skauting Mezi čtyřma očima dvouměsíčník pro skautskou výchovu Obsah čísla 2015 březen duben Junák na Facebooku

Transkript

1 skauting dvouměsíčník pro skautskou výchovu Mezi čtyřma očima 2015 březen duben Obsah čísla Ústředně Okénko do světa ústředí 2 Aktuálně ULŠ Téma Fenomén sexting v teorii a praxi 4 Já osobně Vzdělávej se na netu 8 Sloupek náčelníků Scouting for girls 9 Instant Jak mluvit s dětmi o sexu 10 Brainstorming a mindmapping 12 Středisko Výroční zpráva 16 Stezka Voda, země, oheň, vzduch 20 Měníme název! 22 SPV S námi se nudit nebudete! 24 Odborky se vrací na scénu 27 Oddílová škola pro rovery a rangers 28 Představuje se Skautský dobrý skutek 31 Zamyšlení Literární gramotnost 33 Zkušenosti Kapka Junák na Facebooku Fotografie, zprávy, reportáže. Sleduj nás!

2 skauting ústředně Okénko do světa ústředí 2. část Editorial Jsou věci, o kterých se nemluví. Určitě takové taky máte - v rodině, mezi známými nebo přímo v oddíle. V tom, abychom o nich mluvili, nám brání stud, okolní mínění a často i strach, co bych vlastně s odpovědí dělal. Zároveň jsou taková tabu velkým lákadlem - podvědomě totiž cítíme, že jsou pro nás důležitá a zásadní a že známky ve škole nebo program na morseovku jejich místo nenahradí. A tak bychom čas od času měli překonat bariéry a mluvit i o těhle tématech. My jsme se jedno takové pokusili prolomit v tomto čísle. Mám totiž za to, že i vaše skautky a skauti čtou Bravíčko, posílají MMSky a surfují po netu. A že by si o tom, co se tam dozvědí, možná občas potřebovali promluvit mezi čtyřma očima. Abych vás ale nevyděsila - v časopise je i mnoho témat, která lze probírat a využít bez ostychu, byť k e-learningu a výrobě výroční zprávy počítač asi potřebovat budete. Brainstorming a mindmapping už ale můžete provozovat i bez něj a to samé platí i o odborkách nebo nových charitativních projektech Junáka. A navíc - k přečtení vám stačí oči dvě! Katka Šmajzrová - Káťa šéfredaktorka připravila Anežka Tkáčová-Méďa 1. V kolika letech ses rozhodl/a kandidovat? 2. Kolik času ti tvá funkce celkem zabere? 3. Co se od tvé funkce očekává a jak to pak vypadá v praxi? Vždy jsem si myslela, že být součástí ústředí musí brát spoustu volného času. Proto jsem se rozhodla v druhé části dát dohromady více otázek shrnujících faktickou složku funkce na ústředí. Roman Dvořák - Rejpal (56 let) člen náčelnictva Rozhodl jsem se v 52 letech přímo na jednání KRJ, která mě jmenovala svým zástupcem v NJ. Co se ode mě očekává v praxi znamená kromě účasti na zasedáních NJ přípravu na zasedání (asi 4 hodiny - pročtení materiálů, připomínky k nim) a přibližně hodin měsíčně práce ve skupinách (mimo čas strávený na cestě z Brna do Prahy a zpět). Očekává se ode mě, že budu na všech zasedáních NJ, že na ně budu připraven, že budu mít nastudovány všechny podklady, že u věcí, které se dotýkají našeho kraje, budu mít vše podstatné zkonzultováno s naší KRJ, že budu zohledňovat zájmy naší KRJ... Jiří Křížek - Kříža (30 let) člen náčelnictva Rozhodnutí ucházet se o místo v náčelnictvu přišlo po VSJ v Kolíně, kde naše KRJ řešila otázku svého zástupce v NJ. Práce NJ mě tam opravdu zaujala. Časová náročnost práce v NJ není zanedbatelná. Na zasedání je potřeba být řádně připraven a materiálů je poměrně dost zasedání je jednou za tři měsíce, takže se to nahromadí. Bohužel mi mé zvyšující se pracovní vytížení nedovolovalo se NJ a přípravě na zasedání věnovat tak, jak by bylo dle mého vhodné, a tak jsem našel nástupce, který mě vystřídal v září tohoto roku. Jsem ale velmi vděčný a rád za to, že jsem v NJ mohl být, bylo to inspirující a získal jsem spoustu zkušeností. Očekává se, že budu znát legislativu Junáka, že budu na zasedání náčelnictva náležitě připraven, že se jich budu samozřejmě pravidelně aktivně účastnit. Dále že budu zprostředkovávat informace své KRJ a naopak nosit podněty z KRJ do NJ. David Svoboda Cedník (36 let) člen náčelnictva Pro kandidaturu na hlavního kapitána VS (tj. člena Náčelnictva z titulu funkce) jsem se rozhodl ve 34 letech. Chtěl jsem odejít od přílišného zaháčkování v mateřském oddíle, získat přehled o dění v Náčelnictvu a pomoct vodákům, protože jsem věděl, že Vezír už nechce znovu kandidovat. Rozhodl jsem se asi dva měsíce před volbami. Očekává se ode mě informační most Náčelnictvo Hlavní kapitanát VS, zapojení do činnosti NJ a hlavně vedení a statutární zastoupení vodních skautů (což přináší kromě koordinace, jednání, výchovy, přípravy velkých akcí i to klasické podepisování všeho možného a razítkování:-). Činnost v HKVS a Náčelnictvu mi bere necelou hodinu denně (nepočítám v to víkendová zasedání Náčelnictva).

3 Jaká byla Ústřední lesní škola 2014? aktuálně skauting Konec listopadu. Praha. Desítky instruktorů. Vzdělávání. Jaká ještě byla ULŠ 2014? Jakub Procházka Na Masarykově univerzitě učí psychologii práce, je členem Náčelnictva a vedoucím pracovní skupiny pro vzdělávání a je instruktorem ČLK, VLK a ILŠ Stříbrná řeka. Z Ústřední lesní školy jsem odjížděl se smíšenými pocity. Přinesla mi citron řadu důvodů k radosti a hodně námětů na přemýšlení, kterými jsem se zabýval nejen v rámci diskuse cestou domů do Brna. A zároveň jsem si uvědomil, že některé změny ve skautském vzdělávání nepůjde provést tak rychle, jak jsem si myslel, a že zatím nejsme schopni do diskuse o vzdělávání dostatečně zapojit cílovou skupinu, tedy lidi z oddílů a středisek. Měl jsem radost, že jsem se na ÚLŠ setkal se zástupci více než poloviny vzdělávacích akcí, které se v Junáku pořádaly v uplynulých dvou letech. Mám pocit, že se vzdělavatelé zajímají o nastavení procesu vzdělávání a jsou schopní a ochotní přispět svými nápady a zkušenostmi. Vzhledem k tomu, že jsou to lidé, kteří ve svém volném čase vzdělávací akce připravují a realizují, byly by jakékoliv snahy bez jejich součinnosti bezpředmětné. ÚLŠ zúčastnili zejména vzdělavatelé zastupující lesní akce a akce připravující na získání vyšších kvalifikací, ale zástupců regionálních, nelesních a čekatelských kurzů bylo méně. A navíc se na ÚLŠ nepodařilo přitáhnout více výchovných či vzdělávacích zpravodajů nebo vůdců oddílů a středisek, kteří by zprostředkovali pohled zespodu. To mě vede k úvahám, zda v diskusi o změnách ve vzdělávání něco důležitého nechybí, zda nejsou naše úvahy příliš akademické a jak moc odráží to, co od vzdělávání očekávají jeho příjemci, nejen poskytovatelé. Další mé úvahy směřovaly k tomu, jak moc je reálné, abychom v rámci organizace došli k široké shodě na nějaké zásadní změně. I když řada usnesení ÚLŠ získala výraznou nadpoloviční podporu, bylo to často za cenu toho, že byla hodně obecná nebo odkládala definitivní rozhodnutí. K řadě otázek jsou mezi vzdělavateli hodně rozdílné postoje. To je dobře pro diskusi, ale je to výzva při hledání konkrétního kompromisu. Přemýšlím, zda je cesta větší změny ve skautském vzdělávání přístupná, nebo zda nás spíš čeká cesta malých úprav a vylepšení tedy takový Kaizen po skautsku. Chtěl bych i touto cestou poděkovat těm, kteří svými hlasy přispěli na ÚLŠ do diskuse o změnách ve skautském vzdělávání. A také OVČINu, který ÚLŠ připravil jak organizačně, tak programově. Jsem rád, že díky účastníkům a organizátorům byly splněny dvě důležité podmínky pro věcnou diskusi. Lidé, kteří mají zájem, a dostatečný prostor pro diskusi. Martina Benešová Šéfinstruktorka čekatelského kurzu Vlčácký lesní kurz, členka Odboru vlčat a světlušek a Odboru pro vzdělávání. Civilně Storemanager ve Starbucks Coffee. Na ÚLŠ se každý rok opravdu těším. Nejen proto, že se dozvím plno bublina nových a zajímavých informací ze světa vzdělávání, že se dozvím, jak to dělají na ostatních kurzech, ale hlavně proto, že uvidím lidi, které mám ráda, lidi, které jsem třeba dlouho neviděla, nebo lidi, které obdivuji a kteří mě inspirují. A v tom je pro mě největší síla ÚLŠ. V lidech, ve společenství vzdělavatelů. Na jednom místě je najednou mraky názorů, zkušeností, dovedností. A já strašně ráda sedím, poslouchám nebo debatuji o tom, jak fungují ostatní kurzy, co na kurzech dělají zajímavého, co si o tom ostatní myslí a čím bych se mohla třeba inspirovat. Proto jsou pro mě na ÚLŠ nejzajímavější bloky výměn zkušeností, kde mám šanci debatovat o tématech, která jsou mi blízká. Přistihla jsem se, že jsem ze dvou těchto bloků odešla s popsaným papírem z obou stran plným nápadů a myšlenek pro náš kurz. Díky za tuto inspiraci! Ze vzdělávacích bloků na mě velice zapůsobila přednáška Káči Hořavové na téma trendy ve vzdělávání. Načerapla jsem mnoho inspirace, jaké formy vzdělávání se dají na kurzech aplikovat (formy, o kterých jsem neměla ani tušení!). Kateřina Jindrová Vůdkyně LŠ Seleška, instruktorka kurzů ZZA, členka SZT (skautský záchranný tým). Také maminka dvou dětí a asistentka ve společnosti zabývající se informačními a komunikačními technologiemi. ÚLŠ je pro mě hlavně příležitostí k setkání s ostatními vzdělavateli. Je pachanga zde prostor jak pro osobní rozvoj formou vzdělávacích bloků, tak možnost alespoň střípkem přispět do tvorby vzdělávacího systému a hlavně přátelsky posedět s instruktory, se kterými bych se jinak nesetkala. Letos mě ze vzdělávacího bloku zaujal seminář současných trendů v pedagogice, který mi rozšířil obzory a přivedl mě na nové nápady, jak metodicky oživit kurz. Obtížněji probíhala diskuse o novém kompetenčním modelu Junáka. Ale přestože některé otázky zůstaly otevřeny, oceňuji velký kus práce, kterou skupina připravující nový KMJ odvedla. Podnětné bylo nedělní sdílení zkušeností s instruktory stejně zaměřených kurzů. Shodli jsme se na tom, že v současnosti není bohužel potenciál lesních škol zcela využit. Přestože nejde o akce kvalifikační, vidíme v šedém šátku dostatečnou prestiž a motivaci, a proto bychom se chtěli jako kruh všech LŠ více zviditelnit. Doufáme, že se to podaří a lesní školy se opět naplní. 3

