1. STÁT - POJEM, ZNAKY STÁTU, FUNKCE STÁTU, STÁTNÍ MECHANISMUS

Transkript

1 1. část PRA_ část PRA_ STÁT - POJEM, ZNAKY STÁTU, FUNKCE STÁTU, STÁTNÍ MECHANISMUS I. POJEM: Stát je formou organizace společnosti v určitých epochách vývoje. Stát vznikl na určitém stupni vývoje společnosti, kdy nahradil organizaci společnosti založenou na rodovém zřízení. Podstatu státu určuje charakter ekonomiky. Změna v ekonomice státu způsobí změnu v jeho podstatě. Je to souhrn určitých politických vztahů. II. ZNAKY STÁTU: a) Státní moc - její podstatou je regulace společenských vztahů pomocí práva - dělí se na zákonodárnou, výkonnou a soudní, která je nezávislá na státu - je uplatňována státním mechanismem b) Územní organizace obyvatelstva - stát dělí své příslušníky podle území, podřizuje je místním orgánům c) Státní suverenita a výlučnost d) Právo, daně, poplatky - příspěvky od občanů státu k udržování stát ní moci III. STÁTNÍ MECHANISMUS - je ta část společnosti, která disponuje státní mocí, tvoří ho - státní orgány - úřední osoby a administrativní aparát - ozbrojené složky ->povolány řešit určité úkoly statu, podrobeny určitému orgánu (x civilní právo) IV. FUNKCE STÁTU: a) ekonomická - podnikatelská činnost státu (stát je provozovatelem státních podniků) - zajišťuje nevýrobní sféru z prostředků získaných z da ňové soustavy (státní správa,

2 obrana, školství, zdravotnictví atd.) - stát je garantem měnové soustavy - stát je konsument společenské produkce (je zákazník, rovný a solventní partner) b) zákonodárná, stát také garantuje nezávislé soudnictví a provádění kontroly práva c) nařizovací - pravomoci státu vůči různým subjektům (státní sankce) d) sociální - minimální mzdy, sociální minimum, podpory - tuto funkci plní i charitativní organizace e) bezpečnostní - vnější a vnitřní f) funkce v ochraně životního prostředí Funkce: -vnitřní...hospodářská, sociální, pečovatelská,... -vnější...obranná, kulturní, vědecká,... Funkce státu - hlavní činnosti státu, které slouží k plnění jeho úkolů. Od fcí státu je třeba odlišovat fce jednotlivých státních orgánů (tj. realizace pravomoci, práv a povinností jednotlivých orgánů). Hl. fce státu rozlišujeme podle toho, ve kterých sférách spol. života působí. 2. FORMA STÁTU A JEJÍ PRVKY I. FORMA STÁTU - je způsob uspořádání státního mechanismu a uskutečňování státní moci (zákonodárná - legislativa, výkonná - exekutiva, nezávislá soudní moc). Obecně lze dělit formu státu na nedemokratickou a demokratickou. demokratická - demokr. parlamentní - moc výkonnou a zákonodárnou vykonává volený zákonodárný sbor a jeho výkonné složky (vláda), př. ČR, Anglie. Dělba mezi legislativou a exekutivou není. - demokr. presidentská - legislativa a exekutiva jsou vzájemně odděleny a moc je mezi ně rozdělena víceméně rovnoměrně. President je volen přímo lidem, př. USA, Francie. Z hlediska typu státu lze formu státu rozlišit na monarchii (království, císařství), republiku, federaci, unii. Formu státu tvoří: -forma vlády:formou vlády rozumíme: a)vztahy obyvatel k státní moci

3 b)povahu a složení nejvyšších orgánů státu a jejich vzájemné vztahy -učlenění státu:uspořádání státní moci vzhledem k uzemí státu.státní moc ve státě několikerá: a)jediná=unitární stát b)vícerá=složený stát-různé podoby -federace:v zahraničí stát vystupuje jako stát jediný (federální složka), ale vnitřně má více struktur (nevystupují v zahraničí) -konfederace:pojem zastaralý (dnes žádný stát, naposled Sever-Jih), prioritu mají dílčí subjekty -personální unie:historický prvek,společní panovníci, měna, armáda, ale jinak proti sobě, např.rakopsko-uhersko -reálná unie:historický prvek -st. režim:vyjadřuje způsob a metody realizace st.moci, realizace více způsoby: -metody s neprávním charakterem -metody s právním charakterem II. VÝVOJ FORMY STÁTU Z HISTORICKÉHO HLEDISKA 1) Starověký Řím - rodové společenství, městský stát, Antika Rod - skupina skutečně nebo doměle příbuzných lidí, v jejichž čele je stařešina (soudce, vojevůdce i velitel) Curia (kurie) - seskupení rodů na určitém území Kmen - 10 curia Národ římský - 3 kmeny Prvky této formy státu: - lidové (centurijní) shromáždění, které mohli volit všichni vojáci, a snad i ostatní muži - senát - výkonný orgán LS tvořený stařešiny rodů - král - nejvyšší vojevůdce a soudce S rostoucím vlivem majetku se prováděly reformy tohoto zřízení (rozdělení LS na 6 tříd, kde každá má stejně hlasů, tzn. že i když je bohatých méně, mají stejný počet hlasů). 2) Další městské státy: Sparta: LS - rada - 5, postupně přebrali moc, dva králové neměli prakticky moc

