DROGY A MLÁDEŽ YOUTH DRUG PROBLEM

Transkript

1 Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Speciální pedagogika Studijní obor: Speciální pedagogika pro vychovatele DROGY A MLÁDEŽ YOUTH DRUG PROBLEM Bakalářská práce: 12-FP-KSS-1017 Autor: Lenka Lauková Podpis: Vedoucí práce: doc. PhDr. Vratislava Černíková, CSc. Konzultant: Počet Stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh CD V Liberci dne:

2

3

4 Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo: Drogy a mládež Lenka Lauková P Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména 60 školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě. V Liberci dne:... Lenka Lauková

5 Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat své vedoucí bakalářské práce doc. PhDr. Vratislavě Černíkové, CSc. za cenné rady a odborné vedení, které mi poskytla při zpracování mé bakalářské práce. V Liberci dne:

6 Název bakalářské práce: Drogy a mládež Jméno a příjmení autora: Lenka Lauková Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2012/2013 Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Vratislava Černíková, CSc. Anotace Bakalářská práce se zabývala problematikou experimentování mladých lidí s drogami nebo návykovými látkami. Konkrétně zmapovala drogový problém na úrovni Libereckého kraje, Střední odborné školy, jenž se v tomto kraji nachází a v neposlední řadě také formou kazuistik nastínila konkrétní případy uživatelů drog z řad mládeže. Cílem práce byla analýza drogové scény u mladistvých a uplatnění preventivních programů. Práci tvořily dvě základní části. První z nich je část teoretická, která se zabývala pojmy drogy, mládež a prevence. Tyto pojmy byly objasněny pomocí odborných pramenů. Druhou částí bylo empirické šetření, které bylo rozděleno na analýzu statistických údajů zkoumaného kraje, analýzu statistických údajů Střední odborné školy, dotazníkové šetření stejné školy a v poslední řadě také na kazuistiky uživatelů drog z řad mládeže. Výsledkem šetření v praktické části bylo zjištění, s jakou látkou mládež nejčastěji experimentuje, zda kouření je předpolím pro užívání návykových látek a zda dochází k nárůstu experimentování s drogou mezi mladými lidmi. Zjištěná a zpracovaná data vyústila v navrhovaná opatření směřovaná především ke škole a pedagogickým pracovníkům této školy, v níž bylo provedeno dotazníkové šetření, také k jejím studentům a jejich rodičům. Klíčová slova Droga, návyková látka, mládež, prevence.

7 Title of the bachelor thesis: Youth Drug Problem Author: Lenka Lauková Academic year of the bachelor thesis submission: 2012/2013 Superior: doc. PhDr. Vratislava Černíková, CSc. Summary In this bachelor thesis the topic of making experiments with drugs and addictive substances was analysed. Especially, this thesis aimed at the region of Liberec and vocational schools in this area. Some case interpretation outlined the situation of the teenage drug users. The main target of this thesis was to analyse the situation and preventive measures implementation. The thesis was divided into two parts. First part was theoretical and terms such as drugs, adolescents and prevention were defined. Definitions were based on authorities and special sources. The second part included empirical research which was divided into statistical results from the target area and also on the questionnaires from the vocational school Střední odborná škola and the school statistics. The results of the research showed which kinds of drugs are spread among youngsters. It also showed whether smoking is pre-stage of permanent drug taking and it also mapped the situation of drug using experimentation. All the data lead into preventive measures and practical implementation at the school were the research was made. Suggestions were made towards pupils and their parents. Key words Drugs, addictive substances, youngsters, prevention.

8 Obsah 1 Teoretická část, mládež Etapy lidského života Teoretická část, drogy Rozdělení drog Prevence Empirická část Předpoklady empirického šetření Použité metody Charakteristika zkoumaného vzorku Analýza statistických dat Statistické údaje za období pro Liberecký kraj Analýza statistických údajů Střední odborné školy v Liberci Dotazníkové šetření Kouření jako předpolí pro užívání i zneužívání drog či návykových látek Obstarání či získání návykové látky Kazuistiky Kazuistika č Kazuistika č Kazuistika č Shrnutí výsledků výzkumu Vyhodnocení předpokladů Závěr Seznam použitých zdrojů Přílohy Příloha č. 1 Seznam institucí poskytujících prevenci v Libereckém kraji Příloha č. 2 Dotazník

9 Příloha č. 3 Preventivní programy institucí v Libereckém kraji

10 Seznam grafů Graf 1: Rozložení uživatelů dle věku Graf 2: Uživatelé dle vzdělání Graf 3: Uživatelé dle zaměstnání Graf 4: Složení respondentů dle pohlaví Graf 5: Kouření respondentů Graf 6: Užívání marihuany Graf 7: Forma užití marihuany Graf 8: Forma užití marihuany Graf 9: Znalost respondentů, kde drogu koupit Graf 10: Finanční dostupnost drog Seznam tabulek Tabulka 1: Nejčastěji užívané drogy Tabulka 2: Počty klientů L/K center Tabulka 3: Průměrný věk uživatelů Tabulka 4: Počet tříd a žáků v SOŠ Tabulka 5: Analýza testování žáků SOŠ Tabulka 6: Věk a ročník studentů SOŠ Tabulka 7: Kouření versus užívání NL Seznam zkratek LK Liberecký kraj L/K léčebné nebo kontaktní centrum SOŠ Střední odborná škola MNK-10 Mezinárodní klasifikace nemocí 10

11 Úvod Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku drog ve spojitosti s mladými lidmi, zvláště mládeží. Problematika drog je závažným společenským problémem již po mnoho let. V současnosti však vyvstává jako větší, náročnější, a to především s rozmachem distribuce a mnohem snadnější dosažitelností pro budoucí uživatele. Mládež je oproti dospělým náchylnější k užívání vzhledem ke svým postojům, které ještě nejsou zcela zformovány, a socializace ještě není zcela dokončena. Tito lidé často nedomýšlejí následky svého chování a rady neberou zcela vážně. Cílem této bakalářské práce se stala analýza drogové scény u mladistvých a uplatnění preventivních programů. Analýza bude prováděna v Libereckém kraji vzhledem k dostupnosti pro autorku této bakalářské práce, ale také vzhledem k umístění tohoto regionu blízko k hranicím s Polskem, což skýtá příliv drog nebo možnost nákupu látek potřebných k výrobě, i z jiného státu, který je shovívavější k prodeji. Předmětem práce je prozkoumat s jakými látkami mládež experimentuje a zda je pro ně snadné drogu získat. Zjistit, se kterou drogou nejčastěji experimentují a zda uživatelé drog jsou současně také kuřáky. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se autorka za pomoci odborné literatury a ověřených pramenů zabývá pojmy mládež, adolescence a puberta, drogy, jejich rozdělení. Dále jsou zde nastíněny možnosti prevence užívání návykových látek. Praktická část je založena na empirickém šetření a obsahuje analýzu statistických údajů Libereckého kraje a Střední odborné školy, kazuistiky, ze kterých lze získat informace o mladých lidech, kteří již ve velmi mladém věku podlehli kouzlu drog, jaké formy prevence u nich byly použity, v jakém stadiu návyku se nacházejí a jaká je momentální prognóza jejich vztahu k drogám nebo návykovým látkám. Další součástí praktické části této práce je dotazníkové šetření, které má objasnit skutečnost, kolik žáků jedné střední odborné školy experimentovalo s drogami, jak často ji užívají nebo jak snadno ji mohou získat. V závěru budou shrnuty výsledky dotazníkového šetření a navržena opatření, která by mohla eventuelně snížit počet uživatelů či experimentátorů s drogami mezi mládeží. 11