4 skauting téma Fenomén sexting v teorii a praxi Internet. Dobrý sluha, ale zlý pán. Virtuální prostor, kde si podvědomě připadáme bezpečně, schovaní za nickem nebo obrázkem roztomilého koťátka. Vedeme ohnivé disputace, platíme účty, sbíráme lajky. Ublížit se ale dá i skrz displej, obrazovku či monitor. kamil Martin Kamil Kopecký Vysokoškolský pedagog, vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pdf UP a vedoucí projektu E-Bezpečí. Zaměřuje se na rizikové jevy spojené s internetovou komunikací. KopeckyK@seznam.cz Martin Kožíšek Manažer pro internetovou bezpečnost, Seznam.cz. Několik let vedl české sociální sítě Lidé.cz a Spolužáci.cz, posledních pět let se věnuje bezpečnosti a prevenci v projektu Seznam se bezpečně! martin.kozisek@firma.seznam.cz Na článku spolupracovala Anežka Jakubcová, členka redakce. Co je sexting? Sexting neboli dobrovolné sdílení vlastních intimních materiálů (fotografií, videí) provozuje v posledních deseti letech velké množství dětských, ale také dospělých uživatelů internetu. V následujícím textu se zaměříme zejména na sexting v populaci českých dětí. Výzkumy sextingu, které probíhají na našem území přibližně od roku 2010 (Kopecký, Szotkowski, Krejčí, Kožíšek, 2013), dokazují, že sexting provozuje přibližně 7 9 % dětí ve věku 11 až 17 let. V praxi to znamená, že děti např. umisťují své vlastní intimní fotografe či videa do uživatelských profilu v sociální síti (Facebook, G+ apod.), nebo je např. odešlou prostřednictvím u svému příteli či přítelkyni. I po překročení hranice 17 let nyní již mladí dospělí v sextingu pokračují, jeho prevalence (podíl sextujících vzhledem k celé skupině) se v populaci dokonce zvyšuje. Z výzkumu rizikového chování studentů (Kopecký, 2013) např. vychází, že sexting provozuje % dívek ve věku let. Sexting tedy v žádném případě není pouze rizikovým jevem spojeným s pubertou, ale je propojen i s obdobím adolescence a dospělosti. Týká se tedy nejen skautů a skautek, ale i roverů a rangers. Proč vlastně děti provozují sexting? Důvodů, proč děti sexting provozují, je celá řada sexting je vnímán jako běžná součást vztahů, umožňuje potlačit nudu, sexting může také vzniknout jako produkt sociálního tlaku, někdy se intimní materiály stávají nástroji pomsty expartnerovi. 1. Sexting je vnímán jako součást romantických vztahů Jak potvrzuje celá řada autorů (viz Albury and Crawford, Lenhart, Döring, Ringrose), sexting je využíván v úvodních částech partnerských vztahů jako nástroj pro upoutání pozornosti partnera, flirtování, vzrušení apod. V rámci navázaného vztahu je pak sexting znakem lásky, intimity, vzájemné důvěry mezi partnery. Stejně tak jej provozují partneři, kteří jsou na nějaký čas fyzicky odloučeni a komunikují spolu zejména prostřednictvím informačních technologií. 2. Sexting funguje jako nástroj pro potlačení nudy Řada výzkumů dokazuje, že sexting je často provozován jako nástroj pro potlačení nudy (Lenhart, 2009). Podle některých výzkumů (Kopecký, 2012, Szotkowski, 2014) se nuda stává velmi častým důvodem pro sdílení intimních materiálů s vrstevníky zejména v prostředí sociálních sítí. ilustrace Šárka Kladivová 3. Sexting vzniká jako produkt sociálního tlaku V mnoha zdokumentovaných případech sexting vzniká v rámci tlaku konkrétní sociální skupiny například spolužáků/spolužaček či partnera/partnerky. Pokud probíhá v rámci partnerského vztahu, mohou být dívky svými partnery přinuceny k sextingu (Lippman & Campbell, 2014), který se pak stává běžnou a normální součástí vztahu. Je pro partnery projevem vzájemné důvěry, lásky, fyzické přitažlivosti. 4

5 téma skauting V některých případech sextingu mimo partnerský vztah se skupina spolužaček rozhodla, že společně jen tak nafotí intimní fotografie, které si vzájemně nasdílejí. Bohužel po jejich úniku se tyto dívky staly terčem posměchu, kyberšikany, harrasmentu, byly označovány za děvky, byly veřejně haněny apod. (Szotkowski & Kopecký, 2004). 4. Sexting jako produkt konzumní společnosti, jako nástroj sebeprezentace Někteří výzkumníci (Ouytsel, 2014, Walrave, 2014, Van Gool, 2014) upozorňují na souvislost mezi sextingem a požadavky současné konzumní společnosti. Lidská sexualita je v médiích a zejména v reklamě prezentována velmi výrazně, pubescentům a adolescentům jsou prostřednictvím mediální komunikace předkládány vzory fyzické krásy, ke které patří být sexy. Sexting běžně provozují celebrity, zpěváci, herci, sportovci, sexting je součástí televize, filmu, hudebních klipů a dalších mediálních forem. Dítě již od útlého věku potřebuje vzory chování, které může napodobovat. A právě média poskytují dětem vzory toho, že odhalovat se a sdílet intimitu je normální. Děti pak nevnímají sexting jako něco nebezpečného a rizikového a jsou ochotné tento model chování napodobovat. 5. Sexting jako nástroj pomsty Ve velkém množství zdokumentovaných případů sextingu u dětí i dospělých se stal zveřejněný intimní materiál nástrojem útoku. V některých případech sloužily intimní fotografie k vydírání dítěte (Kopecký, 2014) počáteční komunikace dětí přerostla ve výměnu fotografií, jejichž intimita se stupňovala. Výsledkem pak bylo velmi intenzivní vydírání dítěte. V některých případech sexting slouží také jako nástroj pomsty ex-partnerům (Walker, Sanci & Temple-Smith, 2013). Existují např. internetové stránky, na které chlapci nahrávají fotografie či videa svých bývalých přítelkyň a vulgárně je komentují ( check this bitch out ). Kdo pomáhá Desítky případů z českého prostředí eviduje také online poradna projektu E-Bezpečí ( kterou kontaktují s žádostí o odstranění závadného obsahu nejenom děti, ale také dospělí uživatelé internetu. Sexting a na něj navazující kyberšikana je nejčastěji ohlašována po partnerském rozchodu nebo poté, co se dítě stalo obětí online vydírání a není schopno vzniklou situaci vyřešit samo. Stejně tak případy sextingu potvrzuje poradna Seznam se bezpečně! a také Linka bezpečí. několika let od chvíle, kdy byly vytvořeny. Sexuálně explicitní materiály se samozřejmě mohou stát nástroji různých forem kybernetických i nekybernetických útoků na zobrazenou osobu, mohou se stát nástroji pro kyberšikanu, vydírání, stalking či kyberstalking apod. Mezi další rizika patří také poškození či ztráta prestiže zobrazené osoby, což může mít dopad na její současné či budoucí pracovněprávní vztahy. Řada zaměstnavatelů již nyní využívá sociální sítě a internetové vyhledávače k zjišťování informací o žadatelích o zaměstnání nález intimních materiálů konkrétní osoby pak může vést k ztrátě zaměstnaní či omezení možnosti zaměstnání získat. Samozřejmě je důležité si uvědomit, že pokud realizujeme sexting, můžeme se stát pachateli přestupků či trestných činů (výroba, přechovávání, šíření dětské pornografie, ohrožování výchovy dítěte, nově např. navazování nedovolených kontaktů s dítětem apod.). Případy sextingu Sexting patří mezi nejčastější důvody, proč lidé kontaktují online poradny či Policii ČR a informují o tom, že se na internet dostala intimní fotografie či video, kterou např. poškozená pořídila se svým bývalým partnerem. Po rozchodu se však expartner rozhodl, že fotografii či Rizika spojená se sextingem Základní problém, který je se sextingem spojen, představuje ztráta kontroly nad intimním materiálem, který je prostřednictvím mobilních telefonů či internetu šířen k dalším uživatelům. Intimní materiály se často stávají tzv. virálními, tedy šíří se internetem jako virus a v praxi je nemožné je z internetu odstranit, protože jsou umístěny současně na stovkách internetových portálů. Poškozený se pak již musí smířit s tím, že se na internetu jeho intimní fotografie či videa nekontrolovaně šíří. Dalším rizikem, které s virálním šířením souvisí, je časový aspekt spojený se sextingem materiály mohou po internetu kolovat desítky let a k jejich odhalení může dojít nečekaně, i v odstupu ilustrace Šárka Kladivová 5

