PRŮVODCE VÝSTAVOU. Staré a nové mapy z území České republiky

Transkript

1 PRŮVODCE VÝSTAVOU Staré a nové mapy z území České republiky ZÚ ZEMĚMĚŘICKÝ ÚŘAD

2

3 STARÉ A NOVÉ MAPY Z ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY Výstava ze sbírek Ústředního archivu zeměměřictví a katastru Zeměměřického úřadu v Praze Varšava 2013 ZÚ ZEMĚMĚŘICKÝ ÚŘAD PRAHA 2013

4 Nejstarší mapy českých zemí (mapy 1-18) Staré katastrální mapy (mapy 19-23) Staré vojenské mapy (mapy 24-33) Soukromá kartografie (mapy 34-37) Moderní státní mapy (mapy 38-49) Atlasy (atlasy 50-51)

5 1 KLAUDYÁNOVA MAPA ČECH Nejstarší známá mapa Čech (s Kladskem) z roku Autor Mikuláš Klaudyán. Orientace jižní. Přibližné měřítko 1 : Dřevořez. Vydáno v Norimberku. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Vlastníkem je Biskupství litoměřické. Pravděpodobně unikát. Mapu vytvořil Mikuláš Klaudyán (? 1521/1522?), lékař a knihtiskař z Mladé Boleslavi v Čechách. Horní část celého tisku je věnovaná společenským poměrům v Čechách, dolní část tisku je vlastní mapa. Zcela nahoře je obraz panovníka na trůně. Je to český a uherský král Ludvík Jagellonský ( ). Po stranách jsou znaky zemí, které ovládal nebo nárokoval. Níže jsou texty vedoucí k mravnému životu a znaky významných osob české společnosti. Vůz tažený na dvě strany představuje nábožensky rozdělené Čechy, kresba přepadaného kupeckého vozu poukazuje na špatné bezpečnostní poměry v zemi. Vlastní mapa je orientovaná k jihu. Zobrazuje Čechy a Kladsko. Obsah tvoří sídla, vodstvo, porosty, cesty a názvosloví. Sídla jsou rozdělena na města, hrady, zámky a kláštery. Města pak na královská a poddanská, katolická a nekatolická. Celkem 280. Mapa tak není jen obecně zeměpisná, ale vlastně i tematická. Názvosloví je téměř výhradně české. Popsána jsou sídla, některé vodní toky a pohoří Krkonoše. Pohraniční hory jsou vyjádřeny mohutnými listnatými lesy. Cesty jsou vyznačeny mílovými tečkami, které uvádějí počet mil mezi jednotlivými sídly. Pro lepší přehlednost byly spojeny linií. Mapa je nejvzácnější českou kartografickou památkou. 2 KLAUDYÁNOVA MAPA ČECH - kopie Mapa Čech (s Kladskem). Nedatováno (16. století). Vydal Sebastian Münster. Orientace jižní. Přibližné měřítko 1 : Dřevořez. Vydáno v Basileji. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I Mapu Čech s názvem Behmer künigreich mit bergen vnd waelden gerings vmb beschlossen, vyhotovenou podle norimberského výtisku Klaudyánovy mapy, opakovaně zařadil do svých popisů cizích zemí Sebastian Münster (1488/1489? 1552) z Basileje. Je zmenšena asi na 3/5 původní velikosti a proto byla část jejího obsahu vynechána. Takřka zcela cesty. Navíc však byla doplněna mapová legenda s vysvětlením použitých mapových znaků, poměrové měřítko, světové strany v latinském jazyce a v některých případech německé názvy sídel. Pohraniční pohoří byla namísto mohutného hvozdu naznačena kresbou nepřiměřeně strmých vrcholů nasvícených od východu, lesní porosty nalezneme v mapě ve výrazně omezeném množství. I takovýto mapový obraz byl příspěvkem k poznání Čech a Kladska. 1

6 3 KLAUDYÁNOVA MAPA ČECH - kopie Mapa Čech (s Kladskem) z počátku 19. století. Kreslil Franz Jacob Heinrich Kreibich. Orientace jižní, zmenšeno. Mědirytina. Vydáno pravděpodobně v Praze. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I Rokem 1816 je datováno nové vydání knihy Kronika církevní od kněze a spisovatele Bohuslava Bílejovského (1480? 1555). Obsahovala mapovou přílohu, kterou podle norimberského výtisku Klaudyánovy mapy Čech a Kladska z roku 1518 připravil významný kartograf a rovněž kněz Franz Jacob Heinrich Kreibich ( ). Pomocí propíchání původní mapu vykopíroval, rukopisná kopie byla přenesena do mědirytiny a černobíle vytištěna. Podle přání uživatele pak byla případně samostatně různě vybarvována. Viz naše ukázka. Původní Klaudyánova mapa byla jistě již v té době chápána nejenom jako zdroj informací, ale i jako vzácná kartografická památka, neboť níže jmenovaný duchovní vyhotovil ještě další rukopisnou kopii jak celého tisku Klaudyánovy mapy, tak i jen její mapové části. A v odborné literatuře jsou zmiňovány další. I tyto pozdní kopie z 19. století jsou velmi ceněny. Ne o všech víme, kde jsou dnes uloženy. 4 CRIGINGEROVA MAPA ČECH Mapa Čech (s Kladskem) z roku Autor Johann Criginger. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno pravděpodobně v Praze. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen ve Veřejné studijní knihovně v Salcburgu a další dříve uváděn v knihovně Strahovského kláštera v Praze. Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/24. Autorem druhé nejstarší původní mapy Čech (s Kladskem) z roku 1568 byl saský kněz Johann Criginger ( ). Mapa má oválný tvar, v rozích jsou štítonoši se znaky historických českých zemí Čech, Dolní a Horní Lužice, Moravy a Slezska. Název mapy v latinském jazyce zní BOHEMIAE REGNI NOVA CHOROGRAPHICA DESCRIPTI(O). Mapa obsahuje sídla, na území Čech celkem 292, vodstvo, porosty, reliéf a názvosloví. Výškové poměry jsou vyjádřeny kopečkovou metodou, podrobněji pohoří Krušné hory a Šumava. Ta je vykreslena jako hustě porostlá lesy. Mapa nevznikla přímo v terénu, byla vytvořena doma u stolu a tak se nelze divit, že v ní chybí například jihočeský levobřežní přítok Vltavy řeka Otava. Byť byla obecně známá s přívlastkem zlatonosná, neboť se zde rýžovalo zlato. Naopak nese nejstarší známý záznam české národní hory Říp pod názvem Georgnberg (podle rotundy sv. Jiří na vrcholu) opředené pověstí o příchodu praotce Čecha (bratra Lecha). Představený výtisk nese u horního kraje medailon s vlepeným portrétem. Je to římsko-německý císař 2

