Vážení čtenáři, Jaromír Drábek

Transkript

1

2 2

3 Vážení čtenáři, Česká republika se spolu s dalšími státy Evropské unie zavázala v roce 2010 intenzivně zaměřit svou pozornost k problémům spojeným s chudobou a sociálním vyloučením. Shodou okolností se tak stalo v době složité situace na pracovním trhu, vyvolané ekonomickou recesí, a v době potřebných a důležitých reforem, které s sebou jistě ponesou i řadu nepopulárních opatření. O to více je však třeba, aby se celá naše společnost dokázala semknout ve snaze prohloubit vzájemnou spolupráci mezi všemi aktéry, kteří se problematikou chudoby a sociální vyloučenosti zabývají, ať už jde o politickou reprezentaci, neziskový či soukromý sektor, územní veřejnou správu ale i sociálně vyloučené osoby samotné, protože právě jejich aktivní přínos může nejlépe poukázat na zdroje a příčiny chudoby a pomoci hledat funkční cesty prevence a nápravy. Z pohledu statistických dat má Česká republika ve srovnání s ostatními státy Evropské unie nejnižší míru relativní chudoby (8,6 %), mimo jiné zásluhou efektivních sociálních transferů. Mezi skupiny, které lze označit za zranitelné a ohrožené, u nás patří zejména dlouhodobě nezaměstnaní, neúplné rodiny s nejméně jedním dítětem a domácnosti se 3 a více dětmi. Nelze samozřejmě pominout ani obyvatele sociálně vyloučených lokalit, u kterých se často kumulují výše zmíněné charakteristiky s dalšími znevýhodněními. Bylo by možné jmenovat i další skupinové charakteristiky, tyto jsou však nejpodstatnější. Aktivitami uskutečněnými v rámci Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, informační a osvětovou kampaní chceme celospolečensky upozornit na problémy, které do pasti sociální vyloučenosti vedou, ukázat možná východiska. Naším cílem je vyzdvihnout myšlenku přijetí individuální odpovědnosti a přispět mimo jiné k bourání stereotypů v nahlížení na sociálně vyloučené osoby. Uvědomit si, že tento problém se přímo či nepřímo dotýká celé společnosti. Přál bych si, aby se rok 2010 stal milníkem, který přispěje k řešení problému chudoby a sociálního vyloučení v letech nadcházejících a usnadní vzájemnou komunikaci a efektivní spolupráci všech aktérů na tomto poli. Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek

4 4

5

6 6

7

8 Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení měl za cíl celospolečensky upozornit na problém chudoby a sociálního vyloučení v Evropě. Jeho smyslem bylo zapojit celou občanskou společnost, veřejné i soukromé subjekty, sociální partnery, místní a regionální samosprávy, a především přizvat k řešení problémů ty, kdo mají s chudobou přímou či nepřímou zkušenost, aby se v této oblasti angažovali. Do kampaně k Evropskému roku 2010 se zapojilo všech 27 členských států EU spolu s Norskem a Islandem. Každý z těchto států připravil v souladu s rámcovou politikou Evropské unie svůj národní program, na jehož základě se v jednotlivých zemích uskutečnila řada akcí na národní i místní úrovni. V České republice se jednalo zejména o projekty, semináře, informační akce, doprovodné kulturní a sportovní události, které měly na problematiku upozornit širokou veřejnost. Osobám, kterých se problém chudoby a sociálního vyloučení přímo dotýká, měly tyto aktivity přinést lepší informace o jejich právech a možnostech aktivního řešení nepříznivé situace. Program Evropského roku 2010 přizpůsobený specifikům českého prostředí připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v souladu s rámcovou politikou Evropské unie. Soustředilo se v něm na pět prioritních oblastí: prevenci sociálního vyloučení v důsledku předluženosti zlepšení přístupu na trh práce osobám vzdáleným tomuto trhu aktivizaci územní veřejné správy při tvorbě a hodnocení akčních plánů boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení zvýšení úrovně vzdělanosti a konkurenceschopnosti chudých a vyloučených lidí na trhu práce podporu přiměřeného bydlení sociálně vyloučených skupin a řešení problému bezdomovectví. Na základě těchto priorit podpořilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci dotačního programu k Evropskému roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení celkem 16 projektů v celkové hodnotě korun, realizovaných v průběhu roku Evropská unie uvolnila na aktivity Evropského roku 2010 celkem sedmnáct miliónů eur. Česká republika využila z těchto zdrojů v přepočtu přibližně 8 miliónů korun. Dalších 9 miliónů korun vyčlenilo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. Do realizace aktivit Evropského roku 2010 se významně zapojil také neziskový sektor. Hlavními partnery Ministerstva práce a sociálních věcí se staly Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení v České republice (EAPN ČR), projekt Napsi spolu! a Poradna při finanční tísni. Evropský rok 2010 měl v Česku rovněž své ambasadory, kteří mu propůjčili svou tvář. Jsou jimi předsedkyně EAPN ČR Milena Černá, ředitelka občanského sdružení IQ Roma Servis Katarína Klamková, prodejce Nového prostoru Boris Šmejkal, ředitel občanského sdružení Vzájemné soužití Sri Kumar Vishwanathan a Selma Muhič Dizdarevič z Katedry studií občanské společnosti FHS UK. Věříme, že rok 2010 přispěje k lepšímu povědomí o existenci chudoby, ke zpochybnění některých příčin, jež vedou k sociálnímu vyloučení a chudobě, a tím ke zmírnění stereotypů a stigmatizace lidí žijících v chudobě. Očekávané poselství Evropského roku 2010 veřejnosti je porozumění a úcta, důstojnost všech lidí, předsedkyně Evropské sítě proti chudobě v České republice Milena Černá. Míra chudoby v České republice v členění podle krajů v roce 2009 ** dle metodiky EU (s příjmem pod hranicí 60 % mediánu národního ekvivalizovaného příjmu na spotřební jednotku) *** počítáno z nezaokrouhlených dat celkového počtu osob a počtu chudých Zdroj: ČSÚ 8