6 skauting téma video zveřejní a rozšíří prostřednictvím internetových služeb. Toto nastalo např. v případu J. R. Loganové (USA, 2008). Jessica ze Cincinnati v Ohiu se oběsila 3. července 2008 poté, co její bývalý přítel zveřejnil na internetu její nahé fotografie. Stala se tak jednou z prvních obětí sextingu. Přímé setkání Základem boje proti sextingu je účinná prevence. V případě, že intimní materiál unikne na internet, ztrácí se nad ním kontrola a často se šíří virálně. Ačkoli existují účinné mechanismy blokace a odstranění tohoto materiálu, zobrazená osoba již nikdy nemůže mít Vlastní zkušenost se sextingem Martin Kožíšek S prvním případem sextingu jsem se setkal v roce To byla doba, kdy měli Facebook jen nadšenci a já vyvíjel dvě české sociální sítě, na které chodilo přes tři miliony uživatelů. Ta pozice se dá těžko popsat, ale představte si, že byste byli ředitelé Facebooku a každý den by vám psalo šest tisíc lidí. Většina z nich si stěžovala, že je někdo na síti uráží, že je někdo špatně hodnotí nebo je jen nezdraví. Tenkrát jsem o bezpečném chování na internetu moc nevěděl. Když jsem zvednul telefon, většinou jsem slyšel příběhy o tom, že nejmenovaný XY urazil YX nebo nářky o tom, že přeci nejsem tak ošklivý, abych neměl ani jednu odpověď na inzerát. Jednoho dne jsem zvedl jeden z mnoha telefonátů a v něm se nejprve ozýval pláč. Po chvilce jsem zjistil, že mi volá dívka z osmé třídy. Rozešla se s klukem, kterému předtím poslala pár nahých fotek. Po rozchodu začal dívku vydírat, že pokud se k němu nevrátí, fotky zveřejní ve škole. Dívka chtěla, abych se dostal do jeho mailu a fotky vymazal. To jsem udělat nemohl. Pak jen následoval pláč a položení telefonu. Byl jsem docela zmatený, nevěděl jsem, jak dívce pomoci. Za pár dní mi do e mailu přišlo pár fotek z pietní akce, která se konala ve škole. Dívka skočila pod vlak. Rozhodl jsem se, že tato událost se nesmí opakovat a začal jsem se jí řešit. Zašel jsem za naším ředitelem s bláznivým nápadem, že bych o podobných věcech rád natočil film, který bychom zaslali všem uživatelům. Kupodivu souhlasil a vznikl projekt Seznam se bezpečně!. Film vidělo jen první týden přes milion lidí a počet příběhů o vydírání nebo sextingu se vyšplhal na desítky denně. Drtivá většina případů, které nyní řeším, má stejný základ. Partneři se rozejdou, část fotek unikne přes jednoho z nich nebo jsou fotky zaslány neznámým lidem z internetu. Když analyzuji ten druhý případ, tak z 70 % jde o lidi s falešnou identitou. V období leden až září jsem zablokoval na internetu účty 3089 uživatelů, kteří se vydávali za nezletilé a lákali intimní materiály. Někteří z nich měli navázanou komunikaci i se stovkami dětí. Zajímavé je, že drtivá většina z nich začíná rozhovor na sociální síti takto: Ahoj (Ahoj) Jak se máš? (jj dobrý) Co děláš? (nuda) Co máš na sobě? Vyměníme fotečky? (jaký) Jsi nadržená? Máš webku? Do deseti minut pošle většina dětí svoje fotky, do půl hodiny pak intimní. Nástrojem pro výměnu je Skype nebo e mail. Co se s těmito fotkami nebo záznamy z webových kamer děje? Ve sledovaném období bylo zablokováno 612 uživatelských účtů, které tyto získané materiály šířily. Něco za něco. U několika účtů šlo dokonce o gigabajty dat. A jak agresoři podobné fotky získávají? Pokud jste dostatečně zajímaví (rozuměj ve věku do 18 let), tak se útočník bude snažit získat pozornost vydáváním se za stejně zletilého. Buď vám okamžitě navrhne výměnu intimních materiálů, nebo si s vámi bude psát déle ve snaze získat vaši důvěru. První varianta ale převažuje. Útočník ví, že když odmítnete, na sociální síti jsou tisíce dalších, které ještě neulovil. Pokud z nějakého důvodu na výměnu nepřistoupíte, ztratíte pro něj cenu, přestane psát nebo vás vymaže ze svých přátel. Na závěr bych chtěl apelovat na vaši všímavost. Pokud na internetu naleznete obsah, který je podle vás v rozporu se zákonem nebo odhalíte podvodníka, nenechte si to pro sebe. Vy se sice můžete ubránit a hodit vše za hlavu, ale mohou být desítky dětí, které tu sílu mít nebudou. Podezřelý obsah můžete hlásit na stránkách seznamsebezpecne.cz nebo A platí: čím více toho nahlásíte, tím pravděpodobněji bude útočník dopaden. 6

7 téma skauting jistotu, že se její intimní foto či video nenachází někde na internetu. Základní radou tedy je: nepořizujte žádné materiály, na kterých jste zobrazeni částečně či úplně obnažení. Nepořizujte tyto materiály ani pro své partnery či partnerky, protože nikdy nemůžete mít jistotu, že se po čase nestanou nástrojem útoku. Pokud však již nějaký materiál unikl, kontaktujte co nejdříve administrátory služeb, na kterých se materiál objevil, využijte dostupných blokačních tlačítek (např. na Facebooku či sociální síti G+), případně celou věc oznamte specializovaným poradnám či Policii ČR. Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého je univerzitní pracoviště zaměřené na rizikové chování v prostředí internetu. Centrum provozuje mimo jiné E-Bezpečí, celonárodní projekt zaměřený na prevenci, vzdělávání, výzkum, intervenci a osvětu spojenou s rizikovým chováním na internetu a souvisejícími fenomény. Sexting v oddíle Mluv se svěřenci o rizikových jevech na internetu, ptej se jich, všímej si. Ukaž jim, že to není tak bezpečné místo, jak se jim zdá, a že nejsou tak chránění, jak si myslí. Osvědčeným nástrojem v roverském prostředí je diskuse. Roveři a rangers už pravděpodobně mají vlastní názor na věc a zkušenosti, sami si dohledávají informace a snaží se dojít ke správnému řešení. Využívej metodické materiály projektů a organizací zaměřených na prevenci rizikových jevů. Velké množství materiálů je k dispozici na bezpeci.cz (ikona Materiály pro učitele a žáky). Seznam děti s reálnými případy, kdy sexting vyústil v problém. Neuchyluj se k formě strašení, ale věcně (a citlivě!) prezentuj, jaké následky takové jednání může mít. Pokus se vysvětlit, že i samotný sexting může být problém (v přpadě potřeby získat touto formou uznání apod.) Uspořádej besedu s odborníkem. Měj přehled o aktivitách svých svěřenců např. na sociálních sítích. To neznamená kontrolovat je! Není však od věci všímat si podezřelých jevů (např. zveřejňování fotek, nevhodné komentáře u nich, přátelství s náhodnými lidmi apod.) Zvol internet jako symbolický rámec pro hru nebo víkendovku a různé mechanismy fungování sociálních sítí, mailu, chatu apod. převeď do reality. (Např. účastníci si posílají maily vzkazy do obálek se jménem. Každý tu svou zabezpečí heslem a ostatní jej hádají, možno i s indiciemi. Kdo uhodne cizí heslo, má přístup k jeho poště a může si ji přečíst). Co dělat, když zjistím, že některý z mých svěřenců sdílí na sociální síti nevhodné (obnažené, provokativní) fotky? Vysvětli mu, že je sdílení intimních fotografií nebezpečné, a demonstruj nebezpečí na konkrétním případu (např. případ J. Logan). Upozorni dítě, že fotografie, na kterých je nahé/obnažené, mohou být klasifikovány jako tzv. dětská pornografie, jejíž výroba a distribuce je v ČR trestná. Pomoz mu se stažením fotografií. se mi dítě svěří, že poslalo intimní materiály neznámé (i známé) osobě? Zjisti si informace, komu dítě materiály odeslalo a v jakém kontextu (např. bez nátlaku, pod nátlakem apod.). Je dobré si uvědomit, že tento způsob komunikace s dítětem do 15 let věku je trestný čin (trestný čin Navazování nedovolených kontaktů s dítětem) a že je možné celou situaci nahlásit PČR. Pomoz dítěti uložit veškeré záznamy o komunikaci (snapshoty chatu, snapshoty profilu apod.) a kontaktovat specializovanou poradnu (viz výše), případně věc konzultovat s policií ČR. jsem svědkem nevhodných komentářů svých svěřenců u takových materiálů někoho dalšího? Vysvětli dítěti, že tento způsob komunikace neodpovídá skautskému zákonu a že se děti tímto způsobem zapojují do kyberšikany. Využít můžeš i předchozí tipy na program nebo zkusit dítě nechat se vcítit do potenciální oběti šikany. Zdroje ALBURY, K., K. CRAWFORD (2012) Sexting, consent and young people s ethics: Beyond Megan s story. Continuum 26 (3): LENHART, A. (2009) Teens and sexting: Major Findings. Washington, DC: Pew Internet & American Life Project. Available at: Reports/2009/Teens-and-Sexting.aspx. RINGROSE, J., R. GILL, S. LIVINGSTONE, AND L. HARVEY. (2012) A qualitative study of children, young people and sexting : A report prepared for the NSPCC. London: NSPCC. sexting-research-reportwdf89269.pdf LIPPMAN, J. R., AND S.W. CAMPBELL (2014) Damned if you do, damned if you don t... if you re a girl: Relational and normative contexts of adolescent sexting in the United States. Journal of Children and Media: KOPECKÝ, K., SZOTKOWSKI, R., & KREJČÍ, V. (2014). Risks of Internet Communication IV. Palacký University Olomouc. ISBN Online: cz/index.php/ke-stazeni/doc_download/60-risks-of-internet-communication-iv KOPECKÝ, K (2014). Risky Behaviour of Students of Faculty of Education of Palacký University in Olomouc within Internet Communication. Palacký University Olomouc. ISBN KOPECKÝ, K (2014). Proč vlastně děti realizují sexting? Internetový portál E-Bezpečí. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Online: index.php/temata/sexting/923-pro-vlastne-deti-realizuji-sexting OUYTSEL J V, WALRAVE M & VAN GOOL E (2014) Sexting: Between Thrill and Fear How Schools Can Respond, The Clearing House: A Journal of Educational Strategies, Issues and Ideas, 87:5, DOI /

