Vzpomínky. Již 25 let přinášíme světlo do života potřebným

Transkript

1 Vzpomínky Již 25 let přinášíme světlo do života potřebným

2 25 let Slezské diakonie očima ředitelky Nikdo není zbytečný na světě, kdo ulehčuje břemeno někomu jinému. Mgr. Zuzana Filipková, Ph.D. Je mým velkým potěšením, že už pátým rokem můžu stát v čele Slezské diakonie. Slezská diakonie letos slaví 25 let. Je to už čtvrt století od té doby, co jsme po sametové revoluci mohli obnovit diakonickou práci. Je úžasné vědět, že Pán Bůh nás provázel a žehnal naší práci. Slezská diakonie je především Boží dílo, kterého jsme vykonavateli. Je to diakonická služba, která se opírá o Kristova slova, kde církev a její následovníci jsou vyzváni k tomu, aby konali skutky lásky. Matka Tereza řekla: Mnoho lidí na světě zoufale touží po kousku chleba, ale mnohem více je těch, kdo zoufale touží po malém kousku lásky. Do Slezské diakonie jsem nastoupila na začátku 90. let, takže si velmi dobře pamatuji počátky naší práce. Obnovení diakonické práce po sametové revoluci nebylo jednoduché. Neměli jsme vlastní zázemí, chybělo nám materiální vybavení pro provozování sociálních služeb. Nebyl zde dostatečně vyškolený personál. Všechny sociální služby jsme provozovali ve velmi skromných podmínkách. Od samého začátku byli zde však lidé, kteří měli nadšení a srdce pro diakonickou práci. Tehdejší ředitel Česlav Santarius měl úžasnou odvahu vstupovat do nových, často složitých projektů a aktivit. Toto období je charakteristické vznikem mnoha nových a různorodých sociálních služeb. V té době však chyběla legislativa, která by nastavovala procesy a metodiky sociální práce, jak je tomu dnes. Začala vznikat střediska především ve městech Karviná, Český Těšín, Třinec, Komorní Lhotka, postupně i v dalších městech Moravskoslezského kraje. Dalším významným obdobím byly povodně v roce 1997 v Krnově a okolí. V této pro nás nové oblasti jsme začali pomáhat lidem, kteří ztratili svůj domov kvůli ničivým záplavám. Na humanitární pomoc navázala nabídka sociálních služeb, především pro osoby s postižením, které v tomto regionu chyběly. S radostí vzpomínám na zahájení práce Slezské diakonie v Praze a v Brně. V Brně v našich aktivitách pokračujeme dodnes a před námi i v budoucích letech stojí další výzvy. Významným milníkem, který poznamenal pozitivně celou naši práci, bylo zahájení vzdělávání zaměstnanců v oblasti kvality sociálních služeb. Kvalita, inovace, nové přístupy, celoživotní učení provází naši práci významným způsobem doposud a já doufám, že flexibilitu a pružnost reagovat na nové sociální potřeby si Slezská diakonie uchová i v dalších letech. Dále bych ráda zmínila několik dalších významných událostí, které se staly ve Slezské diakonii za posledních pár let. Již od roku 2011 probíhá vzdělávání nejen pro naše zaměstnance, ale i pro další poskytovatele sociálních služeb v našem kraji. Tyto vzdělávací projekty jsou financovány z Evropské unie v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Ve Slezské diakonii došlo k rozvoji mezinárodního dobrovolnictví, a to nejen v rámci Evropy, v roce 2014 jsme poprvé vyslali dva dobrovolníky do Afriky - do Tanzánie. V průběhu roku 2013 jsme zahájili novou aktivitu Program pro pěstounské rodiny. Program je velmi úspěšný, Slezská diakonie v roce 2014 uzavřela přes 200 dohod s pěstounskými rodinami. V roce 2014 jsme zahájili stavbu Diakonického a vzdělávacího centra v Českém Těšíně. Toto centrum nabídne prostory pro sociální účely, ale také vzdělávání a jiné. Neméně významná je také aktivní účast na organizaci Gerontologických dnů Ostrava, kde pravidelně zaměstnanci Slezské diakonie prezentují naši práci. Nejtěžší období naší práce jsme však prožili v roce 2012, kdy na začátku roku došlo ze strany našich donátorů k výraznému poklesu finančních prostředků. V tomto roce jsme rušili, zavírali naše služby, propouštěli zaměstnance. Jsem vděčná Pánu Bohu, že nás touto krizí provedl a my dnes s nadšením můžeme dál budovat další aktivity. Mé velké poděkování patří všem kolegům a zaměstnancům, dobrovolníkům a spolupracovníkům Slezské diakonie, kteří se na její práci podíleli a podílí již mnoho let. Bez jejich úsilí, zápalu a otevřeného srdce by taková práce vůbec nemohla vzniknout ani pokračovat. Práce Slezské diakonie se vždy rozvíjela v návaznosti na sociální potřeby lidí, kteří žijí v našich městech, obcích v našem regionu. Za naším rozvojem velmi často však stojí konkrétní člověk, který je nějakým způsobem vyloučený z běžného života. Naše úloha je dát mu sílu a vytvořit podmínky ke zpětnému začlenění. Věřím, že i v dalších letech neztratí naše služby svůj smysl. 1

3 Obsah ÚVOD Úvodní slovo ředitelky Slezské diakonie Obsah Slezská diakonie je významným poskytovatelem sociálních služeb Působnost Slezské diakonie Organizační struktura HISTORIE SLEZSKÉ DIAKONIE Vývoj služeb pro lidi bez domova Příběhy uživatelů z Azylových domů Vývoj služeb pro osoby se zdravotním postižením Příběhy uživatelů služby Podpora samostatného bydlení Příběh uživatelů Rané péče Příběh uživatele Sociálně terapeutických dílen Vývoj služeb pro seniory Příběh uživatelky Domova pro seniory Vývoj služeb pro lidi sociálně vyloučené nebo ohrožené sociálním vyloučením Příběhy uživatelů služby Sociální asistence PILÍŘE A NOVÉ VÝZVY SLEZSKÉ DIAKONIE Kvalita a vzdělávání Vzdělávání ve Slezské diakonii Projektová činnost ve Slezské diakonii Další projekty, Kvalitní život i v nemoci Diakonické vzdělávací centrum Slezská diakonie je významným poskytovatelem sociálních služeb Slezská diakonie je nestátní nezisková organizace, jejímž posláním je poskytování kvalitních sociálních služeb potřebným lidem na základě křesťanských hodnot. Zřizovatelem je Slezská církev evangelická augsburského vyznání. Slezská diakonie podporuje osoby s postižením, seniory, osoby bez domova a všechny ty, kteří se dostali do nejrůznějších těžkých životních situací. Ročně nabízípomoc a podporu až klientů. Slezská diakonie působí na území Moravskoslezskéhokraje již od roku Postupně rozšířila svou činnost také do Jihomoravského a Olomouckého kraje. Dobrovolnické centrum Příběhy dobrovolníků Mezinárodní dobrovolnictví Sociální podnikání ve Slezské diakonii Program pro pěstounské rodiny Příběhy z Denního stacionáře, Mateřské školy, Základní školy a Střední školy Slezské diakonie Zamyšlení zaměstnance Slezské diakonie Hodnoty Slezské diakonie Více než šedesát středisek je řízeno centrálně Ústředím Slezské diakonie v Českém Těšíně. K 10. červnu 2014 má Slezská diakonie zaregistrováno 104 sociálních služeb. Celkem poskytuje 23 různých druhů sociálních služeb: terénní programy, služby sociální rehabilitace, podpory samostatného bydlení, pečovatelskou službu, tísňovou péči, odlehčovací služby, služby osobní asistence, služby rané péče, sociálně aktivizační služby pro seniory a OZP, pro rodiny s dětmi, odborné sociální poradenství a intervenční centrum. Dále provozuje azylové domy, noclehárny, centra denních služeb, denní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením,domov pro seniory, dům na půl cesty, chráněné bydlení, nízkoprahová denní centra a zařízení pro děti a mládež a sociálně terapeutické dílny. Výchovně vzdělávací činnost je se sociálními službami Slezské diakonie propojena díky vzdělávacím institucím Diakonického školství Slezské diakonie. Žákům se speciálními vzdělávacími potřebami nabízí vzdělávání Mateřská škola, základní škola a střední škola Slezské diakonie v Českém Těšíně a Mateřská škola a základní škola Slezské diakonie v Krnově. Těšínská škola působí také na odloučených pracovištích ve městech Karviná, Bohumín a Ostrava. Během 25letého působení vybudovala Slezská diakonie silnou pozici nejen na regionální, či národní úrovni, ale také na poli mezinárodním. Ing. Soňa Kantorová, pracovník propagace 2

