PŘÍČINY A NÁSLEDKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ PÁCHANÉHO NA ŽENÁCH V ČESKÉ REPUBLICE

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství Veronika Haraštová PŘÍČINY A NÁSLEDKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ PÁCHANÉHO NA ŽENÁCH V ČESKÉ REPUBLICE Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Dana Knotová, Ph.D. Brno, 2007

2 Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně, přičemž jsem použila jen literaturu a jiné prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne: Veronika Haraštová - 1 -

3 Chci velmi poděkovat vedoucí práce, PhDr. Daně Knotové, PhD. za pomoc, trpělivost, metodické vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytnula při zpracování této práce. Poděkování dále patří vedoucím azylových domů za poskytnutí informací a mým blízkým za podporu

4 OBSAH ÚVOD OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DOMÁCÍHO NÁSILÍ 1.1 DOMÁCÍ NÁSILÍ JAKO POJEM ZNAKY DRUHY 12 2 MÝTY O DOMÁCÍM NÁSILÍ 15 3 STATISTICKÉ ÚDAJE O DOMÁCÍM NÁSILÍ 19 4 FAKTORY VZNIKU PŘÍČINY FÁZE 27 7 CHARAKTERISTIKA AGRESORA SPOUŠTĚČE (STARTÉRY) TYPOLOGIE AGRESORA CHARAKTERISTIKA OBĚTI PŘÍČINY DLOUHODOBÉHO SETRVÁNÍ VE VZTAHU S AGRESOREM NÁSLEDKY STOCKHOLMSKÝ SYNDROM DĚTI A DOMÁCÍ NÁSILÍ KRIMINOGENNÍ A VIKTIMOGENNÍ EFEKT LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ INSTITUCIONÁLNÍ PODPORA EMPIRICKÁ ČÁST VÝZKUMNÁ METODOLOGIE PROSTŘEDÍ VYBRANÝCH DOMŮ PRO MATKU S DĚTMI KAZUISTIKY KLIENTEK Z DOMŮ PRO MATKY S DĚTMI V TÍSNI SHRNUTÍ

5 ZÁVĚR INFORMAČNÍ ZDROJE 61 PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č PŘÍLOHA Č

6 Ženu ani květinou neuhodíš! (rčení) Ženu ani květinou neuhodíš! je krásné rčení, bohužel se však častěji setkáváme nebo slýcháme spíše o dodatku ale květináčem můžeš V parafrázi velmi úsměvné, v reálu však nikoliv. Domácí násilí je velmi specifickým druhem násilí, které probíhá takzvaně za zavřenými dveřmi. V České republice byl tento problém léta tabuizován. Domácí násilí bylo dlouho považováno za jev týkající se naší republiky pouze okrajově. Teprve po roce 1990 se toto téma dostalo do oblasti zájmu a postupně začaly vznikat organizace pomáhající obětem domácího násilí. Dlouholetý nezájem společnosti řešit tento problém přispěl k vytvoření mýtů, které bohužel v podvědomí naší populace přetrvávají dodnes. V nedávné době proběhla řada mediálních kampaní, informačních akcí apod., které měly za cíl informovat veřejnost o problematice domácího násilí, a také uvádět tyto zkreslené informace na pravou míru. Dané téma mne velice zajímá. Neboť jsem se s domácím násilím již setkala. Netýkalo se přímo mne, ale osoby mě blízké. Domácí násilí je velmi aktuální a stále více diskutováno, jak mezi odborníky, tak mezi laickou veřejností a zahrnuje širokou škálu projevů patologického chování. Z celého srdce bych si přála, aby v naší společnosti nastala významná změna aby bylo domácí násilí jednomyslně označeno za patologický a nepřípustný jev a aby bylo s oběťmi násilí zacházeno s úctou, respektem a s co největší snahou o porozumění a pomoc. Nemohu však říci, že se situace okolo domácího násilí nezlepšuje, neboť i stát převzal iniciativu za potlačování násilí na ženách a prohlásil ji za jednu ze svých priorit. Ve spolupráci s různými neziskovými organizacemi došlo ke změnám české legislativy. A v roce 2006 došlo k přijetí Zákona 135/2006 na ochranu před domácím násilím, který byl přijat v platnost od 1. ledna