9 Situace v České republice Ve srovnání se zeměmi EU se Česká republika řadí mezi členské státy s nejnižší mírou relativní chudoby (podíl osob s příjmem pod hranicí 60 % mediánu národního ekvivalizovaného příjmu na spotřební jednotku). Podle posledního šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) s názvem Životní podmínky 2009 bylo v České republice ohroženo chudobou 884,9 tis. osob, což bylo o 41,9 tis. méně než v roce Celkem tak u nás bylo podle předběžných údajů ohroženo chudobou 8,6 % lidí, o 0,4 procentního bodu méně oproti roku Průměr v Evropské unii je podle posledních dostupných údajů (EU-SILC 2008) 17 %. Nízká míra relativní chudoby u nás souvisí s nízkou mírou diferenciace příjmů a poměrně vysokou efektivitou sociálních transferů. Hranice chudoby (propočítaná z příjmů dosažených v roce 2008 podle jednotné evropské metodiky) se meziročně v ČR zvýšila o 8 % na korun, měsíčně tedy činila 9099 korun. Hlavní problémy v oblasti boje s chudobou a sociálním vyloučením jsou v České republice spatřovány zejména ve vyšší míře chudoby dětí (13,3 %) než je míra chudoby v celé populaci. Ve větší míře jsou (v příslušné kategorii osob či domácností) ohroženy chudobou nezaměstnané osoby (46,9 %), neúplné rodiny s alespoň jedním dítětem (40,2 %) nebo domácnosti se 3 a více dětmi (23,7 %). Z hlediska věkové skladby přibylo v uplynulém roce ohrožených domácností jednotlivců ve věku nad 65 let, jejichž podíl vzrostl ze 17,8 % na 19,7 %. Těžce situace dopadá také na lidi žijící v nájemních bytech (18,3 %). I jejich podíl na celkovém počtu lidí ohrožených chudobou se zvyšuje. V České republice téměř neexistuje sektor sociálního bydlení, chybí strategie prevence bezdomovectví, velkým problémem jsou sociálně vyloučené lokality. Je potřeba posílit opatření k vytváření pracovních příležitostí pro starší osoby a ke zvyšování jejich zaměstnatelnosti. Problematickou se jeví také například oblast sladění pracovního a rodinného života, které ovlivňuje nízkou míru zaměstnanosti žen, mimo jiné v důsledku nedostatečné kapacity zařízení péče o děti. Vedle míry ohrožení chudobou se k dalším indikátorům chudoby řadí také míra materiální deprivace a podíl osob v domácnostech bez zaměstnané osoby nebo s velmi nízkou intenzitou práce. Materiální deprivace umožňuje přesněji diferencovat životní standardy napříč členskými státy EU, na rozdíl od indikátoru míry ohrožení chudobou, který je postaven na příjmových hranicích chudoby. Materiální deprivací jsou ohroženy osoby, které si nemohou dovolit alespoň 4 položky z devíti vyjmenovaných, přičemž mezi tyto položky patří např. nemožnost uhradit nečekaný výdaj, adekvátně vytápět dům či byt, uhradit týden dovolené mimo domov, vlastnit auto. Z údajů zjištěných ČSÚ v roce 2009 vyplývá, že míra materiální deprivace byla mírně vyšší u žen než u mužů (u žen celkem 6,5 %; u mužů celkem 5,8 %) a to ve všech věkových skupinách. Z hlediska věku dosahovala nejvyšší míry materiální deprivace (7,4 %) skupina osob v předproduktivním věku, tedy dětí do 17ti let. Celková míra materiální deprivace v České republice byla 6,1%, deprivací tedy bylo ohroženo zhruba 635 tisíc osob (o 61 tis. méně než v roce 2008). Podíl osob v domácnostech bez zaměstnané osoby nebo s velmi nízkou intenzitou práce je dalším indikátorem chudoby, který souvisí s možnostmi přístupu na trh práce. Statistické údaje z roku 2009 hovoří o 6,7 % populace ve věku a o 8 % dětí ve věku 0-17 roků, žijících v domácnostech bez zaměstnané osoby. Nezaměstnanost rodičů, zejména je-li dlouhodobá, velmi nepříznivě zvyšuje ohrožení příjmovou chudobou u rodin s dětmi. Dlouhodobá nezaměstnanost rodičů je dále rizikem pro mezigenerační přenos chudoby, zejm. v postoji dětí k uplatnění se na trhu práce. Chudoba rodin s dětmi může být významná v rodinách, kde je pouze jeden rodič ekonomicky aktivní, přičemž neaktivita druhého je dána jak nezaměstnaností tak péčí o dítě, která může být preferovanou volbou nebo skutečností vynucenou vnějšími okolnostmi (např. nedostupností předškolních zařízení a služeb péče o děti, malou dostupností zkrácených úvazků). U neúplných rodin je ohrožení chudobou dáno především absencí příjmu nepřítomného rodiče. Ohrožení příjmovou chudobou zpravidla roste také s počtem dětí v rodině. Rizikovou skupinu mezi domácnostmi bez zaměstnané osoby tvoří zejména rodiny s nezaopatřenými dětmi.

