázaná je otázka hodnot. Smysluplné pojetí hodnot vychází z pojetí cílesměrné aktivity člověka. Cíle a hodnoty se vzájemně ovlivňují. Na jedné straně je to cíl, který dává všemu, co k jeho dosažení směřuje kladnou hodnotu, a na druhé straně jsou to hodnoty, které ovlivňují volbu cílů. Kdy je lidem dobře, tj. charakteristiky cílů, které vedou k dobrému subjektivnímu stavu: konkrétně definované, splnitelní cíle, cíle naznačující přibližování se dominantnímu, nejvyššímu, celoživotnímu zaměření, cíle definované v termínech duchovní dimenze života, tzv. spirituální cíle, cíle s charakteristikou skupinové afiliace, cíle zaměřené na zvyšování intimity v nejužších přátelských vztazích, cíle vycházející z vlastního osobního rozhodnutí dané osoby, cíle vyznačující se vyšší mírou oddanosti zvolené činnosti. Kdy lidem dobře není, tj. charakteristiky cílů, které vedou k nedobrému subjektivnímu stavu: mocenské cíle, ambivalentní cíle, cíle dodávané člověku z jeho okolí, konfliktní cíle, abstraktní cíle. 45 Mechanismy zvládání Zvládáním se rozumí proces řízení vnějších i vnitřních faktorů, které jsou člověkem ve stresu, v nějaké těžké situaci, hodnoceny jako ohrožující zdroje. Jádrem zvládání je využívání snah, jak intrapsychických, tak i typu nějaké aktivity, řídit vnitřní i vnější 44 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha: Grada, s KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha: Grada, s

27 požadavky, které těžce doléhají na člověka. Existují určité osobností charakteristiky, které s těžkostmi pomáhají výrazně bojovat. Patří sem pružnost (elastičnost, houževnatost, nezdolnost atd.), dále koherence smysl pro integritu (rys soudržnosti osobnosti). Koherence má tři základní charakteristiky: srozumitelnost jde o způsob chápání světa, smysluplnost motivační zaměření dané osoby k jejímu životnímu cíli, zvládnutí úkolu jde o percepci možností, které má daná osoba k dispozici ke zvládnutí požadavků. Všechny tři charakteristiky jsou dimenze, které mají své kladné a záporné póly. Důležité pro zvládání těžkostí je také představa vlastní schopnosti kontrolovat, řídit běh dění, v němž se osoba nachází. Jedná se o vnímanou osobní zdatnost. Kdy člověk, je přesvědčen, že je schopen určovat a kontrolovat své vnitřní psychické stavy i své chování, ovlivňovat své okolí a dosahovat žádoucích výsledků. Představa o vlastní schopnosti řídit chod dění má úzký vztah k užití aktivní strategie zvládaní těžkostí, což hraje důležitou roli v životě starých KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví.praha: Portál, s

28 1. 7. S m y s l u p l n o s t l i d s k é h o ž i v o t a Proto, aby byl člověk spokojený, musí cítit smysluplnost v tom, co dělá, vědět, kam směřuje. Když tuto smysluplnost člověk ztratí, není mu dobře a dostává se do úzkostí, deprese. Ztráta či chybění smyslu bývá spojeno s pocity beznaděje, vnitřní prázdnoty, a určitě s pocitem vnitřní nespokojenosti. V období stáří dochází k řadě změn, např. úbytek fyzických sil, odchod do penze, úmrtí partnera apod., starší člověk může mít občas pocit ztráty smysluplnosti jeho života. Je to také poslední fáze života, kde je člověk konfrontován se smrtí. Smysl vyjadřuje celkové zaměření lidské existence. Smysluplnost života je výrazem hodnoty, kterou přisuzujeme událostem, běhu života, i významu, který přiřazujeme vlastní existenci. Jde o vzájemný vztah hodnoty a smyslu. Hodnota cíle je dána tím, jak moc chápeme to či ono jako smysluplné. Smysluplnost je potřeba v životě chápat jako to, co slouží určitému hodnotnému účelu. Bez smysluplnosti by bylo naše chování řízeno impulsy a instinkty. 47 Smysluplností života se zabýval vídeňský psychiatr Viktor Emil Frankl, založil psychoterapeutický směr logoterapii. V. E. Frankl viděl naplnění smyslu v lidském životě jako nepostradatelný atribut spokojeného života. Smyl je vždy vázán na jedinečnou situaci. Nad touto situací se nacházejí hodnoty. Hodnoty V. E. F. Frankl dělí na hodnoty zážitkové, hodnoty postojové a hodnoty tvůrčí. Hodnoty zážitkové se realizují spíše v přijímání vnějšího světa prožitky s vnímáním přírody, partnerského vztahu, vztahu ke společnosti atd. Hodnoty postojové se realizují v osudových situacích, které člověk nemůže ovlivnit, např. úmrtí partnera Postojové hodnoty lze pochopit jako aktivní přijetí utrpení. Hodnoty tvůrčí jsou spojené s prací, uskutečňují se v povolání. V. E. Frankl tvrdil, že po smyslu života se nemá cenu ptát, má smysl pouze odpovídat, tím měl na mysli jednání člověka. Důležité je to jak člověk koná, nejde jen o to, co koná. Zdůrazňuje, že pro život je 47 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, s