12 1 Teoretická část, mládež Mládež je v odborné literatuře dle věku vymezována různě, jinak je vymezována v psychologii, pedagogice nebo například sociologii. Pro potřeby této bakalářské práce bude vymezena mládež jako osoby ve věku 15 až 26 let, a to především z důvodu složení věku studentů, kteří budou předmětem zkoumání této práce. V České republice mohou studovat bezplatně mladí lidé do dvaceti šesti let, pokud studují denní studium na střední, vysoké nebo vyšší odborné škole. Mládeží nebo mladým člověkem můžeme nazvat někoho, kdo se nachází v období, jenž je přechodem člověka od stádia dítěte po stadium zralého člověka, zcela soběstačného, především finančně. Během tohoto období prochází jedinec obdobím pubescence a adolescence, v němž prochází složitým obdobím plným změn a to nejen fyziologických, ale především psychických. Jeho jednání i chování ovlivňuje mnoho faktorů, zvláště prostředí rodiny, ale také společnost a v rámci ní i škola. Vývojová psychologie je jednou ze základních teoretických oborů psychologie. Zabývá se ontogenezí neboli vývojem jedince od početí až po smrt. Cílem je popsat veškeré vývojové změny charakteristické pro jednotlivé vývojové stupně. Zkoumá vývoj jednání a prožívání, respektive chování, zvláště v dětství a mládí, kdy je vývoj jedince nejrychlejší. Průběh vývoje jedince je ovlivněn z počátku biologickými faktory a k nim se brzy připojují i faktory sociální (Říčan 2008, s. 27). Biologické faktory jsou dány především dědičností, kde geny jsou přijaty od rodičů, tudíž jsou vrozené a neměnné. Svůj vliv má také prenatální období, protože již v něm je možné rozpoznat poškození plodu. Také při porodu může dojít k určitým poškozením, které mohou vývoj individua poznamenat. Vývoj psychiky nezávisí pouze na mozku, ale na celkovém tělesném vývoji (Říčan 2008, s. 262). Lidský jedinec je závislý na společnosti, proto o něm můžeme říci, že je tvorem společenským. Je pro něj nutností uspokojení vlastních základních biologických potřeb, ale také sociálních. Cílem rodičovské péče, kterou zažívá jedinec již od narození, je začlenění do společnosti, takzvaná socializace (Říčan 2008, s. 203 a 263). Socializace je definována jako proces utváření a vývoje člověka a to vlivem sociálních vlivů i vlastní jedincovy aktivity. Jedinec se s těmito vlivy musí vyrovnat, podlehnout jim nebo je tvořivě zvládnout. To se děje pomocí procesu socializace člověka a integrace do společnosti (Helus 2007, s. 71). Velký vliv na adolescenta mají 12

13 skupiny vrstevníků, kamarádů nebo stejně stará mládež, se kterými se dospívající stýká, tento vliv může být i negativní (a často to tak i bývá). Tento vztah se tak může vyhrotit i v užívání návykových látek nebo experimentování (Heller 1996, s. 43). 1.1 Etapy lidského života Lidský život můžeme rozdělit do několika etap. Vývoj každého lidského jedince můžeme zachytit spolu se změnami v čase, které se uskutečňují kontinuálně i skokově. Hlavní předpoklady změny a vývoje psychické stánky života a chování člověka mají zakotvení v přírodní, sociální a subjektivní oblasti (Vymětal 2003, s. 30). Jednotlivá období odborníci dělí dle kalendářního věku prenatální období a porod, dětství, předškolní věk, školní věk, dospívání, dospělost a stáří. Prenatální období a porod je počátkem lidského života a zde se uplatňuje biologicko-genetický zákon, který uvádí ontogenezi jako zkrácenou verzi fylogeneze. Na obecné úrovni pro toto období platí, že čím je jedinec vývojově mladší, tím zranitelnější je a případná poškození mají fatálnější dopad. V období prenatálním má zdravě se vyvíjející zárodek a posléze i plod dokonale uspokojeny všechny své potřeby. Vlastně již v žádném dalším období jeho potřeby nebudou nikdy uspokojeny více, proto můžeme toto období nazvat tak zvaným ideálním stavem. Stejně tak následně porod vyhnáním z pomyslného ráje. Nenarozený jedinec tvoří s matkou symbiotickou jednotu, je aktivní a mezi ním a matkou probíhá stálá interakce (Vymětal 2003, s. 32). Dospívání rozdělujeme na pubertu a adolescenci, probíhá přibližně mezi jedenáctým a dvacátým rokem věku jedince. Je velmi radikálním mezníkem v životě člověka, při němž dochází k přechodu od pozice dítěte zcela závislého na rodičích, k bytosti vyzrálé a vývojově vyspělé. Tradičně je dospívání považováno za období skeptického zkoumání vlastního nitra, ale není spíše nutností mladého člověka být ke všemu skeptickým? Vyvstávají otázky nezaměstnanosti nebo životního prostředí, které je v čím dál, tím horším stavu a budoucnost také není příliš růžová. Takže toto není skeptický postoj, ale postoj bezmoci (Goodyer 2001, s ). 13