10 10

11

12 Ekonomický růst provázelo v posledních letech rostoucí zadlužení domácností. Mohutnou expanzi zaznamenaly zejména spotřebitelské úvěry, jejichž nabídka byla rozšířena např. i na nákup dovolené, vánočních dárků atp. Ukazuje se, že v důsledku nedostatečné informovanosti si řada občanů nedokáže sama vyhodnotit rizikovost své zadluženosti, zejména v návaznosti na schopnost své dluhy splácet. K růstu zadluženosti přispívá i současná hospodářská krize, kdy občané nejsou schopni splácet své dluhy, protože ztratili práci či se dostali do částečné nezaměstnanosti, a na umoření starých dluhů si vytvářejí dluhy nové. Jde o velké nebezpečí i z hlediska výchovy dětí v rodině, kdy děti pokládají za normální, že si lze téměř vše pořídit na dluh. Roste počet osob, u kterých byla nařízena exekuce. Jsou proto snadnými potenciálními klienty pro bankovní i mimobankovní úvěry. Mimo to jsou určité skupiny občanů zneužívány k lichvě, kdy je možno finanční prostředky získat v podstatě okamžitě, avšak za pro ně velmi nevýhodných podmínek. Sociálním vyloučením v důsledku velké zadluženosti jsou nejvíce ohroženy osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách, rodiče samoživitelé, početné rodiny, rodiny s jedním příjmem, nezaměstnaní, především dlouhodobě nezaměstnaní, mladí lidé, starší osoby, osoby se zdravotním postižením, vězni, resp. osoby po návratu z výkonu trestu, mladí po ukončení ústavní nebo ochranné výchovy a náhradní rodinné péče, cizinci s nízkou úrovní jazykového vybavení a vzdělání. Aby bylo možné předejít sociálnímu vyloučení v důsledku předluženosti, je především potřeba zvýšit informovanost občanů o negativních důsledcích zadluženosti a zvýšit jejich finanční gramotnost. Problematiku je nutné začlenit i do školních vzdělávacích programů a připravit na tuto situaci také klienty pobytových zařízení (dětských domovů atp.), aby v okamžiku, kdy toto zařízení opustí, byli schopni lákavé nabídky rychlého získání finančních prostředků dobře vyhodnotit a čelit jim. Zároveň je třeba vytvořit a rozšířit sítě finančního poradenství pro posílení finanční gramotnosti a ochrany spotřebitelů a zvýšit počet sociálních pracovníků pracujících s osobami ohroženými zadlužeností. 12

