Dobývání ložisek nerostůa ochrana životního prostředí

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva DIPLOMOVÁ PRÁCE Dobývání ložisek nerostůa ochrana životního prostředí Pavlína Nedomová 2006/2007 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Dobývání ložisek nerostůa ochrana životního prostředí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

2 Obsah 2 Přehled použitých zkratek... 4 Úvod Horní právo Pojem, principy, postavení v právním řádu ČR Současná úprava horního práva Státní správa v horním právu Ministerstva Krajské úřady Státní báňská správa Základní pojmy horního práva Nerost a nerostné bohatství Ložisko nerostů Organizace Hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem Ústavní základy ochrany životního prostředí při dobývání ložisek nerostů Vliv exploatace ložisek nerostůna životní prostředí a lidské zdraví Odpady z těžební činnosti a nakládání s nimi Kvalita vod a vodní poměry Kvalita a kvantita půdy Kvalita ovzduší Krajina a ekosystémy Fauna a flóra Vliv těžby na lidské zdraví a jeho ochrana Hluk a vibrace Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Nástroje ochrany životního prostředí upravené horními předpisy Řešení střetu zájmů Odpis zásob výhradního ložiska Nástroje ochrany v přípravné fázi dobývání Vyhledávání a průzkum výhradních ložisek Příprava dobývání Nástroje ochrany při vlastním dobývání Nástroje ochrany při likvidaci následkůtěžební činnosti Zajištění a likvidace důlních děl a lomů Důlní škody a jejich náhrada Sanace pozemkůpostižených negativními důsledky těžby Ekonomické nástroje Poplatek za oprávnění provádět ložiskový průzkum Úhrady Finanční rezervy Územní ochrana výhradních ložisek Ochrana nerostného bohatství při územněplánovací činnosti Chráněné ložiskové území Ostatní nástroje ochrany životního prostředí při dobývání ložisek nerostů Proces posuzování vlivůna životní prostředí EIA Právo na informace... 47

3 5.3 Účastenství ve správních řízeních Sousedská práva Odpovědnost Přestupky a správní delikty Trestné činy Odpovědnost za ekologickou újmu Odpovědnost za škodu podle občanského zákoníku Koncepční nástroje Environmentální rizika při haváriích a nestandardních stavech Závěr Summary Seznam literatury

4 Přehled použitých zkratek 4 ČBÚ - Český báňský úřad ČNR - Česká národní rada ČR - Česká republika EHS - Evropské hospodářské společenství EIA - Environmental Impact Assessment (posuzování vlivůna životní prostředí) ES - Evropské společenství EU - Evropská unie HZ - zákon č. 44/1988 Sb., o ochraněa využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů CHLÚ - chráněné ložiskové území Listina - Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. MMR - Ministerstvo pro místní rozvoj MPO - Ministerstvo průmyslu a obchodu MŽP - Ministerstvo životního prostředí NS - Nejvyšší soud OBÚ - obvodní báňský úřad OZ - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Sb. - Sbírka zákonůčr TZ - zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Ú - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů ÚS - Ústavní soud ZGP - zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů ZHČ - zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů ZPF - zemědělský půdní fond ŽP - životní prostředí

5 Úvod 5 Dobývání ložisek nerostůje jednou z lidských činností, která se považuje za hornickou činnost a zároveňje jednou z fází využívání ložisek nerostů, neboli těžby. Neobnovitelnost, tedy možná vyčerpatelnost nerostných surovin, jejich nepřemístitelnost a význam pro národní hospodářství vyžaduje určitou regulaci jejich dobývání ze strany státu, na jehožúzemí se suroviny vyskytují. Regulace státu se různí podle významu a množství jednotlivých surovin. Dobývání ložisek nerostů, jemu předcházející i jej následující fáze mají negativní vliv na téměřvšechny složky životního prostředí. Zájem na maximálním vydobytí ložisek nerostů a jejich ekonomicky nejefektivnějším využití se zde setkává s protichůdným zájmem na ochraněživotního prostředí. 1 Stát je povinen chránit přírodní zdroje včetněnerostných surovin a dbát, aby byly šetrněvyužívány, aby při jejich využívání byly respektovány a chráněny dotčené zájmy, tedy i zájem na ochraněživotního prostředí. Využívání nerostných surovin by mělo být v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje. Český právní řád k ochraněživotního prostředí před negativními vlivy dobývání ložisek nerostůposkytuje různé prostředky. Cílem této práce je přehled, analýza a částečněi zhodnocení prostředků, které jsou obsaženy v předpisech horního práva, ale i v předpisech na ochranu životního prostředí. Pro úplnost jsou v práci stručnězmíněny i ostatní instituty obsažené v jiných právních předpisech, jimižlze životní prostředí před negativními vlivy těžby také chránit. V práci se zaměřuji na výhradní ložiska, úprava ložisek nevyhrazených nerostůje zmiňována pouze okrajově. V jednotlivých kapitolách této práce jsou po uvedení do současné právní úpravy horního práva, výkonu státní správy a základních pojmůzhodnoceny negativní vlivy dobývání ložisek nerostůna jednotlivé složky životního prostředí a lidské zdraví. U jednotlivých vlivůuvádím i právní předpisy, které se danou problematikou zabývají a jejich relevantní ustanovení. Následuje kapitola zabývající se prostředky ochrany životního prostředí, které jsou obsaženy v horních předpisech. V poslední kapitole se zabývám mimořádnými situacemi při dobývání - haváriemi a nebezpečnými stavy, které 1 Pojem životní prostředí charakterizuje zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisův ustanovení 2, které zní: Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismůvčetněčlověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.

6 6 mohou ohrožení životního prostředí a lidského zdraví vyplývající z těžební činnosti ještě zvýšit. Do budoucnosti by měla být provedena novelizace horních předpisůs ohledem na ostatní zákonem chráněné zájmy, mezi které patří i zájem na ochraněživotního prostředí. K diskusi o změnách a hledání možností zefektivnění právní úpravy na ochranu životního prostředí při dobývání ložisek nerostůbych ráda přispěla i svou prací.

