UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy. Diplomová práce. Bc. Ivona Hadrabová

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy Diplomová práce Bc. Ivona Hadrabová Učitelství pro 1. stupeň základních škol Výţiva a stravovací návyky dětí mladšího školního věku během vyučování Olomouc 2013 Vedoucí práce: MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne..

3 Děkuji MUDr. Miladě Bezděkové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce a poskytování cenných rad. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům a jejich učitelům za čas věnovaný vyplňování dotazníků.

4 Obsah Obsah... 4 Úvod CÍLE PRÁCE Hlavní cíl Dílčí cíle TEORETICKÉ POZNATKY Výţiva Hygiena výţivy Zásady zdravé výţivy Nezdravé potraviny Vlivy na výţivu člověka Ţák mladšího školního věku Tělesný vývoj Pohybový vývoj Vývoj poznávacích procesů Stravování v mladším školním věku Stravovací reţim Pitný reţim Formy stravování Školní stravování Domácí stravování Chorobné stavy výţivy Obezita Podvýţiva Nechutenství Potravinová alergie Projekty Ovoce do škol Školní mléko Happy snack... 40

5 2.7.4 Soutěţ o nejlepší školní oběd METODIKA PRÁCE Metodika získávání dat INTERPRETACE VÝSLEDKŮ A DISKUZE Závěr Souhrn Summary Referenční seznam Seznam zkratek Seznam příloh... 85

6 Úvod Diplomová práce je zaměřená na výţivu a stravovací návyky dětí mladšího školního věku během vyučování. Osobně povaţuji zdravou stravu za základní zdroj energie, kterou dítě potřebuje ve vyučovacích hodinách. Naše stále početnější skupina obézních dětí dělá starosti nejen rodičům, lékařům, ale v současné době i učitelům. Dítě by se mělo učit zdravému stravování jiţ od nejútlejšího věku. Za tento úkol zodpovídají rodiče, a ne vţdy zcela správně. Cílem diplomové práce je zjistit stravovací návyky ţáků mladšího školního věku. Jedná se o snídaně probíhající doma, svačiny ve škole a obědy ve školních jídelnách. Teoretické poznatky si ověřím pomocí dotazníkového šetření, ve kterém se dozvím aktuální stav stravovacích návyků u dětí v třídách prvního stupně základních škol. Diplomová práce je rozdělena na dvě části teoretickou a výzkumnou. Teoretická část nabídne kapitoly o fyzickém, psychickém a sociálním vývoji ţáka v mladším školním věku, o výţivě, o formách stravování, o pitném a stravovacím reţimu dětí a o obezitě, podvýţivě, nechutenství a potravinových alergiích. Dále představím dotační programy Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva zemědělství a Evropské Unie Ovoce do škol, Školní mléko a projekt Happy Snack. Seznámím čtenáře se soutěţí školních jídelen O nejlepší školní oběd, která se koná pod záštitou Všeobecné zdravotní pojišťovny v projektu Ţij zdravě. Velkou pozornost jsem v teoretické části zaměřila na školní a domácí stravování. Školní jídelna je zvláštní kategorií veřejného stravování, a tak je podmíněna dodrţování nejen zákonů České republiky, ale i Evropské Unie. Zároveň musí plnit i stanovené stravovací normy spotřebního koše. Do domácího stravování jsem zařadila snídani i svačinu. I kdyţ se svačina konzumuje ve škole, připravovaná je v domácím prostředí. Krátkou kapitolu jsem věnovala typické české národní kuchyni. V neposlední řadě seznámím čtenáře s pravidly sestavování jednoduchého domácího jídelničku tak, aby vyhovoval dětem a navazoval na stravu ve školní jídelně. Výzkumná část obsahuje metodiku získávání dat a interpretaci výsledků získaných pomocí dotazníků. Výsledky jsou zpracovány do tabulek a grafů s příslušným komentářem. Zdravé stravování by mělo být samozřejmostí v kaţdé rodině, především tam, kde mají malé dítě. 6

7 1 Cíle práce 1.1 Hlavní cíl Zjistit stravovací návyky dětí mladšího školního věku během vyučování. 1.2 Dílčí cíle Zjistit, zda děti před odchodem do školy snídají (otázka č. 1). Zjistit, jestli děti nosí do školy svačinu spolu s ovocem či zeleninou (otázka č. 2, 4). Zjistit, jaký nápoj mají děti ve škole a jaké mnoţství nápoje vypijí během vyučování (otázka č. 7, 9). Zjistit, zda děti chodí na obědy do školní jídelny a jestli jim jídlo chutná (otázka č. 10, 11) Zjistit nejoblíbenější ovoce, zeleninu, svačinu, oběd doma a oběd ve školní jídelně a nápoj (otázka č. 14). 7

8 2 TEORETICKÉ POZNATKY 2.1 Výţiva Mezi hlavní faktory ovlivňující lidské zdraví můţeme zařadit i výţivu. Výţiva je nedílnou součástí ţivotního stylu kaţdého člověka. Zajišťuje potřebné ţiviny, vitamíny, minerální látky a energii, které jsou nezbytné pro fungování procesů v lidském těle (dýchání, srdeční a mozková činnost, svalový výkon apod.). Výţivu člověk uskutečňuje pomocí potravin a pochutin. Potraviny jsou výţivově velice hodnotné, uspokojují naši energickou potřebu. Mezi potraviny patří například maso, zelenina, ovoce aj. Naopak pochutiny jsou energicky málo výnosné nebo nevýnosné. Působí spíše na naše smysly (voní a jsou chutné). Povzbuzují chuť k jídlu a usnadňují a urychlují proces trávení. K těmto potravinám můţeme řadit kuchyňské koření (domácí kmín, máta, majoránka, paprika, libeček a dováţené, cizokrajné skořice, pepř, muškátový květ a hřebíček) a ochucovadla (polévkové koření, bujón, kečup). Mezi pochutiny patří potraviny, které pozitivně ovlivňují nervovou soustavu. Káva a čaj s obsahem kofeinu mohou být škodlivé. Proto se u dětí doporučuje vyřadit kávu z jídelníčku a čaj pít jen v malém mnoţství. Nápoje jsou denní součástí našeho ţivota. Dodávají lidskému tělu vodu, která je potřebná k rozpuštění ţivin, jejich látkové přeměně a následnému vyloučení nepotřebných látek. Konzumaci slazených nápojů, ovocných šťáv a dření s velkou energetickou a výţivovou hodnotou omezujeme na přiměřené mnoţství. Alkohol je škodlivý a měli bychom se mu vyhýbat. V případě všech dětí je jeho konzumace nejen škodlivá, ale i nezákonná! Mezi potraviny a pochutiny můţeme zařadit malou skupinu označenou jako lahůdky. Mají vlastnosti pochutin (působí na naše smysly), ale naopak obsahují výţivové látky a velké mnoţství energie. Můţeme sem zařadit čokoládu, brambůrky, oříšky, výrobky studené kuchyně nebo lihoviny (Pánek, 2002). Výţiva dětí je rozdílná od výţivy dospělých. Dospělí se stravují především k zajištění funkcí organismu a udrţení ţivota. U dětí představuje výţiva a vyváţená strava zdravý vývoj organismu. Proto je výţiva od narození tak významná a důleţitá. 8

9 2.1.1 Hygiena výţivy Hygiena výţivy je věda zabývající se procesem výţivy člověka vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. Sleduje tyto sloţky: vliv jednotlivých sloţek potravy na činnost organismu, přiměřenost výţivy vzhledem k zdravotnímu stavu člověka a prostředí, ve kterém ţije, kvalitu surovin, jejich zdravotní nezávadnost a uţívání různých způsobů přípravy pokrmů, skladování poţivatin, potravinářských výrobků a prodej potravinářských výrobků (Marádová, 2005). Pro potraviny vydávané v provozovnách platí systém hygienických opatření, které se nazývá sanitace. Sanitaci vykonávají pracovníci jednotlivých provozoven. Nejedná se jen o klasický úklid a čištění. Postup a oprávnění pracovníci jsou zapsáni v Sanitačním řádu, který je součástí hygienického řádu konkrétní provozovny. Obsahuje například: seznam pracovníků oprávněných vykonávat sanitaci, časový rozpis jednotlivých sanitací, způsob kontroly všech prostorů, předpisy pro oblečení pracovníků apod. (Pánek, 2002). Co se týče domácí hygieny výţivy, abychom se vyhnuli nákazám jako je salmonelóza, botulismus, listerióza, cestovní průjem a mnoha dalším, nesmíme skladovat otevřené konzervy, nepít vodu pouze z otevřených lahví nebo vodu nepřevařenou, maso nejíst syrové nebo nedovařené. Totéţ platí o mléku a mléčných výrobcích (Fořt, 2000). Nejvíce prohřešků v oblasti hygieny výţivy se vyskytuje podle Marádové (2005) v těchto parametrech: potraviny jsou málo zchlazené, potraviny dlouho skladované, potraviny s krátkou dobou trvanlivosti, nedostatečnost hygieny pracovního prostředí i pracovníků samotných (umývání rukou), špinavé čistící a úklidové prostředky, pokrmy, které zbyly, jsou míchány s nově uvařeným jídlem apod. V hygieně výţivy platí jedno nejdůleţitější pravidlo, provozovna, respektive pracovník provozovny, nesmí v ţádném případě jídlem, které vaří či podává, ohrozit strávníka. Proto je hygiena ustanovena zákony, vyhláškami České republiky a stanovením kritických bodů HACCP (Hazard Analysis Critical Control Points), které jsou zakomponovány mimo jiné do zákona o veřejném zdraví (Marádová, 2005). 9

10 2.1.2 Zásady zdravé výţivy Zdravá výţiva udrţuje náš organismus v rovnováze. Potraviny, které po celý den jíme v pravidelných intervalech (myslí se tím snídaně, svačina, oběd, svačina a večeře), musí obsahovat dostatečné mnoţství ţivin a vody. Také záleţí, jakým způsobem jídlo připravujeme a konzumujeme. Strava je podmíněna mimo jiné věkem, pohlavím, pracovní zátěţí a neméně zdravotním stavem. Na zdravou stravu nemůţeme přejít ihned, pokud nám to rodiče nevštěpují od mládí. Je podmíněna ekonomicky (cena potravin), vůlí strávníka a zavedenými stravovacími návyky. Můţeme se řídit těmito pravidly: sníţit příjem energie, spotřebu tuků, bílého cukru, kuchyňské soli, alkoholu a naopak zvýšit spotřebu konzumace obilovin a luštěnin (nestravitelné vlákniny) a potravin obsahujících vitamín C, tudíţ zeleninu a ovoce (Marádová, 1992). Ve výběru vhodných potravin nám můţe poslouţit tzv. potravinová pyramida (obrázek č. 1), která se skládá ze čtyř poschodí. V nejniţším patře jsou potraviny, které bychom měli konzumovat nejvíce, jsou tedy nejvhodnější. S přibývajícími patry vhodnost potravin a jejich konzumace úměrně klesá. Některé typy potravinových pyramid jsou rozdělené i stranově v jednotlivých patrech. Vlevo jsou zobrazeny potraviny nejvhodnější, s postupem doprava se stávají méně vhodnými. 10

11 Obrázek č. 1: Jednoduchá potravinová pyramida Zdroj: Potravinová pyramida. [online] [cit ]. Dostupné z: Ovoce a zeleninu můţeme přikládat ke kaţdému jídlu po celý den. Obsahují minerální látky, vlákninu a samozřejmě vitamíny. Nejčastěji budeme konzumovat syrovou zeleninu, zeleninové saláty a dušenou zeleninu. Nejméně podáváme zeleninu vařenou, která ztrácí procesem vaření všechny své vitamíny. U ovoce uvádí Fořt (2003) počet porcí 2 4 denně, zeleninu konzumujeme v mnoţství 3 5 porcí denně. Z obilovin si vybíráme celozrnné výrobky. Luštěniny můţeme zařadit i do salátů. Do tohoto patra pyramidy patří také ořechy a různé druhy semen. Nezapomínáme na těstoviny a rýţi. Zdrojem cukrů jsou celozrnné cereálie, včetně obilek s vrchními vrstvami. Mnoţství konzumovaných potravin se udává v této oblasti pyramidy od 6 do 11 porcí. Mléko a mléčné výrobky (jogurty a sýry) dodávají tělu bílkoviny a vápník. Maso si vybíráme především drůbeţí nebo libové. K našemu plánu stravy by mělo patřit i 3-5 vajec za týden a jedna ryba za týden. U mléka i masa platí 2 3 porce denně (Marádová, 1992). 11