14 Puberta probíhá zhruba v období od jedenácti do patnácti let. Je to jednoznačně nejobtížnější období v životě a důležitý obrat ve vývoji každého dítěte. Úkolem dospívání je proměna dítěte v dospělého. Probíhá tělesný i psychosociální rozvoj. Dítě hledá vlastní identitu, hledá se samo i své místo ve světě. Důležitým specifickým znakem tohoto období je hledání a přijímání vyšších hodnot pouze za vlastního úsilí, bez cizího přičinění. Jedinec má své vlastní postoje k životu, své vnitřní rozpory, pochybnosti a nejistoty, odmítá autoritu, proto toto období nazýváme druhým obdobím vzdoru. Pro dospívající je důležitý jejich vnější vzhled a vůbec tělesné schéma, typická je pro ně snaha se odlišovat a dosahovat mimořádných zážitků. V této době nastává také objev vlastní sexuality, z počátku jako podoba fantazijní, posléze i v reálné podobě. Pro dospívajícího je první pohlavní styk vnímán jako dosažení dospělosti a tím i vysoce prestižní záležitost v očích vrstevníků. Mohou se vyskytnout i depresivní stavy vázané na dospívání a citlivá místa pubescenta, pokud je ze strany dospělého toto citlivé místo dotknuto (Vymětal 2003, s ). Riziko vzniku závislosti na návykových látkách je u mladých lidí, ze všech jedinců nejvyšší. V době dospívání je pro mladý organismus nejdůležitější přítomnost, minulost a budoucnost nevnímají jako potřebnou. V tomto věku je obvyklá zvýšená tendence riskovat, ohrožení nemá vůbec žádnou váhu. Odmítání životních hodnot a jejich styl života se může projevit i volbou experimentu s návykovou látkou. Prostřednictvím drog může jedinec pocítit euforii, uvolněnost a zvýšit svou sebejistotu. Výsledný pocit je povznášející, jedinec nepociťuje selhání, ba naopak. Začátečník, který experimentuje, o případných rizicích dalšího užívání nepřemýšlí, ani si je nepřipouští (Vágnerová 2002, s. 298). Adolescence je součástí dospívání jedince a spolu s pubertou tvoří dlouhý úsek v životě individua. Je to přechod od pubescenta k dospělému. Je to významné a dynamické období, formující hlouběji osobnostní rysy. Často se uvádí trvání adolescence od patnácti do dvaceti let věku člověka (v dnešní době se tato hranice posouvá i o něco dále). Při ní dochází k jisté individuální variabilitě a to jak v oblastech psychiky, sociálních a někdy i somatických oblastech. Na rozdíl od puberty jsou tělesné změny již postupně ukončovány. Dochází k postupnému vyhraňování a stabilizaci povahových vlastností. Rozdíly mezi chlapci a dívkami v průběhu fyziologického a somatického vyspívání se postupně vyrovnávají. Adolescenta již není možno považovat za dítě. Pohlavní dozrání je biologickým mezníkem. Jedinec v tomto období 14

15 většinou prožije svůj první pohlavní styk, často mluvíme o období druhé lásky. Pokračuje proces vytváření vlastní identity. V moderní společnosti je adolescence přechodem od puberty k dospělosti. V tradičních společnostech je však dospělost striktně oddělena určitým rituálem. Jedinec přechází dle tradice z dětství přímo do dospělosti, to však neznamená, že je vyzrálý po biologické či psychické stránce. Z hlediska sociálního se jedinec nachází v období ukončení povinné školní docházky a projde také přípravou na budoucí povolání a následně také vstupem do zaměstnání. Tím se stává ekonomicky nezávislým na svých rodičích. V období plnoletosti, v osmnácti letech je právně způsobilým a tím i zodpovědným za svá jednání a činy. Toto období je specifické vlastním postojem k životu, vlastními názory adolescenta, usilováním o absolutní řešení. Dále pak preferování intenzivně prožívaných zážitků. Adolescent má snahu co nejvíce zkrátit dobu potřebnou k dosažení určitého cíle být neodkladně uspokojen. To se může projevit například ve vztazích a to předčasným uzavřením sňatku nebo životem ve squattu. V psychosociálním pohledu je adolescence obdobím přechodným. Jedinec sám odmítá dospělost, je nezralý, svou vlastní kulturu projevuje demonstrativně, potřebuje volnost a experimentuje, to jeden z důvodů proč v tomto věku jsou tyto osoby velmi náchylné k užívání návykových látek. Nechce být ani omezován, ani být o něco ochuzen. Raději ignoruje názory druhých, než by protestoval. Cílem adolescentů je dosáhnout nějaké změny (Vymětal 2003, s ). Co se týče myšlení, je k dalšímu zdokonalování adolescenta snadné využití poznávacích procesů a cvičení či opakování. Přísun nových informací a jejich následné pochopení je v tomto období nejjednodušší. V tomto období je typickým projevem flexibilita a schopnost využití nových způsobů řešení. Ke konci dospívání vrcholí fluidní inteligence neboli přirozená bystrost při řešení logických problémů, která málo závisí na tréninku, ne zkušenosti, je tedy do značné míry vrozená a rozvíjí se hlavně zráním mozku. Tato složka inteligence později klesá (Říčan 2008, s. 273). Dalšími fázemi jsou dospělost a stáří. Z časového hlediska mluvíme o dospělosti časné (mezi dvacátým a třicátým rokem), dospělosti střední (mezi třiceti a padesáti lety) a dospělosti pozdní (mezi padesáti a šedesáti pěti lety věku jedince). Po šedesátém pátém roce nastává období stáří. Hlavními úkoly dospělosti je založení rodiny, výchova dětí a profesionální zakotvení. Kvalita života v dospělosti, včetně rodičovství, se odvíjí 15

16 od úrovně partnerského života jedince, jež je třeba pěstovat a rozvíjet. Dospělost lze označit jako věk, ve kterém se stýkají vývojové síly rozvoje (progrese) a stárnutí (regrese). Rozvoji i stárnutí podléhají všechny stránky života, duševní, tělesná, sociální i duchovní. Stáří je závěrem každého života, závisí na zdravotním stavu jedince, hodnotové orientaci a možnosti uplatnění a také na přijetí ostatními lidmi. Staří lidé jsou citliví na vlastní osamělost a izolaci, často je vede až k zoufalství. Je to doba po odchodu do důchodu a je popisována jako dobou přípravy na smrt (Vymětal 2003, s ). Porovnání všech vývojových etap života jasně nastiňuje, proč jsou mladí lidé více náchylní k užívání drog. Poznatky ukazují, že v období dětství jsou jedinci pod dohledem dospělých a tím méně nebezpečí na ně čeká. V dospělosti je fyziologický vývoj ukončen a člověk po psychické stránce je více uvědomělý, ví, co chce, ví většinou, co je správné. Bohužel má jen malé životní zkušenosti a musí se naučit nést tíhu odpovědnosti za sama sebe. Na rozdíl od těchto období je puberta a adolescence jednoznačně charakterizována nezralostí především v úsudcích a jednání. A z toho plyne největší nebezpečí možnosti užívání návykových látek. Zákon pohlíží na mládež zcela z jiného úhlu, rozlišuje pojmy mládež, děti a mladiství a to takto: Zákon číslo 218/2003Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) 2 Vymezení některých pojmů (1) Není-li zákonem stanoveno jinak, pak se rozumí a) mládeží děti a mladiství, b) dítětem mladším patnácti let ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku, c) mladistvým ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku (Zákony online). 16