13

14 V posledních desetiletích se na trhu práce objevuje vysoká konkurence mezi uchazeči o zaměstnání, což snižuje šance těch, kteří jsou méně kvalifikovaní, na získání kvalitního a dobře placeného pracovního místa. Nezbytným předpokladem pro úspěšné hledání a udržení si pracovního místa je celoživotní vzdělávání a průběžné zvyšování kvalifikace. Mezi jednotlivými sociálními skupinami jsou možnosti přístupu ke vzdělání rozděleny velmi nerovnoměrně. Současná podoba vzdělávacích systémů vykazuje spíše přenos vzdělanostního a kulturního kapitálu mezi generacemi stejné sociální vrstvy a tato skutečnost se projevuje i v oblasti dalšího vzdělávání. Výrazně vyšší měrou se dále vzdělávají ti, kteří již kvalitní formální vzdělání získali a většinou i zastávají dobré sociální postavení, naopak ti, jejichž formální vzdělání není na příliš dobré úrovni (tedy skupina nejvíce ohrožená chudobou, rizikem ztráty zaměstnání, sociálním vyloučením apod.) a kteří by tedy pravděpodobně mohli dalším vzděláváním získat nejvíce, se dalšímu vzdělávání a učení věnují jen ve velmi omezené míře. Tento fakt lze doložit na příkladu zastoupení různých sociálních skupin s rozdílným stupněm dosaženého vzdělání v dalším vzdělávání v ČR. Zatímco se v roce 2004 účastnilo dalšího formálního vzdělávání v ČR 4,3 %, neformálního 27,2 % a informálního 53,2 % dospělých s dosaženým terciárním vzděláním, osob se základním vzděláním jen 0,1 % ve formálním vzdělávání, 3,9 % v neformálním a 7,1 % v informálním. Z těchto skutečností vyplývá, že osobám s nízkou kvalifikací, jež mohou být častěji ohroženy sociálním vyloučením a marginalizací, nezaměstnaností a chudobou, je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Priorita zvýšení úrovně vzdělanosti a tím konkurenceschopnosti na trhu práce by měla být zaměřena především na děti a mládež ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. Další cílovou skupinou jsou dlouhodobě nezaměstnaní uchazeči, jejichž kvalifikace neodpovídá požadavkům současného trhu práce. Dále pak osoby s nedostatečnou úrovní funkční gramotnosti. Pro zvýšení vzdělanosti ohrožených skupin na trhu práce je vedle motivace těchto osob nutné, aby samy cítily potřebu dále se učit a vzdělávat, propojit poslední ročníky základních škol s kariérním individuálním i skupinovým poradenstvím a věnovat odpovídající pozornost dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí. Podniky a sociální partneři by se měly podílet na přípravě standardů pro Národní soustavu kvalifikací tak, aby kvalifikace v ní uvedené odpovídaly potřebám trhu práce. Na lokální úrovni je třeba podporovat například alternativní typy předškolní přípravy miniškolky, mateřská centra apod., s důrazem na aplikaci v sociálně vyloučených rodinách. 14

15

16 V důsledku zhoršené ekonomické situace výrazně ubývá pracovních míst a nárůst nezaměstnanosti má pochopitelně značný dopad do sociální oblasti. Problémem je však především dlouhodobá a opakovaná nezaměstnanost, související především s nízkou kvalifikací nezaměstnaných osob, s jejich zhoršeným zdravotním stavem, s neschopností orientovat se na pracovním trhu či s nepřiměřenými očekáváními některých nezaměstnaných vůči institucím, zaměstnavatelům i vůči sobě samotným. Významným faktorem je i určitá míra rezignace na hledání řešení v obtížné životní situaci nezaměstnaného, jeho nemotivovanost a zklamání. Dlouhodobě nezaměstnaní ztrácejí pracovní návyky na trhu práce, z toho důvodu nejsou konkurenceschopní a jejich šance na nalezení zaměstnání klesají. Situaci neprospívá ani diskriminace ze strany některých zaměstnavatelů zvláště vůči etnickým skupinám, ženám s malými dětmi a dalším skupinám nezaměstnaných. Dlouhodobou nezaměstnaností jsou více postiženy ženy, častěji se s ní setkáme u vyšších věkových kategorií (nad 50 let), popřípadě u zdravotně znevýhodněných osob. Obtížněji hledají na trhu práce uplatnění také osoby, které se vracejí z výkonu trestu, matky samoživitelky, lidé s nízkou kvalifikací či cizinci. Dlouhodobá nezaměstnanost je obzvlášť nebezpečná, pokud se stane životní strategií. Vzorce v rodině se pak přenášejí při socializaci dětí a vzniká riziko vzniku tzv. kultury chudoby, mezigenerační přenos ztráty motivace k uplatnění na trhu práce. S dlouhodobou nezaměstnaností jsou spojeny také jevy materiální a sociální deprivace. Nezaměstnané osoby klesají pod životní úroveň, na kterou bez problémů dosahuje průměrný člen majoritní společnosti. Tito lidé se tak postupně ocitají v sociální izolaci, stávají se vyloučenými ze sociálních vztahů, ztrácejí podporu komunity, mají nedostatek příležitostí pro vzdělání a zaměstnání a stávají se vyloučenými ze společnosti. Dlouhodobá nezaměstnanost se navíc prokazatelně nepříznivě odráží i na zdravotním stavu a psychické pohodě člověka. 16