12 Potraviny uvedené na vrcholu pyramidy jsou nejméně vhodnou stravou. Patří k nim nenasycené tuky a sladkosti, sladké pokrmy. Dáváme si pozor na smaţená jídla, pouţívání většího mnoţství soli, na skryté cukry v nápojích nebo tuky ve sladkostech. Pokud je dítě neustále nuceno do konzumace potravin, které mu nechutnají, ale jsou zdravé, můţe si dítě vytvořit představu, ţe všechno zdravé je nechutné. Rodiče mají nelehkou práci při objasňování a učení zdravému stravování. Pro konzumenty vytváříme vhodné situace a podmínky, které jim budou vyhovovat, a tak si sami najdou cestu ke zdravé výţivě (Frűhauf, 2000) Nezdravé potraviny Fořt (2003) uvádí, ţe 80 % naší populace se stravuje špatně. Způsob stravování nabízí nadbytek energie díky konzumaci tučného masa a uzenin, ţivočišných tuků a jednoduchých cukrů (hlavně sladkostí). Následkem je nadváha, v mnoha případech i obezita. Děti bezvýhradně přejímají stravovací návyky od svých rodičů. Proto nejprve rodiče musí se zdravou a správnou stravou začít u sebe a potom ji mohou aplikovat dítěti. Do jídelníčku dětí nepatří sladkosti a sladká jídla. Mohou být zařazována jen v případě zvýšené pohybové aktivity dětí. Pokud dítě neodolá, můţeme sladkosti nahradit kvalitní čokoládou, sušeným ovocem, ořechy nebo müsli. To samé platí i o slaných pochoutkách. Brambůrky, křupky nebo tyčinky s vysokým obsahem soli zatěţují ledviny a nejsou vhodné pro dospělé, natoţ pro děti. Vzhledem k věku dětí se zásadně nenavštěvujeme rychlé občerstvení neboli Fast food. U dětí je tato forma stravování oblíbená, ale porušuje všechny zásady zdravé výţivy. Podílí se na nadměrném přísunu tuků, soli a potravin s vysokým glykemickým indexem a naprostém nedostatku vlákniny a čerstvého ovoce a zeleniny. Nemám na mysli jen americký typ rychlého občerstvení jako je McDonald, KFC apod. Klasické české rychlé občerstvení v podobě párku v rohlíku, klobásy s hořčicí, mastného bramboráku s česnekem nebo smaţeného sýru s tatarskou omáčkou pro děti rozhodně není vhodné. Opakem mohou být rodiče, kteří velmi dbají na správnou výţivu svého dítěte, chystají jim z obavy před obezitou jídla nízkotučná (jogurty, odtučněné tvarohy a nízkotučná mléka) a chtějí se vyhnout ţivočišným tukům. Tito rodiče taktéţ působí na své dítě negativně a škodlivě. Dítě ke svému vývinu potřebuje některé tuky, cukry i cholesterol. I tato forma výţivy je závadná (Fořt, 2003). 12

13 2.1.4 Vlivy na výţivu člověka K vlivům, které ovlivňují člověka ve vztahu k výţivě, můţeme zařadit psychické a sociální vlivy a osobní přesvědčení. Mezi psychické vlivy patří zejména senzorické (smyslové) vnímání člověka. Příjemné pocity, které nás provází při konzumování potravin, mohou ovlivnit naši náladu a chování. Chutné potraviny, navíc ještě vysoce vonící, uvolňují v trávicím traktu vylučování šťáv potřebných pro větší vyuţitelnost ţivin. Prostředí jídelny či restaurace, komunikace u stolu nebo úprava jídla na talíři ovlivňuje objem poţitých pokrmů. Pokud jsme spokojení se všemi faktory odehrávajícími se u stolování, je prokázáno, ţe sníme více jídla. V případě, ţe na nás působí stres, mohou nastat tři situace. Pří mírném stresu se zvýší příjem kávy, cigaret nebo cukrovinek. Stresová hyperfagie se objevuje při mírném nebo krátkodobém stresu a je charakteristická vysokou konzumací stimulujících látek a potravin s velkým mnoţstvím energie. V opačném případě silných podnětů či dlouhotrvajícího stresu se objevuje nechutenství a zošklivení potravy. Dochází k ztrátě energie, ţivin a začínají se objevovat choroby z nedostatečného příjmu potravin, nejčastěji anorexie (Pánek, 2002). 2.2 Ţák mladšího školního věku V rámci vývojového období mladší školní věk, jiţ s jistotou můţeme hovořit o dítěti jako o ţákovi. Toto vývojové období začíná vstupem do školy, tedy v 6 7 letech. Začíná také poslední etapa dětství, protoţe mladší školní věk končí prvními příznaky puberty v 11 aţ 12 letech a nástupem na 2. stupeň základní školy. Mladší školní věk je období poněkud klidné. Vývoj od narození po nástup do školy a také zahájení a průběh puberty jsou ve srovnání s mladším školním věkem vývojová období bohatá na změny ať tělesného, psychického či sociálního rázu. Období od nástupu do školy se projevuje jako čas, kdy se všechny dosud získané schopnosti a vědomosti zdokonalují a dále se vyvíjejí. Podle profesora Matějčka (2005, s. 281) můţeme členit: a) raný školní věk je přechodné období mezi předškolákem a školákem. Trvá od 6-7 do 8-9 let. Typickou činností pro dítě je hra. Děti si zvykají na školu, pod nárůstem činností jsou mnohdy nevyrovnané. Soustředí se na činnosti jen velmi krátce. Při hrách nebo ve třídě nerozlišují pohlaví, kamarádem můţe být bez rozdílu chlapec i děvče. Jsou snadno ovlivnitelní a často je vídáme zahloubané do světa fantazie. 13

14 b) střední školní věk trvá od 8-9 do let. Dochází k sociálním a biologickým změnám. Na rozdíl od raného školního věku je to doba stabilnější a psychicky vyrovnanější a také doba přípravy na dospívání. Z bájné fantazie se uchyluje k fantazii hrdinské. Vymění pohádky za dobrodruţné příběhy s dětským hrdinou. Na osobnost ţáka má velký vliv dětská skupina. Také začíná v menší míře rozpor mezi dospělým a dítětem. Ve třídě se ţáci rozdělují na dvě skupiny. Budují si ţenskou a muţskou identitu a nejčastěji se oslovují příjmením Tělesný vývoj Při zápisu do první třídy by mělo kaţdé dítě dosahovat zhruba 120 cm na výšku a alespoň 18 kg váhy. Obecně můţeme říct, ţe tělesná připravenost dítěte má dosahovat takové úrovně, aby kaţdodenní školní povinnosti (ranní vstávání, změna denního pořádku, dlouhé sezení apod.) neškodily zdraví (Klindová, 1986). Tělesný růst je individuální, avšak kolem 11. roku se zrychluje přibliţně o 6 8 cm za rok. Na konci období je síla a svalová hmota dvakrát větší neţ při vstupu do školy. V tělesných proporcích dominuje dívka, chlapec je menší. V sedmi letech je mozek z 90 % velikostně srovnatelný s mozkem dospělého jedince (Vágnerová, 1991) Pohybový vývoj Mladší školní věk je důleţité období pro vývoj pohybu. Osvojit si nějaký pohyb je v tomto věku snazší neţ v dospělosti. Napomáhají tomu pohyby přesnější, rychlejší a koordinovanější a také to, ţe dítě nemá zábrany a nepociťuje strach. Pohyb je základní potřebou dítěte. Pokud mu jej neumoţníme, dítě neuvolní napětí a je celkově neklidné, neukázněné a nesoustředěné. V tomto ohledu má velký význam předmět tělesná výchova. Co se týče jemné motoriky, zdokonaluje činnosti osvojené ve školce malování, skládání, stříhání. Při nácviku písma zapojuje všechny svaly těla. Aţ do zautomatizování písma ( rok) je pro dítě psaní velmi náročné. Vývoj kresby je ukončen ve stejném období jako automatizace písma. Dítě ovládá kresbu postavy z anfasu, profilu i v pohybu (Klindová, 1986). 14

15 2.2.3 Vývoj poznávacích procesů Vnímání Na rozdíl od předškolního věku se dítě při vnímání neřídí svými pocity, přáními a potřebami. Ţák se stává ve vnímání pozornějším, vytrvalejším i kritičtějším. Vnímání je základ školního vyučování. S ohledem na ţákův vývoj musíme předkládat ke vnímání přesné a konkrétní úkoly. Nejdůleţitějším znakem ve vnímání pro ţáka je postup od syntetického (celistvého) k analytickému (detailnímu) vnímání. Dítě pozoruje předmět po částech, zkoumá i ty nejmenší maličkosti. Vidí rozdíly na stejných obrázcích, rozděluje slova na hlásky. Tyto funkce se vyuţívají při čtení, psaní a počítání (Langmeier, 1991). V rámci výuky se uplatňují dvě různé metody čtení. Metoda analyticko-syntetická vychází z mluveného slova. Rozkládá slova na hlásky, ty se spojují s písmeny, které se nejprve skládají do slabik, poté do slov. Tato metoda se pouţívá častěji a koresponduje s psychickým vývojem vnímání u dítěte. Druhá metoda tzv. metoda genetická je zaloţena na poznávání celku a zastává zásadu tzv. jedné sloţitosti. Ţáci se učí číst celá slova po jednotlivých písmenech, ale ze začátku pouze ve tvaru velkých tiskacích písmen. Je dbán velký důraz na fonematické uvědomování. Druhá metoda je méně pouţívaná, ale dětem přináší pocit uspokojení, protoţe na rozdíl od první metody ţák čte souvislý text daleko dříve. ( Pozornost Školní prostředí vyţaduje zaměření pozornosti, tedy vědomí na určitý cíl na určitou dobu a do určité míry. Kdyţ u ţáka stále převládají procesy vzruchu nad procesy útlumu, je pozornost častokrát přerušována. S tímto problémem musíme počítat i při vyučování. V první třídě je pozornost zhruba min., s přibývajícím věkem se pozornost prodluţuje. Při plánování vyučovací jednotky musíme brát v úvahu střídání činností, zajímavé úkoly a poutavý výklad. Vhodné je zařadit i didaktické hry. O přestávkách umoţníme dětem oddech a volný pohyb (Klindová, 1986). Pozornost je nutnou podmínkou úspěšné školní práce (Vágnerová, 1991, s. 92) Představivost Dítě má v tomto období schopnost tzv. eidetické představy. Eidetismus je schopnost vyvolat si do všech podrobností přesný obraz toho, co bylo právě viděno, v kombinaci 15

16 s původním doprovodným vjemem jiného smyslu, týká se sluchu i hmatu (Hartl, 1993, s. 134). Ke konci období tyto schopnosti ztrácí. Rozvinutost představ záleţí na bohatosti záţitků a zkušeností. Má vliv na rozvoj myšlení. S představami také souvisí fantazie. Hned po nástupu do školy rozlišuje svět fantazie (pohádky) a reality. Ustupují tendence antropomorfizace a personifikace. S fantazií se pojí i neúmyslné lţi, které by po 9. roce měly začít ustupovat. Pokud se tak nestane, dítě lţe úmyslně Paměť Do šesti let se dítě potýká s pamětí neúmyslnou. S nástupem do školy se objevuje paměť epizodická. Jde o zapamatování záţitků, které proţilo, ale vzpomínky jsou neúplné a nepročleněné. Během vyučování vyuţívá paměť sémantickou, která mu pomáhá zapamatovat si slovní materiál. Na sémantickou paměť se váţe paměť mechanická. Způsobuje doslovné zapamatování slovního materiálu, protoţe na vlastní reprodukci ještě nemá dostatečnou slovní zásobu. Ţák se učí různým strategiím zapamatování si učiva. Nejpouţívanější jsou opakování a mnemotechnické pomůcky. Nejdůleţitější paměť, a to paměť logická, nastupuje během 3. ročníku základní školy, ale pouze okrajově. Nepřevyšuje paměť mechanickou. Paměť prochází dlouhým vývojem a je základem pro dobré zapamatovávání a lepší učení (Vágnerová, 1991; Klindová, 1986) Myšlení Myšlení se v mladším školním věku rozděluje na dvě období: A/ období názorného myšlení, které trvá do 7-8 roků a je sloučeno s manipulačními činnostmi ţáka. Učivo je probíráno jen názorně, opírá se o reálné předměty nebo jejich modely. K zobecnění a přechodu k druhému období napomáhá vliv nápadných znaků předmětů. B/období konkrétního myšlení, trvá do roků a pracuje s představami. Učitel systematicky rozvíjí myšlení ţáka, který by měl být schopný: analyzování = rozbor a členění předmětu nebo jevu na jednotlivé prvky a části, myšlenkové rozčlenění celku na části, vlastnosti nebo souvislosti pro určení podstatných znaků zkoumaného pojmu (Hartl, 1993, s. 37). 16

