Rasismus a diskriminace v České republice. Linda Janků, Miroslav Knob, Václav Krajňanský, Anna Matušinová, Zuzana Melcrová, Hubert Smekal

Transkript

1 ENAR STÍNOVÁ ZPRÁVA Rasismus a diskriminace v České republice Linda Janků, Miroslav Knob, Václav Krajňanský, Anna Matušinová, Zuzana Melcrová, Hubert Smekal Centrum pro lidská práva a demokratizaci 1

2 1. Shrnutí Tato stínová zpráva, která sleduje období od března 2011 do března 2012, se kromě obecné analýzy rasismu a jiných forem diskriminace v České republice podrobně věnuje rovněž tématu islamofobie. Česká republika, na rozdíl od mnoha západoevropských zemí, nezaznamenává ve vztahu k muslimské menšině závažnější problémy. Nižší naléhavost této otázky plyne z poměrně malého počtu muslimů žijících v České republice a rovněž ze skutečnosti, že se většinou jedná o osoby s vysokoškolským vzděláním pracující na vysoce kvalifikovaných pozicích. Latentní míra xenofobie a islamofobie je však v české společnosti bohužel poměrně vysoká. Znalosti o islámu jsou velmi omezené a zpravodajství v médiích je často zavádějící a/nebo neinformované.. Mezi nejzávažnější problémy patří následující otázky: Ve sledovaném období došlo k oživení a dalšímu posílení napětí mezi majoritou a romskou menšinou. V regionech potýkajících se s vysokou nezaměstnaností, v nichž je vyšší podíl romské populace, organizovaly krajně pravicové skupiny veřejná shromáždění. V několika případech byl nutný zásah policie, která zabránila eskalaci a násilným střetům. Došlo k několika násilným útokům jak vůči Romům, tak ze strany Romů vůči bílým. Objevily se také falešné zprávy o útocích, které vyvolaly xenofobní nálady ve společnosti. Situaci zhoršila svým neprofesionálním zpravodajstvím zejména bulvární média, která pouze opakovala ničím nepodložené zvěsti. Česká republika musí nutně provést systémovou reformu vzdělávacího systému. Romské děti jsou neúměrně často posílány do základních škol s omezenými výukovými osnovami, což omezuje možnosti jejich dalšího vzdělávání a práce. Segregace romské populace od většinové společnosti tak začíná již od dětství a s postupem času se dále prohlubuje. Namísto dosavadních dílčích reforem je třeba jasné systémové změny, která by zahrnula romské děti do standardního vzdělávacího procesu. Kromě toho je také nutné přesvědčit romské rodiče o nezbytnosti kvalitního vzdělání jejich dětí. Celkově nízká úroveň dosaženého vzdělání u příslušníků romské menšiny vede k jejich vysoké nezaměstnanosti a obsazování méně kvalifikovaných pozic. Zaměstnavatelé se navíc zdráhají zaměstnávat Romy a při přijímání nových pracovníků nadále dochází k diskriminaci. Je třeba zlepšit dostupnost právní pomoci obětem diskriminace na trhu práce. Pokračuje nepříznivý proces ghettoizace, kdy se Romové přesouvají na periferie měst, z nichž se stávají oblasti s vysokou nezaměstnaností, horší infrastrukturou a zvýšeným výskytem kriminality. Česká republika musí rozvinout účinnou strategii státního bydlení a zajistit ochranu před zneužíváním ze strany majitelů ubytoven. Je třeba umožnit migrantům přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění. 2

3 2. Obsah 1. Shrnutí Obsah Úvod Významné události v zemi za sledované období Zvláštní téma islamofobie Přístup a plná účast ve všech kolektivních oblastech společnosti Rasismus and související diskriminace v oblasti zaměstnání Rasismus a související diskriminace v oblasti vzdělávání Rasismus a související diskriminace v oblasti bydlení Rasismus a související diskriminace v oblasti zdravotnictví Rasismus a související diskriminace v přístupu ke zboží a službám Rasismus a související diskriminace v oblasti politické participace Rasismus a související diskriminace v médiích Rasismus a související diskriminace v oblasti trestní spravedlnosti Zhodnocení aktivit občanské společnosti a kritika zajištění základních práv a svobod Příklady dobré praxe Doporučení Závěr Použité zdroje Příloha 1: Seznam zkratek

