VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Kontakt rodičů s dítětem po porodu císařským řezem

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Kontakt rodičů s dítětem po porodu císařským řezem Bakalářská práce Autor: Jana Kloudová Vedoucí práce: Mgr. Lenka Görnerová Jihlava 2013

2

3 Anotace V teoretické části bakalářské práce je popsán císařský řez a jeho pozitiva i negativa. Dále se rozebírá možný kontakt rodičů, zejména matky, s novorozencem. Řadí se sem bonding, samotná kapitola tělesný kontakt spolu s kojením a také oční kontakt. Další částí je separace dítěte od matky po porodu a jeho negativa. V neposlední řadě se zabývá přítomností partnera u porodu. Praktická část je zaměřena zejména na očekávání kontaktu s dítětem před porodem a samotnou realitou po porodu. Opět se nezapomíná na přítomnost partnera u porodu. Klíčová slova Bonding, tělesný kontakt, oční kontakt, novorozenec, matka, otec, dítě, separace Annotation In the theoretical part of bachelor s thesis is Caesarean operation described, his positives and negatives. Furthermore is the possible contact with parents analyzed, especially mother s with the newborn. Here belongs bonding, chapter physical contact along with lactation and also the eye contact. Next part is the separation of the newborn from mother after the birth and its negatives. Last but not least is this dissertation dealing with the partner s presence during the birth. The practical part is focused on expectation of the contact with child before birth and the reality after the birth. Once again is the presence of the partner during the birth reminded. Key words Bonding, physical contact, eye contact, newborn, mother, father, child, separation.

4 Poděkování Ráda bych poděkovala především paní Mgr. Lence Görnerové, vedoucí bakalářské práce, za odborné vedení, ochotu a cenné rady. Dále děkuji rodině za podporu a trpělivost, zejména pak svému manželovi.

5

6 Obsah 1 Úvod Cíle výzkumu Pracovní hypotézy Teoretická část Císařský řez Četnost Indikace Anestezie Vyrovnání se s císařským řezem Bonding Co je to bonding Historie bondingu Podpora bondingu První hodina po porodu Prenatální bonding Separace Tělesný kontakt Kojení Hormony a jejich účinek Oční kontakt Partner u porodu Praktická část Metodika výzkumu Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Průběh výzkumu Zpracování získaných dat Výsledky výzkumu Analýza a interpretace hypotéz Diskuze Návrh řešení a doporučení pro praxi Závěr Seznam použité literatury

7 Seznam tabulek a grafů Seznam příloh

8 1 Úvod Kontakt rodičů s dítětem po porodu císařským řezem, neboli bonding, je velmi zajímavé téma. V České republice zatím nevyšel podrobnější výzkum o tom, jaké mají matky zkušenosti s kontaktem se svým dítětem po porodu císařským řezem. Jistě by bylo vhodné, zabývat se tímto tématem podrobněji, jelikož to, co by mělo být naprostou samozřejmostí, bývá spíše šťastnou náhodou. Na tělesný kontakt s matkou po porodu je kladen čím dál větší důraz, ale spíše u přirozených porodů. Císařský řez je zásah do tohoto procesu spontánního porodu, a to ať už je plánovaný či akutní. Ve většině případů chrání zdraví či přímo zachraňuje životy, a tak se někteří zdravotničtí pracovníci nezabývají potřebami matky a dítěte po porodu. Stěžejní je, že jsou matka i novorozenec v pořádku. V České republice je pouze jedna porodnice, kde je raný kontakt po porodu císařským řezem standard, a to je Krnov. Do této porodnice jezdí maminky z celé republiky. V některých porodnicích mají také snahu o časný kontakt matky s novorozencem, ale vše je o zdravotnickém personálu a jeho snaze zlepšit tuto situaci. Na bonding u císařského řezu se často zapomíná, přitom u tohoto typu porodu by měl být kontakt s novorozencem podporován nejvíce. Císařský řez patří již mezi břišní operace a poporodní adaptace novorozence bývá horší než u přirozeného porodu. Tělesným kontaktem dítěte s matkou je ale možné tuto situaci kompenzovat a tím také příznivě ovlivnit novorozencův příchod na svět. Pokud matka prodělá neplánovaný císařský řez, vzniká riziko stresových reakcí, ke kterému vede zejména ztráta kontroly nad porodními procesy. Tato stresová reakce se může projevit v šestinedělí, ale také mnohem později. Riziko vzniku tohoto stresu se může snížit právě brzkým poporodním tělesným kontaktem. ( 8

9 1.1 Cíle výzkumu 1. Zjistit rozdíl mezi očekávaným a skutečným prvním kontaktem s dítětem u žen po císařském řezu. 2. Zjistit, zda byl otci umožněn kontakt s novorozencem po porodu. 3. Zjistit, zda si matky vyhledávají informace o kontaktu s dítětem po císařském řezu a kde. 1.2 Pracovní hypotézy 1. Více jak 50% žen má možnost vizuálního kontaktu s miminkem ihned po porodu. 2. Více jak 2/3 žen má možnost tělesného kontaktu do 10 minut po převezení na oddělení. 3. Více jak 30% kojilo poprvé své dítě do 2 hodin po porodu. 4. Domnívám se, že vícerodičky jsou méně spokojené s poskytnutím prvního kontaktu než prvorodičky. 5. Více jak 2/3 otců přítomných u porodu je umožněn kontakt s dítětem na porodním sále. 6. Více jak 50% partnerů hodnotí první kontakt s dítětem pozitivně. 7. Více jak 70% žen získává informace o kontaktu s dítětem po porodu císařským řezem z internetu. 9

10 2 Teoretická část 2.1 Císařský řez Císařským řezem se rozumí porodnická operace, při které se extrahuje plod břišní cestou. Provést se může pouze tehdy, pokud není velká část hlavy dítěte vstouplá a fixovaná hluboko v pánvi. Pokud je hlavička vstouplá velkým oddílem do pánevního vchodu, císařský řez se provádí obtížněji, ale je stále možný (Roztočil, 2008; Čech, 2006). Císařské řezy byly prováděny již na počátku 14. stol. Na tyto děti bylo ale pohlíženo jako na ďábelské (Marek, 2002) Četnost V USA býval počet císařských řezů v roce 1970 přibližně 5% ze všech porodů. Již o deset let později se počet ztrojnásobil a o tři roky později byl císařský řez proveden u téměř každé páté ženy. Tento počet zatím neklesl. Odborníci se ale shodují, že počet císařských řezů by se mohl bez rizika snížit až na polovinu (Goer, 2002). V Německu se císařský řez vyskytuje ve 30% všech porodů. Nejčastějším důvodem je vysoký podíl prvorodiček, a také velký strach z případného klešťového porodu. Ze zdravotních důvodů převládá kefalopelvický nepoměr či diabetes mellitus ( Frekvence císařských řezů v České republice je v dnešní době přibližně 19 % ze všech porodů. To znamená, že se císařský řez provádí u každé desáté rodičky. V roce 2001 bylo prováděno 13,5% a o dva roku později již 15,8% císařských řezů. Vyšší četnost, a to kolem 25 % se vyskytuje v perinatologických centrech, kde jsou sledovány rizikové těhotné (Pařízek, 2006; Labusová, 2006). 10

