Vyšší odborná škola, střední zdravotnická škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice

Transkript

1 Vyšší odborná škola, střední zdravotnická škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice Příspěvek na péči jako jedna z forem pomoci zdravotně znevýhodněným osobám Sociální práce Vedoucí práce: Bc. et Bc. Ivana Kouřilová Lipůvka 2012 Vypracovala: Věra Kristýnová

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Lipůvka Podpis 2

3 ÚVOD CÍLE PRÁCE TEORETICKÁ ČÁST OSOBA ZDRAVOTNĚ ZNEVÝHODNĚNÁ VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ VÝVOJ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ FORMY POMOCI ZDRAVOTNĚ ZNEVÝHODNĚNÝM OSOBÁM Peněžitá forma pomoci Sociální služby Aktivní politika zaměstnanosti PŘÍSPĚVEK NA PÉČI Dávky předcházející příspěvku na péči Příspěvek na péči Funkce přípěvku na péči Podmínky získání příspěvku na péči Sociální šetření Posouzení závislosti Lékařskou posudkovou službou Okresní správy sociálního zabezpečení Návrh opatření proti zneužití příspěvku na péči SHRNUTÍ PRAKTICKÁ ČÁST KAZUISTIKY DISKUZE РЕЗЮМЕ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

4 Poděkování Ráda bych poděkovala paní Bc. et Bc. Ivaně Kouřilové za její pomoc, poskytnutí cenných rad, za její ochotu, trpělivost, vstřícný přístup a metodické vedení, které mi poskytla při zpracování absolventské práce. Také bych ráda poděkovala své rodině, která mě psychicky v období mého studia podporovala. 4

5 Úvod Jako téma své absolventské práce jsem si zvolila Příspěvek na péči jako jedna z forem pomoci zdravotně znevýhodněným osobám. Výběr tématu ovlivnila moje profesní činnost. Již 20 roků pracuji na odboru sociálních věcí. Od roku 2007 do konce roku 2011 byl mojí pracovní náplní příspěvek na péči, který zavedl zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon byl několikrát novelizován a současně byly přijaty významné změny. Pokud dojde ke změně zdravotního stavu vlivem onemocnění, úrazu a postižení, zvýší se i nároky na finanční oblast. Důležité je tedy vědět jaké finanční možnosti se těmto lidem nabízejí. Jakou podporu mohou získat a na které instituce se mohou obrátit. Jako hlavní cíl své absolventské práce jsem si tedy zvolila podat ucelený přehled forem pomoci zdravotně znevýhodněným osobám V teoretické části se budu zabývat systémem pomoci zdravotně znevýhodněným osobám a popíši vývoj sociálního zabezpečení v České republice. Objasním péči státu o zdravotně znevýhodněné osoby. Zaměřím se na peněžitou formu pomoci poskytovanou podle příslušných zákonů do konce roku 2011, ale také objasním nové druhy dávek, které přinesla od začátku roku 2012 sociální reforma. Součástí teoretické části bude také vymezení základních pojmů, které s touto problematikou souvisejí. Zaměřím se více na objasnění specifické dávky příspěvek na péči, která slouží k zajištění potřebné péče osobám se zdravotním postižením. Tento příspěvek může sloužit k úhradě služeb poskytovaných registrovaným poskytovatelem sociálních služeb nebo lze z příspěvku platit pečující osobu, která potřebnou péči zajišťuje. Péči v mnohých případech zajišťují rodinní příslušníci, péče bývá často náročná a z tohoto důvodu bývá často jedinou pracovní náplní a jediným zdrojem příjmu. Uvedu také dávky, které tomuto příspěvku předcházely, konkrétně se jedná o příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu a zvýšení důchodu pro bezmocnost. Práci se pokusím zaměřit co nejvíce prakticky, budu tedy vycházet ze své profesní zkušenosti a součástí praktické části budou případové studie. Ty by měl být ukázkou, jak je důležitý lidský přístup, samotná individuální práce s klientem a jeho rodinou, která zajišťuje péči. Ne každý dokáže pochopit význam tohoto příspěvku a jeho funkci. Chápou ho jako takové přilepšení k důchodu. Stává se, že jej nevyužívají 5