17 K řešení situace by měla pomoci například úprava koncepce a fungování systému služeb zaměstnanosti, která by vycházela z vyhodnocení vlivu opatření politiky zaměstnanosti na situaci jednotlivých specifických skupin. Cestou je také využívání společensky účelných míst, která podporují začleňování do běžného pracovního prostředí, podpora sezónních a příležitostných prací, alternativních forem studia a rekvalifikací tak, aby mohly probíhat při výkonu zaměstnání. Důležité je rovněž vytvořit vhodné prostředí pro podnikání, snížit finanční a administrativní zátěž zaměstnavatelů a zároveň je stimulovat k vytváření míst s kratšími pracovními úvazky, což by usnadnilo návrat na trh práce např. ženám pečujícím o děti, či osobám se zdravotním postižením. Důležité je zajistit také například profesionální péči a supervize pro pracovníky v přímé práci s uchazeči o zaměstnání a jejich provázanost s dalšími aktéry jako jsou pracovníci nevládních organizací.

18 Ačkoli ze strany státu bylo v uplynulých letech vynaloženo maximální úsilí ke stimulaci aktivit obcí v oblasti uspokojování potřeby bydlení (nabídka jednotlivých podpor), nesetkalo se s takovým zájmem, který by vedl ke zlepšení podmínek bydlení osob nejvíce ohrožených sociálním vyloučením. Státní podpora byla dosud zaměřena pouze na výstavbu nájemních bytů pro osoby s vymezenými příjmy, a byla podle četných zkušeností obcemi využívána zejména pro bydlení co nejméně rizikových nájemců (tj. např. s minimálním rizikem neplacení apod.). Velké problémy s bydlením mají osoby, které jsou, a to při využití všech existujících nástrojů sociální politiky, pro potenciálního pronajímatele natolik rizikovými nájemci, že s nimi nájemní smlouvu buď neuzavře, nebo si zvýšené riziko promítne do výše nájemného. V těchto případech nelze spoléhat na pomoc formou sociálních dávek. Jestliže tato osoba nenajde vhodný byt, nikdo ji neubytuje a tak nevydává ani náklady, na jejichž úhradu lze sociální dávkou přispět. Rizika například spočívají ve vyšší pravděpodobnosti výpadku nájemného, ve zvýšených nákladech na opravy bytu spojených se změnou nájemce, v nákladech na soudní výlohy spojené s vymáháním nájemného, ale i v externalitách vyplývajících ze skutečnosti, že bydlení problematické osoby v bytovém domě záporně ovlivňuje užitek z bydlení v celém domě a jeho okolí. Takto rizikovými, případně domněle rizikovými osobami, jsou zejména osoby opouštějící instituce, u kterých se předpokládá ne zcela dostatečná schopnost plnit povinnosti spojené s nájemním vztahem. Jedná se například o mladé lidi opouštějící dětské domovy, o osoby, které se vracejí z výkonu trestu, o absolventy resocializačních programů azylových domů. Jedná se však i o vícečetné rodiny s dětmi s nízkými příjmy, sociálně vyloučené romské komunity, starší osoby, osoby se zdravotním postižením. Podporované bydlení bude tvořit netržní segment nájemního bydlení, jehož výstavba bude podporována z veřejných prostředků. Základním principem budoucí úpravy bude respektování přiměřenosti bydlení vzhledem k finančním možnostem a potřebám konkrétní domácnosti. Bude se jednat o neziskové nájemní bydlení, kde uplatňovaná výše nájemného bude limitována nákladovou úrovní. Byty budou po stanovenou dobu pronajímány osobám z cílové skupiny. Pokud by pronajímatelům sociálního bydlení byla poskytována neinvestiční podpora, určená na provoz sociálních bytů, mohlo by dojít k překonání neochoty pronajímatelů poskytnout bydlení nájemcům z cílové skupiny. 18