7 a český král Rudolf II. ( ). Protože byl panovníkem až od roku 1576, znamená to, že reprodukovaný výtisk je buď původní z roku 1568 a portrét byl na něj vlepen dodatečně nebo je to mladší vydání. Výtisk je velmi vzácný, v této celistvosti se nedochoval, je to rekonstrukce ze 2 zachovaných částí. U jedné z nich však dnes není jistota o místě jejího současného uložení. 5 CRIGINGEROVA MAPA ČECH - kopie Mapa Čech (s Kladskem) z roku Autor Abraham Ortelius. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno v Antverpách. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I Mapa Johanna Crigingera, byť nebyla bez chyb, se stala předlohou pro řadu cizích vydavatelů. Toto je dobová kopie z dílny mimořádně významného vlámského kartografa, obchodníka mapami a nakladatele Abrahama Ortelia ( ) z roku Ve velmi jakostní rytině a s dobře čitelným popisem ji zařadil do svého atlasu s názvem Theatrum orbis terrarum z roku Území Čech a Kladska vymezil tečkovanou hranicí, místy však chybně. Základní obsah mapy je stejný. Opět zakreslil sídla, vodstvo, porosty, reliéf a názvosloví. Mapa je ohraničena rámem mapy se zeměpisnými souřadnicemi. Abraham Ortelius vložil do mapy k některým sídlům navíc i několik doplňujících textů. Chyby předlohy však neodstranil, řeka Otava není ani zde, navíc nebyla zakreslena ani řeka Metuje a řeka Ploučnice. Přesto to byla právě tato mapa, která pomáhala šířit znalosti o této části Evropy. Zdobnost mapy je o něco menší, z heraldických symbolů je zastoupen již jen český královský lev. 6 ARETINOVA MAPA ČECH Mapa Čech (s Kladskem) z roku Autor Pavel Aretin z Ehrenfeldu. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno pravděpodobně v Praze. Reprodukce, původní velikost. Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/24. Tato mapa je spojena se jménem Pavla Aretina z Ehrenfeldu (??). Zvolené větší měřítko mapy s příznačným velkým nadpisem REGNI BOHEMIAE NOVA ET EXACTA DESCRIPTIO dovolilo zobrazit na teritoriu Čech a Kladska a v přilehlém okolí mnohem více skutečností než nabízely předchozí mapy Klaudyánova a Crigingerova a tak, jen co se sídel týče, jich vykazuje již 1157, vlastně čtyřnásobek. Mapa obsahuje rám se zeměpisnými souřadnicemi, sídla, vodstvo, porosty, reliéf, zemské hranice a popisy. Mimo hranice zemské zde poprvé vidíme i hranice jednotlivých českých krajů. Zakresleny jsou i některé cesty. Dále doly zlaté, stříbrné, cínové a železné rudy, lázně a sklárny. Mapa je vybavena legendou, sídla jsou rozdělena do 3

8 10 druhů. Samozřejmostí je poměrové měřítko. Popisy čteme v jazyce českém, latinském a německém. Vlevo nahoře zdobí mapu císařský dvojhlavý orel držící v pařátech meč a žezlo, vpravo nahoře český korunovaný dvouocasý lev ve skoku. Po stranách mapy je ve 2 sloupcích nad sebou vlevo 6 mužských a vpravo 6 ženských postav tehdejší české společnosti v dobových oděvech panovníkem nahoře počínaje a sedlákem konče. Totéž nalezneme i vpravo u jejich ženských protějšků. Mapu známe ve 4 vydáních z let 1619, 1632, 1665 a poslední vydání není datováno. Všechna se částečně liší. Tato reprodukce předkládá stav vydání z roku ARETINOVA MAPA ČECH - kopie Mapa Čech (s Kladskem) z roku Autor Johannes Janssonius. Orientace severní. Mědirytina. Vydáno v Amsterdamu. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I Mapu, která je spojována se jménem Pavla Aretina z Ehrenfeldu, využili jako předlohu k tvorbě svých vlastních map Čech s Kladskem další vydavatelé map. K nim patřil i významný vydavatel map a atlasů Johannes Janssonius ( ). Na této mapě s jeho jménem se vlevo dole pod názvem BOHEMIA IN SUAS PARTES GEOGRAPHICÉ DISTINCTA dočteme, že ji ryl (zdařile) Petrus Kaerius ( ) a před tím nakreslil Egidius Sadeler ( ). Menší měřítko mapy přineslo i její menší rozměr, ve výsledku pak částečnou redukci jinak přibližně shodného obsahu (viz mapová legenda) a výzdoby. I zde vidíme po stranách zástupce tehdejší společnosti, ale již jen v počtu 4 a 4. Naopak novým zdobným a informačním prvkem jsou pohledy na vybraná česká města při horním okraji mapy. Zleva to jsou hlavní město království Praha, následují Cheb, Čáslav, Chomutov, Louny a Slaný. 8 ARETINOVA MAPA ČECH - kopie Mapa Čech (s Kladskem) z roku Autor John Speed. Orientace severní. Mědirytina. Vydáno v Londýně. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I Tato zmenšená kopie s prostým názvem BOHEMIA Newly described by, kterou vytvořil a veřejnosti předložil významný anglický kartograf John Speed ( ), se jen velmi málo liší jak od popisované mapy spojené se jménem Pavla Aretina z Ehrenfeldu, tak od mapy předchozí z roku Na první pohled vidíme částečné rozdíly jen v okrajové výzdobě. Postavy po stranách se střídají a jejich počet je navýšen na 5 a 5. Větší je i počet zobrazených měst při horním okraji mapy, kde jich je 7. Uprostřed je široký pohled na hlavní 4