11 Stoupající počet císařských řezů, které bezpochybně zachraňují životy, neovlivňuje pozitivně kvalitu porodů. Naopak zvyšující se mateřská úmrtnost bývá nejčastěji zapříčiněna stoupajícím počtem císařských řezů a to zejména v Brazílii či USA (Marek, 2002) Indikace K císařskému řezu se přistupuje buď plánovaně ve třetím trimestru, nebo neplánovaně v průběhu spontánního porodu. U plánovaného císařského řezu se o jeho provedení rozhoduje nejčastěji ještě před samotným termínem porodu, před nastoupením děložní činnosti. U neplánovaného císařského řezu je rozhodující průběh přirozeného porodu komplikace matky či dítěte, které můžou být hypoxie plodu či prolaps pupečníku. (Hanáková, 2010). Mezi nejčastější příčiny plánovaného císařského řezu patří: kefalopelvický nepoměr (nepoměr mezi velikostí hlavičky dítěte a rozměry pánve matky), patologické naléhání plodu, vcestné překážky (placenta praevia), překážky a změny v měkkých porodních cestách (křečové žíly), změny na děložním čípku, stavy po operaci dělohy a operacích v oblasti malé pánve (jizvy stěny děložní), HIV infekce matky (Hanáková, 2010; Roztočil, 2008). Na přání rodičky se císařský řez provádí například ve Velké Británii či USA, kde je jejich četnost přibližně 7% ze všech provedených. V České republice zatím stále není možnost provést císařský řez pouze na přání rodičky, i když by tuto možnost některé ženy uvítaly a to zejména ze strachu ze spontánního porodu. Ten ale zůstává tím nejbezpečnějším způsobem jak přivést dítě na svět (Ročková, 2002). V roce 1999 komise pro etické aspekty lidské reprodukce a zdraví ženy prohlásila, že císařské řezy, které nemají medicínský důvod, jsou eticky neospravedlnitelné (Marek, 2002). 11

12 2.1.3 Anestezie Císařský řez se provádí vždy v anestezii a to buď v místní, nebo celkové. Rozhodnutí o tom, která anestezie se zvolí u dané maminky, dává porodník spolu s anesteziologem, ale v potaz se bere také přání rodičky a partnera, pokud to zdravotní stav umožňuje. Místní i celková anestezie mají své klady, ale i zápory. Nejprve místní anestezie a její přednosti. Žena, která je při vědomí během císařského řezu, má zachovány obranné reflexy, tudíž je minimální riziko aspirace žaludečního obsahu. Největší plus místní anestezie je ale možný kontakt s dítětem ještě během operace a neměl by být tedy narušen. Kojení je umožněno ihned po provedení císařského řezu. Hlavní nevýhodou je zvýšené riziko poklesu krevního tlaku, který má za následek poruchu přísunu okysličené krve dítěti (Pařízek, 2006). U celkové anestezie patří mezi výhody spolehlivý a zejména rychlý nástup účinku, není zde vysoké riziko poklesu krevního tlaku a díky zajištění dýchacích cest je kvalitnější kontrola dýchání. Nevýhodou je zvýšené riziko aspirace žaludečních tekutin. Také bývá silnější útlum dítěte použitými léky. V této anestezii matka také vždy spí. Není tedy umožněn bezprostřední kontakt s dítětem po porodu a kojit se smí až po úplném nabytí vědomí (Pařízek, 2006) Vyrovnání se s císařským řezem Velký rozdíl je mezi plánovaným a akutním císařským řezem, kdy se žena nemůže psychicky připravit na tuto situaci. Bývá zklamaná, zejména pokud si přála porod bez lékařských intervencí. Není to jen fyzická bolest, ale převážně psychická, se kterou se každá žena vyrovnává individuálně (Labusová, 2006; Pařízek, 2006). Ženy, které vnímají císařský řez jako traumatizující zkušenost, si potřebují projít čtyřmi fázemi, aby tuto situaci dokázali vstřebat a vyrovnat se s ní. Tyto fáze jsou obdobné jako při ztrátě blízkého člověka či při procesu truchlení. Výzkum, který se zabýval právě císařským řezem a jeho fázemi zvládání, proběhl v Kalifornii (Labusová, 2006). 12

13 První fáze se odehrává první hodiny po operaci, kdy se žena vzpamatovává, je vyčerpaná a omámená léky. Tato fáze je tzv. mentální pauza, kdy je žena ráda, že jsou ona i její dítě v pořádku a jiné souvislosti zatím nevnímá (Labusová, 2006). Druhá fáze začíná prvními dny po operaci. Postupně se zotavuje a získává zpět své síly. Pozvolna ji ale dochází zklamání operativního porodu. Zatím jsou ale spíše stále zaměřené na svoji fyzickou stránku (Labusová, 2006). Když žena začíná zpracovávat zkušenosti z císařského řezu, bývá to počátek třetí fáze. Toto období trvá od propuštění z nemocnice přibližně do šestého až osmého týdne po operaci. Toto období je pro ně náročné psychicky, ale zejména také fyzicky. Po velké břišní operaci musí zvládat péči o své dítě. Často si ženy začnou klást otázky, zda byl císařský řez opravdu nezbytný. Zvládly přece několik hodin porodních bolestí. Důvěřují sice lékařům, ale neví, zda byl císařský řez tak úplně nutný. Jestli neproběhl zejména kvůli netrpělivosti personálu na porodním sále. Každá žena touto fází prochází jinak. Jedna o svých pochybnostech a starostech nechce mluvit a raději se uzavře do sebe. Jiná si promluví i třeba s jinou maminkou, která prodělala císařský řez. Navzájem si sdělí své pocity, zkušenosti a strasti (Labusová, 2006). Postupem času jak dítě roste a vše se mění, nastává čtvrtá fáze, kdy žena hodnotí celou situaci okolo císařského řezu s nadhledem a zejména s odstupem času. V tomto čase dochází ke smíření. Některé ženy vezmou císařský řez jako zkušenost do budoucna. Ukázal jim, že ne vždycky se vše musí podařit a nedá se vše dopředu naplánovat. S odstupem času se také nechtějí upínat k něčemu, co pro ně zůstalo nedostupné ke zkušenosti z přirozeného porodu (Labusová, 2006). 2.2 Bonding,,Dítě patří matce, to je přirozené,,mateřská náruč je pro miminko tím nejpříjemnějším místem na světě (M. Mrowetz). 13