17 diferencování = rozlišování předmětů, vztahů, jevů apod. (Hartl, 1993, s. 113). klasifikování = jev, který se skládá z tří intelektových operací: co to je? z čeho se to skládá? k čemu to je? (Hartl, 1993, s. 255). Dítě je velmi důvěřivé, málo kritické. Snadno můţe podlehnout vlivu starší neznámé osoby. Vytváří si vlastní teorie, které jsou směsicí fantazie, vzpomínek, záţitků a reálných představ. Není schopné vytvářet si vlastní názor, všemu věří bez kritického posudku. Jsou velmi zvědaví, osamostatňují se (Klindová, 1986) Řeč V první třídě by dítě mělo správně gramaticky formulovat slova, krátké věty a správně vyslovovat všechny hlásky. Pokud při vyslovování hlásek dělá chyby, musí se vada se odstranit u logopeda nejlépe do konce druhé třídy. Podle Vágnerové (1994) zná dítě v první třídě slov. Jeho slovní zásoba se během 1. stupně ZŠ rozšíří zhruba o slov. Tudíţ při přestupu na 2. stupeň by mělo znát asi slov v aktivní i pasivní slovní zásobě. S vývojem řeči souvisí výuka čtení a psaní. Sloţité procesy neuropsychických a fyziologických funkcí se zapojují neustále. Mohou se projevit poruchy čtení dyslexie, poruchy psaní dysgrafie a později také poruchy pravopisných jevů dysortografie (Vágnerová, 1991) Sociální vývoj V sociálním vývoji je výrazným mezníkem škola. Naprosto změní sociální roli dítěte. Dítě se odpoutává od rodiny, navazuje četnější vztahy s vrstevníky, pomáhá slabším, soupeří s ostatními. Kamarádství jsou nestálá, ovlivňuje je zájem a nálada dětí. Jedinec si uvědomuje (upevňuje) muţské a ţenské sexuální role. Vzniká tzv. pohlavní identita, která je velmi důleţitá pro dospělost. Školák uţ ví, ţe vnější vzhled musí odpovídat jeho pohlaví. Důleţitou roli také hraje vztah k učiteli. Po nástupu do školy vzniká obdiv, váţnost učitelovy osobnosti i obavy. Učitel převyšuje autoritu rodičů a rodiče ji musí respektovat. Dítěti více záleţí na přízni učitele, proto na ostatní spoluţáky ţaluje. Po 9. roce uţ začíná kriticky posuzovat učitele, třída se jako kolektiv stmeluje (Vágnerová, 1991; Langmeier, 1991; Klindová, 1986). 17

18 2.2.4 Stravování v mladším školním věku Období 7 10 let Vzhledem k vývojové stagnaci růstu máme především na paměti, abychom děti nepřekrmovali, zvláště pokud nemají pravidelný pohyb. Základem by měla být snídaně. Mnoho dětí ji však nestíhá nebo snídat nechce. Proto chystáme svačiny do školy pestré a v dostatečném mnoţství. Nezapomínáme na zeleninu či ovoce jako dodatek svačiny. Vhodné jsou i ovocné saláty nebo jogurt s ovocem. Dítě musí i během vyučování dodrţovat pitný reţim, tudíţ také chystáme dostatečné mnoţství pití (například ovocný čaj, rozhodně nechystáme slazené minerální vody). Obědy ve školních jídelnách jsou vázány spotřebním košem a zákony. Večeře nemusí být sedmkrát do týdne teplá, postačí i tmavý chléb s pomazánkou a zeleninou. Vhodnou teplou večeří jsou i polévky (Kejvalová, 2010) Období let Věkové rozpětí let nám napovídá, ţe dítě znovu roste a ještě k tomu pohlavně dozrává. Objevuje se ustavičná chuť a hlad a dítě mnohdy není spokojené se svačinami či dalšími jídly během dne. Podle Kejvalové (2010) je nejvhodnější svačinou pšeničná tortilla naplněná buď masem, tuňákem nebo zauzeným lososem s různými druhy zeleniny. Dále můţeme školáky zaujmout zeleninovými saláty s cizrnou, bulgurem nebo ječmenem. Z ovocných salátů je nejoblíbenější s banánovo-jogurtovou zálivkou a vlašskými ořechy. Večeři dotváříme podle chutí teenagerů. 2.3 Stravovací reţim Stravovacím reţimem myslíme pevné časové rozvrţení jídla během celého dne. Je jiný u dospělého člověka a jiný u dítěte školou povinného. Také záleţí na fyzické zátěţi. Nepravidelnost svádí k přejídání, tudíţ častějšímu výskytu obezity. Přináší únavu a malý fyzický i psychický výkon. Do denního reţimu rozvrhneme pět, případně šest jídel v tří hodinových aţ čtyř hodinových intervalech. Ráno je prvním jídlem snídaně. Měla by být vydatná, protoţe má doplnit tekutiny a sacharidy, které rychle nabudí energii v člověku. Příkladem jedné zdravé snídaně můţe být: celozrnná houska, pomazánka z čerstvého sýra Lučina, řeřicha, ředkvičky, červená paprika, šunka, uvařená pohanková krupice a 2 dcl pomerančovo-mrkvového dţusu ředěný 1:1 s vodou. 18

19 Po snídani následuje přesnídávka, většinou ovoce nebo zelenina jako doplňující jídlo. Rozhodně vynecháme trvanlivé salámy, paštiky, párky, majonézové saláty, koblihy a sušenky nebo oplatky. Největší objem jídla si dopřáváme na oběd, který dodá energetické ztráty z dopoledne. U dětí dbáme na dodrţování pitného reţimu a také na konzumaci polévky i hlavního jídla. K obědu by měl být podáván zeleninový salát nebo zeleninová obloha. Sladká jídla si dopřejeme jedenkrát týdně i s polévkou. Odpolední svačina se odvíjí od fyzické aktivity. Pokud je aktivita malá, na svačinu připadá stejně jako dopoledne ovoce a zelenina. Jestliţe je fyzická námaha větší, přidáme k zelenině a ovoci jogurt nebo müsli. Večeře kolem hodiny doplňuje ţiviny a tvoří asi % denního přijmu potravy. Poslední jídlo by mělo být lehce stravitelné, nenadýmavé, s nízkým obsahem tuku pro klidný spánek. Popřípadě můţeme padávat druhou večeři, ale nejpozději 2 3 hodiny před spaním (Kejvalová, 2010). 2.4 Pitný reţim Pitný reţim má jednoznačný vliv na školní práci i na další činnosti mimo školu. Při nedostatku tekutin dochází ke ztrátě pozornosti a sníţení duševního výkonu. Pokud se tekutiny nedoplňují pravidelně, dochází k dehydrataci. Přetěţují se ledviny a krevní oběh, tvoří se ledvinové a ţlučové kameny a také můţe dojít k zvýšení krevního tlaku a dalším obtíţím. Právě děti školního věku spolu s batolaty a kojenci jsou nejohroţenější skupinou v nedostatečném příjmu tekutin (Fořt, 2003). Doporučený denní příjem tekutin pro dítě nad 20 kg tělesné hmotnosti Fořt (2000) uvádí ml + 20 ml na kaţdý kg nad 20 kg. Pro přehlednost: Dítě váţící 20 kg: Dítě váţící 25 kg: Dítě váţící 29 kg: ml tekutin ml + ( 20 ml x 5 kg) = = ml tekutin ml + ( 20 ml x 9 kg) = = ml tekutin Samozřejmě, ţe objem tekutin nespočívá jen v mnoţství vypitých nápojů. Do celkového objemu počítáme i potraviny (ovoce, zelenina), polévky, kaše, mléčné nápoje apod. V průběhu dne by dítě mělo dostávat různé druhy tekutin. Vhodným nápojem ke snídani 19

20 je ovocný nebo bylinkový čaj. Nevhodné je kakao nebo mléko. Během školního vyučování je nejvhodnější pití předem připravených nápojů (ovocné a bylinkové čaje, vodou ředěné ovocné šťávy nebo ředěné ovocné dţusy). Těsně před obědem pití nepodáváme. Nápoj dítě zasytí a pak uţ mu nezbývá místo pro hlavní chod. Variantou tekutiny při obědě je polévka. Pokud vyţaduje dítě pití v průběhu jídla, stává se z toho úhybný manévr, protoţe mu jídlo nechutná. Odpolední vyšší fyzická aktivita vyţaduje odpovídající dostatek tekutin. U večeře se opakuje stejná situace jako u oběda. Před spaním můţeme dítěti ještě podat nápoj, ale ne větší mnoţství neţ 2 dcl s ohledem na noční pomočování (Fořt, 2000). Poruchy příjmu tekutin mohou záleţet na vadě mozkového centra pro ţízeň (nukleus supraopticus), na hormonálních poškození (nejčastěji kůry nadledvin) anebo nejvíce při špatných stravovacích zvyklostech (Pánek, 2002). Větší mnoţství vody z těla můţeme ztrácet nadměrným pocením nebo dlouhodobými průjmy. V takovémto případě Pánek (2002) doporučuje pití minerálních vod nebo iontových nápojů, které dodají tělu potřebné ţiviny, minerály a energii. Pokud trvá malá nebo ţádná konzumace nápoje delší dobu, dochází k dehydrataci. Je to stav chronický, při kterém se váţným způsobem poškozují ledviny (dochází k tvorbě ledvinových nebo ţlučových kamenů) a zatěţuje se krevní oběh. Dehydrataci poznáme tak, ţe dotyčného bolí hlava, je malátný, bledý, má sucho v ústech a zapadlé oči, zvýšenou frekvenci tepu a nedostatečné mnoţství vylučovaných látek - moči (Fořt, 2000) Nápoje Nejrozšířenějším nápojem podle mého výzkumu se stal sirup (neboli šťáva). Sirupy jsou koncentrované a barvené husté roztoky řepného cukru, ochucené kyselinou citronovou a aromatizované různě kvalitními příchutěmi. Výhodou je, že nebývají chemicky konzervovány. (Fořt, 2000, s. 163). Zásadní roli při výběru správného sirupu by měl hrát podíl skutečného ovoce v sirupu. Coţ se v dnešní době nejvíce odráţí na ceně výrobku. Avšak není moţné koupit produkt jen z ovoce. Podobným nápojem je dţus. Je to 100% ovocná šťáva. Při koupi tohoto produktu se musíme dívat na etikety, protoţe dţus je často výrobcem ředěn a doslazován. Za dţus se povaţuje jen 100% ovocná šťáva. Pro děti je vhodné tento nápoj ředit neperlivou vodou. Fořt (2000) doporučuje ananasový, hroznový a jablečný mošt ředit s mrkvovou šťávou. Co se týká dţusů z tropických plodů, děti do 6 let věku by je pít neměli vůbec a děti od 6 let 20

21 jen 1 dcl dţusu denně. I u starších dětí by neměl dţus představovat hlavní zdroj tekutin během dne. Do této kategorie patří i nápoje z prášku (např. Tang), tedy vodou ředitelné nápoje. Dětem je nepřipravujeme, jen v zcela výjimečných případech. Limonády, další oblíbený nápoj dětí, obsahují vysoké procento cukru. Například limonáda Ondrášovka s příchutí pomeranče obsahuje podle etikety ve 100 ml 0,1 g tuků, 0,3 g bílkovin, ale aţ 4,6 g cukrů, coţ je váha jedné kostky cukru. Proto nejsou limonády vhodným nápojem pro děti. Výjimkou mezi limonádami a minerálkami je Magnesia. Obsahuje hořčík, a proto se doporučuje dětem (v běţné stravě je hořčíku velmi málo). Čaj dětem připravujeme nejčastěji bylinkový, sladíme ho málo nebo vůbec. Černý čaj způsobuje zácpu, proto ho nevaříme vícekrát po sobě. Pokud chceme na pití ledový čaj, vyrábíme ho doma, kupovaný ledový čaj obsahuje tak jako limonáda nadměrné mnoţství cukrů. Při pití obyčejné vody se vkrádá myšlenka o mnoţství škodlivých látek. Úprava vody na vodu pitnou nedokáţe odstranit všechny škodliviny. I kdyţ je pitná voda kontrolována hygieniky, Fořt (2003) tvrdí, ţe to není pravdivý a směrodatný argument. Aby se předešlo výskytu bakterií, do vody se přidává chemický prvek chlór. Proto by se měla pít výhradně balená stolní voda. 2.5 Formy stravování Existují dvě zásadní formy stravování, a to individuální a společné stravování. Individuálním stravováním máme na mysli přípravu a konzumaci jídla jedním člověkem. Popřípadě v rodině je nákup potravin a příprava jídla rozdělena mezi členy domácnosti. Individuální stravování je ideální při respektování osobních potřeb člena rodiny vzhledem k věku, zdravotnímu stavu a fyzické zátěţi. Dalším faktorem jsou i chutě jednotlivých strávníků. Negativně se projevuje určitá stereotypnost, která se objevuje velmi často. Vaří se pořád stejná jídla, konzumuje se vysoké mnoţství uzenin. Zapomíná se na luštěniny, zeleninu a brambory. Nevyuţívají se zdravé potraviny například mléko, tvaroh a sýry. Společné stravování dělíme na veřejné a uzavřené. Veřejné stravování je zaloţeno na otevřenosti veřejnosti za účelem zisku, oproti tomu uzavřené stravování slouţí pouze pro skupiny osob (např. ţáci základní školy, zaměstnanci konkrétní firmy) bez účelu komerčního zisku. Všechny provozovny jsou pečlivě sledovány hygienickou sluţbou. Oproti domácímu stravování je veřejné stravování více sledováno, je pečlivěji vybírán a sestavován jídelníček a dbá se na správné postupy přípravy potravy. Společné stravování ve školní jídelně 21