7 1. Horní právo Pojem, principy, postavení v právním řádu ČR Horní právo je souhrnným názvem pro normy obsažené v právních předpisech regulujících činnosti a instituty související s těžbou nerostných surovin, svébytnou ekonomickou činností. Tato definice horního práva je širší. Do definice horního práva stricto sensu by byla zahrnována pouze právní úprava těžby vyhrazených nerostů. Od horního práva je třeba odlišovat právo kutací, tj. právní normy upravující geologický průzkum. Od roku 1988 je geologický průzkum upraven zvláštním právním předpisem. 2 Právěúzká provázanost se samotnou ekonomickou činností je charakteristickým znakem právní úpravy horního práva. Ta je po celou dobu svého vývoje ovládána dvěma základními principy. Prvním z nich je horní regál, jehožpodstatou je oddělení vyhrazených nerostů od vlastnictví k půděa který je v současné právní úpravě představován ustanovením 5 HZ, který stanoví, že nerostné bohatství tvoří ložiska vyhrazených nerostů, a to je ve vlastnictví České republiky. Druhým z nich je princip horní svobody vyjádřený v 5a HZ v podoběsvobody organizace, která může za splnění podmínek vykonávat hornickou činnost. 3 Horní právo představuje samostatnou oblast práva, není však právním odvětvím, protože nenaplňuje odvětvotvorná kritéria. Horní právo se řadí do práva veřejného a konkrétněji je součástí práva správního. Tomu nasvědčuje i podpůrné použití procesních předpisů správního práva v řízeních podle horních předpisů. 4 Horní právo má samozřejměvztah i k předpisům patřícím do jiných právních odvětví. K nejdůležitějším z nich patří občanský zákoník 5 (horní zákon na něj odkazuje např. v 37 v souvislosti s řešením důlních škod), stavební zákon 6 (v horních předpisech je na něj poměrněčasto odkazováno) a zákon o vyvlastnění. 7 Oba naposledy zmíněné předpisy mají ve vztahu k horním předpisům povahu lex generalis. 2 Chyba, J. Aktuální otázky horního a kutacího práva. In Časopis pro právní vědu a praxi č. 3/1997. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1997, s Makarius, R. České horní právo. Díl 1. Ostrava: Montanex, 1999, s Vyloučení působnosti zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, na některá řízení podle horních předpisůje obsaženo v ustanovení 41 HZ a podobněpak v zákoněo hornické činnosti v ustanovení Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6 Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavení zákon), ve znění pozdějších předpisů. 7 Zákon č. 184/2006 o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů.

8 8 Horní právo se také úzce dotýká práva finančního, a to např. při stanovování úhrad souvisejících s těžební činností. Pro tuto práci je nejdůležitější zmínit zejména vztah k normám práva životního prostředí. Horní zákon například upravuje povinnosti organizace v souvislosti s minimalizací nepříznivých vlivůtěžby na životní prostředí Současná úprava horního práva Současná právní úprava horního práva v České republice je rozdělena do tří základních předpisů, které byly přijaty v roce Jedná se o z. č. 44/1988 Sb., o ochraněa využití nerostných surovin (horní zákon), z. č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správěa z. č. 62/1988 Sb., které jsou doplněny množstvím prováděcích předpisů, vyhlášek Českého báňského úřadu, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu 9 (horní předpisy, předpisy horního práva). Pro horní právo je charakteristická jeho propojenost se společenským, ekonomickým i technologickým vývojem. Je proto zřejmé, že stávající úprava, i když hojněnovelizovaná, bude vyžadovat nahrazení takovými předpisy, které by plně vyhovovaly současným podmínkám a zároveňse pokusily základy horního práva shrnout do jednoho předpisu, a tak ho alespoňčástečněkodifikovat. Pro úplnost je vedle české právní úpravy nutné zmínit také komunitární úpravu a mezinárodněprávní regulaci. Právo Evropských společenství se regulací oblasti hornictví nezabývá a přenechává úpravu této oblasti plněna členských státech. 10 Hlavním důvodem je odlišnost kvality i kvantity nerostného bohatství na území jednotlivých států. Významnou součástí evropského práva jsou ale předpisy na ochranu životního 8 Ustanovení 10 odst. 1 písm. d) HZ. 9 Mezi nejdůležitější prováděcí předpisy týkající se problematiky, kterou se tato práce zabývá, patří vyhláška ČBÚ č. 104/1988 Sb., o racionálním využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, vyhláška ČBÚ č. 172/1992 Sb., o dobývacích prostorech, vyhláška ČBÚ č. 175/1992 Sb., o podmínkách využívání ložisek nevyhrazených nerostů, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška MŽP č. 364/1992 Sb., o chráněných ložiskových územích, vyhláška MPO č. 617/1992 Sb., o podrobnostech placení úhrad z dobývacích prostorůa z vydobytých vyhrazených nerostů, vyhláška ČBÚ č. 15/1995 Sb., o oprávnění k hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, jakoži k projektování objektůa zařízení, které jsou součástí těchto činností, vyhláška MŽP č. 369/2004 Sb., o projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, oznamování rizikových geofaktorůa o postupu při výpočtu zásob výhradních ložisek, všechny ve znění pozdějších předpisů. 10 Čl. 5 Smlouvy o ES. Výjimku představuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžběuhlovodíků(ropy).

9 9 prostředí, kterého se hornická činnost významnědotýká. 11 Mezinárodní právo se specifickou úpravou horního práva také nezabývá. Výjimkou je úprava těžby nerostných surovin v Antarktiděa na mořském dně, tedy mimo jurisdikci států. Tato problematika je obsažena v mezinárodních úmluvách Státní správa v horním právu Státní správa v hornictví je rozdělena mezi několik orgánů, a to jak na ústřední úrovni, tak na úrovni územní. Rozdělení kompetencí je jedním z projevůsnahy o propojenost ochrany životního prostředí s realizací hornické činnosti. Je zřejmé, že orgány specializované v oblasti hornictví nemohou objektivně posoudit všechny chráněné zájmy, které by mohly být zahájením dobývání ložisek nerostůpoškozeny. Pozice Ministerstva životního prostředí jako ústředního orgánu v oblasti hornictví je proto velmi důležitá z hlediska ochrany životního prostředí Ministerstva Na úrovni ministerstev vykonávají státní správu Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu. 13 Klíčovou roli při rozdělení pravomocí mezi ministerstva má zákon č. 272/1996 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavěorgánůstátní správy České republiky. Tento zákon stanovil podmínky přechodu působnosti Ministerstva hospodářství. Na MŽP tak přešla působnost ve věcech geologického průzkumu a na MPO působnost ve věcech využívání nerostného bohatství. Na základěustanovení 1 odst. 7 zákona č. 272/1996 Sb. 14 bylo základní vymezení působností obou ministerstev 11 Směrnice Rady 85/337/EHS o posuzování vlivůněkterých veřejných a soukromých projektůna životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/60/ES ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, Směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraněpřírodních stanovišť, volněžijících živočichůa planěrostoucích rostlin a další. 12 Úmluva OSN o mořském právu z roku 1982 publikovaná pod číslem 240/1996 Sb. a Smlouva o Antarktiděz roku 1959 publikovaná pod číslem 76/1962 Sb. 13 Ustanovení 13 a 19 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánůstátní správy České republiky (kompetenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 14 Ustanovení 1 odst. 7 zákona č. 272/1996 Sb. zní : O přechodu práv a povinností podle odstavce 6 uzavřou Ministerstva dopravy a spojů, školství, mládeže a tělovýchovy, průmyslu a obchodu, životního prostředí, pro místní rozvoj, zdravotnictví, Správa státních hmotných rezerv a Úřad pro státní informační systém příslušné dohody, kterými mezi sebou blíže vymezí tato práva a povinnosti. O přesunech rozpočtových prostředkůuzavřou ústřední orgány státní správy uvedené v předchozí větědelimitační protokoly, které předloží ke schválení a k provedení rozpočtových opatření Ministerstvu financí.