9 město Prahu, kterému zleva předchází pohled na Pražský hrad. Kromě nich vidíme opět od levé strany města Čáslav a Chomutov a na straně pravé pak města Polnou, Slaný a Louny. Část výtisku byla někdy v minulosti při dolním okraji odtržena, je zde zkrácen, ne však tolik, aby něco zcela podstatného chybělo. Obě mapy, třebaže obsahově částečně ochuzené, stále ještě poskytovaly dostatek informací o zobrazeném prostoru Čech, Kladska a přilehlých území. 9 VOGTOVA MAPA ČECH Mapa Čech (s Kladskem) z roku Autor Mauritius Vogt. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno v Norimberku. Reprodukce, původní velikost. Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/24. Vznikla jako příloha k samostatnému pojednání o Čechách nazvaném Das jetzt-lebende Königreich Böhmen. Knihu sepsal a mapu vytvořil cisterciácký mnich Johann Georg Vogt ( ), řádovým jménem Mořic (Mauritius). Mapa je velmi obsažná, je zde zaznačeno celkem 3110 lokalit. Nalezneme v ní nejen města a vesnice, ale třeba i o samotě stojící kostely a kaple a pojmenované mlýny. Velmi podrobně je zachycena říční síť, poprvé vidíme pražský meandr a také stojaté vody. Zakreslené rybníky jsou však ve své ploše značně zveličeny. Hustě je podána i silniční síť, nechybí správní členění země na kraje, mezi nimiž je i Kladsko. Vysvětlení použitých mapových znaků předkládá mapová legenda vpravo nahoře. Mapa je bohatě vyzdobena, pozornost zaslouží jak personifikace českých řek v levém dolním rohu, tak náznak bohatství země na opačné straně mapového tisku. Samostatně volně, nikoli na štítě, stojí korunovaný český lev, neheraldicky otočený na nepatřičnou stranu. Z jejího velmi dlouhého názvu vypsaného v latinském jazyce uvádíme alespoň počátek, to je NOVA TOTIUS REGNI BOHEMIAE TABULA. V době vydání mapy probíhaly přípravy na další podrobné mapování Čech a tak tato mapa již nebyla kopírována a neznáme žádné její odvozeniny. Byla poslední původní mapou tohoto územního celku, která vznikla v důsledku snažení jednotlivce v jeho soukromém zájmu. 10 HELWIGOVA MAPA SLEZSKA Mapa Slezska z roku Autor Martin Helwig. Orientace jižní. Přibližné měřítko 1 : Dřevořez. Vydáno ve Vratislavi. Reprodukce, původní velikost. Originál ve vlastnictví Antikvariátu Karel Křenek. První velkou samostatnou mapu Slezska vydal v roce 1561 učenec a pedagog magistr Martin Helwig ( ) z Vratislavi. V roce 1564 k ní připojil vysvětlující spisek s názvem Erklärung der Schlesischen Mappen Zde se 5

10 dovídáme, že mapu vyhotovil z vlastních vlasteneckých pohnutek a jako učební pomůcku, mapu, která by umožnila lépe chápat starou a novější historii Slezska, sloužila při cestách a vysílání poslů, napomohla i porozumění jiným mapám. A nakonec:... je přece k zamyšlení, když také dobytek zná svoji stáj a přístřeší, zda je rozumnému člověku ke cti, že svou vlast nezná, nebo navíc se učit znát nechce. Po 3 letech práce byla mapa vyřezána do 12 tiskových desek. Celkem je ale čtyřlistová, na každou mapovou čtvrtku připadly 3 tiskové desky. Všechny pravděpodobně vyřezal H. Kron (? -?) a mapu vytiskl Johan(n) Creutzig v Nise. Přibližné měřítko mapy je 1 : Mapa zobrazuje celé Slezsko a Kladsko, větší část Dolní a Horní Lužice, část Braniborska, Polska, Slovenska (Uher), Moravy a Čech. Obsah mapy tvoří rám mapy se zeměpisnými souřadnicemi, sídla, vodstvo, porosty, reliéf a popis. Sídla jsou rozdělena na města, kláštery, zámky a vesnice. Celkem je v mapě 327 sídel. Z toho je 254 měst, 17 klášterů, 29 zámků a 27 vesnic. Poloha sídel je určena příslušnými mapovými znaky obsaženými v mapové legendě, nikoliv polohou připojených schematických pohledů na ně. Martin Helwig ale sám napsal, že se jimi nelze řídit, nemají dokumentární hodnotu. Vody jsou zobrazeny pouze tekoucí a to 42 popsaných a 12 nepopsaných nebo popsaných nesprávně. Porosty představil Martin Helwig v podobě listnatých lesů, jejich umístění na mapě nelze považovat za jednoznačně věrohodné. Místy je v pohraničních horách vynechal. Zaznamenal také jednoho zástupce kulturních plodin pěstovaných ve Slezsku. Jako zvláštnost byla vyznačena oblast pěstování chmele u města Hlivic (Gliwice) v podobě do země zaražených vysokých kůlů, kolem nichž se ovíjí tato popínavá rostlina. Výškové poměry byly vyjádřeny stejně názorně jako porosty a to pomocí kopečkové metody. Zvláště patrná je v mapě pohraniční hora Sněžka a dále hora Sobotka čnící v Dolním Slezsku nedaleko jeho hlavního města Vratislavi. Jakkoli autor mnohé vrcholy převýšil, v některých případech se jejich obraz blíží skutečnosti. Viz například Hejšovina v Kladsku. Popisy v mapě jsou německé a latinské. Mapa vykazuje řadu zvláštností. Ve snaze poskytnout co nejnázornější učební pomůcku vykreslil Martin Helwig svou mapu jako pohledovou, navíc ji orientoval k jihu. Současné české země tak vidíme při horním okraji mapy. To proto, aby Horní Slezsko bylo na mapě nahoře a Dolní Slezsko dole a aby ústřední řeka Odra tekla shora dolů. Do mapy zanesl i pověst o duchu hor Rýbrcoulovi a tak na severních svazích Krkonoš vidíme podivného tvora s parožím a silnou holí. Je to zřejmě nejstarší grafický záznam této pověsti vůbec. Jako pedagog neopomněl zaznačit místo nejstarší slezské školy ve Smogořově a připojil k němu letopočet 966. Nepřehlédnutelnou je bohatá heraldická výzdoba v mapě. Vidíme znak Království českého a znak Království polského. Jsou to český lev a polská orlice. Zastoupené znaky slezských knížectví a jejich hlavních měst vyjadřují územní podstatu Slezska. Mapa byla chráněna zvláštním císařským privilegiem na dobu 10 let. Helwigova mapa Slezska se dočkala řady vydání. V současné době známe vydání z roku 1561, 1605, 1612, 1627, 1642, 1685, 1738, 1745, 1746, 1765, 1776, 1776, 1778, Celkem 14. Velmi vzácné je vydání z roku Do nedávné doby se mělo za to, že jeho jediný výtisk byl ztracen na konci II. světové války v městě Vratislavi. Ten nebyl dosud nalezen, pravděpodobně je zničen. Dnes ale známe jiný výtisk 1. vydání. Je uložen v městě Karlsruhe v Německu. Obdobně byl nečekaně zjištěn výtisk nám zcela neznámého vydání z roku 1612 a dnes zde můžeme představit reprodukci hledaného výtisku z roku Toto vydání je ojedinělé rubovým textem v místech jihozápadní čtvrtky. Naproti tomu postrádáme vydání z roku 1685, které by mělo být uloženo v Praze. Mapa je zaslouženě často reprodukována, skutečná faksimile jsou však ojedinělá a původní výtisky jsou zcela výjimečné. Včetně přetisků z 19. století. Mapa Slezska Martina Helwiga je skvostnou kartografickou památkou hodnou takřka nejvyšší pozornosti. 6