14 2.2.1 Co je to bonding Bonding v češtině znamená připoutání se. Také bývá překládán jako zlatá hodinka po porodu. První oční i tělesný kontakt, objetí, klid, pozvolna vznikající důvěra, poznávání se s dítětem to je bonding (Mrowetz, 2010). Je to poporodní proces, díky kterému vznikají vazby mezi matkou a dítětem. Neměl by být zbytečně narušován, ale naopak je nutná maximální podpora. Po 9 měsících strávených v nepřetržitém kontaktu nejsou matka ani novorozenec připraveni na separaci. Očekávají tělesný kontakt kůže na kůži. Získávají tak pocit bezpečí (Mrowetz, 2011) Historie bondingu Porodní asistentka Díva, která byla dcerou Ley a Jákoba, byla nejspíše první starozákonní iniciátorkou bondingu (Mrowetz, 2011). Separace dětí od matek probíhala ve velkém počtu za druhé světové války. Tím byla umožněna manipulace s matkami a zneužívána jejich plodnost. Děti byly poté vychovávány v nacistických rodinách (Mrowetz, 2011). Takzvaný studený odchov byl využíván před a po druhé světové válce. Znamenalo to umisťování dětí na týdenní či internátní,,pobyty do jeslí. Staral se o ně stát a matky byly zneužívány k práci. Z dětí vychovávali jedince, se kterými můžou libovolně manipulovat. Totalitní systém využíval separaci dětí od matek zejména pro jejich pozdější ovladatelnost, a tak se z nich stali oběti této doby (Mrowetz, 2011). I když totalitní režim skončil před více než dvaceti lety, fenomén separace více či méně přetrvává. Snaha o obnovu podpory bondingu začala přibližně v 70. a 80. letech 20. století v USA a v západní Evropě, kdy výzkumy prokázaly užitek tělesného kontaktu po porodu (Mrowetz, 2011). V 70. letech často matky viděly své nahé miminko poprvé až doma. V porodnici novorozence koupaly a přebalovaly dětské sestry. Matkám byli nošeni pevně zabaleni pouze ke kojení (Mrowetz, 2011). 14

15 Dříve prošlo teoretickou a praktickou přípravou na porod a péči o dítě jen několik žen, které měly tu možnost navštívit pár lekcí kurzu. V porodnicích měly ženy kontakt s dětmi jen několikrát denně a to při kojení. Po většinu času se o děti staraly dětské sestry. Kvůli tomuto systému neměly maminky možnost sledovat denní režim dítěte a nenaučily se pod odborným dohledem správnému držení novorozence, přebalování, koupání, ani kojení. Pro spoustu maminek byl návrat domů velmi náročný byly nejisté (Marek, 2002) Podpora bondingu Jeden z nejtěžších zážitků v životě je přechod dítěte z matčiny dělohy, která jej chránila svým vlastním tělem. Během porodu vznikají rizika pro matku i dítě, některá i život ohrožující. Po porodu dochází k prudkým fyzickým i biologickým změnám, které jsou velkou zátěží pro matku i dítě. Pro novorozence je velmi náročné se adaptovat na životní podmínky mimo tělo matky. S touto situací se seznamují rodiče záměrně, aby věděli, jak je novorozenec zranitelný, křehký a plně závislý na jejich péči. Pouze takto dokáží porozumět jeho potřebám a poskytnou je. Vědci objasnili, proč dochází po porodu k úbytku hmotnosti novorozence, který by neměl překročit 10% porodní hmotnosti. Je to z důvodu obtížné poporodní adaptace (Marek, 2002). Podpora jakéhokoli možného kontaktu s novorozencem je velmi důležitá. Stačí i obyčejné hlazení, oční kontakt či přiložení ke tváři matky. Zastoupit matku v tělesném kontaktu může také otec ( Bonding by měl být běžnou záležitostí a měl by se maximálně podporovat. Samotný bonding nezabrání tomu, aby rodiče nedělali chyby a neměli pocity viny. Nevytvoří perfektní rodinu, ale velmi pomáhá v začátku (Mrowetz, 2011). Podpora bondingu spočívá ve stálém či maximálně možném kontaktu matky s novorozencem, tudíž by ihned po porodu mělo být nahé dítě přiloženo matce na hruď. Důvodem přikládání na hruď je zlepšení adaptace novorozence a také udržování teploty. Důležitý je také oční kontakt (Mrowetz, 2011). 15

16 Pro některé zdravotníky není obvyklá podpora bondingu na operačním sále. Personál přítomný na sále během operace si to ale může vyzkoušet technicky bez rodičky i dítěte. Někteří z personálu hrají rodičku a jiní její doprovod a ostatní se učí zvládnout danou situaci (Chrastilová, 2012). Posílit bonding by měla zejména porodní asistentka. Pomoci vytvářet vztah mezi matkou a dítětem by měla již před porodem. Během porodu má matku podporovat v kontaktu se svým dítětem (Mrowetz, 2011). Bonding je důležitý u zdravých dětí. Potřebnější je však u předčasně narozených či nemocných dětí. I přes veškerou prenatální diagnostiku, kterou dnešní doba nabízí, nemají rodiče nikdy záruku, že se narodí zdravé a životaschopné dítě. Do náruče matky patří však všechny děti zdravé, nemocné, ale i mrtvé. S takovým dítětem je potřeba se rozloučit, projít si obtížnou částí smutku a žalu (Mrowetz, 2011). V dnešních porodnicích je běžný systém rooming in. Ten umožňuje maminkám péči o své dítě 24 hodin denně. Učí se, jak správně pečovat o novorozence pod dohledem odborníků. Získává tak větší pocit jistoty (Kiedroňová, 2005) První hodina po porodu Během prvního seznamování rodičů s dítětem, které probíhá v první hodině po porodu, dochází ke spontánnímu vítání. V tu chvíli není potřeba nic jiného, než klid, teplo a čas. Koupání, vážení či měření může počkat, aby nebyl narušen kontakt matky a dítěte v první hodině. Matčino tělo dokáže zajistit novorozenci více tepla než postýlka, ve které teplota kolísá (Weigert, 2006). V první hodině života vnímá novorozenec poprvé svět kolem sebe. Zvuky již nejsou tlumeny břišní stěnou a plodovou vodou, jsou plné. Dítě reaguje na známý hlas své matky téměř neznatelnými pohyby v rytmu jejího hlasu (Weigert, 2006). Rodiče jsou právními zástupci dítěte, a proto mají právo reagovat na vše, co se kolem něj děje. Výjimkou jsou pouze stavy, kdy je novorozenec ohrožen na životě (Hanáková, 2010). 16

17 2.2.3 Prenatální bonding Odborníci popisují vznik emočních vazeb již v těhotenství. Například pokud se dítěti nelíbí poloha, ve které se matka nachází, snaží se ji přimět svými komunikačními schopnostmi (strkáním, převalováním) ke změně (Mrowetz, 2011). Matky se v dnešní době více či méně spoléhají na lékaře a jejich ultrazvuky, kde jim jejich miminko ukáží. Bohužel se často domnívají, že o svých dětech jinak nic neví. Matka by ale měla být se svým dítětem v děloze v kontaktu intuitivně a komunikovat s ním (Mrowetz, 2011) Separace Maminky se často domnívají, že pokud nemohou porodit přirozeně, ale musí zvolit císařský řez, nemohou mít se svým dítětem bonding. Tento názor přetrvává i v některých zdravotnických pracovnících ( V České republice je rutinou oddělovat novorozence od matek po císařském řezu, i když je to paradox podpora by měla být vyšší než při spontánním porodu (Mrowetz, 2011). V české legislativě se nenajde zákon, ve kterém by se nařizovalo oddělit dítě od matky. Výjimku tvoří ohrožení života. Oddělování novorozence od matky je pouze rutina zdravotnických zařízení. Proto je dobré seznámit budoucí maminku s možností sepsání porodního plánu na podporu bondingu (viz. příloha č. 3), se kterým seznámí zdravotnické zařízení, kde se rozhodla porodit (Mrowetz, 2010). U maminek, které prodělaly císařský řez v částečné anestezii, není žádný důvod bránit časnému kontaktu již na sále ( K separaci novorozenců od matek dochází stále v nemalém množství porodnic. Mezi nejčastější důvody patří nejrůznější vyšetření a zákroky, sledování na novorozeneckých odděleních, zahřívání podchlazených dětí v inkubátorech nebo na vyhřívaných lůžkách. Jedním z důvodů bývá také snaha personálu, aby maminky měly čas na odpočinek ( 17