4 Atény: LS - rada (500 lidí) - státní úředníci Římské právo tvořilo unikátně propracovaný a dokonalý celek. 3) Středověk a) ranný feudalismus - existovaly velké státy s nízkou úrovní práva, převládá právo obyčejové b) stavovské monarchie (13. stol.) - vláda panovníka spolu se stavy. Silné postavení měla i církev. Základem práva jsou vztahy k půdě. Senior - vlastník půdy, vazal - uživatel půdy. Lenní systém: král německý - český - šlechta... Od 12. stol. (Itálie) se jako 3. stav začínají prosazovat i města. c) absolutní monarchie - vláda panovníka bez stavů. Města i stavy jsou silné, panovník je štve proti sobě, čímž může vládnout neomezeně. Nastává velký rozvoj práva (kodifikace tj. zákoníky, psané normy) - právnické knihy. Vliv centra na řízení státu se projevuje zřízením profesionální armády, policie a administrativou. Vzniká hierarchie státní správy od centra až po obce. 4) Období buržoazních revolucí (Francie ) - heslo "Volnost, rovnost, bratrství" - formy státu byly většinou republiky - vznik parlamentu, či funkce prezidenta 5) Dnešní období - státy demokratické a totalitní (podle úpravy a do držování lidských práv) - formy státu - republiky, monarchie, federace, unie - prvky forem státu - parlament a vláda, nezávislé soudnictví, president Podle míry zasahování státu do ekonomiky dělíme státy na: a) regulativní stát - stát nebrání rozvoji tržních vztahů, ale vytváří pro tento rozvoj určité hranice, které dále může ovlivňovat b) rozvojový stát - vychází se z tržního systému, který ale stát ov livňuje (př. proexportní politika) c) plánovací stát - základem všeho je státní plán demokracie: - přímá-lidové shromáždění, referendum - nepřímá-zastupitelská - rozsáhlý katalog obč. práv a svobod, který je garantován - do jaké míry se občané mohou podílet na pozhodování

5 nedemokratické formy: - na řešení se podílí úzká vrstva obyvatelstva - omezení práv a svobod 3. ORGÁNY STÁTNÍ MOCI V ČR Moc je schopnost jedince nebo kolektivu udržovat chování jiných osob nebo organizací. Podstatou státní moci je regulace společenských vztahů pomocí práva. Státní mocí disponuje část společnosti, která se nazývá státní mechanismus. Státní mechanismus je tvořen: státními orgány úředními osobami a administrativním aparátem ozbrojenými složkami Pojmem forma státu rozumíme způsob uspořádání státních mechanismů a způsob uskutečňování státní moci. Obecně rozeznáváme formu státu nedemokratickou a demokratickou (parlamentní, presidentská). Výkonem státní moci v širším slova smyslu rozumíme souhrn všech státně mocenských činností, k nimž řadíme: 1) činnost zastupitelských sborů (výkon státní moci v užším smyslu) 2) justiční činnost vykonávaná nezávislými soudy při rozhodování spo rů a ukládání trestů, dále činnost státních notářství a prokuratury (činnost ověřovací a osvědčovací) 3) činnost státní správy - činnost výkonná, nařizovací a organizátor ská. Podle Ústavy ČR je zdrojem veškeré státní moci lid, jenž ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Státní moc slouží všem občanům, lze ji uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. Zákonodárná moc v ČR náleží parlamentu, který je tvořen dvěma komorami, Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Poslanecká sněmovna se skládá z 200 poslanců starších 21 let, volených na 4 roky. Senát se skládá z 81 senátorů starších 40 let, volených na 6 let. Každé dva roky se volí třetina senátorů. Výkonná moc je Ústavou rozdělena mezi vládu a presidenta. President republiky je hlavou státu, kterou volí Parlament na