29 důležitá určitá míra napětí vznikající mezi člověkem a smyslem. Napětí mezi současným stavem člověka a tím, co být má (smyslem), náleží k tomu být člověkem. Zdravá dávka napětí, je pro život člověka důležitá. Smysl musí být vždy odhalen a to se děje v morální úvaze. Morální jednání spočívá v odkrývání a naplnění smyslu situace. Morální úvaha je záležitostí svědomí. Jen díky svědomí můžeme odhadovat požadavky situace. Výchova ke svědomí je také výchovou k odpovědnosti. Být odpovědní je podle V. E. Frankla být schopen rozlišovat podstatné od nepodstatného. 48 Důležité oblasti v životě člověka, k nimž bývá život zaměřen a dává mu smysl, jsou oblasti: identity, lásky, štěstí, práce. Identita Slovo identita pochází z latinského identita, odvozeno od kořene,,idem, tj. týž, tentýž. Do překladu se identita překládá jako totožnost. Identita je hodnota nad hodnoty. Jde o to být sám svůj, mít svou vlastní identitu. Při pěstování vlastní identity jako cíl života je možné se setkat u snah po individuaci výzva ke svobodě. Stát se opravdu takovým, jakým bych měl a chtěl být. Identita je odpověď na otázku Kdo jsem. Tento pojem identity zahrnuje při tom pojetí schopnosti daného člověka, jeho sociální aspekty-sociální role, pověsti, reputace i pojetí jeho hierarchie nejvyšších hodnot, priorit. Identita je výslednicí jak přirozenosti člověka, tak vlivů kultury prostředí, v němž člověk žije. Toto pojetí identity určuje smysl existence člověka. Má kvalitu relativně trvalé charaktericky. Časem se moc nemění, člověk je z tohoto pohledu v jádře takovým, jakým je, po celý svůj život. 49 Láska Láska je velmi důležitá pro smysluplný život. Potřeba vytvářet a udržovat blízký, intimní vztah, být někomu na blízko, mít k někomu důvěru je zakořeněno hluboce v každém z nás. Láska se realizuje v manželství, rodině, v přátelských vztazích, atd. 48 NAVRÁTIL, P. Teorie a metody sociální práce. Brno: Zeman Marek, s KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha: Grada, s

30 Můžeme rozlišit tři druhy lásky: láska jako vášeň, osobní blízkost, osobní oddanost. Tyto tři druhy lásky nejsou od sebe odděleny. Naopak se v různé míře navzájem prostupují. Většina lidí očekává, že přátelství, manželství, rodina jim dají cíl, pro který stojí za to žít a že jim dají i pocit naplnění života. 50 V období stáří dochází k úmrtí životního partnera. Vyrovnat se s tou to skutečností je obtížné. Dva lidé spolu žili několik let a najednou pocit jsem tu sám. Objevují se pocity beznaděje, smutku, zlosti, opuštěnosti. Je to určitá životní krizová situace. V této těžké životní situaci může pomoci i odborník psycholog. Pomáhá i empatický rozhovor s někým blízkým. V období stáří dochází i k úmrtí vrstevníků, kamarádů. Člověk zde přemýšlí i nad svou vlastní smrtí, smyslem života. Štěstí Štěstí je další důležitá hodnota pro smysluplný život. Štěstí je: 1. pozitivní a příjemný emocionální zážitek, 2. je to klid a mír, bezpečí a nepřítomnost negativních emocí, 3. je to spokojenost se životem v dlouhodobém pohledu. Paradoxně se často ukazuje, že šťastnější jsou lidé s objektivně horšími podmínkami. Vliv množství finančních prostředků ovlivňuje pocit štěstí jen slabě. Míra inteligence též nemá úzký vztah ke štěstí. Ti lidé, kteří mají sami sebe pod kontrolou a mají sami o sobě vyšší mínění, jsou šťastnější. Na pocitu štěstí se podílí zdravotní stav, sociální vztahy, práce atd. Míra našeho pocitu štěstí a spokojenosti závisí na našem očekávání a na našich sociálních a etických normách. Subjektivní zvažování vlastního života jako smysluplného je podstatně důležité pro pocit štěstí KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha: Grada, s KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha: Grada, s