18 Pokud se novorozenec oddělí od matky, nebývá to bez následků. Ty přicházejí hned nebo později. Matky bývají úzkostné, ale popírají, že by příčinou mohlo být oddělení dítěte po porodu. Nechtějí mít pocit viny a selhání. Nevidí nebo možná nechtějí vidět negativa separace, jako je například ovlivnění vztahu mezi matkou a dítětem. Tímto může být narušeno jejich chování k vlastnímu dítěti. Novorozenec mívá po oddělení od matky sníženou poporodní adaptaci a problémy s dýcháním. Také bývá problém s laktací (Mrowetz, 2011). Pokud se císařský řez provádí u ženy, která rodí poprvé, může u ní nastat pocit neschopnosti přivést dítě na svět přirozenou cestu, pouze za pomoci vlastních sil. Bohužel často se příbuzní a známí nezajímají o pocity ženy. Je pro ně stěžejní, že je dítě v pořádku a nezajímají se. Pokud se ale žena s tímto stavem nedokáže vyrovnat a její pocity jsou přehlíženy, může dojít k syndromu zapouzdřené bolesti, což může vést až k depresím (Labusová, 2006). Matky, které se neumějí do svých dětí vcítit a jednají dle svých potřeb, si často nedokáží správně vysvětlit jejich signály. Tím dojde u dítěte ke ztrátě důvěry k sobě samému. Jakýkoli malý úspěch vede novorozence ke snaze zvládnout náročnější činnosti. Svůj úspěch pozná podle reakce matky, proto ho její nevšímavost donutí vzdát se další snahy. Dochází zde k vynucení bezmocnosti (Marek, 2002). Zpětná náprava narušení bondingu v prvních hodinách po porodu je možná, ale není snadná. Trvá mnohdy velice dlouho. Maminka by se měla se svým miminkem co nejvíce mazlit, chovat jej, nosit v šátku či se s ním koupat. Tím mu dává najevo svou lásku není to rozmazlování (Mrowetz, 2011). 18

19 2.3 Tělesný kontakt Podle WHO je tělesný kontakt s matkou pro udržení stálé tělesné teploty dítěte nejvhodnější. Tento druh kontaktu podporuje seznámení matky s dítětem, a také dochází k uspokojení potřeby bezpečí. Tělesný kontakt s matkou je pro novorozence výhodnější než kontakt s ošetřovateli. Bakterie, které jsou přítomny na kůži matky, jsou pro novorozence bezpečnější než ty, které se nacházejí na kůži personálu. Proto je prokazatelně škodlivé omezování kontaktu matky a dítěte po porodu a tyto praktiky by měly vymizet ( Velmi nutné je podpořit tělesný kontakt po císařském řezu. Novorozence je možné přiložit na hrudník či k obličeji matky. Díky kontaktu se novorozenec zklidní. Tělesný kontakt nemusí probíhat pouze s matkou, ale zastoupit ji může také otec či jiná blízká osoba (babička) (Mrowetz, 2011). Po porodu císařským řezem se pokládá nahý novorozenec pod prsa matky a to horizontálně. Díky této poloze může novorozenec hledat bradavku a přisát se stejně jako po spontánním porodu. Podle potřeby může novorozence přidržovat například otec nebo zdravotník přítomný u porodu (Chrastilová, 2012). Po porodu je dobré položit novorozence na několik minut matce na levou část obnaženého hrudníku a přikrýt jej dekou. Dokáží se tak vzájemně vnímat (Kiedroňová, 2005). Novorozence, který se narodil císařským řezem, má sníženou schopnost adaptace, proto je nutná zvýšená podpora kontaktu kůže na kůži neboli,,skin to skin. Dítě získává pocit jistoty a bezpečí, nachází se v příjemném teple a v kontaktu s blízkou osobou, ať už je to samotná matka, u které leží na hrudi nebo je přiloženo otci na tělo (Mrowetz, 2011). Pokud se umožní plný kontakt novorozence s matkou, dítě se rychleji adaptuje, začínají se produkovat hormony k podpoře kojení, a také matky pociťují menší bolest po porodu (Chrastilová, 2012). 19

20 Kojení Ve čtvrté době porodní, která nastává u spontánního porodu po vypuzení placenty a u císařského řezu je spíše filozofickou otázkou, je důležitá podpora kojení, díky kterému se posiluje kontakt mezi matkou a novorozencem. Mělo by se jednat o nenásilný akt, během kterého je nutné vycházet vstříc potřebám matky. Jak říká MUDr. R. Peschout:,,Dá se říci, že zde vznikají vazby na celý život. (Peschout, 2007, str. 4) První přiložení k prsu by mělo proběhnout nejpozději do dvou hodin po porodu. Časné přiložení je velmi důležité pro správnou tvorbu mléka a co možná nejdelší bezproblémové kojení. Pokud se dítě přiloží do dvou hodin po porodu, nastane mnohem vyšší vzestup dvou základních hormonů, a to prolaktinu a oxytocinu, než po přiložení k prsu později. Tyto hormony jsou nezbytné pro tvorbu a uvolňování mléka (Pařízek, 2008). Techniku přikládání dítěte k prsu vysvětluje zpravidla dětská sestra, někde porodní asistentka. Stimulací bradavek nastává produkce oxytocinu, který se následně vyplavuje do krve matky a má za následek lepší zavinování dělohy a snižuje poporodní krvácení (Pařízek, 2008). Novorozenec je schopen sát mateřské mléko ihned po porodu. Pokud se novorozenec položí na matčino tělo, je schopen sám dolézt k prsu. Během lezení se řídí zejména čichem, a proto se na něj nesmí spěchat. Potřebuje se zorientovat v novém prostředí. Ze začátku často novorozenec pouze olizuje a ochutnává matčin prs, než se mu podaří správně přisát. Mezi sáním a polykáním dělá pauzy, a proto trvá delší dobu, než se nasytí. Pro novorozence je to velmi příjemně strávený čas, který si užívá díky pocitu sání, nasycení a také díky tělesnému kontaktu s matkou (Zamarská, 2006). Pokud se první kojení odkládá na pozdější dobu a novorozenec je od matky oddělován, nepřetržitě hledá její prs. Otáčí hlavičkou, otevírá ústa, saje si pěstičky a to vše do doby, než se vyčerpá a usne. Tím je způsoben stres a zklamání novorozence. Během prvního kojení je posilován psychický stav rodičky přítomností partnera, který ji může hladit, přidržovat novorozence a poskytnout celkovou oporu (Zamarská, 2006). 20