6 k účelům, ke kterým je určen. Důležité je podat informace, vysvětlení, změnit jejich chybné postoje v případě zajišťování péče, pomáhat a motivovat. Chtěla bych poukázat na nutnost provádění kontrol využívání příspěvku na péči a samotných návštěv v domácnostech klientů, příjemců příspěvku na péči. 6

7 1 Cíle práce Hlavním cílem absolventské práce je podat ucelený přehled forem pomoci zdravotně znevýhodněným osobám. Lidé mají nedostatek informací. Informace, které ke zdravotně znevýhodněným přistupují jsou roztříštěné, je třeba je vyhledávat na různých místech a nevytvářejí ucelený soubor, kterého bych právě touto prací chtěla dosáhnout. Dílčí cíle: 1. Ukotvit pojetí osoby zdravotně znevýhodněné do systému sociální práce. 2. Charakterizovat příspěvek na péči a jeho vývoj. 3. Přiblížit další formy pomoci zdravotně znevýhodněným osobám. 4. Na konkrétních případových studiích demonstrovat využití příspěvku na péči. 7

8 2 Teoretická část 8

9 2.1 Osoba zdravotně znevýhodněná Ve své práci se zabývám osobami zdravotně znevýhodněnými. Pohled na tyto osoby a definování obsahu zdravotního znevýhodnění či postižení se mírně liší podle oborů, které se uvedenou cílovou skupinou zabývají. Nejčastěji jsou zdravotně znevýhodněné osoby vnímané z medicínského či speciálně pedagogického pohledu. Medicína využívá především informace o zdravotním stavu osob a dle snížené funkce některého orgánu či smyslu s těmito lidmi pracuje. Nejběžněji vnímaným oborem, který se zabývá různými formami handicapu je speciální pedagogika. Tento vědní obor se zabývá teorií a praxí rozvoje, výchovy a vzdělávání jedinců postižených různými nedostatky tělesnými, duševními, smyslovými a poruchami chování. Chápe postižení jako omezení nebo ztrátu schopností vykonávat činnost způsobem nebo v rozsahu, který je pro člověka považován za normální a znevýhodnění jako omezení vyplývající pro jedince z jeho vady nebo postižení, které ztěžuje nebo znemožňuje, aby naplnil roli, která je pro něj (s přihlédnutím k jeho věku a sociálním či kulturním činitelům) normální. Zdravotní postižení lze vymezit jako ztrátu nebo poškození určitého orgánového systému. V důsledku toho dochází k narušení, omezení či úplnému chybění některé ze standardních funkcí, resp. kompetencí. Z psychologického hlediska platí, že jakékoli postižení se neprojeví jen poruchou funkcí jednoho orgánového systému, ale ovlivňuje rozvoj celé osobnosti postiženého jedince a podílí se na vytvoření specifické sociální situace spoluurčující jeho společenské postavení. Handicap představuje znevýhodnění dané nejen určitým omezením nebo postižením, ale i mírou jeho subjektivního zvládnutí a sociální pozicí jedince. Handicap je psychosociální kategorií, která označuje míru zatížení daného nejen biologicky. [VÁGNEROVÁ, 2004, 2008, str. 161]. Sociální práce vnímá zdravotně znevýhodněné osoby z několika hledisek a podle toho je zacílena pomoc. Matoušek definuje zdravotní postižení jako Postižení člověka, které nepříznivě ovlivňuje kvalitu jeho života zejména schopnost navazovat a udržovat vztahy a s lidmi a schopnost pracovat. [MATOUŠEK, 2008, s. 255] 9

