Vliv posilování dolních končetin na výkon v disciplíně 100 m prsa.

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Vliv posilování dolních končetin na výkon v disciplíně 100 m prsa. Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Daniel Jurák Vypracovala: Bc. Petra Landová Praha, září 2015

2 Prohlašuji, že jsem závěrečnou (bakalářskou/diplomovou) práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, dne Podpis diplomata

3 Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použije ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny. Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis:

4 Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat Mgr. Danielovi Jurákovi za odborné vedení, celkovou podporu a pomoc při vytváření diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala za spolupráci plaveckého klubu KSP Kladno.

5 Abstrakt Název: Vliv posilování dolních končetin na výkon v disciplíně 100 m prsa. Cíle: Cílem diplomové práce je zjistit vliv specifických i nespecifických cvičení na výkon dolních končetin v disciplíně 100 m prsa. Metody: K posouzení a ověření počátku, průběhu a konce našeho šetření jsme použili tyto metody. Antropometrické ukazatele věk, výška, váha, BMI (body mass index), délka chodidla a délka DK. Zjištění maximálního výkonu a počtu záběrů v disciplíně 100 m prsa. Úrovně výbušné síly dolních končetin provedením vertikálního skoku. A hladinu silové vytrvalosti dolních končetin s flexibilitou kyčelního a kolenního kloubu provedením hlubokých dřepů do maxima. Výsledky: Výsledky práce podávají informace o vlivu posilování dolních končetin na výkon v disciplíně 100 m prsa. Na základě výsledků byla zjištěna významnost těchto měření pomocí Wilcoxonova párového testu. U probandů došlo v závěrečném měření k výraznému zlepšení. Klíčová slova: prsařská technika, síla, dolní končetiny, specifické a nespecifické cvičení

6 Abstract Title: The influence of the strengthening of the lower extremities performance in 100 m breaststroke. Goals: The thesis aims to determine the effect of specific and non-specific exercises on the performance of the lower extremities in the 100 m breaststroke. Methods: To assess and verify the beginning, during and end of our investigation we have used these methods. Anthropometric indicators - age, height, weight, BMI (body mass index), foot length and length of lower extremities. Determining the maximal performance and number of strokes in the 100 m breaststroke. The level of explosive force of lower limbs by performing a vertical jump. And power endurance level of the lower extremities with the flexibility of the hip and knee joints by making deep squats to maximum. Results: The results of the work provide information on the impact of the strengthening of the lower extremities performance in the 100 m breaststroke. Based on the results was observed significance of these measurements using the Wilcoxon matched pairs test. For probands in the final measurements marked improvement. Key Words: breaststroke technique, strength, lower extremity, specific and nonspecific exercises

7 Obsah 1 Úvod Teoretická část Technika plaveckého způsobu prsa Prsařská technika plochá Prsařská technika vlnivá Poloha těla ve vlnivé technice prsa Záběr dolních končetin Záběr horních končetin Dýchání Celková koordinace Rozvoj silových schopností v plavání Rozvoj silových schopností prsaře Typy tréninků rozvoje síly na suchu Typy tréninků rozvoje síly ve vodě Rozvoj síly horních končetin Rozvoj síly dolních končetin Sportovní trénink prsaře Roční tréninkový plán prsaře Přípravné období Předzávodní období Závodní období Přechodné období Cíle a úkoly práce, výzkumné otázky Cíl práce

8 3.2 Úkoly práce Výzkumné otázky Metodika práce Popis výzkumného souboru Metody a měřící procedury Organizace sběru dat Výsledky a diskuze Závěr Seznam literatury Seznam obrázků, tabulek a grafů Seznam obrázků Seznam tabulek Seznam grafů Seznam příloh

9 Seznam použitých symbolů a zkratek M motýlek Z znak P prsa K kraul VZ volný způsob PZ polohový závod m metr sk. skupina VI vysoká intenzita IO interval odpočinku OR osobní rekord Poč. počet Z záběr DK dolní končetiny KSP Kladno klub 9

10 1 Úvod Závodní plavání je velice specifický sport. Plavci jsou, na rozdíl od jiných sportovců a sportovních disciplín, ovlivněni prostředím, ve kterém se jejich pohyb uskutečňuje. Voda a pohyb v ní vyžaduje zapojení celého těla při všech čtyřech plaveckých způsobech. Další zvláštností je, že plavec nemá pevnou základnu oporu na zemi, která u suchozemských sportovců umožňuje odrazy. Úspěch se tedy neprosazuje snadno. Jinými slovy, úspěšný plavec musí co nejlépe zvládnout všechny pohybové schopnosti, jako je vytrvalost, síla, rychlost, koordinace a pohyblivost. Pohybové schopnosti plavec musí rozvíjet jak ve vodě, tak i na suchu. Jen tak má možnost se v plavecké kariéře prosadit. Pro rozvoj pohybových schopností plavce je důležitá plavecká příprava a příprava na suchu, která se pro ně stává hlavně odreagováním a rozptýlením od běžné denní rutiny. Zkuste si představit plavat denně minimálně 3 h od zdi ke zdi a neustále se soustředit. Plavci v tu dobu mají k dispozici pouze své myšlenky a představy, proto můžeme říci, že plavání patří mezi velice psychicky náročné sportovní disciplíny. Plavání se rozděluje na čtyři plavecké způsoby: motýl, znak, prsa a volný způsob. Závodí se v disciplínách ve vzdálenostech 50 m, 100 m, 200 m a u volného způsobu také 400 m, 800 m a 1500 m. Pro plavce, kteří zvládají všechny čtyři plavecké způsoby, existují disciplíny 100 m, 200 m a 400 m polohový závod, plavaný v pořadí motýl, znak, prsa, kraul. Přičemž 100 m polohový závod se plave pouze na 25m bazéně. Součástí plaveckých disciplín jsou i štafetové závody. Má diplomová práce pojednává o posilování dolních končetin prsařů. Snažím se zjistit, zda u nich má řízené posilování dolních končetin, na suchu i ve vodě, vliv na výkon v disciplíně 100 m prsa. Charakter zatěžování je silově vytrvalostní. Posilování bude rozvíjeno pomocí specifických a nespecifických cvičení. U specifického posilování se zaměřím na rozvoj kondiční připravenosti a zlepšení dílčích částí techniky a u nespecifického cvičení, s obecným rozvojem síly, se zaměřením na charakteristický pohyb ve vodě. Má plavecká kariéra trvala přes 10 let. Nyní se věnuji trenérské činnosti staršího žactva a mladšího dorostu. Po spolupráci s plaveckými odborníky se věnuji problematice plaveckého způsobu prsa již několik let. Mým cílem je ve spolupráci s mými kolegy 10

11 vychovat dobré a úspěšné plavce. Toto všechno jsou důvody, které mě vedly k tomu, abych si toto téma vybrala ke zpracování. Cílem mé diplomové práce je ověřit, zda hluboké dřepy, dřepy s výskokem, protažení a plavecká cvičení ( 4x50 m Pn s kloboučkem, 4x50 m Pn na zádech, 4x50 m P ve vysoké intenzitě) mají vliv na posílení dolních končetin v disciplíně 100 m prsa. 11

12 2 Teoretická část 2.1 Technika plaveckého způsobu prsa Většina odborníků řadí plavecký způsob prsa mezi nejstarší a zároveň nejpomalejší plavecký způsob. V rekreačním plavání je nejvyhledávanějším plaveckých způsobem, převážně u starších generací. Jedná se o nejrozšířenější plavecký způsob s dlouhou historií. První zmínky o technice jsou popisovány již v první učebnici o plavání, kterou sepsal Mikuláš Wynemann roku Tento plavecký způsob byl řadu let nazýván způsobem klasickým, připomínajícím plavání žáby. Až v roce 1773 popisuje Jursík (1991) B. Franklina, který provedl experiment se zvláštními sandály. Zjistil, že záběr dolních končetin se provádí vnitřní částí chodidla a bércem. Vyvrátil tak dosavadní názor, že u dolních končetin zabírají většinou pouze chodidla. V roce 1904 se plavání zařadilo do programu OH v St. Louise prsním stylem pouze pro muže, kde se závodilo na trati dlouhé 440 yardů. Závodníci považovali záběr dolních končetin za daleko efektivnější, než záběr horních končetin. Na následujících hrách byla zařazena dvěstěmetrová trať, která se stala hlavní disciplínou až do roku Až rok 1968 dal průnik 100m disciplínám. Ženy se do programu OH zařadily až v roce 1924, poprvé na 200 m prsa. Hofer et al. (2006) uvádí, že kolem let byla pro plavce typická vysoká poloha s obličejem stále nad hladinou, kdy hlavní hnací silou se stala práce dolních končetin. Záběr dolních končetin pokračoval široko do stran a následovalo rychlé snožení. Tento pohybový cyklus se nazýval tzv. klínovou teorií. Po skončení záběru dolních končetin následoval dlouhý pohyb setrvačností. V době přípravné fáze paží byl prováděn vdech. Hlavním představitelem této techniky byl německý plavec E. Rademacher, který na 200 m prsa překonal v roce 1927 světový rekord v čase 2:48,0. E. Rademacher upoutával veřejnost svými obrátkami, při kterých paže přenášel vzduchem vpřed a až pak se dotkl obrátkové stěny. Tím se Hofer et al. (2006) domnívá, že dal popud ke vzniku plaveckého způsobu motýlek. Avšak strach z vymizení plaveckého způsobu prsa rozhodl o změně pravidel a v roce 1953 FINA oddělila plavecký způsob prsa na dva samostatné způsoby prsa a motýlek. Plavecký způsob prsa prodělal ve svém vývoji do dneška řadu změn, zmiňuje Hofer et al. (2006). Za to mohla řada trenérů a závodníků, kteří hledali nové způsoby k efektivnější technice. Mnohdy na úkor samotných pravidel, která se později musela 12

13 neustále upřesňovat. V roce 1954 polský plavec M. Petrusewicz překonal na 100 m prsa světový rekord v čase 1:09,8 tím, že plaval skoro celou disciplínu pod hladinou. Expertem na tuto techniku byl Japonec M. Furukawa, olympijský vítěz na 200 m prsa (v roce 1956) s časem 2:31,0. Po každé obrátce a startu prováděl 3 4 záběry pod hladinou. Nebezpečí, které se stalo, že plavci budou pod vodou plavat stále delší úseky, rozhodlo o změně pravidel. Od roku 1957 se směl po startu a obrátkách provádět pouze jeden pohybový cyklus. Ihned po změně pravidel vytvořil V. Svozil na disciplíně 100 m prsa nový rekord v čase 1:12,7. Tato změna pravidel byla roku 2014 poupravena, FINA rozhodla, že kdykoliv před prvním prsovým kopem po startu a obrátce plavec může využít jeden motýlový kop. Roku 1972 předvedl na OH v Mnichově japonský plavec N. Taguchi, na trati 100 m prsa, novou prsařskou techniku, kterou se pak FINA rozhodla neuznat a vítezství mu bylo odebráno. Při záběru dolních končetin plavec prováděl vlnivé pohyby směrem nahoru a dolů, přičemž si toho všimli trenéři a uznali, že tato technika je krokem vpřed v technice prsařského způsobu, a začali tento způsob zdokonalovat, uvádí Jursík (1991). Výraznou osobností byla po mnoho let československá reprezentantka I. Fleissnerová, která dosáhla svého největšího úspěchu na OH v roce 1980 na 200 m prsa, kde vybojovala 5. místo s časem 2:32,79. Hofer et al. (2006) zmiňují, že v té době u řady plavců docházelo po ukončení záběru nohou k pohybu pánve směrem k hladině, kdy ramena se pohybovala opačným způsobem, směrem dolů, a hrozila diskvalifikace. Pak bylo obtížné neponořit hlavu, tzv. v rozporu s pravidly, že plavec musí udržet hlavu nad hladinou. Proto bylo roku 1987 upraveno pravidlo, že při každém úplném cyklu jednoho záběru pažemi a jednoho kopu dolních končetin musí část hlavy plavce protnout hladinu. Tím se stala oficiálním plaveckým způsobem technika nazývána delfínová nebo vlnivá Prsařská technika plochá Plochý styl prsa je charakterizován horizontální polohou těla, ve které boky zůstávají na hladině nebo v blízkosti povrchu hladiny v průběhu celé záběrové fáze. Plavci dýchají zvedáním a ponořováním hlavy tak, aby plochá poloha trupu nebyla narušena. Dále plavci při skrčování dolních končetin produkují značné množství odporu, protože tlačí stehna dolů a dopředu proti vodě. Jak vidíme na obrázku č. 2 vlevo. Několik odborníků dokázalo, že dopředná rychlost se tímto způsobem záběru dolních končetin výrazně zpomaluje. Nohy v podstatě vytváří rovnou stěnu proti vodě, která způsobí 13

