Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

Transkript

1 Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v říjnovém čísle na Vás čeká mnoho zajímavých informací. Nově jsme se vedle standardních rubrik rozhodli zařadit pro konkrétní číslo časopisu jedno téma, kterému věnujeme více článků. Tuto řadu Téma otevíráme v říjnovém čísle dvěma příspěvky zaměřenými na podnikové informační systémy. S touto problematikou souvisí také případová studie o procesech controllingu a implementaci pomocných IT nástrojů ve státním podniku Lesy Slovenské republiky. Autorka příspěvku Dana Kráľová, která je vedoucí controllingu na Generálním ředitelství Lesů SR, zde čtenáře seznamuje s výhodami i nástrahami cesty k cílovému stavu controllingu v podniku. Inspirativní je také příspěvek Evy Holoubkové v rubrice Personalistika, s jehož pomocí se můžete zamyslet, jaký má vaše firma vlastně charakter. Přeji Vám příjemné čtení. Kateřina Žáčková redaktorka FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011 1

2 obsah Úvodník 1 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ ACONTROLLING Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XXI) Manažerské rozhodování náklady kapitálu Tomáš Petřík 3 Quo vadis IFRS? Dana Kubíčková 13 Vymezení ovládání podle nového IFRS 10 (I) Vladimír Zelenka, Marie Zelenková 20 TRENDY A ANALÝZY Controlling ve státním podniku Lesy SR, š. p. Banská Bystrica Dana Kráľová 25 TÉMA: PODNIKOVÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY ZEPTALI JSME SE Ing. Josefa Nečesala, MBA, CFO pro střední a východní Evropu společnosti Algeco 41 PERSONALISTIKA Zásluhové odměňování ano či ne? Petra Horváthová 43 Jaký pán, takový krám, aneb v jaké organizaci vlastně pracuji? Eva Holoubková 47 CAFIN INFORMUJE Exkluzivní výzkum Controllingový panel MONITORING Z domova 57 Finanční trhy září 2011 Jan Traxler 58 Jak se připravit na implementaci informačního systému Hana Klčová 29 Nezapomněli jste na profitabilitu? Jiří Přibyslavský 35 2 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011

3 Manažerské účetnictví pro ekonomické a finanční řízení firmy a podniku (XXI) Manažerské rozhodování náklady kapitálu Tomáš Petřík V tomto čísle se budeme zabývat základní funkcí manažerského účetnictví (management accounting, MA), a to komplexním dlouhodobým manažerským rozhodováním a aplikovanými, v praxi zásadními, náklady kapitálu (cost of capital). Budeme se věnovat odvození problematičtějších nákladů vlastního kapitálu (cost of equity) a jejich užití v moderním MA, controllingu a konkurenčním firemním řízení (corporate management, CM). Navážeme na předchozí výklad (pozn. red.: viz článek autora v čísle 9/2011 časopisu Finanční řízení & controlling vpraxi), v němž jsme s odvozováním nákladů této agregované kapitálové složky, tvořící s dluhovým cizím kapitálem kapitálovou strukturu firmy, začali. Použijeme při tom dnes preferované tržní odvození podmíněné tržním oceněním kapitálové struktury. Minule jsme pracovali se základními indikativními státními dluhopisy a jejich funkcí při odvozování nákladů firemního/podnikového vlastního kapitálu. Tuto problematiku dokončíme nyní, kdy si probereme systémová doporučení i aplikaci vhodných indikativních a referenčních dluhopisů v české podnikové, manažerské a oceňovací praxi. Dále shrneme úlohu bezrizikových referenčních sazeb (risk free, rf) v tržním odvození nákladů vlastního kapitálu. Referenční sazby pak využijeme pro standardní oceňovací modely, kterými v praxi odvozujeme náklady kapitálu. V našem případě kapitálu vlastního a tržně oceněného, použijeme přizpůsobený model CAPM (capital assets pricing model) postavený na základním modelu oceňování kapitálových aktiv. V souvislosti s výběrem a užitím rf není bez zajímavosti uvést základní doporučení lokálních specialistů na oceňování firem/podniků a jejich renomovaných českých profesních organizací. Za nejpřínosnější považuji Institut oceňování majetku na Vysoké škole ekonomické v Praze (IOM VŠE) vedený profesorem Milošem Maříkem (viz seznam literatury), který jsem také osobně navštěvoval. IOM doporučuje využívat při volbě referenční bezrizikové výnosové míry jako vstupu pro stanovení tržní diskontní míry a kalkulaci tržní hodnoty vlastního kapitálu firmy/podniku prognózované hodnoty získané z kapitálových trhů. Údaje z minulosti pak navrhuje použít v případech, kdy první postup není možný. Je také doporučeno používat tzv. dvoufázový odhad bezrizikové úrokové míry v první fázi by měla být použita aktuální výnosnost desetiletých, případně zde preferovaných třicetiletých státních dluhopisů FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011 3

4 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING a v druhé fázi by měl být proveden kvalifikovaný odhad pro konkrétní dobu individuální prognózy. Ten by měl vycházet z dlouhodobé průměrné výnosnosti desetiletých státních dluhopisů a zahrnovat i tendence jejich vývoje očištěné o vliv změn inflace. Nedoporučuje se v české praxi užívaný, zjednodušující postup použití pouze jedné referenční bezrizikové úrokové sazby výnosu do doby splatnosti (yield to maturity, ytm) desetiletého státního dluhopisu, protože se nejedná o zdůvodnitelný odhad nekonečné budoucnosti a navíc má menší chybovost v případě tzv. plochých výnosových křivek a stálosti úrokových měr a ytm. Výnosová křivka vyjadřuje standardně závislost mezi očekávaným výnosem do splatnosti a dobou splatnosti dluhopisu a obvykle má rostoucí tvar. To však není a nemusí být v praxi reálný předpoklad. K nejčistšímu postupu se proto doporučuje využít tzv. spotové výnosové míry (spot rates) odvozené z obligací s nulovým kupónem (viz dříve zero bonds) a pracovat s jednotlivými diferencovanými odhady bezrizikových úrokových měr pro každý jednotlivý rok první explicitní oceňovací fáze. Přičemž je třeba zvážit i asymetrie v plánování peněžních toků podniku (při oceňování podniku obvykle v počátku 5 7 let) a fáze užité pro odhad referenčního dluhopisu. V případě výrazných hodnot těchto asymetrií lze užít jejich věrohodné zprůměrování a aplikovat je poté jako jednotnou diskontní míru pro celé období. POZNÁMKA Při výhodné volbě jednotné rf pro celé období je pak hodnota podniku (H f/p ), při využití doporučených a ustálených dvou fází (období rf1 arf2) vycházejících z oddělení odhadů rf (matematicky jde o doporučovaný geometrický průměr rf pro první a druhou fázi) a když je plánovaný peněžní tok ve výši 1 (Kč, EUR), rovna: a) n H f/p = [1 / (1 + rf 1 )t] + 1 / (1 + rf 1 )T x t= 1 x [1 / (1+ rf 2 )t T] t= T+1 T doba do splatnosti Po odvození pro jednotnou rf pro perpetuitu platí: b) rf = {[(1 + rf 1 )T 1] / [rf 1 x (1+ rf 1 )T] + 1 / / (1 + rf 1 )T x 1/ rf 2 } 1 Pojetí rizika a konstrukce rizikové složky v CAPM Bylo řečeno, že při určení tržní nebo z trhu odvozené diskontní míry ve vztahu k stanovení tržních nákladů kapitálu, zde vlastního, vycházíme pomocí modifikovaného CAPM obecně ze dvou složek. A to ze složky bezrizikové, vyjádřené bezrizikovou diskontní mírou rf a složky rizikové. Rizikovou složku kalkulovanou jako součin koeficientu beta a známé rizikové tržní přirážky prémie probereme podrobněji vztahu k podniku a jeho kapitálu. Výrazně nám pomůže CAPM kalkulující očekávaný výnos individuální akcie zatížené tržním rizikem a jeho základní vzorec re =rf+ (rm rf); riziková přirážka prémie akciového trhu (rm rf) vyjadřující tržní systematické nediverzifikovatelné riziko; přímka cenných papírů a samozřejmě koeficient beta, který představuje individuální (relativní) riziko cenného papíru ve vztahu k trhu jako celku. Ten vyjadřuje i reakci konkrétního cenného papíru na reakci celého akciového trhu, obvykle označeného vhodným a akceptovaným akciovým tržním indexem s dlouhou a věrohodnou historií (konkrétně např. NYSE, S&P, DJ v USA; FTSE v UK adax v Německu; omezeně PX v ČR). 4 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011