7 V této práci se budu věnovat příčinám a následkům domácího násilí páchaném na ženách. Hlavním cílem této práce je analýza těchto příčin a následků domácího násilí. Text bakalářské práce jsem zpracovala pomocí odborné literatury, analýzy dostupných dokumentů, internetových portálů, rozhovorů s pracovníky organizací pomáhajících obětem tohoto násilí. Bakalářská práce je strukturovaná do dvou hlavních částí zabývajících se domácím násilím. První část je zaměřena na teorii domácího násilí. Domácí násilí jako pojem, jeho typologie, fáze vývoje domácího násilí, charakteristika oběti a násilníka, příčiny a následky, v neposlední řadě se zabývám institucemi nabízející pomoc obětem domácího násilí. Druhá část bakalářské práce je empiricky zaměřená, jsou v ní zařazeny konkrétní zařízení, které pomáhají obětem domácího násilí a kasuistiky obětí domácího násilí, jimž je věnována péče vybraných azylových domů

8 1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DOMÁCÍHO NÁSILÍ 1. 1 Domácí násilí jako pojem Pro lepší pochopení celé situace, je velmi důležitý pohled do minulosti a uvedení některých základních pojmů a definic. Dále součástí textu budou i skutečnosti, které jsou v souvislosti s tímto tématem zarážející, jiné jsou naopak zjevné. Nejprve bych ráda představila domácí násilí a jeho prostupnost historií lidstva, o niž se lze dočíst v odborné literatuře, např. Grujičová (2000). Pokud se tedy podíváme do historie, tak si jistojistě povšimneme, že domácí násilí páchané na ženách a vůbec domácí násilí není neznámou věcí. Ke složitosti a problémům s odhalováním daného jevu patří patriarchální uspořádání civilizací. Otcové a muži v rodinách měli vůdcovské postavení a ženy byly plně podřízeny. Tudíž trestání tzv. neposlušných žen nebylo ničím neobvyklým. Neboť manželé plně přebírali zodpovědnost za život žen a mohli plně rozhodovat o sankcích v partnerských vztazích. Mezi těmito sankcemi bylo tolerováno i domácí násilí. Se změnou role mužů a žen ve společnosti se změnil i postoj tolerance k domácímu násilí. Situace se sice mění, ale stále přežívají názory, které degradují ženy a srážejí jejich důstojnost.. Vztah mezi muži a ženami sice nabyl rovnoprávnějšího charakteru, stále však přetrvával respekt vůči právu manželů řídit život domácnosti. Situace se začíná měnit s příchodem feministického hnutí. V Evropě se začal feminismus vyvíjet souběžně s osvícenectvím v 18. století, kdy došlo k významné emancipaci žen během Francouzské revoluce. Olympe de Gouges, vydala v roce 1791 Deklaraci práv ženy a občanky 1, v USA se rozvíjelo úsilí o rovnost práv mužů a žen v souvislosti s hnutím proti otrokářství. 1 Anarchofeministická skupina [online]. [cit ] (Dostupné z : <

9 Od 19. století ženy vytvářely vlastní struktury. V Rakousku-Uhersku v roce 1864 byl založen Americký klub dam, který poskytoval ženám vědomosti a dodával jim sebevědomí, aby se v případě životní nouze dokázaly samy o sebe postarat 2. Feministickému hnutí se podařilo odkrýt stinné stránky intimity rodiny a násilí mužů vůči ženám, které do této bylo považováno za ryze soukromou věc. Díky feminismu bylo domácí násilí ve 20. století pojmenováno jako veřejný problém, který je třeba řešit a ne před ním zavírat oči. Také se pomocí feminismu zjistilo, že domácí násilí prostupuje všemi zeměmi, rasami, etniky, náboženstvími a třídami bez rozdílu. Pro ilustraci vývoje partnerského vztahu bych zde chtěla uvést událost, která se stala v 15. století: V roce 1482 žádala o rozvod před soudem pražského administrátora Dorota z Milčína, která žalovala svého muže kramáře Vacka pro ublížení na těle, způsobené ranou sekyry do hlavy a žádala také rozvod. Muž doznal, že ženu uhodil sekyrou do hlavy a také ji asi třikrát bil, přičemž jednou proto, že mu nadávala. Prohlásil však, že nežádá rozvod, s ženou chce být nadále věrný (Gjuričová, 2000, s.75) V této ukázce je zřejmé podřízené postavení ženy, jak v partnerských vztazích, tak v celé společenské hierarchii. Jevy z minulosti se tedy opravdu prolínají do současnosti, není tedy jednoduché domácí násilí jednoznačně pojmenovat a následně stanovit definici, která by odpovídala tomu, co to vlastně domácí násilí je. Při snaze definovat domácí násilí jsem narazila na mnohé definice, které však spíše opisují pojem domácí násilí. 2 Český dialog (časopis pro Čechy doma i v zahraničí) [online]. [cit ] (Dostupné z : < Společnost žen a mužů z aspektu gender.sborník studie vzniklých na základě semináře Společnost, ženy a muži z aspektu gender. Praha: Open society Fund Praha,