4 3. Úvod Stínová zpráva ENAR má za cíl zhodnotit situaci v České republice z hlediska rasismu a diskriminace v různých oblastech, které jsou rozvedeny níže. Zpráva pokrývá období od března 2011 do března Zpráva je zaměřena na oblast zaměstnání, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče, přístupu ke zboží a službám, politické účasti, médií a trestní spravedlnosti. Nabízí rovněž kritické zhodnocení úrovně ochrany základních práv v České republice z pohledu občanské společnosti. Ve srovnání s minulými lety nedošlo k výrazným změnám ohledně ohrožených skupin. Nejzranitelnější vůči rasismu a diskriminaci nadále zůstává romská menšina. Mezi další ohrožené skupiny patřili Rumuni, Albánci, Ukrajinci a muslimové. Ve sledovaném období bylo přijato několik změn právní úpravy v oblasti vzdělávání (dvě změny v prováděcích předpisech účinné od září 2011), zdravotní péče (novela zákona o veřejném zdravotním pojištění) a azylové a migrační politiky (novela zákona o pobytu cizinců). Pro více informací o těchto změnách viz kapitolu 4. V oblasti bydlení, trestní spravedlnosti a politické účasti přijala vláda, příp. příslušná ministerstva, několik strategických a koncepčních dokumentů (Koncepce bydlení ČR do roku 2020, Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, Koncepce integrace Romů pro léta a návrh nového cizineckého zákona, které předložilo Ministerstvo vnitra v únoru 2012 vládě). V oblasti médií či přístupu ke zboží a službám nebyly přijaty žádné významné legislativní změny. Tato zpráva se specificky věnuje otázkám rasismu a diskriminace vůči muslimům. V České republice je poměrně rozšířená latentní islamofobie a příslušníci muslimské komunity čelí negativním předsudkům ze strany většinové společnosti i médií. V obecné rovině však islamofobie nepatří mezi témata s takovou společenskou a politickou závažností jako problém diskriminace a rasismu vůči Romům. Zpráva přináší informace o postavení muslimské komunity v České republice, analyzuje různé formy diskriminace a projevů rasismu vůči muslimům a hodnotí příčiny a důsledky nepřátelství vůči této skupině. 4

5 4. Významné události v zemi za sledované období Složení ohrožených skupin zůstalo v období od března 2011 do března 2012 bez větších změn. Menšinou, která je nejčastěji terčem projevů rasismu a diskriminace, jsou i nadále Romové. V době ekonomické krize došlo k přijetí některých legislativních změn 1, které byly kritizovány jako antisociální 2. V oblasti vzdělávání vstoupily v září 2011 v účinnost dvě novely prováděcích předpisů, které mohou přispět k většímu zapojení romských dětí do mainstreamového vzdělávacího procesu, avšak stále jsou nezbytné zásadní reformy. V oblasti zdravotní péče zavedla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění dvojí standard zdravotní péče 3 a téměř dvojnásobně zvýšila poplatek za pobyt v nemocnici. Na základě novely zákona o pobytu cizinců, která vstoupila v účinnost 1. ledna 2012, přešla agenda týkající se pobytu cizinců na Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Přezkum vydaných správních rozhodnutí provádí Ministerstvo vnitra. Co se týče politické participace, v únoru 2012 předložilo Ministerstvo vnitra vládě návrh nového cizineckého zákona, který má umožnit dvojí občanství. Vláda přijala řadu politických strategických a koncepčních nástrojů v oblasti zdravotní