10 Podle Novosada V obecné rovině lze zdravotní postižení v obecné rovině považovat za následek vleklé, kontinuálně se měnící dysfunkce prazákladního systému člověk versus příroda a člověk versus společnost. Tato dysfunkce má jistě variabilní formu, avšak její důsledky jsou vždy velmi závažné pro společnost i jedince. [NOVOSAD, 2009, s. 17] Vymezením zdravotního znevýhodnění se zabývají také některé právní předpisy. Například zákon o zaměstnanosti považuje za zdravotně znevýhodněnou osobu fyzickou osobu, která má zachovanou schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat, jsou podstatně omezeny kvůli jejímu dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu. Osoby zdravotně znevýhodněné získávají toto postavení na žádost, na rozdíl od plně nebo částečně invalidních osob, jež jsou za osoby se zdravotním postižením podle zákona o zaměstnanosti považovány automaticky. Zohlednění zdravotního postižení jako funkční poruchy zdravotního stavu odpovídá mezinárodně uznávaným a používaným hlediskům, stejně jako hlavní zásada, že fyzickým osobám, které jsou zdravotně handicapovány, se při přístupu k zaměstnávání samém poskytuje zvýšená pomoc a péče. [JOUZA, 2005, s. 158] Zákon o zaměstnanosti tedy stanoví tři podmínky, které musejí být splněny k tomu, aby byla fyzická osoba uznána za zdravotně znevýhodněnou a mohla tak požívat postavení osoby se zdravotním postižením pro účely pracovněprávních předpisů: o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, o podstatné omezení schopnosti osoby být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat, o zachovanou schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost. Pro uznání osoby za zdravotně znevýhodněnou a získání tím postavení osoby se zdravotním postižením pro účely pracovněprávních předpisů musí být všechna tři kritéria splněna kumulativně. Definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro 10

11 oblast zaměstnanosti v sobě zahrnuje již i samotné důsledky dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kvalifikující míru jeho "nepříznivosti".[langer, 2007, s. 42] Důsledkem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu musí být podstatné omezení schopnosti fyzické osoby být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat. [KOMENDOVÁ, 2008, online]. Za osobu zdravotně znevýhodněnou můžeme považovat také osobu, která v důsledku svého zdravotního stavu není schopna vykonávat péči o sebe sama nebo se postarat o domácnost. Toto pojetí uplatňuje zákon o sociálních službách při vymezení osob, které jsou závislé na pomoci někoho jiného. 2.2 Vymezení některých pojmů Pro začlenění problematiky sociálně znevýhodněných osob považuji za důležité objasnit některé pojmy. Jak již bylo řečeno, osobami se zdravotním znevýhodněním se zabývá několik disciplín. Jednou z nich je sociální politika. Sociální politika Obecně lze říci, že je sociální politika specifickou sociální činností, konkrétním jednáním různých subjektů, jejichž jednání ovlivňuje sociální realitu. Sociální politika je různými autory i v průběhu historie různě interpretována. Lze ji charakterizovat z několika úhlů pohledu. Často se pak hovoří o oborech sociální politiky. Zpravidla sociální politika zahrnuje politiku sociálního zabezpečení včetně sociálních služeb, politiku rodinnou, bytovou, zdravotní, politiku zaměstnanosti a vzdělávací politiku. [Srov. KREBS, 2010, s. 22] Z pohledu pracovněprávních vztahů formuje sociální politika vztah mezi jedincem a podnikem. Každý zaměstnanec je na aktivitách sociální politiky nějakým způsobem účasten a posuzuje jejich význam pro ekonomické i sociální postavení sebe i své rodiny... Sociální politika má tedy velmi široké spektrum dopadů a může plnit ve prospěch jednotlivce i podniku celou řadu funkcí. [DOKTOROVÁ 1996, s. 5] 11