6 společné schůzi obou komor. President není z výkonu své funkce nikomu odpovědný a volební období trvá 5 let ode dne složení slibu. Vláda je vrcholným orgánem státní moci, je složena z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Předsedu vlády jmenuje president a na návrh předsedy jmenuje i ostatní členy. Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Soudce je do funkce jmenován presidentem bez časového omezení. Funkce se ujímá složením slibu. Dále jsou tu ještě dvě nezávislé instituce: 1) Nejvyšší kontrolní úřad, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Presidenta a vicepresidenta tohoto úřadu jmenuje president republiky na návrh Poslanecké sněmovny. 2) Česká národní banka, jenž je ústřední bankou státu. Jejím hlavním cílem je péče o stabilitu měny. Postavení, působnost a další podrobnosti ohledně obou jmenovaných institucí upravuje dále zvláštní zákon. Právo volit má občan ČR starší 18 let na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Poslanci a senátoři složí slib na první schůzi které se zúčastní (sněmovny nebo senátu). Člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor a na požádání dostane slovo. Schůze komor jsou veřejné. Komory jsou způsobilé se usnášet přítomností třetiny členů. K usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných členů komory, eventuálně většiny kvalifikované (tři pětiny) nebo ze všech členů. Senát má právo vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona ke znovuprojednání s pozměněním. President má právo vrátit přijatý zákon (mimo ústavního) do 15 dnů ode dne postoupení. Jestliže pak Poslanecká sněmovna trvá nadpoloviční většinou všech poslanců na původním znění, zákon vyhlásí, jinak není přijat. Přijaté zákony podepisují předseda Poslanecké sněmovny, premiér a president. K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Volby : a) do Posl. sněmovny - začínají 30 dní před uplynutím volebního

7 obd. a končí dnem uplynutí. - při rozpuštění -> do 60 dnů po rozpuštění - tajným hlasováním - zásada poměrného zastoupení b) do Senátu - začínají 30 dní před uplynutím vol. obd. a končí dnem uplynutí - tajným hlasováním - většinový systém Mandát vzniká zvolením. Nikdo nemůže být členem obou komor součastně.komory zřizují své orgány - komise a výbory. 4. ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY ČR, POJEM STÁTNÍ SPRÁVY. STÁTNÍ SPRÁVA 1) soustava určitého druhu státních orgánů - st. správa v institucio nálním (organizačním smyslu) 2) jeden z druhů státních činností (st. spr. ve funkčním smyslu) ad1) Státní správa je vykonávána STÁTNÍMI ORGÁNY, jejichž znaky jsou: a) podílí se na uskutečnění funkcí státu b) jsou nositeli určitých mocenských oprávnění c) jednají zpravidla jménem státu ad2) Státní správa jako činnost orgánů státní správy má určité znaky: a) jde o činnost PODZÁKONNOU - činnost vykonává na základě zákona b) činnost VYKONÁVACÍ - realizace ustanovení obsažených v zákonech c) činnost NAŘIZOVACÍ - buď formou NORMOTVORBY - normativních podzá konných aktů, vyhlášky, potvrzení, osvědčení - nebo formou INDIVIDUÁLNÍCH SPRÁVNÍCH AKTŮ - správní rozhodnutí o poskytnutí stipendia d) činnost ORGANIZÁTORSKÁ - běžná denní činnost, k jejímuž zabezpeče ní jsou využívány hlavně státně mocenské prostředky - - formou vydávání nařízení - přímé uplatňování státního donucení (policie, sbor nápr. vých.) Rozlišujeme dva typy státních orgánů ve st. spr.: - ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY

8 - SPRÁVNÍ ORGÁNY ORGÁN STÁTNÍ SPRÁVY - orgán výslovně zřízený pro výkon státní správy - ministerstvo, okres. úř., úř. práce, škol. úř. SPRÁVNÍ ORGÁN - širší pojem, může to být OSS, ale i subjekt, který ne byl zřízen jen pro výkon státní správy (škola...) Pojem VEŘEJNÁ SPRÁVA zahrnuje STÁTNÍ SPRÁVU a SAMOSPRÁVU (obce, nejsou orgány státní správy). K orgánům státní správy: 1) ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY: např.: ministerstva - lze je zřídit pouze zákonem krajský hygienik - je jmenován a odvolán na návrh hlavní hygienik ČR 2) OKRESNÍ ÚŘADY - vykonávají státní správu ve svých územních obvodech, která není svěřena jinému správnímu orgánu (úřad práce, školský úřad...). Jsou vázány obecnými právními normami i interními opatřeními (pokyny vlády, ministerstev). - v čele je PŘEDNOSTA - jmenuje a odvolá ho vláda na návrh ministra vnitra - člení se na REFERÁTY (živ. prostř...) - jsou zřizovány a rušeny přednostou se souhlasem ministra vnitra. V jejich čele stojí vedoucí, který je jmenován a odvoláván přednostou. Nadřízeným OÚ ve věcech státní správy okresního hygienika je krajský hygienik, jenž je jmenován ministrem zdravotnictví. Krajské hygieniky řídí hlavní hygienik ČR. OKRESNÍ SHROMÁŽDĚNÍ (40-70 členů) - volí se do 60 dnů od voleb do obecních zastupitelstev pomocí směrné ho čísla pro každou obec - schvaluje rozdělení dotací obcím - schvaluje a kontroluje rozpočet OÚ - schází se obvykle 4x ročně, svolává ho přednosta OÚ OBEC - právnická osoba - samosprávné společenství občanů (samosprávný subjekt) = má své území, obyvatelstvo, vykonává samosprávu - není OSS, ale v rámci tzv. přenesené působnosti vykonává st.spr. PŮSOBNOST OBCE:

9 1) samostatná - obecní orgány ji vykonávají relativně nezávisle (obec se řídí jenom obecně závaznými právními předpisy - zákony a vyhlášky) 2) přenesená - výkon státní správy obcemi (obec se řídí obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích i interními opatřeními - nařízení a pokyny vlády, ministerstev...) PŘENESENÁ PŮSOBNOST - základní - každá obec je musí vykonávat (funkce bývalého MNV) - rozšířená - vykonává ji pověřený obecní úřad z nařízení vlády pro více obcí najednou (bývalé stř. obce, KNV, ONV) Není-li obec schopna vykonat základní přenesenou půs., může ji z nařízení OÚ vykonat přechodně jiná obec či určený orgán. 1) Jde-li o přenesenou působnost obce, pak OÚ kontroluje tuto činnost obce a vystupuje jako orgán ve 2. stupni správního řízení. 2) Jde-li o samostatnou působnost obce, pak obec není OÚ podřízena. SLOŽENÍ OBCE (ZÁSTUPCI OBCE): 1) STAROSTA - je volen obecním zastupitelstvem a je mu odpovědný 2) OBECNÍ ZASTUPITELSTVO - členové jsou voleni a jejich počet závisí na velikosti obce - schází se nejméně 1x za 3 měsíce, jeho za sedání řídí starosta, zasedáíní jsou veřejná 3) OBECNÍ RADA členů, kteří jsou voleni obecním zastupitelst vem z jeho členů - výkonný orgán obce v oblasti samostatné působ nosti (staveb. povolení, matrika...) ORGÁNY OBECNÍ RADY - vždy alespoň KOMISE FINANČNÍ a KOMISE KONT ROLNÍ 4) OBECNÍ ÚŘAD - tvoří ho starosta, jeho zástupce(i) a tajemník obecního úřadu (nejvyšší osoba, v samost. půs. obce odpovídá obec. radě a starostovi, v přenesené půs. odpovídá starostovi) Činnost ObÚ - samostatná půs. obce - úkoly uložené obecní radou, za stupitelstvem - přenesená půs. obce - výkon státní správy v jeho půs. Charakteristickým rysem st. správy je to, že je vykonávána st. orgány ( x činnosti uskutečňované st. organizacemi). 5. SOUDNÍ MOC V ČR, PRINCIPY SOUDNÍHO ŘÍZENÍ Soustavu soudů tvoří NEJVYŠŠÍ SOUD, NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD, VRCHNÍ, KRAJSKÉ A OKRESNÍ SOUDY. Mimo to ještě ÚSTAVNÍ SOUD, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Skládá se z 15 soudců jmenovaných na 10 let presidentem ČR

10 se souhlasem Senátu. Soudci skládají do rukou presidenta slib, čímž se ujímají funkce. Soudci Ústavního soudu jsou vázáni ústavními zákony, mezinárodními smlouvami a zákonem. SOUDNÍ MOC V ČR vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Soudci jsou ve výkonu své funkce nezávislí. Soudce je jmenován presidentem ČR bez časového omezení. Funkce se ujímá složením slibu. Soudce je při rozhodování vázán zákonem. PRINCIPY SOUDNÍHO ŘÍZENÍ (občanského: občanskoprávní, pracovní, rodinné, družstevní s obchodní vztahy, neprojednávají-li je podle zákona jiné orgány.): Účastníci mají rovné postavení. Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti. K řízení v 1. stupni jsou příslušné okresní soudy (mimo taxativně jmenovaných případů pro krajské soudy). ZASTUPOVÁNÍ - na základě zákona - na základě plné moci (advokáti) - na základě rozhodnutí - advokát ex offo Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu nebo pouze předseda senátu jako samosoudce. Nejvyšší soud rozhoduje a jedná v senátu. K rozhodnutí senátu je třeba většiny hlasů (hlasovat musí každý člen senátu). Pořadí hlasování: PŘÍSEDÍCÍ - MLADŠÍ SOUDCI - STARŠÍ SOUDCI - PŘEDSEDA SENÁTU. 1) ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ - na návrh - obecné záležitosti + pravdivé vylíčení skutečností, musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. - účastníci řízení - NAVRHOVATEL (žalobce) a ODPŮRCE (žalovaný) 2) PRŮBĚH ŘÍZENÍ Předseda senátu nařídí jednání k projednání věci samé, k němuž svolá účastníky a všechny potřebné. Jednání je ústní a veřejné, mimo zákonem stanovených vyjímek. Dokazování provádí soud při jednání. Za DŮKAZ mouhou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci.