17 2 Teoretická část, drogy Co je vlastně droga? Lze říci, že je to vše, co už ve svých potřebách uspokojený organismus vlastně nepotřebuje. Můžeme sem zařadit například jídlo (zvláště sladké), pití, především to, které zvyšuje činnost vyšší nervové soustavy, ale také například i sexuální projevy. Jsou to určité druhy životní slasti. Ve většině případů jsou to látky, které lidské tělo nutně nepotřebuje k bezproblémovému průběhu zdravého života. Každý autor uvádí svůj vlastní názor na definici drogy. Za drogu lze pokládat vše, co má rychlý a výrazný účinek na lidský organismus a především na psychiku. Nejčastěji se za drogu považují psychoaktivní látky včetně alkoholu. Nejvíce zneužívanými drogami v České republice jsou kofein, nikotin a alkohol (Marhounová 1995, s. 56). Droga je chemická nebo přírodní látka, která je schopna změnit duševní stav člověka, má schopnost ovlivnit myšlení člověka, jeho cítění či jednání (Nešpor, Csémy 1997, s. 36). Dle mínění jiného autora je to každá látka, buď přírodní, nebo syntetická, která splňuje dva základní předpoklady: má takzvaně psychotropní účinek, to znamená, že může nějakým způsobem ovlivnit prožívání a vnímání člověka ve vztahu k okolní realitě, působí na psychiku člověka může vyvolat závislost, jinak řečeno, má potenciál závislosti (ten je rozdílný dle druhu užívané drogy, může být větší nebo menší, ale přítomen je vždy) (Presl 1994, s. 9). Zde se jasně prolíná společný faktor, který uvádí všichni autoři a tím je psychotropní účinek neboli ovlivňování lidské psychiky, vnímání i prožívání okolní reality i sama sebe. 2.1 Rozdělení drog Většina literárních pramenů, které se zabývají drogami, určitým způsobem tyto látky dělí tak, aby bylo možné orientovat se v jejich účincích nebo v jejich složení. Jedním z těchto rozdělení je dělení na legální a nelegální nebo měkké a tvrdé drogy. Jak bylo již uvedeno, droga má tak zvaný potenciál závislosti, to znamená, že tuto látku potřebujeme tím častěji, čím více nás uspokojuje žádoucí pocit po jejím 17

18 požití. Drogy však nejsou jen látky zakázané nebo netolerované. Patří sem i látky, pro lidi běžně dostupné, například káva, čaj, čokoláda, tabák nebo alkohol. Tím je jasné, že některé z drog jsou tolerované (legální) a jiné netolerované (nelegální). Tolerancí je při tom míněn názor běžné populace a zákonem daná pravidla, která upřesňují drogy nelegální, včetně nezákonnosti držení a distribuce těchto látek. Dalším rozdělením je dělení na drogy tvrdé a měkké. Mezi tvrdé drogy bychom zařadili všechny látky, které mají velmi vysoký potenciál závislosti. Mezi měkké například kávu, tabákové výrobky a marihuanu. Zvláštní skupinou by při tomto dělení mohl být alkohol, protože dle jeho negativního účinku na lidský organismus by mohl být postaven někde na hranici mezi tvrdými a měkkými drogami. Gőhlert (2001, s. 19), se však i k těmto výrokům staví poněkud skepticky, vždyť i nikotin nebo alkohol bývají příčinou závažných onemocnění. A tak zde nehraje roli, zda je látka nazvána měkkou či tvrdou drogou, její účinnost není neškodná a jde tak jako tak o drogu. Presl (1994, s. 10) uvádí ještě jedno rozdělení, kterým se inspiroval v Holandsku. Tam jsou rozdělovány drogy na skupinu s akceptovatelným (přijatelným) rizikem a skupinu s rizikem nepřijatelným. Skupina s akceptovatelným rizikem je charakterizována jako látky, které lze konzumovat (v přijatelných intervalech a v přijatelném množství), aniž by došlo ke vzniku závislosti nebo jiným negativním důsledkům. Společnost je akceptuje, protože v pouze malém procentu populace dojde k závislosti či k poškození zdraví člověka, takže není nutné zavádět restriktivní opatření. Odborníci dále dělí drogy na aktivizující a uklidňující. Mezi aktivní drogy patří všechny, které působí povzbudivě na organismus člověka, který látku užívá. Zvyšují výkonnost a sebevědomí, zvyšují intenzitu stavu pocitů jednotlivých uživatelů, člověk zažívá příjemné pocity, o které nechce přijít. Spadají sem amfetaminy a jejich deriváty, halucinogeny, kokain. Výjimku tvoří hašiš a konopné drogy, které zintenzivňují momentální situaci jedince užívajícího tento typ látky. Uklidňující drogy mají utišující účinky. Patří mezi ně heroin a další opiáty, benzodiazepiny, rajský plyn, barbituráty a alkohol (Göhlert 2001, s ). Mezi aktivizující drogy jsou zařazovány drogy z konopí, stimulující drogy, takzvaná stimulancia a halucinogenní preparáty a látky. Mezi nejužívanější látky v České republice patří konopné drogy. Nejčastěji se vyskytují na černém trhu ve formě marihuany nebo hašiše. Marihuana je název pro květenství a horní lístky samčích rostlin konopí, které se suší. Dobře usušená látka má 18