11 11 SCULTETOVA MAPA SLEZSKA Mapa Slezska z roku Autor Jonas Scultetus. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno v Amsterdamu. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I Slezsko na samostatné mapě s názvem SILESIAE DVCATVS Accurata et vera delineatio. představil další Slezan Jonas Scultetus ( ). Zcela jistě vycházel ze starší mapy Martina Helwiga nebo použil některou z jejích odvozenin. Tento výchozí podklad doplnil vlastními poznatky. Je to zřejmé zvláště v oblasti Dolního Slezska. Nepřehlédnutelným rozdílem je orientace jeho mapy k severu. Obecně zaznamenáváme v celé ploše nárůst počtu sídel, je jich zaneseno již 567. Znovu je vykreslen rám mapy se zeměpisnými souřadnicemi, sídla rozdělená na města, vesnice, zámky (hrady) a kláštery, vody tekoucí, porosty přirozené i kulturní, reliéf a názvosloví. Navíc vidíme zemské hranice a hranice jednotlivých slezských knížectví a významných panství, na vodních tocích nejvýznamnější přechody přes ně, dále vody stojaté, tedy rybníky a zvlášť jsou označené významné vrcholy. Viz pohraniční hora Sněžka. Tu autor klade celou do Slezska. Mapové znaky chmelnic u města Hlivic (Gliwice) jsou ale podány tak, že v případě nepoučeného uživatele mapy není vyloučena záměna za vinice, ty v tamním prostoru ale nebyly. Názvosloví mapy je převážně v německém jazyce, slovanský základ jednotlivých názvů je však jasně patrný. Jak český, lužickosrbský, tak polský. Některé popisy jsou také, jak bylo v oné době zcela obvyklé, v latinském jazyce. Kartuše s názvem mapy, věnováním a jménem autora je ozdobena postavami bůžka Pana a bohyně Démétér, je zde zastoupena lesní zvěř i domácí zvířectvo. Takto je symbolizováno přírodní i zemědělskou prací nabyté bohatství Slezska. Nechybí zemský znak orlice s perizoniem na štítě s vévodskou korunou. Chybně však hledí vlevo namísto vpravo. Mapa se dočkala vícera vydání, toto je nejstarší. Byla součástí zeměpisných atlasů nizozemských kartografů a vydavatelů. Je cenným dokladem vývoje slezské kartografie. 12 NIGRINOVA MAPA TĚŠÍNSKA Nejstarší známá samostatná mapa Těšínska z roku Autor Jonas Nigrini. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno v Těšíně. Reprodukce, původní velikost. Originál ve vlastnictví pana PhDr. Tomáše Wodeckého, CSc. Není známo, že by mělo Těšínsko před rokem 1724 svou vlastní mapu. Tehdy ji, jako zřejmě první samostatnou, vydal tamní pedagog Jonas Nigrini (? 1742). Proč, co jej k tomu vedlo, nevíme. Je to mapa původní. Mapu známe ve 2 základních variantách, starší a mladší. Zde v reprodukci představíme variantu starší. Má ne příliš valný vzhled rukopisné mapy a je orientována k severu. Název je umístěn v levém dolním rohu a v latinském jazyce čteme DVCATVS IN SILESIA 7

12 SVPERIORE TESCHINENSIS cum. Text končí publicita A.C Mapa je ceněná nejen pro vlastní zeměpisný obsah, ale především pro připojenou malou kresbu beskydské salaše a jejího nejbližšího okolí. Tam vidíme mužské postavy, ovce v ohradě, psa a vysvětlující popisy Salasch, Koliba a Koschar. Scéna je mimořádně cenným pramenem pro etnografický výzkum. V mapě nalezneme i 2 kartuše s chronogramy a v nich jsou opakovaně skryty roky vydání mapy. FaC, DeVs! AssIDVe Constent LotharIngICa sceptra, ContInVata ILLIs gloria sit serie! Et placeat SVperIs PrInCeps, ac palma Coronae LegetVr stirpi secvla perpetva! Mapa vykazuje rám se zeměpisnými souřadnicemi, hranice, sídla, vody tekoucí i stojaté, porosty, reliéf a popisy. Mapová legenda obsahuje 15 mapových znaků. V celé mapě je zakresleno asi 520 sídel, v hranicích Těšínska 250. Významný je zákres 50 salaší a autor vyznačil také místní polní opevnění při hranicích Uher. Vodstvo, porosty a reliéf jsou zobrazeny tehdy obvyklým způsobem. K popisu, jako vzdělanec, použil především latinský jazyk, nevynechal ale ani obvyklý německý jazyk. Zeměpisné názvy sídel, vod i významných vrcholů odrážejí slovanský původ, zcela zřejmý je jak český, tak polský jazyk. Tiskovou desku snad ryl sám autor. K té myšlence nás vede právě její méně vydařený vzhled. Za svou práci sklidil nelibost vrchnosti. Přesný důvod není znám. Dosažitelné výtisky byly zabaveny, Jonas Nigrini byl pokutován, později i uvězněn. Proto jsou mapy starší varianty velmi vzácné. Vzácné jsou výtisky i mladší varianty, kterou stihl podobný osud. Její reprodukci však zde nepředstavujeme. Jonas Nigrini, jen jako soukromá osoba, byl prvním, kdo na Těšínsko přinesl mapu vysoké obsahové úrovně, byl prvním, kdo vytvořil mapu, která v té době mohla skýtat mnohý užitek při jeho správě, rozvoji a ochraně a podnes slouží jako pramen vědeckého výzkumu v řadě vědních oborů. 13 FABRICIOVA MAPA MORAVY Mapa Moravy z roku Autor Paulus Fabricius. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost. Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/228. Z nejstarších známých map současných českých historických zemí vznikla tato jako poslední. Tvůrcem byl osobní lékař císaře Maxmiliána II. Paulus Fabricius ( ), Lužičan z Lubáně (Lubań) žijící ve Vídni. Mapa vznikla v době tureckého nebezpečí. Zobrazovala nejenom celou Moravu, ale i značnou část Dolních Rakous až po řeku Dunaj a k tomu západní Slovensko. Zachyceno je i příhraničí Čech a mapa se dotkla i jižního Horního Slezska a na severovýchodě Polska. Název v latinském a německém jazyce zní MARCHIONATVS MORAVIAE a Marggrafftumb Maehrern. Obsah mapy tvoří, jako skoro vždy, rám mapy se zeměpisnými souřadnicemi, sídla, vodstvo, porosty, zde listnaté, pravděpodobně představující lužní lesy při řece Moravě, reliéf, zemské hranice a názvosloví. Mapa čítá celkem 532 místních názvů. Z nich je 347 na Moravě. Mapa nese heraldickou výzdobu, každé zobrazené území je zastoupeno svým znakem. A zde vidíme i královský znak Polska. Snadno zjistíme, že byl takřka věrně převzat ze starší mapy Slezska Martina Helwiga z roku 1561, až na to, že heraldická orlice hledí na opačnou stranu než by náleželo. Přesně totéž platí i pro vykreslený královský znak Čech. Jednoznačným dokladem známosti a využití zmíněné mapy Slez- 8