5 MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ NÁKLADY KAPITÁLU Není překvapivé, že v praxi jsou používány indexy a bety americké, které se postupně upravují, ale v poslední době jsou již dostupné i strukturované bety pro národní trhy (EU, emerging markets, které jsou důležité pro ČR, ale i bety Japonska, Austrálie a Nového Zélandu...), což je oproti minulosti významný pokrok. To se mimochodem netýká jen bet, ale celé současné modifikace praxí využívaného oceňovacího modelu CAPM upraveného o separátní agregované rizikové přirážky, připočítávané k základnímu vzorci CAPM. Tak jsou reflektována specifika a rizika národních trhů, odvětví i jednotlivých firem a podniků, které na nich operují. Jde tedy o korigující rizikové přirážky, které nejsou ovlivněny koeficientem beta. Je třeba si uvědomit, že dříve zkalkulovaný očekávaný výnos z akcie X (re akcie X v%) je odvozený ze základního vzorce CAPM a závisí na bezrizikové úrokové míře a rizikové prémii akciového trhu (vyjadřující tržní riziko vynásobené individuálním koeficientem beta pro akcii X). Očekávaný výnos, v našem případě investice do firmy nebo podniku jako celku, v podstatě představuje z hlediska firmy nebo podniku i náklady vlastního kapitálu. Přičemž beta akcie, jak je vidět, je jediná veličina, která se vztahuje individuálně (relativně) ke konkrétní firmě a podniku. Ostatní faktory jsou závislé a zjišťované přímo na reálném kapitálovém trhu. To vyzdvihuje v oceňovací praxi modifikovaný model CAPM nad jeho alternativní a početné konkurenty. Proto je anglosaský CAPM, samozřejmě mimo jeho využití pro samotný kapitálový trh a akciové analýzy, v současnosti v reálné praxi prakticky jediným univerzálním a všeobecně akceptovaným oceňovacím kalkulačním a konstrukčním modelem využitelným jak pro odvození tržních firemních nákladů kapitálu a stanovení z trhu odvozené diskontní sazby, tak, po modifikaci o agregované rizikové přirážky, i univerzálním vstupním modelem užívaným při tržním dynamickém výnosovém diskontním oceňování konkrétní firmy/podniku. Podívejme se nyní blíže na faktory, které vstupují do modifikovaného modelu CAPM. Jedná se o přizpůsobené koeficienty beta, rizikovou prémii kapitálového trhu a podobu agregovaných rizikových přirážek. Koeficienty beta a modifikovaný model CAPM Při stanovení klíčového koeficientu beta v modelu CAPM, který vyjadřuje v uvažované souvislosti riziko konkrétní firmy relativně k trhu jako celku, dochází v praxi k objektivním problémům. Základním z nich je to, že potřebujeme odhadnout a odvodit hodnotu beta pro budoucí, v podstatě nekonečné období. To platí obdobně i pro rizikovou prémii trhu. Historická beta V praxi máme několik možností. Základní je klasické odvození bety z jejích minulých, tj. historických hodnot. To je v praxi z objektivních (existence analytických dat a informací získaných přímo z dlouhodobého a aktivního kapitálového trhu s možností historického srovnávání) i subjektivních důvodů (zažité a někdy alibistické přístupy analytiků atd.) zatím nejvíce zastoupeno. Někdy se hovoří o tzv. historické betě. Při jejím odhadu se vychází z regresní závislosti mezi výnosy akcie oceňované firmy a výnosy kapitálového trhu jako celku. K tomu potřebujeme mít k dispozici ideálně aktivně obchodované akcie firem. Touto formou bety se dále budeme zabývat a používat ji nejvíce, včetně její účinné kombinace s ostatními FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011 5

6 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING přístupy, zejména s metodou srovnávací. Obecně platí, že se v současnosti se použije ten kapitálový trh, který je nejvhodnější a analyticky podchycený. Tedy srovnatelný a nejvíce podobný konkrétnímu podniku a je současně věrohodně informačně produktivní. V tom případě lze použít i jiný trh (například emerging markets) nebo z pohledu ČR pak motivačně ideálně trh EU či trh středoevropský a podobné rozvíjející se trhy (Polsko, Maďarsko, Slovinsko...). To znají asi dobře finanční analytici a aktivní investoři pídící se po komplexních informacích na českém kapitálovém trhu. Komparativní beta Další možností je zjistit betu srovnáním s nejvíce podobným tržním vzorkem, tj. komparativní metodou, která je obecně v tržním oceňování obvykle metodou nejspolehlivější. Zde pak hovoříme o tzv. modelech tržního porovnání. Je třeba najít opravdu srovnatelný (analogický) podnik nebo firmu, jak co do oboru nosné hlavní činnosti, tak do obchodního, provozního a finančního rizika, které závisí na kapitálové struktuře. Také je již známo, v souladu s moderními přístupy MA, že tato finanční struktura by měla být vyjádřena (oceněna) již standardně v tržních hodnotách. Bohužel tato systémově nejčistší metoda má v našich podmínkách v praxi tu zásadní nevýhodu, že nemáme dostatečně dlouhodobý, rozvinutý a strukturovaný kapitálový trh ani aktivní trh s podniky. Neexistují také věrohodná a dlouhodobá srovnávací data a informace, zejména transakční, na které je tato metoda velmi náročná. Dále uvidíme, že je možno tyto nedostatky eliminovat tím, že lze získat a odvodit bety a přiměřeně i ostatní vstupy CAPM nepřímo z vyspělých, aktivních a dlouhodobě monitorovaných kapitálových trhů, což dnes nemusí být pouze trh americký. V současnosti, kdy se neustále zlepšuje objem a struktura dat zejména z národních a rozvíjejících se kapitálových trhů, se již doporučuje zvolit, je-li to objektivně možné, oborový odvětvový pohled spojený s výběrem a analýzou nejvíce podobných podniků a firem ve srovnatelném regionu a segmentu. V případě ČR by se tak v ideálním případě jednalo o trh středoevropský následovaný trhem EU a zejména jeho nejvíce ekonomicky příbuznými zeměmi (např. Německo). V těchto případech se vlastně pokládá za možné, že jsou srovnatelné obchodní aprovozní parametry a rizika firem a zbývá se vypořádat s riziky finančními, což právě souvisí s tržními kapitálovými strukturami a jejich dostupností a adjustací. To uvidíme v pozdějším výkladu, kdy budeme v souladu s nejrozšířenější firemní praxí stanovovat tzv. zadlužené a nezadlužené bety a přepočítávat je na konkrétní kapitálovou strukturu oceňované firmy nebo podniku. U referenčních bet je možno v praxi efektivně použít jejich tržní zprůměrování v případech, kdy nejsou bety z nejbližšího a nejpodobnějšího trhu a regionu zcela průkazné a věrohodné. Oborové a odvětvové srovnávací koeficienty beta lze také použít pro zkontrolování jiných užitých odhadů a individuálních odvození bet. Odvozená (faktorová) beta Poslední možností je určit betu z hlediska tržních dat nepřímo odvozením z ovlivňujících faktorů. Výhodou tohoto postupu je, že se snaží betu i ostatní faktory prognózovat do budoucnosti a výsledek je i v praxi vhodně kombinovatelný s historickou a komparativní betou. Nevýhodou naproti tomu je, že se nejedná o betu přímo 6 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011