péče, bydlení, trestní spravedlnosti, sociální integrace Romů a politické participace. Prohlášení vlády z 29. února 2012 stanovilo závazek předložení návrhu změny právní úpravy komerčního zdravotního pojištění cizinců do konce roku Ministerstvo pro místní rozvoj vypracovalo Koncepci bydlení ČR do roku 2020, která má zlepšit dostupnost bydlení pro skupiny ohrožené sociálním vyloučením pomocí stimulace poptávky i nabídky 4. V oblasti trestní spravedlnosti přijala vláda v září 2011 Strategii boje proti sociálnímu vyloučení na období , která navrhuje přijetí legislativní změny umožňující bezplatnou právní pomoc pro oběti trestných činů v sociálně vyloučených lokalitách. 1 Následkem reforem je například obtížnější získat podporu v nezaměstnanosti, došlo ke snížení rodičovského příspěvku a snížená sazba DPH (na léky a jídlo) se zvýšila z 10 % na 14 % (základní sazba DPH zůstala beze změny). Aktuálně, Vláda Vám mění život. Velký přehled schválených reforem, navštíveno 15. srpna Např. ze strany bývalé soudkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové. Kozelka, Petr, Vládní reformy jsou šílené a asociální, navštíveno 20. srpna Pacienti si musí připlatit za určité nadstandardní, obtížnější léčebné postupy, které přesahují standard bezplatně poskytované zdravotní péče. Informační centrum vlády, Reforma zdravotnictví, navštíveno 20. srpna Vláda ČR, Koncepce bydlení v ČR do roku 2020, s. 101, navštíveno 18. července

6 Ve společnosti vzrostly protiromské nálady, které byly doprovázeny protiromskými demonstracemi a protesty, zejména v příhraniční oblasti Šluknovského výběžku. Do protestů se zapojili jak krajně pravicoví extremisté, tak běžní občané. Na demonstracích zaznívala hesla volající po etnicky motivovaném násilí a k protiromské rétorice se připojili i někteří politici. 6

7 5. Zvláštní téma islamofobie Obyvatelstvo České republiky je výrazně homogenní, menšiny tvoří pouze malou část populace. Muslimská komunita patří mezi nepočetné, počítá se k ní zhruba 11 tisíc osob 5, tedy zhruba pouze 0.1 % z téměř 10.6 miliónu obyvatel ČR. Největší komunity existují ve dvou největších městech v Praze a Brně, kde se také nacházejí jediné dvě mešity v zemi 6. Muslimové žijící v České republice jsou vysoce heterogenní skupinou a tudíž můžeme jen stěží hovořit o jedné české muslimské komunitě. Téma islamofobie nepatří v České republice ke žhavým politickým tématům. Zprávy o muslimech se vyskytují v tuzemských médiích pouze příležitostně, často v lokálním kontextu. Politické strany na celostátní úrovni téma islámu nikterak nezdůrazňují 7. Muslimové obecně nebývají terčem ozbrojených útoků; animozita se realizuje jinými kanály, například nedůvěrou, předsudky a obecně nižší mírou tolerance v české společnosti Muslimské komunity v České republice Výraz muslimská komunita lze použít jen jako obecný zastřešující pojem, protože homogenní jednotná komunita muslimů v České republice neexistuje 9. Muslimská populace není nijak pevněji organizována a její členové se výrazně liší co do etnicity (národnosti), jazyka, kulturního pozadí i míry zbožnosti Počítaje v to praktikující i nepraktikující muslimy. Viz Topinka, Daniel, 2006, Integrační proces muslimů v České republice pilotní projekt, výzkumná zpráva pro Ministerstvo vnitra, s Vedou se spory o to, jaké modlitebny již mohou být považovány za mešity. Podle některých je jediná mešita v Brně, lze se ale setkat i s názory, že mešity fungují (kromě Brna a Prahy) také v Teplicích a Hradci Králové. 