19 tmavozelenou barvu, je v menších kouscích a drží v hrudkách při sobě, má velmi charakteristickou vůni. Hašiš je oproti tomu konopná pryskyřice, která neobsahuje mnoho květenství, barvy tmavozelené až tmavohnědé. Rozdíl mezi marihuanou a hašišem je v obsahu aktivních látek, v účinku na uživatele a v rizicích spojených s užíváním (Kalina 2003, s. 175). Konopné drogy jsou užívány nejčastěji ve formě kouření, méně často jsou podávány také jako součást pokrmů. Při vykouření nastupuje účinek látky během velmi krátké doby, po požití perorálním nastupuje účinek pomaleji a po delší době, v tom však tkví problém možných negativních účinků, protože uživatel ihned nepociťuje žádnou euforii, proto může pokrm konzumovat i několikrát a důsledek proto může být ještě fatálnější (Kalina 2003, s. 176). Často je zmiňována role konopných drog jako vstupních pro užívání takzvaně tvrdých drog, to však není podloženo žádnou studií, většinou se spíše jedná o fakt, že pokud uživatel zkusil marihuanu nebo hašiš, nemá zábrany vyzkoušet i nějakou jinou drogu a také se pohybuje v oblastech, kde se tyto látky distribuují a tak se snáze k jiné látce může dostat. Tím, že tyto látky jsou v myslích lidí většinou brány jako téměř neškodné, nevyhledávají uživatelé odbornou pomoc, zvláště ne ústavní. Většinou, pokud mají zájem o pomoc při odvykání, lze využít pomoci poraden pro závislosti, které jsou v každém okresním městě nebo občanských sdružení pro prevenci a léčbu návykových poruch (Kalina 2003, s. 178). Mezi další aktivizující drogy patří stimulancia, obecně je lze charakterizovat jako látky s nefyziologickým budivým efektem na centrální nervovou soustavu. Typická stimulancia jsou pervitin (metamfetaminy), amfetamin, kokain nebo ne zcela typický zástupce a tím je extáze. Všechna psychostimulancia zvyšují psychomotorické tempo a bdělost, zvláště zrychlují myšlení a výbavnost paměti, zkracují spánek a zahánějí únavu. Vyvolávají příjemné pocity euforie, velmi vysoký pocit síly a to jak duševní i tělesné a snižují chuť k jídlu. Při dlouhodobém užívání stimulancií je vznik závislostí téměř jistou záležitostí. Závislost není somatická, ale psychická, která se projevuje především carvingem, to je pocit nutnosti mít tuto látku (bažení). Při užívání těchto látek se mohou v somatické oblasti projevit především kardiovaskulární problémy, velká ztráta tělesné hmotnosti během krátké doby užívání, celkové vyčerpání po nejsilnějším odeznění účinků, poškození sliznice vlivem šňupání a poškození zubní skloviny. Dlouhodobé užívání může vést i k toxické psychóze (Kalina 2003, ). 19

20 Mezi stimulancia patří kokain, amfetaminy a metamfetaminy, extáze a speed. Kokain je mezi širokou veřejností často nazýván drogou bohatých. Je to bílý, krystalický prášek s hořkou chutí bez zápachu. Je to látka velmi dobře rozpustná ve vodě. Jeho užívání je nejčastěji formou takzvaného šňupání, což je vdechování jemného prášku do nosních dírek, nitrožilní aplikace nebo kouření v malých dýmkách (Kalina 2003, s ). Čistý metamfetamin (pervitin) je čitý bílý prášek, bez zápachu a s hořkou chutí. Výchozí látkou je efedrin. Pervitin výrazně ovlivňuje motoriku i psychické funkce, důležitým negativním účinkem na lidský organismus je především anorektický účinek. Typickým znakem užívání je takzvaná vykroucenost, což znamená, že látka způsobuje motorický neklid a člověk je jakoby v neustálém pohybu. Pervitin urychluje tok myšlenek, ale většinou to je na úkor kvality, zvyšuje soustředěnost a pozornost, odstraňuje zábrany a člověk pod jeho vlivem bývá více empatický. Po té nastupuje i pocit euforie sebejistoty a rozhodnosti. Uživatel nemá pocit únavy a nepociťuje ani potřebu spánku. Po odeznění účinků se dostavují depresivní pocity, velké vyčerpání a skleslost, tomu se mezi uživateli říká dojezd. Pro své účinky jsou amfetaminy komplexně vedeny ve sportovním světě jako zakázaný doping. Při chronické intoxikaci nebo užití vysoké dávky se může rozvinout toxická psychóza, která je v případě těchto látek nazývána stíha (Kalina 2003, s ). Extáze patří do skupiny cyklicky substituovaných amfetaminů, které se na trhu objevují ve třech substancích MDMA, MDEA, MDBD. Tato látka působí v těle jako uvolňovač serotoninu a v menší míře i dopaminu. Je nazývána taneční drogou a je nejčastěji zneužívána na tanečních akcích (někdy nazývána party drogou). Je dostupná ve formě tablet a kapslí, proto se užívá perorálně. Na rozdíl od ostatních amfetaminů je účinek extáze až téměř halucinogenní. Tato droga bývá zneužívána především rekreačně (odstup jednotlivých dávek je v řádech týdnů). Při dlouhodobé užívání způsobuje trvalé poškození mozku (Kalina, s ). Speed je droga, která umí u jedince vyvolat potlačení pocitu spánku a tak uživatel je schopen protančit celou noc. Tato látka zvyšuje pocit sebehodnocení, spontánnost v jednání i velké nutkání mnoho mluvit, zvyšuje riziko riskovat (člověk ztrácí zábrany). Látka má stejně jako extáze i halucinogenní účinky proto jsou v hodnocení považovány na pomezí mezi stimulancii a halucinogeny (Göhlert 2001, s ). 20

21 Poslední skupinou, která patří mezi aktivizující drogy, jsou halucinogeny. Ty jsou skupinou látek, jak již sám název napovídá, které způsobují u konzumentů halucinace, to znamená, ovlivňují lidskou psychiku. Mezi halucinogeny patří stovky různých látek, které lze obecně rozdělit na tři skupiny. První skupinou jsou přírodní drogy s halucinogenním účinkem, jejichž původ je rostlinný (například mezkalin, durman, psilocybin). Druhou skupinu tvoří přírodní drogy živočišného původu a třetí skupinou těchto drog jsou semisyntetické a syntetické halucinogenní drogy (patří sem LSD, PCP neboli andělský prach) (Kalina 2003, s ). Mezi uklidňující drogy patří skupina opiodů a opiátů, benzodiazepiny, rajský plyn, barbituráty a analgetika a v neposlední řadě také alkohol. Mezi opioidy a opiáty zařazujeme heroin, který je vyráběn z účinné látky opia (morfin). Heroin je obvykle zneužíván šňupáním, kouřením nebo nitrožilně ve formě injekcí. Injekčně nastupuje účinek látky téměř okamžitě (v řádech sekund). Účinek heroinu přetrvává po dobu tří až pěti hodin. Při šňupání nebo kouření dochází k pomalejšímu vstřebávání a dosažení účinku přichází až po delší době. Účinek, který heroin způsobuje je přirovnáván uživateli k nejkrásnějším požitkům, které si jen člověk dokáže představit. Z tohoto důvodu většina uživatelů nemá vůli, aby látku přestal zneužívat. Závislost na opiátech bývá fyzická i psychická a u uživatele zanechává poškození především na mozku. Heroin lze použít jako sedativum u zneužití amfetaminů a kokainu (ruší jejich účinky). Typickým znakem užití opiátů jsou hodně zúžené zornice, které jsou nazývány špendlíkovými zornicemi, časté nevolnosti, zácpy a u žen vynechání menstruačního cyklu. Velmi nepříjemné jsou stavy při abstinenci, jedinec trpí poruchami spánku, bolestmi celého těla, pocením, bušením srdce, nevolností, zvracením, rýmou nebo u mužů samovolným výronem semene. V oblasti psychické je to především suicidiální chování a myšlenky na sebevraždu. U uživatelů, kteří látku zneužívají nitrožilně, tkví největší nebezpečí také ve formě závažných onemocnění, jako je AIDS, tuberkulóza a žloutenka typu C (Göhlert 2001, s ). Další ze skupiny uklidňujících drog jsou benzodiazepiny, je to skupina látek (substancí), uvolňujících úzkost a mající uklidňující účinky. Tyto látky nejsou předmětem zákona o návykových látkách, a proto je mohou předepisovat i obvodní lékaři. Diazepam byl uveden na trh v roce 1962, později byl vyvinut i benzodiazepam. Tyto látky všeobecně působí jako uklidňující prostředky a zbavují úzkosti, přes to 21