13 ska je mapová legenda. Pro rozlišení sídel na města, zámky (hrady), kláštery a vesnice použil Paulus Fabricius těch samých mapových znaků jako před ním Martin Helwig. Nakonec i kresba mapy se jeho mapě blíží. Sídla jsou doplněna pohledy na ně (bez dokumentární hodnoty? jen dóm sv. Štěpána ve Vídni je dobře rozpoznatelný), má výraznou kresbu porostů a vrcholů. Protože byly autorovi odcizeny tiskové desky jeho mapy, dal vyhotovit nové, avšak měřítko mapy bylo zmenšeno na 1 : Vyšla v roce Po smrti Paula Fabricia byly původní tiskové desky nalezeny a opět z nich bylo tištěno s datem roku Výtisky tohoto vydání však neznáme a víme o něm jen z pozdějších dobových zpráv. Mapy Paula Fabricia jsou vzácné a hledané jsou i jejich reprodukce z 20. století. 14 KOMENSKÉHO MAPA MORAVY Mapa Moravy z roku Autor Jan Amos Komenský. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno v Amsterdamu. Reprodukce, původní velikost. Předloha (reprodukce) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo V/154. Druhou samostatnou mapu Moravy vytvořil velký český pedagog a učenec Jan Amos Komenský ( ). Byla velmi obsažná, viz mapová legenda, a mnohem přesnější než předcházející mapa Paula Fabricia. Její 1. známé vydání je jednoznačně doloženo k roku Vyhotovená tisková deska nebyla zdařilá, proto byla vyryta nová, základním vzhledem takřka shodná. Z této další tiskové desky byly v roce 1627 vyhotoveny výtisky a jeden z nich zde reprodukujeme. Jejich charakteristickým znakem jsou pohledy na 4 města při horním okraji mapy. Zprava jsou to Znojmo, Brno, Olomouc a Polná. Proč byla zobrazena první 3 je zřejmé, byla to významná hlavní města starých moravských knížecích údělů. Proč mnohem méně významná Polná, ležící při zemské hranici mezi Čechami a Moravou, není dodnes jasné. Na mapě je zakreslena tak, že město leží na Moravě, tamní hrad v Čechách, přitom ale obojí náleží do Čech. Na Moravě se nabízí mnohem důležitější města jako Jihlava, Kroměříž, Přerov, Uherské Hradiště. Tato záhada nepatřičného zákresu nebyla podnes vysvětlena. Mapa byla velmi žádaná, v době třicetileté války ji používala vojska obou válčících stran. Jejího rozmnožení se chopily další kartografické dílny a tak známe četná další vydání, avšak v jiné, ne v tak výpravné podobě. Mapa zobrazuje Moravu, samostatné Opavsko a přilehlá území, z malé části i Slezsko. Jak současné české, tak současné polské. Také část Kladska. Mapu považujeme za skvělý výsledek moravské kartografie, z řady důvodů vyhledávaný a ceněný laickou i odbornou veřejností. Pochopitelně také velmi studovaný a často reprodukovaný. 9

14 15 KOMENSKÉHO MAPA MORAVY Mapa Moravy z roku Autor Samuel Dwoŕzak. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno v Praze. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I Jen málokterá z map, které vznikly na podkladě mapy Moravy od Jana Amose Komenského ( ), nenese jméno tohoto velkého pedagoga, myslitele a kartografa. V tomto případě se tak stalo. Mapu vyryl, ne zcela zdařile, podle starší předlohy v roce 1677 pražský rytec Samuel Dwoŕzak (? 1689) a vyšla jako příloha knihy Mars Moravicus, kterou sepsal katolický duchovní Tomáš Jan Pešina z Čechorodu ( ). Mapa nese vpravo dole malou kartuši. Ta je dozdobena neuměle vyvedenými postavami dávného i současného obyvatele země Markomana a Moravana. Pod názvem MORAVIAE olim Regnum nunc Marchionatus zobrazuje mapa území Moravy a samostatného opavského knížectví s přilehlým okolím. Obsah mapy je takřka obvyklý a je zřejmý jak z mapové kresby, tak i z mapové legendy. Navíc jsou zakresleny hranice moravských krajů. Názvosloví je pouze české, byť místy zkomolené. V některých případech to jsou počeštěné německé názvy. Tak například na historickém Opavsku původní název městečka v českém jazyce Bavorov, německy Bauerwitz, je zde vypsán jako Paurwicze, dnes v polském jazyce Baborów. Sama mapa v tomto provedení není tím nejlepším obrazem Moravy, pro nás je ale zajímavá tím, že byla vytvořena uvedeným českým rytcem a na domácí české půdě. Všechna ostatní vydání byla vytvořena v cizině. 16 VISCHEROVA MAPA MORAVY Mapa Moravy z roku Autor Georg Matthaeus Vischer Tyrolský. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I V jednom řádku je nadepsána slovy MORAVIA MARCHIONATUS PERLUSTRATUS & DELINEA- TUS â G:M:VISCHER Tyrolensi Mathematico Caesareo. Velmi obsažná mapa je tištěná na papíře z celkem 12 tiskových desek. Na výsledném soulepu zobrazuje 2533 sídel a mapová legenda má 14 mapových znaků. Kromě sídel různé velikosti a druhu jsou samozřejmostí zemské hranice, vodstvo, porosty, reliéf. Nechybí rám mapy se zeměpisnými souřadnicemi. Hodnota mapy nespočívá jen v záznamu různých zeměpisných skutečností, ale i v doplňkové kresbě řady sídel. Vidíme zde malé pohledy na ně, a protože Georg Matthaeus Vischer Tyrolský ( ), opět katolický duchovní, byl také velmi dobrý kreslíř, jsou tyto miniatury jejich obrazem a mnohdy mají značnou dokumentární hodnotu. V některých případech jsou jediným známým dokladem podoby sídla před koncem 10