31 I v období stáří může být člověk šťastný. Většina starších lidí má spoustu životních zkušeností, jsou moudří životem, rozvážní. Je dobré, když rány života chápou jako výzvy a ne jako něco co člověka ničí. Práce Práce je z psychologického hlediska činnost, která je udržována v chodu určitou formou osobní zainteresovanosti a vnitřní ukázněnosti, disciplíny. Jde o ovládání vlastní vůle a řízení vlastní iniciativy. Při tom existuje i určitá forma radosti z práce. Z ujasnění smyslu práce, pramení i uspokojení z práce. S problematikou smysluplnosti života zde jde o to, že se v práci jedná o dosahování určitých cílů. Z psychologického hlediska rozlišujeme tři druhy práce: práce jako zaměstnání, práce jako příležitost k dosahování určité kariéry, práce jako povolání. Hodnota práce vyrůstá z přirozené potřeby zajistit podmínky k přežití a udržení života. To může být cíl, který dává pracovní aktivitě smysl. V motivaci pracovní činnosti nacházíme i sociální stránku. Člověk se v zaměstnání setkává s druhými lidmi, spolupodílí se na společném cíli, spolupracuje s nimi, může se zrodit v pracovním týmu přátelství apod. Což může být zdrojem těšení se z práce. 52 V období stáří se tato oblast života může vytratit, starší člověk odchází do penze, již není tak často v kontaktu s kolegy, denně nedochází do zaměstnání, tj. změna trávení času. Ztrácí jeden možný zdroj smysluplnosti. Na druhou stranu tuto skutečnost může člověk využít s tím, že má více času na věci, které při zaměstnání nestíhal či nemohl vykonávat. Má více času na své zájmy, na rodinu, vnoučata apod. Je nutné, aby si senior přeorganizoval svůj denní režim. Je také možné odejít do penze, ale přesto si přivydělávat jinou pracovní činností, pokud to zdravotní stav dovolí, která ho může naplňovat. Získává tak finanční prostředky, získává nové sociální kontakty apod. Odchod do penze je třeba chápat jako změnu, které se může pozitivně využít. 52 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie smysluplnosti existence. Praha: Grada, s

32 Stáří je posledním obdobím lidského života a životní spokojenost v tomto období by neměla být opomíjena. Záleží na každém, jak toto období prožije, jak vnímá sám sebe, co ho v tomto období naplňuje, v čem spatřuje životní smysl, jaké má sociální kontakty apod. To vše ovlivňuje jeho životní spokojenost. Senior je v tomto období postaven před určitý vývojový úkol. Dle teorie E. Eriksona Teorie 8 vývojových stádií je život člověka rozdělen na 8 období, kde se v každém období snaží vyrovnat s určitým životním úkolem. Období stáří E. Erikson charakterizoval jako období integrity versus zoufalství, přijetí celku vlastního života s jeho pozitivním hodnocením. 53 Jedinec v období stáří má mít tendenci udržet celkovou osobností integritu odrážející se ve vědomí vlastní autonomie. Integritu se mu však ne vždy podaří udržet a začne si uvědomovat svou konečnost. Uvědomění si vlastní životní ohraničenosti může vést k pocitu zoufalství. Osobní dezintegrace se může projevovat na třech úrovních: tělesné snížená funkce jednotlivých fyziologických procesů, psychické negativní změny u jednotlivých kognitivních procesů (např. myšlení) a sociální ztráta zodpovědné funkce. Pokud se jedinci podaří s narušením integrity vyrovnat, pak u něj vznikne ctnost, kterou E. Erikson nazval moudrost. 54 Moudrost má co činit s velkou šíří i hloubkou poznání o podmínkách života, uvažování o těchto věcech a užití toho v běžném životě. E. Erikson moudrostí rozumí vykrystalizování schopnosti přijímat s nadhledem úspěchy i neúspěchy a dosáhnout integrity, harmonického stavu osobnosti. Znamená to překonání zoufalství a beznaděje. Ten, kdo dosáhne moudrosti, dojde k přesvědčení, že jeho život nebyl marný, že byl opravdu smysluplný. 55 Sociální prostředí by mělo napomáhat seniorovi v hledání jeho životního smyslu, základního postoje označovaného moudrost. Senior by měl být podporován ve své autonomii. Jakákoli pomoc by měla být formou nabídky, kterou může senior, ale nemusí 53 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Praha: Karolinum, s SÝKOROVÁ, D. CHYTIL, O. Autonomie ve stáří. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, s KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie moudrosti a dobrého života. Praha: Grada, s. 7 32

