Buchar et al

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Buchar et al. 1987. joza@zf.jcu.czzf.jcu.cz"

Naděžda Vlčková
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Buchar et al Zemědělská botanika Vít Joza

2 říše: Plantae (rostliny) oddělení: hlevíky (Anthoceratophyta) (dříve řazeny jako k játrovkám či jako samostatná třída) mechorosty (Bryophyta) třída: játrovky (Marchantiopsida) mechy (Bryopsida)

3 oddělení: hlevíky (Anthoceratophyta) asi 6 rodů, 100 druhů redukovaný prvoklíček (protonema) stélka frondózní (šupinovitá, lupenitá), růžicovitá tobolka je dlouhá, válcovitá ve válcovitých tobolkách střední sterilní sloupek (kolumela) (Anthoceros agrestis vlhká strniště, brambořiště, úhory aj.)

růžicovitá tobolka je dlouhá, válcovitá ve válcovitých tobolkách střední

4 vývojová větev: mechorosty (Bryophyta) - mnohobuněčné zelené výtrusné rostliny; některé mají složitou soustavu specializovaných vodivých pletiv (cévní svazky však dosud chybějí) charakteristická závislost na vodním prostředí buněčné stěny jsou tvořeny celulózou v chloroplastech: chlorofyl a,b, karoteny, xanthofyly asimilačním produktem je škrob většina druhů je suchozemských, některé druhotně přešly do vodního prostředí (převážně vlhkomilné rostliny)

buněčné stěny jsou tvořeny celulózou v chloroplastech: chlorofyl a,b, karoteny, xanthofyly asimilačním produktem

5 vývojová větev: mechorosty (Bryophyta) složitý způsob pohlavního rozmnožování rodozměna u řady druhů známo vegetativní rozmnožování (rozmnožovacími tělísky gemy, rozmnožovacími větévkami, úlomky stélky, prvoklíčku aj.) mechové koberce jediná vývojová větev vyšších rostlin, kde je sporofyt (2n) téměř vždy zcela závislý na gametofytu (n) (výživa!) na Zemi žije ca druhů mechorostů doklady známy nejméně již z ordoviku (ca 470 mil. let)

) mechové koberce jediná vývojová větev vyšších rostlin, kde je sporofyt (2n) téměř vždy zcela závislý na

6 vývojová větev: mechorosty (Bryophyta) Rodozměna v průběhu evoluce se více uplatňovala mnohem přizpůsobivější nepohlavní generace (sporofyt) za současného potlačování gametofytu sporofyt gametofyt

přizpůsobivější nepohlavní generace (sporofyt)

7 vývojová větev: mechorosty (Bryophyta)

8 oddělení: játrovky (Marchantiophyta) nejníže organizovaná třída mechorostů nepatrný prvoklíček (protonema) jen několik buněk stélka (gametofyt) buď rozlišena v lodyžku a lístky nebo lupenitá lístky nemají střední žebro, jsou na lodyžce ve třech řadách v tobolkách i sterilní buňky (= mrštníky), které napomáhají šíření spor (hygroskopické pohyby) Marchantia polymorpha

lístky nebo lupenitá lístky nemají střední žebro, jsou na lodyžce ve třech řadách v

9 oddělení: játrovky (Marchantiophyta)

10 oddělení: mechy (Bryophyta) dobře vyvinutý prvoklíček (protonema) vláknitý nebo lupenitý stélka rozlišena (rhizoidy, kauloid, fyloidy) nejvýše organizovaná třída mechorostů lístky mají obvykle střední žebro a jsou na lodyžce ve šroubovici tobolka je kryta čepičkou (calyptra), otvírá se většinou víčkem; kolem ústí jsou zuby, mrštníky chybějí

mechorostů lístky mají obvykle střední žebro a jsou na lodyžce ve šroubovici tobolka

11 podtřída: Sphagnidae nejpůvodnější mechy, nemají kořínky neukončený růst nahoře lodyžky rostou, dole zároveň odumírají jsou rozvětvené, větve bývají nahoře nahloučeny v hlavičku lístky nemají střední žebro, tvoří je dva typy buněk: a) chlorocysty (drobné buňky s plastidy, vyživovací funkce) b) hyalocysty (bezbarvé buňky, voda)

nahloučeny v hlavičku lístky nemají střední žebro, tvoří je dva typy buněk: a)

12 podtřída: Sphagnidae výskyt: rašeliniště

13 podtřída: Bryidae vláknitý prvoklíček zřetelný štět tobolka s víčkem výskyt: převážně suchozemské (různá stanoviště),, některé druhy vodní (Fontinalis)

14 cévnaté rostliny složitý systém vodivých pletiv (cévní svazky) diferenciace těla schopnost dosáhnout značných rozměrů

oddělení: plavuně (Lycopodiophyta) přesličky (Equisetophyta) kapradiny

15 (Podříše: Vyšší rostliny (Cormobionta)) oddělení: psilofyty (Psilotophyta) ryniofyty (Rhyniophyta) kapraďorosty* (Pteridophyta) oddělení: plavuně (Lycopodiophyta) přesličky (Equisetophyta) kapradiny (Polypodiophyta) *) často se používá také společný název cévnaté výtrusné rostliny