10 10 doplněno Dohodou o vymezení práv a povinností ústředních orgánůstátní správy založených zákonem č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Konkrétní pravomoci obou ministerstev jsou obsaženy v jednotlivých ustanoveních horních předpisů. Ke správě oblasti hornictví je na Ministerstvu životního prostředí příslušný Odbor geologie a na Ministerstvu průmyslu a obchodu Odbor hornictví a Odbor surovinové a energetické politiky. Mezi kompetence, které Ministerstvo životního prostředí v souvislosti s dobýváním ložisek nerostů vykonává, patří: vydávání osvědčení o výhradním ložisku, 15 pověřování právnických osob zabezpečením ochrany ložiska, 16 rozhodování o stanovení chráněného ložiskového území, 17 rozhodování o udělení předchozího souhlasu ke stanovení dobývacího prostoru 18 a vedení evidencí dle ustanovení 29 horního zákona. Na základězmocnění v odst. 2 ustanovení 17 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, zřídilo Ministerstvo životního prostředí Českou geologickou službu - Geofond, která je organizační složkou státu. Úkolem státní geologické služby je shromažďování a poskytování údajůo geologickém složení území, ochraněa využití přírodních nerostných zdrojůa zdrojůpodzemních vod a o geologických rizicích. 19 Ministerstvo průmyslu a obchodu vykonává pravomoci související především se surovinovou politikou státu a s ní související politikou energetickou. 20 Ministerstvu průmyslu a obchodu přísluší zejména rozhodovat o tom, zda nerost je vyhrazený, či nevyhrazený, 21 rozhodovat o odpisu zásob výhradního ložiska v období jeho vyhledávání a průzkumu, 22 rozhodovat o řešení střetu zájmů 23 a stanovit pro nerosty, u nichžnení známa tržní cena, základ pro vyměření úhrady z vydobytých nerostů. 24 Všechny zmíněné pravomoci předpokládají spolupráci Ministerstva životního prostředí. 15 Ustanovení 6 odst. 1 HZ. 16 Ustanovení 8 HZ. 17 Rozhodnutí předpokládá mimo jiné i součinnost Ministerstva průmyslu a obchodu, viz 17 odst. 1 HZ. 18 Souhlas musí být projednán s Ministerstvem průmyslu a obchodu,viz 24 odst. 2 HZ. 19 Ustanovení 17 odst. 1 ZGP. 20 Ustanovení 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (kompetenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 21 Ustanovení 3 odst. 3 HZ. 22 Ustanovení 14c odst. 1 HZ. 23 Ustanovení 33 odst. 3 HZ. 24 Ustanovení 32a odst. 2 HZ.

11 11 Spolupráce má podobu souhlasu, dohody, projednání, popřípaděi součinnosti dalších orgánů. 25 Mimo to Geofond plní i další úkoly uložené právními předpisy a příslušnými orgány státní správy Krajské úřady Krajské úřady vykonávají státní správu v oblasti hornictví jako obecné orgány. Řeší především otázky související s vlastnictvím dotčených nemovitostí. 27 Krajskému úřadu také přísluší zaujímat stanovisko při řešení střetu zájmůdle 33 odst. 2 HZ Státní báňská správa Státní báňská správa je soustava specializovaných orgánů, kterou představuje Český báňský úřad 28 a devět obvodních báňských úřadů, 29 které jsou mu podřízeny. V souladu s ustanovením 39 ZHČ je orgánům státní báňské správy svěřen výkon vrchního dozoru nad dodržováním horního zákona, zákona o hornické činnosti a předpisůvydaných na jejich základě, pokud upravují ochranu a využívání ložisek nerostů, bezpečnost provozu, zajištění chráněných objektůa zájmůpřed účinky hornické činnosti. Působnost Českého báňského úřadu je upravena v ustanovení 40 ZHČa působnost jednotlivých obvodních báňských úřadův ustanovení 41 ZHČ. Úkoly orgánůstátní správy na úseku vrchního dozoru vykonávají ústřední a obvodní báňští inspektoři Základní pojmy horního práva Právní předpisy ve svých ustanoveních vymezují základní pojmy, které jsou stěžejní pro dané právní odvětví. Určení obsahu pojmu vytváří pravidlo pro další interpretaci. Ne jinak je tomu u horních předpisů, které vymezení základních pojmů 25 Horní zákon ve zmíněných ustanoveních zmiňuje součinnost s Ministerstvem financí, Českým báňským úřadem, krajskými úřady, popř. s dalšími dotčenými orgány státní správy. 26 Podrobněji k činnostem Geofondu viz 27 Blíže viz ustanovení 14 odst. 2 ZGP a 16 odst. 4 ZHČ. 28 Český báňský úřad je ústředním orgánem státní správy, v jehožčele nestojí člen vlády. Viz ustanovení 2 odst. 1 bod 3 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánůstátní správy České republiky (kompetenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 29 Sídla obvodních báňských úřadůjsou: Kladno, Plzeň, Sokolov, Trutnov, Brno, Most, Ostrava, Příbram a Liberec, viz 38 odst. 1 písm. b ZHČ. Obvody jejich působnosti úřadůjsou upraveny vyhláškou ČBÚ č. 306/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 30 K ustanovování do funkce a jednotlivým oprávněním inspektorůviz ustanovení 42 a 43 ZHČ.