7 MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ NÁKLADY KAPITÁLU získanou z trhu. Existuje zde tedy systémová nekonzistence dat. To nutně vede k mnoha subjektivním prvkům v této metodě. Samostatně je použitelná v těch případech, kdy nejsou dostupné informace potřebné pro zjištění komparativní a historické bety, tj. když neexistují věrohodná tržní data. Mezi typické ovlivňující faktory obvykle patří rizika a výkonnost v oblasti aodvětví podnikání, provozu a financování. V této souvislosti se hovoří o známých provozních a finančních pákách. Jde z finančního pohledu tradičního MA o to, že podnik musí umořit své fixní náklady z dnes preferovaného provozního výsledku hospodaření a současně splácet své krátkodobé a dlouhodobé závazky, v užším pohledu pak úroky s nimi spojené. Vyšší dluhové poměry vyvolávají vyšší potřebu splácet cizí úročený kapitál, a tedy stále vyšší podíl a objem fixních úrokových plateb, což zvyšuje riziko firmy a následně i cenu zdrojů. Dalšími faktory, které jsou mimochodem základní logikou podobné tzv. stavebnicovým metodám oceňování (i když nejsou tak strukturované), jsou obecně: Síla firmy vodvětví a její velikost. Citlivost odvětví a oboru na výkyvy hospodářského cyklu. Substituce klíčových vstupů. Komplexní možnost diverzifikace. Ostatní (okrajové např. kvalita firemního řízení a top managementu, kvalita výkaznictví a externího otevřeného a pravdivého informování, public responsibility, ekonomický, právní a společenský kontext atd.). Co se týká dalších problémů s koeficienty beta a tržní rizikovou prémií přirážkou (market risk premium), jsou v zásadě společné celému modelu CAPM. Připomínám dále, že dříve probíraná přímka cenných papírů (v rámci původního modelu CAPM), respektive její sklon, je pak de facto grafickým znázorněním konkrétní kalkulované bety, která nabývá, předpokládejme pro výklad, modelové referenční hodnoty 1. Když je beta rovna jedné, má posuzovaná firma, podnik, případně akcie stejné systematické (tržní) riziko, jako má referenční trh jako celek. Vyšší beta pak znamená vyšší systematickou relativní rizikovost a nižší beta nižší relativní rizikovost, než má referenční trh. V našem případě by se jednalo ideálně o aktivní, cenotvorný a historicky podchycený trh obchodovaných firem a podniků se stejnými charakteristikami. Z toho vyplývá důležitá skutečnost, že základní model opomíjí druhou část rizika kapitálového trhu (finančního rizika), kterému říkáme riziko jedinečné nebo systematické. Je to z toho důvodu, že byl původně konstruován pro oceňování akcií, u kterých se předpokládá, že lze tuto složku celkového rizika efektivně odstranit (ve skutečnosti významně snížit) diverzifikací. To ale u některých firem a podniků v praxi neplatí, a proto na tuto skutečnost musí modifikovaný model CAPM účinně reagovat. Příkladem je totální beta profesora Damodarana, která zahrnuje a zohledňuje navíc celkové riziko nediverzifikovaného investora, vyjádřené právě totální betou členěnou dle strukturovaných odvětví na vzorku téměř osmi tisíc konkrétních amerických firem ( Totální a analyticky podchycená absolutní beta znázorňující celkové riziko zmíněného nediverzifikovaného investora a firmy je v podstatě plně využitelná pouze pro firmy a podniky aktivně obchodované na kapitálovém trhu. Tudíž je pro většinu nediverzifikovatelných investorů, firem apodniků, tedy právě těch ekonomických subjektů, kterých se to v podstatě nejvíce týká, využitelná odvozeně. V těchto případech je možno postupovat na bázi srovnání podobných totálních bet FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011 7

8 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING z amerických trhů (existují zde analytické podpory absolutních koeficientů beta podle tržní kapitalizace). Nebo lze postupovat tak, že se do modifikovaného modelu CAPM zahrne tzv. subjektivní riziková přirážka zohledňující navíc právě riziko specifické. Tedy tu část celkového rizika, která není standardně pokryta předpoklady modifikovaného CAPM. Není překvapivé, že se z objektivních důvodů postupuje tímto způsobem zatím ve většině případů i v místní praxi, kde je navíc objektivně obtížně využitelný i faktor srovnatelné tržní (americké) kapitalizace. Bylo řečeno, že náklady vlastního kapitálu se mohou pro diverzifikovaného a nediverzifikovaného investora v praxi výrazně lišit. Není nelogické, že tyto náklady primárně pojaté jako náklady ušlých příležitostí alternativní náklady pro nediverzifikovaného investora (např. výlučný majitel malé firmy, případně střední firmy s omezeným počtem vlastníků bez možnosti financování přes kapitálový trh, sproblematickou kvalitou řízení a MA, ale i finančního účetnictví a reportingu, financovaný pouze vlastními zdroji několika majitelů atd.) budou někdy i mnohem vyšší než náklady akciového investora. Ten je schopen své investice rozložit diverzifikovat např. do akcií více firem/podniků. Nemá tedy všechny své peníze uloženy pouze v akciích nebo v majetkovém podílu oceňované firmy, podniku a společnosti. To platí analogicky pro náklady vlastního kapitálu i diskontní sazbu. Základní modifikovaný model CAPM zahrnuje pouze systematické riziko a opomíjí riziko specifické, které je právě tou částí celkového rizika, kterou nediverzifikovaný investor musí obecně nést a při ekonomicky věrohodném ocenění investice, firmy a jejího vlastního kapitálu je nesmí opomenout. Může pak v praxi použít buď totální Damodaranův koeficent beta nebo určitou dodatečně připočítávanou, a dlužno říci, že i subjektivní, separátní přirážku. Případně je může zahrnout do agregovaných unifikovaných přirážek, s kterými pracuje standardně modifikovaný CAPM používaný při oceňování firem a podniků a stanovování tržních nákladů kapitálu pomocí diskontní sazby odvozené z trhu. Problematika nediverzifikovaného investora, která je zejména v souvislosti s výnosovým diskontním oceňováním a tržním odvozením nákladů kapitálu, WACC a tržní diskontní sazby pomocí modifikovaného CAPM oblastí významnou, jde již dále nad rámec příspěvku. V případě zájmu si ji mohou čtenáři nastudovat z uvedené odborné literatury. V souvislosti s dalším výkladem je vhodné si zapamatovat, že pro kvalitní tržní ocenění firmy a podniku a při odvození tržních nákladů kapitálu pomocí diskontní míry za použití modifikovaného CAPM a pro efektivní užití těchto vstupů v MA a CM je nutno brát přiměřeně v úvahu možnost diverzifikace investora. Tu poté zahrnout do tržního odvození diskontní sazby pomocí modifikovaného CAPM. Lze použít zmíněnou srovnávací totálního betu nebo separátní rizikové přirážky. Opomenutí této skutečnosti může způsobit zásadní absolutní chybu v odvození tržní diskontní míry v řádu i desítek procent. Což je chyba významná, která je pro MA i pro oceňování firmy a podniku v souvislosti s tržní diskontní sazbou nepřijatelná a učinila by toto ocenění a odvození nevěrohodným. Součin bety a průměrné rizikové prémie trhu vyjadřuje konkrétní celkovou rizikovou prémii firmy, případně v základním modelu CAPM i jednotlivé akcie. Firmu nebo podnik si tedy představíme opět z hlediska investora, což je pro CAPM typické, tentokrát však jako investora do vlastního kapitálu firmy. V praxi pak 8 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011