7 V posledním programovém prohlášení vlády z roku 2012 například téma islámu a muslimů zcela chybí. Vláda České republiky, Programové prohlášení Vlády České republiky, navštíveno 29. července To potvrzuje také V. Sáňka, předseda Islámské nadace v Praze: Otevřené projevy islamofobie se výrazněji objevují spíše jen od nevelkého počtu jednotlivců, které najdeme jak mezi politiky, tak mezi protimuslimskými aktivisty a bloggery. Latentní islamofobie je ovšem u nás velmi rozšířená a pramení především z neznalosti islámu a muslimů, jejich historie a současné situace v zemích s převahou muslimského obyvatelstva. ový rozhovor s Vladimírem Sáňkou, 3. srpna Podle B. Ostřanského, [ ] představu, že čeští muslimové tvoří pevně semknutou masu, která táhne za jeden provaz a vzájemně koordinuje své počínání a vystupování vůči státu, je tedy třeba hned na počátku rozhodně opustit jako naprosto neodůvodněnou a zavádějící. Mendel, Miloš, a Ostřanský, Bronislav, a Rataj, Tomáš, Islám v srdci Evropy (Praha: Academia, 2007), s Bečka, Jiří, a Mendel, Miloš, Islám a české země (Praha: Votobia, 1998). Zajímavou malou homogenní skupinu tvoří turečtí muslimové, kteří se odlišují od muslimů arabského původu. Působí v Praze, mají vlastní modlitebnu vedenou tureckým imámem a jejich obřady probíhají v turečtině. Melichárek, Tomáš, Turecká komunita a modlitebna v Praze, PŘES: Čtvrtleník o migraci a lidských právech, VI, (2010), s

8 Přesná data k určení počtu muslimů žijících v České republice bohužel nejsou k dispozici. Podle jedné studie zde v roce 2006 žilo muslimů 11, z nichž 62,6 % mělo turkický sunitský původ (tedy oblast Balkánu, Kavkazu a Střední Asie) a 28,6 % arabský sunitský původ (tedy ze zemí Blízkého východu a Afriky). Šíité tvoří pouhá 2 % muslimské populace v ČR. Pozoruhodné je, že déle usazení muslimové jsou často lidé s vysokoškolským vzděláním, kteří mluví česky a pracují jako vysoce kvalifikovaní odborníci 12. Aktivně praktikujících muslimů v ČR není mnoho, odhaduje se, že na náboženském životě aktivně participuje 2 tisíce muslimů, z nichž dvě až tři stovky tvoří čeští konvertité k islámu 13. Při sčítání lidu v roce 2011 se k islámu přihlásilo osob 14. Oficiální status muslimské komunity je uznán v souladu se zákonem č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. Její zastřešující organizace Ústředí muslimských obcí byla zaregistrována v roce 2004 Ministerstvem kultury jako náboženská společnost prvního stupně 15. Na území České republiky vzniklo několik muslimských komunit a sdružení, z nichž dvě největší působí v Praze a v Brně (Islámská nadace v Praze a Islámská nadace v Brně). Další významné komunity se zformovaly okolo modliteben v Teplicích, Hradci Králové, Liberci, Plzni a Karlových Varech 16. Kromě organizací založených a vedených samotnými členy muslimské obce neexistují v České republice žádné nevládní organizace zaměřené na práci s muslimy či podporu jejich integrace Topinka, Daniel, 2006, s Židková, K. 2011, Alrawi: Už deset let jen vysvětluji, že nejsme teroristé, Brněnský deník, 11. září, navštíveno 15. července Tato čísla uvádí nejen Topinkova studie, ale odpovídají také odhadům zástupců muslimské komunity. Někteří však hovoří až o čtyřech nebo pěti stovkách osob. Významnou část českých konvertitů tvoří ženy. Viz Mendel, Miloš, et al., 2007 s. 408, Zajímavé je srovnat tento údaj s předchozími sčítáními lidu. V roce 2001 se k islámu hlásilo osob, zatímco v roce 1991 pouze 495 (census ale tehdy nezahrnoval cizince mající v ČR dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Český statistický úřad, Obyvatelstvo podle náboženské víry podle krajů - podrobné údaje, e_udaje/%24file/sldb_podrobna_vira.xls, navštíveno 15. července 2012; a Český statistický úřad, 2001, Obyvatelstvo podle náboženského vyznání