14 výrazné zpomalení rychlosti plavce. Nicméně není možné, aby plavci snížili odpor, protože brzdící účinek vykonávají při plochém stylu dolní končetiny. Jediným způsobem redukce odporu je snížení boků, kdy udržíme chodidla pod vodou, aniž bychom tlačili stehna dolů a dopředu, čímž přecházíme z plochého stylu na vlnivý (Maglischo, 2003). Obrázek č. 1 ukazuje rozdíl mezi plochou a vlnivou technikou. Zastánci plochého stylu podporují své názory tím, že nedochází ke zbytečným pohybům nahoru a dolů. Argumentují větší spotřebou energie a růstem odporu. Sledování těžiště při lokomoci vpřed ukázalo, že tento argument je neplatný. Namísto vytváření větší rezistence je odpor ve skutečnosti nižší, právě když plavci při vlnivém stylu zvedají hlavu a trup z vody (Maglischo, 2003). Obr. č. 1 - Porovnání ploché a vlnivé techniky plaveckého způsobu prsa (Maglischo, 2003) 14

15 2.1.2 Prsařská technika vlnivá Vlnivá technika je charakteristická zejména mechanikou vlnění v pase a ponořením hlavy pod hladinu, jak můžeme vidět na obrázku č. 1. Přenos paží vpřed se výrazně zrychlil a rytmus plavání se stal rozdílný. Samotné splývání se zkrátilo a je podmíněno rychlostí lokomoce plavce a délkou tratě. Při vlnivém stylu se redukuje odpor snížením boků, což plavce nenutí tlačit stehna dolů a dopředu. Tím se zmenšuje plocha stehen působící proti odporu vody. Důvodem je zužující se tvar trupu a končetin vystavený proti odporu vody, kdy trup a dolní končetiny jsou oproti plochému stylu více ve vodorovné poloze. Tělo je od hlavy až ke kolenům mírně nakloněné dolů tak, že proudy vody mohou měnit směr postupně podle toho, jak trup a nohy při lokomoci procházejí vodou. Směr průtoku vody je zobrazen šipkou pod tělem plavce na obrázku č. 2 vpravo. Hlava a ramena se dostanou výš s cílem snížit boky pro dosažení vlnivé polohy těla, což může částečně vysvětlit, proč při záběru paží mají plavci oproti plochému stylu ramena víc z vody (Maglischo, 2003). V roce 2006 plavala světová špička vlnivou technikou, lze předpokládat, že kvůli nárůstu výkonnosti a touze po lepších výkonech dojde dříve či později k dalším změnám plavecké techniky u prsou, shoduje se s tímto názorem Hofer et al. (2006). Obr. č. 2 Porovnání ploché a vlnivé techniky u záběru dolních končetin (Maglischo, 2003) 15

16 Pro srovnání, např. v disciplíně 100 m prsa, na vrcholové úrovni dosahují v dnešní době plavci plavající vlnivým způsobem prsa, časů hluboko pod jednu minutu. Minulé LOH roku 2012 v Londýně jsou toho živým důkazem. Cameron van der Burgh z Jihoafrické republiky zaplaval 100 m prsa za 0:58,46. U žen této disciplíně kraluje z MS roku 2013 v Barceloně Ruta Meilutyteová s časem 1:04,35. V současnosti nejlepší plavkyně z MS 2015 v Kazani, umístěné na stupních vítězů ve finále žen na 100 m prsa, plavaly vlnivou technikou. Na prvním místě s časem 1:05,66 Jefimovová, na druhém místě Meilutyteová s časem 1:06,36 a na posledním medailovém místě Atkinsonová s časem 1:06,42. Na základě rešerše jsme se rozhodli pro vlnivou prsařskou techniku, která je v současnosti nejvíce využívanou prsařskou technikou. Hlavním důvodem při výběru vlnivé techniky je, že v mé trenérské praxi plochou techniku nevyužívám. Proto budeme tuto techniku v dalším textu analyzovat Poloha těla ve vlnivé technice prsa Hofer et al. (2006) popisuje polohu těla plavce během pohybového cyklu jako sklon podélné osy trupu vzhledem k hladině, který se neustále mění. Tyto výkyvy těla jsou charakteristické pro typ techniky vlnivé. Při splývání v základní poloze je tělo plavce natažené, boky jsou blíže k hladině než hlava a ramena. Ve chvíli, kdy ramena a hlava jsou v nejvyšší poloze, se ukončí záběr paží a plavec je výrazně prohnutý v kříži. V okamžiku, kdy je plavec v nejvyšší poloze, provádí vdech společně s rychlým pohybem paží vpřed a následuje přechod těla zpět do proudnicové splývavé polohy. Pro někoho může plavec budit dojem, že se pohybuje po vlnách. 16

17 Obr. č. 3 Prsa kinogram plavce (Hofer et al. 2006) 17

18 Poloha těla se v důsledku jeho vlnění během záběrového cyklu pravidelně mění. V průběhu jednotlivých fází záběrového cyklu se tělo plavce přibližuje k optimální splývavé poloze, která má za následek snižování odporu prostředí (Ružbarský, Turek, 2006). Plavec leží takřka ve vodorovné poloze na prsou (mírně šikmo). Hlava a ramena jsou výše než boky a chodidla. Poloha těla se při pohybu dolních a horních končetin neustále mění. Sklon podélné osy těla s hladinou vody se mění od 4 do 10 (obr. č. 3). Z hlediska biomechaniky se plavec snaží ideální polohou těla, účinnou funkcí paží i nohou vytvořit co možná nejmenší odpor vody (Macejková, Benčuriková, 2014). Plavec zabírá určitým úsekem rukou a kope určitým úsekem nohou. Podle Laughlina (2006) plavec zvýší svou účinnost techniky tehdy, když zůstane co nejdéle natažen v hydrodynamické poloze těsně pod hladinou. Pod hladinou vody je odpor mnohem menší. Nejméně energie vydá a největší rychlost plavec získá, když pod hladinou zůstane v protažené poloze. Doporučuje se při nádechu a záběru držet u hladiny nebo těsně nad ní, Langhlin (2006). Se stejným názorem se shodují i jiní autoři, např. poloha těla plavce při plaveckém způsobu prsa, dle Čechovské, Milera (2001) se v průběhu plavání rovněž neustále mění. Při splývání se plavec snaží využít získanou rychlost. Snažíme se dosáhnout maximálního vytažení těla po hladině. Boky by se měly dostat mírně výš než ramena a hlava. Naopak, při ukončení záběru horních končetin jsou ramena s hlavou v nejvyšší poloze. Plavec se dostává nad hladinu a je prohnutý v kříži. V tomto okamžiku se plavec nadechuje a následuje prudké trčení vpřed společně se zanořením hlavy a fází splývání. Průkopník plavecké techniky Counsilman (1974) charakterizoval polohu těla tak, že má mít tělo proudnicovou vodorovnou polohu, která musí pažím i nohám umožňovat jejich funkci, tzn. vytvářet jejich hnací sílu. Na fotografií, pořízených roku 1974 pod hladinou, Counsilman poukazoval na to, že začátečníci a špatní prsaři plavou s tělem v ostrém úhlu, čímž vyvolávají vyšší vířivý i čelní odpor. 18

19 2.1.4 Záběr dolních končetin Hofer et al. (2006) rozdělují celý cyklus dolních končetin do fáze: splývání, skrčování a záběrové. V počáteční poloze, kterou nazývá splývání, jsou nohy natažené, špičky vytočené mírně dovnitř a nárty směřují dolů. Následně se nohy ohýbají v kolenou a nastává fáze skrčování. Paty se pohybují v blízkosti hladiny a kolena jsou od sebe vzdálena přibližně na šířku boků. Když se dostanou dolní končetiny do úplného skrčení, paty jsou přitaženy k hýždím. A nastává okamžik pro činnost fajfky, která je charakteristická dorzální flexí v hlezenním kloubu se špičkami vně (obr. č. 4). Tato činnost je nejdůležitější pro správnou účinnost záběru dolních končetin. Pak následuje záběr nohou, který energetickým natažením obloukem vně, nazad a dolů provede pohyb, shoduje se Maglischo (2003). Hlavní záběrové plochy plavce u dolních končetin jsou vnitřní strany bérců, vnitřní strana a plocha chodidel. Na záběrovém cyklu dolních končetin se podílí extenzory kyčelního kloubu, svaly hýžďové, sval dvojhlavý stehenní, pološlašitý, poloblanitý, velký přitahovač, dorzální flexor nohy a čtyřhlavý sval stehenní. Pohyb dolních končetin je současný. Plavecký způsob je zejména charakterizován činností dolních končetin, které vytváří přibližně stejnou hnací sílu jako záběr paží. Záběr dolních končetin se skládá ze tří fází: fáze přitahovací, záběrová fáze a fáze splývání. Záběrová fáze je druhá část prsařského kopu, kdy dolní končetiny plavci směřují dolu a k sobě. Aktivní kop začíná v momentě, kdy jsou chodidla nejvíce od sebe a pokračuje až do natažení, shodují se (Ružbarský, Turek, 2006). 19

20 Obr. č. 4 Dráha nohy v průběhu pohybového cyklu, 1 2 fáze skrčování, 2-3 záběrová fáze, 3 4 splývání (Hofer et al., 2006) Čechovská a Miler (2001) definují pohyb dolních končetin jako současný a symetrický. Činnost dolních končetin u způsobu prsa patří mezi nejnáročnější plaveckou dovednost. V této knize jsou fáze naopak rozděleny na přípravnou (skrčování), záběrovou a splývání. Při přípravné fázi plavec ohýbá nohy v kolenou se snahou dostat chodidla k hladině, v šíři boků. U vrcholových prsařů se dokonce paty blíží k hýždím. Když dojde na fázi záběrovou, dochází k vytočení špiček a to způsobí pohyb chodidel do stran. Na tom záleží celá efektivita záběru dolních končetin. Celý záběr směřuje postupně do stran, vzad, dolů a na konci záběrové fáze plavec snoží s nataženými nárty. Poslední fází je splývání, které je přímo úměrné délce tratě a intenzitě plavání. Counsilman (1974) jako první zdůrazňoval při záběru dolních končetin práci kotníků (hlezenního kloubu). Prsaři se vyznačují velkou pohyblivostí v hlezenním kloubu, zejména pro dorsální flexi neboli vztyčování chodidla, kdy plavec přitahuje špičky nohou směrem k bércům. Dostatečná dorsální pohyblivost v kotníku, podle Colwina (2002), umožňuje chodidlu, aby se při začátku kopu plavec opřel o vodu a tlačil vzad. Když se pokrčí nohy, chodidla se přibližují a kotníky se uvolňují. Teprve na konci 20