12 12 obsahují ve svých počátečních ustanoveních. Mezi nejdůležitější z nich patří pojem nerost, nerostné bohatství, ložisko nerostů, organizace, hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem Nerost a nerostné bohatství Co je podle současné právní úpravy považováno za nerost, charakterizuje v 2 horní zákon. Podle tohoto ustanovení lze pod tento pojem zahrnout části zemské kůry bez ohledu na skupenství. Za nerost tedy můžeme považovat části zemské kůry v tuhém, kapalném, ale i plynném skupenství. Pozitivní definici zákon doplňuje definicí negativní v odstavci 2. Zde stanoví, že za nerosty se podle horního zákona nepovažují vody, s výjimkou mineralizovaných vod, ze kterých je možno průmyslovězískávat vyhrazené nerosty, dále přírodní léčivé vody a přírodní minerální vody, léčivá bahna a ostatní produkty přírodních léčivých zdrojů, rašelina, bahno, písek, štěrk a valouny v korytech vodních tokůza podmínky, že neobsahují vyhrazené nerosty v dobyvatelném množství. Za nerost se nepovažuje ani kulturní vrstva půdy, která je vegetačním prostředím rostlin. Nerosty dělíme na nerosty vyhrazené a nevyhrazené. Nerosty vyhrazené jsou vypočteny v 3 odst. 1 HZ. Zákon do vyhrazených nerostůřadí: a) radioaktivní nerosty, b) všechny druhy ropy a hořlavého zemního plynu, všechny druhy uhlí a bituminosní horniny, c) nerosty, z nichžje možno průmyslověvyrábět kovy, d) magnezit, e) nerosty, z nichžje možno průmyslověvyrábět fosfor, síru a fluor nebo jejich sloučeniny, f) kamenná sůl, draselné, borové a jodové soli, g) tuha, baryt, azbest, slída, mastek, diatomit, sklářský a slévárenský písek, minerální barviva, bentonit, h) nerosty, z nichžje možno průmyslověvyrábět prvky vzácných zemin a prvky s vlastnostmi polovodičů, i) granit, granodiorit, diorit, gabro, diabas, hadec, dolomit a vápenec, pokud tyto nerosty jsou blokovědobyvatelné a leštitelné, a travertin, j) technicky využitelné krystaly nerostůa drahé kameny,

13 13 k) halloyzit, kaolin, keramické a žáruvzdorné jíly a jílovce, sádrovec, anhydrit, živce, prlit a zeolit, l) křemen, křemenec, vápenec, dolomit, slín, čedič, znělec, trachyt, pokud tyto nerosty jsou vhodné k chemicko-technologickému zpracování nebo zpracování tavením, m) mineralizované vody, z nichžse mohou průmyslovězískávat vyhrazené nerosty, n) technicky využitelné přírodní plyny, pokud nepatří mezi plyny uvedené pod písmenem b). Tento výčet nelze označit za jednoznačný, zejména kvůli rozporuplným požadavkům na některé nerosty, které hrají roli při jejich zařazení do vyhrazených. Jedná se zejména o požadavek vhodnosti pro zpracování nerostu určitým způsobem. 31 Ostatní nerosty jsou nerosty nevyhrazené. Pro vyhrazené nerosty platí horní regál, tzn. že jejich vlastnictví je odděleno od vlastnictví pozemku na rozdíl od nerostů nevyhrazených, které jsou jeho součástí. 32 Vyhrazené nerosty (jejich ložiska) jsou vlastnictvím státu a tvoří nerostné bohatství. 33 Pro každého, kdo zjistí přírodní nahromadění vyhrazeného nerostu, platí oznamovací povinnost podle 12 a nerostné bohatství je navíc chráněno při územněplánovací činnosti podle Ložisko nerostů Ložisko nerostů může být charakterizováno jako prostorově ucelené nahromadění určitého nerostu nebo skupiny nerostůbez ohledu na podmínky pro jeho ekonomické dobývání. Horní právo za ložisko nerostůpovažuje jak jeho přirozené nahromadění, tak i umělé, a nerozlišuje mezi nimi v právním režimu. 34 Dělení ložisek vyplývá z rozdělení nerostů. Ložiska se dělí na výhradní, tzn. ložiska vyhrazených nerostů, 35 a ložiska nevyhrazených nerostů. Hlavní odlišnost právního režimu spočívá v odlišném režimu vlastnictví. Protože jsou ložiska nevyhrazených nerostů součástí pozemku, nepodléhají ani zvláštní právní úpravě 31 Ustanovení 3 odst. 1 písm. l HZ. 32 Ustanovení 7 HZ. 33 Ustanovení 5 HZ. 34 Makarius, R. České horní právo. Díl 1. Ostrava: Montanex, 1999, s Výjimku tvoří ložiska nevyhrazených nerostů, o kterých bylo podle 43a odst. 1 HZ před účinností zákona 541/1991 Sb. rozhodnuto, že jsou vhodná pro potřeby a rozvoj národního hospodářství.

14 14 obsažené v horním zákoněs výjimkou ustanovení týkajících se přímo nevyhrazených nerostůa jejich ložisek. Zásobami výhradního ložiska se podle horního zákona rozumí zjištěné a ověřené množství vyhrazených nerostůložiska nebo jeho části, které odpovídá podmínkám jeho využitelnosti, bez ohledu na ztráty při jeho dobývání. 36 Podmínkami využitelnosti se podle 13 odst. 2 HZ rozumí soubor ukazatelů, podle nichžse posuzuje vhodnost zásob výhradních ložisek k využití. Tyto podmínky jsou podkladem pro výpočet zásob výhradního ložiska. V rámci výpočtu zásob výhradního ložiska podle 14 odst. 1 jsou zásoby výhradního ložiska klasifikovány: 37 Podle stupně prozkoumanosti ložiska se zásoby dělí na vyhledané a prozkoumané. Podle využitelnosti zásoby (ve vztahu ke stávajícím technickým a ekonomickým podmínkám) na bilanční a nebilanční, kdy bilanční zásoby jsou využitelné v současnosti, zatímco nebilanční v současnosti využitelné v současnosti nejsou, ale s ohledem na budoucí vývoj lze předpokládat, že budou využitelné v budoucnosti. Horního zákon dává organizacím možnost posoudit využitelnost bilančních zásob a nabízí několik způsobůvypořádání se s nimi. 38 Podle přípustnosti k dobývání na volné a vázané, z nichžzásoby vázané jsou horním zákonem charakterizovány jako zásoby v ochranných pilířích povrchových a podzemních staveb, zařízení a důlních děl, jakoži v pilířích stanovených k zajištění bezpečnosti provozu a ochrany právem chráněných zájmů. Ostatní zásoby jsou zásoby volné. Bilanční zásoby zmenšené o hodnotu předpokládaných těžebních ztrát horní zákon označuje jako zásoby vytěžitelné a ukládá organizaci uvést údaj o nich v návrhu na povolení hornické činnosti Ustanovení 13 odst. 1 HZ. 37 Ustanovení 14 odst. 2 HZ. 38 Odpis zásob, viz ustanovení 14a odst. 1 HZ, přehodnocení zásob podle nových podmínek vytěžitelnosti a vypracování nového výpočtu zásob podle 14a odst. 4 písm. d HZ. 39 Ustanovení 24 odst. 1 HZ.