22 podléhá nejenom zákonům ČR, ale také i metodickému vedení a kontrolní činnosti školské správy. V posledních letech se hranice mezi veřejným a uzavřeným společným stravováním postupně ztrácí. Do určité školní jídelny se můţe přihlásit i cizí strávník, který není zaměstnancem školy. (Kolaříková, 1995) I kdyţ v poslední době stoupla nabídka výběru jídel ve školních jídelnách, není to podle mého názoru z výţivového hlediska pro děti vhodné. Jídelna sice nabídne pokrm z ryby a splní tak poţadavky spotřebního koše, ale dítě si vybere pokrm druhý, protoţe ten je lepší. Děti nemají dosud dostatečně vštěpené stravovací návyky. Důleţitým faktorem je zavedení online jídelníčku na webových stránkách základních škol. Rodiče tak mohou kaţdý týden dohlédnout na výběr obědů pro své děti. A zároveň mohou sladit školní jídelníček s tím domácím Školní stravování Školní stravování zajišťuje u ţáků základních a středních škol pouze jedno jídlo, a to oběd. Školní stravování je ovlivněno dvěma hlavními činiteli. Jedním z nich jsou zákonné normy Právního řádu České republiky a druhým je spotřební koš pouţitých potravin k přípravě pokrmů Právní předpisy školního stravování Školní stravování je řazeno do veřejného stravování, tudíţ je zákonodárně ustanovené. Zařízení školního stravování je vázáno školským zákonem č. 561/2004 Sb., o mateřském, základním a středním vzdělávání a také platnou vyhláškou č. 107/2005 Sb., o školním stravování. Zajišťuje mimo jiné stravování zaměstnanců jídelny i zaměstnanců školy, coţ je uzákoněno 33 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, a zároveň vyhláškou Ministerstva financi ČR č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě v příspěvkových organizacích zřízeným územními samosprávnými celky. Vyhláška č. 107/2005 Sb. je nejdůleţitější ustanovení o školním stravování. Vyhláška vymezuje, komu je školní stravování určeno dětem, ţákům, studentům a osobám v hmotné nouzi (podle 122 školského zákona). Vymezuje organizace stravování a to tak, ţe školní stravování bude zajišťováno v zařízeních školního stravování. Organizačně začlení ředitel školy školní stravování do školního řádu. Školní jídelna zajišťuje podmínky objednávání 22

23 a odhlašování stravy, organizaci výdeje jídel a způsob úhrady za odebrané obědy. Uvařené jídlo ve školní jídelně se výhradně konzumuje ve školní jídelně. V 3 jsou uvedeny tři základní druhy školního stravování: - školní jídelna (vaří a vydává obědy, můţe také připravovat jídlo pro výdejnu) - školní jídelna výdejna (vydává jídla, můţe připravovat doplňková jídla) - školní jídelna vývařovna (připravuje jídla, která vydává jiná jídelna). Ze školského zákona (č. 561/2004 Sb.) se dozvídáme o tom, ţe stravování školních zaměstnanců není součástí školního stravování. Školní stravování je výhradně stravování dětí, ţáků a studentů v době jejich pobytu ve škole nebo školském zařízení. Ale školní jídelny mohou zabezpečovat stravu pro zaměstnance škol a školských zařízení a také pro další osoby, ale za úplatu (to znamená za plnou finanční hodnotu poskytovaného jídla). (Nové předpisy pro hygienu veřejného stravování, 2007) Z hlediska dodrţování základních hygienických předpisů včetně zacházení s potravinami jsou tyto zákony jen základním poţadavkem. Další zákony, nařízení a vyhlášky se tedy týkají hygieny přípravy i potravin: Nařízení Evropského parlamentu č. 852/2004 představuje jasné podmínky a povinnosti, za kterých mohou vést provozovatelé své podnikání. Jedná se o minimální standard v oblasti hygieny (umístění, uspořádání a vybavení provozovny) a manipulaci s potravinami (výroba, příprava, skladování, přeprava a jakékoliv další činnosti). (msmt.cz) Další zákony a vyhlášky se týkají rozpočtů a nákladů na závodní stravování. Veřejné stravování se však musí řídit i těmito vyhláškami a zákony: Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví se zabývá právy a povinnostmi právnických i fyzických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, kterým se myslí zdravotní stav obyvatelstva určován přírodními, ţivotními a pracovními podmínkami a způsobem ţivota. Vzhledem ke školnímu stravování se v tomto zákoně vyskytuje opatření proti šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění. Nakaţená osoba je dána do izolace, tím se zabrání šíření infekce. Osoby, které pracují v sektoru veřejného stravování, musí být zdravotně způsobilé a musí znát základní informace o ochraně veřejného zdraví. 23

24 To se uskutečňuje vydáním zdravotního průkazu a ověřením znalostí podle vyhlášky č. 490/2000 Sb. Vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických poţadavcích na stravovací sluţby. Tato vyhláška ustanovuje podmínky uvádění pokrmů do oběhu, značení pokrmů, základní podmínky pro přípravu a podávání pokrmů, zásady osobní a provozní hygieny a postup pří odběru a uchovávání vzorků vyrobených pokrmů. Předkládá minimální hygienické poţadavky a zásady pro provozování stravovacích sluţeb, na přípravu a výrobu pokrmů, jejich rozvoz, přepravu, skladování a uvádění do oběhu. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Zákon ukládá provozovateli potravinářského podniku povinnosti na kvalitu potravin, dodrţování technologických fází výroby, způsob a podmínky přepravy, skladování a manipulaci s potravinami. Dále stanovuje dodrţování obsahu vitamínů, minerálních látek a na druhé straně látek pomocných, vyznačujících se např. aromatizací. V rámci provozování potravinářského podniku je povinností zajistit potřebný počet zaměstnanců a odpovídající technické vybavení podle předpisů Evropských společenství. K jakékoliv potravině dováţené ze zahraničí, musí mít provozovatel osvědčení od příslušného orgánu dovozní země o splnění všech hygienických poţadavků podle předpisu Evropských společenství (Marádová, 2005) Spotřební koš Školní stravování je podmíněno plněním doporučených denních dávek, které jsou určené Ministerstvem zdravotnictví a hlavním hygienikem České republiky. Pro jednodušší zpracování se doporučené dávky dělí na deset skupin a říkáme jim Spotřební koš. Ten zaručí splnění dostatečného příjmu všech ţivin, přičemţ bereme v úvahu, ţe ţák konzumuje ve školní jídelně pouze jedno jídlo z celého dne. Oběd splňuje asi 35 % denní doporučené dávky (dále jen DDD). Spotřební koš obsahuje 10 skupin potravin: 1. Maso pouţíváme libové, kvalitní. Do této skupiny patří i uzeniny a uzená masa. Jejich spotřebu hlídáme kvůli vysokému obsahu cholesterolu a ţivočišného tuku. Zhruba 1/3 všech druhů masa by mělo tvořit maso drůbeţí. Nesmíme zapomínat ani na zvěřinu, hovězí a králičí maso. 2. Ryby se ve školním stravování moc nevyskytují. Měsíční norma je 200 g na osobu, coţ by se dalo splnit 2 3 rybími obědy měsíčně. I přes to se spotřeba ryb ve školních 24

25 jídelnách pohybuje okolo 50 % DDD. Rybí maso je důleţité nejen z hlediska obsahu jódu, ale je i málo tučné a dobře stravitelné. 3. Mléko se podle spotřebního koše má vyskytovat buď kaţdý den v malém mnoţství nebo nejméně 2x do týdne. U ţáků, kteří nekonzumují mléko, je vhodné zařadit bílou kávu, kakao nebo různá dochucovadla. K mléčným pokrmům se řadí pudingy, krupicové a rýţové kaše a sladká jídla s mlékem, která se ovšem na jídelníčcích objevují maximálně jednou do měsíce. 4. Mléčné výrobky, především sýry a tvarohy, se v rámci obědů podávají spíše jako posypky na hotová jídla (tvrdý sýr na špagety a tvaroh na kynuté knedle s ovocem nebo marmeládou). 5. Tuky souvisí se smaţením, které omezujeme, a s vařením a přípravou salátů. K vaření pouţíváme rostlinné oleje s menším mnoţstvím cholesterolu, které se nepřepalují. K výrobě salátů pouţíváme olivové oleje nebo oleje rostlinné. 6. Cukr je obsaţený v nápojích a sladkých jídlech. Děti učíme zvykat si na méně slazené nápoje, proto pouţíváme ředěné ovocné šťávy, ovocné čaje nebo sirupy. Nenabízíme instantní čaje ani nápoje (Marádová, 2005). 7. Zelenina 8. Ovoce S ovocem a zeleninou při splňování DDD není problém. Problém nastává tehdy, kdyţ všechna zelenina z DDD je vařená nebo dušená. Jedná se především o podávání čerstvých zeleninových příloh a čerstvých zeleninových a ovocných salátů k hlavnímu jídlu. Hlavní pozornost musí směřovat k technologii přípravy. Vitamíny jsou citlivé a rychle se ničí. Nešvarem školních jídelen jsou saláty připravené jiţ v deset hodin dopoledne. Strávníky místo lákání spíše odpuzují. 9. Brambory mohou být zařazovány nejčastěji. Jejich nespornou výhodou je, ţe jsou hodně syté. Rané druhy obsahují vitamín C. Brambory jsou také zdrojem ţeleza, vitamínu B 1 a vlákniny. 10. Luštěniny obohacují jídelniček a zdraví strávníka ve všech okolnostech. Jsou bohaté na energii, bílkoviny, sacharidy, fosfor, hořčík, draslík, vápník, ţelezo a vitamíny B, C, A, a 25

26 E. Jejich jedinou nevýhodou je těţká stravitelnost. V ţaludku se vyskytují aţ šest hodin po pozření (Marádová, 2005). Školní jídelny nabízejí podle předpisů spotřebního koše pestrou stravu odpovídající zásadám správné výţivy. Plnění spotřebního koše je zavazující s tolerancí plus minus 25 % v rámci jednoho měsíce. Rozdíly mezi jednotlivými jídelnami nedělají potraviny, ale volnost v jednotlivých recepturách pro školní stravování. Vedoucí jídelny můţe dle svého uváţení zvolit jakýkoliv recept, kvalitu surovin nebo gramáţ přísad. Důleţité je disponovat technologickými postupy při dodrţování HACCP (Systém analýzy rizika stanovení kritických kontrolních bodů ve výrobě potravin) a správné hygieny a výrobní praxe tak, aby nedošlo k ohroţení zdraví strávníků (Marádová, 2005). Na školní stravování dohlíţí při kontrolách pracovníci orgánů ochrany veřejného zdraví (hygienici). Sledují plnění spotřebního koše, ale také pestrost stravy. To znamená nevyskytování se stejných pokrmů moc často nebo vyváţení jednotlivých částí oběda. Posledním kritériem přijetí školní stravy je chuť ţáka. Chutě jsou ovšem jevy individuální, a tak se často vyskytují rozdílné názory na stejné jídlo v různých jídelnách. Vše také záleţí na výchově a rodinných zvyklostech. Pokud je jídlo na talíři servírováno pěkně, s ozdobou v podobě např. nějaké zeleniny, dítě toto jídlo přijme snadněji. Dále hraje roli prostředí školní jídelny (vybavení, počet strávníků, hlučnost, konverzace při jídle), spoluţáci (názor malých dětí se obvykle přenáší z jednoho na druhé, aniţ jídlo ochutnají). V mnohých školních jídelnách dostávají učitelé jiné jídlo neţ ţáci. I tato skutečnost můţe vést v nechutenství, vybíravosti a odmítnutí jídla (Komárek, 1996). Pokud chceme, aby naše dítě jedlo zdravě a chutně, musíme je k tomu od útlého věku vést. Nejlepší prostředí pro dítě je školní jídelna. Zaručuje pestrost a vyváţenost všech jídel Polotovary Polotovar je výrobek, který nám pomáhá zrychlit dobu přípravy jídla. Můţeme jej koupit nebo sami uvařit. Pomocí průmyslové výroby se dají koupit tyto polotovary: - směsi na přípravu polévek, omáček, - suché směsi na přípravu těst knedlíky, lívance apod., - těstoviny, 26