4 25 let působení Slezské diakonie na území Moravskoslezského kraje Město Albrechtice Široká Niva Krnov POLSKO Bruntál Rýmařov Petrovice u Karviné Bohumín Moravskoslezský kraj Ostrava Karviná Orlová Stonava Havířov Oblast Těšínsko Oblast Karvinsko Oblast Ostrava, Havířov Oblast Bruntál, Krnov, Nový Jičín Oblast Frýdek-Místek, Třinec Úsek Brno Oblast Diakonické školství NĚMECKO Ústředí SD Český Těšín Mapa středisek Slezské diakonie Olomoucký kraj Frýdek-Místek Třinec Komorní Lhotka POLSKO Nový Jičín Tichá Jablunkov Zlínský kraj SLOVENSKO ČESKÁ REPUBLIKA Brno NĚMECKO RAKOUSKO Organizační struktura leden SLOVENSKO

5 Historie Slezské diakonie začala u osob bez domova Vývoj služeb pro lidi bez domova Hned po založení organizace Slezské diakonie v roce 1990 vznikla myšlenka začít pomáhat lidem bez domova. Ke vzniku služeb lidem bez domova přispěla v 90. letech minulého století zejména amnestie prezidenta Václava Havla. Ve městech bylo najednou plno lidí propuštěných z vězení, kteří neměli kam jít. Tak tomu bylo i v Karviné. Z toho důvodu vzniklo první středisko Slezské diakonie v Karviné, které bylo na faře SCEAV v Karviné a jmenovalo se středisko Agapé. To poskytovalo poradenství a stravu pro lidi na ulici. Pracovníci však vnímali, že samotné poradenství a strava nestačí, že je třeba tyto lidi i někde ubytovat a více s nimi pracovat. Proto vzniklo v roce 1992 nové středisko Bethel, které se stalo prvním azylovým domem Slezské diakonie. Středisko poskytovalo služby jak pro muže, tak pro ženy. Postupně se služby rozšířily o matky s dětmi a mládež vracející se z dětských domovů. Prvním vedoucím tohoto střediska byl pan Josef Mrózek. Zájem o spolupráci projevilo i město Třinec, které sice provozovalo azylový dům pro muže, ale chtělo tuto službu předat někomu jinému. Proto jej převzala Slezská diakonie. Převzetím azylového domu v Třinci od ledna 1998 vznikl ve Slezské diakonii úsek azylových domů. V tomto období se služby azylových domů rozšířily o noclehárny, nízkoprahová denní centra a terénní programy. Jelikož jsme si uvědomovali, že je potřeba s těmito lidmi aktivně pracovat, začaly vznikat různé aktivity, které vedly k aktivizaci těchto lidí. Mezi prvními byly stolařské dílny. Poté následovaly kurzy na PC, košikářské dílny, výroba svíček, malířské a stěhovací práce, údržba zeleně apod. Po návštěvě Kofoedovy školy v Dánsku jsme se inspirovali jejich způsoby práce a zakoupili starý dům v Neborech, do kterého 4 se nastěhovali tři muži. Začali tento dům opravovat, pěstovat zeleninu a také chovat ovce, krůty, slepice, kachny a prasata. V roce 2002 vznikl další azylový dům pro muže v Bruntále a o něco později i ve Frýdku Místku. Začali jsme rovněž vnímat potřebu vzniku zařízení pro ženy a matky s dětmi. Podařilo se nám tato zařízení otevřít v Petrovicích u Karviné a v Bruntále. Nemůžu opomenout zařízení, které vzniklo v Karpentné, a které bylo určeno lidem bez domova s duševním onemocněním. Toto zařízení však po půl roce jeho fungování ukončilo svou činnost, jelikož se nepodařilo sehnat peníze na jeho provoz. Postupně vznikaly další služby azylový dům pro ženy a matky s dětmi v Orlové a noclehárna s nízkoprahovým denním centrem v Českém Těšíně. V nedávné minulosti pak vznikl azylový dům pro ženy SÁRA v Třinci a středisko pro ženy a matky s dětmi ve Frýdku- Místku. Toto středisko poskytuje několik služeb, a to azylový dům pro ženy, azylový dům pro matky s dětmi, noclehárnu pro ženy a sociální rehabilitaci pro ženy. Na konci roku 2014 Slezská diakonie zaregistrovala novou službu terapeutickou komunitu v Neborech. Toto zařízení slouží lidem se závislostí. Za 25 let práce Slezské diakonie vzniklo mnoho aktivit a služeb pro lidi bez domova. Ve všech jsme však vnímali velké Boží požehnání a vedení. Mnohým lidem mohla být podána pomocná ruka. Součástí těchto služeb byly i startovací byty (sociální byty), které pomohly těmto lidem postavit se na vlastní nohy. Mnozí z těchto lidí mohli najít práci a založit si vlastní rodinu. Jsme za to Bohu velmi vděční. Dovolte, abych uvedl čtyři příběhy našich klientů. Petr Wiselka, vedoucí Oblasti Frýdek-Místek, Třinec

6 azylový dům BETHEL Frýdek-Místek První příběh - Karel Azylové domy azylový dům BETHEL Frýdek-Místek Karel bral od mládí drogy a pil alkohol, proto se ani nevyučil a rodiče jej vyhodili z bytu. Po několika letech života na ulici a motivační práce terénních pracovníků přišel Karel do azylového domu. Zde se zapojil do stolařské dílny. Po čase odešel do startovacího bytu a našel si i práci ve stolárně, kde mohl ukázat, co se naučil v dílně azylového domu. Nakonec skončil jako mistr ve stolárně a odešel do vlastního bytu. Druhý příběh - Jiří Jirka se vyučil a nastoupil do práce, ale postupně se u něj rozvinulo psychické onemocnění, které bylo podpořeno pitím alkoholu. A tak Jirka skončil na ulici a následně v psychiatrické léčebně v Opavě. Rodina i lékaři říkali, že to s ním nemá cenu. Po propuštění z léčebny nastoupil do azylového domu. Jeho první slova byla: Nemáte zde mříže v oknech. Vyskočím z okna a zabiju se. Díky programu v azylovém domě, duchovní podpoře a lékům se Jirka začal měnit. Mezi tím jeho otec dostal infarkt a stal se z něj ležák. I matka trpěla těžkou nemocí. Jirka se proto vrátil domů a začal se starat o nemocné rodiče, chodil přitom do práce a jeho život se od základu změnil. Třetí příběh - Dežo azylový dům SÁRA Frýdek-Místek Dežo byl mladý Rom, syn významného romského aktivisty. Dežo však začal pít a skončil na ulici. Jeho otec jej proto přivezl do azylového domu, protože si s ním nevěděl rady. Po několika letech v azylovém domu se jeho život velmi změnil. Nastoupil do práce v automobilce Škoda. A jelikož velmi dobře pracoval a snažil se, poslala jej automobilka do Německa, kde nastoupil do vyššího managmentu. Po několika letech nám přišel jeho otec poděkovat. Byl velmi vděčný, že díky naší službě se jeho syn změnil. Za všechny tyto lidi, ale i mnoho dalších, kteří díky této naší službě mohli změnit své životy a začlenit se zpět do společnosti, chceme poděkovat Pánu Bohu, který dokáže dělat velké změny v životech lidí. Čtvrtý příběh - Jana Jana nastoupila do azylového domu pro matky s dětmi se dvěma syny. Janě hrozilo odebrání dětí z důvodu její závislosti na alkoholu a zanedbávání péče o děti. Díky programu azylového domu a práci se závislými se mohla Jana zbavit závislosti, naučila se starat o děti a o rodinu. Za nějaký čas odešla do vlastního bytu, kde žije se svým manželem a starají se o své syny. Petr Wiselka, vedoucí Oblasti Frýdek-Místek, Třinec 5