a pohlaví podle výsledků sčítání lidu v letech 1921, 1930, 1950, 1991 a 2001, navštíveno 15. července Zákon rozlišuje dva stupně registrace, přičemž náboženským společnostem ve druhém stupni se přiznávají některá zvláštní práva jako například finanční příspěvky od státu, možnost zakládat vlastní nemocnice, školy, atd. Ústředí muslimských obcí bude moci o druhý stupeň registrace zažádat v roce Pro více informací a kontakty na jednotlivé muslimské komunity v České republice viz: Al-islam.cz, Mešity a modlitebny v ČR a SR, navštíveno 7. srpna Jedinou výjimku představují sdružení se zájmem o arabskou kulturu, historii a společnost jako Česko-arabská společnost, Opus Arabicum nebo Baraka: Centrum pro kultury Blízkého Východu a 8

9 Koncentrace muslimů do několika větších komunit na území České republiky v těchto oblastech vede ke vzniku protiislámských iniciativ, které se projevují například protesty proti plánované výstavbě mešit 18 nebo vyjadřováním nesouhlasu s přítomností muslimů. 5.2 Islamofobie ve veřejné sféře Pojmy islamofobie a veřejná sféra definujeme široce, abychom pokryli rozsáhlé spektrum různých projevů. Islamofobií rozumíme projevy (například psané, mluvené, kreslené, písně, gesta, ale i další neverbální způsoby komunikace), které vyjadřují hluboce negativní postoj vůči islámu. Veřejnou sféru pojímáme jako reziduální kategorii, zahrnující všechny projevy, jež nejsou činěny výhradně v soukromí. Vlivem malého počtu muslimů v ČR netvoří témata týkající se islámu a muslimů běžnou součást politické agendy. Mediální pokrytí je poměrně slabé a nemá přílišnou informační hodnotu; sdělovací prostředky se obvykle zaměřují pouze na témata s nádechem senzace, které mají šanci nalákat publikum. Miloš Mendel však upozorňuje, že média hrají velmi významnou roli: Mezi hlavní příčiny strachu z islámu v současné České republice paradoxně nepatří osobní zkušenosti české veřejnosti s muslimskými komunitami a jejich jinakostí [ ], nýbrž sledování povrchních zpráv v některých sdělovacích prostředcích[ ] 19. Informace o muslimech v českých médiích jsou pouze útržkovité a veřejnost si na jejich základě nemůže utvořit komplexnější obrázek o muslimské komunitě. Českou islamofobie se projevuje demagogick[ou] polemik[ou] [ ], prezentací lží a polopravd, plochými interpretacemi, z nichž je znát naprostá neznalost problému [ ] 20. Muslimové jsou prezentováni jako cizinci a zdůrazňuje se jejich odlišnost. Podle analýzy Lucie Sedláčkové, [m]édia pracují s neověřenými prognózami, které vyvolávají strach z možného nárůstu muslimského extremismu v zemi. Hlavními tématy jsou terorismus, násilí v muslimských zemích, nerovné postavení žen, náboženský fundamentalismus a politická nesvoboda. Výsledkem jsou xenofobní nálady ve společnosti, nejen u extrémní pravice. [ ] [Ch]ybí jakékoli informace o islámu, jež by jej ukazovaly v pozitivním světle 21. Sami muslimové Severní Afriky, které organizují veřejné diskuze a přednášky, případně publikují informační bulletiny a knihy o vybraných tématech arabského světa. 18 Plány na výstavbu mešity většinou vyvolají silný odpor a protiislámské postoje. Jak uvádí Mendel, [č]eská islamofobie je natolik silná, že byla opakovaně znemožněna výstavba mešity na některých místech republiky [...], panuje zde neopodstatněný strach z přílivu terorismu, jehož středisky by měly být právě mešity [...]. Mendel, Miloš, et al., 2007, s Tamtéž, s Tamtéž, s Mendel dále uvádí: Soustavně se poukazuje na malou toleranci muslimů vůči jiným náboženstvím, vyšší kriminalitu u muslimských přistěhovalců, některé nejednoznačné či archaické součásti islámské věrouky a práva [...]. Tamtéž., s Sedláčková, Lucie, Islám v médiích, (Liberec: Nakladatelství Bor, 2010), s. 53. Více o prezentaci islámu v českých médiích viz např. Mendel, Miloš et al., 2007, s