9 máme několik možností, jak betu získat, případně kalkulovat a odvodit. POZNÁMKA Budou uvedena ta řešení, která jsou v praxi (i zdejší) nejvíce využívána, existuje pro ně věrohodná a dostupná analytická podpora a uživatel si je bude schopen v případě zájmu sám vyzkoušet a odvodit. Není proto překvapivé, že budou vysvětleny především přístupy a techniky profesora Damodarana (viz dále modifikovaný model CAPM tzv. rizikového rozpětí/prémie země), který je dobře známý i odborné veřejnosti v ČR a v mezinárodním měřítku je dlouhodobě respektovaný. A to přesto, že se rozhodně nejedná o přístup jediný a vždy bezproblémový. Z anglosaského světa v tomto směru zmíním respektovanou firmu Ibbotson Associates a její pravidelně aktualizovanou ročenku, která představuje vrchol v oboru jak v USA, tak i celosvětově. To platí i pro celý tým této úspěšné firmy vedený a zaštítěný T. Copelandem (později se budeme věnovat Copelandovu parametrickému vzorci). Tato společnost a její periodika navíc představují v některých ohledech alternativu k Damodaranovu pojetí a zvídavý čtenář i praktický uživatel má tak možnost si oba přístupy porovnat ( Případně je vhodně kombinovat, a co je důležité a bude stále důležitější pro skutečné profesionály, i porovnat a zkontrolovat výsledky výpočtů, odvození a tržních odhadů hodnoty firem/podniků, nákladů kapitálu, diskontních sazeb a rizikových přirážek. A to minimálně podle obou respektovaných a někdy i vzájemně se prolínajících přístupů využívajících stejné nebo podobné datové a informační vstupy, které preferují tržní pohled ve vztahu k reálnému kapitálovému trhu. To není v teorii i praxi MA nikdy na škodu a jedná se o postup, který je běžný a dokonce povinný (např. znalecké posudky) i v samostatné disciplíně profesionálního firemního a podnikového oceňování (firm valuation). MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ NÁKLADY KAPITÁLU Koeficient beta v modifikovaném CAPM a tržní náklady kapitálu Ve firemní praxi je nejvíce rozšířený postup stanovení bety z tržního přizpůsobení kapitálových finančních struktur posuzovaných firem a podniků, které lze účinně využít pro země, které nemají dostatečně rozvinutý kapitálový trh. Dnes je také možné využívat, mimo standardně odvozených bet z amerických trhů, přímo oborové, odvětvové a regionální bety ( jsou-li dostupné). Tento ideový přístup ke kalkulaci pomocí zadlužených a nezadlužených bet je i základním postupem při práci s tržní kapitálovou strukturou ve vztahu k tržním nákladům kapitálu a vhodným tržně odvozeným diskontním sazbám. Dále tedy i pro stanovení bet v oceňování tržní hodnoty firem a podniků jako celku a stanovení jejich individuální tržní hodnoty, případně následně i odvození jejich potencionální tržní ceny. Kapitálová struktura a koeficient beta V následujícím vzorci a příkladu bude znázorněn zásadní vztah mezi kapitálovou/finanční strukturou a konkrétní hodnotou koeficientu beta. Ten představuje i standardní kalkulaci a odvození bety ve firemní praxi a její užití v modifikovaném modelu CAPM. Tradiční účetní kapitálové struktury a finanční strategie (např. pevné a konstantní kapitálové struktury a z nich vycházející univerzální účetní náklady kapitálu a účetní diskontní sazby) jsou z hlediska současného tržně a hodnotově orientovaného firemního a finančního řízení a moderního MA objektivně zastaralé a zavádějící. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011 9

10 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING 1. β z = β n [1 + (1 ds) x CK / VK] β ck [(1 ds) x (CK / VK)] β z β vlastního kapitálu u zadlužené firmy (zadlužená spekulovaná β) β n β vlastního kapitálu u nezadlužené firmy (nezadlužená nespekulovaná beta), je závislá na konkrétní firmě a jejím obchodním, provozním riziku a individuální finanční struktuře, tj. finančním riziku a finanční páce β ck β pro cizí kapitál (v běžné praxi neuvažujeme, má tedy nulovou hodnotu) ds sazba daně CK cizí kapitál VK vlastní kapitál ( jmění) Je zřejmé, že při standardně uvažované nulové hodnotě bety cizího kapitálu pak stačí použít v praxi pouze levou polovinu vzorce. Při tržním odvozování pracujeme v praxi s tržními (nikoliv účetními) kapitálovými poměry i kapitálovými složkami (CK/VK), tj. se symetrickou tržní kapitálovou strukturou. PŘÍKLAD Kalkulace vlivu kapitálové struktury na koeficient beta Historická celková (zadlužená) beta firmy BM, a. s. je 1,5 (tj. je 1,5krát rizikovější a senzitivnější vůči změnám než kapitálový trh jako celek). Původní kapitálová struktura v tržních hodnotách činila 50/50. To znamená, že podíl CK/VK byl 0,5, tj. 50 %. Objem jednotlivých kapitálových složek je 200 mil. EUR. V budoucnu v souladu se současným aktivním a ekonomicky věrohodnějším pojetím finanční strategie v oblasti tzv. flexibilní kapitálové struktury (oproti zmíněné konstantní KS) se předpokládá, že budoucí kapitálová/finanční struktura bude mít D/E v konzervativnějších výsledných hodnotách, a to D/E = 0,35, tj. 35 %). Jak tato finanční strategie ovlivní celkovou (tj. zadluženou) betu této firmy, když dlouhodobou sazbu daně (DPPO) uvažujme a odhadujeme např. ve výši 22 % a platbu úroků daňově účinnou? Prvním krokem což je typické pro celý výpočet bet a časté přepočty kapitálových struktur, a to i ve vazbě na náklady kapitálu a diskontní sazby odvozené z trhu je spočítat betu financovanou výhradně vlastním kapitálem jměním. Tedy nezadluženou betu. Po úpravě levého výrazu vzorce dostaneme: 2. β z / [1 + (1 ds) x CK / VK] = β n β n = 1,5 / (1 + 0,78 x 200 / 200) = 0,843 Druhým krokem je kalkulace celkové, tj. zadlužené bety pro novou kapitálovou/finanční strukturu. V daném případě také zjistíme, jak změna kapitálové struktury firmy, tj. změna finanční dluhové finanční páky vyjádřené standardně jako D/E ovlivnila celkovou zadluženou betu β cz. Tu musíme vždy při tržním oceňování počítat, je-li podnik financován standardně smíšeně, tj. cizím (dluhem) i vlastním kapitálem. 3. β cz = β n [1 + (1 ds) x CK / VK] β cz = 0,843 x (1 + 0,78 x 103 / 297) = = 0,520 Celková beta firmy BM, a. s. se v důsledku optimalizace kapitálové struktury na mezinárodně konzervativní poměr D/E, tedy snížení dluhového poměru zadlužení a kapitálové/finanční páky sníží na 0,520. Předpokládáme, že se jedná u úročený cizí kapitál (dluh). To znamená, že nyní vykazuje v souladu s předpoklady CAPM téměř o polovinu nižší individuální, relativní 10 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011