15 1.4.3 Organizace 15 Horní zákon i zákon o hornické činnosti ve svých ustanoveních mluví o organizaci. Organizace je podle 5a HZ právnická nebo fyzická osoba, která vykonává vyhledávání, průzkum nebo dobývání výhradních ložisek nebo jinou hornickou činnost. Výkon těchto činností musí být v rámci podnikatelské činnosti a musí splňovat další podmínky stanovené právními předpisy. Zákon o hornické činnosti vymezuje pojem organizace v ustanovení 3a Hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem Pojmy hornická činnost a činnost prováděná hornický způsobem jsou definovány v zákoněo hornické činnosti. V ustanovení 2 zákon vypočítává činnosti, které jsou považovány za hornickou činnost: a) vyhledávání a průzkum výhradních ložisek, b) otvírku, přípravu a dobývání výhradních ložisek, c) zřizování, zajišťování a likvidaci důlních děl a lomů, d) úpravu a zušlechťování nerostůprováděné v souvislosti s jejich dobýváním, e) zřizování a provozování odvalů, výsypek a odkališťv souvislosti s činnostmi uvedenými pod písmeny a) ažd), f) zvláštní zásahy do zemské kůry, g) zajišťování a likvidaci starých důlních děl, h) báňskou záchrannou službu, i) důlněměřičskou činnost. Všechny tyto činnosti mají značněnegativní vliv na životní prostředí, proto je jejich výkon podmíněn udělením oprávnění orgánůstátní báňské správy. 40 Povolení k hornické činnosti je vyžadováno k činnostem uvedeným pod písmeny a), b), c), f) a g). 41 Činnost prováděnou hornickým způsobem zákon charakterizuje taxativním výčtem v 3. Patří sem mimo jiné vyhledávání, průzkum a dobývání ložisek nevyhrazených nerostů. I pro činnost prováděnou hornickým způsobem obecněplatí, že organizace může tuto činnost vykonávat jen na základěoprávnění uděleného orgány 40 Ustanovení 5 odst. 2 ZHČ. 41 Blíže viz ustanovení 9, 10, 11, 13 ZHČ.

16 16 státní báňské správy na základěhorních nebo zvláštních předpisů. Pro dobývání ložiska nevyhrazených nerostů, zajištění a likvidaci hlavních důlních děl a lomůje třeba povolení obvodního báňského úřadu. 42 Pro nevyhrazené nerosty se nestanovuje dobývací prostor, oprávnění k dobývání vzniká na základěrozhodnutí o změněvyužití území, které se přikládá k žádosti o povolení činnosti prováděné hornickým způsobem. 43 Zákon o hornické činnosti v ustanovení 20 uvádí, že při provádění ostatních činností prováděných hornickým způsobem se organizace řídí zvláštními předpisy Ustanovení 19 odst. 1 ZHČa 2 a 6 vyhlášky ČBÚ č. 175/1992 Sb., o podmínkách využívání ložisek nevyhrazených nerostů, ve znění pozdějších předpisů. 43 Ustanovení 19 odst. 2 ZHČa 80 stavebního zákona. 44 Zákon o hornické činnosti zde odkazuje například na zákon č. 254/2001 Sb., o vodách nebo na stavební zákon.

17 2. Ústavní základy ochrany životního prostředí při dobývání ložisek nerostů 17 V proklamativním ustanovení preambule Ústavy se hovoří o odhodlání občanů společněstřežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství.... Do přírodního bohatství můžeme jistězahrnout nerostné suroviny, ale také krajinu, vodní zdroje, faunu a floru. Ústava v preambuli vyjadřuje odhodlání chránit jak nerostné bohatství, jehoždobývání je primárněekonomickým zájmem, tak složky životního prostředí, jehožochrana se s ekonomickým zájmem ne vždy shoduje. Základem právní úpravy ochrany životního prostředí jsou ustanovení článku 7 Ústavy ČR 45 a článku 35 Listiny základních práv a svobod. 46 Ústava pojem životního prostředí a jeho ochranu přímo nezmiňuje. Článek 7 Ústavy ukládá státu povinnost dbát o šetrné využívání přírodních zdrojůa ochranu přírodního bohatství. V ustanovení článku 7 Ústavy je tedy vyjádřen princip odpovědnosti státu. Vedle principu odpovědnosti státu se v právu životního prostředí uplatňuje princip odpovědnosti původce, a to za vlastní činnost, kterou ohrožuje životní prostředí nebo zhoršuje jeho kvalitu. 47 Jednotlivé pravomoci státních orgánů, které naplňují povinnost státu uloženou článkem 7 Ústavy jsou stanoveny v zákonech upravujících ochranu jednotlivých složek životního prostředí. Ve vztahu k ochraněpřírodního bohatství je ustanovení článku 7 Ústavy někdy chápáno odlišně, v ekonomickém smyslu, tedy tak, že ochranou přírodního bohatství se rozumí jeho ochrana před nežádoucími vlivy, které by mohly ohrozit jeho vydobytí a jeho následné ekonomické využití. 48 Toto chápání je typické pro oblast dobývání nerostných surovin. Taková interpretace ovšem upřednostňuje zájmy ekonomické před ochranou životního prostředí a ustanovení článku 7 Ústavy by pak v ochraněživotního prostředí nehrálo žádnou důležitější roli. 45 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 46 Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 47 Damohorský, M. a kol. Právo životního prostředí. Praha: C.H. Beck, 2003, s Ochranou nerostného bohatství se pro potřeby surovinové politiky rozumí ochrana vyhledaných a prozkoumaných ložisek nerostných surovin před ztížením nebo znemožněním jejich případného využití v budoucnu a stejnětak i ochrana před jejich neoprávněným užíváním a spotřebováním, které je ze společenského hlediska neekonomické. Surovinová politika ČR v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, s. 3. Plný text dokumentu je dostupný z