10 Vzhledem ke stále se zvyšujícímu zájmu o problém domácího násilí se objevuje stále více odborníků i v České republice, kteří se tímto tématem zabývají. Jsou to například následující autorky: Čírtková, Francová, Gjuričová, Huňková- Voňková, Macková, Stárková. Pro lepší srozumitelnost celé situace okolo domácího násilí nejprve uvedu definice násilí jako takového a následně definici domácího násilí. Huňková Voňková (2004) definují násilí jako zlé nakládání, tělesné útoky, pohrůžky obdobným násilím nebo jednáním, které působí újmu na fyzickém, sexuálním nebo psychickém zdraví. Anarchofeministická skupina 3 chápe násilím každý čin, jehož následkem je, že oběť dělá něco, co nechce dělat, a který v ní vyvolává strach. Násilí nemusí obsahovat fyzický kontakt s obětí, protože zastrašující chování, slovní vyhrožování a psychické týrání má stejné následky. Chování, které nemusí být považováno za násilí, ale je pokládáno jen za prostředek jak " ze sebe dostat vztek" (př: křik, nadávání, rozčílení, zlostné obviňování) - je násilím, pokud k něčemu nutí nebo děsí jinou osobu. Násilí pokládám za projev donucování neboli donucovací prostředek nebo způsob,kterým se člověk snaží donutit jiného člověka aby činili něco, co činit sám nechce, anebo mu znemožnit vykonávat něco, co vykonávat chce. Násilí je věc, se kterou zásadně nesouhlasím. Ve světě i v našem okolí vzrůstá násilí, proto je důležité proti násilí bojovat. 3 Feministická skupina vznikla na konci roku 2000 a v roce 2004 změnila svůj název na Anarchofeministická skupina, aby tak jasně vyjadřoval její názorovou orientaci. Skupina usiluje o vytváření pozitivní alternativy založené na anarchofeministických principech. [online]. [cit ] ( Dostupné z : <

11 Domácí násilí je různě definováno, proto se budu snažit poukázat na rozdíly, které vznikají při definování různými autory. Pro ukázku jsem vybrala definice dle autorů Macková a Stárková versus Bílý kruh bezpečí. Macková a Stárková (2005) pod pojem domácího násilí zahrnují fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí (např. vynucenou izolaci), k němuž dochází mezi blízkými osobami, tzn. manželi (i bývalými), partnery, rodiči a dětmi, prarodiči a dětmi, sourozenci. Bílý kruh bezpečí (BKB) definuje domácí násilí jako fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi intimními partnery, tj. manžely,druhy apod., ke kterému dochází v soukromí, tedy mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se zpravidla stupňuje a u oběti vede ke ztrátě schopností včas zastavit násilné incidenty a efektivně vyřešit narušený vztah; (širší pojem násilí v rodině zahrnuje také násilí páchané na dětech a násilí páchané na seniorech). 4 Domácí násilí je jednostranné, agresor a oběť si nikdy nemění role! Mým cílem bylo poukázat na odlišnosti v definování a v rozsahu domácího násilí. Definice jsou v základu stejné, zahrnují formy projevu domácího násilí a vztah, ve kterém se domácí násilí odehrává. Rozdíly mezi definicemi jsou však patrné, Bílý kruh bezpečí totiž navíc uvádí, že se domácí násilí odehrává tzv, za zavřenými dveřmi a z pravidla se stupňuje. Definice Bílého kruhu bezpečí tedy pokládám za přesnější a lépe definující tento problém. Domnívám se, že je důležité vědět, že se děj odehrává v uzavřeném prostoru bez zraku okolí. Domácí násilí se stupňuje a role agresora se v tomto případě nemění. Definici Bílého kruhu bezpečí je vhodnější s ohledem na její širší záběr a popis celé situace. Neboť násilné chování vůči ženě v rámci rodiny často vůbec nechápeme jako násilí, bagatelizujeme ho jako výměnu názorů nebo manželskou krizi. Násilí a týrání může nastat kdykoli - na začátku vztahu, po svatbě, ale i po letech společného života. 4 Bílý kruh bezpečí [online]. [cit ] (Dostupné z: <