16 oddělení: ryniofyty (Rhyniophyta) nejstarší známé suchozemské rostliny prýt nepravidelně vidličnatě větvený hadrocentrický cévní svazek rhizoidy, mykorhiza (zřejmě velmi důležitá) výtrusnice obvykle na konci větve koncové větve ryniofyt = telomy (z nich vznikly podle telomové teorie listy a lodyhy vyšších rostlin) známy ze svrchního siluru a devonu (ca 420 mil. let) rod Rhynia Průřez stonkem Rhynia gwynne-vaughanii

konci větve koncové větve ryniofyt = telomy (z nich vznikly podle telomové teorie listy a lodyhy vyšších

17 kapraďorosty (Pteridophyta) Rodozměna sporofyt gametofyt

18 kapraďorosty (Pteridophyta) společné vlastnosti: prokel (gametofyt) je schopen alespoň po určitou dobu růst nezávisle na sporofytu obrvené spermatozoidy, pohybující se ve vodním prostředí rozmnožování výtrusy mají pravé cévní svazky netvoří květy ani semena

sporofytu obrvené spermatozoidy, pohybující se ve vodním

19 kapraďorosty (Pteridophyta) listy: a) rozlišeny na sporofyly (výtrusnicové listy) a trofofyly (asimilační listy) b) trofosporofyly (asimilační i výtrusná funkce) 2 typy rozmnožování (podle počtu typů výtrusů): a) stejnovýtrusné (izosporní častější) b) různovýtrusné (heterosporní vzácné; vranečky aj.) všechny 3 skupiny měly velký rozvoj v karbonu stromovité typy se silně podílely na vzniku černého uhlí

typů výtrusů): a) stejnovýtrusné (izosporní častější) b) různovýtrusné (heterosporní vzácné;

20 kapraďorosty (Pteridophyta) kapraďorosty různovýtrusné x stejnovýtrusné

21 oddělení: plavuně (Lycopodiophyta) vývojově jsou odvozovány od ryniofyt stálezelené vidličnatě větvené vytrvalé byliny ( dřeviny) pozdemní prokel se vyvíjí několik let (mykorhizní výživa) výtrusnice bývají klasovité nejstarší fosílie: silur, devon vrcholný rozvoj v karbonu Lycopodium clavatum

22 oddělení: přesličky (Equisetophyta) článkovaná dutá přeslenitě větvená rýhovaná lodyha s podzemní oddenkem listy přeměněny v malé šupiny (na lodyhách = zuby pochvy, uzliny větví) sporofyly vyrůstají v přeslenech a tvoří koncovou šištici Equisetum sylvaticum

23 oddělení: přesličky (Equisetophyta) Equisetum arvense

24 oddělení: kapradiny (Polypodiophyta) listy nejčastěji ploché, v mládí spirálovitě stočené výtrusnice se sdružují do tzv. výtrusnicových kupek (sorus, sory), které mohou být alespoň v mládí kryty blanitou ostěrou (otvírají se alespoň u pokročilejších díky nestejně ztlustlým buňkám prstence) izosporie, spermatozoidy mnohobrvé poprvé zaznamenány v devonu

25 oddělení: kapradiny (Polypodiophyta) Pteridium aquilinum

26 doporučená studijní literatura Kalina T. et Váňa J. (2005): Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Karolinum, Praha p. Mártonfi P. (2003): Systematika cievnatých rastlín. Univ. P.J. Šafárika, Košice. 182 p. Kincl L. et al. (1997): Biologie rostlin. Fortuna, Praha. 112 p. Kubát et al. (2003): Botanika. Scientia, Praha. 232 p. Svrček M., Kalina T., Smola J., Urban Z. et Váňa J. (1976): Klíč k určování bezcévných rostlin. Stát. Pedag. Nakl., Praha. 580 p. Kremer B. (1998): Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty. Ikar, Praha. 288 p. Mitchell J. [red.] et al. (1989): Rostliny a bezobratlí. Albatros, Praha. 122 p. Buchar J., Drobník J., Hadač E., Janko J., Květ J., Lellák J. et Roček Z. (1987): Život. Mladá fronta, Praha. 490 p. Klika J. (1935): Botanika pro vyšší třídy středních škol. Profesor. Nakl. a Knihkupectví, Praha. 276 p. Mikeš J. (1948): Náčrtník botaniky. Nakl. Svoboda, Praha. 96 p tab.

28 Blechnum spicant Lycopodium annotinum

29 Děkuji za pozornost

Podobné dokumenty

Sinice (Cyanophyta) NIŽŠÍ ROSTLINY

Sinice (Cyanophyta) NIŽŠÍ ROSTLINY Sinice (Cyanophyta) někdy jsou nesprávně nazývány modrozelené řasy patří mezi Prokaryota (bezjaderné, prvojaderné organismy) - stejně jako bakterie jedny z nejstarších organismů - objevily se na začátku