10 považují mediální pokrytí islámu v ČR za předpojaté a překroucené, postrádající například informování o úspěšných muslimských lékařích 22. Vedle všeobecného ignorování a předsudků ze strany mainstreamových médií se lze setkat i s explicitnějšími islamofobními tendencemi, a to zejména na internetu 23. Mezi nejznámější servery tohoto zaměření patří Eurabia.cz 24, Pravda o islámu 25 a Média o islámu 26. Existuje též facebooková skupina Islám v České republice nechceme, která již získala více než 60 tisíc příznivců. K projevům islamofobie příležitostně dochází také v politice. Otevřeně netolerantní postoj vůči muslimům však zaznívá pouze od několika politiků a okrajových, většinou extrémně pravicových politických uskupení. Jak již bylo zmíněno, na celostátní politické úrovni se témata spojená s islámem či muslimy takřka nevyskytují 27. V roce 2011 zorganizovalo České hnutí za národní jednotu bez většího zájmu veřejnosti sedm petičních kampaní proti plánované výstavbě mešity v Hradci Králové. Protiislámské sentimenty rozdmýchávala také další krajně pravicová formace Dělnická strana sociální spravedlnosti. Jiné politické subjekty antipatie vůči muslimům do svého politického programu nezařazují Muslimské komunity v komparativním pohledu Dlouhodobě nejproblematičtější vztahy ze strany majoritní společnosti panují v České republice vůči romské menšině, jež je vnímána velmi negativně. Dokonce 22 Topinka, Daniel, 2006, s. 61, 77, 87; Radoňová, Zuzana, Naděje a obavy arabských muslimů v Česku, bakalářská práce (Masarykova univerzita, 2007), s Zástupci různých muslimských komunit se snaží být aktivní a vystupovat na veřejnosti, například na seminářích s českými experty na téma islámu či na osvětových akcích ve školách. 23 Podle V. Sáňky je nejvíce agresivních projevů islamofobie viditelných právě na internetu. Upozorňuje, že zatímco některé stránky jsou zjevně islamofobní, řada dalších projevuje latentní islamofobní tendence. Rozhovor s Vladimírem Sáňkou, 3. srpna Eurabia varuje před vpádem islámu do Evropy a před následným zničením tradičního evropského života a kultury. Podtitulek stránky zní: Islám dobývá Evropu, Eurabia.cz ji brání. 25 Tato stránka poskytuje prostor kritikům islámu a je spojena s mezinárodní islamofobní stránkou FaithFreedom.org. Podtitulek na stránce říká: S militarismem islámu je třeba bojovat vojensky a s jeho ideologií zase ideologicky. Jsou dvě fronty války proti barbarství. 26 Stránka shromažďuje informace a novinky o islámu z českých i zahraničních médií (výběr článků je však zaujatý a implicitně provokuje protiislámské postoje) a publikuje blogové příspěvky namířené proti islámu. 27 Zajímavé je, že někteří antisemitští neonacisté vyjadřují proislámské postoje, jelikož Židé pro ně (a muslimy) představují společného nepřítele. Mareš, Miroslav et al., 2011, České militantní neonacistické hnutí (aktuální trendy), Analýza pro Ministerstvo vnitra, s. 6, navštíveno 13. července Ministerstvo vnitra, 2012, Zpráva o extremismu a projevech rasismu a xenofobie na území České republiky v roce 2011, Vyhodnocení plnění Koncepce boje proti extremismu pro rok 2011 a Koncepce boje proti extremismu pro rok 2012, s. 16, 47, 56, navštíveno 12. července