12 1.2 Znaky domácího násilí Domácí násilí je dynamický proces, který má mnoho průvodních znaků doprovázejí celý tento děj. Odehrává se v soukromí, opakuje se a jeho intenzita narůstá. Agresor si hledá stále častěji důvody k napadání oběti (nemá pocit, že dělá něco zlého) a oběť sama vyhledává pomoc až v nejkrajnější nouzi, kdy už jde takřka o život (dlouhodobý děj). Jediným svědkem násilí mezi partnery bývají jejich děti. Nyní blíže jednotlivé znaky domácího násilí rozvedu. Prvním znakem je blízký vztah, pro který je charakteristické intimní prostředí mezi obětí a agresorem. Domácí násilí se odehrává uvnitř vztahu mezi mužem a ženou. Tento vztah může mít podobu manželství nebo partnerského soužití, kdy spolu partneři sdílejí společnou domácnost. Agresor pak na svoji oběť útočí v soukromí, kam nedosahuje veřejná kontrola. Oběť je během napadání vždy izolována od možností jakékoli pomoci zvenčí. Druhým znakem je společná propojenost oběti a agresora. Nedílnou součástí jejich vztahu se tak stávají děti, společní známí a v neposlední řadě i majetek. Proto oběť v tomto vztahu setrvává dlouhou dobu, neboť se bojí o sebe, děti a je na agresorovi ekonomicky i citově závislá. Třetím znakem je dlouhodobé trvání násilí, které často trvá řadu let, než se žena rozhodne situaci řešit, zveřejnit a požádat o pomoc. Důvodů proč ve vztahu zůstávat je celá řada, pro ukázku některé uvedu: Prvním a nejčastěji uváděným důvodem jsou děti, kterým chce žena zachovat rodinu pohromadě. Druhým je, že se žena obává reakcí okolí a ztráty přátel. Čtvrtým znakem je opakování a stupňující se agresivita, která se z počátku projevuje drobnými ataky ze strany násilného partnera. Tyto útoky se však stupňují a jejich intenzita se zvyšuje. Nejedná se tedy o jednorázové napadení, ale o cyklický děj, který je střídán fázemi usmiřování, slibů a relativního klidu. Tyto fáze se však postupně zkracují. Samotnému násilí předchází izolovanost oběti od okolního světa, jak rodiny a přátel, tak i jiných sociálních kontaktů (spolupracovníci, sousedé), aby se oběť stala na násilníkovi zcela závislá. Velmi často je scénář takový, že žena

13 z počátku ani netuší, že se jedná o násilí a celou situaci si vysvětluje jako velkou lásku spojenou se žárlivostí a starostlivostí o ni samotnou. Pátým znakem je nerovné postavení oběti a agresora, kdy má agresor oběť plně pod kontrolou, udržuje ji v závislosti všemi dostupnými prostředky (oběť je bezbranná) a ona jemu stále nablízku. Tento vztah nejlépe vystihuje výraz týrání partnera., kdy proti moci agresora stojí bezmocná, ochromená oběť, která nemá prostor projevit svůj vlastní názor, protože ví, že ji čeká trest. Šestým znakem je skrytost, obtížná postižitelnost a kontrolovatelnost neboť většina násilí se odehrává za zavřenými dveřmi domu nebo bytu, kdy je oběť napadána v soukromí a násilník není vystaven veřejnosti na odiv. Jde o tzv. uzavřené prostředí, kam se jak oběť, tak agresor vracejí. Násilí je skryté také proto, že oběť si zpočátku nechce celou situaci přiznat a později se za ni stydí. (Bednářová 2005, s. 9) Domácí násilí není normální jev a nikdo není povinen snášet ponižování ze strany partnera. Chyba je v tyranizujícím násilníkovi, nikoli v oběti. Oběť se nemá za co stydět a neměla by věřit sebekajícnějším slibům a omluvám. Agresor se nezmění, proto je nutné jednat hned a nepodceňovat situaci. 1.3 Druhy domácího násilí Domácí násilí se může vyskytovat v těch nerůznějších podobách.konkrétní případy domácího násilí ukazují na široké spektrum hrubého chování agresorů, které se může vyskytovat v nejrůznějších podobách. Z tohoto pohledu lze domácí násilí označit za mimořádně specifické, protože zahrnuje více forem násilí nejrůznější intenzity. Nejvíce viditelné je fyzické násilí, neboť zpravidla zanechává stopy modřiny, jizvy, popáleniny, zlomeniny, zaschlou krev apod. Jde o brutální bolestivé útoky, které s sebou nesou riziko poškození zdraví a v extrémních případech může tento druh násilí vyústit v přímé ohrožení života