21 2.3.2 Hormony a jejich účinek Pokud se novorozenec od matky oddělí, dochází k narušení přirozených procesů. Matka se cítí unavená a to v důsledku poklesu hladiny hormonů (Mrowetz, 2011). Prolaktin také tlumí bolest po porodu. Díky tomu má matka vyšší zájem o dítě. Tlumící účinek mají také například betaendorfiny, které se nejméně vyplavují do těla při plánovaném císařském řezu. Tyto hormony pomáhají upevnit vazby mezi matkou a dítětem (Mrowetz, 2011). Prolaktin má za následek tvorbu mléka. V těle je přítomen již v těhotenství. Činnost prolaktinu ovšem nastává až po vypuzení placenty z těla. Jeho maximální hladina je druhý den po porodu, ale pouze pokud začal novorozenec sát z prsu během pár hodin po porodu. Novorozenci, kterým je umožněno pít z prsu jak dlouho a často chtějí, ubývají na váze méně a své porodní hmotnosti dosahují mnohem rychleji (Weigert, 2006). Pokud se dítě od matky neoddělí, ale nechají se v klidu spolu, rodička se lépe vyrovná s bolestí po porodu, je více empatická ke svému dítěti, sníží se riziko stresových reakcí, a také nemívá potíže s laktací. Děti lépe prospívají a snadněji se adaptují (Mrowetz, 2011). Mezi matkou a dítětem se navážou vazby vždy, ale pouze v prvních hodinách po porodu dochází k vyplavování hormonů, které matky připraví k vyšší potřebě opatrování miminka (Mrowetz, 2011). Nejvyšší hladina oxytocinu v těle za celý život je již v první hodině po porodu. O oxytocinu se říká, že je hormonem,,vytvářející vztah. Díky němu mají matky potřebu starat se o své dítě s láskou a trpělivostí (Weigert, 2006). 21

22 2.4 Oční kontakt Tento druh kontaktu se řadí mezi nejpůsobivější prostředky lidské komunikace. Mezi matkou a dítětem se postupně vyvíjí a nadále rozvíjí řeč těla, do které bezpochyby patří také oční kontakt. Novorozenec tak dokáže matce sdělit své potřeby, například kdy má hlad (Ellsberg, 2011). Během prvního očního kontaktu dochází ke vtiskávání vzájemné podoby, což je důležité pro vytváření budoucího vztahu mezi matkou a dítětem (Chrastilová, 2012). Podpora raného kontaktu po císařském řezu vyžaduje po zdravotnících množství empatie, ochoty k podpoření zdraví a také ochotu vyjít z rutiny," vysvětluje klinická psycholožka Michaela Mrowetz (Chrastilová, 2012). Když novorozenec poprvé otevře víčka a naváže s matkou první oční kontakt (viz. obr. č. 1), vrývá se tento zážitek do paměti na celý život (Weigert, 2006). 2.5 Partner u porodu V dřívějších dobách neměli tatínkové možnost zúčastnit se přípravy na péči o novorozence, nenavštěvovali ani maminky s dětmi v porodnici. Proto často nedokázali nabídnout tu správnou pomoc ani citové zázemí po návratu domů (Kiedroňová, 2005). Někdy se stává, že partner nemůže být u císařského řezu. Už to je pro matku obtížné. Když ji poté ukáží miminko zabalené v peřince, a hned jej odnesou, matka často nepocítí ten správný pocit štěstí, na který tak dlouho čekala (Mrowetz, 2011). Pokud je partner přítomen u porodu, většinou se na ženu začne dívat jinak. Více ji uctívá, miluje a je na ni hrdý. Tyto pocity by měly být oboustranné, jelikož láska a úcta jsou důležité znaky pro dítě (Mrowetz, 2011). 22

23 Muž k porodu podle historie ale nepatří. Porod vždy náležel pouze ženám, které byly považovány v čase porodu za nečisté. Také se tradovalo, že muži pro svou netrpělivost nemají u porodu co dělat. Moderní doba ale předala porod do rukou mužů, čili porodníků. Tím také vznikla potřeba žen přítomnost partnera u porodu (Mrowetz, 2011). Jelikož muž produkuje více adrenalinu a testosteronu než důležitého oxytocinu, je jeho místo u porodu spíše v podpoře a hlídání nové rodiny. Po císařském řezu by měl zejména zastupovat matku při podpoře bondingu. Pokud se budoucím tatínkům předem sdělí, co je od nich u porodu očekáváno (podpora, tělesný kontakt s matkou a dítětem), často se jim uleví a strach z nich opadne (Mrowetz, 2011). Přítomnost otce u porodu má svá pozitiva i pro něj samotného. Vidí své dítě od samotného příchodu na svět, je s ním v kontaktu, a tak si jsou vzájemně bližší, než kdyby se viděli poprvé až několik hodin či dní po porodu (Mrowetz, 2011). Ženy hodnotí přítomnost partnera u porodu převážně kladně. V partnerovi nacházejí oporu a necítí se sami (Mrowetz, 2011). 23

24 3. Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Pro praktickou část jsem si zvolila dotazníkové šetření, tedy kvantitativní výzkum. Dotazník obsahuje osmnáct otázek uzavřených a polootevřených. Otázky jsou zaměřeny zejména na kontakt s dítětem. Respondentky odpovídaly, jaký kontakt předpokládaly se svým dítětem a zda se jejich očekávání splnilo. Dotazník obsahuje také otázky na partnera u porodu a jeho kontakt s dítětem. K hypotéze č. 1 se vztahují otázky č. 3, č. 4, č. 5 a č. 6. Otázky č. 7, č. 8, č. 9 a č. 10 náleží k hypotéze č. 2. Hypotéza č. 3 k sobě vztahuje otázky č. 15 a č. 16. K hypotéze č. 4 se řadí otázky č. 1, č. 17 a č. 18. Otázky č. 11, č. 12 a č. 13 přísluší hypotéze č. 5 a otázka č. 14. se řadí k hypotéze č. 6. K hypotéze č. 7 se vztahuje otázka č Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazník vyplňovaly ženy po porodu bez rozdílu věku či místa bydliště. Dotazníkové šetření probíhalo pomocí elektronického dotazníku. Jelikož ženy bývají po císařském řezu unavené, oslovovala jsem je za účelem, zda chtějí na zaslat tento dotazník s tím, že jej mohou vyplnit až po návratu domů a zotavení se po porodu. Některé dotazníky jsem poslala maminkám, se kterými jsem již dříve přišla do kontaktu, a byly ochotné dotazník vyplnit. Tímto způsobem jsem dosáhla 100% návratnosti dotazníků (100 vyplnění), jelikož jsem je zasílala pouze maminkám, které o to měly zájem. 3.3 Průběh výzkumu Výzkum probíhal od února do dubna 2013 pomocí elektronického dotazníku. Dotazníky byly plně anonymní a sloužily výhradně k vypracování této práce. 3.4 Zpracování získaných dat Po překontrolování správnosti vyplnění všech dotazníků, byly údaje zaznamenány do programu Microsoft Office Excel a poté dále zpracovány. Využíván byl také Microsoft Office Word. 24

25 absolutní četnost 3.5 Výsledky výzkumu Otázka č. 1: Byla jste během císařského řezu při vědomí (v částečné anestezii)? Ano Ne 10 0 Ano částečná anestezie Ne Graf 1Částečná anestezie během císařského řezu Z tohoto grafu vyplývá, že 72% (72 žen) respondentek bylo během císařského řezu v částečné anestezii, čili při vědomí. Pouze u 28% (28 žen) probíhal císařský řez v celkové anestezii. 25