33 využít. Možnost volby posiluje jeho autonomii. Senior by měl být podporován k aktivitě s ohledem na míru svých schopností. Měl by být podporován zejména ve své sebeobsluze, což je hlavním znakem osobnostní autonomie. Měl by být podněcován k rozvoji či budování nových zájmů. Důležitou oblastí, která může napomáhat zachování autonomie, je oblast vzdělávání, přináší sebou možnost seberealizace, získání nových poznatků, naučení se novým dovednostem, rozvoj sociálních kontaktů atd. Autonomie znamená hlavně možnost rozhodovat se, vybrat si, zůstat pánem svého života. 56 Každý člověk potřebuje někam patřit, mít své role v rodině, v práci, ve společnosti. Ve stáří přibývá mnoho sociálních změn a ztrát, mnohdy je senior obtížně přijímá. Je důležité si tyto ztráty uvědomit a stavět na tom, co seniorovi zůstalo. Důležité je mu ponechat kompetence k řešení jeho situace. 56 SÝKOROVÁ, D. CHYTIL, O. Autonomie ve stáří. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, s

34 2. PRAKTICKÁ ČÁST C í l p růzkum u Cílem mé praktické části bakalářské práce je zjistit životní spokojenost seniorů a to jak v přirozeném, tak institucionalizovaném prostředí a vzájemně tato prostředí porovnat. Přirozeným prostředím je myšleno domácí prostředí, kde senior žil celý život nebo alespoň několik let a důvěrně toto prostředí zná a je na něj zvyklý. Je to prostředí, kde má své osobní věci, domácí zvíře, své soukromí apod. Senior žijící v přirozeném prostředí musí být schopen se sám o sebe a svou domácnost postarat. Mnohdy s pomocí rodiny či různých pečovatelek. Institucionálním prostředím je myšleno prostředí domova pro seniory, kde má senior svůj pokojík v rámci jednoho oddělení domova. Pokoj může sdílet sám nebo s jiným seniorem, se kterým se seznámí až v domově. Někdy jdou do domova pro seniory i manželé, kteří obývají jeden pokoj. Do institucionálního prostředí se senior přestěhuje ze svého přirozeného prostředí, dochází k vytrhnutí ze svého vlastního domova. Toto prostředí je pro seniora ze začátku nové, neznámé, mnohdy z něj má strach. U laické veřejnosti i v odborných kruzích je známo, že upřednostňují přirozené prostředí před institucionálním prostředím. Někdy však nemůže senior zůstat ve svém přirozeném prostředí a to z mnoha důvodů. Již sám fyzicky nezvládá pečovat o domácnost či o svou osobu. Rodina nemůže plně zabezpečit jeho péči z důvodů pracovní vytíženosti nebo nemožnosti poskytnout odpovídající odborné ošetření, případně senior ani žádnou rodinu nemá. Mnohé rodiny umístí seniora do nějaké instituce, většinou do domova pro seniory. Neznamená to však nutně, že se chtějí seniora zbavit. Mohou ho navštěvovat každý den a trávit s ním volný čas. Myslím si, že péče, vybavenost, volnočasové aktivity, úroveň bydlení se v domovech pro seniory velmi posunula a stále se vyvíjí a doufám, že se bude dále co nejvíce přibližovat podmínkám přirozeného prostředí. 34