ODBORNÝ VÝCVIK VE 3. TISÍCILETÍ

Transkript

1 Projekt: ODBORNÝ VÝCVIK VE 3. TISÍCILETÍ Úloha: 5. Broušení TÉMA 5.4 UPÍNÁNÍ OBROBKŮ Obor: Mechanik seřizovač Ročník: I. Zpracoval(a): Pavel Fuka Střední odborná škola Josefa Sousedíka Vsetín, 2010

2 OBSAH 1. Charakteristika upínání obrobků 2. Druhy upínání obrobků 3. Úkoly 4. Použita literatura

3 1. Charakteristika upínání obrobků Podle původu síly potřebné k upínání rozeznáváme upínání ruční a mechanické magnetické, vzduchové (pneumatické), kapalinné (hydraulické) a elektromechanické. Podle použitelnosti se upínací pomůcky rozdělují na univerzální, jimiž lze upínat obrobky podobných tvarů různých velikostí, a na speciální, jež jsou určeny pro určitý obrobek, popřípadě jen určitou operaci. V oblasti nářadí pro upínání obráběných součástí se pozornost soustřeďuje na rozšíření aplikačních možností klasických upínacích prvků, jako jsou svěráky (ruční i mechanizované), upínky, rozpínací pouzdra, vačky apod. Výrobci upínacího nářadí doplňují sortiment hotových výrobků i nabídkou řešení upínání konkrétního obrobku "na míru". S cílem zajistit co největší rozsah upínaní obrobků, s ohledem na jejich rozměrovou a tvarovou rozmanitost. 2. Druhy upínání obrobků 2.1 Upínání obrobků na BPH Elektromagnetické upínače jsou určeny jako příslušenství brusek pro rychlé upínání feromagnetických předmětů pro broušení za sucha i s chladicí kapalinou. Mohou být použity pro některé práce na frézkách, pro kontrolu rýsování. Elektromagnetické upínače se vyrábějí v různém provedení a s různou pólovou roztečí. Zmenšená pólová rozteč je vhodná pro broušení drobných a nízkých dílců. Pro uvolnění a sejmutí obrobku po upnutí slouží přepínač k odmagnetování, který se dodává s upínačem.

4 Upínky jsou pomůcky k přímému upínání obrobků na stůl. Z četných druhů upínek používaných samostatně i v přípravcích jsou mimo jiné stanoveny normami ČSN: Ploché upínky posuvné mají na spodní stěně pravoúhlé drážky a podlouhlé díry pro šrouby. Norma ČSN stanoví 16 velikostí v délce 1 = 50 až 250 mm s drážkami, jejichž šířka d je odstupňována podle délky upínky od 7 do 27 mm, příslušné šrouby jsou M 6 až M 24. Ploché upínky otočné podle normy ČSN jsou podobné, avšak s kruhovým otvorem pro šroub. Zahnuté upínky jsou jednak posuvné podle normy ČSN s podlouhlou dírou, jednak otočné podle normy ČSN 3661 s kruhovou dírou. Sedlové upínky se uplatňují při upínání několika obrobků. Norma ČSN stanoví jejich velikost s děrami 7 až 27 mm pro šrouby M 6 až M 24. Upínací šrouby upínek se zatahují do špalíčků zasunutých do upínacích drážek T ve stolu stroje. Umísťují se co nejblíže k obrobku, aby upínací síla byla co největší. Protože osa šroubu nezachovává přesně kolmou polohu k ploše upínky, dává se pod matici kulová podložka. Práci s upínkami se velmi usnadňuje, navlékne-li se na šroub pod upínku pružina, která po uvolnění matice upínku nadzvedne takto uvolněný obrobek se snadněji vyjímá. Šrouby se nemají utahovat násilně, aby se obrobek nebo stůl nedeformoval. Boční opěrky podle obr. 139d jsou vhodné k upínání obrobků, které je třeba obrábět na plochách rovnoběžných s plochou stolu. Obrobek 3 se přikládá k pevným opěrkám 1 upnutým ke stolu stroje šrouby, upíná se posuvnými opěrkami 2, v jejichž tělese lze pohybovat výsuvným upínacím jazýčkem, ovládaným šroubem. Šikmo působící svěrací síla přitlačuje obrobek ke stolu.

5 Upínací úhelníky Jsou vhodné k rychlému ustavení a upnutí hranatých obrobků na magnetických upínadlech. Obrobky malých rozměrů se při tom podkládají. Sinusová pravítka Jsou pomůcky pro broušení ploch skloněných pod požadovaným úhlem k základně

6 Strojní svěráky jsou univerzálního typu, kterého se používá na různých obráběcích strojích. Na bruskách se nejlépe osvědčují svěráky lehké konstrukce, které stůl nepřetěžují a nedeformují. K upínání obrobků při broušení šikmých ploch se používá různých otočných a naklápěcích svěráků speciálně konstruovaných pro brusky.