21 záběru dojde k plantární flexi (propnuté špičky) tak, aby chodidlo mohlo ležet u hladiny v proudnicové poloze Záběr horních končetin Hofer et al. (2006) popisují činnost horních končetin jako současnou a symetrickou. Díky vlnivé prsařské technice můžeme více využívat síly paží. U některých plavců je práce paží brána za dominantní činnost. Paže se výrazně podílí na celkové propulzi plavce. Činnost paží nám určuje frekvenci pohybů, která se však liší délkou tratě i stylem plavce. U kratších tratí, např.: 100 m nebo 50 m prsa, jsou hodnoty trvání jednoho pohybového cyklu nižší. Fáze se dle Hofera et al. (2006) rozdělují na počáteční fázi splývání, dále přípravnou, záběrovou a závěrečnou fázi natahování (přenos), jak můžeme vidět na obrázku č. 5. Během splývání by mělo být tělo plavce natažené a hřbety rukou obráceny nahoru v jedné linii s osou předloktí. Ruce jsou v těsné blízkosti, že se někdy dotýkají. Při fázi přípravné, která následuje, se paže pohybují směrem do stran, pohyb se provádí v hloubce přibližně 20cm pod hladinou. Na fázi přípravnou navazuje fáze nejdůležitější, záběrová. Zde je pohyb charakteristický postupnou flexí v loketním kloubu a ruce zabírají šikmo dolů. Záběrové plochy u paží tvoří dlaně a vnitřní strana předloktí. Lokty se pohybují v blízkosti hladiny, ale nikdy nepřekročí hladinu vody, to by znamenalo okamžitou diskvalifikaci. Když se ruce během pohybu dostanou do úrovně loktů, prsař přitahuje ohnuté paže pod hrudník, lokty se přibližují k sobě a dochází k vytažení paží vpřed. Tato činnost se nazývá fází natahování a je charakteristická prudkým pohybem paží vpřed (vytrčením) a zanořením hlavy pod hladinu. Nejvíce se zapojují svaly: velký prsní, široký zádový, ohybače předloktí, sval čtyřhranný a oblý. Horní končetiny hrají hlavní roli v hnací síle u plaveckého způsobu prsa i podle (Berger, Hollander and De Groot, 1999). Jednou z nejdůležitějších součástí hnací síly u plavce je tvar ruky (Takagi and Wilson, 1999). Trajektorie a úhel náběhu ruky stanoví úroveň propulze (Sanders, 1999). Nicméně jiný autor tvrdí, že síla lokomoce není způsobena tlakem na dlani, ale tlakovým rozdílem mezi povrchem dlaně a hřbetem ruky (Toussaint, Van den Berg, Beek, 2002). Souměrnost pohybu obou horních končetin v plaveckém způsobu prsa znamená provádět stejné pohyby současně, kdy nesmí docházet k fázovému posunu paží ( Jaszczak, 2006). 21

22 Obr. č. 5 Dráha ruky v průběhu pohybového cyklu, 1 2 splývání a fáze přípravná, 2 3 fáze záběrová a 3 4 fáze natahování (Hofer et al., 2006) Dýchání V momentě, kdy nadloktí dosáhne pozice kolmo k hladině je fáze záběru ukončena a plavec se nadechuje. Výdech se provádí v době, kdy plavec ponoří obličej do vody a končí těsně předtím, než se hlava dostane nad vodu při přitahování paží pod trup, tzn. na konci záběrové fáze. Pravidla určují, že lokty se po dobu plavání nesmí dostat nad hladinu (Hofer et al., 2006). Prsař se nadechuje při každém záběru paží. Nádech následuje po ukončení práce paží, kdy nádech by měl být kratší než výdech. Výdech je charakterizován jako dlouhý, intenzivní a hluboký. Prsař vydechuje při vystrčení paží vpřed, kdy hlava zůstává ve vodě (Macejková, Benčuriková 2014). Definici nádechu u prsaře potvrzuje i Hofer et al. (2006). Při ukončení záběru paží se plavec nadechuje. Pak následuje fáze natahování, při které plavec může 22

23 vydechovat. Při delších disciplínách (200m) je záběr delší a plavec může déle splývat než u kratších, frekventovanějších tratí (50 m, 100 m) Celková koordinace Hofer et al. (2006) tvrdí, že samotná souhra u plavců je ovlivněna délkou tratě a kondicí plavce. Plavec by se měl snažit, aby délka dráhy skluzu prodloužila efekt záběru dolních končetin a tím se neovlivnila rychlost plavce. Plavec by měl v momentě natažení paží dokončovat záběr nohou a dostávat se do fáze splývání. Důležité je mírné sklopení hlavy, které efekt prodlouží. Celý pohybový cyklus však zahajují paže. Když začínáme skrčování dolních končetin, měly by paže končit přípravnou fázi. Maglischo (2003) vysvětlil, že plavci zrychlili pohyb paží vpřed oproti nohám, ale kop zůstává stále dominantní hnací silou u prsou. Pohyb nohou začíná ve fázi zdvihu, kdy je rychlost plavce vpřed nejnižší. Při skrčení nohou začíná dynamický a energický odraz, společně s pohybem trupu a paží vpřed. Leblanc et al. (2009) pozorovali, že u plavců v disciplíně 100 m prsa dosahuje pohybový cyklus paží v průměru vyšší rychlosti než nohy při závodním tempu. Mezi vrcholovými sportovci jsou velké individuální rozdíly v provedení záběru. Hofer et al. (2006) a Leblanc et al. (2009), řadí disciplínu 100 m prsa mezi sprinty. Není prostor pro rozložení sil, jako v disciplíně 200 m prsa. Od hvizdu startéra až po dohmat v cíli se jedná o sprint. Ve sprintech se překrývá konec záběru dolních končetin se začátkem záběru paží. Rychlost plavání se posléze stává rovnoměrnější. Samotná fáze splývání je na 100 m trati velmi krátká. Pouze na 50 m prsa je ještě kratší a pouhým okem nepostřehnutelná. Naopak na trati 200 m prsa je splývání charakteristickým prvkem této disciplíny. V disciplíně 100 m prsa je frekvence pohybových cyklů vyšší. Ženy mají frekvenci daleko nižší než muži. Díky zkracování doby trvání pohybového cyklu a kvalitnějším záběrem dolních končetin je možné posunout světové prsařské rekordy vpřed. 2.2 Rozvoj silových schopností v plavání Většina kondičních trenérů, kteří se zabývají přípravou plavců, tvrdí, že rozvoj silových schopností je nezbytnou součástí plavecké přípravy a důležitým předpokladem pro vítězství. Silový trénink zlepšuje celkový plavecký výkon (Girold et al., 2006). (Toussaint, 2007), se zabýval vlivem svalové síly na vzdálenost plavané tratě. Další autoři 23

24 tvrdí, že se zmenšující se vzdáleností hraje významnější roli síla v porovnání s technikou (Stager and Coyle, 2005; Morouco et al., 2011). Plavec, který začíná se silovým tréninkem, musí prioritně odstranit svalové dysbalance, následně posílit stabilizační systém, začlenit silovou vytrvalost, práci s různými odpory a budovat explozivní (výbušnou) sílu (Sale, 2003). Rozvoj silových schopností v plavání by měl probíhat jak ve vodě, tak i na suchu. Oba tyto tréninky se doplňují a zpestřují tréninkovou jednotku. Podle specifičnosti můžeme rozdělit rozvoj silových schopností na trénink síly vodě a na suchu. Při rozvoji silových schopností ve vodě se zaměřujeme na rozvoj specifické síly horních a dolních končetin, ale i síly trupu a celkové koordinace. U cvičení prováděných na suchu se zaměřujeme především na rozvoj obecné síly. Silový trénink umožňuje, dle Mcleoda (2014), plavcům zlepšit výkonnost a snižovat riziko zranění. Plavec je celkově silnější, vytrvalejší, výkonnější, má stabilnější klouby a dostatečně mineralizované kosti. Odborníci se domnívají, že je možné získat všeobecnou sílu ještě v prepubertálním věku, jestliže počet, intenzita a trvání tréninkových hodin jsou dostačující. Podle doporučení by měl plavec v suché přípravě, pro posílení, cvičit 2 3 série po opakování, dvakrát až třikrát v týdnu. S nárůstem věku se mohou počty a série zvyšovat. Dají se využívat různé druhy posilovacího tréninku, např. kruhový trénink (Helgerud et al., 2007). Plavci cvičí na jednotlivých stanovištích, která jsou uspořádaná v kruhu, a střídají se. Cviky by měly být seřazené tak, aby dvě stanoviště neposilovala tutéž část těla, ale měla by se střídat. Déle se plavcům doporučují cyklické formy posilovacího tréninku (běh, jízda na kole), cvičení s činkami nebo medicinbaly. Podrobnějším popisem rozvoje silových schopností v různých typech tréninku se budeme zabývat v kapitolách níže. Možnosti silového tréninku, s ohledem na věk, můžeme rozčlenit, podle Mcleoda (2014). Děti, kterým je méně než 7 let učíme základní cviky s lehkou zátěží nebo bez zátěže. V dětech se pěstují tréninkové návyky (např. hygiena, dochvilnost, životospráva, socializace atd). Začínáme s plaveckou technikou, lehkými koordinačními cviky, dále zařazujeme cvičení ve dvojicích, cvičení s mírným odporem a udržujeme malý objem svalové hmoty. Ve věku 8 10 let postupně zvyšujeme počet cviků. U mladých plavců začínáme postupně nabírat zátěž. Narůstá objem svalů a trenér pečlivě sleduje toleranci zátěže při cvičení. Mezi rokem plavci zdokonalují techniku ve čtyřech plaveckých způsobech a pokračují ve zvyšování zátěže při každém cvičení. Posilují převážně vlastní vahou těla. Při každém posilování dbáme na správnou techniku 24

25 provedení cviku. Můžeme zavést složitější cviky bez odporu nebo s malým odporem, tím se nám automaticky zvyšuje i svalový objem. Ve věku let pokračujeme s posilovacím programem, klademe důraz na techniku a zvyšujeme objem svalové hmoty. Objevuje se mírná specializace na jeden plavecký způsob. Využíváme zvláštní plavecké pomůcky, např.: odporové desky, ploutve, šnorchl a různé druhy destiček, vysvětlené v kapitole Rozvoj síly horních končetin. Ve věku 16ti let již aplikujeme vyšší počet opakování cviků s větším zatížením. Mcleod (2010) potvrzuje, že v každém posilovacím programu je důležitá posloupnost, která nesmí porušit správnou techniku prováděného cviku jak na suchu, tak ve vodě. Posílení pramení z adaptace nervosvalových faktorů, např. rychlosti aktivace svalu, zapojení různých svalů nebo koordinace, nejen z příbytku svalové hmoty. U starších plavců se posiluje se zaměřením na cíl (statická nebo dynamická síla). Spojitost s posilováním mají však i somatotypy, pohlaví, věk a trénovanost. Počet opakování se rozumí cvičení bez přerušení s nemaximálními odpory. S velikostí odporu klesá rychlost prováděného cviku (Mason, Formosa, 2011). Odpočinek je spíše pasivní a většinou v rozmezí 2 min. Placheta, (2001); Janura, (2003); Měkota, (2005); Girold et al., (2007); Helgerud et al., (2007) a Perič s Dovalilem, (2010), se zabývají rozvojem síly a mezi hlavní metody rozvoje síly, řadí: Metoda maximálních úsilí překonávání co možná největších odporů, důležité je správné technické provedení cviků, pomalá rychlost. Metoda opakovaných úsilí cvičení s vysokým, ale ne maximálním odporem, rychlost pohybu nemusí být maximální, již pro silově připravené plavce. Metoda vytrvalostní zlepšuje maximální spotřebu kyslíku jako odezvu ke zvýšení srdečního objemu pro zlepšení oxidační schopnosti periferních svalů, jedná se o metodu vysokých počtů opakování do maxima, spíše pomalá rychlost provedení. Metoda izokinetická - mění se odpor podle počtu úsílí, opakování s maximálním rozvojem úsilí co nejrychleji, vhodná pro výkonnější plavce pro rozvoj rychlé a výbušné síly. Metoda izometrická (statická) svaly působí proti pevnému odporu, počty zvyšujeme postupně. 25