27 - předvařená rýţe, - směsi na přípravu kaší (ovesné, bramborové, krupičné apod.), - sterilovaná a zmraţená zelenina a ovoce, - konzervy (Marádová, 1992). Polotovary, které si sami vyrábíme, se nejčastěji upravují pomocí konzervace nebo zmrazování. Konzervace nám pomáhá udrţet potraviny déle skladované. Zmrazování pomáhá zlepšit pestrost jídelníčku letními produkty zahrady během dlouhých zimních měsíců. Je zaloţeno na okamţitém uvedení potraviny do minusových teplot. Ve školních jídelnách se pouţívají polotovary velmi často. Vedoucí kuchyní si vychvalují velkou úsporu času a personálu, ale polotovary, hlavně tedy sušené, ztrácí svoji výţivovou hodnotu vitamínů, minerálů a dalších látek (Komárek, 1996) Chování při stolování Ke slušnému stolování patří správné nádobí, hezky připravený stůl, dobrá obsluha a v neposlední řadě i správné chování při jídle. Vzhledem k tématu diplomové práce, tedy stravování ve školních jídelnách, se budeme zabývat pouze správným chováním při jídle. Při stolování dodrţujeme několik zásad: Ke stolu zasedáme čistí, upravení a s umytýma rukama. Sedíme vzpřímeně, o stůl se opírají pouze zápěstí, nikoli lokty. Ty jsou těsně u trupu. Zásadně se trupem neopíráme o stůl. Příbory drţíme v polovině drţadel, nikdy se nedotýkáme čepele noţe (v pravé ruce lţíci nebo nůţ, v levé ruce vidličku). Lţíci vkládáme do úst špičkou. Polévku nabíráme směrem od sebe. Horké jídlo nechladíme foukáním ani srkáním. Nůţ nikdy nedáváme do úst. Slouţí ke krájení a přisunutí jídla na vidličku. Nemlaskáme, necinkáme, nemluvíme hlasitě nebo s plnými ústy. Po jídle si otřeme ústa popřípadě ruce ubrouskem (Marádová, 1992). V prostředí školní jídelny je na dostupném místě umývadlo s teplou vodou nebo toalety s umývadly. Dítě by mělo být naučeno jiţ z domácího prostředí, ţe si před jídlem umyje ruce. Stejná situace platí i při konzumaci svačiny ve škole. Další zásady učíme dítě doma jiţ v jeho 27

28 útlém věku. Dodrţování a učení se dalších pravidel nastává po nástupu do mateřské školky. Při přechodu do první třídy by mělo být dítě samostatné. Vzít si jídlo na tác, napustit si nápoj a bez vylití či rozbití nádobí donést oběd na své místo (Marádová, 1992) Domácí stravování Domácí stravování má mnoho výhod nejen pro dospělého člověka, ale i pro děti. Největší výhodou je znalost původu a stavu potravin, ze kterých jsme jídlo připravili (Hlavatá, 2012). Stravování ve školní jídelně pro dítě znamená jen malou část výţivy. Tudíţ velký význam připadá na stravování doma. Pokud se bude dítě přes týden stravovat ve školní jídelně, kde mu je podávána pestrá, vyváţená strava, a o víkendu se bude stravovat doma bez základních zásad zdravé výţivy, vyjde snaha kuchařek, učitelů a nakonec i rodičů nazmar. Při přípravě domácí stravy pro dítě školou povinné se řídíme těmito pravidly: - denně musíme sníst syrové ovoce a zeleninu, - pouţíváme celozrnné obiloviny a luštěniny, - dodrţujeme pitný reţim dítěte pomocí vhodných nápojů, - poskytujeme časově pravidelný stravovací reţim dítěte, - nabízíme stravu právě připravenou, neohřívanou, - omezujeme konzervy, polotovary a uzeniny, - nepouţíváme přílišné mnoţství koření a soli, - příliš nesladíme, omezíme sladkosti, - bereme v úvahu druhy jídel konzumovaných v jídelnách a doma (návaznost, neopakování stejných jídel). Obědy ve škole v plné míře nemohou zabezpečit mléko a mléčné výrobky, ovoce, čerstvou zeleninu a celozrnné pečivo, o tyto prvky stravy se musí postarat ve větším mnoţství rodiče (Komárek, 1996) Pravidla pro sestavování domácího jídelníčku Jídelníček pro domácí stravování se řídí několika faktory: finanční prostředky vynaloţené na nákup potravin, zásobování trhu potravinami (výhoda velkých měst), čas věnovaný přípravě pokrmů, 28

29 individuální potřeby strávníků (věk, fyzická zátěţ, zdravotní stav, diety apod.), plynulé navazování na školní a veřejné stravování. (Marádová, 1992) Při sestavování jídelníčku dbáme na dodrţování zásad zdravé výţivy. Strava by měla být také chutná a pestrá. Jídelníček sestavujeme nejméně na jeden týden. Vyvarujeme se tak opakujícím se jídlům. Dnes se setkáme s tím, ţe se rodina sejde u společného stolu jen na večeři. Snídaně se odehrává individuálně, podle odchodu do školy nebo zaměstnání. Oběd se odehrává tamtéţ. Nejhorší moţnou variantou jsou uspěchané, odbyté nebo dokonce vynechané snídaně. Večeři si vychutnáme pomalu v kruhu rodinném. Jednotlivá jídla připravujeme v mnoţství, jaké spotřebujeme tentýţ den. Ohříváním, popřípadě mraţením a znovu ohříváním, ztrácí jídlo svoji výţivovou hodnotu. Dbáme na rozlišnou konzistenci, barvu a chuť oběda a večeře. Pouţíváme velké mnoţství sezónní zeleniny a ovoce. A nakonec nemůţeme zapomenout na hledisko časové. Vybíráme pokrmy s pracovními postupy podle fyzického a psychického vytíţení v zaměstnání. Ale ani tahle skutečnost nás nemůţe odradit od dodrţování zásad zdravé výţivy, i kdyţ zajít do fast foodu je o poznání rychlejší (Marádová, 1992) Česká národní kuchyně Většina národů má svoji typickou národní kuchyni. Česká kuchyně je vyhlášená po celém světě svoji chutností. Naše národní kuchyně se vytvořila koncem 18. století a začátkem století 19. Jedná se o stravu bohatších městských vrstev. V kuchařkách se objevují recepty vzácných, příleţitostných či slavnostních pokrmů. Pokrmy všedního dne, které uměla uvařit kaţdá kuchařka, se do kuchařských knih neuváděly. Nejznámější kuchařská kniha pochází z konce 19. století a její autorkou je Magdalena Dobromila Rettigová. České pokrmy jsou bohaté na energii, obsahují vysoký podíl tuku a cukru. Snídaně se v dobách minulých dosti odbývala. Hlavním zdrojem energie byl oběd, popřípadě také velmi vydatná večeře. Potraviny, které obvykle pouţívali naši předci: - polévka: hustá, zadělaná jíškou, moukou nebo smetanou - maso: většinou vepřové upravené dušením nebo pečením - omáčky: velmi husté - příloha: většinou knedlíky 29

30 - dezerty: sladké kaše, sušené ovoce, ovocné knedlíky, plněné buchty (makové, povidlové, tvarohové), koláče, bábovky - nápoje: pivo, sladké víno, sladké likéry a horká čokoláda Pro svůj velký obsah energie, tuků a cukrů a pro nedostatek vlákniny a vitamínů se tradiční česká strava nedoporučuje. I kdyţ se v domácnostech vaří, pouţívají se rostlinné tuky místo ţivočišných a polévky a omáčky se tolik nezahušťují (Pánek, 2002) Snídaně Pro děti mladšího školního věku představuje snídaně zhruba % denního příjmu potravin. Je to nejdůleţitější jídlo dne, avšak mnoho rodičů snídani vynechává a vede k tomu i své děti. Snídaně se odehrává před odchodem do školy, nejpozději do 1 aţ 1,5 hodiny po probuzení. Měla by doplnit energii, kterou tělo během noci vstřebalo. Pokud dítě nesnídá, můţe být z nedostatku bílkovin, tuků a sacharidů podráţděné, nesoustředěné, nervózní a s nestabilními náladami. Nikdy bychom neměli svému nesnídajícímu potomkovi dávat peníze na svačiny. Dítě podléhá svodům nezdravé stravy a za peníze si kupuje čokoládu, sladké tyčinky, brambůrky, přeslazené nápoje apod. Při snídani také podáváme nápoj. Vhodné mnoţství je 2 2,5 dcl nejlépe neslazeného čaje, vody či šťávy vymačkané z čerstvého ovoce. Nikdy nedáváme dítěti na snídani sušenky, sladkosti a limonády. Pokrmy sladké a slané střídáme, vţdy přidáme ovoce a zeleninu. Příklady vhodné snídaně: celozrnné pečivo s tvarohem, šunkou a paprikou, ovesná kaše s medem a ovocem, toast s celozrnného pečiva s termizovaným sýrem a šunkou, celozrnné snídaňové cereálie, bílý jogurt, jablko. ( Svačina ve škole Dopolední svačina je co do objemu i energetické hodnoty menší neţ snídaně. Představuje asi % denního příjmu. Základem svačiny je celozrnné pečivo s vyšším obsahem vlákniny. K pečivu přidáme 30

31 šunku nebo sýr obsahující důleţité bílkoviny. Určitě nezapomínáme na větší mnoţství zeleniny nebo ovoce dodávající dětem potřebný počet minerálních látek a vitamínů. Svačinu nachystáme tak, aby poutala pozornost a lákala ke konzumaci. Můţeme pouţít velkou škálu plastových svačinových krabiček, které jsou u dětí velmi oblíbené. Minimálně jednou za týden by měla svačina obsahovat mléko nebo mléčný nápoj. Dětem dáme ke svačině také dostatečné mnoţství nápoje. Nejvhodnější je pitná neperlivá voda nebo sirup ředěný vodou. Úkolem učitele ve škole je dohlíţet na pitný reţim dětí. Ţáci jiţ od první třídy mohou mít na některých školách po ruce láhev s pitím a kdykoliv se napít. Zvláště na prvním stupni ZŠ musí učitel přerušit alespoň jednou za hodinu výuku a vymezit chvilku na pití, protoţe malé děti během přestávky často zapomínají na pití nebo nemají pocit ţízně. Pro děti je významné i prostředí, ve kterém mají svačinu sníst. Jiţ od první třídy by měly mít naučený algoritmus postupů chování o velké přestávce. Po zazvonění konce hodiny si ţáci uklidí sešity, učebnice a pomůcky z lavic. Umyjí si ruce. Nachystají si svačinovou podloţku na lavici (hygiena stolování) a v klidu sní svačinu. I zde hraje velkou roli učitel a jeho zásady ( 2.6 Chorobné stavy výţivy Obezita Obezita neboli otylost je definována jako nadměrné množství tělesné tukové tkáně. Nejde však jen o zmnožení tuku v těle, ale o chronické onemocnění spojené s řadou jiných chorob. Jde o významný rizikový faktor, který se podílí na vzniku a rozvoji závažných onemocnění. Obezita vzniká v důsledku pozitivní energetické bilance, kdy energetický příjem je větší než energetický výdej. (Středa, 2010, s. 45). Reakce dětského organismu na špatnou, nevyváţenou stravu jsou nadmíru viditelné. Strava skládající se z cukrů, tuků ovlivňuje váhu a imunitu dětí a kazí jim zuby. I malé překročení normální hmotnosti můţe nepříznivě působit na zdravotní stav dítěte. Nejjednodušším způsobem, jak zjistit ideální hmotnost, je BMI neboli hodnotový ukazatel tělesné hmotnosti. Jeho výpočet je velmi jednoduchý. Skládá se z údajů o tělesné váze a výšce. Hmotnost v kilogramech vydělíme druhou mocninou výšky v metrech (viz tabulka č. 1). 31

32 Tabulka č. 1: Výpočet BMI Zdroj: BMI. [online]. Dostupné z: Příklad č.1: Výpočet BMI s konkrétními údaji Osoba měřící 160 cm a váţící 61 kg vypočítá své BMI takto: 61 = 61 1,6 1,6 2,56 23,83 (v normě) Tabulka č. 2: Výsledky BMI HODNOTA INDEXU ZDRAVOTNÍ RIZIKO < 19 podváha zvýšené přiměřená hmotnost minimální nadváha nízké či lehce zvýšené obezita 1. stupně zvýšené obezita 2. stupně vysoké > 40 obezita 3. stupně alarmující Zdroj: STŘEDA, s