7 Vývoj služeb pro osoby se zdravotním postižením ve Slezské diakonii Slezská diakonie realizuje služby pro osoby se zdravotním postižením téměř od počátku své činnosti a tyto služby tvoří nejvýznamnější část aktivit naší organizace. Služby pro osoby se zdravotním postižením jsou velmi různorodé a jsou zaměřeny významně na podporu začlenění těchto lidí do běžné společnosti. Kapacity služeb jsou proto nízké orientované na konkrétní potřeby jednotlivých osob a jsou poskytovány jak v pobytových zařízeních, tak v rámci ambulantních či terénních forem. Velká část našich služeb je orientována na osoby s mentálním postižením nebo kombinovaným postižením. První služby pro osoby se zdravotním postižením vznikaly v roce 1994 na Těšínském Slezsku a byla to střediska EDEN Český Těšín, denní stacionář a BETEZDA Komorní Lhotka, domov pro OZP, kde bylo navázáno na předchozí diakonickou práci. Další rozvoj v oblasti služeb pro osoby se zdravotním postižením zaznamenala Slezská diakonie po povodních v roce 1997, kdy byly vybudovány domky v Široké Nivě na Krnovsku, které byly využity k chráněnému bydlení. Slezská diakonie tak vstoupila do nového regionu Krnovska - kde v následujících letech došlo k masivnímu rozvoji služeb pro lidi s postižením. Hned v roce 1998 byl zahájen provoz denního stacionáře BENJAMÍN a následovaly další služby. Slezská diakonie služby pro osoby se zdravotním postižením nejen budovala samostatně, ale také přebírala provoz služeb (domov, stacionáře), které byly do té doby provozovány státem nebo obcemi. V letech byla ve Slezské diakonii realizována velmi významná investiční akce stavba střediska EBEN-EZER v Horním Žukově u Českého Těšína. Středisko EBEN-EZER tak zahájilo svou činnost v roce 2000 a poskytlo komplex služeb pro dospělé osoby se zdravotním postižením. Toto období bylo také ve znamení přebírání 3 stacionářů pro děti se zdravotním postižením, které do té doby provozoval okresní úřad. Zároveň bylo budováno speciální školství na Krnovsku i Těšínsku, které v následujících letech procházelo významným rozvojem. V roce 2004 vstoupila naše organizace do oblasti poskytování služeb osobám s duševním onemocněním v rámci střediska JORDÁN Třinec. Slezská diakonie reagovala na potřebu rozvoje služeb v Brně, kde v roce 2005 zahájila poskytování služeb pro děti se zdravotním postižením a jejich rodiny. V souvislosti s novým zákonem o sociálních službách, který vstoupil v platnost k byly služby pro osoby se zdravotním postižením rozčleněny do celé škály pobytových, ambulantních i terénních služeb a Slezská diakonie se stala poskytovatelem služeb od rané péče pro rodiny s dětmi s postižením, přes stacionáře pro děti i dospělé, sociálně-terapeutické dílny, osobní asistenci, odlehčovací služby, podporu samostatného bydlení až k chráněnému bydlení či domovu pro osoby se zdravotním postižením. V návaznosti na proces transformace pobytových služeb pro osoby se zdravotním postižením v Moravskoslezském kraji došlo v letech k významnému rozvoji služeb, které na tento proces navazují a umožňují lidem s postižením žít v běžné společnosti. Poslední významnou aktivitou bylo zahájení poskytování služeb pro osoby s těžkým tělesným a kombinovaným postižením v rámci DUHOVÉHO DOMU Ostrava. Tyto služby mohou být realizovány díky spolupráci s městem Ostrava, které vybudovalo pro služby zázemí. Všechny služby pro osoby se zdravotním postižením mají jeden společný jmenovatel a tím je podpora plnohodnotného života těchto osob ve společnosti. Mgr. et Ing. Romana Bélová, náměstkyně pro sociální práci Zuzana Hazan, vedoucí Oblasti Bruntál, Krnov, Nový Jičín 6

8 paní Irena, uživatelka služby NOE Krnov Radana Podpora samostatného bydlení Když před dvěma roky opouštěla domov se zvláštním režimem, někteří pracovníci domova se obávali o její bezpečí. Paní Radana se stěhovala do městského nájemního bytu. Chtěla začít žít běžným způsobem s podporou terénní sociální služby. S terénní sociální službou podpora samostatného bydlení vstoupil a do kontaktu už o půldruhého roku dříve. Její mamince, která ji dělala opatrovnici, se ale její iniciativa příliš nelíbila. Pobytová služba byla pro maminku zárukou, že bude o její dceru dobře postaráno. Duševní nemoc, kterou paní Radana trpí, se totiž v některých obdobích projevuje silněji. A pracovníci pobytové služby jsou dost blízko, aby si všimli probíhajících změn a zabezpečili včas úpravu medikace. Paní Radana už byla v té době dospělá a finančně nezávislá, mamince se nicméně podřídila. Pobytovou službu domova se zvláštním režimem užívala ještě jeden a půl roku až do maminčiny smrti. V době stěhování do nájemního bytu si paní Radana vytýčila cíl, aby neskončila na psychiatrii a aby vycházela s penězi a naučila se vařit nová jídla. Nyní po dvou letech samostatného bydlení může říci, že je na dobré cestě. S podporou ambulantního psychiatra se jí daří žít ve víceméně stabilizovaném duševním stavu. S podporou pracovníka terénní služby vychází se svými penězi a naučila se vařit i nová jídla. Nejsou to ale jen profesionální podporovatelé, kteří jí pomáhají zvládat její život. Paní Radana už téměř dva roky žije se svým přítelem, se kterým se seznámila ještě před přestěhováním. Během této doby spolu překonali lecjaké těžkosti, které nezřídka provázejí sžívání dvou lidí. Uvědomili si, co spolu sdílet chtějí a v čem si potřebují zachovat nezávislost. Našli dostatečně velký prostor, ve kterém mohou prožívat vzájemnost. Paní Radana si dlouhodobě udržuje placenou domácí práci, kterou si přivydělává ke svému invalidnímu důchodu. Práce však neřeší pouze její příjem, ale také náplň části dne a vědomí vlastní užitečnosti. Paní Radana je se svým současným životem spokojená. Pavel Možná jej potkáváte v ulicích města Krnova, když se prochází se svým psem. Chlapík ve středním věku s jezevčíkem. Pavel má svého psa velmi rád a věnuje se mu opravdu zodpovědně. Má kolem sebe samozřejmě i kamarády, ale tak blízko jako jeho Rarášek mu žádný z nich není. Pavel je člověkem s mentálním postižením a kromě toho je omezený ve způsobilosti k právním úkonům. Což znamená, že má soudem ustanoveného opatrovníka. Pavel prožil významnou část svého života v ústavu sociální péče. V době před sametovou revolucí se zdálo, že v ústavu stráví celý svůj život. Soud se v té době písemně vyjádřil v tom smyslu, že je neschopný života mimo toto zařízení. V současné době je tomu osm let, co Pavel bydlí ve svém bytě s podporou, kterou mu poskytují pracovníci sociální služby NOE Krnov, Bruntál. První léta po přestěhování nebyla pro opatrovníka ani pracovníky sociální služby snadná. Pavel se několikrát dostal do konfliktu se zákonem. Zdálo se, že opravdu samostatné bydlení není ta ideální cesta, ale vše chtělo svůj čas a Pavel se postupně ukáznil. Spolupráce s terénní sociální službou se postupně začala od kontroly posouvat k podpoře a Pavel jde za svým maximem a může být na sebe hrdý. 7