12 Objekt a subjekt sociální politiky Krebs a kol. [2002, s. 22] pod objekty rozumí obyvatele dané země a také určité skupiny lidí a jednotlivce. Opět jsou to ti, kterým jsou opatření sociální politiky určena, na něž jsou orientována. Některá opatření sociální politiky jsou zaměřena na všechny obyvatele, další pouze na některé obyvatele, jejich skupiny, či jednotlivce. Subjekty jsou státní a nestátní, subjekty tržní a netržní. Všechny ale realizují sociální politiku podle svého určení. Patří sem stát a jeho orgány, zaměstnavatelé, zaměstnanecké svazy, obce a jejich orgány atd. Sociální událost Sociální událost je podle Matouška událost, která je v rámci státní sociální politiky a příslušné legislativy považována za riziko, jež jednotlivec (nebo rodina) nemusí být schopen zvládnout vlastními silami. Sociální událost zakládá nárok na sociální ochranu. Některé sociální události jsou předvídatelné, standardní (např. narození dítěte, stáří), jiné jsou nepředvídatelné a nestandardní (úraz, nezaměstnanost, narození postiženého dítěte). [MATOUŠEK, 2008, s. 205] Událost, s níž zákon o nemocenském pojištění spojuje vznik nároku na dávku, vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény, vznik potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, nástup na peněžitou pomoc v mateřství a převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo. Sociální péče Sociální péče je nástrojem sociální ochrany, který vytváří stát pro případ nečekané sociální události. Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. [MPSV, 2010, s. 4] Pojem sociální péče z obsahového hlediska odpovídá spíše pojmu sociální pomoci. Sociální pomoc Jedná se o pomoc poskytovanou sociálním subjektem občanům ve stavu nouze k uspokojení jejich potřeb v nezbytné a přiměřeném rozsahu. Soustřeďuje se zejména 12

13 na dlouhodobě nezaměstnané občany, staré občany, zdravotně postižené občany, standardní a rozvrácené rodiny a sociálně dezintegrované občany. Sociální zabezpečení Nejrozšířenější pojetí sociálního zabezpečení jej chápe jako souhrnné označení pro všechny sociální instituce, které poskytují občanům radu (poradenství), ochranu (prevenci), materiální (věcná) a peněžitá plnění (dávky), služby a azyl (ústavní péči) k uspokojení jejich sociálních potřeb. [KREBS, 2010, s. 177] Podle Matouška je sociální zabezpečení mezinárodním právem definovaný soubor institucí a institutů, který poskytuje ochranu a pomoc lidem v případech ohrožení zdraví, nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození invalidity, pracovního úrazu, stáří, těhotenství a mateřství, rodičovství a úmrtí živitele. [MATOUŠEK, 2008, s. 206] Sociální zabezpečení zahrnuje pojistné na nemocenské pojištění a důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Sociální služba Pojem sociální služby je používán ve dvou úrovních. V první úrovni jako forma sociální pomoci poskytované konáním státní, obecní nebo nestátní instituce ve prospěch jiné osoby, ve druhé úrovni jako sociální práce ve prospěch lidí v sociální nouzi [TOMEŠ, 2001]. Základní symptomy, jimiž se sociální služby odlišují od klasických služeb komerční sféry jsou: o způsob financování, o závislost na politických rozhodnutích, o vazba na legislativu, o provázanost se sítěmi existujícími v místní komunitě, o intimní povaha služeb, o významná role rodiny či jiných neformálních společenství, o etická a hodnotová dimenze. [MOLEK, 2009, s. 10] Příspěvek na péči Příspěvek na péči je pravidelná opakující se dávka poskytovaná podle zákona o sociálních službách, která je určena na úhradu za potřebnou pomoc poskytovanou registrovanými poskytovateli sociálních služeb nebo osobami blízkými či jinými. Je 13