11 MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ NÁKLADY KAPITÁLU rizikovost a současně citlivost na pohyby trhu a očekávanou výnosnost. To plně odpovídá předpokladům finančního managementu a vnímání finančního rizika ohledně toho, jak výše zadlužení a kapitálové páky (leverage) následně ovlivňuje celkovou očekávanou výnosnost firmy ve vztahu k riziku. V daném případě by bylo z konstrukce modifikovaného modelu CAPM zřejmé, že následně by byly nižší i náklady vlastního kapitálu odvozené z výnosu očekávaného investorem (expected return, re). Tedy i výsledku základní rovnice CAPM v podobě výnosu očekávaného investorem, protože by riziková prémie trhu byla násobena nižší betou a přičítaný rf by se nezměnil. Pro větší statistickou věrohodnost a spolehlivost je možné použít průměrnou, tj. srovnatelnou odvětvovou a oborovou zprůměrňovanou hodnotu beta azté vycházet i při kalkulaci (odhadu) tržních nákladů kapitálu a symetrické diskontní sazby. Dnes jsou již oborové průměrné koeficienty zveřejňovány obvykle i jako zadlužené a nezadlužené (leveraged/unleveraged) a někdy jsou dostupné v této struktuře také dluhové poměry (účetní i tržní). Proto by bylo záhodno je přepočítat, v souladu s uvedenou standardní kalkulací, na konkrétní tržní kapitálovou strukturu analyzované a oceňované firmy nebo podniku. Tedy i firmy, pro kterou konkrétně kalkulujeme a tržně odvozujeme náklady vlastního kapitálu. V České republice, stejně jako v dalších zemích s dostatečně historickým a nerozvinutým kapitálovým a firemním trhem je častým příkladem, že analyzujeme a oceňujeme podnik a určujeme tržní diskontní míru a náklady kapitálu (v daném případě vlastního akciového kapitálu), pro něž není k dispozici dostatečně spolehlivá a věrohodná beta. Používají se tedy bety z nejbližších relevantních, rozvinutějších kapitálových trhů, případně korigované bety z amerických trhů, a nejsou-li k dispozici, pak je nutné bety jednotlivých trhů prostě zprůměrovat. Z osobní uživatelské zkušenosti mohu říci, že jde o postup, který je i u nás široce využíván a v některých případech je i objektivně jediným možným řešením. Odvětvové bety jsou k dispozici opět na užitečných webových stránkách profesora Damodarana, který je guru v oblasti oceňování, finančního a portfolio managementu, a to dnes nejenom pro americký trh. Americký trh z objektivních důvodů lze brát stále jako obecnou referenci, zvláště v těch případech, kdy nám nic jiného nezbývá. To platí i pro rizikovou prémii přirážku kapitálového trhu, která je, pro připomenutí, druhým členem součinu ve vzorci CAPM vyjadřující i tržní systematické, tj. nediverzifikovatelné riziko konkrétního referenčního kapitálového trhu. Tento součin se po zahrnutí risk free (sazby odvozené z výnosu do doby splatnosti relevantních státních cenných papírů), případně po úpravě i o tzv. separátní agregované rizikové přirážky, stává i tržním odhadem nebo výslednou kalkulací hledané relevantní tržní diskontní sazby představující náklady vlastního kapitálu. Jak uvidíme v navazujících článcích, právě tyto náklady jsou pak aplikovány, po zohlednění tržních nákladů dluhu cizího kapitálu, při výpočtu a odvození výsledné tržní hodnoty celkového kapitálu firmy/ /podniku, a to pomocí modifikovaného modelu CAPM použitého pro firmu a podnik. POUŽITÉ ZKRATKY: MA (management accounting) manažerské účetnictví a jím nastolované efektivní finanční a ekonomické řízení CM (corporate management) firemní, podnikové, případně organizační ekonomické a finanční řízení FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/

12 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING FM (financial management) finanční řízení (často v praxi postavené na datech a struktuře finančního účetnictví) WACC (weighted average cost of capital) použité jako diskontní odúročovací míra (r) vyjadřují alternativní náklady investovaného a zapojeného kapitálu IRR (internal rate of return) vnitřní výnosová míra investice, tj. diskontní sazba, při níž je čistá současná hodnota investice 0, v praxi se nazývá i tzv. vnitřním výnosovým procentem BCPP Burza cenných papírů Praha SPAD nejkvalitnější segment trhu burzy cenných papírů v Praze obchodující blue chips emise CAPM (capital assets pricing model) metoda určení diskontní sazby z údajů a chování aktivního a kvalitně analyticky pokrytého kapitálového trhu YTM (yield to maturity) výnos do splatnosti P/E (price earnings ratio) klíčový poměr ceny akcie k výdělkům na akcii EPS (earning per share) výnos na akcii DOPLŇKOVÉ ZDROJE A LITERATURA: 1) PETŘÍK, T. Ekonomické a finanční a řízení firmy Manažerské účetnictví v praxi I a II. Grada Publishing, 2005 a ) CIMA and ACCA lectures, study and terminology. 3) MAŘÍK, M. a kolektiv. Metody oceňování podniku. Ekopress, Ing. Tomáš Petřík Absolvoval VŠE v Praze, Fakultu národohospodářskou s finanční specializací (1994). Působil jako asistent auditora, daňový poradce, obchodní ředitel renomované auditorské firmy, jako finanční ředitel ve společnosti Expandia a CFO v obchodním zastoupení americké firmy Caterpillar S. A. Poté pracoval jako výkonný ředitel české výrobní a obchodní firmy v oblasti realit a stavebnictví, v české pobočce německé firmy ThyssenKrupp a ve společnosti Body International Brokers (člen burzy BCPP) jako ekonomický a finanční ředitel. V současnosti pracuje jako nezávislý manažerský a business konzultant. Zaměřuje se na oblast manažerského účetnictví, controlling a finanční řízení, moderní corporate management, aplikace systémů ekonomického řízení, včetně komplexního řízení nákladů firem (doplněné procesním pojetím a metodou ABC/ABM) a jejich začlenění do IT systémů, FIS a MIS atd. Navrhuje optimální organizační a manažerské struktury společností, korporátní a business strategie, systémy efektivní a interaktivní motivace a výkonnostního řízení, včetně relevantních KPI/KSI. Specializuje se i na související oceňování společností/businessu (firm and business valuation) a řízení jejich hodnoty a výkonnosti (value and performance management). Kontakt na autora: petrik.ing@mybox.cz, petrik.tom@gmail.com Tip na školení 1. VOX a. s. FINANČNÍ ANALÝZA VERSUS ÚČETNÍ ZÁVĚRKA KOMPLEXNĚ Termín: Kód: Cena: Kč (vč. 20 % DPH) /2 490 Kč bez DPH/ PŘEDNÁŠÍ: Ing. Lubomír Harna (auditor a účetní expert) Více informací na: tel , FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011

13 Quo vadis IFRS? Dana Kubíčková Proces tvorby mezinárodně uznávaných standardů účetního výkaznictví, které mají zajistit srovnatelnost dat finančních výkazů pro všechny uživatele, známé pod označením IAS/IFRS, resp. IFRS, se datuje od 60. let minulého století. Vytvářené standardy finančního výkaznictví mají nahradit dosud užívané způsoby účetního vykazování, které vznikaly a byly a jsou používány vždy v určitém národním ekonomickém prostředí. V tomto prostředí byly a dosud jsou obvykle velmi úzce vázány na právní úpravu ekonomických procesů která měla a stále si udržuje národní charakter odlišnou od právní úpravy ekonomických procesů v jiných zemích. Národní specifika jsou dále posilována tradicí a zvyklostmi v regulaci účetnictví, dosaženou úrovní ekonomiky, regionálními odlišnostmi aj. Tyto národní účetní systémy mají, především v evropském prostředí, většinou i těsnou vazbu na daňový systém, který má také výrazně národní charakter. Snahou je vytvořit celosvětově akceptovatelný systém standardů, který by tyto národní účetní systémy zastoupil. Do tvorby všeobecně akceptovatelných standardů vykazování zasahuje i vývoj ekonomických procesů samotných a jejich realizace v podniku jako základní organizační jednotce. Forma podniku a způsob zapojení kapitálu do procesů se mění, roste složitost a význam finančních procesů a vazeb, zvyšují se rizika spojená s činností podniků ad. To vše spolu s nepřetržitostí všech změn a jejich intenzitou klade na sjednocení způsobu vykazování nové nároky a přináší do tvorby jednotných standardů nové problémy, vyžaduje nové přístupy, a tedy širokou spolupráci všech zainteresovaných stran, nejen odborníků z účetní a finanční oblasti, ale široké obce uživatelů, tvůrců, regulátorů finančních trhů, daňových expertů, manažerů a také techniků a odborníků z oblasti informačních technologií a dalších, kteří mohou přispět k naplnění cílových očekávání, tj. zajišťovat srovnatelné, relevantní a spolehlivé informace. Tytéž důvody vedou i k potřebě neustálého revidování a zdokonalování standardů již používaných, včetně základních principů a východisek. Finanční krize a problémy dat poskytovaných finančními výkazy Nové podněty a otázky z oblasti zobrazování ekonomických procesů, ale i ověření stávajících a používaných způsobů vycházejících z existujících standardů přinesl krizový vývoj světové ekonomiky v posledních několika letech. Pozornost se obrátila především ke způsobu vykazování FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/