8 skauting já osobně Vzdělávej se na netu! BZííí Popelka - Petra Popelková V práci těžím inspiraci ze skautingu a naopak. Od podzimu jsem po pěti letech vyměnila pozici ve vedení hlineckého střediska za pomoc s hradeckými benjamínky. popelka@skaut.cz E-learning je nástroj pro osobní rozvoj, nabízí interaktivní a zajímavé formy učení pro všechny vůdce, činovníky i rovery, vede od výchovy k sebevýchově. Sami si můžete vybrat téma a rozhodnout, kolik času, kdy a v jakém prostředí mu věnujete. Nečekejte však jen načítání textů a testové otázky. V e-learningových kurzech najdete výuková videa, diskuze nebo třeba týmové úkoly. Součástí je také průběžné i závěrečné ověřování nabytých znalostí formou kontrolních otázek a cvičení (např. přiřazování dvojic, doplňování slov do textu, výběr pravdivých tvrzení atd.). E-learning vás bezpochyby nenaučí sekat dřevo nebo rozdělat oheň, ale to neznamená, že nemůže být užitečnou pomůckou ve skautském vzdělávání pro život. Je to také dobrá příležitost pro trénink disciplíny a vůle. V online vzdělávání nemůžete spoléhat na dohled učitele, záleží jenom na vás, jak efektivně kurzy vystudujete. Skautský e-learning byl upraven a naplněn novými kurzy díky projektu česko-slovenské přeshraniční spolupráce Skautský e-learning. Jak tyto připravené a veřejně přístupné kurzy využít? E-learning v oddílové radě Ideální pro tvůj oddíl jsou hotové tematické kurzy. Najděte si oblast, ve které se potřebujete zlepšit nebo která vás zajímá. Zařaďte do programu oddílu Finanční gramotnost, pro zlepšení spolupráce oddílové rady využijte Didaktické metody. Odměny a tresty se hodí pro ty, kteří přímo pracují s družinami. Kurz Ochrana dětí může pomoci vyřešit složité výchovné situace nebo se na ně připravit. Bezpečnost můžeš doporučit méně zkušeným vedoucím akcí nebo tábora. Projdi si nabídku dostupných kurzů na adrese el.skaut.cz/verejnekurzy a vyber pro každého člena oddílové rady vhodné téma. Společné online vzdělávání může být vaším předsevzetím. Nabídni kurzy vedoucím, kteří nemají možnost zúčastnit se vzdělávacích akcí. Touto formou se mohou zlepšit v tom, co je baví. E-learning na úrovni střediska Máte ve středisku odborníka na PR? Chcete takového člověka najít? Zkuste mu nabídnout kurz Propagace. Začínající hospodáři a správci majetku ocení kurz Hospodaření. Činnost vašeho střediska může zlepšit efektivnější plánování nebo práce s lidmi. Těmito tématy se zabývají Personalistika a Plánování. Povinné školení činovníků o bezpečnosti práce můžete vyřešit jednou lekcí kurzu Bezpečnost. Nebuďte megalomani a jděte po malých krocích. Vyberte si jednu konkrétní věc, kterou můžete ihned zavést. Například odměňování vedoucích, plánování krátkodobých akcí nebo web střediska. Navrhněte vlastní téma, které by středisku či oddílům pomohlo. Tipy na nové kurzy posílejte na el@skaut.cz. E-learning ve vzdělávání Jako tým vzdělávací akce můžete přijít s vlastním tématem a kurz si vytvořit přesně podle svých požadavků a představ. Metodickou podporu novým lektorům e-learningu najdete na křižovatce v sekci vzdělávání a také jako samostatný kurz E-learning: Jak na něj, který popisuje metodickou a technickou stránku přípravy kurzů. Neváhejte a napište si o přístupová práva na kontaktní , rádi vám s přípravou kurzu pomůžeme. Jako vzdělavatelé můžete pomocí online kurzů zjistit vstupní úroveň účastníků nebo naopak ověřit, co se díky vám naučili. Mohou vám ušetřit cenný čas na kurzu nebo nabídnout rozšíření nad rámec povinných kompetencí. Přímo v e-learningu jde také odevzdávat individuální i skupinové úkoly a připravit automaticky hodnocené testy. 8

9 sloupek náčelníků skauting Variantou pro vás je i využití připravených kurzů, které se dotýkají některých kompetencí čekatelské či vůdcovské zkoušky (Skautská výchovná metoda a další výše zmíněné).přímo vzdělavatelům je určen kurz Kompetenční model, který pomůže porozumět kompetencím a práci s nimi. Navazujte spolupráci s dalšími vzdělávačkami. Autorské kurzy mezi sebou můžete sdílet a ušetřit si tak práci. Kurzy mohou být otevřené a přístupné všem, ale také uzavřené jen pro zvolenou skupinu účastníků. E-learning a rovering Využijte tuto příležitost a splňte si výzvu! Vystudujte třeba kurz Kritického myšlení, znalost tématu využijete i v osobním životě. Nebo se zlepšete v teoretické znalosti První pomoci, Psychologie, naučte se něco o personalistice a aplikujte to ve vašem kmeni. A co projekt? Nemáte zrovna před sebou žádné velké plány? Najděte zajímavé téma a zpracujte ho jako e-learning, natočte výuková videa, vymyslete otázky, posbírejte dostupné zdroje a sestavte vlastní výukové texty. Vybrané téma by mělo být dobře uchopitelné, užitečné, a hlavně by vás mělo bavit! Kurz si můžete následně udělat celý po svém. Proberte možnost využití e-learningu v činnosti kmene na společné schůzce. Příprava vlastního kurzu pro vás může být velkým zážitkem a zkušeností, musí být však všemi vnímána jako užitečná. Kdy? Kde? Jak? Kurzy najdeš na adrese el.skaut.cz. Stačí mít účet ve skaut- -isu a můžeš začít studovat všechny veřejně přístupné. Výuková videa najdeš téměř v každém kurzu, všechna pohromadě jsou na youtube kanále Skautský e-learning. S nápadem na vlastní kurz, žádostí o přístupová práva pro tvorbu kurzů nebo jakýmkoliv jiným požadavkem se obracej na el@skaut.cz. Sleduj křižovatku v sekci vzdělávání e-learning. E-learning a studenti pedagogických oborů Skautský e-learning nabízí celou škálu didaktických prvků pro předávání i ověřování znalostí. Může být pro vás vhodným prostředím pro přípravu seminární práce nebo třeba celé bakalářky. Zamyslete se nad tím, zda do školy místo teoretické práce můžete vytvořit e-learningový kurz, který bude zároveň užitečný i pro Junáka. Scouting for girls Eva Měřínská Evička náčelní eva.merinska@skautka.cz Nedávno jsem po dlouhé době viděla záznam dokumentu Majky Šandové Kouzlo skautingu z roku 2007, jehož část se natáčela i na kurzu Fons, kterého jsem se tehdy účastnila. Koukala jsem sama na sebe v 17 letech věku a přemýšlela nad tím, proč pro mě tenkrát bylo důležité říci, že jsme jako holky četly foglarovky a snažily jsme se vyrovnat klukům. Ano, hltaly jsme příběhy ze Stínadel, Řásnovky, ze Sluneční zátoky. Chodily jsme na skautské schůzky v kroji s vojenskými lodičkami na hlavách, poctivě jsme si psaly deníky a kroniky, sestavovaly co nejúplnější KPZ do co nejmenších krabiček, plnily bobříky, sbíraly sběr. Taky jsme psaly klubový a pak družinový časopis Kuří voko. Dnes mě nenapadá důvod, proč by tyto aktivity měly vyznívat jako typické pro chlapce, spíše znějí poněkud retro a možná trochu neuvěřitelně, zvlášť když dodám, že nás to celé velmi zaměstnávalo a bavilo. V roce 2015 to bude 100 let od prvního tábora legendárních Sasanek, první tábořící dívčí družiny českých skautek. Sto let od chvíle kdy se dívky, společností nutně vnímané jako rebelky a divoženky, vymkly společenským klišé a odjely nocovat a žít do přírody. Možná trochu romanticky, ale představuju si to tak, že se vzepřely maloměšťáckému smýšlení dožívajícího 19. století a udělaly to, co chtěly, co jim připadalo důležité, správné a co je bavilo. Podobně vnímám svoji družinu Leknínů z 90. let 20. století, která se zřekla nově objevených Barbie ze západu, začínajícího trendu diskoték a scházela se v promrzlé klubovně s čoudícími kamny. Tohle svoje dospívání s vandry v oblečení mírně zelené barvy, bez sukní a se sekyrkou pod vánočním stromečkem jako nejlepším dárkem, vnímám dnes jako velkou věc. A moc bych si přála, aby se i dnešní skautky a skauti tak trochu vymykali střednímu proudu populace. Je mi jasné, že jenom tou cestou ven z města to nebude, a že na expedice se dneska chodí ve slušivých oblečcích a pod stromečkem bývají outdoorové sněžnice. Jednoduše bych nám všem do další stovky, a je jedno, zda do té, co se počítá od vzniku skautingu vůbec nebo v Čechách nebo do této ryze dívčí, přála, abychom žili nonkonformě a nepřemýšleli nad tím, zda žijeme chlapecký nebo dívčí skauting, ale byli si jisti, že jde o opravdový skauting. Abychom si byli vzájemnou inspirací, ctili svoje potřeby a uměli si vyjít vstříc. Scouting for boys. And girls. 9