33 Osoby s hmotností nad 25 BMI mají větší riziko výskytu rakoviny močového ústrojí, vysokého krevního tlaku, srdečních a cévních onemocnění, mozkové mrtvice a cukrovky, u ţen rakovina prsu a vaječníků a u muţů rakovina prostaty (viz tabulka č. 2). Dítě se při výběru jídla řídí emocemi a tím, jak jídlo vypadá. Rozhodně se neřídí logickou stavbou denního jídelníčku, kterou by mělo vzhledem ke zdravému růstu dodrţovat. Pokud dítě uvidí plný koš sladkostí, neodolá. Sharon (1994) doporučuje podávat dětem jiţ od 4 5 let výţivové doplňky, a to zinek a vitamin B 1, které ovlivňují chuť na sladké. U obézních dětí se mimo to mohou vyskytovat i psychické a psychosociální problémy např. pocity méněcennosti, deprese, vyloučení z kolektivu, posměch apod. (Středa, 2010) Podvýţiva Opakem obezity neboli nadvýţivy je podvýţiva. Je to chorobný stav, kdy se tělu nedostává dostatečný příjem energie či některých ţivin. Nejvíce je rozšířená v rozvojových zemích. U nás se s podvýţivou můţeme setkat při extrémních redukčních dietách, u dlouhodobě nemocných a hospitalizovaných osob nebo u starých lidí. Někdy se hovoří i o tzv. malnutrici. Coţ z anglického originálu malnutrition znamená v překladu špatná výţiva. Podvýţiva můţe být způsobena špatným výběrem a nedostatečným mnoţstvím potravin zařazených v nepravidelném jídelníčku. Zvláště staří lidé zapomínají na jídlo. Dále se můţe vyskytnout při průjmovém onemocnění, kdy z těla vychází potřebné ţiviny. Při nesprávných redukčních dietách se podle Pánka (2002) vyskytuje podvýţiva v 30 aţ 70 % případů mentální anorexie. Existují dva extrémní případy podvýţivy. Prvním je marasmus, který je způsoben dlouhodobým nepřijímáním potravy zvláště u lidí trpících poruchami přijmu potravy nebo u starých lidí. Typickým znakem je povislá, kůţe, měkké povadlé svaly. U dítěte je příznakem opoţděný růst. Druhým případem podvýţivy je kwashiorkor [čti kvašiorkor], kdy člověk jí převáţně sacharidy (brambory, kukuřice, rýţe), které tělu dodávají energii, ale trpí nedostatečným příjmem bílkovin. V této situaci si tělo bere další energii z tělesných bílkovin. Tímto druhem podvýţivy trpí zejména pacienti s otravou krve, mnohačetnými zlomeninami či popáleninami a děti z rozvojových zemí. Typický vzhled dítěte trpícího druhem kwashiorkor je vypouklé bříško a lámavost či ztráta vlasů. Často se k podvýţivě přidávají další druhy infekcí, na které dítě později umírá. ( 33

34 2.6.3 Nechutenství Nechutenství začíná v období negativismu u batolete. Projevuje se vzdorem a není to nic nenormálního. Kaţdé dítě si musí tímto obdobím projít, i kdyţ v mnohých případech by byli rodiče rádi, kdyby jejich dítě toto období přeskočilo. Dítě si uvědomuje své já a své chování tvoří v protikladu rodičů i vrstevníků. Zároveň si ale uvědomuje, ţe patří do určité reality, kde se začíná projevovat. Vzdor a odmítání se projevuje i ve stravování. Někdy můţe být odmítnuto jídlo, které má či mělo dítě nejraději. Dítě totiţ neví, zda touha po jídle je vlastní či někoho jiného (viz příklad č. 2). Příklad č. 2: Lída Lída, která obvykle zbožňuje jahodový kompot, energicky odmítá ten, který jí matka předkládá. Ta nenaléhá a misku odnáší. Následuje Lídin křik, protože Lída vlastně kompot chce. Matka znovu přináší talířek a stará se o něco jiného Lída kompot zhltne. (Bonnot- Matheron, 2002, s. 83). Chuť a nechuť se v tomto věku poznává hůře. Pokud dítě chce například v obchodě ovocný jogurt místo čokoládového, měli bychom mu ho dopřát. V tomto případě se projevuje chuť dítěte. Záměrně neuvádím příklad s cukrovinkami či čokoládou. Dítě by si tyto produkty vůbec samo vybírat nemělo, natoţ dělat hysterické scény v obchodě, ţe je chce. Pokud se dítě v určitém jídle vrtá a rodič mu nabídne nějakou další variantu obědu či večeře a dítě stále odmítá, pak nezbývá neţ dítě nechat být. Je to známkou toho, ţe dítě jiţ nemá hlad a další trápení u stolu a plného talíře by bylo zbytečnou ztrátou času. Tyto první zkušenosti s jídlem zanechávají v dítěti určitou stopu, která se pak při formování chuti a nechuti, zhruba v 7 8 letech, projevuje. Buď dítě bojuje s matkou, která ho do jídla nutí nebo má v sobě konflikt vnitřní, protoţe mu jídlo nechutná nebo způsobuje zdravotní či zaţívací obtíţe. Při výběru jídla se dítě opírá i o vůni či pach jídla. Jídlo, které nevoní příliš vábně, do úst zřejmě ani nevloţí. Jiţ v 7 letech se můţeme setkat s výskytem bulimie a anorexie u dětí. Bulimie je porucha přijmu potravy, kdy se dítě nadměrně přejídá. Aţ v pozdějším věku dochází k uvědomění si svých chyb ve stravování a následném zvracení. Dítě trpící bulimií má nejčastěji narušené vztahy se svým okolím. Trpí samotou či strachem z ní (viz příklad č. 3). Mentální anorexie je porucha přijmu potravy, která pramení z psychického stavu člověka, 34

35 jenţ má mylnou představu, ţe je obézní, a tak přestává jíst (Pánek, 2002). Pokud dítě splňuje tato kritéria, trpí mentální anorexií: - úmyslně ubývá na váze: vyhýbá se jídlu, zvrací, více cvičí a pouţívá projímadla (méně časté), - vnímá sebe samého jako obézního, i kdyţ je to jen smyšlenka, - neustále se zabývá jídlem a svou postavou, řeší neexistující problémy (Krch, 1999, s. 117). Komplexní léčba probíhá na psychiatrickém oddělení, kde je pacientovi podávána správná výţiva i výţivové doplňky. Příklad č. 3: Dan Desetiletý Dan je jediným dítětem odloučených rodičů. Je svěřen do péče matky. Matka pracuje daleko od domova a vrací se pozdě, kolem půl deváté večer, zatímco Dan končí s učením v půl šesté. Má tedy vyplnit tři dlouhé hodiny. Matka říká, že syn tráví čas tím, že vyjídá ledničku a vysedává u televize. Dva způsoby, jak zaplnit prázdnotu. Dan zároveň citelně nabírá na váze. Matka, která si dobře uvědomuje, co se děje, se rozhodne najmout studenta, který bude trávit čas s chlapcem, než se ona vrátí domů. Danovi se nový kamarád líbí a přestává jíst, aby zkrátil čas čekání. Postupně se mu vrátí i normální váha. (Bonnot-Matheron, 2002, s. 100). Dalšími v některých případech velmi banálními příčinami nechutenství mohou být rozmrzelost, špatné školní výsledky, hádka s kamarádem, stěhování či jiná rodinná událost, úmrtí člena rodiny, známého nebo zvířecího mazlíčka, narození sourozence a jakákoliv nemoc s horečkou (Bonnot-Matheron, 2002; Frühauf, 2000) Potravinová alergie Potravinová alergie se objevuje u jedince po konzumaci jídla, které v těle vyvolává aktivizaci imunitního systému organismu. Nejčastěji tuto reakci způsobuje pouze některá sloţka celého jídla. Mírnější formou alergie je tzv. potravinová intolerance (nesnášenlivost). Na rozdíl od alergie se při intoleranci neaktivizuje imunitní systém. Intolerance je vázána na nedostatek látek v těle, které rozkládají stravu. ( Alergie se dělí na 4 druhy: 35

36 1. Alergie, kterou odstartuje tvorba protilátek imunoglobulin E. Alergenem se stává mléko, luštěniny a obiloviny. 2. Opačným příkladem je alergie způsobené alergeny, které tvorbu imunoglobulinu E nevyvolávají. Nejznámějším druhem je tzv. celiakie neboli intolerance na lepek. 3. a 4. druh je méně častý, velkou roli v ní hrají imunokomplexy a přecitlivělost zprostředkována buněčnou imunitou (Pánek 2002; Nevoral, 2003). Nejčastější příznaky alergie jsou kopřivka, astmatické záchvaty, ekzémy, otoky a rýma. Nastupují velmi rychle po konzumaci potravin. Některé příznaky nastupují po 6 aţ 24 hodinách od konzumace. Mohou to být například zvracení, kopřivka, bolest břicha, průjem a mnoho dalších. Existuje několik nejčastějších spouštěčů alergií, mezi které patří mléko (intolerance laktózy), arašídy, ořechy, ústřice, mořské plody, ryby, vejce, pšenice, zelenina, ovoce nebo droţdí a mnoho dalších (Pánek, 2002). 2.7 Projekty Ovoce do škol Projekt Evropské Unie Ovoce do škol byl v České republice zahájen v roce Jedná se o cílené dodávání ovoce, zeleniny a ovocných a zeleninových šťáv bez přidaných tuků, cukrů a sladidel ţákům prvního stupně základních škol. Cílem projektu je zvýšení konzumace ovoce a zeleniny a upevnění správných návyků zdravé stravy. Státní zemědělský intervenční fond vybírá z přihlášek ţadatelů, tedy dodavatelů ovocných a zeleninových produktů do škol, ti pak uzavírají smlouvu s jednotlivými školami. Ředitel školy je povinen jednou ročně odeslat ţadateli hlášení školy, ten je odešle na SZIF. Mimo to probíhá kaţdoročně hodnocení projektu Ovoce do škol řediteli škol a dodavateli. V roce 2010/2011 získal projekt průměrnou známku 2,1. Ve školním roce 2011/2012 se projektu zúčastnilo škol, tedy dětí z prvních aţ pátých tříd coţ činí 85 % celkové školní populace tohoto věku. Zapojení do projektu je zcela na volbě ředitele školy. Můţe se do projektu kdykoliv přihlásit nebo z něj odejít. Produkty, jeţ jsou dováţeny do škol, by měly být v souladu s Výţivovým doporučením pro obyvatelstvo ČR vydanými Ministerstvem zdravotnictví ČR. Nejvhodnější ovoce 36

37 a zelenina je od místních zemědělců, z našeho klimatického pásma. Pokud se zařadí např. tropické ovoce, mělo by to být zpestřením a v návaznosti na výuku. Do škol se dodávají tyto produkty: mandarinky, pomeranče, banány, jablka, hrušky, mrkve, nektarinky, rajčata, hroznové víno, okurky, švestky, broskve, blumy, kedlubny, meruňky, kiwi, hrachové lusky, papriky, jahody, ananasy, grepy, pomela, ovocné nebo zeleninové saláty a ovocné nebo zeleninové 100% šťávy (viz tabulka č. 3). Pro školní rok 2012/2013 se finance z EU a ČR vyšplhaly na částku Kč. Rozrostl se i počet přihlášených škol, a tedy i ţáků prvního stupně na zúčastněných škol s počtem ţáků. Proto byl schválen roční limit na jednoho ţáka v hodnotě 333 Kč v souladu s odst. 9 3 nařízení vlády č. 478/2009 Sb. ( Tabulka č. 3: Ceník produktů projektu Ovoce do škol Druh dodávaného produktu Doporučená velikost Doporučená maximální cena za porci Jablka 1 kus do 200 g do 6,- Kč Pomeranč 1 kus do 200 g do 7,- Kč Banány 1 kus do 200 g do 9,- Kč Hroznové víno balení g do 15,- Kč Ředkvičky balení do 200 g do 17,- Kč Zeleninový nebo ovocný kelímek do 200 g do 17,- Kč salát Okurka 1 kus do 200 g do 18,- Kč Mrkev 1 kus do 200 g do 5,- Kč 100% ovocná nebo zeleninová šťáva krabička ml nebo rozlévaný nápoj ml do 12,- Kč Zdroj: Ovoce do škol. [online]. Dostupné z: 37