22 mohou u uživatelů způsobit silné tělesné i psychické závislosti. Abstinenční příznaky při vysazení těchto látek jsou velmi nepříjemné a jedná se především o mučivou nespavost, bolest celého těla, pocení, mnohdy i o silné křeče. Proto by nikdy neměly být vysazovány naráz, ale postupně by mělo dojít ke snižování dávek (Göhlert 2001, s ). Barbituráty jsou uklidňující látky, které se užívají při nespavosti. Jejich účinky jsou podobné jako u zneužívání alkoholu, navozují pocit uklidnění. V současné době se tyto látky spíše používají jako antiepileptika (látky zamezující vzniku epileptického záchvatu) (Göhlert 2001, s. 79). Analgetika jsou látky snižující vnímání bolesti. Bolest v těle má pro jedince být znamením, že se v těle něco nesprávného děje (je symptomem přítomnosti nějaké nemoci). V případě, že bolest nemocného příliš vysiluje, měla by být nasazena analgetika. Rozdělují se na dvě skupiny na analgetika opioidní (působí přímo v centrální nervové soustavě) a nesteroidní (působí přímo v místě bolesti) (Kalina 2003, s ). Mezi nebezpečné drogy lze považovat také alkohol. Proto i Mezinárodní klasifikace nemocí (MNK-10) uvádí poruchy vyvolané nadměrným užíváním alkoholu. Poruchy vyvolané nadměrným užíváním alkoholu jsou v MKN-10 uvedeny v oddílu F10. Z psychiatrického hlediska lze tyto poruchy rozčlenit do dvou základních skupin: 1. poruchy, které jsou způsobené přímým účinkem alkoholu na centrální nervový systém, ať již bezprostředně (intoxikace alkoholem), či jako následek chronického abusu alkoholu (odvykací stav, psychotická porucha, amnestický syndrom), 2. poruchy, které se projevují návykovým chováním, souvisejícím s abusem alkoholu (narušená kontrola užívání) a které mohou vyústit v závislost (ztráta kontroly užívání alkoholu, syndrom závislosti na alkoholu) (Kalina 2003, s. 151). Psychoaktivní účinky alkoholu jsou přímo závislé na množství užitého alkoholického nápoje. Tyto účinky mají komplexní charakter, což znamená, že se na výsledném efektu podílejí jak složka biologická (především osobní dispozice), tak složka psychologická i sociální. Příznakem již rozvinuté závislosti je výrazná tolerance vůči alkoholu, po které následuje potřeba odstranit symptomy nastupujícího odvykacího stavu doplněním 22

23 hladiny alkoholu ihned po probuzení a poruchami paměti. Palimpsesty jsou takzvaně alkoholová okénka, při kterých dochází k výpadkům paměti během akutní intoxikace alkoholem. Vývoj tolerance u alkoholové závislosti je zpočátku charakteristický zvyšováním dávek, postupně však dochází ke snižování schopnosti rychle a účinně metabolizovat alkohol a tím ke snížení tolerance. I malá dávka pak způsobuje těžkou opilost. Užívání alkoholu těžce poškozuje zdraví, hlavně v oblasti somatické. Do tohoto rozdělení však nezapadá kouření tabáku, čili tabakismus, uveďme si však, jak tato závislost vypadá a to především proto, že první cigaretu okusí většina uživatelů již v mladém věku, což odpovídá záměru této práce. Tabák má několik tisíc složek, ale jedinou návykovou látkou z nich je nikotin, což je rostlinný alkaloid. Závislost na tabáku a výrobcích z něho je prvotně závislostí psychosociální. To znamená, že u uživatele jde o naučenou potřebu určité činnosti v dané situaci a totéž i v určité společnosti (kombinace psychické a sociální závislosti). Po určité době od počátku užívání přichází také závislost fyzická (nikotinová). Od roku 1950 bylo uvedeno mnoho studií, které prokazují negativní vliv kouření na kardiovaskulární systém, souvislost se vznikem chronických plicních onemocnění a vznikem nádorových onemocnění u uživatelů. Akutní negativní účinky (například bolesti hlavy a průjem) uživatel většinou rychle překonává, protože velmi rychle vzniká tolerance k užívání. Léčba závislosti na nikotinu je založena především na silné vůli a chtění uživatele. Jedná se tedy především o změnu chování, která trvá v řádech měsíců, během kterých uživatel prožije několik relapsů, což je název pro návrat chuti po cigaretě. Vzhledem k tomu, že nikotin způsobuje množení receptorů v mozku (ty jsou na nikotin velmi citlivé) a během života už jejich počet neklesá, je malá pravděpodobnost, že člověk jednou závislý na nikotinu bude dále zvládat abstinenci. Abychom mohli mluvit o závislosti tabákového typu, musíme zjistit, kolik cigaret denně jedinec vykouří, pokud více jak patnáct, obvykle se o závislost jedná. Druhým faktorem jak určit závislost je fakt, jak brzy po probuzení má uživatel nutkání si zapálit, pokud je to do šedesáti minut, také můžeme mluvit o závislosti. Léčba závislosti na nikotinu je pomocí nikotinových náhražek. Těmi jsou žvýkačky, náplasti a inhalátory s obsahem nikotinu, všechny jsou volně prodejné v lékárnách. Tyto nikotinové náhrady nejsou lékem, ale odstraňují abstinenční příznaky (Kalina a kol. 2003, s ) 23