14 Mezi projevy fyzického násilí patří např. bití, píchání ostrými předměty, řezání, pálení, svazování, trhání vlasů, škrábání, ohrožování předměty nebo zbraní, kroucení rukou, odpírání jídla či spánku apod. Psychické násilí souvisí s násilím fyzickým nebo se může odehrávat samostatně. Zpravidla stojí na začátku rozvíjejícího se řetězce násilí a zprvu nemusí být ženou jako násilí chápáno, např. mocenská opatření související s žárlivostí partnera si vykládá jako velkou lásku apod. Psychické násilí je obtížně dokazatelné, neboť psychické problémy, které oběť má, nejsou na první pohled zřejmé jde například o neurotické problémy (úzkost, fobie, koktavost, tiky apod.), psychosomatická onemocnění ( nechutenství, žaludeční vředy, ekzémy, migrény ) a psychické diagnózy. Psychické násilí zahrnuje soustavné ponižování, hrubé nadávání, urážení, vyhrožování, zastrašování. Emocionální násilí je orientováno na osoby, zvířata a věci, ke kterým má oběť citový vztah. Patří sem využívání dětí jako prostředku nátlaku vyhrožování jejich odejmutím, pomlouvání nebo napadání ženě blízkých osob, likvidace nebo výhrůžka likvidací domácích zvířat, zničení oblíbených osobních věcí, prohlašování ženy za blázna, hysterku apod. Sociální násilí se zaměřuje na sociální postavení a prostředí oběti. Jedná se o izolování ženy od ostatních lidí, zablokování telefonu, zákaz vycházení z bytu, kontrola jejího času a sociálních kontaktů, využívání mužských privilegií chování se k ženě jako ke služce, dělání veškerých rozhodnutí za ženu apod. Ekonomické násilí se dotýká základních potřeb ženy, jako je jídlo, bydlení, ošacení. Zahrnuje zákaz docházení do zaměstnání, nechávání se doprošovat o peníze, kontrolu vydávání peněz a požadování vyúčtování i nepatrných částek, odmítání financovat stravu, platit nájem, poskytovat ošacení, odebírání peněz apod. Sexuální násilí patří mezi časté formy násilí mezi partnery, které je rovněž hůře rozpoznatelné, neboť zpravidla také nezanechává stopy a odehrává se v intimním prostředí beze svědků ( v některých vyhrocených případech jsou svědky děti), takže v případě dokazování stojí proti sobě tvrzení ženy proti tvrzení agresora. Za sexuální násilí považujeme znásilnění, vynucování si sexuálního styku nebo

15 sexuálních praktik proti vůli ženy, sexuální napadání ženy nebo erotických částí jejího těla, jednání se ženou jako se sexuálním objektem atd 5. Formy domácího násilí však nejsou od sebe tak striktně odděleny jako je zde vidět v přehledu, ale velmi často se prolínají a překrývají. Proto je důležité vědět jaké formy domácího násilí jsou, abychom byli schopni jej lépe identifikovat. Podle Vágnerové (1999) lidé vždy nevstupují do manželství natolik zralí, aby partnerské soužití zvládli přijatelným způsobem. Z jejich osobnostních rysů i specifických zkušeností z orientační rodiny vyplývají různé, někdy patologické strategie a způsob řešení zátěžových konfliktních situací. Tyto konflikty mohou časem nabývat na intenzitě, v partnerské komunikaci se začnou objevovat agresivní prvky ať už jsou výrazem nezvládnutých potíží nebo pokusů o jejich řešení. Pak může nastat i situace, že silnější z partnerů (zpravidla je to muž) využije své fyzické síly k prosazení vlastního názoru a potvrzení dominance a moci. 5 Wikipedia The Fee Encyclopedia [online]. [cit ] (Dostupné z: < >)