38 2.7.2 Školní mléko Tak jako dítě potřebuje ovoce a zeleninu, tak potřebuje i pravidelné dávky mléka a mléčných výrobků. Tuto sluţbu vykonává jiţ od roku 1996 společnost Laktea v projektu Školní mléko. V současnosti projekt probíhá v mateřských, základních i středních školách. Dítě má nárok na jeden mléčný produkt na jeden vyučovací den. Na rozdíl od projektu Ovoce do škol není Školní mléko bezplatné. Program je dotovaný z Evropské Unie a z Ministerstva zemědělství, ale ţáci si musí poměrnou část produktu zaplatit. Společnost Laktea spolupracuje se dvěma dodavateli: Bohušovickou mlékárnou, a.s. (viz tabulka č. 4) a Madetou, a.s. (viz tabulka č. 5). Tabulka č. 4: Seznam produktů od dodavatele Bohušovická mlékárna Druh dodávaného produktu Velikost produktu Cena za produkt Neochucené mléko Milk Drink Bobík Ochucené mléko Milk Drink Bobík 250 ml 4,- Kč 250 ml 5,- Kč Školní jogurt Miky 150 g 4,- Kč Smetanový krém Bobík 80 g 4,- Kč Jogurtové mléko Jovonka 250 ml 6,- Kč Ţervé Lipánek 80 g 5,50 Kč Zdroj: Školní mléko. [online]. Dostupné z: 38

39 Tabulka č. 5: Seznam produktů od dodavatele Madeta Druh dodávaného Velikost produktu Cena za produkt produktu Neochucené mléko Lipánek 250 ml 4,- Kč Ochucené mléko Lipánek 250 ml 5,- Kč Jogurt Nature (bílý) 150 g 4,- Kč Jogurt Nature (broskev, 150 g 4,- Kč jahoda) Smetanový krém Lipánek 80 g 5,- Kč Tvarohový krém Lipánek 80 g 4,50 Kč Duo a Limetka Ţervé Lipánek 80 g 5,- Kč Jogurtové mléko Jovonka 250 ml 7,- Kč Zdroj: Školní mléko. [online]. Dostupné z: Základní škola se můţe stát odběratelem mléčných produktů od firmy Laktea po uzavření smlouvy a dodání seznamu evidence dětí odebírajících dotované produkty. Ţáci mají nárok na jeden produkt na jeden vyučovací den, ale škola toho nemusí vyuţít. Můţe objednávat libovolné mnoţství, nejlépe však po kartonech. K dotovanému zboţí nabízí Madeta i Bohušovická mlékárna výrobky bez moţnosti dotace, tedy za plnou cenu. Jsou to například: Bobík Maxi (13,- Kč), Kapucín Mléčná rýţe (8,- Kč), Mléčné tuby Piknik (14,- Kč), BeBe Brumík (9,- Kč), Relax Kids (9,- Kč), Kubík Waterr (14,- Kč), Plátkový sýt Lipánek (20,- Kč), Sýr a křup (10,- Kč), Croissant 7 Days (10,- Kč) a mnoho dalších. Nedotované výrobky můţe škola objednávat v libovolném mnoţství pro ţáky i své zaměstnance ( 39

40 2.7.3 Happy snack Happy snack neboli automat na zdravou výţivu je určen pro ţáky základních a středních škol a zaměřuje se na zdravé svačiny. Základem je automat umístěný na frekventovaném místě ve škole. V automatu děti naleznou od nutričních terapeutek z Poradenského centra pro zdraví a výţivu prověřené výrobky, které splňují poţadavky zdravé výţivy. Projekt nabízí on-line objednávání svačin. Na svůj účet na internet vloţí peníze a společně se svým potomkem vyberou zdravou svačinu na druhý den. Dítě nedisponuje penězi a rodič má kontrolu, ţe dítě neutratí peníze za nevhodné potraviny, ale svačí zdravě. Pokud svému dítěti důvěřujeme, dítě dostane ve škole Happy snack kreditku, na kterou mu vkládáme peníze a dítě si pak kupuje, na co má chuť. Ovšem rodič má stale kontrolu, protoţe na internet po přihlášení objeví, co si dítě koupilo, kolik si toho koupilo a kolik peněz utratilo. Automat vydává i produkty zahrnuté v projektech Ovoce do škol a Mléko pro evropské školy. Pokud chce škola mít tento automat, musí splňovat tři základní poţadavky: minimální počet ţáků musí být 250, škola musí být v dosahu distribučních cest, škola nesmí mít jiného dodavatele na projekty Školní mléko nebo Ovoce do škol. Kromě ovoce a zeleniny (v rámci projektu Ovoce do škol) a mléčných výrobků z mlékárny Kunín (v rámci projektu Školní mléko) v automatu najdeme ořechové tyčinky DeNuts, ovocné sušenky Racio, cereální tyčinky Nutrend, pšeničné vločky ČokoMixx, 100% ovocnou šťávu z čerstvě lisovaného ovoce Fresh party a pufované pečené brambory s kínem Free Style Mini Snack. Ceny produktů jsou uvedeny v tabulce č. 6 ( ). 40

41 Tabulka č. 6: Ceník výrobků z automatů Happy snack Druh dodávaného Velikost produktu Cena produktu produktu Mléko polotučné neochucené 200 ml 6,70 Kč Ochucené mléko (vanilka, kakao, jahoda, káva) 200 ml 7,90 Kč 100% ovocná šťáva Fresh 180 ml 15,50 Kč party (jablko, hruška, jahoda, malina, mrkev, černý rybíz) Cereální tyčinky Street XL 30 g 12,50 Kč Ořechové tyčinky DeNuts 35 g 14,50 Kč Pšeničné vločky ČokoMixx 30 g 14,50 Kč Racio ovocné sušenky (lesní směs, jablko) Pečené bramborové lupínky s kmínem Free style mini snack Ovoce do škol pro děti ročníku 43 g 12,90 Kč 20 g 12,90 Kč Zdarma Zdroj: Automat na zdravou výţivu. [online]. Dostupné z: Soutěţ o nejlepší školní oběd Letos se jiţ počtvrté koná soutěţ školních jídelen o nejlepší školní oběd. Cílem této soutěţe je ukázat dětem i veřejnosti, ţe jídla ve školních jídelnách jsou chutná, kvalitní a energeticky vyváţená. Soutěţ se koná v rámci projektu Všeobecné zdravotní pojišťovny Ţij zdravě. Soutěţe se můţe zúčastnit kaţdá školní jídelna, zapsaná v Rejstříku škol a školských zařízení a provozovaná podle Vyhlášky č. 107/2005 Sb., o školním stravování v platném 41

42 znění. V prvním kole je její charakter korespondenční, do druhého kola postupuje deset jídelen s nejlepším jídlem. V letošním roce je vybráno téma: Drůbeţ v jídelníčku školních jídelen. Úkolem kuchařek je připravit polévku, hlavní jídlo a desert. Celková částka za potraviny na jednu porci nemůţe překročit 34,- Kč. Je nutné se pohybovat ve stanoveném rozmezí podle vyhlášky č. 107/2005 Sb. o školním stravování v platném znění. Pokrmy se musí běţně vyskytovat na jídelním lístku a u kaţdého musí být uveden technologický postup a celková částka za menu. Jídelní lístek se zasílá společně s přihláškou. Jídla z vybraného menu se mohou vyskytovat samostatně v libovolné dny nebo společně v jeden den. Dále nesmí chybět výpočet surovin pro 10 porcí pro ţáky od 11 do 14 let a součástí přihlášky budou i fotografie celého menu i jednotlivých jídel. Do finále postoupí 10 školních jídelen, které se utkají o finanční odměny Kč, Kč a Kč na vybavení jídelny dle vlastního výběru. Finálové pokrmy jsou hodnoceny odbornou komisí sloţenou z odborníků z ministerstva školství a zdravotnictví, Asociace kuchařů a cukrářů ČR, Společnosti pro výţivu a Všeobecné zdravotní pojišťovny. Všechny recepty jsou přístupné na adrese Hlasovat o nejlepší menu můţe i laická veřejnost, a to na internetových stránkách ( Zdraví plus, 2012). 42

43 3 METODIKA PRÁCE Hlavním cílem mé diplomové práce je zjistit úroveň stravování ţáků mladšího školního věku během vyučování. V teoretické části jsem se zabývala výţivou, školnímu a domácímu stravování. Taktéţ jsem si stanovila hlavní a dílčí cíle. Jejich splnění provedu pomocí výzkumné části, ve které uvedu metody zkoumání a jejich průběh a vyhodnotím výsledky výzkumu. Výzkum jsem prováděla pomocí dotazníků orientovaných na stravovací návyky dětí od snídaně do obědu ve školní jídelně nebo doma. Taktéţ jsem zjišťovala druh a mnoţství nápoje, které děti pijí ve škole. Ptala jsem se na to, jak dětech chutná jídlo ve školní jídelně a jaký nápoj, zeleninu, ovoce, svačinu, oběd doma i ve školní jídelně mají nejraději. 3.1 Metodika získávání dat V rámci mé diplomové práce jsem provedla dotazníkové šetření u ţáků mladšího školního věku v 1. aţ 5. třídách základních škol. Mým cílem bylo splnit hlavní i dílčí cíle. S tímto záměrem jsem počítala i při sestavování a formulování jednotlivých otázek v dotazníku. Výzkum proběhl od do Rozdala jsem 180 dotazníků, ale vrátilo se mi pouze 171 dotazníků (95 %). Dále jsem poslala 8 ových zpráv ředitelům nebo vybraným vedoucím učitelkám prvního stupně náhodných základních škol po celé České republice. I přes to, ţe jsem jim nabídla dotazníky na vyplnění poslat vytisknuté i s okolkovanou zpáteční obálkou, nikdo se mi zpět neozval. Proto jsem tento druh dále nevyuţívala. Ze 171 vrácených dotazníků jsem nevyřadila ani jeden. Všechny poţadované údaje byly vyplněné. Domnívám se, ţe tato skutečnost je zapříčiněna tím, ţe ţáci vyplňovali dotazníky pod mým nebo pedagogickým dozorem, a tak měli vše správně vyplněné. Na začátek dotazníku jsem zařadila statistické údaje týkající se věku a pohlaví dítěte. Poté následovaly otázky výhradně jiţ o stravovacích zvyklostech dětí. Dotazník obsahoval 14 otázek, z toho 7 otázek uzavřených s moţností odpovědí ANO nebo NE, dále 3 otázky uzavřené s odstupňovanými odpověďmi ANO, NE, NIKDY, NĚKDY a 3 otázky s výběrem moţností a e (c). Poslední čtrnáctá otázka byla otevřená a zjišťovala nejoblíbenější ovoce, zeleninu, svačinu, oběd doma, oběd ve škole a nápoj. Někteří respondenti mohli vynechat otázky č. 11 a 12, protoţe tyto otázky měly návaznost 43

44 na otázku o chození na obědy do školní jídelny. Ale kaţdý ţák alespoň jednou za svoji školní docházku navštívil školní jídelnu, a tak všichni vyplnili i odpovědi na tyto otázky. Specifická byla práce při vyplňování dotazníků v prvních třídách. Děti ještě neuměly všechna písmena, a tak vyplňování probíhalo zhruba takto. Otázky jsem četla nahlas. Procházela jsem třídou a ukazovala dětem, kde je odpověď na danou otázku. Krátké odpovědi ano, ne, nikdy, někdy jim nedělaly problém. U obsahu jejich lahve na pití (otázka č. 9) jsem jim pomohla. Ukázaly mi svoji láhev a já jim řekla, kterou odpověď mají zakrouţkovat. U otázky č. 14 by psaní trvalo dlouho. Proto děti dotazník otočily a na prázdnou stránku namalovaly, co je mají nejraději. Postupně jsem procházela mezi dětmi a ptala se, co to je. Pokud jsem obrázek (jídlo) nepoznávala, dopsala jsem si název tuţkou, pro pozdější vyhodnocení. Po zpracování všech dotazníků jsem výsledky analyzovala do formy tabulek a grafů. Kaţdá otázka a její výsledek obsahuje slovní komentář. U kaţdé otázky jsou ţáci rozděleni do věkových kategorií: 6 let, 7 let, 8 let, 9 let, 10 let, 11 let a 12 let. Pouze poslední, 14. otázka, je vyhodnocena celkově, tedy v rámci všech věkových skupin mladšího školního věku. 44

45 Procenta 4 Interpretace výsledků a diskuze Věk a pohlaví respondentů Tabulka č. 7: Věk a pohlaví respondentů Odpověď Chlapec Dívka n % n % 6 let let let let let let let Celkem Graf č. 1: Věk a pohlaví respondentů let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let Chlapec Dívka Věk Z celkového mnoţství 171 respondentů je 76 chlapců a 95 dívek ve věku od 6 do 12 let. Největší počet dívek je ve věku 9 let, a to 21. Nejvíce chlapců je desetiletých v počtu 18. Nejméně dotazovaných je dvanáctiletých, 3 chlapci a 5 dívek (viz tabulka č. 7, graf č. 1). 45

46 Procenta Otázka č. 1: Snídáš doma před odchodem do školy? ANO NE Tabulka č. 8: Snídaně Odpověď 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % ANO NE Celkem Graf č. 2: Snídaně let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let Věk ANO NE Z tabulky č. 2 a grafu č. 1 je patrné, ţe většina dětí ve všech věkových kategoriích kromě dvanáctiletých dětí před odchodem do školy snídá. U věkové kategorie 6 let snídá 13 (81 %) respondentů, nesnídají pouze 3 (19 %). Stejná situace nastává u osmiletých dětí. V druhé 46