11 3) Výsledkem procesu je soudní ROZSUDEK nebo USNESENÍ. Rozsudkem rozhoduje soud ve věci samé. Je vyhlášen veřejně, jeho součástí je odůvodnění a poučení o odvolání a možnosti výkonu rozhodnutí. 4) OPRAVNÉ PROSTŘEDKY - ODVOLÁNÍ - proti rozhodnutí soudu 1. stupně (do 15 dnů ode dne doru čení rozhodnutí) - OBNOVA ŘÍZENÍ - nové skutečnosti, rozhodnutí či důkazy, (do 3 měsíců od zjištění důvodů obnovy) - DOVOLÁNÍ - lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, po kud to zákon připouští (do 1 měsíce) 5) VÝKON ROZHODNUTÍ Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. a) peněžité plnění formou: - srážek ze mzdy - do výše rozhodnuté přiznané pohledávky s přís lušenstvím - přikázání pohledávky - z účtu čs. peněžního ústavu, nelze z vkladních knížek - prodej movitých věcí - prodej nemovitostí, prodej souvlastnického podílu - zřízením soudcovského ústavního práva na nemovitostech - zapsat do evidence nemovitostí b) nepeněžité pohledávky formou: - vyklizení - odebrání věci - rozdělení společné věci - provedení prací a výkonů 6. POSTAVENÍ HLAVY STÁTU V ČR President republiky je hlavou státu. Je volený Parlamentem na společné schůzi obou komor, volební období je 5 let. Z výkonu své funkce není odpovědný. Úřadu se ujímá složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. Návrh na kandidáta je oprávněno podávat nejméně 10 poslanců nebo 10 senátorů. Kandidát musí být starší 40 let a musí mít právo volit. Nikdo nesmí být zvolen více než 2x za sebou.

12 VOLBA: 1. kolo - musí získat nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů 2. kolo - do 14 dnů, když není zvolen v 1. kole, - nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a nadpolo viční většinu hlasů přítomných senátorů 3. kolo - do 14 dnů, když není zvolen v 2. kole, - nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů a poslanců PRAVOMOCI: President ČR 1) jmenuje a odvolává předsedu a členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu 2) svolává zasedání Poslanecké sněmovny 3) rozpouští Poslaneckou sněmovnu 4) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy 5) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu 6) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, zakazuje odsouzení 7) vrací Parlamentu zákon (mimo ústavního) 8) podepisuje zákony 9) jmenuje presidenta a vicepresidenta Nejvyššího kontrolního úřadu 10) jmenuje členy Bankovní rady ČNB Dále - zastupuje stát navenek - sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy (sjednávat za něj mů že i vláda) - je vrchním velitelem ozbrojených sil - pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí - vyhlašuje volby do Posl. sněmovny a Senátu - uděluje a propůjčuje státní vyznamenání - jmenuje soudce - provádí amnestii Pro tato další rozhodnutí je zapotřebí podpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. President ČR má právo: - účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů i komisí - dostat slovo, kdykoli o to požádá - účastnit se schůzí vlády, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy - projednávat s vládou a jejími členy otázky, které patří do jejich

13 působnosti Presidenta ČR nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat ho pro přestupek a jiný právní delikt. Může být stíhán pouze pro velezradu před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. 7. PRÁVO, POJEM, PRAMENY PRÁVA. PRÁVO (právní norma) - souhrn právních norem - souhrn pravidel jednání lidí, jeichž dodržování vynucuje stát, tzn., že právo nemůže existovat bez státu. Právo je obsaženo v právních normách. PRAMENY PRÁVA rozumíme formy, ve kterých nacházejí své vyjádření platné právní normy. Prameny práva (jakožto vyjádření právních norem) jsou většinou vytvářeny činností státních orgánů, ale prameny práva mohou být vytvářeny i bez přičinění státních orgánů - obyčej. Ne každý výnos státních orgánů je pramenem práva (např. ne interní pokyny). Pokud právní normy odkazují na jiné společenské normy (např. pravidla občanského soužití či pravidla zvyklostí obchodního stylu), mají tyto společenské normy charakter SUBSIDIÁRNÍCH (PODPŮRNÝCH) PRAMENŮ PRÁVA. DRUHY PRAMENŮ PRÁVA: 1) NORMATIVNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY (akty) - výsledek cílevědomé normotvor né činnosti státního orgánu. Stanoví právní normy. 2) PRECEDENTY - (případy neupravené právními normami), u nás se ne používá - individuální právní akt (nejčastější soudní rozsudek) který použitím na další obdobné případy získává obecnou závaznost. - typický atribut anglosaského práva, u nás zakázán 3) NORMATIVNÍ SMLOUVY - není to rozhodnutí 1 státního orgánu, ale ja ko shodné projevy vůle dvou či více stran - zahrnují ustanovení normativní povahy - u nás: Kolektivní smlouva, jinak hlavně v mezinárodním právu 4) PRÁVNÍ OBYČEJE - prameny práva obsahující pravidla: a) dlouhodobé užívání b) jasnost a srozumitelnost - chápána jako závazná c) státní vynucování - zajišťováno st. mocí