16 2 MÝTY O DOMÁCÍM NÁSILÍ Mýtů o domácím násilí je celá řada. Stačí, když zapátráme v paměti a vyvstanou nám některé mýty, které se nejvíce objevující a používají při setkání s domácím násilí. Odborníci, kteří mýty o domácím násilí uvádějí ve svých publikacích je celá řada, zmínila bych například: Španělová (2004), Švecová (1997). Je pravdou, že mýty se používají spíše proto, aby ti kteří domácímu násilí přihlížejí, nemuseli situaci řešit a zasahovat do ní řešit, raději přivírají oči a jdou dál. Nedomnívám se, že by dnešní společnost byla více chladná nebo lhostejná ke svému okolí, ale oběť často nabízenou pomoc odmítá a stojí na straně agresora. Vzhledem ke stále se stupňujícímu násilí v naší společnosti (mezi lidmi) je nutné se těmito případy zabývat a pokusit se je alespoň minimalizovat. Neboť jeho následky jsou velmi vážné nejen pro oběť, ale i násilníka a jejich blízké okolí. Zvláště v případě, že častými přihlížejícími jsou děti. Nyní se budu zabývat vybranými mýty, které pokládám za nejčastěji využívané jako protiargument. Jsou to mýty, které jsou zavádějící a připisují domácí násilí do slabých sociálních poměrů, do situací, které ženě vyhovují a staví ji do role provokatéra. Díky akceptovanosti mýtů veřejností se žena stává dvojnásobnou obětí a pomoc se k ní dostává velmi obtížně a často pozdě. Inspirovala jsem se autorkami Španělovou (2004) a Švecovou (1997): 1. První mýtus je spojen s domácím násilím jako jevem, který se týká jen sociálně slabších vrstev. Domácí násilí není jev pouze sociálně slabých vrstev, neboť je prokázáno, že prostupuje všemi společenskými vrstvami, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci pachatele nebo oběti. 2. Další mýtus, který se ve společnosti traduje, se týká malého počtu rodin. Je pravdou, že domácí násilí opravdu není běžné, a buďme za to rádi. Podle výzkumu reprezentativního vzorku provedeného v roce 2003 v České republice

17 zažije některou z forem domácího násilí za svůj život 38 % žen 6, což nepokládám za zrovna malé číslo. Mnoho žen se stydí za stávající situaci a neschopnost domácí násilí řešit. 3. Třetí mýtus se týká formy domácího násilí, kdy je pokládáno spíše za hádky, tzv. italská manželství. K tomu bych dodala, že rysem domácího násilí je jeho záměrnost a opakovanost. Je třeba odlišit běžný manželský či partnerský konflikt, při němž proti sobě stojí dva jedinci ve stejné pozici, nebo o případ domácího násilí kdy na jedné straně je vystrašená oběť a na druhé násilník. Domácí násilí není jen hádkou - kromě psychického teroru (vyhrožování, ponižování, odpírání potravy či spánku) často dochází k surovému fyzickému napadání, které končí vážným zraněním s celoživotními následky či dokonce může končit i smrtí. 4. Velmi tradovaným mýtem je domácí násilí, kde je násilnou osobou partner alkoholik. Příčinou domácího násilí není alkoholismus, ale snaha získat kontrolu nad partnerem, kde alkohol může být spouštěčem agresivního chování nebo sloužit jako výmluva. 5. Pátý mýtus se vztahuje k ženě jako k aktérce domácího násilí, kdy si za tuto situaci mohou ženy samy, muže totiž provokují. Netvrdím, že tato situace nemůže nastat. Nicméně nelze tento mít paušalizovat nebo dokonce bagatelizovat. Řada pachatelů není ochotna a nechce převzít zodpovědnost za násilí, proto z něj obviňují oběť. Násilníci se na vyprovokování k násilí vymlouvají často, jako důvod k násilí uvádějí cokoliv, co není podle jejich představ. Ovšem i kdyby je někdo provokoval, není to důvod pro napadení. Nedovedu si však představit, kdyby je někdo provokoval v práci, že by reagovali stejným způsobem jako doma. K násilí se v rodině uchýlí proto, že mají pocit, že si to mohou dovolit, a proto, že chtějí získat nad partnerkou absolutní moc a kontrolu. Omluva pro fyzické napadení či psychický teror není žádná. Za násilí má přece vždy odpovědnost ten, kdo se ho dopouští. Oběť má pouze možnost rozhodnout se, jak se 6 Občanské sdružení Rosa [online]. [cit ] (Dostupné z < HUŇKOVÁ, M.,VOŇKOVÁ, J. Domácí násilí v ČR z pohledu práva. Justiční akademie,