26 Metoda rychlostní v rámci tréninkové jednotky se střídají odpory různé velikosti, jedním z nejdůležitějších hledisek je délka paže a počet záběrů. Vysoká intenzita tréninku je efektivnější ve zlepšování VO2max, než střední nebo nízká intenzita vysokých objemů tréninku, tento názor sdílí (Faude et al., 2008). Během vysoké intenzity tréninku plavec využívá tři energetické systémy. I velmi krátké sprinty, které jsou považovány za čistě anaerobně alaktátový výkon, stimulují také zbývající dva energetické systémy, nazývané anaerobní laktátový systém a aerobní metabolický systém (Olbrecht, 2000). Zdá se zřejmé, že propulze a odhady hnací síly jsou důležitým faktorem určujícím plavecký výkon, které se rozvíjí na základě posilování (Lauder et al., 2001; Matsuuchi et al.,2009; Sanders and Psycharakis, 2009). Pohyb ve vodním prostředí je vysoce komplexní, proto je obtížné odhadnout poměry sil působících při lokomoci na plavce. Dopsaj et al. (2003) doporučuje metodu rozvoje maximální síly, kdy se při plavání proti odporu měří maximální síla odpovídající hnací síle, kterou musí plavec vynaložit k překonání odporu vody v maximální rychlosti. Jiní autoři naopak zkoumali rozdíl mezi silovou a rychlostní metodou tréninku. Každá ze dvou skupin plavců byla v průběhu tří týdnů vystavena silovému nebo rychlostnímu tréninku. Silový trénink se skládal z pomůcek k překonávání odporu (např. odporové desky) a rychlostní skupina využívala převážně rychlostní úseky. Ve výsledku měla silová metoda větší dopad na svalovou sílu, techniku plavání a výkony jednotlivých plavců, než metoda rychlostní. V metodě rychlostní se zvýšil počet záběrů, ale snížila uplavaná vzdálenost bez změny rychlosti plavání (Girold, 2006) Rozvoj silových schopností prsaře U prsaře bychom se měli zaměřit na posilování převážně zádových svalů a svalů dolních končetin, tvrdí Mcleod (2014). U prsaře se rozdělují fáze záběru a odpočinku. V první fázi se projevuje činnost podklíčkové části velkého prsního svalu, který zahajuje pohyb, a přidává se široký prsní sval zádový. Fázi odpočinku má na starosti velký prsní a přední pilovitý sval s dlouhou hlavou dvojhlavého pažního svalu. Všechny tyto svaly se upínají na ramenní kloub. Trojhlavý pažní sval navíc umožní plavci napínat loket při přenosu paží vpřed. V tomto plaveckém způsobu hrají velkou roli stabilizátory lopatek, díky jejichž zapojení tvoří lopatka pevný bod, od něhož se odvíjí síla paží. Stabilizátory 26

27 středu jsou pro prsaře hodně důležité, protože jim umožňují koordinované propojení horních a dolních končetin. U prsou nedochází k natáčení těla. V činnosti dolních končetin má hlavní hnací sílu pohyb chodidel, které vytváří fajfky. Po otočení chodidel ven napínáme kyčle, pomocí hýžďových svalů a hamstringů, a kolena, čtyřhlavým svalem stehenním. Při přípravě dolních končetin na záběr se zapojují přitahovače na vnitřní straně stehen a tvoří předpoklady pro lokomoci těla vodou. Při propnutí špiček se zapojují lýtkové svaly a ve fázi odpočinku u dolních končetin pracují ohýbače kyčle, přímý kyčelní a bedrokyčelní sval s hamstringy, které ohýbají koleno. Toto jsou svaly důležité při pohybu prsaře vodou, na které by mělo být nahlíženo při posilování. U prsaře je hodně důležité správné provedení pohybu Typy tréninků rozvoje síly na suchu Trénink rozvoje síly na suchu může obsahovat například cviky pro simulaci záběrů, které se provádějí na biokinetiku nebo s pomocí expanderů. Síla získaná při posilování na těchto přístrojích je lépe přenositelná do plavecké síly. Důvodem je provádění téměř shodných pohybů jako při plaveckém záběru (Maglischo, 2003). Rozvoj plavecké síly na suchu se dá provádět pomocí nespecifických odporových cviků, které obsahují například posilování s činkami, cviky s medicinbalem a plyometrii. Cviky na suchu pro zvýšení plavecké síly by se měly provádět ve třech až šesti sériích po 6 až 12- ti opakováních s odpočinkem 1 až 3 minuty mezi sériemi. Cviky se provádí plynule. Na suchu lze úsilí spojené s tréninkem plavecké síly mnohem snadněji měřit než ve vodě. Práce na plaveckých lavicích, které mají digitální displej pro měření provedeného záběru, je motivujícím způsobem tréninku a poskytuje rychlou a poměrně přesnou metodu pro měření vynaloženého úsilí. U přístrojů, které neumožňují měřit použitý odpor (např. expandery) by měl trenér zaznamenávat čas potřebný k dokončení počtu opakování. Plavci by se měli snažit během sezóny tento čas zlepšit. Dalším druhem tréninků rozvoje síly na suchu je kruhový trénink. Jedná se o tréninkovou metodu charakteristickou postupným zapojováním vybraných svalových skupin při cvičení na stanovištích nejčastěji uspořádaných do kruhu. Podstatou této metody je, aby prostřednictvím vyššího počtu opakování cvičení bylo dosaženo tréninkového efektu v rozvoji svalové hmoty i v kardiovaskulárním systému. Obvykle kruhový trénink tvoří 6 12 stanovišť (Aspenes, Karlsen, 2012). 27

28 2.2.3 Typy tréninků rozvoje síly ve vodě Trénink plavecké síly se skládá z krátkých sprintů, které jsou určené ke zdůraznění síly i rychlosti kontrakce svalových vláken zapojovaných v závodním plavání. Krátké sprinty umožní plavci zabírat rychleji a používat větší množství síly proti vodě. Pro zvýšení svalové síly se doporučuje plavat vzdálenost 10 až 12,5 m. Další metodou je počítání záběrových cyklů. Kdy plavec po odrazu začne počítat záběrové cykly na přidělenou vzdálenost. Úsilí v pěti až osmi záběrových cyklech je ideální. Plavci v cvičení počítání záběrových cyklů vyvíjejí více síly proti odporu vody než při jiných cvičeních (Maglischo, 2003). Odpočinek mezi úseky zaměřenými na trénink plavecké síly je obvykle 45 vteřin až 2 min. Trénink na rozvoj plavecké síly by neměl způsobovat bolest nebo ztrátu rychlosti. Oba tyto znaky signalizují zakyselení, které brání vyššímu úsilí. V momentě kdy dojde k zakyselení svalů, série neslouží k požadovanému účelu a měla by se ukončit (Maglischo, 2003). Metoda trénink se zvýšeným odporem vody, je velice populární forma tréninku mezi plavci. Jedná se o plavání s upoutáním na laně nebo plavání na gumě. Plavci se proti odporu gumy pohybují pomalu až k úplnému zastavení, kdy se síla záběrů plavce a zpětný tah gumy vyrovnají. Někteří plavci používají speciální plavky s kapsami (drag suits). Tyto kapsy zachytávají vodu a tím zvyšují odpor při lokomoci plavce vpřed. Jinou používanou metodou je tahání zátěže vodou, například klobouček nebo trychtýř. Další metody tréninku s větším odporem jsou sprinty s packami, plavání v botách nebo v oblečení, které přidává větší odpor vody. Hlavní výhoda tréninku s uměle vytvořeným odporem je, že plavci musí plavat proti většímu odporu, než který vytváří voda během plavání. Nevýhodou zůstává, že plavci zabírají způsobem, který by byl při běžném plavání bez odporu neefektivní. Při plavání s přidaným odporem dělají plavci pomalejší a kratší záběry, nohama provádí pohyb hlouběji a mají tendenci zmítat tělem ze strany na stranu. Přidaný odpor mění těžiště sil působících na plavce a ovlivňuje polohu jeho těla. Není proto překvapující, že studie neprokázaly žádné zlepšení rychlosti, z těchto nebo jiných metod tréninku s použitím odporu. I přes to, ale mohou být určité typy tréninku odporem užitečné. Jestliže plavci budou věnovat pozornost frekvenci a délce záběrů při provádění cvičení (Maglischo, 2003). 28

29 Další metodou rozvoje síly ve vodě je využití přístrojů Power Rack a Swim Wheel. Power Rack se skládá z řady závaží, která jsou přes kladku připojena k okraji bazénu. Plavec si zapne zátěžový pás spojený lankem s dvojitou kladkou. Při sprintu zvedá přes kladku závaží. Výška přístroje a tím i výška, do které je možné závaží zvednout, omezuje vzdálenost, kterou může plavec maximálně uplavat, na zhruba 12 metrů. Swim Wheel, se skládá z velkého kola s lanem, na které je plavec přes pás připojen. Druhé lano je jedním koncem připojeno na osu tohoto velkého kola. Na druhém konci lana je závaží, které plavec při plavání zvedá. Výhodou Swim Wheel oproti Power Rack je, že plavec může sprintovat proti odporu závaží na větší vzdálenosti. Power Rack a Swim Wheel mají oproti plavání s uvázáním nebo oproti plavání na gumě výhodu, že umožňují plavcům používat progresivní přetížení (Maglischo, 2003) Rozvoj síly horních končetin Jedním ze způsobů, který slouží k rozvoji síly horních končetin ve vodě, je využití plaveckých pomůcek (Ogita, Onodera, Tabata, 1999; Maglischo, 2003; Gourgoulis et al., 2006). Mezi nejčastější pomůcky, které rozvíjejí sílu horních končetin, patří: odporové desky (packy) využíváme pro zvýšení odporu při záběru a hlavně na posílení síly paží, zejména pro sprintery je to vhodná pomůcka pro docílení větší síly a tím i rychlosti záběru, v jejich používání se ovšem názory trenérů rozcházejí. Někteří tvrdí, že jsou stejně vhodné i pro zvýšení pocitu vody a tím zlepšují a následně prodlužují záběr paží, ostatní trenéři se domnívají, že se technika při používání odporových desek (pacek) naopak zhoršuje; klobouček působí jako odpor plavce a zvyšuje celkovou silovou zdatnost; zátěžové kalhoty slouží jako zátěž, někdy si plavci přidávají jednotlivé zátěže do kapes kalhot a snaží se zvýšit velikost odporu a tím i sílu horních končetin, během manipulace s odporem je nutné kontrolovat i techniku provedení daného cvičení. Mezi cviky na suchu, které slouží k posílení síly horních končetin, řadí Mcleod (2014) tyto cviky: 29