14 vyplácen peněžní formou oprávněné osobě (přímo postiženému nebo seniorovi, NE poskytovateli sociálních služeb) za podmínky, že bude nutné na požádání doložit správnost čerpání, pokud nebude k placení použita tzv. Karta sociálních systémů. [MPSV, 2011, online] 2.3 Vývoj sociálního zabezpečení Jednou z forem sociálního zabezpečení je pojištění zaměstnanců, které má v České republice dlouholetou tradici. Následující řádky představují stručnou rekapitulaci jeho vývoje. Informace vycházejí z brožurky vydané Českou správou sociálního zabezpečení v roce Druhá polovina 18. století V tomto období nebylo pojištění práceschopného obyvatelstva povinné. Změny nastaly teprve v době, kdy došlo k rozvoji průmyslu a společnost dosáhla určitého stupně rozvoje. V roce 1771 a 1781 byly vydány dva předpisy tzv. penzijní normály, které zakládaly nárok na penze pro vdovy a sirotky po zaměstnancích, kteří věrně sloužili a druhý pro zaměstnance, kteří se alespoň po deseti letech uspokojivé služby stali neschopnými práce. Konec 19. století Významným podnětem pro rozvoj sociálního zabezpečení v Rakousku-Uhersku koncem 19. století byl vývoj nemocenského pojištění v Německu. Tehdejší vláda v čele s kancléřem Bismarckem přistoupila jako první k uskutečnění obecného a povinného dělnického úrazového pojištění a nemocenského pojištění. Zákon byl přijat říšským sněmem v roce Na základě německého zákona o pojištění předložila vláda hraběte Taafeho v Rakousku-Uhersku říšské radě návrh zákon, v roce 1883 návrh zákona o úrazovém pojištění dělnickém a v roce 1885 návrh zákona o nemocenském pojištění. Problémem bylo, že se zákony projednávaly v parlamentu několik let, protože jejich obsah byl často měněn. Zákon o nemocenském pojištění č. 33 nabyl účinnosti až 1. srpna Velká část zákona byla věnována organizačním otázkám nemocenských pokladen a samotná dávková část byla stěsnána do několika málo paragrafů. 14

15 Počátek 20. století Znehodnocení měny vyvolala nutnost novely, která měla přizpůsobit výši nemocenské alespoň růstu cen a mezd (cís. nař. č. 6/1917 říšského zákona). Návrh nového zákona byl předložen až v říjnu 1920, kdy se dokončila unifikace sociálně politických norem Rakouska-Uherska a byla uzákoněna platnost na celém území Československé republiky. V roce 1921 bylo ustavena odborná komise, která měla opět posoudit celou problematiku pojištění. Diskuse trvala až do května Společně byl předložen návrh nového zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Zákon byl na svou dobu pokrokový. Byl členěn do pěti částí, skládal se z 228 a paragrafů. Spočíval na zásadách, že invalidní a starobní pojištění tvořilo jednotný rizikový a finanční celek, který byl pouze organizačně propojen s jinak samostatným pojištěným nemocenským. Z invalidního a starobního pojištění se poskytovaly důchody jako opětovné dávky, dávky jednorázové. Základními dávkami byl invalidní důchod, pro pozůstalé byl zaveden důchod vdovský a sirotčí. Nárok na důchod náležel pojištěnci po dovršení 65. roku věku Z dávek jednorázových se poskytovalo odbytné, které za určitých podmínek náleželo pozůstalým po pojištěnci nebo důchodci. Výše důchodu v dělnickém pojištění činila po tříletém pojištění korun ročně, tj. necelých 95 korun měsíčně, po letech se pohyboval od do korun ročně, tj. od 150 do 200 korun měsíčně. Nejvyšší starobní a invalidní důchod činil korun ročně, tj. 450 korun měsíčně. Na tento důchod dosáhl málokdo. Období od roku 1930 do roku 1948 V letech 1930 až 1934 se nemocenské pojišťovny dostaly do tíživé finanční situace, která vznikla v důsledku dopadů světové hospodářské krize. Proto byly nuceny přistoupit k restriktivním opatřením zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. V době okupace bylo nutné přistoupit k dalším opatřením. Upravovaly se hlavně mzdové třídy s cílem vyrovnat se v dávkách s růstem cen a mezd. Po válce byly mzdové třídy opět upraveny a rozšířeny. Úprava byla jednotná pro všechna odvětví. V letech 1945 až 1948 byla připravována nová koncepce národního pojištění. Výsledkem byl nově schválený zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, který zrušil všechny předcházející zákony z této oblasti. V 15