9 Raná péče Raná péče a my Když se můj nejmladší syn před třemi lety narodil, netušila jsem o Rané péči vůbec nic. Kryštof se narodil v termínu, po bezproblémovém těhotenství, jako třetí synek. Kromě bouřlivé reakce na očkování TBC, byl zcela zdravý a normálně se vyvíjející dítko. Ovšem velmi tiché, když se ostatní děti začínaly rozpovídávat, náš Kryštof si stále zachovával mlčení. Protože ani ve svých 19 měsících neukazoval na předměty, nesdílel s námi svoji pozornost a ani na naše pokyny velmi nereagoval, rozhodla jsem se to řešit. Slova o tom, že je to kluk a ti jsou pomalejší, mě opravdu neuklidnily a začala jsem se pídit. Na internetu jsem narazila na skupinu maminek, jejichž děti měly podobné problémy. Jako první pomoc mi doporučily ranou péči, která přijede k nám domů, okoukne dítě v jeho prostředí, zapůjčí pomůcky, ukáže způsoby, jak dítko rozvíjet, pomůže lépe před sebou valit balvan úřednické mašinérie atd. Strýček Google mi nabídl kontakt na ranou péči v Ostravě. Zasedla jsem za klávesnici a vypotila o našem problému. Ta nás přesměrovala na krnovskou poradnu rané péče Slezské diakonie. Ve svém u jsem sepsala snad všechny zážitky s naším synkem, popsala problémy a požádala o pomoc. Odpověď přišla vzápětí. Konečně někdo nebagatelizoval to, že můj syn ještě ve 20 měsících neukazuje, že nerozumí běžným příkazům, nemluví, jediné, co v té době dělal bylo, že si pobroukával snad desítky různých písniček a melodií. byl velmi povzbudivě napsaný, byl mi navržen termín, kdy by dvě pracovnice rané péče přijely k nám, synka by okoukly a doporučily, co a jak dělat. Tak v červnu roku 2010 přijely dvě velmi sympatické paní k nám domů. Nic pro ně nebyl problém, najednou jsem nebyla matka, která nezvládá výchovu svého syna a ten nemluví proto, že se mu vůbec nevěnuji, nebo naopak velmi věnuji, takže nemá potřebu mluvit. Jedna paní se mnou probrala papírování, druhá šla nenápadně okouknout našeho benjamínka. Doporučily, jak všechno komentovat, jak s ním komunikovat, jakým způsobem posílit oční kontakt, jak rozvíjet hru a jelikož bylo před prázdninami, dohodly jsme se na tom, že jestli i v září se vývoj nesrovná, zahájíme spolupráci. I když Kryštof udělal přes prázdniny velký pokrok (začal ukazovat, objevilo se prvních cca 10 slov atd.) stejně jsem jako správná otravná matka opět zažádala o spolupráci a kupodivu jsem nebyla poslána do oněch míst, ale zakrátko k nám dorazila naše paní Svatka. Byla ověšena spoustou pomůcek, nezbytnými formuláři a naše spolupráce začala. Vždy jsem na rané péči oceňovala, že respektovala mě jako rodiče, vždy stála na straně dítěte a rodiny jako celku. Nikdy jsem neslyšela, že posté opakovaný úspěch, jak se Kryštof konečně vyčůral do záchodu, je již obehraná písnička (i když, co si budeme nalhávat, JE). Velkou pomocí je zapůjčení pomůcek, které nemusíme kupovat. Neutuchající ová komunikace, kdy můžu paní poradkyni kdykoliv napsat a sdělit jí své obavy, ale i Kryštofovy pokroky, požádat o radu a nikdy jsem nebyla shledána otravnou a obtěžující matkou. Pokaždé ocením i nezávislý pohled paní poradkyně na problém, který zrovna aktuálně s Kryštofem řešíme, nevtíravě nabídne řešení, nikdy nic direktivně nenakazuje. O moje dítě se doopravdy zajímá a na její návštěvy se vždy těšíme. Kryštof v září 2011 nastoupil do školky a já jsem chtěla spolupráci s ranou péčí ukončit, abych nezabírala místo potřebnějším, bohužel, ale i bohudík k tomu nedošlo. I když jsem měla pocit, že vše je v pořádku a Kryštof se dobře aklimatizuje, byl ze školky vyloučen. Paní poradkyně ihned poradila, co dělat a na koho se obrátit, dostalo se mi i slov povzbuzení, za což velmi děkuji. V rámci spolupráce s ranou péčí jsem jinou než pozitivní zkušenost nezískala. Raná péče se pro mě a moji rodinu stala velkým pomocníkem a spojencem v boji za to, aby moje nestandardní dítě se mohlo v budoucnosti zapojit normálně do života. Tímto chci také poděkovat naší paní poradkyni Bc. Svatavě Olejkové a také paní Mgr. Ivaně Kmínkové, fakt děkujeme. Dana Rozprýmová, Bruntál 8

10 Sociálně terapeutické dílny Umělecká dráha Jirky V roce 2013 zahájili klienti střediska EFFATHA Nový Jičín svou uměleckou dráhu. Začali hrát maňáskové divadlo. A to ne jen tak obyčejné divadlo, s obyčejnými maňásky. Pro své hraní si sami s pracovnicí tvoří scénáře i když na téma známé pohádky. Dopomáhají při tvorbě vlastních maňásků a kulis. Snaží se aktivně zapojovat do celé přípravy i samotného hraní. Sami se doma poctivě připravují, učí texty, a tak divadlo mění postupně životy alespoň některých z klientů Slezské diakonie EFFATHA Nový Jičín a snad bude motivací i pro další z nich. Tak třeba příběh pana Jirky. Jirkovi je 32 let. Narodil se jako jedno z dvojčat. Sestra úspěšně ukončila vysokou školu a Jirka je, jaký je a nic neumí, řekl tatínek. Marně jsme tatínka přesvědčovali, jak může být na Jirku pyšný, marně jsme se snažili uctivého a poslušného Jirku naučit prosazovat svá práva. Jirka byl vždy ten tichý, pokorný chlapec, který se moc nezapojoval, v kolektivu nevynikal, byl takový nijaký. Až jednoho dne se něco zlomilo, snad to byla i účast v projektu Poznáváme řemesla aneb jednou nohou v práci, kdy Jirka společně s ostatními klienty jezdil po celém Moravskoslezském kraji a mohl sledovat různé druhy řemesel. I my pracovníci jsme se snažili pochopit pocity Jirky, jeho svět svět plný úcty k autoritám. Jednoho dne začal být Jirka za podpory maminky aktivnější. Sám chtěl začít hrát divadlo. Teď Jirka hraje asi 3 měsíce a je naprosto nadšený. Najednou je to jiný člověk, slyší chválu, potlesk. Konečně si začíná věřit, mluví. On s námi mluví! Je otevřenější, plný sebevědomí. Rodina začala projevovat zájem, kde že to vlastně ten Jirka chodí, copak to v těch dílnách vyrábí a kde že bude hrát divadlo. Hraní divadla, a nejen to může měnit životy. Stačí jen chtít, pustit se do toho a dokázat všem okolo, že JÁ na to prostě MÁM! Že mám své místo na světě a jsem prostě TADY. Že můžu pracovat, dle svých možností, můžu být v něčem dobrý. I k tomu jsou sociální služby. Je úžasné, že můžeme naše klienty doprovázet na cestě jejich životem, sledovat jejich změny a být jednoduše přitom, když jsou šťastní, být tím neviditelným prstíkem při nalézání sebe sama. Jirko, Věrko, Petře, Pavlo, Verčo, Patriku, Kamile, Ali.. DĚKUJEME VÁM!!! I díky Vám je náš život bohatší. Člověk má proč žít, ví, že jeho práce má smysl. Dáváme si navzájem. zaměstnanci EFFATHA Nový Jičín 9