11 tak negativně, že to jednoznačně zastiňuje vztahy k dalším menšinám, včetně muslimů. V české společnosti se nicméně projevuje vysoká míra latentní islamofobie. Vůči muslimům převládají negativní postoje, což potvrzuje i několik průzkumů veřejného mínění. Jak vyplynulo z průzkumu společnosti STEM z roku 2006, [o] životě muslimů v České republice toho není příliš mnoho známo, o islámu si nemyslí nic dobrého tři čtvrtiny Čechů, šedesát procent z něj má strach 29. Podobná zjištění přinesl průzkum z roku 2010, který se zabýval postoji Čechů vůči extremistickým, rasistickým a xenofobním myšlenkám. V části věnované sympatiím k menšinám se muslimové umístili ve druhé nejhorší kategorii (ze čtyř). Většina Čechů vyjádřila vůči muslimům antipatie a nechtěla by s nimi dlouhodobě žít na stejném území 30. Průzkum zároveň potvrdil, že Češi si o muslimech netvoří názor na základě vlastní zkušenosti, a tyto postoje tedy vyvěrají z negativních předsudků vůči muslimům 31. Na rozdíl od ostatních menšin se muslimů přímo dotýká stigmatizující nálepka terorismu. Postoj české majoritní společnosti vůči muslimům zaznamenal po útocích na New York a Washington z 11. září 2001 výrazný negativní zlom. Rozšířily se narážky na muslimy jako na teroristy 32 a internetové diskuze se zradikalizovaly. Vláda ale muslimy za bezpečnostní hrozbu pro ČR nepovažuje. Zprávy Ministerstva vnitra a Bezpečnostní informační služby o vývoji extremismu nezmiňují vůbec žádné projevy extremistického chování v rámci muslimské komunity 33. Ministerstvo vnitra uvedlo, že v České republice není téma islamizace Evropy vnímáno tak znepokojivě jako v západní Evropě 34. Stejný názor zaujímají i nevládní organizace (např. Amnesty International, Český helsinský výbor), které ve svých výročních zprávách týkajících se České republiky islámskou tematiku či problémy spojené s muslimy vůbec nezmiňují. Za závažnější problém nelze považovat ani diskriminaci založenou na spojení náboženství a rasy. Výrazně etnicky diverzifikovaná struktura muslimského obyvatelstva v ČR (viz kapitolu 5.2) má za následek, že islám není primárně 29 Topinka, Daniel, 2006, s Podle průzkumu spadají postoje Čechů k muslimům do stejné kategorie jako postoje k Romům. Jedinou skupinu s ještě horším renomé představují drogově závislí. Naopak lépe než muslimové dopadli například homosexuálové, černoši, imigranti, Ukrajinci, Vietnamci, bezdomovci a prostitutky, kteří spadají do druhé kategorie reprezentující odtažité, ale ještě tolerantní postoje. 31 Ministerstvo vnitra, Zmapování postojů veřejnosti v České republice k pravicově extremistickým, rasistickým a xenofobním myšlenkám a jejich šiřitelům s ohledem na integraci menšin a cizinců, s , navštíveno 18. července Vůdčí osobnost muslimské komunity v Brně Hassan Alrawi například shrnul svou zkušenost následovně: Jedenácté září mi změnilo život. Vlna nepřátelských tvrzení se spustila i na internetu. Averze přicházela od českých extremistů, některých politiků, duchovních i novinářů. Posledních deset let v podstatě jen vysvětluji, že muslimové nejsou teroristé. Židková, K Tento negativní trend po 11. září potvrzují i další experti, viz Mendel, Miloš, et al., 2007, s Mareš, M. et al., 2011, s Ministerstvo vnitra, Extremismus. Souhrnná situační zpráva. 3.čtvrtletí roku 2011, navštíveno 12. července

12 spojován se specifickou etnickou či národnostní menšinou. 