16 roce 1951 bylo nemocenské pojištění svěřeno do přímé správy ROH pod č. 102/1951. Pod přímou správou ROH zůstalo toto pojištění až do konce roku a 60. léta 20. století V roce 1956 byla přebudována celá soustava nemocenského pojištění zákonem č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců účinným od 1. ledna Zákon změnil zejména stanovení výše denního nemocenského, které odstupňoval podle získané doby zaměstnání od 60 do 90 %, přičemž za první tři dny pracovní neschopnosti denní výše nemocenského činila 50 až 70 %. Složitým vývojem také prošla organizační struktura orgánů nemocenského pojištěn, vznikly okresní a krajské správy nemocenského pojištění, České správy nemocenského pojištění a ústřední správy nemocenského pojištění (důvodem byla federace). Vrcholným orgánem nemocenského pojištění byla po celé období Ústřední rada odborů. V následujících letech proběhly další organizační změny. 90. léta 20. století Nové společenské a ekonomické podmínky po listopadu 1989 si vyžádaly změny v oblasti sociálního zabezpečení. Právní rámec představoval zákon ČNR č. 210/1990 Sb., o změnách v působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení a o změně zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Opět došlo k dalším organizačním změnám v orgánech a úřadech. Vznikla mj. Česká správa sociálního zabezpečení, její okresní správy. Česká správa sociálního zabezpečení je největší finančně správní institucí státní správy České republiky. Současnost Přínos České správy sociálního zabezpečení do státního rozpočtu tvoří více než 1/3 všech příjmů. Jde o peníze, které pravidelně vybírá na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvky na státní politiku zaměstnanosti. Kromě důchodů a nemocenského pojištění má Česká správa sociálního zabezpečení na starosti i lékařskou posudkovou službu. Plní také úkoly vyplývající z mezinárodních smluv. 16

17 2.4 Legislativní postavení osob zdravotně postižených Zdravotně postižení občané tvoří v každé společnosti skupinu osob, která se s ohledem na různé stupně zdravotního postižení nemůže plnohodnotně zařadit do života společnosti a také do pracovního procesu. Každá kulturní společnost přistupuje k takto postiženým občanům podle svých zákonů, přičemž vychází z legislativních úprav Organizace spojených národů, Mezinárodní organizace práce, Listiny základních práv a svobod, dokumentů Evropského společenství atd. Ve stručnosti připomínáme vybrané dokumenty, které vyjadřují právní úpravu vztahů k občanům, kterým jejich zdravotní postižení neumožňuje plně se zařadit do společenského života. Mezi jedny z prvních dokumentů patří Evropská sociální charta, která vstoupila v platnost 26. února Ve vztahu k osobám tělesně nebo duševně postižených se v ní mj. konstatuje: Přijmout vhodná opatření k umístění zdravotně postižených osob do zaměstnání, zejména pomocí specializovaných zprostředkovatelen práce, zařízení pro chráněná zaměstnání a vhodnými způsoby stimulace zaměstnavatelů k přijetí zdravotně postižených osob do zaměstnání. V roce 1983 byla schválena Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů. K této úmluvě se připojila Česká republika. Úmluva byla publikována pod č. 72/1985 Sb., vychází z ní právní úprava České republiky. [STEINICHOVÁ, 2001, s. 7] Postavení osob zdravotně postižených zmiňuje také Listina základních práv a svobod. V článku 26 je uvedeno, že: Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. Nutné je také připomenout, že Listina základních práv a osob je součástí ústavního pořádku České republiky. Ústava potvrzuje nedotknutelnost a univerzální charakter přirozených lidských práv, stát lidská práva pouze uznává, [VYSOKAJOVÁ, 2000, s. 75] Z hlediska legislativy je nutné připomenout 67 zákona o zaměstnanosti, který zdůrazňuje, že fyzickým osobám se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. V odst. 2 téhož paragrafu se konstatuje, že osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními, a to a) ve III. stupni, b) v I. nebo II. stupni. Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením podle odstavce 2, dokládá fyzická osoba posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení. Za osoby se 17