19 K důležitým krokům patří také například zefektivnění procesu územního plánování a jeho propojení s řešením problematiky vyloučených lokalit. Obce by měly v nižší míře přistupovat k represivním postupům při řešení dluhů spojených s bydlením a ve vyšší míře využívat nástrojů včasné prevence, které zabrání nárůstu dluhů, ztrátě bydlení a hlubšímu sociálnímu propadu zadlužených rodin. Jejich situaci v konečném důsledku opět řeší sociální odbory a tím dochází k zatížení jejich agendy. Obce by měly důsledně informovat nájemce o jejich právech a povin-nostech vyplývajících z nájemní smlouvy a nastavit jasná pravidla užívání bytu a úhrady nákladů na bydlení. S pronájmem obecního bytu by měla být spojena častá kontrola úhrady nájmu tak, aby byly dluhy na nájmu včas podchyceny. Některé definice berou v úvahu jen absenci domova a definují bezdomovce jako lidi, kteří jsou bez možnosti využívat trvalý přístřešek. Z pohledu bydlení na bezdomovectví většinou nazírá i státní správa. Je samozřejmé, že by mělo být v zájmu každého státu, aby měli jeho občané zabezpečeno bydlení, což deklarují i mnohé mezinárodní dohody a smlouvy. Naplnit deklarovaná práva je však mnohem složitější. Už jen samotné uchopení problému bydlení a nebydlení, tak aby byly vzaty do úvahy všechny jeho druhy, je dosti komplikované. V Evropské unii byla snaha sjednotit pohled na bezdomovectví a vyloučení z bydlení. Nadnárodní organizace FEANTSA nabídla obsáhlou definici ETHOS, kterou správa EU přijala. bez přístřešku (rooflessness bez možnosti pobytu pod střechou 24 hodin denně, např. na ulici, v kanálech či noclehárně) bez bytu (houselessness osoby v různých zařízeních, např.: noclehárnách, veřejných ubytovnách, stejně tak osoby, které opouštějí instituce) bydlící v nejistých podmínkách (osoby, kterým hrozí vystěhování, oběti domácího násilí, domácnosti v bytech bez právního nároku) bydlící v nepřiměřených podmínkách (příliš lidí v bytě, špatný technický stav budovy, bez pitné vody a elektřiny, provizorní stavby, maringotky) V praxi to znamená, že v EU se za bezdomovce nepovažují pouze lidé, kteří jsou viditelní přímo na ulici či v noclehárnách a útulcích, ale i ti skrytí, potulující se z ubytovny na ubytovnu nebo z bytu do bytu. S občasnými zastávkami pod mostem či v kanále. Také lidé, kteří se nacházejí v různých institucích, např. ve věznicích, zdravotnických zařízeních či azylových domech, avšak pokud je opustí, nemají kam jít. Za potenciální bezdomovce se považují také lidé, kterým bezprostředně hrozí ztráta jejich přístřešku, například oběti domácího násilí nebo nezaměstnaní bez příjmu, kteří nejsou schopní platit nájemné. Také lidé, kteří bydlí v nepřiměřených podmínkách, tj. bez vody, bez elektrické energie, v chátrajících obydlích či příbytcích, které vůbec nesplňují kritéria domova, jako např. maringotky či zahradní chatky. Zdroj: Beňová. N. Bezdomovci, l udia ako my. Košice: o.z. Proti prúdu, 2008.

20 Ve venkovských oblastech vzdálených od větších měst často chybí dostatečná infrastruktura, je zde nedostatek ekonomických aktivit a komplikuje se dostupnost sociálních a dalších veřejných služeb. S tím se zvyšuje i riziko, že dojde ke zhoršení životní situace cílových skupin, riziko jejich sociálního vyloučení a sociální izolace. Tyto osoby jsou ve venkovských oblastech víceméně závislé na pomoci ze strany rodiny či jiných blízkých osob. Problém ovšem nastává v situaci, když občané se specifickými potřebami žádný přirozený zdroj pomoci ve svém okolí nemají. Z tohoto důvodu je klíčové zdokonalení zavádění politik sociálního začleňování na lokální a regionální úrovni. Mezi skupiny obyvatelstva, jejichž situaci může významně napomoci právě lokální plánování v oblasti boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a aktivní přístup územní veřejné správy, patří ty, které mají specifické potřeby z důvodu zhoršeného zdravotního stavu nebo věku; osoby sociálně vyloučené žijící ve znevýhodňujícím sociokulturním prostředí s nedostatečnou úrovní kompetencí k samostatnému fungování v sociálním prostředí (např. bezdomovci, děti opouštějící zařízení ústavní péče, atd.), se zvláštním zřetelem k obyvatelům venkovských oblastí. Aby se rozhodovací procesy na všech úrovních veřejné správy mohly efektivně opírat o objektivní poznání problému chudoby a sociálního vyloučení, je nutné podpořit komunikaci a partnerství všech aktérů politiky sociálního začleňování, více zapojit občanský sektor a samotné osoby zažívající chudobu do plánů, jako je Národní akční plán sociálního začleňování. Obcím je nutné zajistit metodickou podporu, aby mohlo dojít k efektivnímu uplatnění koncepcí a strategií z centrální úrovně na úroveň místní. 20