11 Vývoj služeb pro seniory ve Slezské diakonii Slezská diakonie vnímala vždy jako jednu z priorit službu starým a nemohoucím lidem. Proto se od dob svého vzniku snažila navázat na již dobrou praxi diakonické práce v Komorní Lhotce. Na začátku 20. století farář Karol Kulisz a Sdružení evangelických žen z Těšína otevřelo středisko BETEZDA Komorní Lhotka, ve kterém našli své útočiště jak lidé bez přístřeší, sirotci, osoby zdravotně postižené tak senioři. V roce 1923 pak byla postavena budova BETANIA a v létech SAREPTA. Na prvorepublikovou diakonickou práci pak v roce 1992 Slezská diakonie navázala znovuotevřením křesťanského Penzionu pokojného stáří BETANIA Komorní Lhotka, který byl vybudován za pomocí dobrovolníků. V současné době BETANIA Komorní Lhotka, domov pro seniory, poskytuje pobytovou službu seniorům, jejichž zdravotní a sociální stav vyžaduje pomoc druhé osoby. V Ostravě byl na podzim 1992 zaregistrován ELIM Ostrava, pečovatelská služba, jehož prvotním a hlavním záměrem bylo provozovat diakonickou práci a pečovatelskou službu nejen pro členy sboru Církve bratrské v Ostravě, ale i pro širší veřejnost. Po bližším seznámení se s činností Slezské diakonie došlo k převedení střediska ELIM Ostrava, pečovatelské služby pod Slezskou diakonii, a to od Od té doby se zvýšil počet uživatelů a rozšířena byla také nabídka poskytovaných služeb jako např.: klub seniorů, nabídka kompenzačních pomůcek atd. začala specializovat na seniory s poruchami paměti. Vznikla respitní péče původně v domácnosti seniorů a později došlo v roce 2005 k rozšíření na pobytovou odlehčovací službu. Oba dva druhy registrovaných služeb se postupně začaly rozvíjet na základě ověřené potřebnosti a v současné době poskytuje také konzultační činnost v oblasti péče o osoby s poruchami paměti, svépomocné skupiny pro pečující a setkávání O třetí pro osoby v prvních stádiích demence. Zároveň v Ostravě vzniká v roce 2003 specializovaná služba pro seniory DORKAS Ostrava, tísňová péče, která pomocí 24hodinové služby pomocí tísňového tlačítka a telefonu zabezpečuje domácnost seniorů a současně monitoruje potřeby seniorů žijících v osamění. Terénní sociální služby Osobní asistence byly ve městě Karviná zaregistrovány v roce 2000, v Českém Těšíně v roce 2001, v Třinci v roce 2005 a v roce 2006 v Jablunkově. V souvislosti s reálnými potřebami stávajících uživatelů střediska, byly služby střediska Osobní asistence k rozděleny na dvě samostatné služby, tj. osobní asistenci a respitní péči. V roce 2009 došlo ke změně názvu střediska z OSOBNÍ ASISTENCE na TABITA. Služby jsou poskytovány především lidem seniorského věku. Již více jak deset let působí Slezská diakonie v obci Stonava se svojí pečovatelskou službou určenou seniorům a lidem se zdravotním postižením. Na konci 90 let si pracovníci Slezské diakonie začali uvědomovat i problematiku seniorů, kteří zůstávají doma z důvodu svého zhoršeného zdravotního stavu, ale kteří by zároveň rádi byli ve společnosti svých vrstevníků. Proto je v roce 2001 založeno SILOE Ostrava, centrum denních služeb (původně pro všechny seniory), a od roku 2003, kdy došlo k navázání spolupráce s MUDr. Ivou Holmerovou a Českou alzheimerovskou společností, se služba Služby pro seniory tvoří tedy pevnou a nedílnou součást nabídky Slezské diakonie. Jsme vděční za to, že se podařilo ustát některé těžké chvíle, jsme vděční za všechny drobné radosti, které jsme směli prožít spolu se seniory, jejich rodinami, nebo jen tak mezi sebou. Jsme vděční všem, kdo nás na této cestě podpořili, provázeli a snad budou i dále provázet. Věříme, že nic z toho nebylo nahodilé, děkujeme za víru a důvěru, která nás mohla vést i posilovat. Marta Machová, vedoucí střediska SILOE Ostrava 10

12 Životní příběh paní Anny Wicherkové Domov pro seniory Mám-li napsat příběh života, musím podotknout, že ho napíšu ve zkratce. Můj život byl totiž velmi složitý a nedá se napsat jen tak lehce. Šest let po svatbě jsme se nastěhovali do Rychvaldu, ale nevěděli jsme, že jsme vlétli přímo do hnízda estébácké smečky. Byl to prostě hrozný život, a to jen proto, že jsme byli věřící, že se u nás konaly každý měsíc biblické hodiny. Druhý důvod byl ten, že manžel měl bratra na Západě v Anglii, v době II. světové války. Jeho bratr byl generálem letectví, proto jsme neměli žít. Detaily nemůžu popisovat, co s námi dělali, protože by to bylo na knihu. Byla to hrozná agresivita. Ničili nás psychicky, duševně, nervově i fyzicky, jen abychom nežili, to byl jejich vytyčený cíl. Normálnímu člověku nepřijde na mysl čeho všeho a jaké způsoby a finty dovedli používat, jen aby nás zničili. Ve své agresi se neštítili sahat nám na život různými způsoby, což bylo nejhorší. Trvalo to od roku 1953 do roku Trvalo to 42 let. Pak se stal zvrat. Pán Bůh se už na to asi nemohl dále dívat. Poslal k nám orlovského faráře p. Szkanderu. Ten nás zastihl právě v takovém hrozném stavu. Hned nám nabídl, jestli bychom nechtěli jít do BETANIE, že je volné místo. A do měsíce jsme byli v BETANII. Pán Bůh ho použil jako Božího posla, protože Boží milost a Boží láska je neskonalá a naše modlitby nebyly nadarmo. Když jsme přijeli do BETANIE, do 14 dnů jsem dostala těžký infarkt, jako výsledek dvaačtyřicetiletého utrpení. Ale jsem šťastná, že nás Pán Bůh z toho ďábelského areálu, kde jsme bydleli, přemístil do zóny svého Božího království, tj. do BETANIE, za což jsem Pánu Bohu velmi vděčná. Manžel si té svobody vychutnal jenom 2 roky a zemřel. Zůstala jsem sama a začaly mě pronásledovat různé potíže zdravotního rázu, dokonce smrtelné. Pán Bůh drží nade mnou svou ochrannou ruku, takže mě pokaždé z toho vysvobodil. Pánu Bohu děkuji za to, že zřídil Slezskou diakonii, která se stará o všechny potřebné, kteří toho nejvíce potřebují. Děkuji Slezské diakonii, že nás tu oba s manželem přijali a vytrhli nás ze zlého, a že tak činí mnohým jiným. Jsem ráda, že alespoň takovým způsobem mohu poděkovat Slezské diakonii za vše a přeji jí, aby nadále vzkvétala a pomáhala všem, kteří potřebují pomoc, a aby ji Pán Bůh vždy, všude a ve všem bohatě žehnal. 11