10 skauting instant Sexuální výchova v oddíle popelka Popelka - Petra Popelková V práci těžím inspiraci ze skautingu a naopak. Od podzimu jsem po pěti letech vyměnila pozici ve vedení hlineckého střediska za pomoc s hradeckými benjamínky. popelka@skaut.cz Jako lektorka primární prevence jezdím do škol a s dětmi se interaktivními formami věnujeme tématům jako jsou drogy, šikana nebo sex a partnerství. Ačkoliv tato témata nebývají ve skautském programu úplně běžná, pro děti v tomto věku jsou velmi důležitá, a ve školním i domácím prostředí často opomíjená. V oddílech máme přitom vhodné prostředí, kde se jim věnovat. Následující odstavce vás mohou inspirovat, jak lze v rámci skautského programu bezpečně pracovat s tématy sexuální výchovy. Proč sexuální výchova v oddíle? Proč v oddíle diskutovat s dětmi o sexu, když mají informace od spolužáků, rodičů, ze školy, z časopisů? Spolužáci jsou jen o lekci dál, rodiče často stydliví a vždy o generaci starší, učitelé většinou sexuální výchovu jen nakousnou v biologii (popis ženského a mužského těla) a v chemii (působení hormonů) a časopisy či internet jsou zcela jistě cennou inspirací, ale jen stěží vhodným zdrojem informací pro dospívající mládež. Oproti škole vládne v oddíle mnohem neformálnější prostředí a vedoucí, kteří bývají jen o pár let starší a dospíváním si nedávno prošli na vlastní kůži, mají k dětem blíž, což nám dává lepší možnosti a větší prostor na ovlivňování postojů dospívajících. S tím ale samozřejmě souvisí i určitá odpovědnost, kterou na sebe přebíráme, a číhají zde rizika, která je třeba mít na paměti. Sexuální výchova je z velké části záležitostí norem. Některé jsou nastaveny jednoznačně (např. zákony o sexuálním zneužívání), jiné nám nastavuje rodina a společnost, ve které se pohybujeme. Není striktně dáno, co je a není správně, proto je třeba zamyslet se předem: Co je pro mě normální? Předmanželský sex? Antikoncepce? Homosexualita? Rozvod? Jaké názory mají rodiče dětí u nás v oddíle? Nejsou moje názory v rozporu s těmi rodičů? Na otázky si každý z nás odpoví různě, to ale neznamená, že se máme na sexuální výchovu vybodnout a raději ji vynechat. Znamená to rozšířit si hranice tolerance a být otevřený i jiným názorům. Co vše patří do sexuální výchovy? Sexuální výchova není jen biologie, je třeba k ní přistupovat zejména z pohledu etiky, psychologie, sociologie a dalších. Následující výčet samozřejmě není úplný, zahrnuje především cíle, které je možné bezpečně zařadit do skautského programu. Adekvátnost informací k věku dětí je jistě o citu pedagoga, jako zdroj konkrétnějších informací doporučuji knihu Ondřeje Trojana (viz odkazy). V sexuální výchově platí několik zásad 1. Pojmenovávat věci pravými jmény. Děti až do puberty vnímají pohlavní orgány úplně stejně jako ucho nebo nos, není potřeba jim v tomto směru rozvíjet slovní zásobu přílišnými eufemismy. 2. Nelhat. Doprava miminek čápy je krásně poetickou pohádkou, ale pro budování důvěry mezi dětmi a dospělými není vhodná. 3. Právo na názor neznamená povinnost sdělovat ho ostatním. Nemá smysl lidi lámat, pokud nechtějí mluvit, může být pro ně obohacující i pouhé naslouchání názorům ostatních. 4. Rovnoprávný přístup k informacím pro holky i kluky. I kluci mají právo vědět, jak funguje menstruace. Máme-li v oddíle koedukovanou skupinu, není důvod program dělit na holky a kluky zvlášť, právě naopak, je to příležitost ke sdílení názorů a k rozšíření obzorů i o pohled z druhé strany. Naším cílem z pohledu znalostí by mělo být, aby děti měly základní přehled o biologii člověka, věděly o sexuálně přenosných nemocech a jejich rizicích (včetně těch spojených s líbáním), chápaly fungování antikoncepčních metod a znaly právní kontext související se sexem (hranice 15 let, trestné činy). Děti mívají informací dost, zaměřujme se na jejich správnost a úplnost. Z dovedností do sexuální výchovy spadá rozvoj asertivního jednání, zejména umění říci ne, komunikačních dovedností, předání základních hygienických návyků a schopnosti poradit si v krizových situacích. V rovině postojů bychom v dětech měli posilovat jejich zodpovědnost, vést je k plánování své budoucnosti, k partnerské věrnosti a k respektu k lidské jedinečnosti (nepovrchnost, úcta k vlastnímu tělu), bourat genderové i jiné stereotypy a vést k toleranci k odlišnostem (např. homosexualitě). Jak na to? Jak už je zmíněno výše, naší hlavní výhodou při sexuální výchově je vztah k dětem, který s nimi máme vybudovaný. I přesto je třeba si uvědomit, že téma sexuální výchovy vyžaduje ještě o něco důvěrnější atmosféru. Proto je pro 10

11 instant skauting její zdárný průběh vhodné v kolektivu nastavit tři základní pravidla: Pravidlo tolerance Každý z nás má právo na svůj názor, žádná otázka není hloupá. Témata, o kterých budeme mluvit, nejsou matematika, kde je vždycky jen jedna správná odpověď. Každé dítě pochází z prostředí s různou výchovou a hodnotami a je třeba to respektovat. Totéž platí i o vás jako o vedoucích nevnucujte dětem své názory. Pravidlo důvěry S čím se kdo svěří, to je určeno pouze přítomným a zůstane mezi námi. Smyslem je zabránit šíření drbů. Pokud bychom zjistili něco skutečně závažného (například zneužívání), tak to naopak řešit musíme a informujeme o tom rodiče nebo odborníky. Pravidlo stop Je-li mi něco nepříjemné, nemusím odpovídat nebo se účastnit aktivity. Stejné pravidlo platí i pro nás, pro vedoucí: máme-li pocit, že se program zvrhává nebo jsou-li nám kladeny příliš osobní otázky, máme právo ho zastavit nebo na dotazy neodpovědět. U témat sexuální výchovy se nemusíme bát nezájmu ze strany dětí, přesto je dobré začít správně děti do tématu zatáhnout, zmírnit ostych a podpořit jejich důvěru ke skupině. Na úvod bloku je tedy vhodné zařadit aktivity, které uvolní atmosféru a míří na méně osobní úroveň (např. Bravíčko), nebo dávají prostor ke komunikaci v menších skupinkách, aby se děti rozmluvily. Poté už můžeme navázat stěžejní aktivitou (např. Co by kdyby nebo Argumentace). Na závěr programu je dobré získat zpětnou vazbu, abychom dokázali vyhodnotit jeho dopad. Co si účastníci odnáší, ať už z pohledu pocitů či zjištění? Co se dozvěděli nového? Jak na ně program působil? Co by je ještě zajímalo? Závěrem Požadavky na lektora nejsou malé empatie, otevřenost, smysl pro humor, upřímnost, zodpovědnost, tolerance, vyrovnanost, vyzrálost. Máte-li strach, že vaše názory jsou v některých ohledech až příliš extrémní (ať už puritánské nebo volnomyšlenkářské), doporučuji sehnat si parťáka, který v nich bude vašim protikladem či doplňkem. Nedělejte ze sexuální výchovy jen další hodiny biologie ani kázání o tom, co považujete zrovna vy za správné. Dejte dětem prostě příležitost přemýšlet o předmanželském sexu dříve, než budou zamilovaní až po uši. odkazy Další užitečné rady a metodické informace najdete v knížce Jak mluvit s dětmi o sexu od Ondřeje Trojana (nakl. Fragment, 2009). Pro faktické informace o sexu a všem, co s ním souvisí, můžete navštívit web Konkrétní náměty Bravíčko S ohledem na věk dětí vymyslíme dotazy, které se vyskytují v časopisech pro náctileté, děti rozdělíme do skupinek (dvojic až čtveřic) a pasujeme do role poradců. Jejich úkolem je dotazy zodpovědět. Výhodou aktivity je, že si ověříme znalosti dětí, ale zároveň je neohrožujeme na osobní rovině (odpovídají, aby někomu pomohly). V reflexi se zaměříme na informační zdroje, ze kterých děti získávají podobné informace. Vhodné pro děti cca od 11 let. Ideální partner Každé z dětí dostane samolepící papírek, na který má za úkol sám za sebe napsat tři vlastnosti, které by chtěl od svého budoucího partnera/partnerky. Poté děti svoje vlastnosti představují ostatním a lepí na společné siluety ženy a muže. V reflexi se věnujeme tématu, co je pro nás na druhých důležité (odklon od povrchních vlastností), a rozdílnosti nároků na ženy a muže. Pro děti od 11 let. Argumentace Děti rozdělíme na dvě skupiny a dáme jim za úkol vymyslet co nejvíce argumentů pro svůj zadaný výrok. Jedna skupina vymýšlí argumenty pro, druhá proti. Například: Nejlepší ochranou před početím je hormonální antikoncepce. Každá skupina si zvolí svého mluvčího, který se bude v minutových intervalech střídat se soupeřem z druhé skupiny. Můžeme zařadit i oddychový čas, kdy se mluvčí mohou poradit se svými společníky ze skupiny. V reflexi se zaměříme na pravdivost jednotlivých argumentů, které uvedeme na pravou míru, a zhodnotíme projev jednotlivých mluvčích. Výroky je třeba volit s ohledem na věk dětí. Co by kdyby Děti dostanou začátek příběhu a jejich úkolem je domyslet jeho možná řešení. Situace může být: Kláře je 16 let a právě zjistila, že je těhotná. Příběh můžeme dokreslit do detailů nebo naopak zahrnout jen základní informace a nechat prostor pro individuální výklad a domyšlení kontextu. V reflexi pak zmíníme nejčastější možnosti řešení a upozorníme na výhody, nevýhody a případná rizika. Vhodné pro děti od 13 let. Juno Icebreakerem pro program o sexuální výchově může být i celovečerní komediálně dramatický snímek Juno (2007, režie Jason Reitman), který popisuje těhotenství středoškolačky s jejím spolužákem. Po filmu můžeme navázat diskuzí nad otázkami, které ve filmu vyvstávají: Jak žena zjistí, že je těhotná? Co mohla udělat hlavní hrdinka po zjištění těhotenství? V čem se liší adopční systém v ČR a v USA? Vhodné pro děti od 13 let. 11