14 5) OBECNÉ PRÁVNÍ ZÁSADY - narozdíl od obyčejů zde není nutnost dlou "Smlouvy je nutno zachovávat". hodobé praxe, např. Proces schvalování zákona: ministerstvo -> připomínky na ministerstvu -> kolegium ministra (náměstci, ředitelé odborných sekcí) -> ministr podepíše nebo ne, když ano -> vláda -> meziresortní připomínky -> souhlas vlády -> vládní návrh zákona -> Parlament -> besedy -> zákon. PRÁVNÍ SÍLA PRAMENŮ PRÁVA - rozdělení pramenů práva (a norem v nich obsažených) tak, že platí: 1) prameny určitého stupně právní síly musí být v souladu s prameny vyššího stupně 2) prameny určitého stupně právní síly mohou být změněny nebo zrušeny jen prameny práva stejného nebo vyššího stupně právní síly. PRAMENY PRÁVA V ČR: V ČR jsou hlavními prameny práva NORMATIVNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY. K vydání těchto právních předpisů jsou oprávněny: 1) Orgány státní moci: Parlament, obecní zastupitelstva (obecně zá vazné vyhlášky) - prvotní normativní právní akty 2) Orgány státní správy - nařízení vlády ČR, vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů - sekundární normativní právní akty Ministerstva a další ústřední OSS mohou vydat i "resortní předpisy" - nemají charakter normativních právních aktů, ale interních opatření Rozdělení normativních právních aktů v ČR z hlediska právní síly: 1) ÚSTAVNÍ ZÁKON 2) ZÁKON a ZÁKONNÉ OPATŘENÍ 3) VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ 4) VYHLÁŠKY a jiné závazné předpisy ministerstev a ostatních ústřed ních orgánů 5) obecně závazné předpisy okresních úřadů a obcí ad 1-4: musí být publikovány ve sbírce zákonů. PRÁVO OBJEKTIVNÍ - vlastnické právo - soubor právních norem upravují vlastnictví PRÁVO SUBJEKTIVNÍ - určitý vztah k věci cích pojem

15 PRÁVO ABSOLUTNÍ - platí pro všechny PRÁVO RELATIVNÍ - platí mezi určenými subjekty Právo vzniká asynchroně => později než stát. Pr. obyčej x obyčejové pravidlo (norma obsažená v pr. obyčeji, jako pramenu práva). Právo: 1)objektivní - státem vynutitelné - soubor pravidel chování uznaných státem => jsou závazná 2)subjektivní - v oblasti lidských práv - čím více se blíží konkrétní osobě -> právo přechází v oprávnění (oprávnění - vyplývá z určitého pr. předpisu x nárok - konkrétní realizace oprávnění) 8. PRÁVNÍ NORMA - POJEM, STRUKTURA, DRUHY. PRÁVNÍ NORMA - elementární jednotka spoluvytvářející právní řád státu či mezinárodní právo veřejné. Právní norma (Soubor) vyjadřuje určité právo. Právní norma - obecně závazné pravidlo chování (rozumí se jak aktivní činnost, tak zdržení se činností), stanovené (uznané) státem ve formě pramenů práva - jeho zachování je zajištěno státní mocí (SANKCIONIZOVANOST) Právní normy patří mezi pravidla chování (SOCIÁLNÍ NORMY). Sem zahrnujeme i jiné společenské normy: politické normy, mravní normy, interní normy organizací, zvyklosti a tradice. STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY - vnitřní forma, v níž je obsah právní normy určitým způsobem organizován Klasická struktura je tvořena těmito prvky: 1) HYPOTÉZA = předpoklad - kriterium, podle něhož se určí, zda se norma vztahuje či nevztahuje na konkrétní situaci - taxativní nebo demonstrativní výčet 2) DISPOZICE - stanoví, komu a jaká vznikají oprávnění či povinnosti, nastanou-li podmínky uvedené v hypotéze