14 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING finančních nástrojů a s nimi spojených rizik a jejich měření a zapojení do finančních výkazů. Zároveň vzrostl význam způsobu výpovědi o pojistných smlouvách a s tím spojeného zajišťovacího účetnictví, které dosud nebylo důsledněji řešeno. Také v oblasti podnikových kombinací a konsolidace účetních výkazů za finanční skupiny se ukázala potřeba nového řešení a doplnění řešení dosud přijatých, stejně jako měření a uznávání výnosů, leasingových aktivit ad. Především však byla s novou intenzitou zdůrazněna potřeba sblížení účetních systémů, zvýšení účasti zainteresovaných stran na tvorbě účetních standardů i procesu jejich implementace. Těsnou souvislost krizového vývoje s oblastí finančního výkaznictví potvrdila opatření, která byla přijata v rámci deklarace představitelů G20 vydané v dubnu 2009 kposílení finančního systému. Tato deklarace zahrnovala soubor hlavních změn, které by instituce regulující finanční trhy, ratingové agentury a tvůrci účetních standardů měli respektovat pro stabilizaci finančních systémů a předcházení podobných krizových situací. Další činnost Mezinárodního výboru pro účetní standardy (IASB) v oblasti tvorby a zdokonalování standardů pak byla stanovena v souladu s těmito doporučeními: Březen 2009: IASB reviduje plán zahajovaných projektů a zařazuje dokončení IAS 39 týkající se klasifikace a měření finančních aktiv tak, aby byly využitelné pro finanční výkazy již za rok Červenec 2009: zveřejnění podmínek pro zpracování nového znění standardu o finančních nástrojích klasifikace a měření (aktiv i závazků), jehož první ze tří částí má vycházet z diskuse o této problematice, která proběhla v březnu 2008, a nahradit standard tak IAS 39. Listopad 2009: IASB vydává IFRS 9, nový standard nahrazující standard IAS 39. Květen 2010: FASB zahajuje projekt zaměřený na vykazování finančních nástrojů a jejich znehodnocení a na zajišťovací účetnictví. Říjen 2010: IASB vydává doplněk k IFRS 9 pro vykazování finančních závazků, který tak zakončuje první fázi reformy IAS 39. Prosinec 2010: IASB vydává výzvu ke zpracování a zdokonalení zajišťovacího účetnictví s předpokládaným zjednodušením pravidel vykazování této oblasti obsažených v IAS 39. Květen 2011: zveřejnění IFRS 10, 11, 12 zaměřených na konsolidaci účetních výkazů, společné dohody a podíly v jiných subjektech a jejich zveřejňování. Hlavní oblasti zájmu a plán činnosti IASB Mezinárodní výbor pro účetní standardy, který v čele procesu tvorby stojí a celý postup řídí, uspořádal na začátku července konferenci, na níž se mj. představil nově zvolený předseda IASB Hans Hoogervorst, který funkci se vší odpovědností převzal od sira Davida Tweedieho, působícího v této funkci předcházejících deset let. Cílem konference bylo informovat odbornou veřejnost o současném stavu tvorby účetních standardů a především představit hlavní směry činnosti IASB v nadcházejících letech. V činnosti IASB dochází v reakci na aktuální zkušenosti k dílčím změnám, z nichž asi nejvýznamnější je to, že plán činnosti IASB na nadcházející období, tj. nově zahajované projekty i revize stávajících řešení, bude předkládán k veřejné diskusi a připomínkám. Tvorba standardů je od 14 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011

15 počátku založena na diskusi široké odborné veřejnosti ve snaze zapojit do řešení maximum zkušeností a názorů. V současné době však IASB dává k diskusi nejen návrhy řešení jednotlivých standardů, ale i zařazení jejich tvorby do programu činnosti. Znamená to, že problémy vykazování, které mají být upraveny ve formě nově vytvářených standardů, budou posuzovány z pohledu naléhavosti jejich řešení a do plánu budou zařazeny ty oblasti a standardy, které budou všeobecně uznány jako nejzávažnější. Cílem je maximálně využít potenciál zkušeností z nejrůznějších sfér řízení ekonomických procesů a na druhé straně zaměřit pozornost, ale i síly a prostředky, na řešení těch problémů, které odpovídají aktuálním potřebám praxe a měly by mít prioritu. V červenci zveřejnil IASB svůj pracovní program a plán zahajovaných akcí na další tři roky na svých webových stránkách a zahájil tak veřejnou diskusi k jeho obsahu. Po dobu tří měsíců budou přijímány připomínky a náměty, podle nichž bude sestaven konečný program činnosti. Vlastní program konference a předmět jednání jednotlivých sekcí odrážely hlavní současné oblasti zájmu IASB: finanční nástroje (IFRS 9) pojistné smlouvy (připravovaný IFRS) konsolidace finančních výkazů (IFRS 10), společné dohody (IFRS 11), zveřejňování podílů v jiných subjektech (IFRS 12) oceňování v reálné hodnotě (implementace IFRS 13) závazky (IAS 37) obchodování s emisemi a emisními povolenkami prezentace finančních výkazů koncepční rámec implementace XBRL a vazba na IFRS QUO VADIS IFRS? Finanční nástroje a jejich vykazování Finanční nástroje představují oblast, která je nejvíce spojována s příčinami krizového vývoje v posledních letech. Jejich vykazování bylo dosud upraveno standardy IAS 32 a 39 přijatými v roce 2005, doplněnými v roce 2007 novým standardem IFRS 7 zaměřeným na zveřejňování údajů o finančních nástrojích. Finanční nástroj je v nich v obecné rovině definován jako smlouva, na základě které vzniká jedné účetní jednotce finanční aktivum a zároveň jiné účetní jednotce finanční závazek či kapitálový nástroj. Právě šíře tohoto vymezení byla již při jejich implementaci spolu s nejasnou klasifikací jednotlivých skupin nástrojů a způsobů jejich oceňování zdrojem nejednoznačností při jejich vykazování. A jak ukázal další vývoj, nebyla především uspokojivě řešena výpověď o rizicích s nimi spojených, stejně jako o ekonomickém prospěchu/ztrátě z nich plynoucích. V návaznosti na deklaraci představitelů G20 byl v listopadu 2009 publikován standard nový, IFRS 9 Finanční nástroje, který přinesl upřesnění požadavků na vykazování pouze finančních aktiv. I když IFRS 9 nahrazoval původní tři standardy, většina postupů vykazování finančních závazků byla převzata bez větších korekcí ze standardů původních, pouze s dílčími změnami ve využití reálné hodnoty pro vyjádření míry rizika s nimi spojené. Požadavky na vykazování finančních závazků byly upřesněny až v říjnu Práce na tomto projektu pokračují i v současnosti cílem je praktická využitelnost pro uživatele, ale i tvůrce finančních výkazů zjednodušením klasifikace a požadavků na měření (oceňování) finančních nástrojů. Podobný projekt zařadil do své činnosti i americký výbor pro účetní standardy (FASB) s cílem konvergence přijímaných řešení již v roce FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/