7 2.2 Upínání obrobků na BK Upínání obrobků mezi hroty pomocí středicích důlků Důlky v obrobcích pro upnutí mezi hroty mají obvykle vrcholový úhel 60. Musí být dostatečně velké, aby poskytovaly obrobku přiměřenou nosnou plochu, a také dostatečně hluboké, aby upínací hroty nedosáhly jejich dna. Musí být přesně obrobeny a u obrobků z kalené oceli po kalení vybroušeny a lapovány. Norma ČSN stanoví velikosti středicích důlků tří tvarů, a to A, B, C. Obrobkům upnutým mezi hroty se uděluje otáčivý pohyb pomocí unášecích srdcí, které se upínají na levý konec obrobku (u unášecího vřeteníku).

8 Upínání obrobků pomocí univerzálního sklíčidla Univerzální slíčidla jsou tříčelisťová nebo čtyřčelisťová, mají v sadě čelisti určené pro vnější i vnitřní upínání obrobků. V tříčelisťovém sklíčidle jsou upínací čelisti vedeny v drážkách T v tělese sklíčidla. Ozubením hřebenů na své zadní straně zabírají se spirálovými drážkami vysoustruženými na líci kotouče, který má na zadní straně kuželové ozubení. Otáčí-li se pastorkem, který zabírá s tímto ozubením a který má čtyřhrannou díru pro nástrčný klíč, posouvají se čelisti v radiálních drážkách. Čelisti jsou stupňovité a lze je obracet, takže v nich lze obrobky upínat za vnější plochy i za díru. Podle přesnosti jsou sklíčidla rozdělena do tří stupňů, tj. 1, 2 a 3. Na bruskách se používá pouze sklíčidel největší přesnosti 1. Čtyřčelisťová sklíčidla upínaný obrobek neustředí tak přesně jako sklíčidla tříčelisťová, a proto se musí poměrně pracně ustřeďovat pomocí číselníkového úchylkoměru. Norma ČSN stanoví průměry a pracovní roztahy tříčelisťových sklíčidel a norma ČSN čtyřčelisťových sklíčidel. Stupeň přesnosti sklíčidla je patrný z jeho označení arabskou číslicí za číslem normy, např. tříčelisťové sklíčidlo 1. stupně přesnosti se označí ČSN Pastorek vykazující nejvyšší přesnost při upínání je na tělese sklíčidla označen 0.

9 Kleštinová upínací zařízení Upínání do kleštin je vhodné pro upínání obrobku s hladkým povrchem a malými rozměrovými úchylkami, tj. především leskle tažené oceli a obrobků s obrobenou upínací částí. Kleštiny jsou rozříznutá pouzdra, která se svírají zatahováním vnějšího kužele do kuželové dutiny v objímce. Pro stejnoměrnost upnutí se dobře hodí na upínání trubek. Do kuželové dutiny vřetena unášecího vřeteníku se mírně narazí objímka a do ní se vsune kleština tak, aby vodicí šroub zapadl do vodicí drážky v kleštině. Z druhé strany vřetena se vsune upínací trubka s ručním kolečkem a našroubuje se na konec kleštiny s vyříznutým závitem. Než se ještě rozevřená kleština utáhne, vloží se do ní obrobek a po dalším otáčení ručním kolečkem zatáhne kleštinu do objímky, aby sevřela a upnula obrobek. Výhodou kleštinového upínání je rychlé upnutí a uvolnění obrobku. Ruční kolečko, kterým se musí otáčet, lze nahradit ještě rychlejším pákovým ovládáním, popřípadě hydraulickým nebo pneumatickým aj. Nevýhodou je, že výrobní úchylky obrobků, za které se upíná, musí být co nejmenší, nejvýše 0,05 D (D = průměr obrobku). Jinak se obrobek nestýká s kleštinou v dostatečně ploše a omačkává se. Kleštiny jsou také výrobně obtížné, zejména při větších požadavcích na přesnost, a značně choulostivé.

10 Upínání obrobků pomocí lícní desky Lícní desky se používají pro upínání nesymetrických dílců. Podle tvaru obrobku lze jednotlivé čelistí samostatně seřizovat, popřípadě i ustavovat v drážkách. Otočí-li se unášecí vřeteník s lícní deskou o 90 stupňů, dá se hrotové brusky použít k rovinnému broušení čelem brusného kotouče.

11 3. Úkoly a) Upněte hřídel na BK pomocí hrotů a unášecího srdce. b) Upněte krátký válcový obrobek pomocí univerzálního sklíčidla. c) Obrobek plochého tvaru upněte pomocí el. magnetu. d) Obrobek plochého tvaru upněte pomocí upínek.

12 4. Použitá literatura OUTRATA, J. Technologie pro brusiče., SNTL Praha 1965 OUTRATA, J. Příručka pro brusiče., SNTL Praha 1960 DILLINGER, J. a kolektiv. Moderní strojírenství pro školu a praxi. EAN: ISBN: Nakladatel: Europa - Sobotáles cz. s.r.o. Rok vydání: Svatopluk Černoch -Strojně technická příručka I. díl. Vydána v nakl. Práce v r B. Janyš, K. Raftl, A. Václavovič, V. Bíza, SNTL, Praha, 1969 Internetové zdroje