Názvosloví kyslíkatých kyselin (oxokyselin) II n

Transkript

1 (oxokyselin) Molekuly obsahují vodík, kyslík, atom(y) kyselinotvorného prvku (centrální atom(y)). Vznikají reakcí kyselinotvorných oxidů s vodou. Obecný vzorec: H X O m x n H - atom vodíku, oxid. číslo I X - centrální atom ( atom kyselinotvorného prvku) O - atom kyslíku, oxid. číslo m, x, n - indexy - počty atomů - přirozená čísla Musí platit: Součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule. I m H X OX x O II n m.i + x.ox + n.() = 0 Pozn.1 - Indexy m, x, n rovné 1 se nepíší. Pozn.2 - Jsou -li indexy m, x, n dělitelné týmž číslem, indexy se vydělí. Rozdělení kyslíkatých kyselin (oxokyselin) : - jednoduché kyslíkaté kyseliny - kyslíkaté polykyseliny 1. Jednoduché oxokyseliny Pouze jeden centrální atom X x = 1 Obecný vzorec: HmXOn Obecný název: kyselina + přídavné jméno kyselinotvorný prvek název prvku + valenční koncovka prvek s kladným oxid. číslem valenční koncovka podle hodnoty oxid. čísla Počet vodíkových atomů - m - sudé oxid. číslo kyselin. prvku - 2 atomy vodíku ; m = 2 - liché oxid. číslo kyselin. prvku - 1 atom vodíku ; m = 1 1

2 Tvorba vzorce z názvu Př. 1 kyselina sírová A. Odvození výpočtem z oxidačních čísel kyslíkatá kyselina H X O číslovková předpona před sírová - žádná (resp. mono-, která se vynechává) jednoduchá kyslíkatá kyselina. kyselinotvorný prvek: síra S 2. Určení známých oxidačních čísel: vodík - H I 3. Zápis: H m I S VI O n 4. Určení počtu atomů - indexů H m I S VI O n m. I + 1. VI + n. () = 0 kyslík - O síra - sírová - koncovka -ová - VI - S VI určení počtu vodíkových atomů m: S VI VI - sudé m = 2 2. I + 1. VI + n. () = 0 n = 4 5. Vzorec: H 2 SO 4 B. Odvození z příslušného kyselinotvorného oxidu - příslušný oxid: kyselina sírová příslušný oxid: oxid sírový - odvození vzorce oxidu: viz Názvosloví binárních sloučenin vzorec: SO 3 - odvození vzorce kyseliny: S O 3 H 2 O H 2 S O 4 5. Vzorec : H 2 SO 4 2

3 Př. 2 kyselina dusičná A. Odvození výpočtem z oxidačních čísel kyslíkatá kyselina H X O číslovková předpona před dusičná - žádná (resp. mono-, která se vynechává) jednoduchá kyslíkatá kyselina. kyselinotvorný prvek: dusík N 2. Určení známých oxidačních čísel: vodík - H I 3. zápis: H m I N V O n 4. Určení počtu atomů - indexů H m I N V O n m. I + 1. V + n. () = 0 kyslík - O dusík - dusičná - koncovka -ičná - V - N V určení počtu vodíkových atomů m: N V V - liché m = 1 1. I + 1. V + n. () = 0 n = 3 5. Vzorec: HNO 3 B. Odvození z příslušného kyselinotvorného oxidu - příslušný oxid: kyselina dusičná příslušný oxid: oxid dusičný - odvození vzorce oxidu: viz Názvosloví binárních sloučenin vzorec: N 2 O 5 - odvození vzorce kyseliny: N 2 O 5 H 2 O H 2 N 2 O 6 indexy dělitelné 2 ; vydělí se : H N O 3 5. Vzorec: HNO 3 3

4 Tvorba názvu ze vzorce Př. 1 H 2 SiO 3 1. typ H X O kyslíkatá kyselina kyselinotvorný prvek: křemík Si index u kyselinotvorného prvku x : 1 jednoduchá kyslíkatá kyselina 2. určení známých oxidačních čísel a indexů: vodík - H I m = 2 kyslík - O n = 3 3. zápis: H 2 I Si OX O 3 4. Určení oxidač. čísla OX H 2 I Si OX O 3 2. I + 1. OX + 3. () = 0 OX = IV koncovka: OX = IV - ičitá křemičitá 5. Název: kyselina křemičitá Tvorba více jednoduchých kyselin v témže oxidačním čísle - Název oxokyseliny se zpřesňuje pomocí číslovkových předpon. - Doplnění názvu číslovkovou předponou, které vyjádří: - počet vodíkových atomů v molekule ( - hydrogen- ), nebo - počet kyslíkových atomů v molekule ( - oxo - ). Příklad: fosfor - oxid. číslo V kyselinotvorný oxid: oxid fosforečný P 2 O P 2 O 5 P 2 O 5 H 2 O H 2 O H 2 P 2 O 6 H 2 O H 2 O H 6 P 2 O 8 HPO 3 H 3 PO 4 4

5 Všechny tyto dvě kyseliny jsou kyseliny fosforečné. Pro vzájemné rozlišení se název doplní uvedením počtu vodíkových nebo kyslíkových atomů (nejčastěji se uvádí počet vodíkových atomů). 1. HPO 3 1 atom vodíku kyselina hydrogenfosforečná nebo 3 atomy kyslíku kyselina trioxofosforečná 2. H 3 PO 4 3 atomy vodíku kyselina trihydrogenfosforečná nebo 4 atomy kyslíku kyselina tetraoxofosforečná 2. Polykyseliny Obecný vzorec: H X O m x n Více centrálních atomů než jeden. V názvu navíc uveden: - počet centrálních atomů (atomů kyselinotvorného prvku). - počet vodíkových nebo kyslíkových atomů. Pozn. Počet vodíkových nebo kyslíkových atomů se někdy neuvádí. Není to fatální chyba, pokud se neuvede, ale výsledný název pak není úplně jednoznačný. Počet centrálních atomů je však nutno uvést vždy. Počet vodíkových atomů - m - součin x. OX - sudý - 2 atomy vodíku ; m = 2 - součin x. OX - lichý - 1 atom vodíku ; m = 1 Tvorba vzorce z názvu Př. 1 kyselina tetraboritá kyslíkatá kyselina H X O kyselinotvorný prvek: bór B tetraboritá - číslovková předpona tetra kyslíkatá polykyselina ; x = 4 5

6 2. Určení známých oxidačních čísel: vodík - H I 3. Zápis: H m I B 4 III O n 4. Určení počtu atomů - indexů m. I + 4. III + n. () = 0 kyslík - O bór - boritá - koncovka -itá - III - B III určení počtu vodíkových atomů m: x. OX = 4. III = 12 - sudé m = 2 2. I + 4. III + n. () = 0 n = 7 Tvorba názvu ze vzorce 5. Vzorec: H 2 B 4 O 7 Př. 1 H 2 Cr 2 O 7 H X O kyslíkatá kyselina kyselinotvorný prvek: chrom Cr index u kyselinotvorného prvku x : 2 polykyselina předpona di- 2. Určení známých oxidačních čísel a indexů: vodík - H I m = 2 dihydrogen - kyslík - O n = 7 heptaoxo - 3. Zápis: H 2 I Cr 2 OX O 7 4. Určení oxidač. čísla OX H 2 I Cr 2 OX O 7 2. I + 2. OX + 7. () = 0 OX = VI koncovka: OX = VI - ová chromová 5. Název : kyselina dihydrogendichromová nebo kyselina heptaoxodichromová 6