16 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING Projekt standardizace vykazování finančních nástrojů je tak možno rozčlenit na tři fáze: v první fázi byla řešena klasifikace a měření (oceňování), jejíž výsledek byl zveřejněn v listopadu 2009 a doplněn v říjnu roku Druhá fáze je zaměřena na oblast znehodnocení finančních aktiv a jeho vyjádření veřejná diskuse k této problematice proběhla od ledna do dubna 2011, ale pokračuje i nadále. Ve třetí fázi by měla být řešena problematika zajišťovacího účetnictví (hedge accounting) veřejná diskuse k této problematice probíhala od prosince 2010 do března 2011 a probíhá i nadále. V této souvislosti je řešena i problematika vykazování vzájemných pohledávek a závazků v netto hodnotě výzva k přípravě projektu byla publikována v prvním čtvrtletí roku 2011 a ukončena v dubnu Vykazování vzájemných pohledávek a závazků se lišilo v US GAAP a IFRS, což vedlo k významným rozdílům a snižovalo srovnatelnost dat, proto bylo hlavním zájmem najít společné řešení, resp. sblížit řešení v obou systémech. Pojistné smlouvy Problematika pojistných smluv je upravena ve standardu IFRS 4 zroku 2005, ale praxe ukázala, že řešení zde přijatá nejsou dostatečná a nevyhovují problémům, které přinesl další vývoj (práce na standardu IFRS 4 byly zahájeny v roce 1997). Pro řešení řady situací je proto nutno využívat úpravy obsažené v jiných standardech, které však nejsou určeny pro tuto, velmi specifickou problematiku. Nová diskuse k řešení pojistných smluv byla zahájena v roce 2007, předběžný návrh řešení byl předložen k veřejné diskusi v roce Vzhledem k rozsáhlosti celé problematiky se příprava návrhu znění nového standardu a jeho předložení k veřejné diskusi předpokládá až v závěru roku 2011 a příprava konečného znění pak, ve spolupráci s FASB, až v průběhu roku Platnost nového standardu se však nepředpokládá dříve než v roce Konsolidace finančních výkazů, společné podniky, podíly v jiných subjektech Problematice vykazování podnikových kombinací je dosud věnováno několik standardů: IAS 27 Konsolidovaná a individuální účetní závěrka, IAS 28 Investice do přidružených podniků, IAS 31 Účasti ve společných podnicích, popř. i IAS 24 Zveřejnění spřízněných stran. V roce 2011 byly publikovány nové standardy IFRS 10 Konsolidovaná účetní závěrka, IFRS 11 Společné podniky, IFRS 12 Zveřejnění spřízněných stran, IFRS 13 Oceňování reálnou hodnotou, které tuto problematiku řeší z jiného pohledu. Řada problémů však ani zde není zcela dořešena např. používání reálné hodnoty, vymezení investičních subjektů, vykazování v ovládaných jednotkách apod. Za tímto účelem bude na konci roku 2011 k veřejné diskusi předložen návrh řešení, který vyústí buď do nového standardu nebo do doplňku standardů již existujících (zejména standardu IFRS 10). Měření v reálné hodnotě (implementace IFRS 13) V květnu 2011 IASB vydal nový IFRS 13 Oceňování reálnou hodnotou, který nabývá účinnosti od Vymezení reálné hodnoty (fair value) jako způsobu oceňování nebyla dosud věnována systematická pozornost a určení způsobů jejího stanovení i oblastí jejího použití bylo součástí několika standardů. V tomto samostatném standardu je reálná hodnota vymezena spolu se základním stanovením rámce pro její užití a požadavků 16 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011

17 QUO VADIS IFRS? na zveřejnění informací o jejím uplatnění. IFRS 13 tak nestanovuje, kdy aktiva nebo závazky či vlastní kapitál mají být oceněny v reálné hodnotě, to ponechává nadále na jednotlivých standardech. Oceňování a požadavky na zveřejnění podle IFRS 13 se použijí pouze v případech, kdy jiný standard toto ocenění vyžaduje nebo umožňuje, ale dále neřeší. Ve standardu je reálná hodnota jednoznačně vymezena jako cena, která by byla dosažena při prodeji aktiva nebo úhradě závazku v běžné transakci mezi účastníky trhu k datu oceňování. To znamená, že je u této ceny předpokládána objektivizace trhem, že je uvažována běžná, nikoli likvidační cena a že jde o konečnou cenu. Vymezení reálné hodnoty se v jednotlivých dílčích standardech liší, a proto je dalším úkolem sjednotit je apromítnout i do formulací v jednotlivých standardech. Problémem však zůstává stanovení reálné hodnoty v případech neexistence tržního prostředí a nemožnosti tržní objektivizace hodnoty. Neřešena je i různá váha, kterou mohou přisuzovat účastníci trhu jednotlivým charakteristikám aktiv či závazků, a tedy i jiná reálná hodnota dosahovaná u různých účastníků trhu (ačkoliv ve většině případů jde o hodnotu, kterou i sama vykazující jednotka předpokládá). Tyto a další problémy zůstávají i v novém standardu neřešeny, resp. jsou vyvolány jeho praktickou aplikací a bude na ně třeba reagovat v dalších úpravách. Závazky V souvislosti s řešením problémů ve vykazování finančních nástrojů se v plné šíři odhalilo nepříliš důsledné řešení problematiky vykazování závazků jako prvku účetních výkazů. Řešení, které je obsahem standardu IAS 37 Rezervy, podmíněná aktiva a podmíněné závazky z roku 1999, je primárně zaměřeno na jinou problematiku než na vykazování závazků. Vykazování jiných než podmíněných závazků je řešeno v souvislosti s vykazováním jiných oblastí v jednotlivých standardech. Zároveň se ukázalo, že některé závazky a jejich vykazování nejsou upraveny v žádném z již platných standardů (např. závazky z nevýhodných smluv, z vyřazovaných aktiv, právní závazky aj.). To vše je základem úvah o revizi IAS 37, resp. o vytvoření nového standardu věnovaného samostatně problematice závazků, jejich rozpoznání, identifikaci, klasifikaci, oceňování. Hlavní změny v IAS 37 by měly být směrovány k přesnějšímu vymezení kritérií pro identifikaci závazku, k přesnějšímu vymezení a sjednocení požadavků na oceňování závazků i postupů pro stanovení ceny. Tyto problémy jsou řešeny již od roku 2005, kdy byl publikován návrh na dodatek k IAS 37. V roce 2010 byl předložen k diskusi návrh na oceňování závazků a připomínky k němu jsou v současné době zpracovávány. V roce 2012 se pak předpokládá předložení návrhu samostatného standardu věnovaného této problematice. Obchodování s emisemi a emisními povolenkami Tato oblast je relativně specifickou, vyvolanou současnou formou řešení problematiky emisí, resp. v širším pohledu ochrany životního prostředí. Její účetní zachycení předpokládá vyřešit řadu otázek spojených s vymezením místa této problematiky v celkové výpovědi o finanční situaci firmy, jako např. zda je možné povolenky na emise považovat za aktiva, jaké závazky je třeba s nimi identifikovat, jak je oceňovat apod. Projekt standardu k této problematice je však teprve v počátcích, dosud nebyl vytvořen dokument, který by FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/

18 MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING mohl být předložen k úvodní diskusi. Ale diskuse k této problematice probíhá a některá dílčí rozhodnutí byla již formulována v roce 2010 a budou základem pro další postup. Prezentace finančních výkazů V souvislosti se srovnatelností finančních výkazů jako primárním cílem systému IFRS byla při jejich praktické aplikaci zjištěna řada nesrovnalostí. Týkaly se zejména nedostatečné reálné srovnatelnosti dat ve finančních výkazech jak po obsahové, tak po formální stránce, nedostatečné vnitřní propojenosti dat, nedostatečného a nejednotného členění. To vedlo k záměru vytvořit nový, souhrnný standard, který bude upravovat uspořádání a prezentaci informací přímo ve finančních výkazech. Klíčovými prvky zde jsou např. požadavek na oddělené vykazování operační, investiční, finanční, daňové oblasti a oblasti ukončovaných činností ve všech finančních výkazech, požadavek podrobnějšího členění dat podle funkcí, podstaty a oceňovací báze nebo takové uspořádání a členění rozvahových položek, které by umožnilo podrobnější analýzu jejich změn. Diskusní materiál k tomuto problému byl publikován v říjnu 2008, v roce 2010 byl vydán předběžný návrh řešení. Konzultace k návrhu a výsledky jeho ověření spolu s návrhy na úpravy se předpokládají na podzim roku Koncepční rámec Nové pohledy, otázky a problémy, které současný vývoj přinesl do oblasti informací o finanční situaci podniků a tím i do tvorby IFRS, zasáhly nejen způsoby vykazování jednotlivých stránek podnikového procesu, ale dotkly se některých základních postulátů a obecných východisek, které jsou obsaženy v koncepčním rámci a které plní úlohu jednotícího základu pro řešení formulovaná jednotlivými standardy. Otevřely např. otázku obecného cíle, k němuž mají informace finančních výkazů sloužit, nebo otázku, zda vymezení jednotlivých prvků účetních výkazů je dostatečné, odpovídající současnému vývoji. Byly také vysloveny pochybnosti o správnosti směrování vykazovaných dat k predikci budoucího vývoje, nikoli na současný stav finanční situace, otázky vyvstaly i u vymezení uživatelů finančních dat apod. Na tyto a další otázky reagoval IASB vydáním materiálů určených k odborné diskusi k jednotlivým problémovým okruhům: k cíli finančního výkaznictví zveřejněn v říjnu 2010, k vymezení vykazující jednotky březen Diskuse k formulaci závěrů z nich se předpokládá na konci roku 2011 avroce V následujícím období budou předmětem diskuse i další oblasti: oblast oceňování, oblast pojetí a vymezení prvků účetních výkazů ad. XBRL a systém finančního výkaznictví IFRS Důležitou součástí tvorby jednotného systému finančního výkaznictví je vytváření jednotné formy dat pro jejich elektronické zpracování označované jako XBRL (extensible Business Reporting Language). Jde o jazyk pro elektronickou komunikaci, který zajistí jednotnou formu dat a umožní jejich přenos a další zpracování za vyšší celky. Jeho tvorba je spojena s řadou dílčích problémů a otázek, týkajících se nejen formy, ale také klasifikace a struktury dat, určení jejich významu a vzájemných vztahů a hierarchie, zajištění jejich jednotného obsahu a přípravy, včetně dalších aktivit spojených s jeho praktickou aplikací, jako překladu do různých jazyků apod. 18 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011

19 QUO VADIS IFRS? V červnu 2011 předložil IASB k veřejné diskusi návrh znění nového standardu IFRS Taxonomie: koncept praktické aplikace, v němž řešení odrážejí principy a postupy charakteristické pro systém IFRS a zároveň se snaží vyhovět požadavkům systému XBRL. Řešení dalších oblastí Vývoj posledních několika let zvýšil naléhavost řešení i dalších oblastí, např. leasingy a jejich vykazování, vykazování výnosů, oblast dohledu nad finančními trhy a nad informacemi, které průběh procesů v nich ovlivňují. Objevily se i další otázky, které finanční vykazování daleko přesahují. Důležitým kritériem, které provází zahajování a navrhovaná řešení jednotlivých standardů, je snaha o sblížení přijímaných řešení s řešeními navrhovanými či přijatými v systému US GAAP tak, jak odpovídá vývoji požadavků na světových finančních trzích. Tyto změny se dotkly nejen dílčích řešení v jednotlivých standardech, ale vyžádaly si i inovace v systému činnosti IASB, což se odrazilo mj. i v procesu plánování jeho činnosti tak, že budou do plánu zařazovány ty, které jsou z hlediska praxe nejnaléhavější. Závěr Finanční výkazy jako zdroj informací o finanční situaci a výkonnosti podniků jsou důležitým nástrojem nejen pro rozhodování investorů, vlastníků či manažerů podniků. Ve stále více se globalizující ekonomice a celé společnosti se stávají důležitým nástrojem pro měření a hodnocení objektivní efektivnosti ekonomických procesů a stability celého ekonomického prostředí. Zajištění kvalitních, spolehlivých asrovnatelných informací se stává nutnou podmínkou efektivního využívání disponibilních zdrojů nejen v rámci jednoho podniku, ale i v rozměru celé společnosti. Systém IFRS jako nástroj k tomu může významně přispět. LITERATURA: 1) DVOŘÁKOVÁ, D. Finanční účetnictví a výkaznictví dle IAS/IFRS. 2. dopl. a aktual. vyd. Brno: Computer Press ISBN ) MLÁDKOVÁ, E. a kol. Finanční účetnictví a výkaznictví. 1. vyd. Praha: ASPI ISBN ) 4) materiály konference IFRS Conference: Zürich 2011 Conference Documentation Ing. Dana Kubíčková, CSc. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. V současné době působí na Vysoké škole finanční a správní, na katedře podnikové ekonomiky, jako zástupce vedoucího katedry a vedoucí sekce účetnictví. Přednáší, vede odborné semináře a cvičení, je garantem několika předmětů. Jejím odborným zájmem je oblast účetnictví a finančního výkaznictví v podmínkách mezinárodní standardizace účetnictví a oblast hodnocení výkonnosti firem. Je autorkou a spoluautorkou studijních textů, odborných článků a publikací, spolupracuje s řadou institucí z oblasti vzdělávání a praxe. FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/

20 Vymezení ovládání podle nového IFRS 10 (I) Vladimír Zelenka, Marie Zelenková V předchozích číslech našeho časopisu bylo stručně vysvětleno pojetí rozhodujícího vlivu (ovládání, kontroly) v duchu stávajícího znění standardu IAS 27 Konsolidovaná a separátní účetní závěrka. Toto pojetí bude účetními jednotkami aplikováno do doby, než nabude povinné účinnosti nový standard IFRS 10 Konsolidovaná účetní závěrka, tj. pro účetní závěrky za období počínající 1. lednem Dřívější aplikace IFRS 10 je však povolena. Pojetím ovládání se však vedle IAS 27 v současnosti zabývá i interpretace SIC-12 Jednotky pro zvláštní účely, která je, jak z názvu interpretace vyplývá, aplikována pro tzv. jednotky pro zvláštní účely (special purpose entities, SPE). Tato interpretace je ale založena na jiném přístupu ovládání ( risk and rewards model) než IAS 27. Nový standard IFRS 10 Za výhodu nového IFRS 10 jeho tvůrci považují právě skutečnost, že nadále bude platit jen jeden přístup ovládání pro všechny typy účetních jednotek, tedy i pro SPE. Stávající IAS 27 vymezuje kvalitativně ovládání jako moc ovládat finanční a provozní politiky jiné jednotky. Za výchozí kvantitativní kritérium stanovuje většinu hlasovacích práv a uvádí přesně vymezený výčet okolností, které vyvracejí předpoklad většiny hlasovacích práv. Jde o pojetí, u něhož striktně daná pravidla standardu jednoznačně vedou k identifikaci nebo neidentifikaci ovládání. Namísto toho IFRS 10 vychází spíše z individuálních posuzování komplikovanějších vztahů při dodržení poměrně komplikovaných rámcových pravidel. Pravidla nového IFRS 10 však nepovedou k tomu, že by se při jeho použití zásadním způsobem měly lišit konsolidační celky oproti tomu, jak byly vymezeny podle stávajícího IAS 27. Přesto však v některých situacích může dojít k odlišnostem. V další části našeho článku a v následujících článcích se budeme podrobněji věnovat právě problematice vymezení a identifikace ovládání (kontroly, rozhodujícího vlivu). Co se týče vlastní aplikace konsolidačních metod, nepřináší IFRS 10 významnější změny. Znamená to, že v souvislosti s jeho účinností nedojde ke změnám ve způsobu konsolidování pomocí plné konsolidační metody. Vymezení ovládání (kontroly) IFRS 10 stanoví, že investor ovládá jednotku, do níž bylo investováno, pokud je vystaven účinku práv na proměnlivé výnosy 20 FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 10/2011