12 skauting plánování Brainstorming a mindmapping šlehy Lukáš Šlehofer Pracuje jako lektor kurzů pro děti a rodiče na téma jak se učit, jak rozvíjet silné stránky a jak rozvíjet emoční inteligenci. Působí jako hostující instruktor na různých skautských kurzech. slehofer.lukas@gmail.com Jedná se o poměrně jednoduchou a často užívanou metodu, jejímž cílem je generovat co nejvíce nápadů. Máte-li tedy nějakou otázku či problém a chcete zkusit najít neotřelou odpověď či řešení, můžete tuto techniku použít. Brainstorming Metoda vychází z předpokladu, že společně, inspirováni nápady ostatních, vymyslí lidé více než sami jednotlivci. Brainstorming je proto využitelný pro všechny skautské týmy, ať už připravují nějakou akci, kurz či projekt nebo vedou oddíly či jiné jednotky. První fáze Než se pustíte do brainstormingu, formulujte si problém či otázku, na kterou hledáte odpověď, tak, aby bylo pro všechny jasné, k čemu se mají vyjadřovat. Pokud oddílová či středisková rada nemá s brainstormingem zkušenost, krátce vysvětlete, o co se jedná. V první fázi brainstormingu skupina chrlí nápady, jak problém řešit. Všechny nápady se zapisují, nejlépe na tabuli či flipchart tak, aby je viděli ostatní. Velmi důležité a často porušované je pravidlo první fáze, které zní: nehodnotit nápady ostatních. K hodnocení a výběru vhodných nápadů je dobré přistoupit až v druhé fázi a nejlépe s určitým časovým odstupem, který nám umožní získat potřebný nadhled. Kde lze užít v oddílové činnosti brainstorming Téma celotáborové hry Nové cíle výprav Nápady, jak vyzdobit klubovnu Co by mělo být na táboře jinak Jak by se měla změnit činnost oddílu Stanovení oddílových pravidel Někdy se brainstorming mění v bezhlavou palbu nápadů, což jistě může být v některých případech užitečné. Jen se kvůli tomu trochu vytrácí jedna z hlavních výhod brainstormingu, a to sice možnost inspirovat se nápady ostatních a dále je rozvíjet. K tomu, aby toho bylo dosaženo, je ale nutné kromě chrlení vlastních nápadů též naslouchat ostatním. Osobně používám tři techniky, které naslouchání podporují. 1. Tužka doprostřed Spočívá v tom, že každý účastník má v ruce tužku, a když řekne svůj nápad, položí ji na stůl a už nesmí promluvit, dokud i ostatní účastníci nesdělí svůj nápad. Schéma tvorby myšlenkové mapy ilustr. autor 12

13 plánování skauting Příklad myšlenkové mapy plánování oddílové výpravy ilustr. autor 2. Vstupenka do diskuse Při ní každý účastník brainstormingu obdrží 2 3 vstupenky, což mohou být třeba papírky nebo kuličky. Vždy, když promluví, položí svoji vstupenku na stůl. Když si někdo vstupenky vyčerpá, nesmí už promluvit, dokud každý z účastníků nevyloží alespoň jednu ze svých vstupenek. 3. Ložisko Při této metodě sedí účastníci ve dvou soustředných kruzích. Vnitřní kruh generuje nápady a vnější naslouchá. Po určité době se kruhy vymění. Tuto metodu můžeme využít i při hodnocení a výběru nápadů. Popsané metody trochu pozměňují klasický brainstorming a je dobré zvážit, kdy je zařadíme. Pokud je pro nás ale důležité vyslechnout všechny a vzít v potaz i nápady lidí, kteří přemýšlejí pomaleji, což rozhodně neznamená hůře, můžeme je využít. Druhá fáze Výběr a hodnocení nápadů by měl být nedílnou součástí brainstormingu. Je vhodné, když je věnována dostatečná pozornost nastavení kritérií, podle nichž budete žádoucí nápady vybírat. Tímto kritériem může být klidně i osobní pohled, ale mělo by to být dopředu řečeno. Je škoda, když se lidé mezi sebou později dohadují či se obviňují, protože jeden dal přednost finančním nárokům realizace nápadu a jiný upřednostnil třeba pohled inovativnosti nápadu. K hodnocení je vhodné přistupovat s určitým časovým odstupem, ne bezprostředně po brainstormingu. Někdy nonkonformní nápady vzbudí velké emoce, ty je dobré nechat opadnout a přistoupit k hodnocení s nadhledem. Brainstorming je technikou, kterou v oddíle či všude jinde můžeme používat především při hledání možných řešení či nových cest, ale i při hledání toho, co nám jde a chceme na tom dále stavět, či toho, co nám moc nejde a chtěli bychom to změnit. Metoda brainstormingu bývá občas kritizována kvůli tomu, že diskriminuje introvertní jedince. Extroverti totiž myslí tím, že mluví. Nevadí jim tedy říkat nápady, které ještě nemají zcela promyšlené, právě mluvením o nich je cizelují. Introverti naopak většinou potřebují k přemýšlení klid a ticho. Existuje několik technik, které mohou introvertům pomoci. Nejvíce osvědčené je před začátkem brainstormingu zařadit několik minut, které nejspíš extroverti nevyužijí, kdy si jeho účastníci mohou v klidu utřídit myšlenky a zapsat si je. Teprve pak se přistoupí k prezentaci nápadů. 13

14 skauting plánování skauting plánování Myšlenkové mapy Myšlenkové mapy jsou technika umožňující přemýšlení v souvislostech. Tvoříme je tak, že graficky propojujeme klíčová slova vlákny na základě reálných vzájemných vztahů mezi nimi. V současné době se tato technika používá nejen v oblasti učení, ale i plánování či kreativního řešení problémů. V oblasti dlouhodobého plánování nám tato technika může sloužit k popisu aktuálního stavu oddílu, vize i plánování dílčích SMART cílů. Při krátkodobém plánování nám může sloužit při organizaci dílčích akcí (schůzek, výprav, seminářů, porad apod.), ale i větších projektů (táborů, kurzů, expedic apod.). Osobně používám myšlenkové mapy rád, protože ukazují přehledně všechny souvislosti a vnitřní vazby. Navíc podporují kreativní myšlení a jejich tvorba obvykle všechny baví. Naučit se je mohou tvořit už předškolní děti (místo klíčových slov používají obrázky). Problémem myšlenkových map může být to, že pokud je další členové střediska či oddílu neznají a nepoužívají, mohou mít zpočátku problém jim porozumět (obrazně se dá říct, že v nich nebudou umět číst), přestože jsou mapy velmi intuitivní. Je tedy dobré, pokud chceme Kde lze užít v oddílové činnosti myšlenkové mapy; Plán výpravy Měsíční plán družinové činnosti Plán menšího projektu ve středisku Struktura semináře či workshopu Přehled dílčího programu, větší hry Půlroční plán akcí myšlenkové mapy používat, všechny seznámit s tím, jak se tvoří a jak fungují. Doporučuji v tomto ohledu podívat se do některých knížek Tonyho Buzana, který je propagátorem myšlenkových map a napsal o nich několik knih, které vyšly i česky. Moc doporučuji, abyste si nějaké myšlenkové mapy zkusili vytvořit. Buď vám budou vyhovovat a pak je skvělé, že jste je objevili, nebo nebudou a pak se nic neděje, pokud se vrátíte k technikám, které užíváte doposud. Každý z nás je jiný a vyhovuje mu něco jiného. Jen je škoda nezkusit něco, co by mi mohlo pomoct. odkazy Tony Buzan: Myšlenková mapy pro děti Tony Buzan: Mentální mapování Základní zásady tvorby myšlenkové mapy základní slovo či pojem napíšeme doprostřed papíru (nejlépe položeného na šířku) dáváme tak mozku svobodu (místo pojmu je možné i namalovat si centrální obrázek) k základnímu slovu či pojmu připojujeme pomocí vláken (někdy se mluví o větvích) klíčová slova, která na něj myšlenkově navazují - mozek pracuje na principu asociací; mapu tak můžeme neustále větvit (jednotlivá témata lze provazovat i napříč jednotlivými vlákny, pokud spolu souvisí) vlákna by neměla mít rovný tvar, ale měla by být různě zahnutá či klikatá není ale třeba se do toho nutit, každému vyhovuje něco jiného, každopádně mozek se pak při čtení nenudí k jednotlivým pojmům si malujeme obrázky, pokud je to možné obrázek nám často řekne více než mnoho slov používáme barvy barvy aktivují mozek (pokud v myšlenkové mapě existují různé úrovně, můžeme si vlákna malovat různými barvami a odlišit tak jednotlivé úrovně) inzerce pokud vás na nějakém vláknu napadne otázka, na niž neznáte odpověď, můžete si ji poznamenat a namalovat si k ní otazník, případně můžete používat i jakékoliv další symboly, které používáte (vykřičník, fajfku, plus, minus, ) 14