13 Vývoj služeb pro lidi sociálně vyloučené nebo ohrožené sociálním vyloučením Po období rozvoje služeb zaměřených na lidi se zdravotním postižením a na lidi bez domova, přichází ve Slezské diakonii po roce 2000 na řadu rozvoj služeb pro lidi sociálně vyloučené nebo ohrožené sociálním vyloučením. s místní samosprávou a jejich sociálními odbory byla postupně v průběhu uplynulých let založena nízkoprahová zařízení pro děti a mládež POHODA Karviná, KLUB ON LINE Karviná, KANAAN Bohumín a NZDM na Albrechticku. Jim jsou určeny především terénní programy, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. Tyto služby vznikaly na základě poptávky zadavatele, tedy sociálních odborů samospráv měst a obcí, ve kterých Slezská diakonie působila. Dělo se tak například v Bohumíně, v Ostravě a Karviné. V současné době, v roce 2014, dosahuje počet klientů těchto služeb počtu více jak lidí. Naše organizace velmi rychle a flexibilně zareagovala na nabídku Evropského sociálního fondu - prostřednictvím Společného regionálního operačního programu (SROP) a za jeho finanční podpory postupně vznikaly služby pro lidi žijící ve vyloučených lokalitách v Bohumíně - Pudlově a v Karviné - Novém Městě. Tak vznikl v polovině roku 2005 terénní program KONTAKT Bohumín na Drátovenské ulici, který reagoval na těžkou životní situaci lidí v lokalitě Pudlov, zejména dětí a rodin s dětmi. V roce 2006 založila Slezská diakonie opět s podporou SROPu terénní program KONTAKT Karviná, který vyhledává potřebné lidi v lokalitě Nového Města. Dětem a mládeži v Karviné se začali postupně věnovat pracovníci STREETWORKU ON LINE. Služba vznikla na základě finanční podpory SROPu v roce Již 13 let se Slezská diakonie věnuje dětem a mladým lidem ohroženým sociálním vyloučením a také různými sociálně nežádoucími jevy záškoláctvím, experimentováním s drogami, nepodnětným rodinným prostředím, šikanou nebo užíváním alkoholu. Ve spolupráci Mezi jedinečné a velmi potřebné služby v regionu i Slezské diakonii patří zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc TIMOTEI Bruntál (od října 2012), které reaguje na potřeby dětí v úzké spolupráci s pracovníky oddělení sociálně právní ochrany dětí z Bruntálu, Krnova a Rýmařova. Z podnětu odborů sociálně právní ochrany dětí a na základě legislativního ukotvení prevenčních služeb v zákoně o sociálních službách Slezská diakonie, opět za významného přispění Evropského sociálního fondu, postupně nabídla v jednotlivých městech Moravskoslezského regionu síť sociálních asistencí, tedy sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi. Dělo se tak zejména v období let ve městech Karviná, Orlová, Bohumín, Ostrava, Frýdek-Místek, Třinec, Český Těšín, Krnov, Rýmařov. O skutečnosti, že prevenční služby Slezské diakonie, určeny lidem ohroženým sociálním vyloučením, jsou na vysoké kvalitativní úrovni, svědčí i ocenění, například cena Časovaná bota pro KLUB ON LINE Karviná z roku Další aktivitou realizovanou v oblasti Třinec, Frýdek-Místek je Adopce pro budoucnost", jejíž smyslem je pomoci sociálně slabým rodinám. Firma či člověk si může tzv. adoptovat dítě, které pak finančně podporuje. Díky tomu tyto děti mohou studovat, navštěvovat různé kroužky, chodit na obědy apod. Milana Bakšová, vedoucí Oblasti Karvinsko 12

14 Sociální asistence pomáhá být dobrou mámou Rodina paní Nikoly začala se službou sociální asistence Slezské diakonie spolupracovat v květnu 2012 na základě kontaktu z OSPOD Orlová. V té době rodina bydlela v hygienicky zcela nevyhovujících podmínkách ve starém domě, který byl určen k demolici. V rodině žijí dva malí chlapci (2 a 4 roky), o které paní Nikola se svým druhem dle svých omezených finančních možností pečovali dobře, mladší syn však měl od raného věku potíže s přijímáním potravy a schopností ji strávit. Z tohoto důvodu s ním maminka začala dojíždět do gastroporadny do Karviné, někdy se ale stalo, že návštěvu opomenula, aniž by si alespoň telefonicky dohodla náhradní termín návštěvy. Spolupráce s naší službou byla z počátku zaměřena především na pravidelné návštěvy gastroporadny a případně jiných lékařů, které si uživatelka s pomocí sociální pracovnice brzy zvykla dodržovat. Pravidelné konzultace v gastroporadně spojené s úpravou výživy dítěte se projevily pozitivně na jeho zdravotním stavu a v současné době lze říci, že se jeho stav normalizoval a nyní s ním maminka do poradny dojíždí již jen jednou ročně ke kontrolnímu vyšetření. Během několika měsíců se díky vlhkosti stavby stav bytu výrazně zhoršil a rodina začala zvažovat změnu bydlení. Vzhledem k tomu, že neměla finanční prostředky na zaplacení kauce v bytě společnosti RPG, rozhodla se rodina s pomocí naší pracovnice přestěhovat na některou z ubytoven v Orlové, což se v srpnu 2012 podařilo. Rodina v současné době obývá na ubytovně jednopokojový byt s vlastním sociálním zařízením. I přes daleko vhodnější podmínky k bydlení, rodina stále zvažuje změnu bydlení. Než se přestěhování povedlo realizovat, byla však na druha paní Nikoly uvalena vazba a následně byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, proto se maminka rozhodla s dětmi na ubytovně zatím zůstat. Vzhledem ke změně situace v rodině pomohla pracovnice paní Nikole sestavit plán hospodaření rodiny, na základě kterého zjistily, že by mohla měsíčně ušetřit cca 1200 Kč, za které by si paní Nikola chtěla v budoucnu pořídit část nábytku nebo jiného zařízení, které by po přestěhování mohla využít i v novém bytě. Spoření financí bylo také cílem jednoho z individuálních plánů, které paní Nikola s pracovnicí uzavřela. Během tříměsíční doby, po kterou platil tento plán, se paní Nikole s podporou pracovnice povedlo naspořit částku 3000 Kč, za kterou si pořídila starší lednici, kterou do současné doby neměla vůbec a automatickou pračku, neboť dosud byla nucena prát ve společné pračce určené k užívání všem rodinám na ubytovně. V současné době se dá konstatovat, že rodinná situace je stabilní, matka se o obě děti stará svědomitě, kromě pravidelných návštěv v gastro poradně s oběma chlapci absolvovala také několik zubních prohlídek, během kterých byly oběma chlapcům odstraněny kazy. Paní Nikola říká: Chci ve spoření pokračovat a připravit se na to, až se jednou přestěhujeme z ubytovny do bytu, budeme mít vlastní spotřebiče a nábytek. Sociální asistence Sociální asistence pomohla Danielovi dostat se do rodiny Spolupráce s rodinou paní Šárky začala v únoru Jednalo se o maminku samoživitelku s 2 nezletilými dětmi, chlapci ve věku 10 a 9 let, kteří řádně chodili do školy. Paní Šárka již nějakou dobu také pečovala o syna své kamarádky, která ji požádala, z důvodu špatné sociální situace, o pomoc s výchovou. Paní Šárka nás kontaktovala nejdříve za účelem poskytnutí poradenství, později projevila zájem o dlouhodobější spolupráci. Kamarádka paní Šárky nejevila o svého syna zájem, finančně se nepodílela na jeho výchově, syna ani paní Šárku žádným způsobem delší dobu nekontaktovala. Paní Šárka nevěděla, kde se matka nezletilého chlapce vyskytuje. Chlapec tak neměl některá povinná očkování, lékařské prohlídky apod. Paní Šárka tedy projevila zájem o svěření do své péče. Paní Šárce jsme pomohli také s jejími vlastními syny, a to pomocí formou školní přípravy zejména anglického jazyka, matematiky a českého jazyka. Oba chlapci se dle slov paní Šárky narodili předčasně, důsledkem bylo diagnostikováno u obou ADHD, byli v péči psychiatrické ambulance v Ostravě, kam pravidelně s maminkou dojížděli na kontroly, měli předepsánu medikaci, vzhledem k hyperaktivitě oba chlapci navštěvovali hokejový klub. S dětmi probíhala pravidelná školní příprava, cílem bylo zamezit opakování ročníku, a také, přestupu na speciální základní školu, který staršímu Noemu reálně hrozil z důvodu špatných školních výsledků. Během spolupráce, která byla ukončena v listopadu 2013, se podařilo opakování ročníku i přestupu zamezit. Uživatelka získala nejmladšího Daniela do své péče, později se stala Danielovou pěstounkou. V rámci služby využívala rodina fakultativní činnosti jako výlety a společné akce. Paní Šárka si před ukončením spolupráce se službou našla zaměstnání, chlapci pokračovali v docházce 4. ročníku a navštěvovali dále hokejový klub. Mladší Daniel byl zapsán do MŠ. Jelikož došlo ke zlepšení situace v rodině, nebylo zapotřebí i nadále využívat službu sociální asistence, spolupráce tak byla po vzájemné domluvě ukončena. 13