15 17. století. Viz například město a zámek Hradec nad Moravicí jižně od města Opavy (obojí ve Slezsku), která jsou popsána (stejně jako ostatní sídla) v německém jazyce názvy Grätz a Troppau. Při jižním okraji mapy vidíme i velké a podrobné pohledy na historická hlavní města Moravy Olomouc a Brno pod nadpisy Die Statt Ollmütz a Die Statt Brünn. Ne vždy známe podobu tvůrců sledovaných map. V tomto případě ano, neboť autor uvedl na mapě nejenom své jméno, a to velmi výrazně, ale nechal mapu doplnit také svým vlastním portrétem. Vidíme ho dole vlevo nad poměrovými měřítky. Tam je umístěn i kompas, jehož šipka však ukazuje neobvykle k jihu. Pravděpodobně omyl rytce, byl jim Johannes Tscherning (??), a tak je pouze k dobru věci, že je předpokládaná severní orientace mapy ještě potvrzena latinskými popisy všech světových stran při okrajích mapy. Jen několik let po jejím vydání bylo přistoupeno k novému mapování Moravy, tentokráte již v zájmu státu a tak tento výsledek práce soukromé osoby přestal být požadován a mapa se stala zbytečnou a nebyla již více šířena. Dnes můžeme na území České republiky zcela jednoznačně potvrdit existenci pouze 3 původních výtisků. Mapa je tedy velmi vzácná. Jako památka byla v roce 1895 znovu tištěna z dochovaných tiskových desek. Ty jsou však od jara roku 1945 nezvěstné. A tak za cenné považujeme nejenom původní výtisky, ale již i tyto novotisky a také ony jsou dnes hledané. 17 MŰLLEROVA MAPA ČECH Mapa Čech (s Kladskem) z roku Autor Johann Christoph Müller. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno v Augsburgu. Reprodukce, původní velikost. Předloha (novotisk) uložena v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I Je bezesporu nejzdařilejším výsledkem práce jedné osoby, byť tentokráte již ve službách státu. Teoreticky i prakticky dobře připravený císařský důstojník kapitán inženýr Johann Christoph Müller ( ) zmapoval Čechy po jejich jednotlivých krajích a vše spojil v jeden celek, který nakonec obsahoval pojmenovaných míst. Samozřejmě stejně podrobně zachytil vodstvo, tekoucí i stojaté, porosty přirozené a kulturní, hlavní silniční spojení a správní hranice. Reliéf sice ještě vyjádřil pomocí kopečkové metody, ale úměrně. Názvosloví je převážně německé, nalezneme zde však i názvy české. V mapě je zastoupen i jazyk latinský. Ten především v názvu mapy MAPPA GEOGRAPHICA REGNI BOHEMIAE IN DUODECIM CIRCULOS DIVISAE CUM COMITATU GLACENSI a v mapové legendě. Mapová kresba byla přenesena na 25 měděných tiskových desek, k tomu pak připadla ještě 1 podávající toto vše na 1 mapovém listu. Při spojení všech částí v jeden celek vznikne plocha 240 x 282 cm. Byla to vůbec největší samostatná mapa Čech s Kladskem. Mohla sloužit jen jako mapa nástěnná, v případě nespojených jednotlivých listů i jako mapa příruční. Ve svých rozích nese mimořádně hodnotnou výzdobu, obzvláště zajímavý je pohled na Pražský hrad s Karlovým mostem v popředí. Ten zde vidíme dosud bez sochařské výzdoby. Tato mapa se stala vítaným a ceněným podkladem pro řadu kartografů oné doby a díky tomu známe velké množství z ní odvozených menších i malých map. Její tiskové desky se dochovaly podnes a v 1. polovině 20. století z nich byly pořízeny novotisky. Vzhledem k obtížné manipulaci s mapou tak velkých rozměrů bylo rozhodnuto ji zmenšit. Toho se ujal další císařský mapér a kartograf Johann Wolfgang Wieland (? 1736). Zachoval stejný 11