18 18 Ústavní základy ochrany životního prostředí jsou obsaženy také v Listině, která je článkem 3 Ústavy prohlášena za součást ústavního pořádku České republiky, konkrétněpak v článku 35 Listiny. Odstavec 1 článku 35 Listiny stanoví: Každý má právo na příznivé životní prostředí. Právo na příznivé životní prostředí je základním lidským právem, nositelem tohoto práva je každý, tedy každá fyzická osoba. Otázkou je, zda právo na příznivé životní prostředí mají i osoby právnické. Ústavní soud se k problematice vyjádřil tak, že nikoliv. 49 Konkrétní podobu právu na příznivé životní prostředí pak dávají zákony, které toto právo provádějí. Odstavec 2 článku 35 upravuje právo na informace: Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Ustanovení článku 35 odst. 2 o právu na informace o životním prostředí je speciální ustanovení ve vztahu k článku 17 Listiny, který upravuje právo na informace obecně. Ustanovení 35 odst. 2 klade důraz na včasnost a úplnost informací, které umožňují životní prostředí lépe chránit a zajistit tak jeho příznivost v souladu s jeho aktuálním stavem a potřebami. Právo na informace o životním prostředí je také jedním z prostředkůúčasti veřejnosti na ochraněživotního prostředí. Umožňuje veřejnosti kontrolovat, zda stát plní povinnosti stanovené mu článkem 7 Ústavy a zvláštními zákony, a zda nejsou přírodní zdroje právnickými a fyzickými osobami využívány tak, že je poškozováno životní prostředí (viz dále). Listinou zaručené právo na informace je provedeno zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. 49 : Čl. 35 Listiny základních práv a svobod zakotvující právo na příznivé životní prostředí a včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojůna právnické osoby vztahovat nelze. Je zřejmé, že práva vztahující se k životnímu prostředí přísluší pouze osobám fyzickým, jelikožse jedná o biologické organismy, které - na rozdíl od právnických osob - podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí. Tomu ostatněodpovídá i charakteristika životního prostředí, jak ji provedl zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Usnesení Ústavního soudu č. 2/1998 Sbírky nálezůús, svazek 10, ze dne

19 19 Toto stanoví článek 35 Listiny ve 3. odstavci. V oblasti exploatace nerostných zdrojů jsou toto ustanovení povinny respektovat všechny dotčené subjekty - těžební společnosti, stát i vlastníci pozemků. 50 Meze, jimižje výkon práv omezen jsou stanoveny ve forměpříkazů, zákazůa limitůspeciálními zákony. Omezení výkonu práv se týká i určitého omezení výkonu práva vlastnického ve prospěch ochrany životního prostředí. Ustanovení článku 11 odst. 3 Listiny zní: Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Podle ustanovení článku 7 Ústavy stát dohlíží, aby výkon vlastnického práva byl v souladu s požadavkem uvedeným v článku 35 odst. 3. Omezení vlastnického práva a obdobných práv je založeno na zájmu chránit a zachovat práva a svobody pro ostatní, tedy práva na čistý vzduch a vodu, na život v krajiněneznečištěné odpady a další práva. Zájem na zachování těchto práv je zájmem celé společnosti na jejím budoucím udržení se při životěna této planetě Pavlíček, V. a kol.: Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 1. díl - Ústavní systém. 2. vydání. Praha: Linde,1998, s Pavlíček, V. a kol.: Ústava a ústavní řád České republiky, 2. díl - Práva a svobody, 2. vydání, Linde, Praha, 2002, s

20 3. Vliv exploatace ložisek nerostůna životní prostředí a lidské zdraví 20 Negativní vliv těžební činnosti na životní prostředí i lidské zdraví je nezpochybnitelný. Hornická činnost může ohrožovat životní prostředí a lidské zdraví jak při samotném výkonu, tak i po jejím ukončení v podobějejích dlouhodobých a nesnadno odstranitelných následků. Spektrum dotčených oblastí životního prostředí je velice široké, dalo by se říci, že možná nejširší ze všech průmyslových činností, a to pokud vliv báňské činnosti chápeme v širším slova smyslu, tedy projevy vážící se přímo k těžběnerostných surovin, ale také projevy spojené s činnostmi, které s těžební činností úzce souvisí. Při zjišťování vlivůtěžby na životní prostředí je nezbytné vycházet ze širšího chápání, neboťčasto není možné s jistotou určit původ kontaminace v půděnebo ve vodě. 52 Vliv báňské činnosti se projevuje ve všech složkách ekosystému, projevuje se kvalitativně, ale i kvantitativně. Celý proces je přitom dynamický, podléhá změnám v čase i prostoru. Při řešení problému negativního vlivu těžby na životní prostředí je třeba identifikovat zdroj kontaminace, transportní médium (voda, vzduch) a konečněi konečného příjemce kontaminace. Proces postupu kontaminace od zdroje ke konečnému příjemci však není jednosměrný, ale probíhá oběma směry a je navíc ovlivněn množstvím vzájemných vztahůa podmínek. 53 Právní řád poskytuje rozličné prostředky ochrany jednotlivých složek i životního prostředí jako celku před vlivy těžby, které je mohou ohrozit nebo poškodit. Tyto jsou obsaženy zejména v předpisech upravující jednotlivé složky životního prostředí a jejich ochranu a v předpisech horního práva. Využitelné jsou i další prostředky, které poskytuje například občanský zákoník, trestní zákon a jiné. 3.1 Odpady z těžební činnosti a nakládání s nimi Při těžební činnosti, stejnějako při všech průmyslových činnostech, vzniká množství odpadů, se kterými je třeba nakládat tak, aby nebylo ohroženo životní prostředí. Nevhodné nakládání s odpady z těžebního průmyslu představuje velké nebezpečí pro životní prostředí, zejména pak pro půdu a vodu. Tyto odpady (odkrývka, 52 Hudáček, M.- Antal, B.- Zlocha, M. Hodnotetie vplyvov banskej činnnosti na životné prostredie. In: Mineral raw materials and mining activity of 21st century. Part II. Ostrava: VŠB TU, 2003, s Hudáček, M.- Antal, B.- Zlocha, M. Hodnotetie vplyvov banskej činnnosti na životné prostredie. In: Mineral raw materials and mining aktivity of 21st century. Part II. Ostrava: VŠB TU, 2003, s. 656.