21

22 22

23 projekty

24 APERIO Společnost APERIO již několik let pomáhá sólo rodičům, matkám i otcům. APERIO - společnost pro zdravé rodičovství je občanské sdružení, které se orientuje na podporu informované volby, osobní zodpovědnosti a aktivního přístupu k rodičovství a mateřství. Usiluje o zlepšení podmínek a služeb pro rodiče a jejich rovnoprávné postavení ve společnosti. Jejím cílem je poskytování informací formou kurzů, pomocí webových stránek a tiskových materiálů a realizace vzdělávacích a výzkumných programů pro budoucí a stávající rodiče, laickou a odbornou veřejnost a zaměstnavatele. V letošním roce v rámci Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení nabídla bezplatné semináře a webináře (on-line semináře) zaměřené na vstup či návrat do práce. Cílem projektu byla podpora sólo rodičů v návratu nebo vstupu na trh práce. Dále podpora aktivního samostatného začlenění znevýhodněné skupiny rodičů ohrožené sociálním vyloučením do pracovního procesu a také zlepšení finanční situace neúplných rodin. Nedílnou součástí projektů bylo také rozšíření povědomí veřejnosti a zaměstnavatelů o problémech sólo rodičů v přístupu na trh práce. Cílovou skupinou projektů jsou rodiče vychovávající své děti bez partnera/partnerky z důvodu rozvodu, rozchodu, úmrtí partnera/partnerky a jiných příčin, kteří nemají pravidelný příjem ze zaměstnání či podnikání, a kteří usilují o vstup nebo návrat na trh práce, z celé ČR. Projekt nese název: Sólo rodiče a práce. Dvoudenní semináře APERIO pro sólo rodiče Jsou ušité na míru potřebám sólo rodičů z celé ČR a zaměřují se na pomoc zájemcům, kteří jsou bez pravidelného příjmu ze zaměstnání či podnikání, a přitom stojí o návrat na trh práce. Při sestavování programu seminářů navazuje APERIO na zkušenosti z několikaleté práce se sólo rodiči. Využívá přitom zpětnou vazbu od klientů i ankety a průzkumy prováděné průběžně mezi účastníky svých seminářů a návštěvníky webových stránek. V rámci tohoto programu absolvuje skupina patnácti sólo rodičů dvoudenní seminář na témata spojená se vstupem nebo návratem na pracovní trh. Semináře probíhaly na podzim roku 2010, v září, říjnu a listopadu. Účastníci v nich získali a získávají znalosti a dovednosti například z oblasti personalistiky (tvorba životopisu, motivačního dopisu, komunikace s potenciálním zaměstnavatelem, pohovor), hledání práce (kontakty na webové stránky, rekvalifikační kurzy aj.), psychologie (problémy sólo rodičů spojené s návratem na trh práce time management, skloubení práce a péče o děti, podpora sebevědomí, jak zvládat stres aj.) a práva (pracovní smlouvy a podmínky, možnosti flexibilních pracovních režimů, dávky aj.) Semináře i individuální konzultace vedou zkušení lektoři a lektorky, kteří již v minulosti se sólo rodiči pracovali. Účastníci dvoudenních seminářů tak měli možnost dozvědet se, kde a jak hledat práci. Aperio nabídlo příležitost ujasnit si, jakou práci hledat a jak ji skloubit s péčí o děti. Zábavnou formou se zájemci naučili napsat životopis a motivační dopis. Dále si vyzkoušeli přijímací pohovor v praxi a mohli svou situaci konzultovat s odborníky (např. s personalistou, psychologem, či právníkem). Na semináři byl také prostor pro skupinovou práci s psychologem, s cílem podpořit sebevědomí, naučit lépe si organizovat čas a řešit problémy spojené s výchovou dětí. Pomoc představovala také možnost vytvořit si plán návratu do práce zohledňující situaci, ve které se účastník nacházel.v neposlední řadě byla přínosem také možnost navázat kontakt s dalšími sólo rodiči, kteří jsou v podobné situaci. Vzhledem k tomu, že program je zaměřen na sólo rodiče 24