16 počet 25 mapových listů, měřítko 1 : upravil na 1 : Je datována rokem 1726 a její název začíná slovy MAPPA CHOROGRAPHICA novissima et completissima TOTIUS REGNI BOHEMIAE. Přestože musel být její obsah redukován, stále ještě poskytovala velké množství užitečných informací. 18 MŰLLEROVA MAPA MORAVY Mapa Moravy z roku Autor Johann Christoph Müller. Orientace severní. Přibližné měřítko 1 : Mědirytina. Vydáno v Brně. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo I V roce 1708 rozhodl rakouský císař Josef I. ( ) o zmapování Moravy. Úkolem byl pověřen císařský důstojník kapitán inženýr Johann Christoph Müller ( ). Práce zahájil ještě v tom samém roce a dokončil je v roce Postupně jednotlivě zmapoval všech 6 moravských krajů. Závěrečné práce a revize trvaly až do roku 1716, kdy bylo dílo svěřeno brněnskému rytci jménem Johann Christoph Leidig (??). Ten rychle a přitom velmi pečlivě zhotovil celkem 4 tiskové desky a mapa byla tištěna ještě toho roku. Na mapě to však nikde uvedeno není a mapa je tedy nedatovaná. V mnoha postavami ozdobené kartuši je umístěn čtyřřádkový název TABULA GENERALIS MARCHIONATUS MORAVIAE IN SEX CIRCULOS DIVISAE, z něhož vyplývá předmět a základní podoba mapy. Obsahuje rám mapy se zeměpisnými souřadnicemi, sídla, silnice, hranice zemské a krajské, vodstvo tekoucí i stojaté, porosty přírodní i kulturní, reliéf vyjádřený stále ještě kopečkovou metodou a názvosloví. To je jak v upřednostněném jazyce německém, tak někde i v českém, slovanský původ názvů je ale tak jako tak na celé mapě zřejmý, v mapě nechybí jazyk latinský. O rozsáhlosti práce svědčí skutečnost záznamu 4091 sídel na celé ploše mapy. Po roce 1790 byla mapa tištěna znovu. Byla doplněna rejstříkem sídel a čtvercovou sítí k lepšímu vyhledávání v mapě. V hornoslezském prostoru byly dokonce činěny pokusy vyjádřit nerovnosti terénu šrafami. Co se současného polského území týče, podrobně je vykresleno slezské Hlubčicko a stejně tak tehdy moravská enkláva Ketř, majetek olomouckého biskupství. Mapa se stala podkladem pro mnoho odvozených map, které významně přispěly k poznání této historické země českého státu. 19 ORIGINÁLNÍ MAPA STABILNÍHO KATASTRU Originální mapa stabilního katastru Prahy z roku 1842, listy IX a XIV. Měřítko 1:1440. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B2/a/4/C5752. Stabilní katastr je název pro monumentální, ucelené a na svou dobu maximálně přesné a objektivní mapové dílo 1. poloviny 19. století. Byl vyhotoven postupně ve všech jednotlivých ze- 12

17 mích tehdejší rakouské monarchie. Jeho hlavním účelem bylo poskytnout podklad pro jednoduché a spravedlivé vyměření pozemkové daně v celé monarchii. Právní základ budoucího stabilního katastru byl položen patentem císaře Františka I. dne 23. prosince Mapovací práce spojené s jeho založením byly v českých zemích prováděny v letech Na rozdíl od všech předcházejících pokusů o evidenci pozemkové držby bylo toto mapování založeno na přesných a promyšlených vědeckých základech. V Čechách, na Moravě a v tehdejším rakouském Slezsku byla založena a zaměřena katastrální trigonometrická síť I. až III. řádu, která byla následně zhuštěna grafickou triangulací. Výsledkem byla síť přesně zaměřených bodů, které sloužily jako východiska podrobného měření metodou měřického stolu. Postupně pak byly všechny pozemky a stavby zaměřeny, zobrazeny na mapách, sepsány a popsány. Hospodářsky obdělávané pozemky byly rozděleny podle druhu užívání a podle kvality. Tím byl dán základ pro vyměřování pozemkové daně. Mapy celého území Čech, Moravy a rakouského Slezska byly vyhotoveny v měřítku 1 : 2880, výjimkou je Praha, jejíž originální mapa stabilního katastru byla provedena dokonce v měřítku 1 : Soubor více než listů (různých rozměrů) původních ručně kreslených a ručně kolorovaných originálních map stabilního katastru je jednoznačně nejcennějším mapovým souborem Ústředního archivu zeměměřictví a katastru. 20 CÍSAŘSKÝ POVINNÝ OTISK MAPY STABILNÍHO KATASTRU Císařský povinný otisk mapy stabilního katastru Prahy z roku 1842, listy III, IV, VIII, IX, XIII, XIV, XVI, XVII. Měřítko 1 : Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B2/a/6/C6068. Rukopisné originální mapy stabilního katastru byly pro popotřeby dalších prací reprodukovány tiskem z kamene. Jeden z otisků každého jednotlivého listu, opatřený popisem parcelních čísel a opět ručně kolorovaný, byl určen k archivaci v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Je znám jako císařský povinný otisk (Kaiserpflichtexemplar). Měřítko císařského povinného otisku Prahy je (na rozdíl od originální mapy, představené na minulém panelu) stejné jako u všech ostatních měst, vesnic i venkovské krajiny, tedy 1 : Toto měřítko vychází z požadavku na jednoduchý vztah tehdy užívaných plošných jednotek v terénu a čtverečních palců v mapě. 21 CÍSAŘSKÝ POVINNÝ OTISK MAPY STABILNÍHO KATASTRU Císařský povinný otisk mapy stabilního katastru Plzně z roku 1839, listy VII a X. Měřítko 1 : Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B2/a/6/C

18 Barevné provedení císařských povinných otisků je obdobné jako u originálních map. Okrová jsou pole, šedé lesy, sytě zelené zahrady a parky, zelené louky, světle zelené pastviny. Červené budovy jsou zděné a žluté dřevěné, tmavým odstínem červené jsou zvýrazněny významné stavby. Hnědou barvou jsou vyznačeny cesty a modrou vodní toky a plochy. V bílé barvě jsou ponechány dvory a nádvoří, veřejná prostranství a plochy, které nebylo možné obdělat, např. kamení. U originálních map stabilního katastru jsme konstatovali, že jsou zejména z měřického hlediska nejcennějšími operáty stabilního katastru. Ještě po svém vzniku sloužily k práci, zejména k zaznamenávání změn. Na rozdíl od nich byly císařské povinné otisky uchovávány jako kontrolní exempláře bez možnosti do nich zasahovat. V důsledku toho je soubor císařských povinných otisků dochován skoro celý v mimořádně dobrém fyzickém stavu. Pro své informační i estetické kvality je nejvyužívanějším a nejžádanějším mapovým souborem Ústředního archivu zeměměřictví a katastru. 22 KATASTRÁLNÍ MAPA EVIDENČNÍ Katastrální evidenční mapa Plzně z let , listy 7 a 10. Měřítko 1 : Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B2/a/14/C5849. Stabilní katastr byl zakládán v rámci rakouské monarchie téměř půl století. Daň začala být podle jeho výsledků předepisována od roku Zejména prudký rozvoj průmyslu a dopravy v této době ale způsobil značný a hlavně stále rostoucí nesoulad mezi katastrálními mapami a skutečností. Proto bylo v roce 1869 zákonem nařízeno doplnění map o změny vzniklé po původním zaměření. Práce trvaly až do roku Od roku 1883 již byla nařízena průběžná údržba map, zaručující jejich přesný a trvalý soulad s právním stavem a se skutečností v terénu. Udržované podrobné mapy byly stále více využívány nejen ke svému původnímu účelu, ale například i při další výstavbě měst a obcí. V některých případech bylo měřítko 1:2880 nahrazeno novým a podrobnějším mapováním v dvojnásobném měřítku 1 : V souvislosti s přechodem na metrickou míru pak byla zavedena měřítka 1 : 2500 a později i 1 : 2000 a 1 : Soubor pracovních map, na kterých byly úředně evidovány jednotlivé změny až do nového vydání aktualizované katastrální mapy, je dalším unikátním mapovým operátem. Pro svou jedinečnost (každá evidenční mapa se vedla pouze v 1 exempláři) a badatelské využití je srovnatelný s původními mapami stabilního katastru. 23 ORIGINÁLNÍ MAPA PRUSKÉHO KATASTRU Originální mapa pruského katastru Dolního Benešova z roku 1890, list č. 6. Měřítko 1 : Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo B4/1/