15 Mezi základní pilíře poskytování sociálních služeb Slezské diakonie patří kvalita a profesionalita Kvalita a vzdělávání ve Slezské diakonii Slezská diakonie realizuje širokou škálu sociálních služeb pro osoby v různých složitých životních situacích. Jsou to např. lidé se zdravotním postižením, senioři, lidé bez přístřeší, rodiny s dětmi v nepříznivé sociální situaci, mládež ohrožená sociálním vyloučením nebo lidé řešící svou zadluženost apod. Jedním z důležitých pilířů poskytování sociálních služeb je jejich kvalita a profesionalita s důrazem na praktickou realizaci hodnot organizace. Systém řízení kvality je ve Slezské diakonii nastaven již od roku 2001, kdy jsme začali zavádět do praxe našich služeb standardy kvality v sociálních službách a zahájili jsme realizaci podpůrných konzultací ke kvalitě. Od té doby se aktivity ke kvalitě stále rozvíjely a lidé v organizaci se s nimi sžívali. Systém je koordinován manažerkou kvality z Ústředí Slezské diakonie. V roce 2007, kdy vstoupil v platnost nový zákon o sociálních službách, se standardy kvality v sociálních službách staly povinnou součástí poskytování sociální služby. Při zavádění systému kvality v organizaci jsme si uvědomovali, že jde o proces, který musí být především přijat samotnými pracovníky a je to proces dlouhodobý, protože musí reagovat na měnící se potřeby uživatelů i pracovníků v jednotlivých službách. V současné době se systém řízení kvality skládá z několika hlavních prvků, kterými jsou: podpůrné konzultace ke standardům kvality v jednotlivých službách, rozvojové konzultace, cvičné audity, podporovatelky ve kvalitě, akreditované i neakreditované vzdělávání ke kvalitě, cechy a specialisté. Systém konzultací ke kvalitě a vzdělávání ke kvalitě je v organizaci nejstarším prvkem řízení kvality a prvkem velmi osvědčeným. Je založen na spolupráci s externími konzultanty - inspektory kvality certifikovanými MPSV. V posledních letech se do konzultačního týmu připojily také podporovatelky ve kvalitě, tedy osoby v organizaci, které prošly výcvikem a jsou schopny konzultovat funkčnost zavedených standardů a poskytovat metodickou podporu. Konzultace jsou nástrojem pro podporu kvality služby a řešení náročných oblastí, které se s poskytováním sociální služby váží. Cvičné audity jsou kontrolním prvkem řízení kvality a ověřují, jak jsou standardy kvality ve službě funkční a zda zpracované metodické materiály reflektují praxi služby a naopak. Třídenní audity poskytují ucelený obraz o kvalitě poskytované služby. Cechy jsou poměrně novým nástrojem a nabízejí vedoucím pracovníkům ve službách platformu pro sdílení metodických otázek a zkušeností s poskytováním konkrétního typu sociální služby. Cechy k jednotlivým službám se scházejí několikrát ročně a z jejich setkávání vycházejí podněty pro vzdělávání či další rozvoj v organizaci. Specialisté jsou osoby, které se ve své činnosti specializují na konkrétní problematiku a zprostředkovávají nové informace a trendy směrem do organizace, ale mohou sdílet zkušenosti Slezské diakonie také navenek. 14

16 Vzdělávání ve Slezské diakonii Systém odborného vzdělávání je neméně důležitou součástí práce Slezské diakonie a zajišťuje pracovníkům odborný rozvoj s dopadem na kvalitu poskytovaných služeb. V organizaci dlouhodobě vzděláváme právě v oblasti kvality sociálních služeb a za poslední desetiletí proběhla řada vzdělávacích aktivit uvnitř organizace i na zakázku jiných spolupracujících subjektů. Vzdělávání bylo dosud vždy zajištěno v rámci realizovaných projektů podpořených z Evropské unie. K realizaci vzdělávacích aktivit a podpůrných aktivit ke kvalitě jsme již v roce 2003 využili projektu financovaného z předvstupních fondů Phare, ve kterém se také pilotně zavedl systém ISO do střediska EBEN-EZER. Tento systém je ve středisku stále certifikován a přináší na poskytování služby nový pohled i přidanou hodnotu do způsobu řízení kvality střediska. Po vstupu ČR do Evropské unie se otevřely možnosti financování vzdělávání a kvality ze zdrojů Evropského sociálního fondu a od roku 2005 tyto zdroje využíváme kontinuálně. Vždy dvouleté projekty přinesly poměrně rozsáhlý systém akreditovaného vzdělávání ve kvalitě, v metodách práce s jednotlivými cílovými skupinami i v manažerských dovednostech, které byly více zahrnuty do projektu Učící se Slezská diakonie realizovaném v letech V tomto projektu byly také vyškoleny podporovatelky ve kvalitě. Akreditované vzdělávání realizujeme prostřednictvím vlastních akreditovaných kurzů, kterých již máme více než 30, a také prostřednictvím nákupu kurzů od externího dodavatele. Kurzy organizuje Vzdělávací středisko fungující na Ústředí Slezské diakonie. Nespornou výhodou realizovaných projektů je zajištění vzdělávání zaměstnanců zdarma či s minimálními náklady. V současné době probíhá realizace projektu Vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb na Těšínském Slezsku - tento projekt nabízí nejen řadu akreditovaných kurzů, ale jeho inovací je otevření vzdělávání také pro další spolupracující organizace z regionu a kurzy tak nabízíme 6 poskytovatelům sociálních služeb. Kromě vzdělávání realizovaného v rámci projektů nabízí Vzdělávací středisko také řadu vzdělávacích aktivit na zakázku služeb nebo vycházejících z potřeb celé organizace. Ročně tak v organizaci proběhne několik desítek aktivit ke kvalitě a několik desítek vzdělávacích aktivit, které mají dopad na všechny zaměstnance v organizaci. Systém řízení kvality a systém odborného vzdělávání je významnou součástí práce Slezské diakonie, bez kterých by se široký rozsah poskytovaných služeb mohl jen stěží realizovat v potřebné kvalitě a s důrazem na individualitu přístupu k potřebám našich uživatelů. Je velmi cenné, že pracovníci v organizaci tyto systémy přijali za své a jsou při realizaci vysoké kvality poskytovaných služeb aktivními hráči. Bez odborně připravených, ale především bez osobně zainteresovaných a pro svou práci nadšených pracovníků si práci diakonie neumíme představit. Díky profesionalitě jejich práce spojené s hodnotami organizace se tak mohou lidské životy proměňovat a vize Slezské diakonie se může naplňovat. Mgr. et Ing. Romana Bélová, náměstkyně pro sociální práci 15