16 - vlastní pravidlo chování 3) SANKČNÍ HYPOTÉZA - stanovuje podmínky podmiňující uplatnění sankce - určuje kdy může být sankce použita - často je součástí sankce 4) SANKCE - důsledky porušení právní povinnosti z dispozice, jsou-li splněny všechny podmínky stanovené sankční hypotézou. Hypotézy a dispozice: - RELATIVNĚ KONKRÉTNÍ - př. "dovolená učitelů... činí 8 kalendářních týdnů" - RELATIVNĚ ABSTRAKTNÍ - př. "vážně rozvráceno manželství", "zájmy nezletilých dětí" Sankce: - URČENÉ - "zaplatit 10% z ceny jako penále" - RELATIVNĚ URČENÉ - sazby trestů odnětí svobody NORMA DEROGAČNÍ - ruší jiné právní normy DRUHY PRÁVNÍCH NOREM: 1) z hlediska struktury : - BLANKETOVÉ - odkazují na jinou normu, ale ne jmenovitě určenou, nýbrž obecně (i na jiné normy než právní) - ODKAZUJÍCÍ - odkazuje na jinou, jmenovitě určenou právní normu - KOLIZNÍ - u mezinárodního právao soukromého - odkazují na určitý právní řád a jeho příslušnou práv ní normu 2) podle míry vázanosti: - DISPOZITIVNÍ - je možno si upravit povinnosti a oprávnění - je pružnější - mají alternativně stanovenou dispozici: 1. možnost vlastní úpravy 2. určení povinností a oprávnění-> neplatí-li první alternativa - KOGENTNÍ - nepřipouštějí alternativní určení oprávnění a povin ností adresátů a jejich projevy vůle. - nepřipouští odchylky

17 3) z hlediska jazykového vyjádření dispozice: - OPRAVŇUJÍCÍ - PŘIKAZUJÍCÍ - ZAKAZUJÍCÍ Jelikož norma vždy stanoví povinnosti určitých adresátů, patří sem i oprávnění jiných adresátů. NORMY - ZÁKONNÉ - zákony - PRIMÁRNÍ - PODZÁKONNÉ - ostatní - SEKUNDÁRNÍ NORMA - PŮVODNÍ - ODVOZENÉ - odvozují se z původních Pr. normy jsou obecně závazné -> zavazují kohokoli (x interní normy) Pr. chování - je regulátorem chování adresátů - je měřítkem hodnocení chování adresátů - charakteristickým rysem je jeho obecnost Taxativní výčet (vyčerpávající) x demonstrativní výčet (příkladný, umožňuje vztáhnout pr. normy i na jiné než uvedené případy) 9. PLATNOST A PŮSOBNOST PRÁVNÍ NORMY. PLATNOST PRÁVNÍ N. - znamená, že z hlediska právního řádu byly splněny všechny podmínky pro utvoření právní normy - byly splněny podmínky pro utvoření pramene práva, ve kterém je tato norma obsažena. (např. schválení příslušným orgánem, publikování normy...) Právní n. je platná od okamžiku, kdy byla splněna poslední podmínka nutná pro utvoření pramene práva, až do okamžiku, kdy je zrušena normou stejného nebo vyššího stupně právní síly. Jednou z podmínek platnosti práv. n. je v ČR její PUBLIKACE, popř. registrace v úřední sbírce - "Sbírce zákonů". Obecně závazné vyhlášky obce se publikují na "úřední desce" obecního úřadu a dále se způsobem v obci obvyklým zveřejní. PŮSOBNOST PRÁVNÍ NORMY - stanovení rozsahu, v jakém se PN použije na konkrétní případ a to zejména: 1) PŮSOBNOST ČASOVÁ - ÚČINNOST: (nejdůležitější), od kdy ji lze pou žít (15 dní ode dne

18 rozeslání Sbírky, není-li stanoveno jinak) - bývá většinou období, kdy je PN platná, sle ještě nanabyla účinnosti tzn. že není pro adresáta závazná - zánikem platnosti PN zaniká i její účinnost - zánikem pouze účinnosti nezaniká úplně význam PN, okolnosti se posuzují podle právní úpravy, která byla v době jejich výskytu účinná - PN mohou mít vyjímečně zpětnou účinnost (dekrety pr. Beneše z r. 1945) 2) PŮSOBNOST TERITORIÁLNÍ - je daná orgánem, který formu vydal - celostátní, lokální (obecní), podnikové - nejsou ve vztahu vyšší a nižší normy!!! V určitých případech mají PN působnost mimo úzení státu (občan ČR může být i v zahraničí stíhán podle našich zákonů). 3) OSOBNÍ PŮSOBNOST - v prvních paragrafech - na které subjekty se vztahuje 4) VĚCNÁ PŮSOBNOST - určení předmětu úpravy právní normy. Vztah normy k právnímu řádu: 1) je-li norma platná, spoluvytváří právní řád 2) norma je platná v daném pr. řádu 3) vydávané normy nižšího stupně pr. síly musí být v souladu s normami vyššího stupně pr. síly Platnost je podmínkou působnosti právní normy. Kritéria platnosti: pr. norma musí být vydána pr. orgánem, který je k tomu kompetentní, musí být uveřejněna ve Sbírce zákonů a musí být součástí platného pr. řádu. 10. VÝKLAD PRÁVA A JEHO DRUHY. VÝKLAD PRÁVA (INTERPRETACE PRÁVA) - postup vedoucí k objasnění smyslu a obsahu právních norem vyjádřených v pramenech práva za účelem jejich použití na konkrétní případ v souladu s principy zákonnosti. Výklad práva musí být objektivní - nemůže dávat textu jiný smysl (subjektivní výklad), než jaký mu dal zákonodárce.