26 Otázka č. 2: Kde jste si před císařským řezem převážně vyhledávala informace o tom, kdy poprvé uvidíte své miminko a kdy Vám jej poprvé přiloží na tělo? Tabulka 1Vyhledávání informací n % Na internetu Od přátel, známých Od lékařů Jinde 4 4 Nevyhledávala jsem Celkem Tabulka ukazuje, že 35% (35 žen) respondentek získává infomace z internetu. U lékařů si shání informace 22% (22 žen) respondentek. Přátel se ptá 14% (14 žen) dotazovaných a pouze 4% (4 ženy) si vyhledávají možnosti kontaktu se svým dítětem jinde. 25% (25 žen) respondentek uvedlo, že informace vůbec nevyhledávaly. 26

27 Otázka č. 3: V jakém časovém horizontu od porodu jste očekávala, že Vám mimino poprvé ukáží? Tabulka 2 Očekávání prvního očního kontaktu n % Ihned po porodu Do 10. minut po porodu Do 30. minut po porodu 3 3 Do 45. minut po porodu 0 0 Do 60. minut po porodu Déle Celkem Jak znázorňuje tabulka, 56% (56 žen) respondentek očekávalo svůj první oční kontakt s novorozencem ihned po porodu. 12% (12 žen) respondentek předpokládalo oční kontakt s novorozencem do 10. minut. 11% (11 žen) dotazovaných uvedlo, že očekávaly první pohled na své dítě do 60. minut a 18% (18 žen) déle jak za 60 minut po porodu. Možnost do 45. minut nezvolila žádná žena. 27

28 Otázka č. 4: Kdy Vám byl umožněn první oční kontakt s miminkem? Tabulka 3 První oční kontakt n % Ihned po porodu Do 10. minut po porodu Do 30. minut po porodu 4 4 Do 45. minut po porodu 1 1 Do 60. minut po porodu 4 4 Déle Celkem Ihned po porodu vidělo své dítě 43% (43 žen) dotazovaných. Do 10. minut prožilo se svým dítětem první oční kontakt 18% (18 žen) respondentek, do 30. minut to byly 4% (4 ženy) respondentů a do 45. minut už jen 1% (1 žena) dotazovaných. Déle jak za 60. minut po porodu mělo první oční kontakt s dítětem až 30% (30 žen) respondentek. 28

29 Otázka č. 5: Jak dlouhý jste očekávala Váš první oční kontakt s miminkem? Tabulka 4 Očekávání délky prvního očního kontaktu n % Méně než minutu Do 5. minut Delší Celkem V tabulce jsou odpovědi respondentek na očekávání délky prvního očního kontaktu. 42% (42 žen) dotazovaných předpokládalo, že své dítě neuvidí déle než minutu. Alespoň v pětiminutový oční kontakt doufalo 31% (31 žen) respondentek. Delší první oční kontakt očekávalo 27% (27 žen) dotazovaných. 29

30 Otázka č. 6: Jak dlouho trval Váš první oční kontakt s miminkem? Tabulka 5 Délka očního kontaktu n % Méně než minutu % Do 5. minut % Trval déle % Celkem % Méně než minutu trval oční kontakt matky s dítětem u 58% (58 žen) respondentek. 21% (21 žen) dotazovaných uvedlo vizuální kontakt do 5. minut, stejný počet respondentek prožilo se svým dítětem delší oční kontakt. 30

31 Otázka č. 7: V jakém časovém horizontu od porodu jste očekávala první tělesný kontakt s miminkem? Tabulka 6 Očekávání prvního tělesného kontaktu n % Ihned po porodu Během pár minut po převezení na oddělení šestinedělí Až po několika hodinách Celkem Tabulka ukazuje, že 21% (21 žen) doufalo v první tělesný kontakt s novorozencem ihned po porodu. Nejvíce rodiček, a to 41% (41 žen) očekávalo první tělesný kontakt po pár minutách po převezení na oddělení šestinedělí. Až po několika hodinách čekalo tělesný kontakt s dítětem 38% (38 žen) respondentek. 31

32 Otázka č. 8: Kdy Vám byl umožněn první tělesný kontakt s miminkem? Tabulka 7 První tělesný kontakt n % Ihned po porodu Během pár minut po převezení na oddělení šestinedělí Až po několika hodinách Celkem Ihned po porodu prožilo první tělesný kontakt se svým dítětem pouze 12% (12 žen) respondentek. 17% (17 žen) dotazovaných mělo první tělesný kontakt s novorozencem během pár minut po převezení na oddělení šestinedělí. Bohužel 71% (71 žen) uvedlo, že poprvé byly v tělesném kontaktu se svým dítětem až po několika hodinách po porodu. 32

33 Otázka č. 9: Jak dlouhý jste očekávala první tělesný kontakt? Tabulka 8 Očekávání délky prvního tělesného kontaktu n % Do 10. minut Do 30. minut Déle jak 30. minut Celkem Tabulka ukazuje odpovědi respondentek k očekávání délky prvního tělesného kontaktu. 34% (34 žen) respondentek odpovědělo, že svůj první tělesný kontakt s dítětem předpokládaly do 10. minut. Kontakt trvající do 30. minut očekávalo 36% (36 žen) dotazovaných. Delší kontakt než 30. minut předpokládalo 30% (30 žen) respondentek. 33

34 Otázka č. 10: Jak dlouho trval první tělesný kontakt s miminkem? Tabulka 9 Délka prvního tělesného kontaktu n % Do 10. minut Do 30. minut Déle jak 30. minut Celkem Do 10. minut trval první tělesný kontakt u 44% (44 žen) dotazovaných. 35% (35 žen) respondentek uvedlo tělesný kontakt trvající do 30. minut. Delší než 30 minut byl pouze u 21% (21 žen) dotazovaných. 34

35 Absolutní četnost Otázka č. 11: Byl Váš partner přítomen u porodu? Pokud jste odpověděla ne, pokračujte otázkou č Ano Ne 10 0 Ano Ne Přítomnost partnera u porodu Graf 2 Přítomnost partnera u porodu U porodu partnerky bylo přítomno 42% (42 dotazovaných) respondentů. Zbývajících 58% (58 dotazovaných) respondentů u porodu přítomno nebylo. 35

36 Absolutní četnost Otázka č. 12: Byl Vašemu partnerovi umožněn kontakt s miminkem na porodním sále? Pokud jste odpověděla ne, pokračujte otázkou č Ano Ne 0 Ano Ne Kontakt otce s novorozencem na porodním sále Graf 3 Možnost kontaktu partnera s dítětem Pouze u 11% (5 dotazovaných) respondentů nebyl umožněn kontakt s novorozencem na porodním sále. U zbývajících 89% (37 dotazovaných) kontakt byl umožněn na porodním sále. 36

37 Otázka č. 13: Za jak dlouho po porodu byl umožněn partnerovi kontakt s dítětem? Tabulka 10 Jak dlouho po porodu umožněn partnerovi kontakt n % Ihned Do 5. minut Do 10. minut 2 6 Do 20. minut 1 2 Déle 0 0 Celkem Tabulka ukazuje, za jak dlouho po porodu byl partnerovi umožněn kontakt s novorozencem. 52% (19 dotazovaných) respondentů mělo možnost mít první kontakt s novorozencem ihned po porodu. Do 5. minut prožilo kontakt s dítětem 40% (15 partnerů) respondentů. Do 10. minut to bylo už jen 6% (2 dotazovaní) respondentů a do 20. minut byl první kontakt u 2% (1 dotazovaný) respondentů. Odpověď déle než za 20. minut nezvolil nikdo. 37