30 tricepsové stahování kladky přínos v plavání pro všechny plavecké způsoby, převážně však pro prsa, protože napodobuje závěrečnou část záběru pod hladinou vykonávaného po startu nebo obrátce; kliky jsou jedny z nejlepších cviků suché přípravy, slouží na posílení stabilizátorů ramenního kloubu; tlaky s velkou činkou na lavici (benchpress) mohou cvičit ti plavci, kteří nemají ještě dostatečnou sílu pro samotné kliky; uplatnění při záběrové fázi u plavců, velikost činky závisí na silových možnostech jedince; odhody medicinbalu od hrudníku trčením tento pohyb připomíná přechod z tempa na obrátku při trčení paží vpřed při prsou; tricepsové tlaky s činkami (tatepress) uplatnění v plavání ve vnější hlavě tricepsu, který je pro prsaře velmi cenný; bicepsový zdvih s jednoručkami vnitřní rotace dlaně (supinace předloktí), ve finální pozici tohoto cviku se klade důraz na dvojhlavý pažní sval a napodobuje pohyb závěru záběrové fáze u plaveckého způsobu prsa; kliky v podporu na loktech vsedě uplatnění v plavání v části stabilizace ramenního kloubu a náprava změn v posturální části, které jsou u plavců časté, působí na dolní část trapézového svalu, který zabraňuje plavcům k jejich typickým kulatým zádům Rozvoj síly dolních končetin Na rozvoj síly dolních končetin využívají plavci kromě plaveckých metod i plavecké pomůcky (Maglischo, 2003). Mezi nejčastější pomůcky rozvíjející sílu dolních končetin se řadí: plavecké ploutve pro plavání se využívají spíše krátké ploutve, napomáhají plavci k udržení správné plavecké polohy a posílení dolních končetin; plavecké ponožky zvyšují odpor při každém záběru dolních končetin, hlavní využití je převážně na posílení nohou; klobouček; zátěžové kalhoty. Na suchu řadí Mcleod (2014) jako nejefektivnější cviky na posílení síly dolních končetin, tyto cviky: 30

31 vnitřní rotace v kyčelním kloubu skupina svalů zaměřena na vnitřní rotaci kyčle, tento záběr se provádí při fázi odpočinku u prsou, kdy se paty přibližují k hýždím; vnější rotace v kyčelním kloubu díky vnitřním rotátorům kyčelního kloubu umožňuje tento pohyb posílení kopu ve fázi záběrové, uplatňují spíše prsaři; rolování míče pod sebe posílení hamstringů při plaveckém způsobu prsa, zapojení i velkého hýžďového svalu a vzpřimovače páteře, nezbytné pro udržení hydrodynamické polohy prsaře; zakopávání na stroji posílení hamstringů, které převážně nejvíce pracují při kopu u prsou, kdy jsou paty přitahovány k hýždím, aby u plavců nedošlo ke svalové nerovnováze; úkroky stranou s expandérem napínač stehenní povázky a velký hýžďový sval patří mezi nejdůležitější stabilizátory pánve, prsaři by je měli cvičit častěji kvůli závislosti na stabilních a silných kyčlích; addukce v kyčli ve stoji pomůže posílit prsařům kopy a zvýšit vytrvalost pomocí přitahovače. 2.3 Sportovní trénink prsaře Trénink je složitý a účelně organizovaný proces rozvíjení specializované výkonnosti sportovce ve vybraném sportovním odvětví nebo disciplíně. (Perič, Dovalil 2010, s. 12). Tréninková jednotka prsaře se dle Olbrechta (2000) dělí na části: rozplavání s cílem zahřátí organismu, přípravou na hlavní část a prevencí proti zranění; hlavní část udržení a rozvoj výkonnosti prsaře; vyplavání slouží k uklidnění organismu a protažení prsaře po zátěži. Na prsařský sportovní trénink můžeme pohlížet z několika úhlů. Společným bodem se však stává kombinace spojení procesu cvičení a zdokonalování prsařské techniky. Talentovaní plavci jsou při tréninkovém procesu schopni absolvovat větší tréninkové dávky s lepší odolností vůči překážkám, než plavci bez talentu (Brown, 2001). Právě kvůli náročnosti plaveckého způsobu prsa, plavci potřebují více tréninkových jednotek specializujících se na technické cvičení. 31

32 Využijeme obecnou definici sportovního tréninku od Dovalila, Jansy (2009), kteří zdůrazňují, že prvořadým úkolem sportovního tréninku je udržet všestranný harmonický rozvoj sportovce. Aplikujeme-li tento princip do plaveckého tréninku plavce, je nutné, aby plavecký trénink odpovídal zaměření nebo jen plaveckému způsobu. Hohmann, (2009) zdůrazňuje, že plavec prsař musí mít určité dispozice k zvládnutí prsařské techniky. Prsařem se plavec musí narodit. Právě z tohoto důvodu se prsařský talent může objevit již v základní plavecké etapě Roční tréninkový plán prsaře Olbrecht (2000) tvrdí, že periodizace tréninku je rozložení tréninkového roku do různých po sobě jdoucích a na sobě nezávislých tréninkových cyklů, které mají přivést plavce ve správnou dobu k vrcholné formě. Roční tréninkový plán nazývaný makrocyklus je tvořen mezocykly. Znakem mezocyklu můžeme označit opakující se sled mikrocyklů, přičemž mikrocyklus vychází při realizaci z tréninkových jednotek. Olbrecht zdůrazňuje tři po sobě jdoucí vývojové periody: 1. základní tréninkové období (zde se budují všechny základní výkonnostní složky plavce), prsař si osvojuje technické cvičení, rozvíjí schopnosti (silové, vytrvalostní, rychlostní a obratnostní), zdokonaluje taktickou přípravu a buduje anaerobní a aerobní kapacitu; 2. závodní tréninkové období (vyvolávající vrcholnou formu a udržení vrcholné formy, specializace na jednotlivé plavecké způsoby), v tomto období se prsař snaží udržet a prosadit svojí výkonnost v závodě; 3. přechodné tréninkové období (období relativního odpočinku s dočasným snížením výkonnosti poté, co bylo dosaženo vrcholné formy). Brooks (2011) je přesvědčen o základní plavecké etapě jako o etapě všestranného rozvoje. Prsaři se mohou lišit v hodinách suché přípravy. Kdy kvůli flexibilitě kolenního a kyčelního kloubu potřebují více hodin protahování a uvolňování kloubů. Olbrecht (2000) uvádí, že mladí plavci všeobecně trénují na maximálně dva vrcholy v jednom roce. Ostatní čas by měl být stráven budováním výkonnosti, což je u mladých plavců nejdůležitější cíl pro zlepšování výsledků v pozdějších letech. Po posledním závodě nastává přechodné období, během kterého doporučuje, aby prsař fyzicky i mentálně relaxoval (a tím regeneroval). V ročním plánu trenér detailně rozpracovává tréninkový plán na jeden rok v závislosti na termínové listině. Tento plán 32

33 je vytvořen v souladu s víceletým plánem, může být vytvořen pro jednoho plavce stejně jako pro celou skupinu a opírá se o vývoj plavcovy výkonnosti a využívá zkušeností a informací z předchozích tréninkových období. Rámcové schéma tréninku prsaře se hodně podobá, rozdělení od Dovalila et al. (2002), který sezónu dělí následovně: přípravné období hlavním úkolem prsaře je v tomto období rozvoj trénovanosti předzávodní období příprava na správné vyladění sportovní formy závodní období v tomto období se musí prokázat a udržet vysoká výkonnost prsaře přechodné období kde by se mělo dostavit dokonalé zotavení Přípravné období Tréninky v přípravném období jsou zaměřené zejména na rozvoj obecných a speciálních pohybových schopností a dovedností po taktické i technické stránce. Prsaři se v přípravném období zaměřují převážně na vytrvalostní a obratnostní schopnosti. Dále zvyšování funkčních stropů organismu (kapacita srdečně cévního systému, dýchací systém, energetické rezervy organismu apod.), získávání vědomostí z daného sportovního odvětví a ovlivnění psychiky (Perič, Dovalil, 2010). Perič, Dovalil (2010) ve své knize zmiňují, že přípravné období lze považovat za nejdelší období a pro svoji charakteristiku i za nejdůležitější období v ročním tréninkovém cyklu. Jeho hlavním úkolem je zvýšit trénovanost sportovce na základě vytvoření pevných základů pro budoucí růst jeho výkonnosti. Tento úkol nelze zařadit do pozdějších etap nebo období tréninkového procesu kvůli jejich orientaci na další komponenty sportovního tréninku. Proto by nedocenění tohoto období mohlo vést ke stagnaci výkonnosti sportovce a k jeho zhoršenému výkonu. Přípravné období má vytvořit základ pro budoucí výkon sportovce a zajistit předpoklady pro další růst výkonnosti. Jeho hlavním úkolem je zvýšení trénovanosti. V jistém smyslu můžeme přípravné období považovat za nejdůležitější. Mnohé zkušenosti naznačují, že podcenění tréninku má za následek stagnaci výkonnosti sportovce. Toto období by mělo jít cestou diferencovanou (ovlivněním stropů jednotlivých funkcí, rozvojem pohybových schopností, osvojováním a zdokonalováním sportovních dovedností, jejich technické i 33

34 taktické stránky, vytvářením potřebných vědomostí, ovlivněním psychiky a chování sportovce), i cestou komplexnějšího komponování sportovního výkonu, tj propojením všech jeho faktorů. Na začátku má trénink v přípravném období analytický charakter. Odpovídá to snaze o ovlivnění jednotlivých faktorů výkonu jakoby odděleně s cílem dosáhnout co největší změny. Postupně se přechází na specializovaný trénink, tzn. ve větší míře se používají cvičení s vyšší až maximální mírou specifičnosti. Důležitým znakem tréninku je syntetický charakter. Kategorickým příkazem tohoto období je naplnit zásadní požadavek adaptace manipulací se zatížením zajistit postupné zvyšování síly adaptačních podnětů. Zmíněný požadavek se v období realizuje odlišně: v první části období má být zvyšován objem zatížení (narůstá počet tréninkových dnů a jednotek, druhých a dalších fází, délka tréninkových jednotek se prodlužuje), ve druhé části pokračuje zvyšování zatížení nárůstem jeho intenzity (např. přibývá dynamických cvičení, zatížení má více anaerobní charakter) při dosažené úrovni objemu zatížení nebo 16 jeho mírném poklesu. Z vlastních zkušeností bych dodala, že trénink v přípravném období má velký vliv i na psychiku sportovce. I trénink taktických vědomostí se zařazuje převážně do přípravného období Předzávodní období Perič, Dovalil (2010) ve své knize uvádějí, že předzávodní období je přibližně časově shodné s obdobím přípravným. Jeho trvání je přibližně 2 4 měsíce. Mělo by zde v tréninku dojít k převedení ze všeobecně rozvíjejícího tréninku na speciální. 17 Trénink by si měl zachovat hlavně vysoký objem a intenzitu. Do tréninku jsou zařazována různá speciální cvičení, která jsou ještě stále kombinována s cvičeními všeobecně rozvíjejícími. Měli bychom se snažit postupně zapojovat techniku a taktiku dané disciplíny ve své sportovní specializaci. A nezbytným parametrem zůstává vysoké kondiční zatížení. Na konci tohoto období většinou přichází speciální způsob tréninku, který nazýváme ladění sportovní formy. Jeho trvání je nejčastěji 10 dní až tři týdny. Zásady ladění sportovní formy: přechod od objemu v tréninku k intenzitě; používání metod kontrastu (nespecifické a specifické prostředky) - to znamená, že v tréninku střídáme různé situace, které jsou prováděné ve zlehčených podmínkách, se situacemi daleko složitějšími; 34