15 Kamery ve veřejném prostoru Připravil Lukáš Šlehofer a Anežka Králová instant skauting Možná se nám někdy zdá, že jsou děti v našem oddíle příliš malé na to, aby mohly něco konkrétního dělat. Měly by si spíše ještě hrát, případně se učit a připravovat na život. Snad bychom je měli i před některými věcmi chránit - třeba před politikou. Mně osobně však připadá, že život není něco, co přichází až v dospělosti. Každý z nás jej žije od narození, plně a intenzivně. Je po mém soudu chybou redukovat dobu dětství na období, kdy se lidé jen na cosi připravují a nejsou ničeho schopni. I malý člověk je členem společenství, v němž žije, a přiměřenou měrou za něj nese odpovědnost. Chtě nechtě je objektem i subjektem politiky, tedy správy věcí veřejných, a měl by se na nich nějak podílet. Metodickou podporu v tomto nabízí projekt Fondu Otakara Motejla, který je dostupný on-line na Tento rozcestník zastřešuje řadu různých webových stránek, jejichž cílem je zlepšit stav naší společnosti. Jedním z příkladů je třeba web kde může každý člověk nahlásit věc, která není v jeho okolí v pořádku. Administrátoři webu se pak postarají o informování příslušných úřadů. autoři Lukáš Šlehofer, Anežka Králová typ hry vzdělávací, na zamyšlení, diskuzní počet hráčů + věk 10-12, skauti (starší skauti) psychická velká náročnost na děti fyzická malá na spolupráci střední náročnost na přípravu 30 mint prostředí klubovna počet instruktorů ideálně 2, zvládne i 1 délka hry 1 hod vybavení/materiál Tužka a papír (do skupiny), 4 papíry velikosti minimálně A3, fixy, pastelky, lepidla, apod. Účastníci se zamyslí nad klady i zápory kamer ve cíle hry/body stezky veřejném prostoru. Každý z nich je schopen vyjádřit svůj názor na téma kamer ve veřejném prostoru. Aktivita byla převzata z metodiky aktivit k internetovému kvízu na webu nasstat.cz. Příprava Na úvod si připravíme ukázky z bezpečnostních kamer z různých míst (kamery na náměstí, u bankomatu, ve výtahu) a necháme děti hádat, odkud fotka pochází. Můžeme použít i následující legendu z románu George Orwella: Obrazovka současně vysílala i přijímala. Každý zvuk, který Winston vydal, a jenž byl hlasitější než velmi tiché šeptání, obrazovka zachycovala; a co víc, pokud zůstával v zorném poli kovové desky, bylo ho vidět a slyšet. Samozřejmě, člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují. Jak často a podle jakého systému Ideopolicie zapínala jednotlivá zařízení, bylo hádankou. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. Můžeme dětem položit na úvod několik otázek: Jak se asi lidem žije v takovém státě? Proč je neustále sledují? Jak by bylo tobě samotnému příjemné, kdyby tě neustále někdo sledoval? K čemu je důležité soukromí? Poté děti rozdělíme do dvou přibližně stejně velkých skupin a necháme je vylosovat stranu sporu - tedy zda se budou zabývat klady nebo zápory veřejných kamer. Každá z nich (ideálně s pomocí vedoucího) zkusí využít brainstorming (viz str. 12) na své téma. Realizace Skupiny mají dvacetpět minut na vytvoření plakátu, který bude propagovat jejich téma a také připravit jeho prezentaci oboje má ostatní přesvědčit o tom, že právě jejich názor je správný. Plakát by měl být přibližně velikosti A3, barevný a měl by obsahovat argumenty a úderný slogan. Prezentace by měla mít úvod, obsah (poselství) a závěr. Nejprve proběhnou prezentace kladů a poté záporů kamer ve veřejném prostoru. Po každé prezentaci je čas na dotazy publika. Na závěr by měl vedoucí shrnout hlavní fakta a argumenty, které zazněly, a zhodnotit prezentační výkon obou týmů. Shodněte se nejprve na vymezení pojmů co všechno je veřejný prostor? Reflexe Diskuze v kruhu: Jak se vám pracovalo ve skupinách? Bylo těžké zastávat tento názor? Napadli vás i některé argumenty pro protistranu? Pracovali jste při přípravě prezentace a plakátu taky s argumenty druhé strany? Jaký je váš osobní názor na kamery ve veřejném prostoru? Víte, kde všude jsou ve vašem městě kamery? Tušíte, jaká je v současné době legislativa vztahující se k tomuto tématu? Co byste vy osobně poradili politikům a zástupcům města v tomto ohledu? odkazy stránky města, ve kterém žijete (často zde mají webkamery)

16 skauting středisko Výroční zpráva je jako výkladní skříň střediska Výroční zpráva střediska neboli ročenka je skvělá příležitost, jak prezentovat naše středisko na všechny strany, předvést naši práci, ukázat identitu a ducha našeho střediska. matrix vopičák Jakub Foglar (22 let) Studuje grafický design na UTB ve Zlíně, jeho skautské působení je odmala pod křídly střediska Blaník, poslední dobou se stará o ročenky střediska. Filip Foglar (24 let) V Blaníku je hlavním vedoucím 168. oddíl u Mayů a na ČK Řemřich přednáší obor Hospodaření, studuje 5. ročník Fakulty architektury ČVUT a je trenérem dětí a vysokoškoláků ve Volejbalové škole Praha. Zkrátka říct, kdo jsme a co děláme. Jak ji ale napsat správně a svižně, nestrávit u ní mládí a zaujmout potenciálního čtenáře? Co do takové zprávy vůbec patří a co už ne? Kdo by ji měl psát a kdo číst? Jak má vypadat a jak má být dlouhá? Proč a pro koho Účel ročenky souvisí přímo se zamýšlenými adresáty, a proto bychom ho měli mít na paměti po celou dobu její tvorby. Zaprvé ji můžeme pojmout jako prezentační a propagační prostředek - rodiče našich dětí určitě zajímá víc informací o jejich středisku, kdo vlastně jsme a co děláme. Dalším adresátem takové ročenky jsou určitě i sponzoři (obecní úřady, městské části, ministerstva, farnosti, firmy apod.) a ročenka pak musí být co nejlepší, protože je to jedna z mála věcí, která nás prezentuje. V jakém světle se představíme, může mít klíčový dopad na budoucnost našeho střediska, neboť jejím prostřednictvím předvádíme, co všechno dětem nabízíme, a že si peníze sponzorů zasloužíme. To se netýká jen finančního hlediska, ale i případných nových zájemců z řad dětí do našich oddílů, které díky krásné ročence (např. umístěné na web střediska nebo rozeslané poštou třetím stranám) můžeme získat. Druhou variantou je ročenka zážitková, plná fotek, nápadů a akcí. My si myslíme, že ročenka by měla být srozumitelná a přitažlivá i pro děti, vždyť ony jsou to nejdůležitější, co máme. Dětem ji adresujeme i proto, aby si uvědomily příslušnost ke svému oddílu a středisku. Číst stránku věnovanou oddílu v kontextu oddílů ostatních by mělo být přínosné právě svou sebeidentifikací. Další možné účely a adresáti Pokud se soustředíme hlavně na účel sumarizační a informativní, kdy výroční zprávou prezentujeme naši jednotku optikou finanční a strukturální, volíme formálnější variantu a adresujeme ji našim nadřízeným jednotkám v Junáku. Okresní radu, krajskou radu a ústředí může pak v tomto ohledu zajímat prezentace naší činnosti a její výkaz nebo naše celoroční hospodaření právě v kontextu našich aktivit. Správně napsaná výroční zpráva by se však neměla spokojit jen s touto stránkou věci, nýbrž ji implementovat jako jednu z vrstev sdělení. Nechceme také zapomínat na zpětnou vazbu na úrovni oddílové a střediskové. Sestavit ročenku určitě můžeme i za účelem srovnávacím, právě jako jeden z možných informačních kanálů ve středisku. Pak jsou adresáty všichni činovníci. Srovnání programu, počtu členů, akcí apod. dává přehled a motivaci našim vedoucím, dává prostor načerpat nápady, prostor učit se od sebe nebo více prohloubit mezioddílové aktivity a vazby. Byť je to pro někoho možná vedlejší účel, i vedení střediska může z komplexně zpracované ročenky vyvozovat různé závěry, sebereflexi a popř. více zaměřit svoji pomoc konkrétním oddílům, a pro zpracovatele ročenky by tedy měl být jedním z adresátů. Je třeba také zmínit informativní účel, kdy je výroční zpráva sestavena čistě pro potřeby střediskové rady a tedy jí adresována, s možností přímo diskutovat nad uplynulým rokem a jeho výsledky. Ať už je okruh adresátů značný a je součtem třeba i několika výše zmíněných množin, vždy musí být obsah, sdělení a prožitek z přečtení ucelené, pochopitelné a provázané. My se totiž nemůžeme spokojit jen s formálním významem výroční zprávy, nýbrž musíme naší ročence přisoudit něco navíc, tedy najít téma (koncept) ročenky, které by mělo naší práci dodat specifičnost, upřímnost, subjektivitu. Díky tematičnosti ročenky si každý adresát může najít něco, co ho osloví. Koncept a jak začít Hned na začátku tvorby výroční zprávy bychom si měli stanovit, co vše bude obsahovat a jaký bude mít výstup. Výběr témat obsažených v ročence (co vybrat viz odstavce výše) nám pomůže s rozhodováním o její konkrétní formě: můžeme publikovat pouze malé PDF s hospodařením a statistikami na střediskovém webu, nebo zpracovat a vydat větší publikaci se spoustou zajímavých informací. 16