47 kategorii 7 let snídá 20 (74 %) dětí a nesnídá 7 (26 %) dětí. Devítileté děti snídají v počtu 29 (76 %), oproti tomu nesnídá 9 (24 %) dětí. U desetiletých dětí je odpověď kladná ve 23 případech (68 %) a negativně odpovědělo 11 (32 %) respondentů. Pouze v kategorii 12 let se vyskytl opačný výsledek. Snídají jen 2 (25 %) děti a nesnídá 6 (75 %) respondentů (viz tabulka č. 8, graf č. 2). Takto vysoká čísla jsou zřejmá také převáţně z důvodu nachystání snídaně a pravidelného dohledu rodičů na děti. Podobné výsledky uvádí ve své práci Puškárová (2011). V jejím výzkumu uvedlo 79 % dotázaných respondentů, ţe snídá pravidelně kaţdý den. Počet dětí, které nesnídají je 12 %. Poněkud niţší procento pravidelných snídaní má ve svém výzkumu Jašová (2012). Uvádí, ţe snídá 51 % respondentů. 47

48 Procenta Otázka č. 2: Nosíš do školy svačinu? ANO NE Tabulka č. 9: Svačina Odpověď 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % ANO NE Celkem Graf č. 3: Svačina let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let Věk ANO NE Z grafu vyplývá, ţe všichni dotazovaní respondenti kromě tří nosí do školy svačiny. U šestiletých (16), sedmiletých (27), devítiletých (38) a jedenáctiletých (34) dětí nosí svačiny 100 % respondentů. Výjimky jsou u osmiletých dětí, z 16 dotazovaných 15 (94 %) svačiny nosí, pouze 1 (6 %) nenosí, u desetiletých dětí nosí 31 (97 %) ţáků svačinu, 1 (3 %) svačinu nenosí a dvanáctileté děti nosí svačinu v počtu 7 (88 %) a 1 respondent (12 %) svačinu nenosí (viz tabulka č. 9, graf č. 3). Mé výsledky této otázky se shodují s výzkumem Puškárové (2011), která uvádí, ţe svačinu do školy nosí 98 % dětí a pouhá 2 % dětí svačinu nenosí. Jašová (2012) zveřejnila niţší číslo, v jejím výzkumném šetření svačí 96 % datázaných respondentů. 48

49 Otázka č. 3: Co máš na svačinu nejčastěji? a) namazaný chléb nebo pečivo se sýrem a šunkou b) jogurt, cornflakes kukuřičné lupínky), müsli c) sladkost (perník, oplatek, Brumík ) Tabulka č. 10: Druh svačiny Odpověď 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % Namazaný chléb nebo pečivo se sýrem a šunkou Jogurt, cornflakes, müsli Sladkost Celkem

50 Procenta Graf č. 4: Druh svačiny Namazaný chléb nebo pečivo se sýrem a šunkou Jogurt, cornflakes, müsli Sladkost let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let Věk Z grafu je patrné, ţe nejčastějším druhem svačiny je namazaný chléb nebo pečivo se sýrem a šunkou, a to ve všech věkových kategoriích. Jogurt, cornflakes nebo müsli nenosí na svačinu nikdo (0 %) ve věkové kategorii 9 a 12 let. V kaţdé věkové kategorii se najde nejméně 1 jedinec, který nosí nejčastěji na svačinu sladkost. U šestiletých to jsou 2 (12 %), sedmiletí také 2 (7 %), jeden osmiletý (6 %), 3 devítiletí (8 %), dva desetiletí a dva jedenáctiletí (oba 6 %) a jeden (12 %) dvanáctiletý (viz tabulka č. 10, graf č. 4). 50

51 Procenta Otázka č. 4: Nosíš ke svačině ovoce nebo zeleninu? ANO NE Tabulka č. 11: Ovoce a zelenina ke svačině Odpověď 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % ANO NE Celkem Graf č. 5: Ovoce a zelenina ke svačině let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let ANO NE Věk Z grafu je zřejmé, ţe v kaţdé věkové kategorii větší počet dětí nosí ke svačině ovoce nebo zeleninu. Stejná situace nastává u šestiletých a osmiletých dětí. 13 respondentů (81 %) nosí ovoce nebo zeleninu, oproti tomu 3 děti (19 %) ovoce nebo zeleninu ke svačině nenosí (viz tabulka č. 11, graf č. 5). 51

52 Procenta Otázka č. 5: Sníš celou svačinu? ANO NE NIKDY NĚKDY Tabulka č. 12: Konzumace svačiny 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let Odpověď n % n % n % n % n % n % n % ANO NE NIKDY NĚKDY Celkem Graf č. 6: Konzumace svačiny let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let ANO NE NIKDY NĚKDY Věk 52

53 U dotazníkové otázky č. 5 bylo na výběr ze čtyř moţností odpovědí. Odpověď NE si vybral jen jeden respondent (3 %) ve věkové kategorii 9 let, odpověď NIKDY si taktéţ vybral pouze jeden respondent (12 %), ale ve věkové kategorii 12 let. Nejčastěji se dozvíme, ţe děti jen někdy sní celou svačinu. V kaţdé věkové kategorii kromě 6letých dětí (počet odpovědí ANO a NĚKDY je vyrovnaný) a 12letých dětí (počet odpovědí ANO o 1 odpověď převyšuje počet odpovědí NĚKDY) se objevuje situace, ţe je menší počet dětí, které sní celou svačinu, neţ dětí, které sní celou svačinu jen někdy (viz tabulka č. 12, graf č. 6). 53

54 Procenta Otázka č. 6: Máš kaţdý den stejnou svačinu? ANO NE Tabulka č. 13: Variace svačin Odpověď 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % ANO NE Celkem Graf č. 7: Variace svačin let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let ANO NE Věk Z grafu vyplývá, ţe děti nosí na svačiny kaţdý den něco jiného. V kategorii 6 let tak odpovědělo z 16 dotazovaných 15 (94 %), sedmiletých ţáků zvolilo tuto odpověď 26 (96 %), osmiletých 15 (94 %), devítiletých 34 (89 %), desetiletých 31 (97 %), jedenáctiletých 32 (94 %) a dvanáctiletých 6 (75 %). Stejnou svačinu nosí ve věkových kategoriích 6 let, 7 let, 8 let a 10 let po jednom ţákovi, v kategorii 11 a 12 let jsou to 2 ţáci. U devítiletých dětí se objevili 4 ţáci (11 %) se stejnou svačinou kaţdý den (viz tabulka č. 13, graf č. 7). 54

55 Otázka č. 7: Jaký nápoj máš ve škole na pití? a) neperlivou vodu, čaj b) šťávu nebo dţus c) limonádu d) mléko, mléčný nápoj e) nepiji nic Tabulka č. 14: Nápoj Odpověď 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % neperlivá voda, čaj šťáva, dţus limonáda mléko, mléčný nápoj nic Celkem

56 Procenta Graf č. 8: Nápoj let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let Věk neperlivá voda, čaj šťáva, dţus limonáda mléko, mléčné nápoje nic Nejčastějším nápojem, který má dítě ve škole, se ve všech věkových skupinách kromě devítiletých dětí stala šťáva a dţus. Právě u devítiletých dětí je nejoblíbenější se 23 odpověďmi (60 %) neperlivá voda a čaj. Limonádu do školy nenosí šestileté a dvanáctileté děti. Co se týče mléčných nápojů, je uvedeno po 1 odpovědi v kategoriích 6 let, 8 let a 9 let. Vůbec ţádný nápoj do školy nenosí a během vyučování nepijí 3 desetiletí ţáci (9 %), jeden devítiletý (3 %) a jeden (12 %) dvanáctiletý ţák (viz tabulka č. 14, graf č. 8). Podle výzkumu Puškárové (2011) preferují děti v 39 % šťávu, v 34 % slazené, perlivé nápoje, v 13 % čaj, v 6 % dţus a v 5 % vodu. A 6 % dětí během vyučování nepije nic. 56

57 Procenta Otázka č. 8: Vypiješ do oběda celou láhev pití? ANO NE Tabulka č. 15: Spotřeba nápoje Odpověď 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % ANO NE Celkem Graf č. 9: Spotřeba nápoje let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let Věk ANO NE Ze sestaveného grafu vyplývá, ţe většina respondentů v kaţdé věkové kategorii vypije do oběda celou láhev pití. Pouze v případě nejmladších dětí nevypije láhev 9 respondentů (56 %) a vypije 7 respondentů (44 %). V kategorii 12 let je poměr vypitých a nevypitých nápojů vyrovnaný 4 (50 %) odpovědi (viz tabulka č. 15, graf č. 9). 57

58 Otázka č. 9: Zakrouţkuj mnoţství vypitého nápoje během vyučování podle tvé lahve na pití: a) 0-0,5 litrů b) 0,5-1 litr c) 1-1,5 litrů d) 1,5-2 litry e) více neţ 2 litry Tabulka č. 16: Mnoţství nápoje Odpověď 0-0,5 litrů 0,5-1 litr 1-1,5 litrů 1,5-2 litry více neţ 2 litry 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % Celkem

59 Procenta Graf č. 10: Mnoţství nápoje let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let Věk 0-0,5 litrů 0,5-1 litr 1-1,5 litrů 1,5-2 litry více neţ 2 litry Během vyučování vypije kaţdý respondent zhruba 0,5 litrů nápoje, kromě 5 dětí, které v otázce č. 7 uvedly, ţe nenosí do školy ţádný nápoj (viz tabulka č., graf č. ) Nejčastěji ţáci volili variantu od 0 do 0,5 litru nápoje. V případě šestiletých dětí, coţ je překvapující, nosí z 16 dotázaných 10 ţáků (63 %) láhev o objemu 0,5 1 litr. Pouze po 1 respondentovi ve skupinách 6 a 9 let, po 2 dětech ve věku 10 a 12 let a 5 jedenáctiletých respondentů má láhev na 1 1,5 litrů nápoje. Ve věkových skupinách 7 a 8letých dětí nezvolil tuto moţnost nikdo. V kategorii 1,5 2 litry se objevil pouze jeden respondent (3 %) a moţnost více neţ 2 litry zvolili 2 respondenti ve věku 9 a 10 let (viz tabulka č. 16, graf č. 10). 59

60 Procenta Otázka č. 10: Chodíš na obědy do školní jídelny? ANO NE Tabulka č. 17: Oběd ve školní jídelně Odpověď 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % ANO NE Celkem Graf č. 11: Oběd ve školní jídelně let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let Věk ANO NE Jak můţeme vidět v grafu, oběd ve školní jídelně navštěvuje většina respondentů ve všech věkových skupinách. Ve věkové skupině 8 let navštěvuje školní jídelnu 15 dětí (94 %) a do jídelny nechodí pouze 1 respondent (6 %). Opačný případ nastává u sedmiletých dětí. Z 27 dotázaných chodí do školní jídelny 20 dětí (74 %) a 7 (26 %) dětí na obědy do školní jídelny nechodí (viz tabulka č. 17, graf č. 11). 60

61 Otázka č. 11: Chutná ti jídlo ve školní jídelně? ANO NE NIKDY NĚKDY Tabulka č. 18: Chutnost jídel ve školní jídelně Odpověď 6 let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let n % n % n % n % n % n % n % ANO NE NIKDY NĚKDY Celkem

62 Procenta Graf č. 12: Chutnost jídel ve školní jídelně let 7 let 8 let 9 let 10 let 11 let 12 let ANO NE NIKDY NĚKDY Věk U otázky č. 11 měli respondenti na výběr ze čtyř moţností. Odpověď NE označili pouze 2 ţáci, jeden sedmiletý (4 %) a jeden jedenáctiletý 3 %). Moţnost, ţe respondentům NIKDY nechutná jídlo ve školní jídelně, nezvolilo ţádné dítě. Nejvíce odpovědí ve všech věkových skupinách dětí bylo: jídlo ve školní jídelně mi chutná jen NĚKDY. Výjimku tvoří děti ve věku 6 let. Z 16 dotazovaných odpovědělo ANO 10 dětí (63 %), jsou tedy dlouhodobě spokojeni se stravováním ve školní jídelně. Vyrovnaný počet odpovědí se objevil u desetiletých dětí. 15 respondentů (47 %) je spokojeno, 17 (53 %) respondentům jídlo chutná jen někdy. Nejméně spokojených dětí se objevuje ve skupinách 7 a 8 let u sedmiletých chutná jídlo jen 5 respondentům (18 %) a u osmiletých jsou to pouze 2 (13 %) dotázaní (viz tabulka č. 18, graf č. 12). 62