38 Otázka č. 14: Jak partner hodnotil první kontakt s miminkem? Tabulka 11 Hodnocení partnera prvního kontaktu n % Nadmíru spokojený Spokojený 5 15 Spíše nespokojený 1 2 Nespokojený 1 2 Celkem Nadmíru spokojených s prvním kontaktem bylo 81% (30 dotazovaných) respondentů. Spokojených s prvním kontaktem bylo 15% (5 dotazovaných) respondentů. 2% (1 dotazovaný) respondentů bylo spíše nespokojených a stejný počet, čili 2% (1 dotazovaný) respondentů bylo nespokojených. 38

39 Otázka č. 15: V jakém časovém horizontu jste očekávala první přiložení miminka ke kojení? Tabulka 12 Očekávání prvního kojení n % Pár minut po převezení na oddělení šestinedělí Do 2. hodin po porodu Až po několika hodinách Celkem Tabulka znázorňuje, že 28% (28 žen) respondentek očekávalo první přiložení ke kojení pár minut po převezení na oddělení šestinedělí. 38% (38 žen) respondentek předpokládalo kojení do 2. hodin po porodu a zbývajících 34% (34 žen) očekávalo první kojení až po několika hodinách po porodu. 39

40 Otázka č. 16: Jak dlouho po porodu Vám bylo miminko poprvé přiloženo ke kojení? Tabulka 13 První kojení n % Pár minut po převezení na oddělení šestinedělí Do 2. hodin po porodu Až po několika hodinách Celkem Pouze u 15% (15 žen) respondentek proběhlo první kojení po pár minutách po převezení na oddělní šestinedělí. Do 2. hodin po porodu proběhlo kojení u 19% (19 žen) dotazovaných. Až po několika hodinách po porodu poprvé kojilo 66% (66 žen) respondentek. 40

41 Otázka č. 17: Byla jste spokojena s dobou, kdy Vám miminko poprvé položili na tělo? Tabulka 14 Spokojenost s prvním přiložením n % Ano Ne, žádala jsem dříve 9 9 Ne, ale zdravotní stav miminka či můj neumožnil dřívější kontakt Ne, ale neodvážila jsem si říci Celkem Ve 38% (38 žen) případů nebyla matka spokojena, ale její zdravotní stav či stav miminka neumožnil dřívější kontakt. 17% (17 žen) dotazovaných spokojeno nebylo, ale neodvážily se požádat zdravotnický personál o dřívější kontakt, za to 9% (žen) respondentek žádalo o dřívější kontakt, ale nebyl jim umožněn. 36% (36 žen) dotazovaných uvedlo, že byly spokojené s dobou, kdy jim byl novorozenec poprvé přiložen na tělo. 41

42 Absolutní četnost Otázka č. 18: Byl to Váš první porod? Ano Ne 0 Ano Ne Prvorodička Graf 4 Prvorodička Graf ukazuje, že 77% (77 žen) respondentek z tohoto dotazníku rodilo poprvé a 23% (23 žen) dotazovaných rodilo podruhé a více. 42

43 3.6 Analýza a interpretace hypotéz Hypotéza č. 1: Více jak 50% matek má možnost vizuálního kontaktu s miminkem ihned po porodu. Tabulka 15 Vizuální kontakt po porodu n % Ihned po porodu Do 10. minut po porodu Do 30. minut po porodu 4 4 Do 45. minut po porodu 1 1 Do 60. minut po porodu 4 4 Déle Celkem Ihned po porodu mělo první vizuální kontakt se svým dítětem 43% (43 žen) respondentek. Byla to nejčastější odpověď. Hypotéza se nepotvrdila. 43

44 Hypotéza č. 2: Více jak 2/3 žen je umožněn tělesný kontakt do 10. minut po převezení na oddělení. Tabulka 16 Tělesný kontakt po porodu n % Ihned po porodu Během pár minut po převezení na oddělení šestinedělí Až po několika hodinách Celkem Ihned po porodu zažilo první tělesný kontakt s novorozencem 12% (12 žen) dotazovaných a během pár minut po převezení na oddělení šestinedělí mělo první kontakt s dítětem 17% (17 žen) respondentek. Celkový počet žen, které prožily první tělesný kontakt do 10. minut po porodu, je 29% (29 žen) dotazovaných. Hypotéza se nepotvrdila. 44

45 Hypotéza č. 3: Více jak 30% matek bylo dítě přiloženo ke kojení do 2 hodin po porodu. Tabulka 17 První kojení po porodu n % Pár minut po převezení na oddělení šestinedělí Do 2. hodin po porodu Až po několika hodinách Celkem Po pár minutách po převezení na oddělení šestinedělí bylo přiloženo ke kojení 15% (15 dětí) respondentů. Do 2. Hodin po porodu prožilo první kojení 19% (19 žen) dotazovaných. Celkem do 2. Hodin po porodu bylo kojeno 34% (34 dětí) respondentů. Hypotéza se potvrdila. 45

46 Absolutní četnost Hypotéza č. 4: Domnívám se, že vícerodičky jsou méně spokojené s prvním kontaktem se svým dítětem než prvorodičky Prvorodička Vícerodička 5 0 Prvorodička Vícerodička Spokojenost s prvním kontaktem po porodu Graf 5 Spokojenost s prvním kontaktem Celkově spokojených s prvním kontaktem bylo 37% (37 žen) respondentek. Spokojených prvorodiček bylo 25% (25 žen) a vícerodiček 12% (12 žen). Hypotéza se potvrdila. 46

47 Absolutní četnost Hypotéza č. 5: Více jak 2/3 otců přítomných u porodu je umožněn kontakt s dítětem na porodním sále Ano Ne 0 Ano Ne Kontakt otce s novorozencem na porodním sále Graf 6 Kontakt otce s novorozencem Kontakt s novorozencem byl umožněn u 37% (37 otců) respondentů. Pouze 5% (5 otců) dotazovaných nemělo možnost mít první kontakt se svým dítětem na porodním sále. Hypotéza se potvrdila. 47

48 Hypotéza č. 6: Více jak 50% partnerů hodnotí první kontakt s dítětem pozitivně. Tabulka 18 Spokojenost partnerů s prvním kontaktem n % Nadmíru spokojený Spokojený 5 15 Spíše nespokojený 1 2 Nespokojený 1 2 Celkem Nadmíru spokojených bylo s první kontaktem s novorozencem 81 % (30 otců) respondentů. Dalších 15% (5 otců) dotazovaných bylo spokojeno s první kontaktem. Celkem hodnotilo kladně první kontakt 96% (35 otců) respondentů, kterým byl umožněn kontakt s dítětem na porodním sále. Hypotéza se potvrdila. 48

49 Hypotéza č. 7: Více jak 70% žen získává informace o kontaktu s dítětem po porodu císařským řezem z internetu. Tabulka 19 Získávání informací o kontaktu s dítětem n % Na internetu Od přátel, známých Od lékařů Jinde 4 4 Nevyhledávala jsem Celkem Informace o kontaktu s dítětem po porodu císařským řezem vyhledává na internetu 35% (35 žen) respondentek. Tato odpověď byla nejčastější, ale hypotéza se nepotvrdila. 49