25 z celé ČR, jejichž ekonomická situace z důvodu nezaměstnanosti je většinou kritická, APERIO poskytlo mimopražským účastníkům a jejich dětem během semináře bezplatné ubytování a zajistilo hlídání dětí s programem. Každý účastník si pod vedením lektorů vytvořil osobní plán návratu do práce a na závěr obdržel certifikát o absolvování programu. První víkendový seminář proběhl v krásném prostředí Toulcova dvora v Praze Hostivaři. Úspěšně jej absolvovalo 15 sólo maminek, které ocenily především možnost vyzkoušet si přijímací pohovor, skupinovou práci s psycholožkami a práci s individuálním plánem návratu do práce. Seminář účastnicím podle jejich vyjádření dal hlavně komplexní informace z oblastí spojených s hledáním práce, praktické tipy a internetové odkazy a v neposlední řadě motivaci do dalšího hledání práce. Spokojenost účastnic pramenila také z možnosti, věnovat se po celý víkend sama sobě, díky zajištěnému programu pro děti po celou dobu seminářů. Webináře (on-line semináře) Pro sólo rodiče, kteří se nemohli zúčastnit dvoudenního semináře a mají možnost připojení na internet, nabídlo APERIO tři dvouhodinové webináře, které obsáhly témata komunikačních dovedností a zvládání přijímacího pohovoru, dále sestavení životopisu a přípravy na pohovor a konečně informace z oblasti práva. Webináře jsou inovativním stylem výuky, který je hojně využíván pro firemní školení, ale do povědomí veřejnosti se teprve dostává. APERIO tuto metodu vzdělávání vyzkoušelo a vyhodnotilo ji jako ideální způsob vzdělávání pro rodiče. Účastníci nemusí nikam chodit, ani si složitě zajišťovat hlídání dětí, stačí se připojit na internet z domova, mateřského centra nebo knihovny. Internet patří k vybavení pomalu každé domácnosti, ale ještě jsme si nezvykli ho doma plně využívat. Možná tito rodiče poslouchají internetové rádio, platí účty přes internet, tak proč nezkusit také webináře! Tato moderní forma vzdělávání probíhá on-line (přes internet). To znamená, že se v určený čas zájemce připojí k počítači, před sebou na obrazovce vidí přednášejícího, zároveň sleduje jeho vizuální materiály k přednášce a má k dispozici okénko pro chat (komunikaci pomocí krátkých zpráv) ve kterém může klást dotazy lektorovi nebo reagovat na dotazy ostatních účastníků a účastnic. Poté co si účastník vyslechl přednášku, zúčastnil se diskuse, kde měl možnost zeptat se na všechno, co ho zajímá. Společnost APERIO pořádá cyklus bezplatných webinářů pro sólo rodiče, kteří vstupují nebo se vracejí na trh práce a potřebují si doplnit znalosti a dovednosti důležité pro získání pracovního místa nebo zahájení samostatného podnikání. Webináře s tématikou personalistiky a pracovního práva mohou využít sólo rodiče, kteří z nějakého důvodu nemohou přijet na dvoudenní bezplatné semináře pořádané v Praze. Webinářů se mohou zúčastnit otcové i matky, kteří vychovávají své děti bez partnera a jsou bez stálého zaměstnaní nebo pravidelného příjmu z pracovní činnosti či podnikání. Každý webinář trvá dvě hodiny, z toho půl hodiny je věnováno diskusi s lektorem. Maximální počet účastníků je dvacet. První letošní webinář proběhl v červnu a hodnocení účastnic a účastníků byla vesměs pozitivní. Dozvěděla jsem se, jak dobře napsat motivační dopis, upřesnění bodů v životopisu, čeho si zaměstnavatelé všímají, dle čeho si vybírají, důležité jsou i detaily, jako např. vhodně zvolená ová adresa apod, shrnuje svou zkušenost jedna z účastnic. Webinář byl pro mě přínosný i tím, že je to pro mě nový způsob, jak být v kontaktu s lidmi a dozvědět se něco nového, na MD jsem dost odříznuta od okolního světa, říká maminka, která by se po mateřské dovolené ráda vrátila do práce. APERIO - Společnost pro zdravé rodičovství nabízí bezplatné semináře a webináře pro sólo rodiče v rámci projektu Sólo rodiče a práce, který je součástí aktivit Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR. Na konci tohoto projektu, resp. po provedení všech plánovaných aktivit projektu, budou sólo rodiče se závislým dítětem/dětmi, disponovat informacemi, znalostmi a kompetencemi, které jim usnadní přístup na trh práce. Tyto znalosti nabyté pomocí vzdělávacích seminářů ušitých speciálně na míru potřebám této cílové skupiny, napomohou účastníkům/účastnicím k jejich aktivnímu začlenění na trh práce, a umožní jim tak předejít hrozbě jejich sociálního vyloučení (celkem cca 105 sólo rodičům z celé ČR, z toho cca 45 účastníků/nic on-line seminářů a cca 60 účastníků/nic prezenčních seminářů). Více informací naleznete na webových stránkách: