Vysoká škola ekonomická v Praze

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Statisticko-pojistné inženýrství Diplomant: Vedoucí diplomové práce: Aneta Exlerová Ing. Jaroslav Sixta, Ph.D. DROGOVÁ PROBLEMATIKA Z HLEDISKA EKONOMIKY ČR školní rok 2012/2013

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala. V Praze dne 13. května podpis

3 Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala panu Ing. Jaroslavu Sixtovi, Ph.D. za vedení diplomové práce. Velké poděkování patří mé rodině za psychickou podporu při psaní diplomové práce a celého studia. Zvláštní poděkování patří také pánům Horynovi a Gregorovi, kteří mi ochotně objasnili drogovou problematiku. Nesmím zapomenout poděkovat ani studentům, kteří ochotně vyplnili dotazníky k mé diplomové práci a kompetentním osobám k umožnění přístupu do škol.

4 Abstrakt Předmětem diplomové práce Drogová problematika z hlediska ekonomiky České republiky je poskytnout ucelený pohled na drogovou problematiku nejen z hlediska ekonomiky, což je prezentováno měsíčními výdaji studentů středních škol, náklady na výrobu pervitinu, náklady na léčbu toxikomanů, výdaji na celkové spotřebované množství jednotlivých typů ilegálních drog a zachycením obchodu s drogami do národních účtů, ale i z pohledu problematiky populace, v tomto případě populace České republiky, včetně popisu jednotlivých typů ilegálních drog a drogového vývoje v České republice. Klíčová slova: ilegální drogy, uživatelé drog v České republice, protidrogová politika České republiky, náklady na léčbu toxikomana, náklady prodejců drog Abstract The subject of this dissertation "Drug problems in terms of economy of the Czech Republic" is to provide a comprehensive view of the drug problematic not only in terms of the economy, which is presented through monthly expenditures of secondary school students, the cost of manufacturing of methamphetamine, drug abuse treatment costs, expenses for the total consumption of each type of illegal drugs and the capture of drug trafficking in the national accounts, but also in view of the problematic of population, in this case the population of the Czech Republic, inclusive of a description of different types of illegal drugs and drug development in the Czech Republic. Key words: illegal drugs, drug users in the Czech Republic, Drug policy of the Czech Republic, treatment costs of drug addict, costs of drug dealers

5 Obsah Úvod Typy drog Konopné drogy Marihuana Hašiš Stimulancia Pervitin Kokain Halucinogeny LSD Houby Taneční drogy Extáze Opiáty Heroin Toxikologické vyšetření drog Situace v České republice Vývoj drog v České republice Protidrogová politika v České republice Česká republika v číslech Uživatelé drog Léčba uživatelů drog Drogová trestná činnost a zajištěné množství drog Drogy z pohledu ekonomiky Náklady na drogy Náklady prodejců drog Analýza výdajů krajů na protidrogovou politiku Náklady na léčbu toxikomana Drogy na středních školách v Praze Způsob zjišťování Vyhodnocení dotazníků Vyhodnocení jednotlivých otázek Shrnutí výsledků Zhodnocení drogového trhu v České republice Závěr Seznam použité literatury... 81

6 Seznam tabulek a obrázků Seznam tabulek Seznam obrázků Přílohy... 88

7 Úvod Drogová problematika zužuje celý svět a ani Česká republika není výjimkou. Z hlediska ekonomiky drogový trh představuje trh s obrovskými zisky. Jedná se o trh, kde podle Organizace spojených národů zisky z obchodu s drogami představují zhruba 410 miliard USD (cca miliard Kč) a představuje vedle obchodu s ropou a zbraněmi jedno z nejvýnosnějších průmyslových odvětví. Hlavním cílem této práce je popsat drogovou problematiku v České republice a přiblížit situaci na drogovém trhu z hlediska ekonomiky České republiky včetně údajů o vývoji uživatelů a jejich léčbě. Dále si práce klade za cíl popsat náklady výrobců drog z hlediska výroby pervitinu a posoudit výdaje studentů středních škol na ilegální drogy. Práce se zabývá především ilegálními drogami, tzn. bez alkoholu, tabáku, léků a těkavých látek. Práce je členěna do 5-ti kapitol. První kapitola je zaměřena na terminologii, popisuje jednotlivé typy ilegálních drog a jejich toxikologické vyšetření. Druhá kapitola se zabývá situací v České republice z hlediska vývoje drog v České republice, vývoje protidrogové politiky v České republice a obsahuje údaje o uživatelích drog, léčbě uživatelů drog a drogové trestné činnosti včetně zajištěného množství jednotlivých typů ilegálních drog. Tato kapitola byla do práce zařazena pro ucelení představy, že drogový trh není jen trh z obrovskými zisky, jak dále popisují následující kapitoly, ale jedná se i o problematiku společnosti. Mnoho osob bojuje s drogovou závislost, mnoho osob každoročně na předávkování drogami umírá. Třetí kapitola je věnována nákladům na drogy, a to zejména nákladům na výrobu pervitinu, nákladům na léčbu toxikomanů a analyzuje výdaje krajů na protidrogovou politiku. Čtvrtá kapitola je zaměřena na středoškolské studenty 3. ročníků, u kterých probíhalo dotazníkové šetření, a obsahuje vyhodnocení jednotlivých otázek včetně celkového shrnutí zjištěných výsledků. Zaměřuje se zejména na zhodnocení výdajů respondentů na jednotlivé typy ilegálních drog. V poslední páté kapitole je pozornost věnována zhodnocení drogového trhu v České republice, tedy zhodnocení hlavních bodů práce z hlediska ekonomiky České republiky včetně odhadu finančních prostředků studentů středních škol podle 7

8 jednotlivých typů středních škol a zachycení obchodu s drogami v národních účtech České republiky. 8

9 1 Typy drog Cílem této kapitoly je popsat jednotlivé typy a druhy drog včetně jejich stručné historie, účincích a rizicích při dlouhodobém a pravidelném užívání. Drogy jsou: Ilegální, nezákonné, státem nepodporované omamné nebo psychotropní látky (OPL). Jejich explicitní seznam je v českých podmínkách definován zákonem č. 167/1998 Sbírky o návykových látkách. ([19], s. 14). [12] definuje drogu jako látku, ať už přírodní či syntetickou, která: má tzv. psychotropní účinek, tj. nějakým způsobem ovlivňuje naše prožívání reality, neboli působí na psychiku, může vyvolávat závislost. Dále uvádí, že v současné době jsou za drogy označovány zejména látky, které kromě těchto dvou požadavků jsou naší společností zákonem zakázány. Existuje celá řada třídění drog, mezi nejznámější dělení patří dělení drog na tzv. měkké a tvrdé. Mezi měkké drogy patří káva, tabákové výrobky, produkty konopí a alkohol. Mezi tvrdé se řadí ty drogy, u nichž je vznik závislosti vysoký. Jelikož je však toto dělení založené na míře rizika vzniku závislosti, je tento způsob dělení nepřesný. Vhodnější a srozumitelnější je dělení na drogy s akceptovatelným rizikem, přijatelným rizikem a na skupinu s nepřijatelným rizikem, který se používá v Holandsku. [12] Dále jsou drogy označovány za legální a ilegální. Mezi legální drogy patří alkohol, tabák, těkavé látky a léky. Skupině ilegálních drog a jejich toxikologickému vyšetření se budu podrobněji věnovat v následujících podkapitolách. 1.1 Konopné drogy Konopné drogy patří mezi nejvíce rozšířené ilegální drogy v České republice i ve světě. Jejich hlavní účinná látka je THC (Tetrahydrocannabinol), která je krát účinnější nežli alkohol. Mezi nejužívanější konopné drogy patří marihuana a hašiš. [3] Marihuana je usušené květenství konopí a horní lístky konopí, oproti tomu hašiš je konopná pryskyřice. Hlavním rozdílem mezi marihuanou a hašišem je obsah 9

10 aktivních látek, kterých u hašiše může být až 40 %, u marihuany z českého trhu okolo 2-8 % a ze zahraničí 6 14 %. [32] Marihuana První zmínky o marihuaně (konopí) pochází z asyrské kamenné desky ze 7. století před naším letopočtem. Čínský lékařský text datovaný kolem roku před naším letopočtem se o ní zmiňuje jako o rostlinném léku. Konopí získané z rostlin s velmi nízkým nebo žádným obsahem psychoaktivních látek se využívalo k výrobě mnoha produktů jako například látek, rybářských sítí, pytlů a olejů. Marihuana jako droga se začala užívat ve 20. letech minulého století v USA především mezi lidmi žijícími na okraji společnosti. [14] Kromě pojmu droga je marihuana také spojována s jejími léčebnými účinky, a proto je vytvářen tlak na její legalizaci. K vešel v České republice v platnost zákon, který povoluje držení marihuany do 15-ti g v sušině. Od dubna roku 2013 bude ze zákona v České republice legální používat konopné výrobky (lékárensky, tj. chemicky zpracované) pro léčebné účely dovážené ze zahraničí. Nebudou však hrazeny zdravotními pojišťovnami, což může zapříčinit horší finanční dostupnost široké veřejnosti. [33] Ke kladným účinkům marihuany lze přičíst, že působí jako analgetikum, utišuje zvonění v uších, zvyšuje chuť k jídlu, omezuje pocit nevolnosti a zvracení, zklidňuje žaludek a trávicí ústrojí, využívá se jako afrodiziakum a na podporu potence, snižuje bolest kloubů. [4] [4] uvádí využití marihuany mimo jiné na léčbu: AIDS, protože zmírňuje vedlejší účinky chemoterapie, pomáhá proti bolesti, nevolnostem, nespavosti, depresím, nechutenství, celkovému chřadnutí a podporuje imunitní systém, anorexie, artrózy, protože snižuje bolest a zároveň působí protizánětlivě, deprese tím, že člověka povzbuzuje, stabilizuje náladu a pomáhá motivovat k aktivitě, 10

11 drogové závislosti, kde působí jako drogová substituce a zmírňuje abstinenční příznaky, křečí, protože uvolňuje svaly a zmírňuje křeče, migrény, očí, kde léčí únavu očí, glaukom (neboli zelený zákal), bolest hlavy vznikající od očí, Parkinsonovy choroby, rakoviny, kde může zmenšit velikost nádoru, roztroušené sklerózy. Marihuana se nejčastěji kouří v dýmce či ubalená v cigaretovém papírku, a to jak s příměsí tabáku, tak i bez. Slangově se tento způsob nazývá "joint", "brko" či "špek". [6] uvádí: Vykouřením jednoho konopného jointu se do plic dostává asi čtyřikrát víc dehtu než po jedné tabákové cigaretě. Kromě kouření se marihuana také konzumuje v jídle, a to nejčastěji v koláčcích. U konzumace marihuany v jídle je však nebezpečí předávkování, protože droga nezačne působit ihned po konzumaci, ale až za nějaký čas. Účinky marihuany se u kouření dostaví za několik minut a mohou trvat v rozmezí jedné až tří hodin. Mezi hlavní účinky patří sucho v ústech, pocit chladu a hlad. Člověk má pocit, jakoby se zastavil čas, a každý okamžik se mu zdá jako dlouhá doba, pociťuje příjemnou náladu nezřídka doprovázenou smíchem a lehkou euforii. Ovšem tyto stavy velmi závisí na celkovém rozpoložení, takže pokud si člověk dá jointa ve stavu, kdy se necítí psychicky příliš dobře nebo je v prostředí lidí, ve kterém se necítí dobře, mohou se dostavit účinky opačné, jako je agrese či deprese nebo panické či úzkostné stavy. [32] Pravidelné kouření marihuany v průběhu let vede ke zhoršení chorob dýchacích cest a způsobení rakoviny plic a horních partií dýchacích cest, protože marihuanový kouř obsahuje vysoké koncentrace karcinogenního dehtu a dalších jedů. Dále se prokázalo, že kouření marihuany oslabuje schopnost plic vzdorovat infekcím. Pravidelné a intenzivní kouření marihuany může snížit hladinu estrogenu a testosteronu v těle, v jehož důsledku dochází ke zmenšení počtu spermií a zkrácení menstruačního cyklu. U těhotných žen, které v průběhu těhotenství pravidelně a často užívají marihuanu, se zvyšuje riziko předčasných porodů. [14] 11

12 Konopí je nejspíše nejrozšířenější psychotropní droga, jejíž užívání a pěstování se rozmohlo po celém světě. Mezi hlavní producenty konopí pro Evropu patří Blízký a Střední východ, severní Afrika, jihovýchodní Asie a Střední Amerika. [11] V České republice se konopí ilegálně pěstuje téměř ve všech oblastech. Nejvíce se vyskytuje na severní a jižní Moravě, kde je i nejkvalitnější, dále v oblastech severních, východních a jižních Čech a v Praze. [11] Za zmínku rozhodně ještě stojí, že u konopných drog zatím nebyl popsán případ předávkování s následkem smrti. [32] Průměrná cena za gram marihuany za rok 2011 podle studie Národního monitorovacího střediska byla v České republice kolem 190 Kč Hašiš Hašiš je získáván z konopné pryskyřice a následně je hněten do formy kvádrů, tablet, koulí nebo kostek. Tato pryskyřice před vyschnutím bývá balena do listů nebo celofánů a po vyschnutí má tendenci se drolit. [11] Nejčastějším způsobem kouření hašiše je jeho smíchání s tabákem, dále se dá konzumovat s jídlem nebo bývá namíchán v nápojích. V kombinaci s alkoholem se z něj vyrábí hašišová kořalka. Hašiš je možné užít i ve formě hašišového oleje, který obsahuje asi 20 % THC a pro dosažení psychoaktivního efektu stačí 1-2 kapky smíchané s cigaretovým tabákem nebo nakapané na cigaretový filtr. [11] Jeho účinky a rizika vyplývající z pravidelného užívání jsou stejné jako v případě marihuany. Mezi největší producenty hašiše patří Afganistán, Pákistán a Maroko, v těchto zemích se výroba pohybuje kolem tun. [11] Průměrná cena za gram hašiše se podle nejnovější studie Národního monitorovacího střediska za rok 2011 v České republice pohybovala kolem 220 Kč. 1.2 Stimulancia Mezi ilegální stimulancia patří kokainové drogy, amfetaminy a pervitin. Jejich hlavním účinkem je ovlivňování centrální nervové soustavy, vyvolávání pocitů pohody, síly, energie a sebevědomí, snižování chuti k jídlu a oddalování únavy a spánek. 12

13 1.2.1 Pervitin Pervitin je další velmi užívanou drogou v České republice, která se zde i vyrábí, a je užíván u více než poloviny osob, které se léčí ze závislosti na drogách v České republice. Hlavní účinnou složkou pervitinu je metamfetamin, což je derivát amfetaminu (syntetická stimulační látka, která působí na centrální nervový systém podobně jako tělu vlastní adrenalin, který vyvolává vybuzení a mobilizaci energie). Metamfetamin se poprvé objevil v Japonsku v roce 1919 a během druhé světové války jej užívali vojáci pro překonání únavy včetně Hitlera, který metamfetamin užíval injekčně každý den. Během 60. let byly přípravky s amfetaminem často vydávány na lékařský předpis, ale roku 1959 byly tyto přípravky vyškrtnuty ze seznamu léčiv kvůli špatným vedlejším účinkům. Po tomto roce tedy začínají počátky jeho ilegální výroby, která se rozmáhala zejména mezi motorkářskými gangy. [14] Uživatelům pervitinu v České republice se podařilo vyvinout jeho výrobu v podmínkách domácích laboratoří. [11] Jeho použití je především formou vpichu (neboli injekčně). To může v mnoha případech dotyčného připravit i o život, neboť při použití již dříve použité jehly nezřídka dochází k přenosu nemocí jako je HIV či žloutenka. Rovněž se zvyšuje riziko smrtelné embolie (ucpání mozkové, srdeční, plicní či ledvinné žíly sraženou krví) a tito uživatelé mají poškozené cévy a kožní vředy. Další způsob užití je tzv. šňupání. [14] Účinky pervitinu po vpíchnutí do žíly se dostaví bezprostředně a uživatel zažívá intenzivní překotné myšlení, které trvá pouze několik málo minut a je popisováno jako velmi příjemné. V případě šňupnutí je pociťována euforie, která se dostaví v době mezi třemi až pěti minutami. Tolerance (neboli snášenlivost označující schopnost organismu snášet určité látky a projevující se jako snižující účinek stejného množství látky) k metamfetaminu se projevuje již po několika minutách, příjemné pocity se vytrácejí ještě před poklesem hladiny drogy v krvi, a proto se uživatelé snaží tento pocit udržet tím, že drogu stále doplňují, užívají stále a častěji větší množství drogy nebo změní způsob užívání. V konečné fázi si uživatelé vpichují každé dvě až tři hodiny až gram drogy. [14] Metamfetamin způsobuje celou řadu zdravotních rizik. Zejména zrychlený srdeční tep, nepravidelný tep, zvýšený krevní tlak a nevratné poškození malých mozkových cév 13

14 způsobujících mrtvici. V případě předávkování nastává zvýšená tělesná teplota a křeče. Dlouhodobí uživatelé mohou být agresivní, trpět úzkostmi, zmateností a nespavostí. Nezřídka se objevuje paranoi, která může vyústit vražednými nebo sebevražednými myšlenkami. Dlouhodobé užívání pervitinu provází i sluchové halucinace, výkyvy nálad a přeludy. Tyto příznaky u dlouhodobých uživatelů mohou přetrvávat i celé měsíce či roky po skončení užívání drogy. [14] Pervitin představuje veliké riziko především z toho důvodu, že člověk nikdy neví, kolik drogy a jakou kvalitu si v dané dávce koupil. [39] Česká republika je největším ilegálním producentem pervitinu v Evropě a jsou zde ročně odhalovány stovky varen. [35] Podle Národního monitorovacího střediska v roce 2011 se průměrná cena v České republice za gram pervitinu pohybovala kolem Kč Kokain Představuje drogu, která se vyskytuje v přírodě a vyrábí se z listů keře koky, která pochází z horských oblastní Jižní Ameriky. Lékařské využití kokainu je u lokální anestezie především u zákroků v nose a hrdle. [14] Historie kokainu sahá až do roku před naším letopočtem, kdy jihoameričtí domorodci žvýkali listy koky jako pomoc při práci, protože kokain v listech snižuje únavu a potlačuje pocit hladu. Kolem poloviny 19. století byl kokain z listů z koky izolován a využíván jako hlavní součást léků ke zmírnění vysokých horeček, astmatu a dalších nemocí. Roku 1914 přišel převrat k přístupu ke kokainu a stala se z něj sledovaná ilegální droga. [14] Kokain byl do roku 1903 také hlavní budivou složkou Coca-Coly a poté byl nahrazen kofeinem (legální stimulancia). Pro svou specifickou chuť najdeme i nadále ve složení Coca-Coly kokový extrakt, ale zbavený stimulačních látek. [31] Nejčastější způsob užívání kokainu je šňupání (cca mg). Někdy se také z kokainu připravuje roztok, který se následně aplikuje injekčně nebo se kokain upravuje na tzv. crack", který se kouří nejčastěji v dýmkách, skleněných trubicích či se smíchá s tabákem nebo marihuanou v jointu. O cracku se tvrdí, že na něj vzniká silná návykovost. [14] 14

15 Kokain zlepšuje náladu, potlačuje únavu, bolest a pocit hladu a zlepšuje psychické procesy a pocit větší fyzické síly. Lidé závislí na kokainu si většinou myslí, že se chovají lépe a jsou často velice výřeční. [14] Uživatelé mají často příznaky těžkého nachlazení, rýmy, zánětu nosní dutiny a celkové podráždění horních dýchacích cest. U kouření cracku se objevuje chronický kašel, sípavý dech a částečná ztráta hlasu. Větší množství dávek opakovaných v krátkém časovém intervalu může vést k pocitům úzkosti a paniky. Kombinace kokainu s jinými drogami může vyvolat nepředvídatelné účinky. Mezi nejvíce nebezpečnou kombinaci patří kombinace kokainu a heroinu (slangově "speedball") vpíchnutá do žíly, která sice zvyšuje euforii, ale má za následek veliký počet předávkování s následkem smrti. [14] Nejvýznamnějšími zeměmi, které pěstují koku, jsou Peru, Bolívie, Kolumbie a Ekvádor. [11] V České republice je kokain spíše okrajovou drogou pro její vysokou cenu, ale v poslední době je pozorován nárůst jeho užívání. [7] Podle Národního monitorovacího střediska v roce 2011 byla průměrná cena v České republice za gram kokainu Kč. 1.3 Halucinogeny Mezi halucinogeny patří velká řada různých látek, ale v České republice je asi nejznámější droga zvaná LSD (derivát kyseliny lysergové) a lysohlávky, které patří mezi obecně nazývanou skupinu "houby" LSD LSD je droga původně získávaná ze sklerotika parazitické houby paličkovice nachové (námele), která roste v přírodě v travinách a obilninách. Poprvé se objevila v roce 1938 v Ženevě při pokusech o získání nových terapeutických drog z námele. Na základě těchto pokusů se za pár let o tuto drogu začala zajímat americká armáda a rozvědka s vidinou, že by droga mohla oslabit celou armádu nebojovou cestou, ale někteří vojáci po požití drogy spáchali sebevraždu, protože uvěřili, že zešíleli. Proto byly tyto testy v 60. letech zakázány. Poté následovalo období, kdy psychologové Timothy Learyh a Richard Alpert přisuzovali LSD vlastnost otevření mysli novým 15

16 zkušenostem a uvědomění si sebe sama. Tím se LSD dostalo na veřejnost mezi studenty, umělce, hudebníky a intelektuály a myšlenka psychologů se rychle uchytila. Tento přístup se později zvrhl a z LSD se stala další pouliční droga. Během 70. let se s úpadkem hippies zájem o tuto drogu snížil, avšak v 90. letech přišla disco kultura a s ním spojená vlna zájmu o LSD. [14] LSD se užívá perorálně, na českém trhu se nejčastěji objevuje ve formě tzv. "tripů", což jsou malé papírové čtverečky s potiskem různých symbolů napuštěné roztokem obsahujícím LSD. [34] Jedná se o velmi silnou drogu, u které stačí k vyvolání účinku velmi malé množství (cca 25 mikrogramů). Průměrně se však v jedné dávce vyskytuje 100 až 150 mikrogramů drogy. Jeho účinky závisí na uživatelovo očekávání a situaci, při které LSD užil. Uživatelé často popisují, že pozorují zrakové efekty, deformaci sluchového vjemu a vnímání prostoru a času a též většinou vnímají, že nejde o skutečnost. Emociální vnímání se liší, ale uživatelé často pociťují zvýšené sebeuvědomění a mystické nebo extatické prožitky (stav v případě požití extáze). Nepříjemné prožitky jako je deprese, závrať, dezorientace apod. jsou spíše u uživatelů trpících úzkostmi či labilních uživatelů. Uživatel může pociťovat během jediného tripu příjemné i nepříjemné pocity. U LSD nejsou známa žádná tělesná nebezpečí, která by se dala připsat pouze jeho dlouhodobému užívání. [14] Podle údajů na wikipedii neexistuje žádný drogový test, který by odhalil požití LSD, k jeho stanovení se používají náročnější (a dražší) analytické metody. Podle Národního monitorovacího střediska se dávka LSD v roce 2011 v České republice průměrně dala koupit za 200 Kč Houby Mezi houby se řadí více než 20 druhů hub, které v sobě obsahují přírodní halucinogeny nazývané psilocin a psilocybin. Nejhojnější u nás i ve světě jsou lysohlávky, a to lysohlávka kubánská a lysohlávka kopinatá, ovšem nejsilnější je lysohlávka česká. Houby rostou většinou v trsech na vlhkých a často stinných místech. Pro úspěšný růst potřebují déšť, jejich sběr bývá na podzim. [14] Halucinogenní houby užívají středoameričtí domorodci už po tisíciletí. Západní civilizace se o těchto houbách dozvídala jen ze starých španělských listů a blíže se 16

17 o těchto houbách dozvěděla až po pátrání po nich v Mexiku v 50. letech u kmenů, které stále slaví tajné slavnosti hub. [14] Houby se po sběru obvykle konzumují čerstvé, případně se z nich vyrábí odvar nebo se suší na období, kdy nerostou. [14] Hlavní účinky halucinogenů se liší podle množství požité látky, čistoty a individuální citlivosti na látku. U nižších dávek je charakteristický výskyt iluzí a pseudohalucinací. Ve většině případů je pociťována euforie, dobrá nálada, která někdy vyúsťuje až v extatický stav, a naopak někdy se může dostavit pocit úzkosti, nepohody či deprese. Lidé mají zvýšenou citlivost k prostorovému vnímání a vnímání barev. [28] Největším rizikem konzumace hub je otrava jedovatou houbou, kterou uživatel sebere v domnění, že se jedná o halucinogenní houbu. Kombinace hub s jinými drogami jako je alkohol či marihuana mohou být nepředvídatelné, a to tak, že alkohol v kombinaci s houbami podporuje pocit zmatku a marihuana může zvyšovat halucinační prožitky. [14] Halucinogenní houby rostou ve Střední Americe, východní Asii i v Evropě. Jejich sklizeň je rozšířena i v České republice. [11] Houby se volně sbírají v přírodě, proto nelze stanovit jejich cenu, protože pokud již k prodeji dojde, tak se spíše jedná o výměnu či přátelská darování a obchoduje se se sušenými houbami nebo sazenicemi (výtrusy). 1.4 Taneční drogy Jsou to stimulancia spadající do podskupiny halucinogenních amfetaminů, protože jejich účinky se podobají směsi LSD a amfetaminu. Mezi nejznámější taneční drogu patří extáze, dále se můžeme setkat s drogou MDEA, MMDA, MBDB, MEDA a 2CB, které jsou podobně jako extáze vyráběny z olejů pocházejících z přírodních zdrojů. [14] Extáze Základní účinnou látkou extáze je MDMA (3,4-methylendioxymetamfetamin), což je stimulační látka, která má mimo jiné i empatické a euforické účinky. První pokus výzkumu MDMA nebyl příliš úspěšný, a tak až roku 1939 vešla do podvědomí při testování na zvířatech v rámci výzkumu adrenalinu. Později, roku 1941, se MDMA testovala jako prostředek ulevující od Parkinsonovy nemoci, ale tento pokus byl 17

18 nakonec zamítnut. Znovuobjevena byla MDMA v 70. letech a velký rozmach extáze se projevil s příchodem taneční kultury disca. [14] Extáze se nejčastěji objevuje ve formě tablet, které se polykají. Další možný způsob užití extáze je ve formě prášku, který se dá šňupat, kouřit v jointu, olizovat z prstů či rozpouštět v nápoji. V jedné extázi bývá kolem mg MDMA. [14] Hlavní účinky tanečních drog jsou povzbuzující účinky umožňující extrémní fyzickou aktivitu typu mnohahodinového tance. Taneční drogy potlačují pocit vnímání hladu, žízně a horka a také zkreslují vnímání barev, zvuků atd. Odbourávají pocity zloby a nepřátelství. Mnoho uživatelů extáze prožívá období tzv. výpadku uprostřed týdne, kterému se nelze takřka vyhnout a při kterém je třeba odpočívat, pít zdravé nápoje a konzumovat jídla typu banánů a ořechů, které kromě vitamínů a minerálů také obsahují mozkové chemické látky, které pomáhají při tvorbě mozkového přenašeče serotoninu. V případě užití vyšší dávky MDMA se uživatelé cítí depresivně, úzkostně, unaveně a mají podrážděné emoce, ale většinou tyto účinky vymizí s ukončením užívání drogy, avšak po nějakou dobu uživatel stále pociťuje oslabenou psychickou a fyzickou kondici. [14] Jako i ostatní drogy i extáze v kombinaci s jinými drogami může mít nepředvídatelné účinky. V kombinaci s alkoholem uživateli hrozí riziko přehřátí, protože alkohol má močopudné účinky a dehydruje tělo. V kombinaci s kouřením marihuany a tabáku se podle současných znalostí odborníků nezvyšuje riziko nežádoucích účinků. [14] Největší hrozbou extáze je úmrtí následkem přehřátí, které je způsobeno tím, že extáze ovlivňuje regulaci tělesné teploty. K většině úmrtí dochází v souvislosti s užíváním drog v horkém prostředí v klubech a na tanečních party. Ovšem domněnka, že pití dostatku vody uživatele ochrání před tímto nebezpečím, je mylná, protože extáze zřejmě ovlivňuje činnost ledvin nadměrným vyplavováním hormonu, který snižuje vylučování tekutin. Voda se potom zadržuje v těle, a to především v mozkových buňkách, a její tlak zastaví hlavní tělesné funkce jako je dýchání či srdeční činnost. Proto nadměrné pití vody může potom samo vést k ohrožení života. [14] Průměrná cena v České republice podle Národního monitorovacího střediska v roce 2011 byla za tabletu extáze 150 Kč. 18

19 1.5 Opiáty Opiáty jsou spolu s těkavými látkami považovány za nejnebezpečnější psychotropní látky vůbec. Jedním z hlavních důvodů je jejich vysoká návykovost. Opiáty se získávají z opiového máku, který kromě vyloženě chladných pásem snáší většinu podnebí. Po květu a opadání okvětních plátků se objeví malá kulatá zelená tobolka právě s obsahem opia. Tobolka se nařízne, vyteče opiová šťáva, která se po zaschnutí seškrabává. Opium se vaří, přidává se hydroxid vápenatý a chlorid amonný a opakovaným zahříváním a ochlazováním vzniká hlavní účinná látka opiátů morfin. Opiáty se používají i v medicíně jako analgetika proti bolesti, úzkosti, průjmu a kašli. Nejvíce zneužívanou drogou tohoto typu je heroin. [14] Kromě heroinu se dříve ještě vyskytovala droga zvaná braun, což byla česká droga, která se vyráběla v domácích laboratořích z léčiv obsahujících kodein. Jednalo se o nahnědlou tekutinu, která se aplikovala injekčně a jejíž účinky byly silnější než u heroinu. Braun byl však ve 2. polovině 90. let na českém drogovém trhu téměř nahrazen heroinem. [7] Největším rizikem heroinu a opiátů obecně je, že uživatel nikdy neví, kolik účinné látky zakoupená dávka obsahuje. [37] Heroin Heroin se vyrábí z hlavní účinné látky opiátů - z morfinu a chemicky se jedná o diacetylmorfin. Čistý heroin je bílý jemný prášek, který je rozpustnější v tucích, takže působí rychleji než morfin a zároveň je i dvakrát účinnější. Heroin se dále pro zvětšení objemu ředí, a to nejčastěji mastkem, chininem a uhličitanem amonným (kypřící prášek). Poprvé byl vyroben v roce 1874 v Londýně v rámci pokusu zbavit morfin návykovosti. V roce 1897 byl heroin uveden na trh německou firmou jako lék na řadu chorob včetně závislosti na morfinu. Lék se rychle ujal a jeho spotřeba začala rychle narůstat, proto byla jeho výroba roku 1913 ukončena. V 60. a 70. letech se užívání heroinu rozmohlo v celosvětovém měřítku, a to především v USA. V Evropě si heroin vydobyl své místo po ekonomické krizi 80. let. [14] Užití heroinu je několik, lze ho aplikovat injekčně, dá se kouřit nebo šňupat. U všech těchto případů se dá říci, že účinek nastává téměř okamžitě s tím rozdílem, že u injekčního použití je účinek silnější, protože droga se dostává do krve bez ztráty. [14] 19

20 Uživatelé po heroinu pociťují příjemný pocit tepla, které zaplavuje celé tělo, po tomto intenzivním pocitu štěstí přichází období blaženého klidu. Heroin totiž vytváří jakousi bublinu, která chrání uživatele před psychickým dopadem nejen bolesti, ale i hladu, nepohody, strachu a úzkosti a jejich starosti se vytrácí. [14] Zdravotní rizika pravidelných uživatelů heroinu začínají u banálních kožních abscesů a otravy krve až po život ohrožující stavy jako je žloutenka a HIV. Velmi často se tito uživatelé potýkají s plicními chorobami, protože mají sníženou odolnost vůči infekcím. Veliké riziko předávkování hrozí u již výše zmíněné kombinaci speedball, která přináší uživateli mnohem hlubší slastný zážitek než užívání každé drogy zvlášť, ale je vysoce návyková, nebezpečná a velmi drahá. Avšak zajímavé je, že dlouhodobí uživatelé samotného heroinu v přiměřených dávkách mohou žít aktivním, byť neklidným životem. Jeho velkou zradou je jeho silná návykovost a rychlá tolerance, takže k dosažení stejného účinku je nezbytné zvyšovat dávky. [14] Pravidelní uživatelé si denně vpichují 3 až 5 dávek heroinu, denní dávka se tedy pohybuje od 0,5 do 3 g heroinu. [3] Do 80. let pocházela většina heroinu z Myanmy (Barmy) a jihovýchodní Asie. Nyní je velkým producentem pro USA Mexiko a Kolumbie. Pro Evropu a Velkou Británii je hlavním zdrojem Afganistán. [14] V České republice se do roku 1994 heroin vyskytoval jen sporadicky, ale rok 1994 se stal rokem přelomovým a jeho užívání se rapidně zvýšilo. [7] Průměrná cena heroinu v České republice podle Národního monitorovacího střediska v roce 2011 byla Kč za gram. 1.6 Toxikologické vyšetření drog Toxikologického vyšetření se využívá k určení intoxikace neznámou látkou, k určení nejasných stavů, které mohou být způsobeny požitím návykových látek, či k ověření abstinence u osob léčících se ze závislosti na návykové látce. Toto vyšetření se provádí na vzorku moči, kdy se moč rozdělení na dvě dávky a z první dávky se provede screeningové vyšetření a v případě pozitivního nálezu se druhá část posílá na kontrolu jinou metodou. [7] 20

21 Následující tabulka zobrazuje jednotlivé typy drog (látek), dobu, za kterou se množství látky v těle zredukuje na půlku (poločas vylučování), a dobu, po které se v moči daná látka vyskytuje. Tabulka 1.1: Poločas vylučování návykových látek a doba, po kterou je lze prokázat běžným toxikologickým vyšetřením Látka Poločas vylučování (hodiny) Prokazatelné po (dny) Amfetaminy Kokain 0,8-1,5 0,2-0,5 Opiáty (morfin, kodein) Konopí (THC) (nechronické užívání) (chronické užívání) Zdroj: [7], s. 247, vlastní zpracování 21

22 2 Situace v České republice V rámci této kapitoly se zaměřím na popis vývoje drogové problematiky včetně protidrogové politiky v České republice a uvedu několik konkrétních údajů za rok Vývoj drog v České republice V České republice před rokem 1990 převažovala domácí produkce, ať už v pěstování marihuany či ve výrobě braunu a pervitinu. V tomto období neexistoval drogový trh, jak ho známe nyní (strana nabídky a poptávky), ale existoval poměrně malý počet uživatelů, kteří se sdružovali do malých, uzavřených a vzájemně nepropojených skupin, ve kterých se uskutečňovala produkce, distribuce i spotřeba. Distribuce drog probíhala v okruhu přátel z dané skupiny a byl kladen důraz na spolehlivost či schopnost těchto lidí nabídnout skupině nějaké služby (poskytnutí prostorů, chemických látek apod.). [7] Po pádu komunistického režimu byl po roce 1990 velký rozmach zneužívání ilegálních drog ve všech zemích východní a střední Evropy a ani Česká republika nebyla výjimkou. Západní Evropa si tento boom zažila v 60. až 70. letech a mezitím dokázala s drogovou problematikou bojovat tím, že se naučila rozumět rizikům s ní spojenou a měla možnost ji alespoň částečně kontrolovat. Tuto možnost vyrovnání s drogovou problematikou komunistické země neměly, neboť systém uzavřenosti a kontroly znemožňoval vytvoření obranných a působivých systémů. Avšak naproti tomu tato uzavřenost a kontrola zabraňovala razantnějšímu rozšiřování drog. [7] V České republice mezi roky nadále převažovala domácí produkce, ale s již zmiňovaným uvolněním komunistického režimu se v těchto letech Česká republika stávala významnou tranzitní zemí (zemí, přes jejíž území je převáženo zboží do dalších států). Tím se i část převážených drog, a to především heroin, dostával do České republiky jako odměna za služby či k testování trhu. Docházelo k propojování malých skupin a vznikal trh s drogami. V tomto období se drogy zatím nijak výrazně na veřejnosti neobjevovaly a také drogová kriminalita spojená s trestnou činností nebyla příliš rozšířena. [7] 22

23 Rok 1994 byl zlomový a charakteristický masivním přílivem kvalitního a levného heroinu z dovozu, rostl počet uživatelů heroinu a domácí pervitin ztrácel svůj význam. [7] Mezi roky se Česká republika stává cílovou (spotřebitelskou) zemí z hlediska mezinárodního nezákonného trhu ([7], s. 34). V období těchto let se ve městech začala otevírat drogová scéna, rozmáhala se drogová kriminalita, konkurenční boj a distributoři drog zaznamenávali velké finanční obraty. S drogovou dostupností bylo spojeno i snižování věkové hranice uživatelů drog. [7] Od roku 2000 do roku 2003 bylo možno pozorovat opačný trend, kdy se rozmáhalo užívání marihuany, extáze a jiných tanečních drog. U heroinu a pervitinu již nebyl tak razantní nárůst užívání pozorován a v Praze dokonce stagnoval. Mezi začínajícími uživateli heroinu a pervitinu se více preferovala aplikace jinou formou než injekční, i když později k injekční aplikaci mnozí uživatelé přecházeli. Nákazy HIV se nešířily, ale rozšiřoval se infekční zánět jater (tj. žloutenka). Snižoval se počet domácích laboratoří pervitinu a trhu pervitinu se ujímaly nezákonné mezinárodní organizace. [7] V současnosti je v obecné populaci (15 64 let) vykazován stejný trend užívání drog jako v letech Nejvíce zneužívanou drogou jsou stále konopné drogy a extáze. Je ovšem také pozorován růst dostupnosti kokainu a heroinu ve větších městech, a to zejména v Praze a v Ústeckém kraji. Dá se říci, že se nezvyšuje počet úmrtí a infekčních onemocnění jako je HIV a žloutenka, avšak v roce 2011 byl pozorován u injekčních uživatelů nárůst žloutenky typu C. U injekčních uživatelů je pozorován nárůst v množství vyměněného injekčního materiálu a dalších pomůcek pro injekční aplikaci. Od roku 2007 roste celkový počet drogových trestných činů a také narůstá jejich podíl na zjištěné trestné činnosti. V roce 2011 byly po mnoha letech opět objeveny domácí laboratoře s výrobou braunu. [18] 2.2 Protidrogová politika v České republice Pojem protidrogová politika představuje komplexní a koordinovaný soubor preventivních, vzdělávacích, léčebných, sociálních, regulačních, kontrolních a dalších opatření včetně vymáhání práva uskutečňovaných na mezinárodní, národní, krajské a místní úrovni. Jejich konečným cílem je snížit užívání drog a/nebo potencionální 23

24 rizika a škody, které mohou jednotlivcům a společnosti v důsledku užívání drog nastat. ([20], s. 2) V roce 1991 v bývalém Československu vznikla Federální komise pro narkotika jako orgán pro poradentství federální vlády. Komise připravila dokumenty a navázala mezinárodní styky, ale po rozpadu Československa v roce 1992 komise ve své činnosti dále nepokračovala a dokument nebyl projednán. Mnoho odborníků však na počátku 90. let drogový rozmach ilegálních drog předvídalo a na hrozící nebezpečí upozornilo českou vládu v tzv. Vánočním memorandu v prosinci [7] Po vzniku českého státu roku 1993 na popud upozornění se vláda České republiky drogovou problematikou začala zabývat a jako svůj poradní orgán stanovila Mezinárodní protidrogovou komisi a během krátkého období byl přijat první vládní dokument v oblasti této problematiky, a to Koncepce a program protidrogové politiky na období V něm bylo ustanoveno, že zneužívání drog a nezákonný obchod s nimi je hrozbou pro rozvoj svobodné a demokratické České republiky. Vláda České republiky se v dokumentu přihlásila k vyváženému přístupu vycházejícího z Globálního akčního plánu OSN z roku 1991 a odmítla liberalizaci a legalizaci drog. [7] Koncepce nekriminalizovala uživatele kvůli držení drog, ale byl stanoven jejich limit a nebezpečnost. V dokumentu byly definovány priority na toto období: boj s organizovaným zločinem, rozvoj služeb pro uživatele drog, včetně služeb typu harm reduction (přístup, který se zaměřuje na individuální potřeby uživatele drog, snaží se minimalizovat poškození, neklade si za cíl abstinenci klienta od drog a vyvíjí aktivity, které vedou k co největšímu možnému omezení zdravotních a sociálních rizik, které hrozí v souvislosti s užíváním drog), v prevenci byl kladen důraz na primární prevenci (neboli prevenci, mezi jejíž zásady patří všechny aktivity, které se pokouší o to, aby drogový problém vůbec nevznikl) v oblasti informací vytvoření drogové epidemiologie, která se zabývá rozšířením různých typů užívání drog v populaci, jeho příčinami a důsledky, vztahy mezi rozšířením užívání a zneužívání drog a zdravotními následky 24

25 a efektivitou léčebných, zákonných a dalších intervencí, podnikaných s cílem snížit rozsah (zne)užívání drog a/nebo souvisejících škod ([19], s. 13) a která v té době neexistovala. Dalším důležitým bodem koncepce bylo zdůraznění úloh nestátních neziskových institucí pomoci vládě v protidrogové politice. [7] V tomto prvním dokumentu protidrogové politiky se snaha soustředila na vybudování základních koordinačních mechanizmů spolupráce (na centrální i regionální úrovni). Koncepce uvedla v činnost systém regionálních protidrogových komisí a regionálních protidrogových koordinátorů, který se v praxi osvědčil a stal se významným mezníkem dalšího rozvoje. [7] V roce 1997 došlo k jednoročnímu přerušení dokumentů vlády týkající se protidrogové politiky. [20] Druhý vládní dokument pod názvem Koncepce a program protidrogové politiky na období se staví kladně k vyváženému přístupu a navrhuje komplexní opatření k redukci poptávky a nabídky po drogách. Je zde kladen důraz už i na sekundární prevenci, která představuje včasné vyhledání drogového problému a jeho léčbu, a terciární prevenci, kam patří již zmiňovaný přístup harm reduction a snižování negativních důsledků následkem užívání drog. Rovněž se mění přístup ke kriminalizaci, a to tak, že se objevují alternativy k trestnímu stíhání uživatelů a programy ve vězeních. Mění se také vnímání pohledu na drogy v tom smyslu, že představují sociální a zdravotní rizika. Mezi důležité zásady tohoto konceptu patří: protidrogová politika musí vycházet z reálných údajů a dávat si splnitelné cíle, smyslem protidrogové politiky musí být zlepšení současného stavu a zmenšení problémů, přístup by měl být založený na principu kvality a efektivity, a to v tom smyslu, že omezené finanční zdroje je nutné investovat tam, kde je garantována kvalita a zaručena efektivita účinku. [7] Kromě tohoto konceptu byl ve 2. polovině 90. let přijat Zákon o návykových látkách č. 167/1998, který od té doby byl několikrát novelizován a platí dodnes. Poslední novelizace proběhla ke dni v souvislosti s legálním používáním 25

26 konopí pro léčebné účely. Zákon stanovuje pravidla výzkumu, výroby, zpracovávání, odběru, skladování a používání těchto látek. [42] Samozřejmě vznikla i řada dalších zákonů, zabývajících se drogovou problematikou, které byly dodatkovány a novelizovány, ale není účelem této diplomové práce je všechny jmenovat. Další dokument v boji s drogovou problematikou, v pořadí již třetí, který vešel v platnost, byla Národní strategie na období 2001 až Jejím cílem bylo doplnit chybějící typy programů, služby prevence, léčbu závislostí a zahájit činnosti k možnosti vytvoření nástrojů pro hodnocení kvality a efektivity, které koncepty z roku 1993 a 1998 nerozvíjely. Tyto koncepty se zabývaly usilováním a vybudováním základních koordinačních mechanismů, začleněním programů prevence, léčby a sociálního začleňování závislých uživatelů. Tato strategie byla nově také zaměřena na užívání alkoholu a tabáku, a to především v oblasti prevence a potlačování nabídky, a přístup harm reduction se stal jedním ze čtyř pilířů protidrogové politiky (viz tabulka 2.1). [7] Národní strategie na období 2001 až 2004 je klíčovým materiálem protidrogové politiky a v rámci této strategie byly přijaty čtyři základní cíle: zastavit nárůst uživatelů drog a tím pádem snížit zdravotní dopady a počet úmrtí následkem předávkování, rodinám a blízkým osobám poskytnout dostupnou, včasnou a profesionální pomoc, snížit dostupnost všech typů drog (včetně alkoholu a tabáku), vyčlenit odpovídající finanční prostředky na nákup služeb na základě potřeb a stanovených kritérií kvality a efektivity programů prevence, léčby a sociálního začleňování. [7] S těmito cíli úzce souvisí to, že tato strategie byla definována v sedmi oblastech protidrogové politiky s tím, že se jedná o dlouhodobý strategický plán: primární prevence, léčby a sociálního začleňování, legislativy a snižování nabídky drog, 26

27 financování, profesního vzdělání, zahraniční spolupráce, koordinace. [7] V roce 2002 bylo zřízeno usnesením vlády České republiky Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (NMS). Jedná se o organizační součást Úřadu vlády České republiky a jde o odborné pracoviště, které zajišťuje sběr, analýzu a interpretaci dat a informací o jednotlivých aspektech užívání legálních a ilegálních drog na národní úrovni. Údaje se zjišťují zejména v systému tzv. pěti klíčových indikátorů (populační studie, odhad prevalence problémových uživatelů drog, žádost o léčbu, výskyt infekčních nemocí mezi uživateli drog, úmrtí v souvislosti nebo v důsledku užívání drog a mortalita uživatelů drog). NMS každý rok vydává Výroční zprávu o stavu ve věcech drog v České republice a dále nejméně šestkrát ročně vydává periodickou publikaci Zaostřeno na drogy, která se vždy zabývá některým z aktuálních témat drogové problematiky. [36] Kromě vzniku NMS se v tomto období poprvé také od roku 1993 podařilo celkově zmapovat, analyzovat a popsat situaci v užívání nezákonných drog, realizovaných opatření, a to včetně praktických dopadů. Toto se podařilo díky výzkumnému projektu pod názvem Analýza dopadů nové drogové legislativy (PAD). Výzkumný projekt probíhal v letech 1999 až 2001 a jednalo se o legislativu zavedení trestnosti držení ilegálních drog pro vlastní potřebu. Kromě pěti klíčových indikátorů se podařilo vyčíslit i společenské náklady na užívání ilegálních drog v České republice. Závěry studie ukázaly, že držení drog pro vlastní potřebu pod trestem nesplnilo očekávání předkladatele, katastrofické předpovědi některých odpůrců zavedení trestnosti držení nezákonných drog pro vlastní potřebu se nepotvrdily. [20] Vláda v roce 2001 přijala opatření s cílem zvýšit účinnost postupů zejména v oblasti potlačování nabídky drog. Mezi hlavní schválené úkoly patřilo předložení návrhu na legislativní rozdělení drog do kategorií podle míry jejich zdravotní a společenské nebezpečnosti vládě. Uživatelům drog má být spíše než trestní postih nabízena léčba závislosti. Orgány trestně právního systému mají především kontrolovat a postihovat aktivity vysoce organizovaných zločineckých skupin, které nezákonné drogy (zejména heroin) vyrábějí, pašují a distribuují. [20] 27

28 Čtvrtý koncept pod názvem Národní strategie protidrogové politiky na období 2005 až 2009 je též založen na vyváženém uplatňování zásahů v oblasti snižování poptávky (prevence, léčba a sociální začleňování), minimalizace rizik a potlačování nabídky (snižování dostupnosti drog). Tento koncept nově zavádí tzv. akční plány, které budou sloužit k provádění Národní strategie, budou hodnotit její úspěšnost a budou schopny lépe reagovat na změny drogové situace. Základním východiskem tohoto konceptu je, že Česká republika bude při řešení problémů užívání drog vycházet z konceptu Světové zdravotnické organizace Zdraví pro všechny v 21. století, podle nějž představuje užívání drog problém ohrožení veřejného zdraví. Jde zejména o jeho možné nepříznivé sociální, zdravotní, trestněprávní, bezpečnostní a ekonomické dopady, jež mohou nepříznivě ovlivňovat zdravý vývoj jednotlivců i společnosti v širším společenském kontextu, neboli hlavním principem protidrogové politiky tohoto konceptu je ochrana veřejného zdraví. ([9], s. 12) V konceptu jsou také definovány dva základní cíle: potírat organizovaný zločin zapojený do nezákonného nakládání s drogami a vymáhat dodržování zákonů ve vztahu k distribuci legálních drog, snižovat užívání všech typů drog a snížit potenciální rizika a škody, které můžou jak jednotlivci, tak i společnosti v důsledku užívání drog nastat. [9] Dále si koncept klade za cíl: aby preventivní programy byly zaměřeny na intenzivní poskytování informací o škodlivosti a nebezpečí drog, přičemž budou tyto preventivní programy určeny především mladým lidem a širší veřejnosti, zvýšit kvalitu života uživatelů drog, jejich rodičů a blízkých prostřednictvím zajištění dostupnosti léčby a sociálního začlenění, zefektivnit financování na základě identifikovatelných potřeb a jejich prokázané efektivity, více informovat veřejnost o užívání drog, jejich dopadech a o realizovaných opatřeních, zlepšení koordinace (tj. úsilí iniciovat a podporovat širokou spolupráci a optimalizovat využití a výstupy existujících zdrojů, přispívat k vytváření a zavádění účinných opatření) mezi jednotlivými poskytovateli dotací, kteří jsou 28

29 zároveň i hlavními tvůrci protidrogové politiky: státem, který je zastoupen Radou vlády pro koordinaci protidrogové politiky, jednotlivými ministerstvy a kraji a obcemi. [9] Nejnovější dostupný koncept, již pátý, je Národní strategie protidrogové politiky na období Od předchozích konceptů se liší především tím, že se jedná o dlouhodobý strategický plán na období 9-ti let. I tento koncept je založen na vyváženém přístupu a rovnocenném uplatňování primární prevence, léčby a sociálního začleňování, snižování rizik a snižování dostupnosti drog. I nadále se vychází z konceptu Světové zdravotnické organizace Zdraví pro všechny ve 21. století, který užívání drog označuje za problém ohrožující veřejné zdraví. Dále vychází z konceptu ochrany bezpečnosti jednotlivce i společnosti, což znamená, že výroba, distribuce, nepovolené nakládání s ilegálními drogami jsou nezákonné jevy, které se pojí s kriminálním chováním. [10] Součástí strategie protidrogové politiky jsou nově stanovené priority, které jsou rozpracovány v akčních plánech na jednotlivá období, a v rámci této strategie jsou rozpracovány tři akční plány vždy na tři roky. Priority budou uplatňovány při přijímání rozhodnutí a realizaci opatření jednotlivých zasahujících oblastí, kterými jsou čtyři základní pilíře protidrogové politiky a tři podpůrné oblasti: koordinace a financování zahrnují mechanismy zabezpečující efektivní rozložení odpovědnosti mezi orgány státní správy a jiné instituce, optimalizaci zdrojů vedoucí k zamezení jejich překrývání při realizaci protidrogové politiky, výzkum, monitoring, evaluace zahrnuje získání dat o užívání drog, přijímání kvalifikovaných rozhodnutí na národní a místní úrovni, individuálních rozhodnutí, zhodnocení účinnosti přijatých opatření neboli cílem je zabezpečení dostatku informací v distribuci a užívání drog v České republice a účinnost realizovaných opatření, mezinárodní spolupráce určuje optimalizaci zapojení České republiky do mezinárodních a evropských aktivit, možnost podílet se na protidrogové politice na mezinárodní úrovni, stavět na mezinárodních zkušenostech. [10] 29

30 Akční plán na období 2010 až 2012 měl stanoveny priority: zaměřit se na vysokou míru užívání zejména konopných drog a dalších legálních a ilegálních drog mezi mladými lidmi, zaměřit se na vysokou míru užívání opiátů a pervitinu, formulovat a aplikovat programy specifické pro tuto cílovou skupinu, posílit protidrogovou politiku v oblasti legálních drog, a to především její koncepční a koordinační mechanismy a oblast léčby, rozvíjet a zefektivnit celkové legislativní, finanční a koordinační mechanismy protidrogové politiky. Tento akční plán tedy zavedl novou intervenční oblast, a to alkohol a tabák. [1] Z průběžného hodnocení akčního plánu na období vyplynulo, že z 84 hodnocených aktivit (z celkového počtu 200) byly 52 aktivity splněny nebo jsou plněny průběžně (tj. 62 %), 26 aktivit bylo splněno částečně (tj. 31 %) a 6 aktivit splněno nebylo (tj. 7 %). Z celkových nesplněných aktivit byly 3 způsobeny nedostatkem finančních prostředků, což bylo uvedeno rovněž jako hrozba do budoucna. [18] Akční plán na období 2013 až 2015, který byl schválený vládou dne 27. března 2013, má stanoveny následující priority: snížení nadměrného pití alkoholu a užívání konopí mezi mladými lidmi, omezení výroby, distribuce a užívání pervitinu v České republice, zefektivnění financování protidrogové politiky, integrace politiky v oblasti legálních a ilegálních drog. [22] Protidrogová politika vlády České republiky byla definována jako taková, která bude založena na komplexním, multidisciplinárním a vyváženém přístupu, který vychází ze široké celospolečenské, mezirezortní, mezioborové a mezisektorové spolupráce na všech úrovních. [9] Následující tabulka zobrazuje čtyři pilíře protidrogové politiky, které se navzájem doplňují a ovlivňují a v protidrogové politice představují nezastupitelnou roli. Přístup k jejich uplatňovaní proto musí být vyvážený. Pokud by tomu tak nebylo, může dojít 30

31 nejen k narušení systému a stability protidrogové politiky, ale i k nárůstu negativních důsledků a dopadů, které plynou z užívání drog. [7] Tabulka 2.1: Čtyři pilíře protidrogové politiky České republiky Pilíře protidrogové politiky Snižování dostupnosti drog Primární prevence Léčba a sociální začleňování Snižování rizik Strategické cíle snížit dostupnost drog zejména pro mladé lidi snížit míru expermentálního a příležitostného užívání drog zejména mladými lidmi snížit míru problémového a intenzivního užívání drog snížit potenciální rizika spojená s užívám drog pro jedince a společnost Přístupy/strategie snižování nabídky drog Zdroj: [10], s. 14 a 16, vlastní zpracování snižování poptávky po drogách snižování rizik spojených s uživáním drog (harm reduction) 2.3 Česká republika v číslech Jako první se budu zabývat tabulkou tzv. žebříčku neřestí, která nám ukazuje, jak si stojí Česká republika v žebříčku těchto neřestí v porovnání s ostatními zeměmi. Tyto údaje zveřejnila americká tisková agentura Bloomberg v 1. polovině roku Zobrazuje na základě posledních údajů Světové zdravotnické organizace, Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu a dalších institucí, jaká je v obecné populaci (v populaci let) jednotlivých států světa průměrná spotřeba alkoholu, tabáku a ilegálních drog a kolik se utratí na výherních automatech. [18] Na škále bodů byly země seřazeny podle nejvyšší spotřeby alkoholu v litrech na osobu, množství cigaret na osobu, míry rozšířenosti užití ilegálních drog v posledním roce a výše proher v sázkových hrách (vyjádřeného v podílu HDP dané země). Na základě sum skóre jednotlivých výsledků vznikl celkový žebříček. [18] HDP neboli hrubý domácí produkt představuje celkovou peněžní hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období na určitém území. [30] Tabulka ukazuje, že Česká republika se s celkovým skóre 68,9 bodů z 57 zemí, u kterých byly potřebné údaje k dispozici, umístila na 1. místě. Slovensko se umístilo v žebříčku neřestí na 18. místě, Polsko na 31. místě a Německo na 34. místě. Nejmenší výsledné skóre získala Zambie se 7,2 body. 31

32 Tabulka 2.2: Pořadí vybraných zemí podle výsledného skóre ve Světovém žebříčku neřestí Pořadí Zdroj: [18], s. 28, vlastní zpracování Země Výsledné skóre 1. Česká republika 68,9 2. Slovinsko 62,5 3. Austrálie 57,8 4. Arménie 57,5 5. Španělsko 56,5 6. Bulharsko 53,2 7. Itálie 52,6 8. Řecko 51,2 9. Chorvatsko 51,1 10. Bosna a Hercegovina 50,7 15. Velká Británie 48,1 18. Slovensko 47,2 19. Maďarsko 46,9 31. Polsko 39,8 32. Francie 37,6 34. Německo 36,6 40. Švédsko 28,7 46. Norsko 22,7 51. Turecko 18,8 57. Zambie 7, Uživatelé drog Následující tabulka zobrazuje celoživotní prevalenci (počet osob, které kdykoliv během svého dosavadního života měli alespoň jednu zkušenost s ilegální drogou) vybraných ilegálních drog a prevalenci v roce 2011 (počet osob, které v roce 2011 měli alespoň jednu zkušenost s ilegální drogou) v obecné populaci. Nejvíce zneužívanou drogou jsou konopné drogy, které v obecné populaci za svůj život vyzkoušelo 24,9 % respondentů a v roce 2011 je vyzkoušelo 8,9 % respondentů. Další velice rozšířenou drogou je extáze, kterou ve sledovaném roce 2011 ve věkově kategorii let vyzkoušelo 5,7 % respondentů a za svůj život tuto drogu v této věkové kategorii vyzkoušelo 14,3 % respondentů. Celkově je výskyt užívání ilegálních drog více u mužů než u žen, největší rozdíl je možné pozorovat v užití konopných drog. 32

33 Prevalence v posledních 12-ti měsících Celoživotní prevalence Tabulka 2.3: Prevalence užití drog v obecné populaci v roce 2011 v % Prevalence Typ drogy Pohlaví Muži (n = 456) Ženy (n = 445) Vybrané věkové skupiny let (n = 157) let (n = 361) Celkem let (n = 901) Marihuana, hašiš 30,8 18,8 36,7 35,6 24,9 Extáze 8,1 3,4 14,3 9,8 5,8 Pervitin, amfetaminy 3,1 1,1 5,8 3,8 2,1 Kokain 1,8 1,1 2,1 2,5 1,4 Heroin 1,3 0,4-0,7 0,9 LSD 2,6 1,6 5,4 3,0 2,1 Halucinogenní houby 5,5 2,7 8,7 6,7 4,1 Marihuana, hašiš 12,7 4,9 22,5 16,1 8,9 Extáze 2,2 0,9 5,7 2,5 1,6 Pervitin, amfetaminy 0,9 0,7 3,2 1,4 0,8 Kokain 0,4 0,7 1,3 1,2 0,6 Heroin 0, ,3 LSD 1,1 1,1 4,2 1,8 1,1 Halucinogenní houby 1,1 0,9 2,0 0,9 1,0 Zdroj: [18], s. 22, vlastní zpracování Další tabulka zobrazuje celoživotní prevalenci vybraných ilegálních drog podle pohlaví u mladých uživatelů ve věku let podle Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD). ESPAD je studie zaměřená na užívání alkoholu a jiných návykových látek, tedy tabáku a ilegálních drog mezi mládeží ve věku let. Mezi hlavní cíle studie patří získání spolehlivých odhadů prevalence užívání návykových látek u mládeže, srovnání situace v jednotlivých evropských zemích a analýza trendů v čase. Význam studie spočívá ve velké míře srovnatelnosti výsledků, protože všechny země zapojené do projektu využívají jednotnou výzkumnou metodologii, a to díky jednotnému dotazníku, který je přeložen do národního jazyka, jednotného principu konstrukce výběrového souboru a postupu při sběru dat. Studie je prováděna pod vedením Švédské rady pro informace o alkoholu a drogách ve spolupráci s Pompidou Group Rady Evropy. První studie byla provedena v roce 1995, dále ve čtyřletých časových intervalech a poslední studie proběhla v roce Počet respondentů v České republice v jednotlivých letech se pohybuje kolem 3 500, konkrétně v roce 2011 to byli respondenti. [27] 33

34 Tabulka 2.4: Celoživotní prevalence užití vybraných ilegálních drog podle pohlaví u ti letých uživatelů v % Chlapci Dívky Typ drogy Jakákoliv ilegální droga 25,9 40,2 48,3 48,8 48,5 18,7 30,2 40,0 43,4 38,6 Konopné látky 25,2 40,1 47,8 48,0 47,3 17,6 29,8 40,0 42,5 37,5 Extáze - 3,7 8,2 5,0 3,3-3,2 8,4 4,3 3,3 Pervitin, amfetaminy 1,7 5,0 3,2 3,4 2,0 2,0 6,0 5,1 3,6 1,9 Heroin nebo jiné opiáty 1,7 4,1 1,8 1,5 1,3 1,7 4,7 2,9 2,4 1,5 LSD nebo jiné halucinogeny 2,6 6,5 5,9 5,6 5,2 2,2 4,5 5,3 4,5 5,1 Halucinogenní houby - - 9,9 9,4 8, ,2 5,7 5,4 Zdroj: [21], s. 7, vlastní zpracování Z tabulky je patrné, že výraznější rozdíl se zkušeností s ilegálními drogami mezi chlapci a dívkami je u konopných drog. U ilegálních drog celkem docházelo od roku 1999 do roku 2007 ke snižování v prevalenci užití drog mezi pohlavími až o 5,4 procentních bodů. Na základě studie z roku 2011 se tento rozdíl opět prohloubil a dosáhl rozdílu téměř 10-ti procentních bodů. Zejména u dívek je v roce 2011 vidět pokles zkušeností s ilegálními drogami oproti roku Dále můžeme v této populaci pozorovat dlouhodobý trend poklesu užívání pervitinu, heroinu a extáze. Dále studie ESPAD na základě cílených otázek zjišťuje první zkušenosti s vybranými ilegálními drogami (tabulka 2.5). Ze získaných údajů vyplývá, že do 13-ti let věku z těch, kteří danou drogu užili, roste od roku 2003 počet těch, kteří užili a mají zkušenosti s pervitinem. V případě konopných drog a extáze byl od roku 2007 pozorován pokles zkušeností s těmito látkami do 13-ti let věku. Tabulka 2.5: Zkušenosti s návykovými látkami do 13-ti let věku v % Zdroj: [21], s. 9, vlastní zpracování Na závěr této kapitoly ještě přikládám tabulku s počtem problémových uživatelů drog na obyvatel daného kraje a vývoj počtu těchto problémových uživatelů drog od roku Typ drogy Konopné látky 5,2 12,5 15,3 20,7 18,5 Extáze - - 6,9 18,1 13,4 Pervitin, amfetaminy 18,2 14,6 7,1 12,4 20,5 Heroin nebo jiné opiáty 4,8 11,6 10,0 - - LSD nebo jiné halucinogeny 2,6 9,3 8,9 - - Problémoví uživatelé drog jsou podle Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) definováni jako injekční uživatelé drog 34

35 a (nebo) dlouhodobí či pravidelní uživatelé opiátů a (nebo) drog amfetaminového typu a (nebo) kokainu. V České republice do problémových uživatelů drog zatím nebyli zahrnuti uživatelé kokainu, protože jejich počet v datových zdrojích používaných k prevalenčním odhadům je zatím na velmi nízké úrovni. [18] Tabulka 2.6: Prevalenční odhady problémových uživatelů drog v České republice v roce 2011 podle krajů na obyvatel Kraj Počet obyvatel (15-64 let) Střední stav Prevalenční odhad problémových uživatelů drog Prevalenční odhad problémových uživatelů drog na obyvatel Pořadí Hlavní město Praha ,24 1 Středočeský ,30 11 Jihočeský ,50 9 Plzeňský ,35 8 Karlovarský ,63 6 Ústecký ,64 2 Liberecký ,62 3 Královéhradecký ,59 10 Pardubický ,19 14 Vysočina ,71 13 Jihomoravský ,83 7 Olomoucký ,21 4 Zlínský ,06 5 Moravskoslezský ,01 12 Zdroj: [18], [40], vlastní výpočty Z tabulky plyne, že nejvíce problémových uživatelů drog na obyvatel je v Praze a nejméně v Pardubickém kraji. Z celkového počtu problémových uživatelů drog je nejvíce problémových uživatelů pervitinu (z celkového počtu v roce 2011 jich bylo ), dále pak problémových uživatelů heroinu (v roce 2011 z celkového počtu jich bylo 4 700) a zbytek tvořili problémoví uživatelé buprenorfinu (4 600 uživatelů). [18] Tabulka 2.7 zobrazuje vývoj problémových uživatelů drog v období let 2005 až 2011 v jednotlivých krajích České republiky. Po celé období se nejvíce problémových uživatelů drog vyskytuje v Praze a Ústeckém kraji a nejméně jich je v Pardubickém kraji. Je také patrné, že každoročně se celkový počet problémových uživatelů drog zvyšuje. 35

36 Tabulka 2.7: Prevalenční odhady problémových uživatelů drog v České republice v letech podle krajů Kraj Hlavní město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Celkem Zdroj: [18], s. 46, vlastní zpracování V roce 2011 na předávkování opiáty, kokainem, ostatními stimulancii a halucinogeny v České republice celkem zemřelo 17 osob, z nichž 12 bylo mužů a 5 žen. Pět obětí bylo z věkové skupiny let a nejvíce předávkování s následkem smrti bylo na základě opiátů, a to 12 osob z celkového počtu 17-ti. [18] Léčba uživatelů drog V této podkapitole uvádím některé údaje z léčby uživatelů drog. Jako první je tabulka žadatelů o léčbu podle primární drogy. Tabulka kromě typu žadatelů a celkového počtu žadatelů podle jednotlivých typů ilegálních drog také uvádí, jaký je počet prvožadatelů vztažený ke všem žadatelům. Nejvíce o léčbu žádají uživatelé pervitinu a celkový počet žadatelů od roku 2009 stoupá včetně prvožadatelů. Po celé období let 2005 až 2011 je procento prvožadatelů celkem stabilní a pohybuje se kolem 50-ti %. 36

37 Všichni žadatelé Pvrožadatelé Tabulka 2.8: Počet žadatelů o léčbu podle primární drogy v letech Typ žadatelů Rok Pervitin Opiáty Typ drogy Konopné drogy Extáze Kokain Celkem žadatelů Procento prvožadatelů ze všech žadatelů , , , , , , , Zdroj: [18], vlastní výpočty Následující tabulka zobrazuje vývoj počtu uživatelů, kteří byli léčeni v ambulantních zařízeních v období let 2005 až Je patrné, že celkový počet léčených uživatelů vybraných návykových látek od roku 2009 klesá. V roce 2011 je pozorován velmi výrazný pokles ambulantního léčení uživatelů heroinu, a to téměř o uživatelů. Tabulka 2.9: Vývoj počtu uživatelů vybraných návykových látek léčených v ambulantních zdravotnických zařízeních v letech Typ drogy Opiáty a opioidy Z toho heroin Konopné drogy Kokain Ostatní stimulancia Z toho pervitin Halucinogeny Kombinace drog Celkem Zdroj: [18], s. 62, vlastní zpracování Tabulka zobrazuje procento problémových uživatelů drog léčených v roce 2011 v ambulantních zdravotnických zařízeních vztažených k celkovému počtu problémových uživatelů drog. Vyplývá z ní, že tento poměr je 11,59 %. 37

38 Vybrané typy drog jsem zvolila na základě definice problémových uživatelů drog v České republice, kam se řadí uživatelé heroinu, buprenorfinu a pervitinu. Tabulka 2.10: Procento uživatelů ambulantního zdravotnického zařízení z celkového počtu problémových uživatelů v roce 2011 Typ drogy 2011 Heroin Buprenorfin neindikovaně 323 Pervitin Celkem Celkem problémových uživatelů Z toho % ambulantně léčených 11,59 Zdroj: [18], vlastní výpočty Drogová trestná činnost a zajištěné množství drog V této podkapitole poukážu na to, jaká byla drogová trestná činnost v roce 2011, počet zadržených osob podle jednotlivých typů drog a počet záchytů a zajištěné množství jednotlivých typů drog. Z tabulky 2.11 je patrné, že nejvíce zadržených osob za drogovou trestnou činnost bylo na základě užívání pervitinu a nejméně v důsledku užívání LSD. V případě pervitinu byly nejvíce zadrženy osoby v důsledku trestné činnosti výroby, pašovaní a prodeje drog. V případě trestné činnosti v oblasti držení drog pro vlastní potřebu a šíření toxikománie měly největší podíl konopné drogy. Tabulka 2.11: Počet zadržených osob podle jednotlivých drog a typu drogové trestné činnosti v roce 2011 Výroba, pašování, prodej Držení pro vlastní potřebu Šíření toxikománie Celkem Typ drogy Počet % Počet % Počet % Počet % Konopné drogy , ,7 8 66, ,8 Pervitin , ,5 4 33, ,7 Kokain 52 2,2 4 1,5 0 0,0 56 2,1 Heroin 50 2,1 11 4,0 0 0,0 61 2,3 Extáze 4 0,2 0 0,0 0 0,0 4 0,1 LSD 0 0,0 1 0,4 0 0,0 1 0,0 Celkem osob , , , ,0 Zdroj: [18], vlastní výpočty Počet osob zadržených pro drogovou trestnou činnost spojenou s pervitinem od roku 2009 mírně stoupá, v případě konopných drog dochází k růstu od roku 2007 a v případě heroinu počet zadržených osob od roku 2008 klesá. [18] 38

39 Následující tabulka zobrazuje drogové trestné činy a osoby za ně stíhané přepočtené na obyvatel v jednotlivých krajích České republiky. Největší podíl drogových trestných činů na obyvatel bylo v Praze a na Vysočině, nejméně pak v Jihomoravském kraji. V případě stíhaných osob pro drogové trestné činy na obyvatel jich bylo nejvíce v kraji Vysočina a v Karlovarském kraji, nejméně opět v Jihomoravském kraji. Praha v podílu osob stíhaných pro drogové trestné činy přepočtených na obyvatel byla v řazení od nejvyššího počtu po nejmenší na 6. místě. Tabulka 2.12: Drogové trestné činy a osoby stíhané pro drogové trestné činy v roce 2011 podle krajů Kraj Osoby stíhané pro DTČ na Počet obyvatel (15-64 let) Drogové Osoby DTČ na Střední trestné obyvatel stíhané obyvatel stav činy pro DTČ (DTČ) Počet % Počet % Hlavní město Praha , ,9 Středočeský , ,4 Jihočeský , ,7 Plzeňský , ,2 Karlovarský , ,2 Ústecký , ,0 Liberecký , ,5 Královéhradecký , ,8 Pardubický , ,1 Vysočina , ,2 Jihomoravský , ,0 Olomoucký , ,4 Zlínský , ,2 Moravskoslezský , ,4 Celkem ČR , ,0 Zdroj: [18], [40], vlastní výpočty Poslední tabulka této kapitoly zobrazuje počet záchytů a zajištěné množství jednotlivých typů drog. V roce 2011 bylo nejvíce záchytů marihuany a také bylo zajištěno největší množství marihuany. Od roku 2006 do roku 2008 rostl počet záchytů i množství marihuany, v roce 2009 byl zaznamenán výrazný pokles počtu záchytů i množství marihuany, do roku 2011 však je opět nárůst obou těchto veličin. Výrazný nárůst množství pervitinu je v roce 2010 a v roce 2011, naproti tomu počet záchytů je největší v letech 2006 a U heroinu je největší množství v letech 2008 a 2009, největší počet záchytů je v roce 2005 a Objemově druhým největším množstvím z typů 39

40 drog jsou rostliny konopí, jejichž množství od roku 2005 neustále roste s výjimkou roku 2011, kdy oproti předešlému roku mírně kleslo. Počet záchytů paralelně roste s množstvím rostliny konopí kromě roku 2005, kdy je větší počet záchytů při nižším množství rostliny konopí. Tabulka 2.13: Počet záchytů a zajištěné množství jednotlivých drog v letech Typ drogy Rok Marihuana (g) Pervitin (g) Heroin (g) Rostliny konopí (ks) Hašiš (g) Extáze (tbl.) Kokain (g) LSD (dávky) Počet Množství Počet Množství Počet Množství Počet Množství Počet Množství Počet Množství Počet Množství Zdroj: [18], vlastní zpracování 40

41 3 Drogy z pohledu ekonomiky V této kapitole se zaměřím na drogovou problematiku z hlediska ekonomiky. Nejprve vyčíslím celospolečenské náklady na tuto problematiku, uvedu, jaké jsou náklady prodejců drog, budu analyzovat výdaje jednotlivých krajů na protidrogovou politiku a na závěr uvedu analýzu nákladů na léčbu uživatelů drog. Jako každý trh i drogový trh, který je nezákonný, má stranu nabídky a poptávky, na jejichž základě jsou postaveny hlavní pilíře protidrogové politiky, a to snižování nabídky drog a snižování poptávky po drogách. Tyto dvě strany jsou na sebe vzájemně vázány. [7] Snižování nabídky je užíváno pro širokou škálu aktivit, především pro zastavení či omezení výroby a distribuci drog. Propojení se stranou poptávky vyplývá z toho, že produkce drog může být omezena nižší poptávkou nebo prostřednictvím plánů alternativního rozvoje producentských oblastí. Ke snižování nabídky slouží: administrativní kontrola, která zabraňuje úniku legálních drog používaných v medicíně ke vzniku ilegálních drog, zákonná represe, která se snaží eliminovat trestnou činnost v produkci, transitu a obchodu, vymýcení zemědělské produkce, která představuje nejen přímé vymýcení pěstitelských kultur (opiového máku, koky a kanabisu), ale kompletní obměnu venkovských producentských oblastí (zavádění alternativních plodin a alternativních zdrojů obživy, budování zavlažovacích systémů, škol, služeb i nových sídel). [7] V případě snižování nabídky jsou v České republice hlavními aktéry především orgány státní správy (kontrolní a správní úřady, policie, celní služba, justice a vězeňství). Cílovými skupinami jsou osoby, které neoprávněně, tj. mimo zákonný rámec (podle zákona číslo 167/1998 Sb.), s drogami zacházejí a dopouštějí se tak trestných činů. [7] Snižování poptávky po drogách znamená snížit vyhledávání a konzumaci drog na straně zákazníka nezákonného trhu. Toho lze docílit prostřednictvím preventivních a vzdělávacích programů, které mají odradit uživatele nebo potenciální uživatele od experimentování s ilegálními drogami či je odvrátit od jejich následného pravidelného 41

42 užívání. Ke snižování poptávky po drogách patří rovněž poradenské a léčebné programy směřované k dosažení a udržení abstinence, ke snižování intervalů užívání drog nebo jejich dávek. Neméně důležité jsou i programy nabízející vzdělávání nebo léčbu jako alternativní potrestání a sociální opatření sloužící ke zmírnění faktorů přispívajících k užívání drog neboli sociální začleňování. [7] Aktéry snižování poptávky jsou především poradenské, výchovné, zdravotní a sociální služby. Cílovými skupinami jsou: obecná populace, která představuje důležitou cílovou skupinu zejména v primární prevenci, rizikové skupiny, kam jsou řazeny osoby, které jsou negativním sociálním či zdravotním jevem ohroženy více než zbytek populace. Tyto skupiny představují cílové skupiny ve specifické primární prevenci, která je zaměřena na užívání (zneužívání) návykových látek, rizikoví jedinci, u kterých individuální rizika zvyšují zejména psychické problémy a poruchy, poruchy učení a chování. K těmto rizikům patří i genetické dispozice, dysfunkční rodina, lze sem zařadit i děti, sourozence či partnery uživatelů drog, rodiny a partneři uživatelů, kteří jsou cílovou skupinou zejména v sekundární a terciární prevenci, experimentátoři, tedy osoby, které různé drogy a typy drog občasně a nepravidelně užívají a mohou, ale nemusí, mít přitom problémy v jiných oblastech, příležitostní a rekreační uživatelé, u kterých se užívání drog stalo součástí životního stylu a drogu neužívají víckrát než jednou za týden a frekvence tohoto užívání drog nevede ke vzniku závislosti na nich (typické pro marihuanu, LSD či extázi), pravidelní uživatelé, kteří drogu užívají víckrát než jednou za týden a toto užívání implikuje nejen životní styl, ale už i jistý škodlivý účinek ve stupni závislém na užívané látce, problémoví uživatelé, 42

43 závislí, což jsou uživatelé splňující diagnostická kritéria syndromu závislosti. [7] Závislost (dependence) a syndrom závislosti je definován v ICD-10 1 jako soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy: silné přání užít drogu, nutkavá potřeba porušené ovládání při jejím užívání, ztráta volní kontroly přetrvávající užívání i přes škodlivé následky, neschopnost odpoutat se navzdory tělesným i duševním komplikacím priorizace drogy před všemi ostatními aktivitami a závazky, převažující orientace na životní styl s drogou, její shánění a zotavování se z jejího účinku zvýšená/snížená tolerance odvykací stav při nedostatku či vysazení drogy Pro diagnózu závislosti je zapotřebí přítomnosti minimálně tří z uvedených kritérií. Syndrom závislosti může být: pro specifickou látku, pro třídu látek nebo pro širší spektrum farmakologicky odlišných psychoaktivních substancí. [44] 3.1 Náklady na drogy Náklady, které souvisí s užíváním návykových látek, lze rozdělit na náklady vnitřní, které představují újmu jednotlivci, který návykovou látku užívá, a náklady vnější, které představují újmu společnosti. Uživatelé drog tedy vytvářejí i náklady, které nezaplatí v ceně drogy ani v sociálních odvodech na lékařskou péči (především v podmínkách veřejného zdravotnictví) a nemají tedy újmu jen oni sami, ale i jejich nejbližší okolí. Ústřední instituce vyvíjí snahu o zastavení jevů, které jsou ohrožující fungování společnosti z důvodů užívání návykových látek, zvýšenou úmrtností a degradováním lidského kapitálu, nemluvě o přímých financích vynakládaných na léčbu či náhradu škod. [2] Náklady spojené s užíváním návykových látek lze také dělit na: přímé, které představují náklady, které společnost má v souvislosti s řešením drogové problematiky, a zahrnují náklady na zdravotní péči (včetně přístupu 1 Mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů 43

44 harm reduction), náklady na prosazování práva, transakční náklady systému (přerozdělují dávky sociálního a zdravotního pojištění), náklady spojené s pracovištěm (typy testů na drogy v rizikových provozech), náklady na prevenci, výzkum a vzdělávání, náklady rodin, jiné náklady (typu dopravních nehod z důvodu požití drogy), nepřímé, které představují ztrátu produktivity uživatele v důsledku nemocnosti, úmrtnosti, kriminálních kariér či rodin, které se s drogovým problémem potýkají v důsledku užívání drogy některým ze členů rodiny, nehmotné, které představují bolest a utrpení, psychosociální vývoj, ztrátu blízkých, rodinné zdraví a sekundární následky pro trh v důsledku snížení kupní síly. [7] Nehmotné náklady nelze finančně vyčíslit. V České republice mezi roky byla realizována studie pod názvem Společenské náklady alkoholu, tabáku a nelegálních drog v České republice za rok Na základě této studie byly společenské náklady spojené s užíváním ilegálních drog v České republice v roce 2007 vyčísleny následovně: Tabulka 3.1: Celkové společenské náklady užívání ilegálních drog v České republice v roce 2007 v mil. Kč Přímé náklady zdravotnictví (celkem) 764,5 Nepřímé náklady zdravotnictví (celkem) 294,5 léčba závislostí 144,0 chorobnost (hospitalizace) 37,2 léčba přiřaditelných onemocnění 238,6 chorobnost (nemocenská, bez hospitalizací) 0,0 snižování poptávky 362,8 úmrtnost 257,3 úrazy obětí trestných činů 19,1 Přímé náklady vymáhání práva (celkem) 5 105,7 Nepřímé náklady vymáhání práva (celkem) 455,6 snižování nabídky 160,8 uvěznění za primární kriminalitu 112,1 primární kriminalita 993,2 uvěznění za sekundární kriminalitu 277,6 sekundární kriminalita 3 899,7 chorobnost obětí trestné činnosti (nemocenská) 32,4 doprava a dopravní nehody 52,0 úmrtnost obětí trestné činnosti 29,9 Další přímé náklady (celkem) 61,2 škody v souvislosti s dopravními nehodami 3,6 výzkum 15,0 náklady na koordinaci protidrogové politiky 34,0 administrativní náklady pojišťoven 12,2 Celkem přímé náklady 5 931,4 Celkem nepřímé náklady 750,1 % přímých nákladů 88,8 % nepřímých nákladů 11,2 Zdroj: [18], s. 20, vlastní zpracování Z tabulky je patrné, že přímé náklady tvořily 88, 8 % a nepřímé náklady 11,2 % celkových společenských nákladů. Největší položku přímých nákladů tvořily náklady 44

45 na vymáhání práva a konkrétně sekundární kriminalita (zejména drobná majetková kriminalita, které se dopouštějí především problémoví uživatelé drog pro získání financí na ilegální drogu). Výdaje na protidrogovou politiku (součet nákladů na snižování poptávky a nabídky) tvořily 8,8 % z celkových přímých nákladů. V případě nepřímých nákladů tvořily největší položky náklady spojené s uvězněním za sekundární kriminalitu a úmrtnost. Celkové společenské náklady užívání ilegálních drog činily 6 681, 5 milionů Kč, což v celkovém součtu společenských nákladů i s alkoholem a tabákem představuje 11,9 %. [18] Z pohledu ekonomiky je zajímavá informace, jaké procento celkových společenských nákladů na ilegální drogy tvořil HDP České republiky v roce Pro HDP jsem použila hodnotu v běžných cenách, tedy v cenách roku Podíl celkových společenských nákladů na ilegální drogy byl 0,18 % HDP. Tabulka 3.2: Celkové společenské náklady užívání ilegálních drog v České republice v roce 2007 vztažené k HDP v mil. Kč Celkové společenské náklady 6 681,5 HDP v roce % HDP 0,18 Zdroj: [18], [29], vlastní výpočty 3.2 Náklady prodejců drog V průběhu sběru informací a dat jsem získala kontakt na pana Pavla Gregora, který mi poskytl informace o nákladech na výrobu pervitinu v 80. a 90. letech, které dále uvádím. Pan Gregor užíval 23 roky drogy. V 80. letech se účastnil vaření pervitinu v podmínkách domácích laboratoří a později ho již vyráběl sám. Přestal s užíváním drog již téměř jako slepý a hluchý poté, kdy se vážně poranil při výbuchu vzniklém u vaření pervitinu. Nyní pracuje jako psychoterapeut na oddělení závislostí v Psychiatrické léčebně v Bohnicích a pomáhá lidem překonat závislost na návykových látkách. K získání efedrinu, což je hlavní složka pervitinu, se v letech používal lék zvaný Solutan (kapky proti kašli), který byl v tomto období volně dostupný 45

46 a obsahoval poměrně vysoký obsah čistého efedrinu. 1 láhev Solutanu obsahovala 800 miligramů efedrinu (600 miligramů pervitinu) a stála 9 Kčs, takže k výrobě 9-ti gramů pervitinu bylo zapotřebí 15-ti lahví Solutanu (135 Kčs), které obsahovaly 12 gramů efedrinu. Dále byly k výrobě pervitinu potřebné chemikálie, a to: chemikálie, které se daly koupit v drogérii, což byly technické chemikálie, jako je kyselina chlorovodíková, jejíž litr stál 27 Kč, a hydroxid sodný (louh), který v té době stál 16 Kčs /0,5 kg, chemikálie, které se nedaly koupit (červený fosfor, jód, kyselina fosforečná) a které byly získávány ze známostí na Vysoké škole chemicko-technologické či v chemických laboratořích základních nebo středních škol, nebyly tedy předmětem trestné činnosti a nebyly ani předmětem nákladů na výrobu. V 80. letech tedy výroba 9-ti gramů pervitinu stála cca 200 Kčs bez nákladů na energii či chemické pomůcky. V přepočtu na 1 gram tedy tato cena činila cca 22 Kčs a tento se v 80. letech prodával za 500 Kčs. V 90. letech nákladovou strukturu výroby 10-ti gramů pervitinu zobrazuje tabulka 3.3. K výrobě 10 gramů pervitinu bylo zapotřebí: čistý efedrin v roztokách (v roce 2003 byla jeho produkce zrušena), červený fosfor, přičemž cena 250-ti gramů červeného fosforu byla Kč, jód, přičemž cena 500-ti gramů jódů byla Kč, kyselina fosforečná při ceně 240 Kč za litr, hydroxid sodný při ceně 64 Kč za 500 gramů. V 90. letech byl pro výrobu pervitinu ještě používán čistý etanol a bezvodý aceton, aby vznikl čistý pervitin. V dnešní době se tyto látky do výroby nepřidávají a možnost získání čistého pervitinu je velmi obtížná. 46

47 Tabulka 3.3: Náklady na výrobu 10-ti gramů pervitinu v 90. letech v Kč Látka Cena Efedrin Červený fosfor 28 Jód 40 Kyselina fosforečná 19 Hydroxid sodný 13 Čistý ethanol 40 Bezvodý aceton 120 Celkem Zdroj: autor K těmto nákladům je třeba ještě připočítat náklady na chemické pomůcky, které činily cca Kč na 100 gramů pervitinu, z čehož vyplývá, že na 10 gramů pervitinu činily tyto náklady 250 Kč a celkové náklady včetně nákladů na chemické pomůcky tedy činily Kč. Pervitin se vařil přibližně 2 hodiny na elektrickém vařiči, k vaření bylo zapotřebí 2 kwh (průměrná cena za 1 kwh v 90. letech byla 0,9 Kč viz tabulka 3.4). Náklady na energii tedy činily cca 1,8 Kč. Z uvedeného vyplývá, že náklady na energii jsou ve výrobě pervitinu zanedbatelné. Tabulka 3.4: Průměrná cena energie v 90. letech za 1 kwh/kč Rok Elektřina pro domácnosti , , , , , , , , , ,798 Průměr 90.let 0,934 Zdroj: [26], vlastní výpočet Výrobní cena 100 gramů pervitinu v 90. letech tedy byla Kč a průměrná prodejní cena za gram pervitinu se pohybovala kolem Kč. Jak již bylo 47

48 zmíněno, i drogový trh je typický trh, takže i zde v případě odběru velkého množství gramů pervitinu byly poskytovány slevy. Toxikomanická struktura má hierarchické uspořádání, kde se nejvýše nachází výrobce, pod nimi dealeři a na konci konzumenti. Každý z tohoto hierarchického uspořádání odebírá pervitin za jinou cenu. Výrobce prodá pervitin známým a ti v případě jeho dalšího prodeje si například ponechají z jednoho gramu pervitinu cca 0,2 gramu. Pokud konzument žádá vážený gram pervitinu, prodejce ho doplní určitou látkou a prodá ho. Tento konzument si opět část ponechá pro vlastní potřebu, zbytek prodá dále či doplní do váženého gramu pervitinu. Neboli 1 gram pervitinu se řeže na více dávek. V dnešní době je výroba pervitinu stejná jako v 90. letech s tím rozdílem, že místo čistého efedrinu se používají léky, které obsahují pseudoefedrin, který pervitin obsahuje, ale s původním pervitinem nemá příliš společného. Léky s obsahem pseudoefedrinu jsou v České republice prodejné na základě prokázání občanským průkazem či na lékařský předpis, proto výrobci pervitinu často jezdí léky nakupovat do ciziny, a to především do Polska, kde jsou tyto léky volně prodejné. Tabulka 3.5 zobrazuje náklady na výrobu 10-ti gramů pervitinu v současné době. Výroba zahrnuje: pseudoefedrin, který je získáván z veřejně dostupných léků, které jsou v České republice regulovány. Tyto léky obsahují cca 30 miligramů pseudoefedrinu v jedné tabletě. Balení 24 tablet tedy celkově obsahuje 720 miligramů pseudoefedrinu, což je asi 0,5 gramu pervitinu. Cena těchto léků za balení 24 tablet je 179 Kč (1 gram pervitinu za 358 Kč), červený fosfor, jehož cena je 460 Kč za 100 gramů, jód při ceně za 100 gramů 645 Kč, kyselinu fosforečnou při ceně 165 Kč za litr, hydroxid sodný, který stojí 100 Kč za 1 kilogram. Cena léků obsahujících pseudoefedrin byla získána na základě interní informace z lékárny a ceny ostatních látek byly získány z [23]. 48

49 Tabulka 3.5: Náklady na výrobu 10-ti gramů pervitinu v současné době v Kč Látka Cena Pseudoefedrin Červený fosfor 9 Jód 65 Kyselina fosforečná 14 Hydroxid sodný 10 Celkem Zdroj: autor K ceně nákladů na výrobu 10-ti gramů pervitinu je nutno přičíst částku 250 Kč na chemické pomůcky a náklady na energii, které představují při vaření pervitinu 2 hodiny a současných sazbách cca 9 Kč (podle [24] je 1 kwh v České republice v roce 2013 průměrně za 4,60 Kč). Celková cena výroby 10-ti gramů pervitinu včetně chemických pomůcek a energií v současně době tedy činí Kč (1 gram za cca 394 Kč). Porovnáním průměrné ceny pervitinu, která v České republice v roce 2011 podle NMS byla Kč (jelikož tato průměrná cena je od roku 2009 stejná, předpokládám, že i v roce 2013 je stále aktuální), a výrobní cenou, která je 394 Kč na 1 gram pervitinu, lze předpokládat, že výnos z 1 gramu pervitinu je 896 Kč. Výrobní cena tedy představuje cca 31 % průměrné prodejní ceny. Na základě těchto údajů lze zatřídit jednotlivé složky na výrobu 10-ti gramů pervitinu podle klasifikace CZ-CPA, která představuje klasifikaci produkce. Z tabulky je patrné, že největší část celkové ceny představují veřejně dostupné léky, které tvoří téměř 91 % celkové hodnoty, chemické pomůcky tvoří cca 6 % a jednotlivé chemické látky představují asi 3 %. Tabulka 3.6: Složky na výrobu 10-ti gramů pervitinu podle klasifikace CZ-CPA CZ-CPA Název Hodnota v Kč % z celku 20 Chemické látky a chemické přípravky 98 2,5 21 Základní farmaceutické výrobky a přípravky ,9 26 Počítače, elektronické a optické přístroje 250 6,4 35 Elektřina, plyn, pára a klimatizovaný vzduch 9 0,2 Celkem ,0 Zdroj: [43], autor, vlastní výpočty Výroba pervitinu není příliš složitá, je zapotřebí znalostí na úrovni alespoň střední chemické školy. Problém je v tom, že mnoho vařičů pervitinu tyty znalosti nemá 49

50 a pervitin vyrábí podle mnohdy neověřených receptů, na jejichž základě nevzniká vždy výroba čistého pervitinu, čímž vznikají velká rizika spojená s jeho užíváním. To, že se mnohdy nejedná o čistý pervitin, lze na první pohled poznat tím, že má nejrůznější zabarvení a že tedy nedošlo k jeho dokonalému čistění. Riziko použití nečistého pervitinu a následných nežádoucích účinků je zvyšováno tím, že většina začátečníků volí jako první zkušenost s pervitinem injekční aplikací. [12] Výše zmíněnou výrobu pervitinu nelze brát jako návod pro jeho výrobu, ale údaje jsem použila pouze a výhradně pro účely výpočtu nákladů uživatelů drog. 3.3 Analýza výdajů krajů na protidrogovou politiku V této podkapitole se chci věnovat závislosti mezi výdaji na protidrogovou politiku na obyvatel a výkonem nízkoprahových zařízení na osob v jednotlivých krajích. Nízkoprahová zařízení jsou místa, kde jsou naplňovány principy harm reduction. Nejčastěji se jedná o kontaktní centra, která jsou umísťována tak, aby byla snadno dostupná, nebo o terénní programy, kdy pracovníci terénních programů dochází na místa, na kterých se uživatelé drog vyskytují. Zde jim jsou poskytovány služby jako prevence šíření infekčních onemocnění, a to výměnou injekčního materiálu, distribucí kondomů, poskytováním/zprostředkováním testování na infekční choroby a šířením informací o rizicích spojených s užíváním drog. Nízkoprahová zařízení též poskytující poradenství pro rodiny a blízké uživatelů drog. Mezi základní cíle nízkoprahových programů patří zvyšování informovanosti klientů o účincích drog, snižování počtu předávkování, omezení šíření infekčních onemocnění, zvyšování motivace klientů k méně rizikovému chování a ke změně životního stylu směrem k abstinenci. [8] V roce 2011 bylo v České republice 99 nízkoprahových zařízení. [18] Jako konkrétní výkon jsem si vybrala kontakt. Zajímalo mě, zda existuje závislost mezi tím, kolik kraje vydají na protidrogovou politiku, a tím, kolik lidí v daném kraji využije nízkoprahového zařízení ať už za účelem výměny injekčního náčiní, potravinovým servisem, hygienickým servisem, individuálním poradenstvím, zdravotním ošetřením či za dalším účelem. Dále jsem na základě těchto výpočtů zkoumala, který kraj má nejvíce prostředků na protidrogovou politiku a ve kterém kraji nízkoprahové zařízení navštíví nejvíce lidí. 50

51 Pro posouzení závislosti jsem použila Spearmanův korelační koeficient: (3.1) Tabulka 3.7: Srovnání výdajů na protidrogovou politiku s kontaktem v nízkoprahových zařízeních v roce 2011 v jednotlivých krajích Kraj Střední stav obecné populace v roce 2011 Výdaje na protidrogovou politiku celkem Výdaje na protidrogovou politiku na obyvatel Pořadí Kontakt Kontakt na obyvatel Pořadí Hlavní město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Zdroj: [18], [40], vlastní výpočty Na základě výpočtu Spearmanova korelačního koeficientu, který mi vyšel 0,642, mohu konstatovat, že zde existuje určitá míra závislosti mezi výdaji na protidrogovou politiku a výkonem nízkoprahových zařízení konkrétně kontaktem. Z výdajů je patrné, že nejvíce prostředků na protidrogovou politiku vydává Praha, Liberecký kraj, byť má o polovinu méně výdajů než Praha, patří mezi druhý kraj s největšími výdaji na protidrogovou politiku. Nejméně výdajů vydává Zlínský kraj a poté kraj Vysočina. Ohledně kontaktů s drogově závislými má nejvyšší počet opět Praha, poté Karlovarský kraj a nejméně Pardubický kraj. Dále ještě uvádím tabulku výdajů na protidrogovou politiku z místních rozpočtů, ze které je patrné, kolik který kraj vydá na jednotlivé oblasti protidrogové politiky. Nejvíce financí z místních rozpočtů celkově kraje vydají na záchytné stanice a poté na harm reduction. Ale například Středočeský kraj více než na záchytné stanice 51

52 vydá na primární prevenci. Nejmenší část financí místních rozpočtů je vydáno na koordinaci, výzkum a hodnocení. Nejvíce výdajů z místních rozpočtů má Praha a nejméně Karlovarský kraj. Tabulka 3.8: Výdaje krajů na protidrogovou politiku z místních rozpočtů v roce 2011 podle kategorizace služeb v tis. Kč Kraj Primární prevence Harm reduction Léčba Následná péče Záchytné stanice Koordinace, výzkum, hodnocení Ostatní Celkem Hlavní město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Celkem Zdroj: [18], s. 14, vlastní zpracování Na závěr této podkapitoly jsem ještě vypočítala, jaké jsou teoretické výdaje na 1 problémového uživatele z výdajů na protidrogovou politiku v jednotlivých krajích České republiky v roce Z tabulky je patrné, že nejvíce výdajů na 1 problémového uživatele je v Pardubickém kraji a nejméně výdajů na 1 problémového uživatele vynaloží v Ústeckém kraji. Praha, která má nejvíce problémových uživatelů a zároveň i největší výdaje na protidrogovou politiku v přepočtu na 1 problémového uživatele, vydá Kč, což je šestá nejnižší částka ze všech krajů. 52

53 Tabulka 3.9: Výdaje na 1 problémového uživatele z celkových výdajů na protidrogovou politiku v jednotlivých krajích České republiky v roce 2011 Kraj Prevalenční odhad problémových uživatelů drog na obyvatel Výdaje na protidrogovou politiku na obyvatel Výdaje na 1 problémového uživatele Hlavní město Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Zlínský Moravskoslezský Zdroj: [18], vlastní výpočet 3.4 Náklady na léčbu toxikomana Pod pojmem toxikoman je označována osoba, která je závislá na drogách, tedy i osoba závislá na alkoholu. Zdravotní péče v České republice je financována třemi zdroji: zdravotními pojišťovnami, veřejným rozpočtem (státní a místní rozpočet), domácnostmi. [18] Jelikož jsem nenašla informace o výdajích veřejného rozpočtu na protidrogovou politiku zvlášť pro ilegální drogy, alkohol a tabák, výpočty a tabulky v celé této podkapitole jsou brány včetně údajů za alkohol a tabák. Nejprve uvádím náklady na léčbu toxikomana ze zdravotních pojišťoven, z výdajů na protidrogovou politiku a počet osob v léčebných programech v České republice 53

54 v roce 2010 (protože poslední dostupné údaje za zdravotní pojišťovny jsou za rok 2010). Následující tabulka zobrazuje náklady zdravotních pojišťoven pro diagnózu F 10, což je diagnóza definovaná pro poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním alkoholu, a F 11 F 19, což jsou diagnózy definované pro poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním ostatních psychoaktivních látek, podle druhu péče. Z tabulky je patrné, že největší položku tvoří lůžková péče, která tvoří více než polovinu celkových nákladů zdravotních pojišťoven. Tabulka 3.10: Celkové náklady zdravotních pojišťoven na diagnózu F 10 F 19 podle druhu péče v České republice v roce 2010 v tis. Kč Druh péče Diagnóza F 10 Diagnóza F 11 - F 19 Celkem Lůžková péče Jednodenní péče Ambulantní péče Domácí péče Rehabilitační péče Dlouhodobá péče Podpůrné služby Léky a zdravotnické prostředky Prevence Neznámo Celkem Zdroj: [18], s. 19, vlastní zpracování Tabulka 3.11 zobrazuje celkové výdaje státních a místních rozpočtů na protidrogovou politiku podle jednotlivých kategorií služeb. Z tabulky vyplývá, že nejvíce výdajů na protidrogovou politiku ze státních a místních rozpočtů je na přístup harm reduction, a to zejména na služby v kontaktních centrech. 54

55 Léčba Harm reduction Tabulka 3.11: Celkové výdaje na protidrogovou politiku ze státních a místních rozpočtů v České republice v roce 2010 v tis. Kč Kategorie služeb Částka Primární prevence Kontaktní centra Terenní programy Nezařazené Celkem Zdravotnická péče Nezdravotní ambulantní péče Terapeutické komunity Celkem Záchytné stanice Následná péče Prosazování práva Koordinace, výzkum, hodnocení Ostatní, nezařazeno Celkem Zdroj: [17], s. 20, vlastní zpracování Další tabulka zobrazuje léčebné programy, které poskytující služby uživatelům drog v České republice v roce Z tabulky je patrné, že ambulantní zdravotnické zařízení oboru psychiatrie vykázalo nejvíce léčených osob. 55

56 Tabulka 3.12: Počty osob v léčebných programech poskytujících služby uživatelům drog v České republice v roce 2010 Typ programu Zdroj: [17], s. 48, vlastní zpracování Z výše popsaných tabulek nelze vypočítat přibližné náklady na 1 den léčby toxikomana. Na základě rozhovoru s panem Danem Horynou 2 vyplynulo, že pokud se toxikoman závislý na ilegálních drogách rozhodne pro léčbu, léčba probíhá následovně: týden až 14 dní na detoxikaci (velmi pomalé odstranění látky z těla postupným snižováním dávek drogy tak, aby se pokud možno zabránilo příznakům z odnětí drogy neboli abstinenčním příznakům [7]), což představuje přijetí intoxikovaného uživatele drog nebo přijetí uživatele se začínajícími abstinenčními příznaky, poté následuje 3-6-ti měsíční léčba v lůžkovém zařízení, kde lůžko jednoho pacienta a jeho pobyt v zařízení stojí Kč za den, přičemž pacient si hradí pouze 100 Kč, poté může využít doléčovacího centra. Alkoholu Ilegálních drog Ambulantní zdravotnická zařízení oboru psychiatrie Ambulantní (nezdravotnické) programy provozované nestátní neziskovou organizací Denní stacionáře 40 Registrovaná zdravotnická zařízení poskytující substituční léčbu Záchytné stanice Kontaktní centra a terénní programy (nízkoprahové programy) Detoxifikační jednotky v lůžkových zdravotnických zařízeních Psychiatrické léčebny pro dospělé Psychiatrické oddělení nemocnic Dětské psychiatrické léčebny Ostatní lůžková zařízení s psychiatrickým oddělením Terapeutické komunity 408 Specializovaná oddělení pro děti ohrožené drogovou závislostí v pobytových zařízeních speciálního školství Počet osob Programy následné péče 987 Detoxifikační jednotky ve věznicích 686 Substituční léčba ve věznicích 67 Oddělení pro diferencovaný výkon trestu (dobrovolná léčba) 437 Oddělení pro výkon ochranné protitoxikomanické léčby ve věznicích 128 Údaje o léčbě uživatelů ilegálních drog. Bezdrogové zóny ve věznicích Programy nestátní neziskové organizace ve věznicích 707 Uživatelé opiátů. Z toho uživatelé Zejména uživatelé ilegálních drog. Zejména uživatelé ilegálních drog. Uživatelé opiátů. Zejména uživatelé alkoholu. Zejména uživatelé ilegálních drog resp. problémoví uživatelé. Zejména uživatelé ilegálních drog. 137 Zejména uživatelé ilegálních drog. Zejména uživatelé ilegálních drog. Údaje o detoxifikaci od ilegálních drog. Údaje o léčbě uživatelů ilegálních drog. Zejména uživatelé ilegálních drog. Zejména uživatelé ilegálních drog. 2 Dan Horyna patřil mezi první experimentátory s pervitinem a nyní, mimo jiné, pomáhá lidem překonat závislost na drogách jako jejich psychoterapeut. 56

57 Jak již je zmíněno výše, po léčbě může klient podstoupit tzv. následnou péči neboli sociální začlenění osoby do společnosti, která probíhá buď formou lůžkovou, ambulantní či na pracovišti s osobou, která se snaží pomoci lidem začlenit se nebo přizpůsobit se prostředí podporujícímu jeho začlenění. V rámci těchto programů je také poskytována následná péče, poskytující chráněné bydlení, či doléčovací centra. Tabulka 3.14 zobrazuje náklady zdravotních pojišťoven na následnou péči (rehabilitační péči), náklady na následnou péči ze státních a územních rozpočtů a počet osob, které využily programy následné péče v České republice v roce Jednotlivé údaje jsem převzala z tabulek Na základě těchto údajů jsem vypočetla přibližné náklady na 1 den následné péče. Předpokládala jsem, že každá osoba v následné péči byla přibližně po dobu 47 dní. Tuto dobu jsem si stanovila na základě toho, že v roce 2010 bylo v České republice 127 lůžek následné péče a předpokládala jsem, že tato lůžka byla po celý rok plně obsazena. Pro zjištění nákladů domácností na 1 den v následné péči jsem si nejprve vypočítala průměrný náklad na měsíc v daném zařízení. Tento náklad jsem vypočítala na základě úvahy, že by zde léčená osoba byla po dobu 6-ti měsíců, neboť tato vybraná zařízení uvedená v tabulce 3.13 mají tuto dobu jako doporučenou délku programu a jedná se zejména o zařízení, která poskytují doléčovací program či chráněné bydlení. Tabulka 3.13: Náklady domácností na 1 den následné péče v Kč Zdroj: [25], vlastní výpočet Název centra Z tabulky 3.14 je patrné, že náklady na 1 den v následné péči jsou financovány z největší části ze státních a místních rozpočtů a že celková částka na 1 den léčby činí 57 Průměrná cena za měsíc Cena za 1 den Renarkon P-Centrum Jamtana - - Circle of Life o.s PREVENT Sananim DC MAT Magdaléna Advaita Děčínské doléčovací centrum Průměrna cena za den - 81

58 1 039 Kč. Celkové náklady zdravotních pojišťoven, státních a místních rozpočtů na jednoho toxikomana jsou Kč. Tabulka 3.14: Náklady na 1 den následné péče v Kč Zdroj financování Celkový náklad Počet osob Náklady na 1 osobu Přibližné náklady na 1 den Zdravotní pojišťovny Státní a místní rozpočty Domácnosti Celkem Zdroj: [17], [18], vlastní výpočty 58

59 4 Drogy na středních školách v Praze V rámci této kapitoly budu analyzovat zkušenosti studentů středních škol s ilegálními drogami a budu zjišťovat, zda typ střední školy, pohlaví či to, zda student kouří cigarety, má vliv na zkušenosti s ilegálními drogami. 4.1 Způsob zjišťování Zmapovat situaci středoškoláků se zkušenostmi s ilegálními drogami jsem se pokoušela na základě dotazníku (příloha 1). Šetření jsem prováděla na vybraných středních školách v Praze a vždy se jednalo o studenty 3. ročníků, proto v dotazníku není otázka na jejich věk. Cílem dotazníku bylo zjistit, zda existují významné rozdíly mezi studenty jednotlivých typů škol v užívání jednotlivých typů ilegálních drog. Dále jsem se zajímala o jejich přibližné výdaje na jednotlivé typy ilegálních drog, které jsem rovněž zanalyzovala. Dotazník obsahuje 24 především uzavřené otázky, kde respondent vybíral jím preferovanou odpověď mezi dvěma či více alternativami. V první otázce jsem se zaměřila na nejvyšší vzdělání rodičů. Poté následovala otázka na zkušenost s legální drogou, a to cigaretami, a zkušenosti s ilegálními drogami. Na závěr dotazníku byly kladeny otázky, které zjišťovaly pohlaví a typ studia respondenta. Před samotným šetřením jsem požádala osobu zkušenou se sestavováním dotazníků o zhodnocení, zda je dotazník správně a srozumitelně sestaven, a provedla jsem předvýzkum. V rámci šetření jsem oslovila vybrané střední školy v Praze s následujícími typy studia: gymnázia, střední odborné školy s maturitou, střední odborné učiliště. Dotazník byl zcela anonymní s příslibem, že názvy vybraných škol nebudou zveřejněny. 59

60 Sběr údajů byl uskutečněn v měsíci březnu roku 2013 a šetření jsem prováděla v rámci vyučovací hodiny vždy po dohodě s kompetentní osobou dané školy. Dotazník respondentům nezabral více než 10 minut a v úvodu byla respondentům poskytnuta informace, jak dotazník vyplňovat. Dotazník vyplnili 202 respondenti a v rámci sběru dat byla provedena kontrola získaných údajů a kontrola úplnosti vyplněných dotazníků. Dotazník byl zpracován ve statistickém programu SPSS a bylo využito kódování znaků pro zadávání údajů do statistického programu. 4.2 Vyhodnocení dotazníků Vyhodnocení jednotlivých otázek Nejprve uvádím, kolik respondentů bylo z jednotlivých typů středních škol podle pohlaví. Sběru se zúčastnili 202 studenti, přičemž z toho byly 92 ženy a 110 mužů. Tabulka 4.1: Počet respondentů podle pohlaví a typu střední školy Zdroj: autor Na otázku: Jaké je nejvyšší vzdělání tvých rodičů? studenti z gymnázií v případě matky odpověděli vysokoškolské, studenti středních odborných škol a studenti středních odborných učilišť středoškolské s maturitou. U studentů středních odborných učilišť s maturitou je téměř na stejné úrovni vzdělání matky středoškolské bez maturity. V případě otce jsou odpovědi stejné jako v případě vzdělání matky s rozdílem, že u studentů středních odborných učilišť se vyrovnal podíl mezi středoškolsky vzdělanými otci s maturitou a bez maturity (příloha 2). Na otázku: Kouříš cigarety? studenti gymnázia a středních odborných škol odpověděli záporně, studenti středních odborných učilišť nejčastěji odpověděli, že kouří pravidelně (příloha 3). Na otázku: Vyzkoušel(a) jsi někdy ilegální drogu, tzn. drogu jinou než je alkohol, tabák, léky či těkavé látky? 65 % studentů gymnázia odpovědělo, že ilegální drogu 60

61 nevyzkoušelo, 66 % studentů středních odborných škol odpovědělo, že ji vyzkoušelo, a 79 % studentů středních odborných učilišť odpovědělo, že ji rovněž vyzkoušelo. V případě pohlaví tento rozdíl nevykazuje výraznější rozdíl. Z celkového počtu studentů ilegální drogy nevyzkoušelo 39 žen a 41 muž a zkušenosti s nimi má 53 ženy a 69 mužů (příloha 4). Tabulka 4.2: Počet respondentů podle toho, zda vyzkoušeli ilegální drogu, a typu střední školy Zdroj: autor Na otázku: Vyzkoušel(a) jsi někdy marihuanu? studenti gymnázia v 35-ti % odpověděli, že marihuanu vyzkoušeli, 65 % studentů středních odborných škol a 79 % studentů středních odborných učilišť ji rovněž vyzkoušelo. Z výsledků vyplývá, že téměř všichni studenti, až na jednu výjimku v případě středních odborných škol, kteří uvedli, že ilegální drogu vyzkoušeli, vyzkoušeli i marihuanu (příloha 5). V případě otázky: Měl(a) jsi marihuanu v posledních 3 měsících? 68 % všech dotázaných studentů uvedlo, že v posledních 3 měsících marihuanu nemělo (příloha 6). Na otázku: Jaké jsou tvé měsíční výdaje na marihuanu v Kč? většina studentů uvedla, že marihuanu dostala zdarma. Pouze ve 35-ti případech studenti za marihuanu platí. 61

62 Tabulka 4.3: Počet respondentů podle měsíčních výdajů na marihuanu a typu střední školy Zdroj: autor Na otázku: Vyzkoušel(a) jsi někdy hašiš? studenti gymnázia v 94 % odpověděli, že hašiš nevyzkoušeli, 79 % studentů středních odborných škol a 62 % studentů středních odborných učilišť hašiš vyzkoušela (příloha 7). Na otázku: Měl(a) jsi hašiš v posledních 3 měsících? 92 % všech dotázaných studentů uvedla, že v posledních 3 měsících hašiš neměla (příloha 8). Na otázku: Jaké jsou tvé měsíční výdaje na hašiš v Kč? většina studentů uvedla, že hašiš zejména dostali zdarma, jen 7 dotázaných studentů uvedlo, že za hašiš platí. Tabulka 4.4: Počet respondentů podle měsíčních výdajů na hašiš a typu střední školy Zdroj: autor 62

63 Na otázku: Vyzkoušel(a) jsi někdy pervitin? dotazovaní studenti gymnázia pervitin nevyzkoušeli. Pervitin vyzkoušelo 6 % studentů středních odborných škol a 30 % studentů středních odborných učilišť (příloha 9). Na otázku: Měl(a) jsi pervitin v posledních 3 měsících? 95 % všech dotázaných studentů uvedlo, že v posledních 3 měsících pervitin nemělo (příloha 10). Na otázku: Jaké jsou tvé měsíční výdaje na pervitin v Kč? většina studentů uvedla, že pervitin zejména dostali zdarma, jen 10 dotázaných studentů uvedlo, že za pervitin platí, 9 z těchto studentů studuje na středních odborných učilištích. Tabulka 4.5: Počet respondentů podle měsíčních výdajů na pervitin a typu střední školy Zdroj: autor Na otázku: Vyzkoušel(a) jsi někdy kokain? dotazovaní studenti z gymnázia uvedli, že kokain nevyzkoušeli. V případě zkušeností studentů středních odborných škol kokain vyzkoušela 3 % a 21 % studentů středních odborných učilišť (příloha 11). Na otázku: Měl(a) jsi kokain v posledních 3 měsících? 98 % všech dotázaných studentů uvedlo, že v posledních 3 měsících kokain nemělo (příloha 12). Na otázku: Jaké jsou tvé měsíční výdaje na kokain v Kč? většina studentů, která měla zkušenosti s kokainem, uvedla, že kokain dostala zdarma, jen 4 dotázaní studenti uvedli, že za kokain platí. 63

64 Tabulka 4.6: Počet respondentů podle měsíčních výdajů na kokain a typu střední školy Zdroj: autor Na otázku: Vyzkoušel(a) jsi někdy LSD? dotazovaní studenti gymnázia uvedli, že LSD nevyzkoušeli. V případě zkušeností ostatních studentů LSD vyzkoušelo 11 % studentů středních odborných škol a 24 % studentů středních odborných učilišť (příloha 13). Na otázku: Měl(a) jsi LSD v posledních 3 měsících? 98 % všech dotázaných studentů uvedlo, že v posledních 3 měsících LSD nemělo (příloha 14). Na otázku: Jaké jsou tvé měsíční výdaje na LSD v Kč? většina studentů, která měla zkušenosti s LSD, uvedla, že LSD dostala zdarma, jen 7 dotázaných studentů uvedlo, že za LSD platí. Tabulka 4.7: Počet respondentů podle měsíčních výdajů na LSD a typu střední školy Zdroj: autor 64

65 Na otázku: Vyzkoušel(a) jsi někdy extázi? dotazovaní studenti gymnázia uvedli, že extázi nevyzkoušeli. V případě zkušeností ostatních studentů extázi vyzkoušelo 10 % studentů středních odborných škol a 32 % studentů středních odborných učilišť (příloha 15). Na otázku: Měl(a) jsi extází v posledních 3 měsících? 93 % všech dotázaných studentů uvedlo, že v posledních 3 měsících extázi nemělo (příloha 16). Na otázku: Jaké jsou tvé měsíční výdaje na extázi v Kč? většina studentů, která měla zkušenosti s extází, uvedla, že extázi dostala zdarma a 13 dotázaných studentů uvedla, že za extázi platí. Tabulka 4.8: Počet respondentů podle měsíčních výdajů na extázi a typu střední školy Zdroj: autor Na otázku: Vyzkoušel(a) jsi někdy heroin? dotazovaní studenti gymnázia a středních odborných škol uvedli, že heroin nevyzkoušeli. V případě zkušeností studentů středních odborných učilišť heroin vyzkoušela 3 % studentů (příloha 17). Na otázku: Měla jsi heroin v posledních 3 měsících? pouze jeden student uvedl, že tuto zkušenost měl. (příloha 18). Na otázku: Jaké jsou tvé měsíční výdaje na heroin? pouze 2 studenti uvedli, že měsíčně za heroin platí. 65

66 Tabulka 4.9: Počet respondentů podle měsíčních výdajů na heroin a typu střední školy Zdroj: autor Shrnutí výsledků Na základě výsledků dotazníkového šetření na vybraných středních školách jsem dospěla k závěru, že studenti gymnázií mají menší zkušenosti s vyzkoušením ilegálních drog než studenti středních škol s maturitou a studenti středních odborných učilišť, přičemž studenti středních škol s maturitou oproti studentům středních odborných učilišť příliš výrazné rozdíly nevykazují. Neboli existuje vazba mezi zvolenou obtížností vzdělání a inklinováním k vyzkoušení ilegálních drog, což je patrné z grafu. Obrázek 4.1: Vliv střední školy na vyzkoušení ilegálních drog Zdroj: autor 66