19 V roce 1742 skončila I. slezská válka. Rakousko bylo Pruskem poraženo a v důsledku toho ztratil český stát Kladsko a většinu Slezska. Část slezského historického opavského knížectví se stala součástí Pruska a po I. světové válce, v roce 1920, byla jeho část, dnes nazývaná Hlučínsko, českému státu v rámci Československé republiky navrácena. Hlučínsko prošlo jiným dějinným vývojem a to se týká i jeho mapového zobrazení, tedy i katastrálních map. Od map rakouského katastru se mapy pruského katastru výrazně liší. Rakouské mapy měly základní měřítko 1 : 2880, dvojnásobné 1 : 1440 a výjimečně i čtyřnásobné 1 : 720. Pruské mapy měly odlišná měřítka 1 : 2500 a 1 : 5000, nebyly vymezeny rámem mapy a nebyly ani jednotně orientovány k severu. Měly i jinou barevnost. Jejich aktualizace probíhala prostřednictvím doplňovacích map. Ty měly i měřítko 1 : 1250 a 1 : 625. Jako ukázku předkládáme reprodukci mapového listu číslo 6 souboru map katastrálního území města Dolní Benešov. Na mapě nalezneme letopočty 1882, 1890 a MAPA PRAHY A OKOLÍ Topografická mapa okolí Prahy. Nedatováno (19. století). Autor neuveden. Orientace severní. Měřítko 1 : Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/2. Vybraná území, to je okolí velkých měst, prostory vojenských táborů a vojenských cvičišť byla oproti původním mapám II. vojenského mapování vyhotovena ve dvojnásobném měřítku 1 : Toto měřítko bylo odvozeno ze vztahu délky 1 vídeňského palce na mapě ke 200 vídeňským sáhům ve skutečnosti. Ústřední archiv zeměměřictví a katastru uchovává mapu okolí Prahy, zde pod názvem v německém jazyce PLAN DER UMGEBUNG VON PRAG. Protože má značný rozměr (78 x 164 cm), reprodukujeme jen její část - vlastní město Prahu a nejbližší okolí. Výtisk je jednobarevný černobílý a ne v celé ploše zcela přehledný. Východiskem bývalo ruční vybarvení, tedy rozlišení zobrazených skutečností, v tomto případě se tak nestalo. Protože mapa obsahuje i výškopisnou složku, nerovnosti terénu jsou vyjádřeny šrafami, je zajímavým dokumentem stavu krajiny v okolí tehdy ještě silně opevněného hlavního města Čech. 25 MAPA BRNA A OKOLÍ Topografická mapa okolí Brna. Nedatováno (19. století). Autor neuveden. Orientace severní. Měřítko 1 : Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/

20 Další příklad mapy II. vojenského mapování v měřítku 1 : Zobrazuje hlavní město Moravy Brno a jeho okolí. Představená mapa není dochovaná v úplnosti, je to jen část většího celku, byť nejpodstatnější. Chybí i některé určující údaje, zejména název mapy. Přehledné schéma kladu jednotlivých dílů a měřítko mapy jsou vylepeny na jejím rubu. Oproti výše představené mapě Prahy je tato mapa ručně vybarvená, přehledná, dobře srozumitelná. Tím spíše, že její barevnost vychází z barevnosti dobře známých map stabilního katastru, které byly využity jako podklad pro zákres polohopisu. Například růžovou barvou jsou vyznačeny vinice. Město Brno vidíme v takřka středověkém rozsahu, stále ještě silně opevněné hradbami s mohutnými bastiony. Za nimi leží venkovská krajina. Z mapy si opět můžeme učinit velmi dobrou představu o vzhledu celého prostoru. 26 SPECIÁLNÍ MAPA II. VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ Speciální mapa Království českého. Polovina 19. století. Orientace severní. Měřítko 1 : Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/3. Mapy II. vojenského mapování v měřítku 1 : , které byly reakcí na napoleonské války, se staly podkladem k odvození speciálních map měřítka 1 : a z nich následně i generálních map měřítka 1 : Pro české země byla vytvořena Speciální mapa Království českého a Speciální mapa Markrabství moravského a částí Vévodství slezského. Předkládáme reprodukci části Speciální mapy Království českého, mapové listy IX, X, XV, XVI. Je to prostor severovýchodních Čech, a protože tato mapa zobrazuje i část území za zemskou (od roku 1742 i státní) hranicí, vidíme zde i část území tehdy již pruského Slezska a Kladska. Speciální mapa Království českého byla vykreslena v letech a v letech reprodukována tiskem z mědirytiny na celkem mapových listech. Náčelník generálního štábu rakouské armády maršál Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče ( ) velmi pokrokově rozhodl o uvolnění této mapy k veřejnému využití. Mapa tak sloužila k následnému k rozvoji věd a hospodářství v zemi. Mapové listy byly udržovány v souladu se skutečností a podle potřeby vydávány až do roku Speciální mapa Markrabství moravského a částí Vévodství slezského je na 19 mapových listech a je vykreslena jen po zemské či státní hranice. 27 GENERÁLNÍ MAPA II. VOJENSKÉHO MAPOVÁNÍ Generální mapa Království českého. 2. polovina 19. století. Orientace severní. Měřítko 1 : Vydáno ve Vídni. Reprodukce, původní velikost. Originál uložen v Ústředním archivu zeměměřictví a katastru v Praze, inventární číslo D1/7. Náčelník generálního štábu rakouské armády maršál Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký z Radče 16