35 zařazujeme do tréninku všechny složky (kondiční, technickou, taktickou), sportovci v nich musí dosahovat závodní intenzity a přitom správně realizovat techniko taktické požadavky cvičení; stabilizaci rozhodujících faktorů ve své dané disciplíně a specializaci; dostatečná a správná regenerace sportovce; postupně zvyšujeme počet tréninkových jednotek; trénink zaměřený na zátěžové situace v co nejpřesnějším znění soutěže; přípravné kontrolní starty, soutěže a utkání. Olbrecht (2000) tvrdí, že předzávodní období nebo-li období vyvolávající vrcholnou formu trvá obvykle dva až tři měsíce. Během tohoto období jsou všechny snahy soustředěny na sladění a optimalizaci získaných základních výkonnostních složek (např: u prsaře na rozvoj aerobní a anaerobní kapacity a mentální připravenost), aby bylo dosaženo maximálního výkonu Závodní období Ve své knize Olbrecht (2000) tvrdí, že složitost závodního tréninkového období závisí ve velké míře jak na počtu závodů, tak na jejich rozložení v závodním období. Když se plavec připravuje pouze na jeden start (nebo jeden závod) hovoříme o tom jako jednoduchém závodním tréninkovém období. Celé závodní období pak bude použito na sladění a vyvážení složek výkonnosti sportovce, které jsou specifické pro závod, na který se plavec připravuje delší dobu. V tomto případě se závodní období skládá pouze ze předzávodního nebo vrcholnou formu vyvolávajícího tréninkového období. V tomto období je převážně obsaženo vyladění formy. Dle Maglischa (2003) se stává závodní období vytvoření podmínek pro udržení, případně opakované vyladění sportovní formy. Dáte-li toto období moc dlouhé, objeví se problémy s jejím udržením. Dále se snažíme snížit objem zatížení, ale udržujeme jeho intenzitu. Jednotlivé složky tréninku se začínají sbližovat a vzájemně prolínat. Kondiční příprava je speciální. Technická příprava a taktická příprava stabilizuje dovednosti a současně udržuje nebo rozšiřuje míru variability (převážně soutěžní starty). Psychologická příprava má dominující postavení, převažuje příprava krátkodobá, zaměřená bezprostředně na konkrétní soutěž, na níž Maglischo zaměřuje největší pozornost a považuje ji za nedílnou součást sportovního výkonu. 35

36 V psychologické literatuře uvádí Slepička, Hošek, Hátlová (2009), že se soutěže řadí mezi náročné životní situace, úzkost vyvolaná ze strachu ze závodu může mít negativní, ale i pozitivní působení na sportovce Přechodné období Olbrecht (2000) uvádí, že nejen trénink směřující k získání vrcholné formy, ale také výkon podaný na některé vrcholné soutěži představuje pro organismus velký výdej energie. Tento mezocyklus, také nazývaný mezocyklus aktivního zotavení, obvykle trvá 2 až 4 týdny a systematicky rychle snižuje riziko přetrénování. Toto období je charakteristické: absencí závodů a intenzivního tréninku; velmi malém množství specifické práce; všemi druhy plaveckých nespecifických sportovních aktivit (sportovní hry, gymnastika, turistika; použitím dalších zotavných aktivit jako je sauna a masáže. V přechodném období, následujícím po závodním tréninkovém období, není plánování nutné. V tomto období by si měl prsař odpočinout psychicky i fyzicky. Využít spíše aktivní odpočinek. 36

37 3 Cíle a úkoly práce, výzkumné otázky 3.1 Cíl práce Cílem diplomové práce je zjistit, zda posilování dolních končetin na suchu a ve vodě má vliv na výkon v disciplíně 100 m prsa. 3.2 Úkoly práce Na základě cílů práce jsme si stanovili následující úkoly práce. Rešerše dostupné domácí a zahraniční odborné literatury. Výběr výzkumné skupiny (zabezpečení souboru pro účely testování). Sestavení plánu měření a konzultace se školitelem. Realizace půlročního měření a testování. Zpracování výzkumných údajů. Vypracování závěru diplomové práce. 3.3 Výzkumné otázky VO1 Dosáhne skupina probandů v intervenci posilování DK lepšího výkonu v disciplíně 100 m prsa? VO2 Sníží se celkový počet záběrů v disciplíně 100 m prsa po 6 měsíční intervenci rozvoje síly dolních končetin? VO3 Budou výsledky testu výbušné síly, po 6 měsíční intervenci rozvoje síly dolních končetin, lepší? VO4 Zlepší se skupina probandů, po 6 měsíční intervenci rozvoje síly dolních končetin, v testu silové vytrvalosti? 37

38 4 Metodika práce 4.1 Popis výzkumného souboru Sledovaná skupina je složena z 8 probandů (dívek) ve věku let (14,38±0,86 let). Probandi jsou pravidelně trénováni 9krát týdně a mají minimálně dva až tři závody během měsíce. Plavecký trénink se skládá z 13,5 hodin týdně ve vodě a 3 hodin kondiční přípravy na suchu. Sledovaná skupina je charakterizována před začátkem měření v tabulce č. 1, která je uvedená níže, a v tabulce č. 2, kde jsou probandi charakterizováni po ukončení měření. V tabulce č. 1 byl probandům uveden věk, následně změřená výška (v cm) a váha (v kg), z čehož jsme vypočítali BMI. Dále jsme uvedli délku dolní končetiny a délku chodidla, období sportovní kariéry a osobní rekord v roce 2014 na 25 m bazéně v disciplíně 100 m prsa. Průměrná tělesná výška plavců je 165,75±5,09 cm a průměrná tělesná hmotnost 56,61±10,23 kg. Tyto údaje jsme získali na začátku ledna, před zahájením měření. V tabulce č. 2 jsou uvedené stejné údaje, které však byly naměřeny v červnu po ukončení měření, a osobní rekord v disciplíně 100 m prsa z května roku Tabulka č. 1 Charakteristika probandů před zahájením měření Proband Věk Výška (cm) Váha (kg) BMI Délka DK (cm) Délka chodidla (cm) Kariéra OR m P/25 m 1AD ,3 20, :19,0 2KK ,3 22, ,5 6 01:22,2 3VD ,2 24, ,5 7 01:34,8 4JJ ,4 18, :21,2 5JC ,3 20, ,5 4 01:41,5 6MS ,5 18, :25,0 7JK ,6 23, :34,0 8SP ,3 15, :24,0 Průměr 14,38 165,75 56,61 20,48 90,25 24,56 6,25 01:27,7 Směr. Odchylka 0,86 5,09 10,23 2,85 3,31 0,95 1,56 8,17 E-05 38

39 Tabulka č. 2 Charakteristika probandů po ukončení měření Proband Věk Výška (cm) Váha (kg) BMI Délka DK (cm) Délka chodidla (cm) Kariéra OR květen m P/25 m 1AD ,3 21, :17,0 2KK ,9 21, ,5 6 01:22,0 3VD ,7 25, ,5 7 01:24,9 4JJ ,8 19, :19,0 5JC ,1 20, ,5 4 01:40,2 6MS ,1 17, :21,3 7JK ,4 22, :33,1 8SP ,9 15, :20,7 Průměr 14,38 166,38 57,4 20,6 90,25 24,56 6,25 01:24,8 Směr. Odchylka 0,86 4,95 10,57 2,90 3,31 0,95 1,56 8,56 E-05 Vilikus et al. (2012) popisuje jako jeden z antropometrických ukazatelů index tělesné hmotnosti, obvykle označovaný jako BMI (z anglického názvu body mass index). Je to číslo používané jako ukazatel podváhy, normální tělesné hmotnosti, nadváhy nebo obezity. Umožní statistické porovnávání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou, index se spočítá vydělením hmotnosti daného člověka druhou mocninou jeho výšky: Tabulka č. 3 Tabulka BMI Body Mass Index BMI Kategorie Zdravotní rizika méně než 18,5 podváha vysoká 18,5-24,9 norma minimální 25,0-29,9 nadváha nízká až lehce vyšší 30,0-34,9 obezita 1. stupně zvýšená 35,0-39,9 obezita 2. stupně (závažná) vysoká 40,0 a více obezita 3. stupně (těžká) velmi vysoká Hodnoty BMI u probandů, jsou uvedeny v tabulkách č. 1 a 2. Podrobnější přehled bude popsán níže v kapitole 5 Výsledky a diskuze. 39

40 4.2 Metody a měřící procedury K posouzení a ověření počátku, průběhu a konce našeho šetření jsme použili tyto metody: 1. K zjištění antropometrických ukazatelů jsme použili věk, výšku, váhu, BMI (body Mass Index), délku chodidla a délku DK. Na zjištění váhy jsme použili osobní digitální váhu, na zjištění výšky páskovou míru umístěnou kolmo dolů na zdi. Délku chodidla měříme páskovou mírou. Opřeme patu chodidla o kolmý předmět (pata se musí dotýkat, např.: zdi), následně změříme délku chodidla od paty k palci. Délku dolních končetin měříme vleže páskovou mírou, od kyčelního kloubu k patě, měříme obě dolní končetiny, poté výsledky srovnáme. 2. K zjištění maximálního výkonu a počtu záběrů bude proveden test plavané vzdálenosti na 100 m prsa, který bude vždy proveden na 25m bazéně v aquaparku města Kladna, kdy závodník bude mít pro sebe vždy jednu vlastní dráhu, počet záběrů se bude měřit po tempu pod vodou v momentě, kdy plavec vyjede na hladinu a dokončí záběr paží až do dohmatu na obrátkovou stěnu. 3. K zjištění úrovně výbušné síly dolních končetin provedeme vertikální skok, z pomůcek využijeme délkovou míru připevněnou na stěně, provedení probandi stojí bokem těsně u stěny a vzpaží (stoj na plných chodidlech, paže vytažena z ramene), zaznamenáme výšku dosahu. Pak se proband může vzdálit maximálně 15 cm od zdi a provede vertikální výskok z mírného podřepu a se švihem paží. V maximální výši výskoku se dotkne úplně propnutou rukou měřítka na stěně. Výsledkem je rozdíl výšek dotyku ve stoji a v nejvyšším bodě skoku. Probandi provádí tři pokusy a zaznamenává se nejlepší z nich v celých centimetrech. Cvičné skoky se neprovádějí. Vše je prováděno v tělocvičně za přítomnosti asistenta. 4. K zjištění úrovně silové vytrvalosti dolních končetin a flexibility kyčelního a kolenního kloubu hluboký dřep do maxima. Probandi provádí hluboké dřepy, po takovou dobu, dokud jsou schopni. Uznaný hluboký dřep musí být proveden na celých chodidlech do mírně pokrčených nohou, jinak se neuzná, dřepy se provádí na rovné podložce v posilovně, nohy musí být mírně od sebe na úrovni boků a paže v předpažení. Hlídáme rovná záda probandů, aby se nám záda neprohýbala. 40