17 Činnost Slezské diakonie je založena na vícezdrojovém financování Projektová činnost ve Slezské diakonii Projekty a Slezská diakonie - to je něco, co k sobě od počátku fungování organizace nerozlučitelně patří. Veškeré služby poskytované Slezskou diakonii jsou vlastně projekty, které často čerpají peníze z více zdrojového financování, kde projektové (grantové) dotační peníze hrají významnou část celkových nákladů těchto služeb. U příležitosti 25. výročí vzniku Slezské diakonie vás zvu na krátký exkurz do historie zejména pěti posledních let (projekty a vznik středisek v prvních dvaceti letech působnosti organizace jsou zaznamenány v publikaci s názvem Sborník Slezské diakonie). V roce 2010 se Slezská diakonie rozšířila a začala poskytovat sérií služeb sociálně terapeutických dílen v Krnově, Novém Jičíně a Frýdku-Místku, které později dostaly shodný název EFFATHA (biblický výraz znamenající otvírej, otevři, protože služba chce otevírat a objevovat nové příležitosti a možnosti pro uživatele, kterými jsou zejména lidé s mentálním postižením). Tento rok dal vzniknout i službě podporovaného samostatného bydlení v Neborech s názvem Ranč Nebory. Služba se později přesunula do Třince v rámci služby NOE Třinec a na Ranči Nebory vzniklo odloučené pracoviště střediska BETHEL Třinec, azylový dům s novým názvem OÁZA Nebory. Vizi tohoto zařízení je vytvořit terapeutickou komunitu pro osoby se závislosti věříme, že této vize bude dosaženo v roce Do struktury sociálních služeb přibyly i rozšíření stávajících středisek SOCIÁLNÍ ASISTENCE, které se rozšířily do měst Bohumín, Frýdek-Místek a Český Těšín a rovněž do Orlové. řízení služby chráněného bydlení, které nazvala ARCHOU Ostrava. V rámci střediska SOCIÁLNÍ ASISTENCE se osamostatnila pobočka ve Frýdku-Místku a nadále poskytuje služby sociálně potřebným rodinám s dětmi. Mezi ukončené služby v roce 2012 patří středisko TABITA Karviná poskytující osobní asistenci a odlehčovací služby z důvodu dlouhodobého nedostatku finančních prostředků. Ze stejného důvodu ukončilo činnost i středisko STREETWORK Havířov poskytující terénní program mezi lidmi drogově závislými. Milníkem roku 2013 je zahájení poskytování sociálních služeb v městském zařízení, které z prostředků Evropské unie postavilo město Ostrava. Jedná se o středisko DUHOVÝ DŮM Ostrava, které nabízí škálu sociálních služeb pro lidi se zdravotním postižením domov, denní stacionář, odlehčovací službu a podporu samostatného bydlení. V tomto roce vznikly i další nová střediska, jako je SOCIÁLNÍ ASISTENCE Jablunkov, Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež na Albrechticku a KONTAKT Havířov provozující terénní program. Rok 2014 přinesl další rozjezd služby ARCHA Třinec nabízející lidem s duševním onemocněním možnost využít chráněné bydlení. Mgr. Ilona Bužková, vedoucí Odboru projekty a racionalizace řízení Známkou života organizace je nejen vznik a rozvoj nových služeb a projektů, ale rovněž ukončení některých stávajících činností. I to bylo součástí roku Konkrétně byl ukončen provoz týdenního stacionáře v rámci střediska KARMEL Tichá, v rámci služeb pro děti s postižením středisek LYDIE Český Těšín, EUNIKA Karviná a SALOME Bohumín byly ukončeny odlehčovací služby. V roce 2011 zahájilo svoji činnost středisko SÁRA Frýdek-Místek, které nabízí své služby azylového domu a noclehárny ženám bez domova a matkám s dětmi, které potřebují azylové ubytování. Vzniklo a zahájila činnost i středisko ARCHA Nový Jičín, které poskytuje služby chráněného bydlení lidem se zdravotním postižením. V roce 2012 převzala Slezská diakonie od Diakonického institutu DUHOVÝ DŮM Ostrava, rehabilitační místnost 16

18 Další projekty Slezská diakonie neposkytuje jen sociální služby, ale své projekty rozvíjí i v dalších oblastech. Z pohledu pěti posledních let své činnosti prožívá svůj boom Vzdělávací středisko Slezské diakonie, kterému se daří získávat finanční zdroje v rámci strukturálních fondů EU. Nově je zahájena činnost podpory pěstounských rodin. S úspěchem se setkává i projekt zaměřený na podporu umírajících a pozůstalých s názvem Služba doprovázení. Rozvíjí se oblast sociálního podnikání, v rámci kterého vznikají dobročinné obchůdky (Bazárek pod věží v Třinci, Almara v Českém Těšíně), projekt Renewal na obnovu starých aut, Šifonér šatník v Třinci-Kanadě a připravuje se rozjezd dalších sociálně-podnikatelských aktivit. projekt RENEWAL Mgr. Ilona Bužková, vedoucí Odboru projekty a racionalizace řízení Kvalitní život i v nemoci Od otevření nového střediska Slezské diakonie, domovinky Siloe v roce 2001 v Ostravě Nové Vsi, kdy jsme začali pracovat s lidmi s poruchami paměti a získávali první zkušenosti, jsme začali také pociťovat potřebu další služby pro tuto cílovou skupinu. Denní centrum jsme postupně rozšířili o odlehčovací službu v domácnostech uživatelů a podle potřeby uživatelů jsme postupně rozšiřovali kapacitu. V rámci Programu švýcarsko-české spolupráce jsme se v roce 2011 ucházeli o dotaci na novou sociální službu domov se zvláštním režimem. V dubnu 2011 jsme vyhlásili soutěž na zpracování dokumentace k rekonstrukci budovy a přistavění patra pro novou sociální službu - Domov se zvláštním režimem. Záměr projektu byl podán na MPSV Záměr Slezské diakonie pro vybudování nové sociální služby byl vybrán pod názvem "Kvalitní život i v nemoci" a zpracovával se finální projekt ve spolupráci s architektem Ing. Davidem Mokrým, který od počátku spolupracuje se Slezskou diakonii a prováděl veškerou dokumentaci ke stavbě V říjnu 2012 byl projekt schválen a 100 % podpořen. Ukončení projektu je naplánováno na Momentálně je projekt ve fázi výstavby. Bc. Renáta Motyková, DiS., vedoucí Oblasti Ostrava, Havířov 17

19 Diakonické vzdělávací centrum DVC Dlouhodobou vizí Slezské diakonie je zřídit prostory pro diakonické a církevní aktivity s možností využití prostor objektu, který je součástí budovy Ústředí Slezské diakonie sídlícím v Českém Těšíně. Nový objekt by řešil jednak stav stávajících chátrajících budov, jednak řešil prostory pro plánované aktivity s využitím pro klienty, veřejnost, diakonii i církev. Vize po různých překážkách a obměnách se stává realitou a 1. září 2014 je objekt předán jako staveniště stavební firmě k realizaci demolice a stavby Diakonického vzdělávacího centra. Investiční projekt Diakonického vzdělávacího centra (dále jen DVC) spolufinancovaný ze zdrojů Regionálního operačního programu Evropské unie zahrnuje komplex aktivit směřujících k podpoře sociálního začleňování osob se zdravotním postižením společně s aktivitami vzdělávacího typu. DVC je projektem Slezské diakonie, avšak počítá s úzkou součinností se svým zřizovatelem - Slezskou církvi evangelickou a.v. Vznikající zázemí pro rozvoj aktivit se dá rozdělit na diakonické aktivity (Chráněné bydlení, Praktická škola, Multifunkční informační centrum) a společné aktivity pro církev a diakonii (Archiv, Knihovna se studovnou a čítárnou, Muzeum). Budovaný objekt bude poskytovat zázemí pro různorodé aktivity. Jedná se o chráněné bydlení pro osoby se zdravotním postižením s kapacitou 12 osob, které budou mít k dispozici dvě bytové jednotky. Jedna bytová jednotka je navíc projektovaná tak, aby zde mohli být ubytováni i lidé imobilní využívající invalidní vozík. Služba nabídne lidem s postižením možnost přechodu z institucionální péče do chráněného bydlení s příležitostí aktivního zapojení se do běžného života společnosti. 18

20 Střední škola diakonického školství Slezské diakonie se přesune ze stávajících do nových prostor a nabídne svým studentům z řad lidí se zdravotním postižením příjemné vzdělávací zázemí v centru města. Multifunkční informační centrum nabídne základní poradenství o dostupnosti sociálních služeb v regionu a zároveň bude vystavovat výrobky uživatelů sociálních služeb s možností objednání výrobků k zakoupení. K dispozici zde budou i informační materiály různých sociálních služeb a materiály, které pomohou řešit nepříznivou sociální situaci lidí v nouzi. Součástí objektu bude rovněž knihovna nabízející knihy s křesťanskou, sociální a pedagogickou tématikou k zapůjčení nebo ke studiu na místě v prostorné studovně a čítárně. Knižní fond knihovny bude zúžený a specializuje se na literaturu v oblasti sociálních věd, pedagogiky, teologie a křesťanské literatury. Knihovna bude nabízet své služby a různorodé vzdělávací aktivity pro odbornou i širokou veřejnost. V rámci Archivu a Muzea budeme chtít shromáždit dokumenty za sto let historie Slezské církve evangelické a.v. s důrazem na zdokumentování doby totality v Československu a jejím dopadem na sborovou a diakonickou práci. Muzeum nabídne příležitost pro neformální vzdělávání širší veřejnosti a prostor pro komunikaci o specifické společné historii regionu v oblasti života křesťanských církví a filantropie. Archiv poskytne zázemí pro archivaci dokumentů významných z hlediska činnosti Slezské církve evangelické a.v. a Slezské diakonie včetně návaznosti na zaznamenání historie diakonické sociální práce v období komunismu. Předpokládaným termínem pro rozjezd aktivit v objektu je říjen Mgr. Ilona Bužková, vedoucí Odboru projekty a racionalizace řízení 19