18 zdravotním postižením podle odstavce 2 písm. b) se považují i fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení. 2.5 Formy pomoci zdravotně znevýhodněným osobám V následující kapitole se budu zabývat jednotlivými formami pomoci osobám se zdravotním znevýhodněním. Obecně ji můžeme rozdělit například na pomoc peněžitou, sociální služby a pomoc v oblasti zaměstnanosti Peněžitá forma pomoci Jednou z podob pomoci jsou finanční prostředky. Do roku 2011 mohl občan požádat o jednorázovou dávku či o dávku opakovanou dle vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Žádosti byly přijímány a zpracovávány na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností (dále jen ORP). Jednorázovými peněžitými dávkami byly: Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek zdravotně postiženým občanům mohly obce s rozšířenou působností poskytnout příspěvek na pomůcku, která jim umožní sebeobsluhu, samostatný pohyb. Příspěvky na úpravu bytu příspěvek byl určen pro osobu s omezením hybnosti nebo orientace. Tento příspěvek bylo možné využít na stavební úpravy bytu. Příspěvky na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla přípěvek byl určen občanům s těžkými vadami nosného a pohybového ústrojí. O příspěvek mohly také žádat rodiče nezaopatřených dětí s těžkou vadou nosného či pohybového aparátu, úplně nebo prakticky nevidomým, mentálně postižených s průkazem ZTP/P. Maximální výše příspěvku na zakoupení vozidla činila ,- Kč. Nezkoumaly se majetkové poměry. Na celkovou opravu staršího vozidla bylo možné poskytnout příspěvek ve výši 60000,- Kč. Příspěvek na provoz motorového vozidla o tento příspěvek mohli žádat občané, kteří byli držiteli průkazu mimořádných výhod II. nebo III. stupně, byli vlastníky 18

19 nebo provozovateli motorového vozidla. 1 Příspěvek byl poskytován na jeden kalendářní rok. Příspěvek na individuální dopravu o příspěvek mohli žádat občanů s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, občané úplně nebo prakticky nevidomí, rodič nezaopatřeného dítěte, které se léčilo se zhoubným nádorem nebo hemoblastosou. Žadatel nesměl být vlastníkem nebo provozovatelem vozidla. Příspěvek byl poskytován na jeden kalendářní rok ve výši 6500,- Kč. Opakovanými dávkami byly: Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže byl poskytován občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí a občanům úplně nebo prakticky nevidomým, kteří užívali bezbariérový byt, ve výši 400,- Kč měsíčně. Za užívání garáže až do výše 200,- Kč měsíčně. Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům vlastníku vodícího psa mohl pověřený obecní úřad poskytnout příspěvek na krmivo pro psa, ve výši 800,- Kč měsíčně. Dávky státní sociální podpory jsou zaměřeny především na podporu rodiny. Prodloužený rodičovský příspěvek pro rodiny se zdravotně postiženým dítětem bylo možné čerpat do roku Nárok na tuto pomoc měli rodiče, kteří pečovali o dítě, které bylo pro účely dávek státní sociální podpory posouzeno jako dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené. Zákon č. 366/2011 Sb. přinesl změny i do zákona o státní sociální podpoře. Od již není současné pobírání rodičovského příspěvku a příspěvku na péči možné. Děti se zdravotním postižením jsou zajištěny jednotným způsobem, tj. tak, aby po dovršení 1 roku věku byly zabezpečeny vždy buď rodičovským příspěvkem, nebo příspěvkem na péči. Zdravotně postiženým dětem starším 3 roků věku, na které byl vyplácen rodičovský příspěvek, jehož výplata se zrušila, bude poskytován pouze příspěvek na péči ve stupni I (lehká závislost), tj. 3000,- Kč, jde-li o děti dlouhodobě zdravotně 1 Využívat ho mohli také osoby, které používali vozidlo pro pravidelnou přepravu osoby blízkých s průkazem ZTP nebo ZTP/P. Nárok splňovali také rodiče nezaopatřeného dítěte, které se léčilo se zhoubným nádorem nebo hemoblastosou. 19