41 1.3 Organizace sběru dat Diplomová práce byla schválena před začátkem měření etickou komisí UK FTVS a probandi, kteří spolupracovali na měření, dostali žádost o informovaný souhlas, s nímž souhlasili. Na počátku půlročního procesu intervence jsme provedli pretest, který se skládal z následujících položek: m prsa na čas, ve kterém jsme měřili počet záběrů a čas v jednotlivých 25m úsecích 2. test explozivně silových schopností (výskok) 3. test vytrvalostní síly dolních končetin do maxima (hluboký dřep) Test maximálního výkonu na 100 m prsa byl opakován po polovině intervence a na jeho konci. Test explozivně silových schopností a silové vytrvalosti dolních končetin jsme provedli opakovaně na konci intervence. Výběr specifických a nespecifických cvičení ve vodě a na suchu jsme vybírali v souvislosti s disciplínou 100 m prsa. Níže uvedená cvičení byla prováděna dvakrát týdně po dobu půl roku, období od ledna do června. Tato specifická cvičení zvyšují kondici a slouží k vylepšení techniky. Jedná se o cvičení: 4x50 m Pn (klobouček) interval 2min, posílení dolních končetin 4x50m Pn na zádech interval 1:30, technická cvičení, je potřeba cvičencům zdůraznit, aby kolena plavce při záběru se nedostala z vody 4x50 P ve 2sk. do VI využití maximální rychlosti plavce VI (vysoká intenzita) se využívá v závodním plavání, kdy plavec musí vyvinout maximální rychlost v delším intervalu odpočinku, proto se tato cvičení plavou převážně ve dvou nebo třech skupinách. VI se vypočítá z 90% dosaženého maximálního výkonu (osobního rekordu) v závodech sportovce. V procesu intervence byla prováděna i nespecifická cvičení, dvakrát týdně po dobu půl roku, která působí na rozvoj kondice a koordinačních schopností. Mezi ně byly zařazeny tyto cviky: prsařský sed - základní poloha je klek rozkročný sedmo, vnitřní část chodidla na podložce slouží k protažení dolních končetin, působí na 41

42 flexibilitu kyčelního a kolenního kloubu, pokročilí prsaři si v tomto sedu mohou i postupně lehat na záda, důležitá je kontrola a případná dopomoc 40 x hluboké dřepy hluboké dřepy zapojují střední hýžďový sval, velký hýžďový sval, přímý stehenní sval, vnitřní široký sval, vnější široký sval, prostřední široký sval a dvojhlavý stehenní sval, tvrdí Mcleod (2014) Výchozí poloha značí nohy mírně od sebe na úroveň boků, paže v předpažení. Dřepy provádíme na celých chodidlech s rovnými zády. Hluboké dřepy jsou dobrým všeobecným cvičením na dolní končetiny, protože zapojují všechny její hlavní svalové skupiny. Posílení extenzorů kolene zdokonaluje silovou vytrvalost při všech plaveckých způsobech. Pro prsaře je v tomto cviku velice důležité posilování hýžďových svalů, zejména velkého hýžďového svalu, protože právě ten je velmi užitečný při záběru dolních končetin u prsou. Velký hýžďový sval je součástí záběru extenze v kyčelním kloubu. Při dřepech musíme být opatrní, abychom nezranili kolena nebo dolní část zad (Robertson et al., 2008). Mezi výhody hlubokých dřepů patří: 1. lepší mobilita kotníků 2. úleva od bolesti, např.: v dolní části zad 3. silné kyčle 4. silné hýždě 5. náprava špatného držení těla 6. zapojení kyčlí mimo přetěžování kolen 7. hluboký dřep přináší užitek do vertikálního výskoku a zlepšuje celkový silový výkon někteří vědci, např. Domire and Challis (2007), zjistili, že hluboké dřepy mají větší přínos na vertikální výskok než podřepy 8. zvyšují produkci svalové síly 9. flexibilita kyčelního a kolenního kloubu Hluboký dřep je charakterizován ohnutými koleny až do míry, kdy zadní část stehen se dotýká lýtek, paty zůstávají na podložce a páteř zůstává narovnána. Dr. Pavel Kolář působící na fakultě FTVS se věnoval tématu hlubokých dřepů na jedné ze svých přednášek, kde tvrdil, že si sám sedá do hlubokého dřepu a všem tuto pozici doporučoval. 4x10 dřepy s výskokem, IO 20s Při tomto cviku využíváme, podle Mcleoda (2014), především tyto svaly: vnější šikmý břišní sval, střední hýžďový sval, velký hýžďový sval, přímý stehenní sval. Dále 42

43 se zapojují dvojhlavý stehenní sval, vnější široký sval, prostřední široký sval, dvojhlavý lýtkový sval a platýzový sval. Výchozí poloha - nohy jsou mírně od sebe na šířku boků, paže v předpažení. Následuje dřep, paže jsou stále v předpažení a výskokem přesuneme paže do vzpažení a zpět do dřepu. Opakujeme 10x (4 série) s intervalem odpočinku 20s. McLeoda (2014) tvrdí, že výskoky posilují a zrychlují dolní končetiny. Využití při startech z bloků a po obrátkách. Jedná se o rozvíjení výbušné síly dolních končetin. Počet cviků a počet sérií byl zařazen adekvátně k počtu záběrů dolních končetin na testované trati 100 m prsa. Probandi za celých 100 m provádí záběr dolních končetin mezi kopy, proto jsme zařadili 40 x hluboké dřepy, abychom zlepšili silovou vytrvalost dolních končetin a taktéž i 4x10 dřepů s výskokem. 43

44 čas na jednotlivé 25m úseky 5 Výsledky a diskuze Proband č. 1 AD V tabulce č. 4 je znázorněna disciplína 100 m prsa. V detailnějším rozboru můžeme vidět značné zlepšení, kdy se proband v pretestu zlepšil z času 1:28,0 na 1:22,3 a z 35 záběrů skončil na 32 záběrech. Průměrný výkon na 100 m prsa byl 1:25,7±2,9 E- 05. V posttestu dokázal udržet počet záběrů pod 10 na každém 25m úseku. Tento proband patří mezi nadané plavce. Za hlavní disciplínu má polohový závod. Dobrá spolupráce může být také z důvodu jeho nejdelší plavecké kariéry, jak můžeme vidět v tabulce č. 1 a 2. Tabulka č. 4 Analýza 100 m prsa Proband č. 1 AD Čas 100 m prsa Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Pretest 01:28, ,3 8 22,3 8 23,2 9 22,8 10 kontrolní test 01:26, ,7 8 21,9 9 22,2 9 23,1 9 Posttest 01:22, ,7 7 20,2 8 21,5 8 21,9 9 Průměr 01:25,7 34,00 19,57 7,67 21,47 8,33 22,30 8,67 22,60 9,33 Směr. odchylka 2,9 E-05 1,41 0,66 0,47 0,91 0,47 0,70 0,47 0,51 0,47 Vysvětlivky: Poč. počet, Z záběr. V grafu č. 1 můžeme vidět hodně proměnlivé zvyšování časů. Graf č. 1 Pretest 100 m prsa s časem 1:28,0 23, ,5 PRETEST M PRSA 22,3 23,2 22, , , ,3 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m 44

45 čas na jednotlivé 25m úseky Graf č. 2 ukazuje rovnoměrné stupňování časů s nárůstem každých 25 m. Graf č. 2 Posttest 100 m prsa s časem 1:22,3 22, ,5 POSTTEST M PRSA 21,5 21, ,5 20, , ,5 18, počet 25m úseků ve 100 m Proband č. 1 AD projevil značnou výbušnou sílu dolních končetin hned v pretestu s výsledkem 48 cm, jak ukazuje tabulka č. 5. Po půl roce se dokázal zlepšit na 53 cm, což odpovídá i lepšímu času na 100 m prsa. Dalším kladným zjistěním je zvýšení počtu dřepů, kdy na počátku měření zvládl 62 dřepů do maxima a v černu v posttestu se zlepšil o 13 dřepů. Tabulka č. 5 Výsledky testů ve vertikálním skoku a dřepů do maxima Proband č.1 AD Výskok (cm) Dřepy Pretest Posttest Průměr 50,5 68,5 Směr. odchylka 2,5 6,5 45

46 čas na jednotlivé 25m úseky Proband č. 2 KK Tabulka č. 6 nám představí probanda č. 2 KK. Oproti úvodnímu měření se zlepšil z času 1:28,3 na 1:23,7. Prioritou bylo dosažení lepšího času při menším počtu záběrů. Zajímavé je porovnání kontrolního testu a posttestu, kde se nám liší počet záběrů pouze ve třetí 25m úseku o jeden záběr, ale s lepším časem v závěrečném měření. Důvodem může být zdokonalení techniky nebo posílení dolních končetin. Průměrný výkon probanda č.2 KK je ve 100 m prsa 1:26,6±2,4 E-05. Dále v grafech č. 3 a 4 vidíme změny v rychlostech na jednotlivých 25m úsecích a to před a po intervenci. Tabulka č. 6 Analýza 100 m prsa. Proband č. 2 KK Čas 100 m prsa Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Pretest 01:28, ,3 8 22,4 8 22, kontrolní test 01:27, ,9 8 22,7 8 23,2 8 Posttest 01:23, ,5 7 20,7 8 21,3 7 22,2 8 Průměr 01:26,6 31,33 19,93 7,33 21,67 8,00 22,20 7,67 22,80 8,33 Směr. odchylka 2,4 E-05 1,25 0,33 0,47 0,71 0 0,64 0,47 0,43 0,47 Vysvětlivky: Poč. počet, Z záběr. Graf č. 3 viditelně ukazuje zpomalení na prvních 50 m trati. Graf č. 3 Pretest 100 m prsa s časem 1:28,3 PRETEST M PRSA 23, ,5 22,4 22, , , ,3 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m 46

47 čas na jednotlivé 25m úseky Graf č. 4 poukazuje na rovnoměrné stupňování výkonu na celé 100m trati. Graf č. 4 Posttest 100 m prsa s časem 1:23,7 POSTTEST M PRSA 22,5 22, ,5 21, ,7 20, , ,5 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m Proband č. 2 KK vykazuje značnou výbušnou sílu dolních končetin v závěrečném měření, konkrétně 50 cm. Bez problémů zvládl i test na silovou vytrvalost. Oproti prvnímu probandovi bylo zlepšení o 5 dřepů. Tomuto plavci nedělaly testy na silovou vytrvalost problém, hlavně díky dobře zvládnuté technice provedení. Ve výskoku při pretestu dosáhl proband dobrých výsledků. Zlepšení o 5 cm v závěrečném měření je velice pozitivní. Tabulka č. 7 - Výsledky testů ve vertikálním skoku a dřepů do maxima. Proband č.2 KK Výskok (cm) Dřepy Pretest Posttest Průměr 47,5 52,5 Směr. odchylka 2,5 2,5 47

48 čas na jednotlivé 25m úseky Proband č. 3 VD Pokrok probanda č. 3 VD můžeme očekávat, protože se nejedná o prsaře. To dokládá i zlepšení času o víc jak 8 vteřin. Celkových 41 záběrů bylo kvůli špatné technice výrazně vyšší než u ostatních probandů. Celková technika plaveckého způsobu prsa patřila mezi nejhorší. Jak můžeme vidět v tabulce č. 8, čas se zlepšil, ale počty záběrů zůstaly téměř stejné. To může být způsobeno špatnou technikou. Na druhou stranu posílení dolních končetin se mohlo projevit v rychlejším čase. Tabulka č. 8 Analýza 100 m prsa. Proband č. 3 VD Čas 100 m prsa Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Pretest 01:33, , , , ,9 11 kontrolní test 01:30, , , ,8 12 Posttest 01:25, , ,5 11 Průměr 01:29,8 41,67 19,83 9,33 22,70 10,00 23,50 11,00 23,73 11,33 Směr. odchylka 4 E-05 0,47 0,13 0,47 1,28 0 1,26 0 0,98 0,47 Vysvětlivky: Poč. počet, Z záběr. Velký časový skok můžeme zaznamenat v grafu č. 5 v prvních 50 m. Zajímavá je časová shoda v posledních třech úsecích, kdy se proband vešel do jedné vteřiny. Graf č. 5 - Pretest 100 m prsa s časem 1: 33,6 PRETEST M PRSA ,8 24,1 24,8 24, ,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m 48