17 středisko skauting Než se vrhneme do shromažďování všech potřebných dat, je potřeba mít rozmyšlenu základní strukturu ročenky, výsledný formát (alespoň zhruba, např. brožura formátu cca A5 ), rozsah informací, které chceme prezentovat, a částečně mít v hlavě i zamýšlenou grafickou podobu. Nesmíme zapomenout ani na předpokládaný počet výtisků, o němž bude mít nejlepší přehled vedoucí střediska. Ujasnit si tohle vše je klíčové mimo jiné proto, aby tiskárna určila orientační kalkulaci pro střediskového hospodáře, a kvůli odsouhlasení rozpočtu pro naši ročenku. Podle našich zkušeností je potřeba při shromažďování dat (alespoň od více než deseti oddílů) klást důraz na velkou časovou rezervu a pochopitelnost toho, co po oddílech přesně chceme. I tak je třeba počítat s doplňováním a upřesňováním dat, požadováním jiných fotek (tematicky i rozlišením) a podobně. Obsah a struktura Nám se u výroční zprávy osvědčila jednoduchá struktura: publikaci rozdělujeme na střediskovou část a oddílovou část. Středisková část ročenky V této části bychom měli prezentovat především přesné statistické údaje pro kreativitu se však najde prostor i zde. Středisková část by měla obsahovat statistiky o hospodaření za uplynulý rok, počet členů, věkovou strukturu, kdo všechno se podílel na vedení střediska a podobně. Ani zde se ale nemusíme zastavit můžeme prezentovat historii střediska, dát střediskovému vůdci prostor k úvodnímu slovu nebo ho i doplnit posláním Junáka, stručně nahlédnout na celoroční střediskové akce nebo ukázat všechny proběhlé výpravy a tábory na mapě. Zapomenout bychom neměli ani na loga sponzorů a přispěvatelů. Oddílová část ročenky U samotných oddílů máme nepochybně širší možnosti, jak jejich prezentaci pojmout a jaký jim dát prostor. I zde se však najde několik věcí, jež stojí za to zahrnout: jde například o číslo a přesný název oddílu, aktuální vedení oddílu, počet jeho členů a odkaz na internetové stránky, popř. i datum jeho založení. Jádro této části ročenky by však neměly tvořit statistické údaje, ale nějaký nosný prvek, právě ono zvolené téma, prezentující podobnou metodou každý oddíl na 1 2 stranách (pokud se tedy nerozhodneme každému oddílu dát úplnou výtvarnou a koncepční volnost). Oddíly můžeme prezentovat převážně fotografiemi, stručným článkem o celoroční činnosti, zápisem z kroniky, případně požádat jednoho ze členů o popsání jeho zážitku z tábora, výpravy či jen drobného dobrého skutku. Ideální program pro zimní družinovku je právě téma ročenky, kdy můžeme s dětmi dát hlavy dohromady a vymyslet, co bychom za náš oddíl rádi otiskli. Nám se osvědčilo prezentovat v této části ročenky několik fotek z akcí, doplněných o krátké popisky, bez nich si toho čtenář z fotky příliš neodnese. výroční zpráva 7. skautského střediska Blaník 2013 foto autor 17

18 skauting středisko Pro náročné uvádíme některé nástroje, které stojí zato v InDesignu využít: znakové a odstavcové styly (paragraph and character styles), styly objektů (object styles), vzorník (swatches) a mřížky (baseline grid and guides) pro konzistenci, vzorové stránky (master pages) pro opakující se prvky či automatické číslování stran (current page number). Po navržení a exportování ročenky ještě musí proběhnout korektura a schválení vedením střediska, a pak už nezbývá než si v tiskárně nechat zhotovit ukázkový výtisk, na kterém zkontrolujeme barvy a najdeme poslední drobné chyby, vybereme s pomocí tiskárny vhodný papír a ročenka se může tisknout. Vytváříme ročenku V samotném procesu tvorby ročenky je klíčové ustanovit tým lidí se specifickými odpovědnostmi ty mohou být např. koordinace obsahu, získávání dat a logistika, grafické práce a sazba, korektura. Můžeme doporučit vybrání kompetentního člověka na korekturu, například učitele češtiny práci to velmi usnadní a do závěru procesu vnese potřebný klid. Naší snahou by měla být co nejatraktivnější a nejprofesionálnější publikace, a proto bychom ji také měli vytvářet v profesionálním prostředí ideálně kombinace programů Adobe (které jsou také k dispozici na měsíc zdarma): InDesign pro sazbu a kompletaci, Photoshop pro úpravu fotek a Illustrator na pomocné práce (tvorba grafů atd.); jako volně dostupnou alternativu doporučujeme vyzkoušet Microsoft Publisher. Na co si dát pozor počet stran musí být v nejběžnější vazbě V1 (brožura sešitá skobami) dělitelný čtyřmi, fotky musí být při tisku v tzv. barevném prostoru CMYK (ne RGB); převod můžeme provést např. při finálním ukládání PDF z InDesignu, papír hraje ve výsledném efektu velkou roli pro skautskou ročenku se např. hodí recyklovaný, gramáž nad 100 g/m 2 zajistí pěkný dojem a trvanlivost; na obálku se hodí ještě vyšší gramáž než na vnitřní blok, např. 200 g/m 2, doporučujeme vyhnout se nezajímavému formátu A5 (tiskárně tím stejně nic neulehčíme) a již od začátku počítejme s 5mm spadávkou (přesah obsahu přes výsledný formát) pro snadný ořez po tisku s použitím ořezových značek, nepoužíváme systémová písma jako Calibri či ComicSans, ale naopak výběru písem (max. dvou, tří) věnujeme patřičnou péči: jako zdroj zdarma dostupných fontů nám dobře poslouží např. stránka při korektuře si dáme pozor kromě gramatiky také na chyby v sazbě jednoznakové předložky na konci řádků, špatné dělení slov, nevhodně zvolený typ uvozovek apod., opakovaně si v průběhu procesu vyžadujeme kalkulaci ceny z tiskárny kvůli nepřekročení rozpočtu. odkazy Dobré návody k práci s grafickými nástroji najdete třeba na stránce výroční zpráva 7. skautského střediska Blaník 2013 foto autor 18

19 Využij nabídku našich programů EVROPA, USA CAMP USA 2015 Ubytování a stravu máš ZDARMA Dostaneš kapesné až USD Dárek pro první registrované Můžeš kombinovat pobyt se studiem Máš ZDARMA ubytování a stravu Dostáváš kapesné prace@pracovnipobyty.cz 19

20 skauting stezka Voda, Země, Oheň, Vzduch, jde to vůbec dohromady? Připravila Katka Šmajzrová a Bělka Samková Pokud mám v družině nebo oddíle, se kterým pracuji, různé věkové kategorie, může mi to přidělat práci, na druhou stranu to ale může i ledacos zjednodušit, říká Bělka, která sama s takovým oddílem pracuje. Plánování Důležité je všechno předem naplánovat. Vycházíme z toho, jaké stupně stezky se ve družině nebo oddíle používají. Konkrétní stupně si poté pročtěte, abyste věděli, co má které dítě zvládnout. Během toho si můžete někam poznamenat konkrétní aktivity, jež vás zaujaly. Již při listování různými stezkami poznáte, že úkoly jsou si mnohdy navzájem podobné, jen se trochu liší obtížností. 1. Stupeň Co umím a znám, vyjadřování: Vysvětlím pravidla hry ostatním členům družiny. 2. Stupeň Co umím a znám, vyjadřování: Vysvětlím ostatním členům družiny složitější zadaný úkoly (pravidla hry, postup vaření nebo stavby, ). Už na úplném začátku plánování si můžete oddechnout, různé stezky totiž nevyžadují, abyste pro každou připravovali úplně jiný program. Pokud je ve skupině někdo, kdo už plní Cestu Ohně, můžete si oddechnout podruhé body 4. stupně totiž často velí: připrav si hru, připrav si zamyšlení, pomoz nováčkovi apod., program pro nižší stupně tak snadno obstarají rádci nebo nejstarší členové družiny a zabijete pověstné dvě mouchy jednou ranou. Při dlouhodobějším plánování družiny si rozdělíme celý rok podle oblastí skautské stezky nebo alespoň podle konkrétních bodů. Nepřijde nám efektivní (ani atraktivní pro děti) věnovat se dva měsíce Přírodě, a pak další měsíc Světu okolo nás. Děti by si z toho možná pamatovaly jen poslední téma a stezka by pro ně přestala být zajímavá. Nedoporučuji dělat striktní rozdělení, jen pro sebe si do ročního plánu poznamenat, kdy se které oblasti budete věnovat více. Určitě si alespoň ty obsáhlejší rozdělte na dvě i více částí. Při sestavování ročního plánu se zamýšlejte i nad tím, jak nejlépe propojit jednotlivá témata s obdobími roku. Kdy míváme výpravu na vodu, kde si děti mohou vyzkoušet záchranu tonoucího? Je dobré začít pracovat na osobním rozvoji spíš ze začátku, nebo až ke konci roku? Poznamenejte si také, proč jste zařadili konkrétní bod zrovna ke konkrétnímu období. Za půl roku vám to usnadní vymýšlení programu, až budete připravovat program, vám to usnadní vymýšlení programu, protože už budete vědět, co je třeba připravit. září říjen květen Můj domov (družinová část, stmelení družiny) Příroda kolem nás (podzim) Příroda kolem nás a co umím a znám (puťák) Tipy pro plánování: Už na začátku roku motivujte členy družiny k samostatnému plnění stezky. Některé body jdou plnit i samostatně, u některých je dokonce žádoucí, aby skaut pracoval třeba s rodičem. Na schůzkách si vyhraďte 5 10 min na kontrolu či podpisy bodů ve stezce, které si splnily, ať už samostatně, nebo na skautské akci společně. Myslete na to, že některé úkoly je třeba plnit dlouhodobě (např. po dobu tří měsíců třídím odpad ), jiné jsou sice nárazové, ale stejně mohou zabrat víc času (např. vysvětlím pravidla složitější hry na každé schůzce si to zkusí jen jeden, někteří to možná budou muset zkoušet víckrát, než se jim to povede, a zabere to mnoho schůzek). Jesltiže máte v plánu zkoušet něco takového, zařaďte to určitě na začátek. Květen a červen si necháváme volnější, ze zkušenosti víme, že se leccos nestihne a je dobré mít na konci roku čas to dotáhnout. Plán v praxi Při přípravě schůzky máme několik možností, jak zařadit stezku: 1. Vůbec ji nezařazujeme. Není nutné, aby se na každé schůzce řešila stezka a skauti si vždy odnášeli alespoň jeden podpis navíc. 2. Zařadíme ji okrajově. Hlavní téma schůzky nebude nic ze stezky, ale při nějaké krátké hře si mohou některý bod splnit. 3. Stezka jako nejdůležitější část schůzky. Třetí bod je potřeba víc rozvést. Jak si takovou schůzku připravit? Najděte si ve stezce body, kterými se chcete na schůzce hlavně zabývat. Body by spolu měly nějak 20