24 2.2 Prevence Lze říci, že prevence je forma předcházení, jevu, který považujeme za nežádoucí. Tak aby tento nežádoucí jev nenastal, je třeba pozitivního působení všech sociálních, psychologických, pedagogických i jiných složek v životě jedince. Na počátku je zrození člověka a v určitém věku nastupuje kromě jiných vlivů vliv výchovy, a to jak v rodinném prostředí, tak i v institucích (zejména školách), kterými člověk za život projde. V rodinné výchově lze nalézt mnoho chyb, vždyť rodiče neprošli školou, kde by je někdo učil jak správně vychovávat své potomky. Pokud tato výchova není nejúspěšnější, může i rodič začít citově strádat, začít mít psychické problémy, nejen dítě (Göhlert 2001, s ). Proti drogám, které škodí jednotlivci i společnosti, se musí všichni lidé spojit a snažit o snížení jejich dostupnosti a snížení poptávky po nich (Riesel 1999, s. 45). Mezi možnosti prevence návykového chování lze zahrnout především protidrogovou osvětu a využití konkrétního příkladu. Je nutné osloveného jedince připravit na fakt, že s ním o takto závažném tématu budeme hovořit a vyčkat na správnou situaci. Při rozhovoru bychom se měli vyhnout formám agitace a neomlouvat vlastní návyky. Rozhovor vést formou diskuse a vyvážit obsah, abychom jedince nezahltili jednostranným problémem. Další možností prevence by mělo být aktivní konzumní chování, poukázání na alternativy konzumnosti televize, na počátku nebrzdění aktivního přístupu k problému. Nesnažit se splnit každé přání a připouštět frustrace, podporovat experimentování. Posledním bodem prevence by měla být výchova k nezávislosti a to formou vyhýbání se nevhodným očekáváním. Konflikty řešit, ne volit formu odvrácení se od problému. Důležité je také vyvážit požadavek na výkon a možnou výši akceptace (Göhlert 2001, s. 95). V České republice je nejčastěji používané rozdělení prevence na primární, sekundární a terciární. Cílem primární prevence je předejít užívání jakýchkoliv návykových látek nebo oddálení zneužívání na co možná nejpozdější věk. Důvodem je fakt, že v dospělosti je člověk relativně odolnější proti okolním vlivům. Dalším cílem je omezit nebo úplně zastavit experimentování s návykovými látkami tak, aby nedošlo k poškození zdraví jedince a to jak fyzického tak i psychického, naučit cílovou skupinu chovat se sám k sobě zdravěji (Nešpor, 2011, s. 157). 24

25 Primární prevence má programově podporovat zrání jedince, aby co nejbezpečněji prošel cestou hledání vlastní identity. Má rozvíjet jednotlivé předpoklady bio-psycho-sociálně-spirituálního celku (Kalina, 2003, s. 146). Efektivní zásady primární prevence Program musí začínat co nejdříve (v co nejmladším věku) a musí odpovídat duševní vyspělosti dítěte. Program není zbytečně obsáhlý a je zábavný, není stereotypní a tím je zvýšena motivace k učení a vnímání. Je určen pro většinu žáků nebo posluchačů. Během programu získá žák (dítě) dostatek relevantních sociálních dovedností a dovedností, které bude v průběhu života potřebovat (zvláště odmítání, zvládání stresu a podobně). Program je zaměřen a bere v úvahu především regionální specifika. Je zaměřen na využití pozitivních vrstevnických modelů. Nezahrnuje pohled pouze na nelegální, ale také na legální návykové látky. Program by měl obsahovat také snižování dostupnosti návykových rizik a poptávky po nich. Neměl by být jednorázovou záležitostí, naopak měl by se stát soustavnou a dlouhodobou aktivitou v boji proti návykovým látkám. Měl by komplexně působit ve školách i rodinách, měl by využít co nejvíce strategií a do nich vtáhnout kromě škol také rodiče dětí (žáků). Program by měl být připraven tak, aby pokud dojde ke komplikacím, byl stejně funkční. Připravit program s předpokladem vysoké časové dotace, náročnosti na kvalifikovanost lektorů a dostatek finančního zabezpečení. Mnohdy nelze jinak než individuálně přistupovat k jednotlivým preventivním programům (Nešpor 2011, s ). Sekundární prevence se zabývá zmírňováním a eliminací rizikových faktorů, zastavením závislosti a odpoutáním se od předchozího prostředí, které prohlubuje závislost i detoxifikací organismu v širším slova smyslu. Dále formou léčby tlačí klienta ohlédnout se zpět po životní cestě, konfrontovat to co člověka zraňovalo a to co ho poškozovalo nebo koho to zraňovalo. Klient musí chtít rozpoznat, pochopit a přijmout odpovědnost za svůj život a vytvořit si nadhled nad abususem, eventuelně přemýšlet 25

26 o strategiích, které by mu dopomohly vymanit se ze závislosti. Závislý nebo experimentující jedinec by se měl snažit nalézt smysl života a životních hodnot, hledat vyšší ideály a principy směrem ke svému Já. Principem sekundární prevence jsou většinou formy terapií a forma komunitní léčby, ve které je důležitou součástí skupinová psychoterapie (Kalina 2003, s ). Pod pojmem terciární prevence rozumíme cílené předcházení vážnému a trvalému poškození a to v oblasti zdraví i sociálního prostředí klienta užívajícího návykové látky. Základním principem terciární prevence je především resocializace jedince a jeho sociální rehabilitace u klientů, kteří prošli léčbou a v současné době abstinují nebo přijali jako formu léčby substituční léky nahrazující nelegální drogy. U klientů, kteří se nechtějí podrobit léčbě, je terciární prevence prováděna formou intervence souhrnně nazvané Harm Reduction. Terciární prevence je využívána především na úrovni sociální ve formě konkrétní pomoci uživatelům drog. Mnohdy jim je nabídnuto chráněné zaměstnání, pomoc při získání zdravotního pojištění, právnická pomoc nebo chráněné bydlení. Z biologického hlediska je tato forma prevence předcházením infekčních chorob a to výměnným programem injekcí a jehel u nitrožilních uživatelů a poskytováním informací o komplikacích s abscesy nebo trombózami, které mohou vznikat nitrožilním užíváním návykových látek (Kalina 2003, s ). 26