21 21 nadloží a hlušina, odpad z těžby rud) vznikají těžbou, zpracováním a ukládáním nerostů i provozem kamenolomů. Jsou často uchovávány ve velkém množství a navíc mohou obsahovat závadné látky jako kyanid nebo těžké kovy. Za rok 2005 celkové množství odpadu z dolování a těžby v ČR představovalo 612 tisíc tun. Největší podíl na celkovém množství měl Karlovarský kraj, kde se těžbou a dolováním vyprodukovalo 442 tisíc tun odpadu. 54 Nakládání s odpady upravuje zákon o odpadech, který ovšem ze své působnosti vylučuje odpady vzniklé při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, které jsou ukládány v odvalech, výsypkách a odkalištích. 55 Podle současné úpravy lze odpady ukládat dvojím způsobem, a to na skládky podle vyhlášky ČBÚ č. 294/2005 Sb. 56 a do podzemí podle vyhlášky ČBÚ č. 99/1992 Sb., ve znění vyhlášky č. 300/2005 Sb. Ukládání odpadůdo podzemí spadá pod institut zvláštních zásahůdo zemské kůry dle 34 odst. 1 písm. b) HZ. Zvláštní zásahy do zemské kůry jsou hornickou činností 57 a vyžaduje se k nim povolení dle 11 ZHČ. Společněpro oba typy ukládání odpadůje upravena povinnost vypracování integrovaného hodnocení úložiště. Toto hodnocení je jedním z podkladůpro vydání rozhodnutí. 58 Problematika odpadůje řešena i na úrovni Evropské unie. Odpady z těžební činnosti tvoří zhruba třetinu všech odpadův celé EU, jejichžroční objem přesahuje 400 milionůtun. 59 Aktivity vyvíjené v rámci EU v oblasti odpadůjsou velmi výrazné. Na počátku roku 2006 byla přijata Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES týkající se nakládání s odpady z těžebního průmyslu. Směrnice zakazuje nebezpečné kalové nádrže s vysokou koncentrací kyanidu, stanoví provozovateli povinnost navrátit do původního stavu místa činnosti a prokázat schopnost pokrytí nákladůza škody na veškeré půdězasažené nakládáním s odpady. V případě, kdy jsou odpady z těžebního průmyslu umisťovány zpět do těžebního prostoru, musí provozovatel monitorovat jak odpad, tak těžební prostor a zamezit či minimalizovat dopady na životní prostředí. 54 Statistická ročenka životního prostředí ČR Praha: MŽP, 2006, s Ustanovení 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. 56 Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách pro ukládání odpadůna skládky a o jejich využívání na povrchu terénu a změněvyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. 57 Ustanovení 2 písm. f ZHČ. 58 Vyhláška č. 299/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 104/1988 Sb., o hospodárném využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění pozdějších předpisů. 59 Evropský parlament zpřísnil pravidla pro nakládání s odpady z těžebního průmyslu. Tisková zpráva, (cit dne ), dostupná z

22 22 Členské státy musí přijmout opatření k zajištění správného nakládání s odpady z těžebního průmyslu a vypracovat seznam uzavřených nebo opuštěných lokalit, který bude sloužit k identifikaci míst nebezpečných životnímu prostředí a zdraví. Směrnice také stanovuje přísná pravidla pro uzavření a péči po uzavření zařízení k nakládání s odpady. Členské státy navíc musí po provozovatelích vyžadovat vypracování plánu odpadového hospodářství, který má obsahovat průzkum původního stavu lokality určené k nakládání s odpady. Tento průzkum pak slouží jako měřítko pro obnovu místa poté co je uzavřeno. Do tří let jsou členské státy povinny zaslat implementační zprávu Komisi Kvalita vod a vodní poměry Při těžební činnosti mohou být ohroženy vody podzemní i povrchové. Znečištění může být způsobeno vyluhováním kontaminátů, pro povrchové vody je nebezpečná kontaminace odtoku. Zdroje znečištění vod mohou být plošné nebo bodové. Mezi bodové zdroje znečištění patří haldy, odkalištěa oblasti starých hutí a úpravárenských závodů. Jako plošné zdroje znečištění pak vystupují úpravárenské a průmyslové komplexy, které zasahují okolí prašným spádem, ale také zvýšená akumulace důlních děl a odpadůz těžební činnosti. 61 Těžba výrazněovlivňuje vodní poměry v území. Prostory využívané k dobývání nerostů stahují vodu z okolního prostředí. Vznikající důlní vody je pak nutné odčerpávat. Tím se narušuje přirozená vodní rovnováha oblasti, na které jsou závislé živé organismy i lidé. Na hydrogeologické poměry v oblasti mají výrazný vliv i otřesy, které jsou důsledkem trhacích prací. Může například dojít k úplné ztrátěpodzemní vody. Základním předpisem pro ochranu vod a vodních poměrůje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Protože těžba nerostůmůže ovlivnit vodní poměry, není-li k ní třeba povolení, je nutný souhlas vodoprávního úřadu. 62 Tento souhlas je závazný pro orgány rozhodující v řízení o těžběnerostů. 63 Vodoprávní úřad může stanovit podmínky i dobu udělení souhlasu. 60 Nověpřijaté předpisy v oblasti nakládání s odpady interaktivní matice, ( cit. dne ), dostupné z 61 Hudáček, M.- Antal, B.- Zlocha, M. Hodnotetie vplyvov banskej činnnosti na životné prostredie. In Mineral raw materials and mining activity of 21st century. Part II. Ostrava: VŠB TU, 2003, s Ustanovení 17 odst. 1 písm. e) zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 63 Ustanovení 17 odst. 2 a 3 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

23 23 Vodní zákon výslovně zakazuje těžbu nerostů povrchovým způsobem v chráněných oblastech přirozené akumulace vod. 64 Právní úprava obsažená ve vodním zákoněse subsidiárněpoužije pro právní režim důlních vod, jejichž základní úprava je obsažena v horním zákoně. 65 Vodohospodářský orgán podle ustanovení 40 odst. 2 a 3 HZ vystupuje jako orgán, který vydává povolení k užívání důlní vody jako náhradního zdroje a stanovuje způsob a podmínky vypouštění důlních vod. 3.3 Kvalita a kvantita půdy Stavba zařízení a vyhrazení prostorůk dobývání nerostůznamená rozsáhlé zábory půdy, která by mohla být jinak využívána k zemědělství nebo lesnictví. Kromě prostorůnutných k samotné realizaci těžby je nutné zajistit prostory pro ukládání odpadů z těžby, pro komunikace apod. Při odlesňování bývá narušena přirozená rovnováha lesního ekosystému, často dochází k úhynu živočichůa likvidaci rostlinných společenstev. Odstraněním lesního porostu se zvyšuje vliv větrné a vodní eroze půdy a tím k její rychlejší degradaci. Přestože po těžební činnosti zákon stanoví organizaci povinnost provést sanace, která zahrnuji i rekultivace, tato opatření nemůže nikdy plněkvalitativněnahradit ztráty vzniklé na zemědělských a lesních pozemcích. 66 Právní úprava ochrany půdy je obsažena v zákoněč. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a také v zákoněo lesích, č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 64 Ustanovení 28 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 65 Ustanovení 40 HZ zní: (1) Důlními vodami jsou všechny podzemní, srážkové a povrchové vody, které vnikly do hlubinných nebo povrchových důlních prostorůbez ohledu na to, zda se tak stalo průsakem nebo gravitací z nadloží, podloží nebo boku nebo prostým vtékáním srážkové vody, a to aždo jejich spojení s jinými stálými povrchovými nebo podzemními vodami. (2) Organizace je při hornické činnosti oprávněna: a) bezúplatněužívat důlní vody pro vlastní potřebu, b) bezúplatněužívat na základěpovolení vodohospodářského orgánu důlní vodu jako náhradní zdroj pro potřeb těch, kteří byli poškozeni ztrátou vody vyvolanou činností organizace, c) vypouštět důlní vodu, kterou nepotřebuje pro vlastní činnost, do povrchových vod, popřípadědo podzemních vod, a odvádět ji, pokud je to třeba, i přes cizí pozemky způsobem a za podmínek stanovených vodohospodářským orgánem a orgánem ochrany veřejného zdraví. (3) Při použití důlních vod podle odst. 2 písm. a) a b) je organizace povinna pečovat o důlní vody a hospodárněje využívat. Použití důlních vod k jiným účelům upravují zvláštní předpisy. (4) K vypouštění jiných vod do důlních vod je třeba povolení vodohospodářského orgánu vydaného po dohoděs obvodním báňským úřadem. 66 Bernard, M. Ochrana životního prostředí v hornictví. Tábor: Ekologický právní servis, 2005, s. 10.