49 čas na jednotlivé 25m úseky Na grafu č. 6 se stupňují 25 m úseky. Graf č. 6 - Posttest 100 m prsa s časem 1:25,3 POSTTEST M PRSA 23 22, ,8 22,5 21, , , ,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m Tabulka č. 9 zobrazuje výsledky probanda č. 3 VD, který měl problémy zvládat oba testy. V prvním testu ve vertikálním skoku měl přibližně o 20 cm méně, než předešlí dva probandi. U dřepů nezvládal základní polohu, kdy chodidla měla být celá na podložce. Proto v posttestu předvedl o 5 dřepů horší výkon, než při počátečním testování. Tabulka č. 9 - Výsledky testů ve vertikálním skoku a dřepů do maxima Proband č.3 VD Výskok (cm) Dřepy Pretest Posttest Průměr 31,5 17,5 Směr. odchylka 1,5 2,5 Proband č. 4 JJ Proband č. 4 JJ má za hlavní plavecký působ prsa. Jeho zlepšení je výrazné. Z lednového času 1:26,5 zaplaval v červnu čas 1:22,9. Největším přínosem bylo snížení počtu záběrů. Domníváme se, že vzhledem k velice dobrým počátečním výsledkům při vertikálním skoku musel být horší čas způsoben špatnou technikou. Výbušnou sílu i silovou vytrvalost měl proband velice dobrou. Podle tabulky č. 2 má testovaná osoba 49

50 čas na jednotlivé 25m úseky oproti ostatním probandům i větší délku dolních končetin a chodidel, což může být právě spojeno s problematikou techniky záběru. Tabulka č. 10 Analýza 100 m prsa. Proband č. 4 JJ Čas 100 m prsa Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Čas 25 m Poč. Z Pretest 01:26, ,1 9 21,6 9 22, ,1 10 kontroln í test 01:26, ,6 8 21,7 9 22,1 9 22,9 9 Posttest 01:22, ,9 7 20,8 8 21, Průměr 01:25,2 34,67 19,20 8,00 21,37 8,67 22,00 9,00 22,67 9,00 Směr. odchylka 1,9 E-05 2,87 0,29 0,82 0,40 0,47 0,62 0,82 0,48 0,82 Vysvětlivky: Poč. počet, Z záběr. Graf č. 7 představuje 25m úseky s intervalem v rozmezí 4 vteřin. Graf č. 7 - Pretest 100 m prsa s časem 1: 26, PRETEST M PRSA 22,7 23,1 21,6 19, ,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m Graf č. 8 má větší rozpětí časů. Cílem bude zůstat na počátečním času a snížit rozdíl časů mezi jednotlivými úseky. 50

51 čas na jednotlivé 25m úseky Graf č. 8 - Posttest 100 m prsa s časem 1:22,9 POSTTEST M PRSA 22, , ,8 21, , , ,5 18,9 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m V tabulce č. 11 se můžeme přesvědčit o velmi kvalitním výkonu v druhém testu, kde proband zlepšil svůj výkon o 15 dřepů. Taktéž velice dobrý výsledek ve vertikálním výskoku, kde sice nebylo výraznější zlepšení, ale proband předvedl kvalitní výkon v pretestu. Tyto výsledky jsou vůbec nejlepší ze všech probandů a pro jednodušší srovnání je můžeme porovnat v tabulce č. 25. Tabulka č. 11- Výsledky testů ve vertikálním skoku a dřepů do maxima Proband č.4 JJ Výskok (cm) Dřepy Pretest Posttest Průměr 49,5 72,5 Směr. odchylka 0,5 7,5 51

52 čas na jednotlivé 25m úseky Proband č. 5 JC U probanda č. 5 JC došlo sice ke zlepšení času, jak můžeme vidět v tabulce č. 12, ale zvýšil se i počet záběrů na jednotlivé 25m úseky. Průměrný čas na 100 m prsa je 1:46,3±2,4 E-05. Může přitom hrát roli nejkratší délka sportovní kariéry, protože výsledky v testu na výbušnou sílu a silovou vytrvalost jsou dobré, tabulka č. 13. Tabulka č. 12 Analýza 100 m prsa Proband č. 5 JC Čas 100 Poč. Čas Poč. Čas Poč. Čas Poč. Čas m prsa Z 25 m Z 25 m Z 25 m Z 25 m Pretest 01:47, , ,8 9 28, ,3 8 Poč. Z kontrolní test 01:47, , ,4 8 28, ,3 9 Posttest 01:43, , , , Průměr 01:46,3 39,33 24,03 10,00 27,00 9,33 28,07 10,67 27,20 9,33 Směr. odchylka 2,4 E-05 2,62 0,24 0 0,86 1,25 0,83 0,47 0,14 1,25 Vysvětlivky: Poč. počet, Z záběr. Graf č. 9 značí velké rozpětí časů na prvních dvou úsecích ( jakoby odpočíval) a zrychlení na posledním úseku ( jakoby zjistil, že má hodně sil a chtěl to dohnat). Graf č. 9 - Pretest 100 m prsa s časem 1:47, , , , , , ,5 PRETEST M PRSA 24,2 27,8 28,5 27,3 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m 52

53 čas na jednotlivé 25m úseky Na grafu č. 10 můžeme vidět opatrnějších prvních 50 m, ale tendence ke zpomalení na dalších úsecích. Graf č Posttest 100 m prsa s časem 1:43,4 POSTTEST M PRSA 27, , , ,8 25, , ,5 23,7 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m Výsledky ve výbušné a silové vytrvalosti můžeme hodnotit jako dobré. Proband se z prvního měření zlepšil o 5 cm ve vertikálním skoku a o 5 dřepů. Přitom musíme zdůraznit, že technika u testu silové vytrvalosti nebyla dobrá. Jenom díky velké snaze, kterou proband na tréninku předvedl, se nakonec dostal na tyto výsledky. Tabulka č Výsledky testů ve vertikálním skoku a dřepů do maxima Proband č.5 JC Výskok (cm) Dřepy Pretest Posttest Průměr 42,5 47,5 Směr. odchylka 2,5 2,5 53

54 čas na jednotlivé 25m úseky Proband č. 6 MS Tabulka č. 14 nám u probanda č. 6 MS ukáže počet záběrů na jednotlivých úsecích. V pretestu dosáhl celkového počtu záběrů 36, v kontrolním testu taktéž 36 a v posttestu o jeden záběr méně. Počet záběrů se výrazně nezměnil, ale významný je časový posun z 1:30,8 na 1:22,5. Průměrný čas probanda je 1:27,5±4,2 E-05. Zlepšení časů při skoro stejném počtu záběrů by odpovídalo zlepšení pouze síly dolních končetin bez zdokonalení techniky. Tabulka č. 14 Analýza 100 m prsa Proband č. 6 MS Čas 100 Poč. Čas Poč. Čas Poč. Čas Poč. Čas m prsa Z 25 m Z 25 m Z 25 m Z 25 m Pretest 01:30, ,3 9 23,6 9 23,7 9 22,8 9 Poč. Z kontrolní test 01:29, ,1 8 22,9 9 23, Posttest 01:22, , ,6 9 21,3 9 Průměr 01:27,5 35,67 20,00 8,33 22,17 9,00 22,87 9,33 22,37 9,00 Směr. odchylka 4,2 E-05 0,47 0,29 0,47 1,56 0 0,91 0,47 0,76 0 Vysvětlivky: Poč. počet, Z záběr. Graf č. 11 ukazuje skok mezi prvním a druhým úsekem, zajímavé je zrychlení na posledních 25 m. Průběh grafu je podobný s výsledkem probanda č. 5 JC, což může poukazovat na špatné rozvržení sil. Graf č Posttest 100 m prsa s časem 1:30, , , , ,5 20 PRETEST M PRSA 23,6 23,7 22,8 20,3 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m 54

55 čas na jednotlivé 25m úseky Na grafu č. 12 se potvrdil názor o špatném rozvržení sil na druhém a třetím úseku, stejně jako zrychlení na posledním úseku. Ovšem časové rozpětí mezi jednotlivými úseky nebylo tak velké jako v pretestu. Graf č Posttest 100 m prsa s časem 1:22.5 POSTTEST M PRSA 22 21,6 21,5 21, , , ,5 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m Výsledky u probanda č. 6 MS v tabulce č. 15 nejsou špatné. V testu silové vytrvalosti se proband zlepšil o 7 dřepů a ve vertikálním skoku dosáhl v prvním testování výsledku 47 cm, který pak následně dokázal zlepšit o 4 cm. Můžeme si všimnout, že výsledky v silové vytrvalosti (dřepy) v pretestu odpovídají počtu záběrů na 100 m prsa, naměřených v prvním testování. Tabulka č Výsledky testů ve vertikálním skoku a dřepů do maxima Proband č.6 MS Výskok (cm) Dřepy Pretest Posttest Průměr 49 38,5 Směr. odchylka 2 3,5 55

56 čas na jednotlivé 25m úseky Proband č. 7 JK Proband č. 7 JK je znakař. Ačkoli probandovou plaveckou disciplínou nejsou prsa, jeho pokrok se projevil ve výsledném času, kdy si dokázal zlepšit svůj výkon přibližně o 10 vteřin. V tabulce č. 16 si můžeme všimnout změny počtu záběrů na jednotlivé úseky vždy o jeden záběr v posttestu, oproti úvodnímu měření. Zlepšení času a snížení počtu záběrů u takového plavce můžeme považovat za velice úspěšné, vzhledem k netrénování prsařských disciplín. Proband patří mezi plavce s nejdelší plaveckou kariérou. Proband nemá talent od přírody, proto za zlepšení času můžeme považovat zdokonalení techniky plaveckého způsobu prsa. U testů, které byly provedeny na výbušnou a silovou vytrvalost, má ještě rezervy. Tabulka č. 16 Analýza 100 m prsa Proband Čas č. 7 JK 100 m Poč. Čas Poč. Čas Poč Čas Poč. Čas Poč. prsa Z 25 m Z 25 m. Z 25 m Z 25 m Z Pretest 01:44, ,1 9 27, , ,6 10 kontrolní test 01:44, ,9 8 26,7 9 27,6 9 27,7 10 Posttest 01:34, ,5 9 23,8 9 24,9 9 Průměr 01:41,1 36,67 22,67 8,33 25,77 9,33 26,23 9,33 26,40 9,67 Směr. odchylka 5,6 E- 05 1,70 0,48 0,47 1,61 0,47 1,73 0,47 1,15 0,47 Vysvětlivky: Poč. počet, Z záběr Graf č Posttest 100 m prsa s časem 1:44,1 PRETEST M PRSA 28 27, , , , , ,5 27,1 27,3 26,6 23,1 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m 56

57 čas na jednotivé 25m úseky Graf č. 14 popisuje rovnoměrné zpomalování vždy v rozmezí 1 vteřiny. To můžeme považovat za vynikající výsledek, ve srovnání s grafem č. 13, kde v prvním a druhém úseku byl rozdíl časů více jak 4 vteřiny. Z těchto grafů se dá vypozorovat rozdíl ve výkonnosti probanda před a po měření. Graf č Posttest 100 m prsa s časem 1:34,2 POSTTEST M PRSA 25, ,9 24, , ,5 23,8 22, , ,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 počet 25m úseků ve 100 m Výsledek v silové vytrvalosti u probanda č. 7 JK byl po 6 měsíčním procesu intervence o 5 dřepů horší než v pretestu. Hlavní příčinou zhoršení mohla být špatná technika provedení cviku, stejně jako u probanda č. 3 VD. Ve výbušné síle se testovaný posunul o 5 cm, což je dobrý výsledek. Bohužel v porovnání s ostatními probandy patřil výsledek mezi nejhorší, jak potvrzuje tabulka č. 25. Tabulka č Výsledky testů ve vertikálním skoku a dřepů do maxima Proband č.7 JK Výskok (cm) Dřepy Pretest Posttest Průměr 37,5 37,5 Směr. odchylka 2,5 2,5 57