19 DRUHY VÝKLADU PRÁVA: 1) podle subjektu, který výklad podává: a) LEGÁLNÍ - podává orgán, který je k tomu ústavou nebo zákonem zmocněn. Je obecně závazný pro všechny orgány, organizace i obča ny. b) AUTENTICKÝ - podává orgán, který sám normativní akt vydal c) OFICIÁLNÍ - podává státní orgán pro podřízené orgány, organi zace, pracovníky. Pro ně je závazný jako interní instrukce. Nemá však obecnou závaznost. d) ORGÁNŮ APLIKUJÍCÍCH PRÁVO - podávají orgány (soudy, OSS), kte ré řeší individuální případy. Výklad je závazný pouze pro konkrét ní řešený případ. e) DOKTRINÁLNÍ - je založen na vědeckém zkoumání platných práv ních norem. Není právně závazný, avšak ve značné míře ovlivňuje praxi. (učebnice, komentář k zákonům...) 2) podle metody a způsobu výkladu: a) JAZYKOVÝ VÝKLAD - zkoumá smysl slovního vyjádření právní normy podle sémantických a lexických poznatků (použití určitých pojmů pro určité věci) a podle gramatických, morfologických a syntetic kých pravidel (spojky, slovesné časy...) b) LOGICKÝ - smysl PN podle pravidel formální logiky - důkaz vyloučením - ELIMINAČNÍ METODA (v příp. taxativ. výčtů) - důkaz vztahu užšího k širšímu pojmu (je-li zakázáno neúmyslné jednání, je zakázáno i úmyslné) - důkaz vztahu širšího k užšímu pojmu (ustanovení o právní subjek tivitě organizací platí i pro organizační jednotky organizací) - důkaz o opaku (právo subjektu prokázat, že škodu nezavinil) c) SYSTEMATICKÝ - vychází ze zařazení PN do systému dalších PN - norma speciální má přednost před formou obecnou - nelze-li pochopit normu, je srovnána s normami podobnými d) HISTORICKÝ - určuje smysl PN z hlediska cílů a podmínek v do bě, za nichž se stala platnou - zkoumá, jak daná pr. norma vznikla 3) podle poměru smyslu právní normy a jejího slovního vyjádření: a) DOSLOVNÝ (adekvátní) - smysl PN a smysl jejích slovního vyjád ření jsou identické b) ZUŽUJÍCÍ (restriktivní) - smysl PN je užší, než její slovní vyjádření c) ROZŠIŘUJÍCÍ (extenzivní) - smysl PN je širší, než její slovní vyjádření ad b) a c) - požívá se vyjímečně

20 4) podle dosahu výkladu: a) OBECNÝ - vztahuje se na celou oblast působnosti PN (např. výk lad pojmu:"nevyužití kvalifikace pracovníků") b) KASUISTICKÝ - vztahuje se na určitý druh případů upravených PN (např. nevyužití kvalifikace pracovníka, který má více kvalifikací) c) INDIVIDUÁLNÍ - vztahuje se k individuálnímu případu (např. ne využití kvalifikace konkrétního pracovníka) SYSTÉM PRÁVA - roztřídění PN do právních odvětví PRÁVO VEŘEJNÉ - státu je zakázáno vše, co mu není dovoleno - pro užitek společnosti, SUBORDINACE (nižší < vyšší) PRÁVO SOUKROMÉ - pro užitek jednotlivce, KOORDINACE (subjekty mají stejnou pozici) - jednotlivci je dovoleno vše, co mu není zakázáno U nás: ÚSTAVNÍ PRÁVO - výkonné právo (vláda, president, Parlament) - volební právo - práva a povinnosti občanů PRÁVO SPRÁVNÍ - vztahy mezi OSS a fyz. a práv. osobou nebo OSS PRÁVO VEŘEJNÉ - vztah mezi občanem a státem - trestní právo - finanční právo - rozpočtové právo - devizové právo - celní právo - občanské právo - vydělilo se OBCHODNÍ právo (pro pod nikání), řadí se sem i právo družstevní - rodinné právo - pozemkové právo PRACOVNÍ PRÁVO - vztahy vznikající v pracovním procesu a v souvislosti s ním PRÁVO SOC. ZABEZPEČENÍ (navazuje na prac. právo) - vztahy mezi státní mi orgány či pojišťovnami a občany. Výklad práva slouží k dotváření práva 11. ANALOGIE PRÁVA A JEHO DRUHY.