18 bude chovat při napadení partnerem. Domácí násilí není nezvládnutím konfliktu, ale chováním, které vede k získání kontroly a moci nad partnerem a jejím udržením. 6. Často se také uvádí, že ženy mají násilí ve vztahu rády. Tento mýtus je podporován a podložen porno průmyslem. Žádná žena však netouží být ponižována, bita a setrvávat v soužití s někým, kdo k ní nezachovává respekt a chová se k ní jako k inventáři v domácnosti. 7. Někteří lidé se dokonce domnívají, že situace asi není tak strašná, jinak by partnerka od násilníka odešla. Ženy neodcházejí od násilného partnera z řady důvodů - chtějí zachovat dětem úplnou rodinu, mají k partnerovi hluboký citový vztah, omlouvají jeho jednání a hledají chyby především u sebe. Mezi důvody, proč oběť neodejde, patří i strach z fyzického napadení, zastrašování a vydírání ze strany partnera, pocit bezmoci a závislost a odsouzení společnosti, že selhala jako matka. Samotný odchod navíc domácí násilí nevyřeší, řada pachatelů se násilí dopouští i nadále a snaží se nabýt ztracenou kontrolu nad obětí (vyhrožuje, že si je najde, zabije nebo jim vezme děti ). Oběť je v psychickém tlaku a někdy si na násilníkovi vypěstuje i závislost, kterou není snadné překonat. Snaží se proto ignorovat ty horší etapy soužití. Soustředí se na to, že partner není násilný stále. 8. Předposledním mýtem který zde uvedu je, že oběť a pachatele domácího násilí lze snadno rozpoznat. Není to pravdou neboť bývá skryto po velmi dlouhou dobu a to i před příbuznými oběti. Ta se totiž za násilí stydí a obává se reakce pachatele, a tak svá zranění maskuje, případně je vysvětluje jinými příčinami (upadnutím, zakopnutím atd.). Naopak násilní partneři se svému okolí jeví jako příjemní a sympatičtí lidé, kteří se ke své partnerce a dětem chovají dobře násilí se dopouštějí pouze vůči své partnerce v soukromí. Je to příklad nečitelnosti domácího násilí, kdy pachatel dokáže svoje chování na veřejnosti dobře skrývat. 9. Poslední mýtus stylizuje domácí násilí do drobných domácích potyček, do kterých nikomu cizímu nic není! Opět je třeba odlišit běžný manželský či partnerský konflikt, při němž proti sobě stojí dva jedinci ve stejné pozici a domácí násilí je situace, kde oběť sama není schopna se proti domácímu násilí postavit a přijímá názory o své vině. Násilí se navíc objevuje postupně. Domácí násilí navíc není jen hádkou, ale situací, kde se objevuje psychický teror (vyhrožování,

19 ponižování, odpírání potravy či spánku) často dochází k surovému fyzickému napadání, které končí vážným zraněním s celoživotními následky či dokonce smrtí. Svědky násilí jsou v mnoha případech děti, takže násilí nemůže zůstat soukromou záležitostí. Dovolím si nyní shrnout mýty a argumenty, které jsem již uvedla. Je velmi důležité o mýtech vědět a domácí násilí neignorovat. Je velkým omylem si myslet, že žena, která je obětí domácího násilí si za svoji situaci může sama, muž musí být nutně alkoholikem, ženě tato situace vyhovuje, protože jejich nízký sociální status je k tomu předurčuje. A neopomíjená součást mýtů je, že násilníka snadno rozpoznáme. Kdyby vše probíhalo podle mýtů, tak ve společnosti by problém domácího násilí neexistoval, a kdyby přeci jen ano, pak pachatele poznáme velmi rychle a snadno. Jenže opak je pravdou