50 3.7 Diskuze Bohužel, v České republice zatím nebyl publikován žádný výzkum, který by se zabýval problematikou raného kontaktu matky s novorozencem po porodu císařským řezem. Ani ze zahraničních zdrojů se mi nepodařilo najít výzkum, který by se alespoň částečně přibližoval tomu mému. Nemám tedy s čím svůj výzkum porovnat, ale možná proto je ojedinělý a podle mého zajímavý. V posuzování hypotéz i cílů je nutné brát v potaz, zda žena byla v částečné či úplné anestezii. V částečné anestezii byla většina dotazovaných a to 72%. Prvním cílem výzkumu bylo zjistit rozdíl mezi očekávaným a skutečným prvním kontaktem s dítětem u žen po císařském řezu. Ve většině případů očekávaly mnohem více než se poté uskutečnilo. Například první oční kontakt očekávalo ihned po porodu 56% respondentek. Umožněn byl ale pouze 43% dotazovaných. Tím se také potvrdila hypotéza, která říká, že přibližně polovina matek má možnost vizuálního kontaktu s miminkem ihned po porodu. Paní Mgr. Michaela Mrowetz provedla velmi zajímavý výzkum na téma Bonding a jeho podpora v českém porodnictví. Jedním z výsledků bylo, že pouze 19% žen mělo to štěstí a zažilo nepřerušovaný dvouhodinový kontakt se svým právě narozeným dítětem. Toto procento se ale týká všech porodů, a to i domácích (Mrowetz, 2008). Z mého výzkumu, který se zabýval pouze raným kontaktem po porodu císařským řezem, nelze říci, zda byl nerušený kontakt 2 hodiny, ale alespoň je možné říci počet porodů, u kterých byl tělesný kontakt do 2 hodin po porodu. Ihned po porodu byl tělesný kontakt podpořen pouze u 12 % respondentek a do pár minut po převezení na oddělení šestinedělí to bylo u 17% dotazovaných. Z toho vyplývá, že tělesný kontakt do dvou hodin po porodu proběhl pouze u 29% porodů a to bez ohledu na délku tělesného kontaktu. Tím se také vyvrací hypotéza, která říká, že u více jak 2/3 žen je umožněn tělesný kontakt do 10 minut po převezení na oddělení. 50

51 Jedna z dalších hypotéz byla, že u více jak 30% matek bylo dítě přiloženo ke kojení do 2 hodin po porodu. Tato hypotéza byla potvrzena, jelikož ke kojení do dvou hodin po porodu bylo přiloženo 34% novorozenců. Opět je zde ale velký rozdíl v očekávání prvního kojení. Do dvou hodin po porodu předpokládalo první kojení 66% respondentek. Následující hypotéza byla, že vícerodičky jsou s první kontaktem se svým dítětem spokojeny méně než prvorodičky, a to proto, že mají srovnání z předchozích porodů. Tato hypotéza byla potvrzena. Spokojenost s prvním kontaktem byla u prvorodiček vyšší než u vícerodiček. Zapříčiněno je to ale nepoměrem respondentek prvorodiček, kterých bylo 77% a vícerodiček, kterých bylo pouze 23%. Do výzkumu jsem také zahrnula přítomnost partnera u císařského řezu. Porodu se účastnilo 42% (42 partnerů) dotazovaných a kontakt s novorozencem na porodním sále byl umožněn 88 % z nich. Tím se také potvrdila další hypotéza, která říká: Více jak 2/3 otců přítomných u porodu je umožněn kontakt s dítětem ihned po porodu. Dále jsem se zabývala, jak byli partneři spokojeni s první kontaktem se svým dítětem na porodním sále. V hypotéze jsem uvedla spokojenost ve více jak 50%. Výzkum ukázal spokojenost v 96% a tím se hypotéza potvrdila. Překvapivým výsledkem je vyvrácením hypotézy o tom, že matky vyhledávají informace o možném kontaktu s novorozencem po porodu císařským řezem nejčastěji na internetu. Odtud matky čerpají informace pouze ve 35 % případů, ale tato odpověď byla nejčastější. Dá se tedy říci, že internet patří mezi nejvíce navštěvované zdroje, co se týče otázky raného kontaktu. Bohužel informace o kontaktu vůbec nevyhledávalo 25% (25 žen) respondentek. 51

52 3.8 Návrh řešení a doporučení pro praxi Každý zdravotník, který pracuje na porodním sále a účastní se porodu, by se měl zamyslet, co ho stojí podpora bondingu. Je to pouze pár minut jeho času a sám uvidí vděčnost rodičky, jejího doprovodu, ale také samotného spokojeného novorozence. Jistě by bylo dobré udělat podrobnější výzkum na toto téma a provádět osvětu zdravotnického personálu o důležitosti raného kontaktu, na který se často zapomíná. Nejdůležitější bylo, je a vždy zůstane zdraví matky a novorozence, ale zaměřit se na další část, která právě zdraví, a to fyzické, ale také psychické, podporuje, je do budoucna nezbytné. 52

53 4. Závěr Tato práce se zabývá problematikou kontaktu rodičů s dítětem po císařském řezu. V teoretické části jsem se věnovala obecně císařskému řezu a dále možnému kontaktu rodičů s novorozencem během a po císařském řezu. Podpora bondingu je nezbytná právě u takto narozených dětí a měl by se na to brát velký ohled. Na začátku tvorby této práce byly stanoveny tři cíle. Prvním cílem bylo zjistit rozdíl mezi očekávaným a skutečným prvním kontaktem s dítětem u žen po císařském řezu. Očekávání bylo vždy větší než následná realita. Více než polovina maminek očekávala první oční kontakt ihned po porodu, ale ve skutečnosti vidělo své dítě po porodu 43% maminek. Velkým zklamáním byla odpověď 30% dotazovaných, že své miminko viděli poprvé více než hodinu po porodu, k čemuž nemusí docházet ani při úplné narkóze. Zabývala jsem se také délkou prvního očního kontaktu. Kratší než jednu minutu očekávalo první oční kontakt 42% dotazovaných, ale ve skutečnosti bylo takto krátkých prvních očních kontaktů 58%. Většina maminek neočekávala tělesný kontakt ihned po porodu, těch bylo pouze 21%, ale reálné procento tělesného kontaktu ihned po porodu bylo ještě nižší a to 12%. Očekávaná délka tělesného kontaktu byla nejčastěji do 30. minut, bohužel skutečnost byla opět jiná. Nejčastěji maminky odpověděly, že první tělesný kontakt nebyl delší než 10. minut. Nevynechala jsem ani nezbytnou součást poporodního období a následné péče, a tím je kojení. Maminky očekávaly nejčastěji první kojení do 2. hodin po porodu, druhá nejčastější odpověď byla až po několika hodinách po porodu a co je překvapující, že nejméně maminek zvolilo možnost po pár minutách po převezení na oddělení šestinedělí. Bohužel reálná doba prvního kojení byla opět nevyhovující. Téměř ¾ maminek kojilo poprvé své dítě až několik hodin po porodu. Druhým cílem bylo zjistit, zda byl otci umožněn kontakt s novorozencem po porodu. K tomuto cíli jsem si zvolila také otázku, zda byl partner vůbec přítomen u porodu. Přítomnost partnera byla u 42% respondentek. Další otázkou bylo, zda byl partnerovi umožněn kontakt s novorozence. Zde jsem vycházela z počtu přítomných partnerů u porodu, viz. výše a kontakt s miminkem mělo umožněno 37% respondentů. 53