Posílení sociálního dialogu v odvětví těžebního průmyslu s využitím mezinárodní spolupráce. Operační program MPSV ČR Lidské zdroje a zaměstnanost

Transkript

1 Posílení sociálního dialogu v odvětví těžebního průmyslu s využitím mezinárodní spolupráce Operační program MPSV ČR Lidské zdroje a zaměstnanost Projekt Posilování bipartitního dialogu v odvětvích č. projektu CZ.1.04/1.1.01/ Dopadová studie Viktor Kempa 1

2 Obsah Úvod 3 Sociální dialog různé metody vedoucí ke stejnému cíli 3 Sociální dialog a těžební průmysl: evropská perspektiva 4 Sociální dialog na úrovni podniku 7 Priority pro sociální dialog v následujících letech 9 Srovnání mezd, důchodů, sociálního zabezpečení horníků a sociálního dialogu ve vybraných zemích Evropské Unie 13 Příklad dobře organizovaného sociálního dialogu na národní úrovni 23 Energetické koncepce v EU 30 Energetická koncepce v České republice - předpoklady a východiska 31 2

3 Úvod Dopadová studie Posílení sociálního dialogu v odvětví těžebního průmyslu s využitím mezinárodní spolupráce byla realizována v rámci operačního programu MPSV ČR Lidské zdroje a zaměstnanost, projekt Posilování bipartitního dialogu v odvětvích, č. projektu CZ.1.04/1.1.01/ Sociální dialog různé metody vedoucí ke stejnému cíli Definice sociálního dialogu Mezinárodní organizací práce Sociální dialog, podle definice Mezinárodní organizace práce, zahrnuje všechny typy vyjednávání a konzultací či jednoduše různé výměny informací mezi zástupci vlád, zaměstnavatelů a pracovníků, o otázkách společného zájmu, týkajících se hospodářské a sociální politiky. Sociální dialog může probíhat jako tripartitní proces, se zapojením vlády jako oficiální stranou dialogu, nebo může být založen na bipartitních vztazích výlučně mezi pracovníky a zaměstnavateli (anebo odbory a zaměstnavatelskými organizacemi), a to s anebo bez přímého zapojení vlády. Dialog může být neformální nebo institucionalizovaný, nezřídka však bývá kombinací obou způsobů. Může probíhat na národní, regionální nebo podnikové úrovni. Může být meziodvětvový, odvětvový anebo může představovat průsečík obou možností. Cílem samotného sociálního dialogu je podpořit dosažení shody při současném demokratickém zapojení hlavních zúčastněných stran. Úspěšné struktury a procesy sociálního dialogu představují klíčový potenciál pro řešení důležitých ekonomických a sociálních otázek, podporu dobrého řízení na různých úrovních, pokročilého sociálního a průmyslového smíru a stability a podněcování hospodářského pokroku. Sociální dialog a těžební průmysl: evropská perspektiva Sociální dialog hraje klíčovou úlohu při dosahování rovnováhy mezi sociálními a 3

4 ekonomickými aspekty průmyslu. Podle odhadu Evropské komise generuje uhelné hornictví v zemích Evropské unie pracovních míst. A to je, rovněž podle názoru Evropské komise, důležitější aspekt než snižující se strategický význam uhlí pro evropskou energetickou bezpečnost. Proto otázky zaměstnanosti a s nimi spojené sociální aspekty práce v tomto odvětví představují, anebo by představovat měly, klíčovou agendu pro národní i regionální vlády a prioritně pro sociální partnery. V Evropské unii jsou pravidla volné soutěže a jednotného trhu podpořena evropskými standardy a směrnicemi vytvářejícími rovné podmínky pro všechny aktéry. Role daná sociálním partnerům Evropskou smlouvou pak spoluvytváří obecně platný evropský sociální model. V rámci jednotného trhu není možné používat žádné formy sociálního dumpingu, které by znevýhodnily zaměstnance v jakémkoliv odvětví a snížily jejich pracovní a sociální standardy pod rouškou zvýšení konkurenceschopnosti anebo jiných jednostranných cílů. Shoda sociálních partnerů na strategických i běžných rozhodnutích, které mají bezprostřední vliv na pracovní podmínky i jistotu práce u zaměstnanců a na perspektivu či konkurenceschopnost podniků a odvětví je pro udržitelnost podniků a odvětví nezbytná. K tomu je nutná dobře fungující, pružná platforma pro dialog vedoucí ke konsensuálnímu řešení, tedy takovému, které se co nejvíce přibližuje zájmům obou stran. Hornictví stále hraje významnou úlohu v ekonomikách členských zemí EU a Evropské unie jako celku. Samotné zdroje důležitých nerostných surovin, stejně jako zaměstnanost generovaná vlastním sektorem průmyslu, ale i řadou návazných odvětví a služeb, představují pro členské země vysoké priority. Vzhledem ke zvláštním pracovním podmínkám v těžebním sektoru, jsou v tomto odvětví hlavními tématy sociálního dialogu, stejně jako dříve i nadále energetika, 4

5 životní prostředí, bezpečnost a ochrana zdraví při práci a sociální otázky. 80% celosvětové spotřeby energie je zajišťována fosilními palivy, zahrnujícími ropu, zemní plyn a uhlí. Dostupnost těchto zdrojů se odhaduje na 40 let u ropy, 60 let u zemního plynu a 400 let u uhlí. Dostupnost energie je zásadní otázkou pro celou ekonomiku a její udržitelný rozvoj. Současná evropská poptávka po uhlí je domácí (evropskou) produkcí pokryta pouze z 50% a je zde tedy významná závislost na dodávkách ze třetích zemí. Cílem sociálního dialogu musí proto být, mimo jiné, udržení současných a zřízení nových nezávislých zdrojů energie a zvýšit jejich účinnost v zájmu podpory ekonomické udržitelnosti a hospodářského růstu. Péče o životní prostředí je dalším velkým problémem těžebního průmyslu. Neustálé minimalizování dopadů těžebních činností na životní prostředí představuje mimořádný úkol. Vzhledem k tomu, že ochrana životního prostředí je velmi často spojena jak se společenskou akceptací podniků i s jejich ekonomickým výkonem, jsou sociální partneři stále více zaměření na řešení otázek spojených s ochranou životního prostředí a související legislativou. V této souvislosti byla evropskými sociálními partnery v posledních letech vypracována některá společná stanoviska a postoje k legislativním návrhům a politikám Evropské unie. Sociální dialog probíhající na národní úrovni by měl problematiku životního prostředí reflektovat ve zvýšené míře. Zvláštní pracovní podmínky v těžebním sektoru přinášejí vysoký potenciál rizika pro zdraví a bezpečnost pracovníků a to jak na povrchových tak důlních pracovištích. Tato rizika jsou často svou závažností nesrovnatelná s podmínkami v jiných průmyslových odvětvích. Jde zejména o mikroklimatické podmínky, teplo, hluk, vlhkost, prach, nebezpečné plyny a zplodiny, ale i nepravidelnou pracovní dobu, či noční směny. 5