20 postižené nebo ve stupni II (středně těžká závislost), tj. 6000,- Kč, jde-li o děti dlouhodobě těžce zdravotně postižené. Zdravotně postiženým dětem k starším 1 roku věku a mladším 3 roků na dávkách běžících k náleží rodičovský příspěvek i nadále ve výši 7600,- Kč, nejdéle však do 3 let věku dítěte. Dítěti však nesmí náležet příspěvek na péči. Pokud má dítě nárok na příspěvek na péči, musí rodič nejpozději do písemně provést volbu pouze jedné dávky. Nárok na příspěvek na péči nebo rodičovský příspěvek by však trval pouze po dobu, než je na základě nového posouzení zdravotního stavu vydáno rozhodnutí o příspěvku na péči, nejdéle však do Sociální příplatek je k zrušen. Dávkou, která pomáhá lidem zvládnout nepříznivou sociální situaci je příspěvek na péči, o kterém budu podrobněji hovořit ve 2. kapitole Sociální služby Zákon o sociálních službách vysvětluje sociální služby jako činnost nebo soubor činností, které zajišťují pomoc a podporu osobám, které tuto pomoc potřebují. Tyto činnosti pomáhají osobám nebo skupinám osob, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci 2, v jejich sociálním začlenění či zmírňují důsledky nebo předcházejí jejich sociálnímu vyloučení. Tomeš uvádí několik možností použití pojmu sociální služba. Ta může být chápána jako: o Druh sociální péče poskytované konáním (službou) státní či obecní instituce ve prospěch jiné osoby. o Činnosti (výkony) ve prospěch občanů, které jsou poskytovány soukromoprávní nebo veřejnoprávní institucí přímo nebo soukromoprávní institucí za podpory veřejnoprávní instituce. o Sociální práce (odborná činnost sociálních pracovníků) ve prospěch lidí v sociální nouzi. [Srov. TOMEŠ, 2001; ZATLOUKAL, 2008] 2 Zákon o sociálních službách chápe tento pojem šířeji, nepříznivou sociální situací rozumějme pro potřeby této práce oslabení nebo ztrátu schopnosti řešit daný problém a životní situaci především z důvodu věku či nepříznivého zdravotního stavu. 20

21 Průša definuje sociální služby jako mimořádně významnou část aktivit státu, samosprávy a nestátních subjektů, která řeší problémy jednotlivců, rodin a skupin občanů, a tím pozitivně ovlivňuje sociální klima celé společnosti. Sociální služby jsou důležité proto, že bez jejich pomoci by se část občanů nemohla podílet na všech stránkách života ve společnosti, bylo by znemožněno uplatnění jejich lidských a společenských práv a docházelo by k jejich sociálnímu vyloučení. [PRŮŠA, 1997, s.11] V České republice vstoupil v roce 2007 v platnost Zákon o sociálních službách, který vnesl do systému nová pojmenování i kategorizace. Zákon uvádí následující formy poskytování sociálních služeb: pobytové, ambulantní a terénní. Do pobytových služeb patří odlehčovací služby, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče. Mezi ambulantní služby patří průvodcovské a předčitatelské služby, odlehčovací služby, centra denních služeb a denní stacionáře. K terénním službám patří služby osobní asistence, tísňové služby, průvodcovské a předčitatelské služby a odlehčovací služby Aktivní politika zaměstnanosti Zaměstnávání osob se zdravotním postižením Lidem se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. Ti, kteří se rozhodnou nabídnout pracovní uplatnění zdravotně postiženým, budou investovat do úprav, nákupu pomůcek a strojů, jsou státem podpoření. Náklady na zřízení a provoz těchto pracovních míst jsou z části hrazeny ze státních prostředků. Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají více jak 25 zaměstnanců jsou povinni zaměstnávat zdravotně postižené občany ve výši 4 % podílu na celkovém počtu svých zaměstnanců. Pokud nesplní tuto podmínku, mohou odebírat výrobky od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50% zaměstnanců se zdravotním postižením nebo zaplatit odvod do státní pokladny, nebo zvolit kombinaci obou možností. Chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. 21