24 24 Pozemky patřící do zemědělského půdního fondu, 67 lze před účinky těžební činnosti chránit prostřednictvím institutůobsažených v ustanovení 8 zákona o ochraně ZPF. To stanoví, že osoby provádějící těžební činnost jsou povinny řídit se zásadami ochrany ZPF 68 a dodržovat opatření stanovená demonstrativním výčtem v ustanovení 8 zákona o ochranězpf. V ustanovení 9 a násl. je potom upraven proces odnímání pozemkůze ZPF. Pokud nelze k těžební činnosti použít nezemědělský pozemek, musí dojít k odnětí pozemku ze ZPF. Souhlas k odnětí vydává orgán ochrany ZPF v řízení, které není správním řízením. 69 Za odnětí půdy ze ZPF platí žadatel odvody, o nichžrozhodne orgán ochrany ZPF podle sazebníku, který je přílohou zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. 70 Zákon o lesích obsahuje ustanovení na ochranu pozemkůurčených k plnění funkcí lesa. 71 Podobnějako je tomu u pozemkůnáležejících do ZPF, jsou i u pozemků určených k plnění funkcí lesa stanoveny základní povinnosti při ochranělesa a také zvláštní povinnosti pro osoby provádějící těžební činnost. 72 Je-li třeba pozemky určené k plnění funkcí lesa využít k dobývání ložisek nerostůa zájem na dobývání převažuje nad zájmem na ochranělesa, je třeba pozemky odejmout nebo omezit jejich využití. O odnětí nebo omezení rozhoduje orgán státní správy lesů, v jehožúzemí se dotčené pozemky nebo jejich převážná část nacházejí. 73 Rozhodnutí se vydává ve správním řízení a za odnětí je žadatel povinen zaplatit poplatek Kvalita ovzduší Hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem ovlivňuje také kvalitu ovzduší. Za nejvýznamnější negativní vliv na ovzduší pocházející těžby lze považovat exhalace prachu vznikající v důsledku rozpojování hornin, jejich následné 67 Pojem zemědělský půdní fond (ZPF) a pozemky, které do něj náleží definuje zákon č. 334/1992 Sb., o ochranězpf, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení Zásady ochrany ZPF jsou obsaženy v 4 zákona č. 334/1992 Sb., o ochranězpf, ve znění pozdějších předpisů. 69 Ustanovení 9 odst. 6 a 21 zákona č. 334/1992 Sb., o ochranězpf, ve znění pozdějších předpisů. 70 Ustanovení 11 a 12 zákona č. 334/1992 Sb., o ochranězpf, ve znění pozdějších předpisů. 71 K definici pozemkůurčených k plnění funkcí lesa viz ustanovení 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. 72 Ustanovení 13 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, veznění pozdějších předpisů. 73 Ustanovení 16 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, veznění pozdějších předpisů. 74 Ustanovení 17 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, veznění pozdějších předpisů.

25 25 úpravy a přepravování na místo určení. Všechny činnosti prováděné v rámci těžby znamenají výrazně zvýšenou zátěž pro prostředí blízkého i širšího okolí. Míra negativního zatížení ovzduší prostředí, kde je těžební činnost prováděna, závisí na různých faktorech. Mezi ty nejvýznamnější patří intenzita a technologie dobývání, ale také opatření realizovaná za účelem redukce vzniku a poletu prachových částic. 75 Lomy a důlní díla jsou zdrojem znečištění ovzduší podle zákona č. 86/2002 Sb., ochraněovzduší, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s ustanovením 3 odst. 3 jsou lomy a důlní díla zdroji stacionárními. K umístění jejich staveb, ale i k uvedení do provozu, je třeba povolení orgánu ochrany ovzduší Krajina a ekosystémy Těžební činnost významněovlivňuje i vzhled a strukturu krajiny, ve které je či byla prováděna. Hodnotu krajiny, především tu estetickou, narušují různá zařízení a stroje nutné k provádění těžební činnosti, k přepravěvytěženého materiálu a jeho zpracování. Významnější roli při posuzování zásahůdo krajinného rázu hraje těžba povrchová, která má na vzhled krajiny výraznější vliv. Vliv hlubinné těžby není na první pohled tak zřejmý, ale její vliv není možné zcela opomenout. Existuje riziko propadu poddolovaných území vzniklých hlubinnou těžbou, vznikají při ní odpady, které jsou dočasněukládány na povrchu a vznikají z nich haldy. Mimo to hlubinná těžba má také výraznější vliv na hydrogeologické poměry v oblasti. Ustanovení na ochranu krajiny obsahuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon poskytuje prostředky obecné ochrany, ale i ochrany zvláštní. Podle zákona je k zásahu do krajinného rázu třeba souhlas a k zásahu do významného krajinného prvku stanovisko orgánu ochrany přírody. 77 V ustanovení 4 odst. 2 je těžba nerostůvýslovněuvedena jako jeden z možných zásahůdo krajinného prvku. Souhlasy a stanoviska vydávaná podle zákona o ochraněpřírody a krajiny jsou závazným stanoviskem ve smyslu ustanovení 149 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 75 Bernard, M. Ochrana životního prostředí v hornictví. Tábor: Ekologický právní servis, 2005, s Ustanovení 17 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 86/2002 Sb., ochraněovzduší, ve znění pozdějších předpisů. 77 Blíže viz ustanovení 12 odst. 2 a 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraněpřírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.