20 3 STATISTICKÉ ÚDAJE DOMÁCÍHO NÁSILÍ V ČESKÉ REPUBLICE Pro lepší představu o domácím násilí v České republice zde uvedu statistické údaje provedené agenturou STEM pro Bílý kruh bezpečí a Phillip Morfia ČR a.s v červnu Cílovou skupinou sociologického reprezentativního výzkumu byli obyvatelé starší 15 let. Výsledný soubor vytvořilo 1690 respondentů, kteří byli vybráni pomocí metody kvótního výběru. Tento výběr zahrnuje následující kritéria: pohlaví, věk, vzdělání, region a velikostní pásma bydliště. Výzkum je složen z následujících částí: Povědomí o domácím násilí, postoje k domácímu násilí, zkušenosti s násilím mezi partnery a názory na o patření proti domácímu násilí. První část výzkumu byla zaměřena na povědomí o domácím násilí. Z výzkumu vyplývá, že naprostá většina obyvatel starších 15 let (97%) ví nebo má alespoň povědomí o pojmu domácí násilí. Ovšem o obraně proti domácímu násilí má dostatek informací necelá pětina z nich. Dále každý druhý dotazovaný se domnívá, že napohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí tj. o 13% méně než v roce 2001.Více než dvě třetiny populace ve věku 15 a více let soudí, že oběťmi domácího násilí se zpravidla stávají slabé a bojácné ženy. Je to o 7 % více než v roce V roce 2001 statistické údaje hovořili o 48%. Druhá část výzkumu byla zaměřena na postoje k domácímu násilí. Z výzkumu vyplývá, že velká většina dotazovaných občanů (84 %) vnímá násilí mezi partnery jako společenský problém, který by měl stát řešit. Oproti roku 2001 tento názor výrazně posílil (o 23%). O tom, že společnost nemůže domácí násilí tolerovat, protože jej rodina sama nevyřeší, je přesvědčeno 80% veřejnosti. Dále bylo zjištěno, že k projevům domácího násilí nemůže zůstat okolí (příbuzní, lékaři, policie) lhostejné, je vysoké a v průběhu času narůstá. 7 STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR [online]. [cit ] (Dostupné z: < Zveřejněno v MF Dnes z 23. května 2001, strana 3, materiál z výzkumu STEM zadaném Bílým kruhem bezpečí v roce

21 Při zásazích proti domácímu násilí je podle velké většiny občanů (70 %) důležitější ochrana napadené osoby než stíhání násilníka a naprostá většina veřejnosti (95 %) je přesvědčena, že již první vážnější napadení je oběť nutná řešit. Téměř 30 % doporučuje odchod násilníka ze společné domácnosti, alespoň na čas. Čtyři z pěti lidí soudí, že pro okolí je těžké rozpoznat, jedná-li se o domácí násilí nebo ne. Třetí část výzkumu byla zaměřena na zkušenost s násilím mezi partnery. Z výzkumu vyplývá, že každý druhý člověk starší 15ti let ví o nějakém případu násilí mezi partnery z doslechu, téměř čtvrtina s ním má osobní zkušenost (svědek, oběť, násilník). Nepřímá zkušenost (z doslechu) Přímá, osobní zkušenost Ve výzkumu 13 % respondentů vypovídalo, že se stalo obětí partnerského násilí, 1 % připustilo roli násilníka. V porovnání s rokem 2001 se podíl obětí nezměnil, podíl násilníků klesl o 2 %. Výsledky zde vychází z respondentů ochotných o svých osobních zkušenostech mluvit. Lze tedy předpokládat, že procento výskytu domácího násilí je vyšší. Většina případů násilí mezi partnery je dlouhodobá (59 %) a má tendenci být stále častější (52 %), velmi často zahrnuje fyzické násilí (81 %) a mnohokrát se odehrává v přítomnosti dětí (57 %). Opět založeno na ochotě respondentů se o osobní situaci vypovídat