27 3 Empirická část Cílem empirického šetření bude analýza drogové scény v Libereckém kraji za období Vycházet budeme ze statistických údajů dostupných pro toto téma. Dále zanalyzujeme statistické údaje Střední odborné školy (SOŠ) v Libereckém kraji, kde budeme především vycházet ze zápisů metodika primární prevence za období Dále budou uvedeny výsledky dotazníkového šetření, které bude provedeno na této SOŠ. Cílem práce bude také nastínit možnosti preventivních programů a institucí, které tyto preventivní programy v Libereckém kraji realizují (příloha č. 3). Jak jsou pro školy dostupné, zda je využívá i škola, u které bude prováděna analýza. V neposlední řadě uvedeme kazuistiky jedinců z řad mládeže Libereckého kraje, kteří se nachází v různých stadiích závislosti na drogách. Společným jmenovatelem není pouze lokalita, ve které žijí, ale také látky, se kterými experimentují a těmi jsou marihuana, pervitin a tabákové výrobky. 3.1 Předpoklady empirického šetření P 1: Předpokládáme, že všichni mladí lidé, kteří experimentují s drogami, jsou kuřáky. P 2: Předpokládáme narůstající tendence experimentování s drogou v Libereckém kraji mezi mládeží. P 3: Předpokládáme, že marihuana je drogou, se kterou mládež nejčastěji experimentuje. 3.2 Použité metody V praktické části této bakalářské práce bylo využito výzkumných metod dotazníkového šetření, analýzy statistických údajů a kazuistiky. Dotazník je jedna z nejfrekventovanějších výzkumných metod. Tento dotazník byl vytvořen autorkou této práce a obsahuje čtrnáct uzavřených otázek, které zjišťují kvantitativní údaje. Samotný dotazník je soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny, a na které respondent odpovídá písemně. Dotazník umožňuje poměrně rychlé a ekonomické shromažďování dat od velkého počtu respondentů. Respondentům je zaručena anonymita. Znění dotazníku je uvedeno v příloze 2. 27

28 Při analýze statistických údajů je vycházeno především z Výročních zpráv o realizaci protidrogové politiky Libereckého kraje a Výročních zpráv Střední odborné školy v Liberci. Kazuistiky popisují tři individuální osobnosti a vývoj jejich drogové dráhy. Tito jedinci jsou vybráni z řad mladých lidí v Libereckém kraji. Kazuistiky kvalitativně popíší problematiku užívání drog, co předcházelo, než začaly tyto látky užívat, jejich rodinné anamnézy a formy užité léčby a prevence. 3.3 Charakteristika zkoumaného vzorku V analýze statistických údajů není omezen věk popisovaných vzorků a to především z důvodu uvedení frekvence věkového složení na drogové scéně Libereckého kraje a také z důvodu zpracovatelů informací, kterými jsou léčebná nebo kontaktní centra Libereckého kraje. Při dotazníkovém šetření jsou zkoumaným vzorkem respondentů studenti Střední odborné školy v Libereckém kraji. Věkové složení na této škole je od 15 do 26 let. V současné době (data uvedena k ) na této škole studuje celkem 331 žáků, z toho je 184 chlapců a 147 dívek. Škola je odlišná od ostatních středních škol v Libereckém kraji. Především zaměřením na žáky s handicapy, na žáky z praktických základních škol a také na žáky, kteří byli na jiných školách neúspěšní. Dalším specifikem je vysoké procento žáků ze sociálně znevýhodněných rodin. Žáci jsou zařazeni do vzdělávání ve dvou a tříletých oborech. Respondenti budou osloveni pouze v oborech tříletých. Pro kazuistiky byli vybráni mladí lidé a věku 16, 18 a 22 let, kteří se stali uživateli návykových látek, všichni jsou studenty a v současné době žijí s rodiči v jedné domácnosti. 3.4 Analýza statistických dat Všichni respondenti žijí nebo jsou léčeni v Libereckém kraji, ten se rozprostírá na severu České republiky a jeho celková rozloha je 3163 km 2. S výjimkou hlavního města Prahy je rozlohou nejmenším krajem v republice. Trvalé bydliště zde má 439,9 tisíc obyvatel. Průměrná hustota 137,2 obyvatel na km 2, což značně převyšuje republikový průměr. Na území Libereckého kraje se nachází celkem 215 obcí, z toho je 39 měst. Správních obvodů je celkem deset. 28

29 Krajským městem a současně přirozeným centrem je Liberec, ve kterém žije přibližně sto tisíc obyvatel. Hranice kraje jsou na severu zároveň i státní hranicí s Polskem a částečně se Spolkovou republikou Německo. Míra registrované nezaměstnanosti k činila 10,38 %, míra nezaměstnanosti v ČR k témuž datu byla ve výši 9,6 %. Tím se Liberecký kraj řadí na 9. místo v České republice (Liberecký kraj 2011). Protidrogová politika Libereckého kraje se zabývá především možnými opatřeními, jejichž cílem je snížení počtu uživatelů drog. K tomu jsou využívány dostupné, kvalitní a provázané sítě protidrogových služeb na území kraje. Nejdůležitějším úkolem je minimalizace zdravotních, sociálních a bezpečnostních rizik plynoucích z užívání návykových látek. Důraz je především kladen na vytváření podmínek pro jednotlivé aktivity a jejich slaďování na krajské a obecní úrovni. Logickou a neodmyslitelnou součástí koordinace protidrogových aktivit je vzájemná spolupráce všech zainteresovaných subjektů ze stran sociálních, školních a zdravotních oblastí, z řad justice i represivních složek (Liberecký kraj 2009) Statistické údaje za období pro Liberecký kraj Rok 2009 byl druhým rokem platnosti Akčního plánu protidrogové politiky Libereckého kraje na období Pracovní skupiny provedly vyhodnocení naplnění cílů tohoto dokumentu. V těchto pracovních skupinách spolupracovali zástupci obcí (např. místní protidrogoví koordinátoři, kurátoři pro děti a mládež), poskytovatelé sociálních služeb, členové Protidrogové komise a pracovníci souvisejících institucí. I v roce 2010 a 2011, stejně jako v předchozích letech je drogová scéna v Libereckém kraji poskytovateli protidrogových služeb dlouhodobě hodnocena jako většinou uzavřená. Distribuce je soustředěna především do větších měst v Libereckém kraji (Hrádek, Frýdlant). V Liberci není výjimkou, že je distribuce prováděna přímo v centru města. Bohužel, skutečnost je taková, že drogy jsou v Liberci dostupné na celém území města, uživatelé za nimi nemusí nikam dojíždět (Liberecký kraj 2010). Na přelomu měsíců duben a květen 2011 byla v Liberci realizována významná akce z oblasti primární prevence. Maják, o. p. s. pod záštitou Libereckého kraje pořádal kampaň Společně proti kouření, cílenou na širokou veřejnost, děti a mládež, do této akce byly zapojeny především základní školy, kde je prevence prozatím nejúčinnější zbraní (Liberecký kraj 2011). 29