35 Situace se trochu problematizuje na průsečíku náboženství a pohlaví, konkrétně v případě muslimských žen. Na rozdíl od mužů je příslušnost k islámu u žen často rozpoznatelná na první pohled, což logicky vede k většímu výskytu islamofobních projevů. Nošení závojů či šátků není českou legislativou specificky upraveno, žena v hidžábu však na veřejnosti vzbuzuje podezření a nedůvěru 36. Podle Mendela se nejedná čistě o výsledek problematické reputace islámu, avšak možná mnohem podstatnější fakt, že Češi nejsou na takto otevřený projev religiozity připraveni 37. Tento problém, jemuž zahalené muslimky čelí, se údajně prohloubil po událostech z 11. září 38. Závěrem lze konstatovat, že islám v České republice představuje téma relativně nízké politické i společenské relevance, a to jak z důvodu malého počtu zdejších muslimů, tak kvůli specifickému složení muslimské komunity (velmi často univerzitně vzdělaní lidé, absence radikálních proudů a jejich přívrženců 39 ). Na druhé straně, samotní muslimové bývají při svých aktivitách (např. při stavbě mešit) konfrontováni s potížemi, které ještě zesiluje pokřivený obraz islámu a muslimů v českých médiích, stejně jako existence protiislámských internetových stránek a fór, které dále zvyšují již tak negativní předsudky vůči muslimům a latentní islamofobii v české společnosti. 35 Sáňka dále říká: [X]enofobní postoje části české veřejnosti proti muslimům jsou způsobeny dílem netolerancí k cizincům jiné rasy, pleti a národnosti, a dílem odporem ke všemu islámskému. Takže xenofobie některých lidí se obrací i proti nám, českým muslimům. Obviňují nás z islamizace, nazývají nás islamisty apod." Rozhovor s Vladimírem Sáňkou, 3. srpna Podle Sáňky [m]uslimské ženy čelí mnohem většímu tlaku ze strany společnosti, především ty, které chodí zahalené. Jsou terčem různých nemístných a urážlivých poznámek na veřejnosti, mohou mít problém v zaměstnání, hůře hledají práci. Rozhovor s Vladimírem Sáňkou, 3. srpna Mendel, Miloš, et al., 2007, s Podle Hassana Alrawiho se v Praze a Brně odehrálo několik incidentů, kdy kolemjdoucí strhli zahalené ženě šátek z hlavy. Židková, K Ojediněle se však projevy kontroverzních postojů uvnitř muslimské komunity objevily. Policie například nedávno vyšetřovala případ antisemitského kázání českého konvertity k islámu v brněnské mešitě. Horák, Michal. 2012, 'Policie: Kázání v brněnské mešitě bylo trestné, je ale promlčené', idnes, 27. září, navštíveno 18. července

13 6. Přístup a plná účast na všech veřejných politikách Následující kapitola popisuje vývoj na poli diskriminace a rasismu v České republice. Nejprve uvádíme přehled etnického složení obyvatelstva se zaměřením na vybrané zranitelné skupiny. Podle výsledků průzkumu z března 2012, který provedl Sociologický ústav Akademie věd ČR, Češi projevují náklonnost ke Slovákům (88 %), Polákům (67 %), Němcům (49 %), Židům (47 %) a Řekům (45 %). Antipatii naopak pociťují vůči Rumunům (47 %), Albáncům (47 %), Ukrajincům (51 %) a Romům (78 %) 40. Podle předběžných výsledků Sčítání lidu z roku 2011 se k romské národnosti hlásí pouze respondentů 41, přestože podle vládních odhadů žije na území České republiky mezi 150 tisíci a 300 tisíci Romy (údaje z roku 2006) 42. Takto obrovský rozdíl může ukazovat na určitou neochotu některých Romů uvádět svoji etnicitu. V ČR celkově chybí systematický sběr dat o etnické příslušnosti, což v podstatě znemožňuje specifikovat hlavní problémy romské komunity 43. Velké procento Romů žije v sociálně vyloučených lokalitách 44, které jsou soustředěny převážně na severu České republiky 45. Nejzávažnější problémy, k nimž došlo ve sledovaném období, jsou spojeny s protiromskými náladami, které v ČR existují, zejména v oblasti Šluknovského výběžku a dalších regionech, kde jsou soustředěny komunity sociálně vyloučených Romů. V těchto oblastech proběhla řada protiromských demonstrací. Romové jsou navíc většinovou populací stigmatizováni jako kriminálníci. Problém nedostatku relevantních dat se projevuje rovněž ve vztahu k české muslimské komunitě. Neexistují žádné oficiální statistiky a bylo provedeno jen velmi málo průzkumů (ať už ze strany státu či neziskového sektoru) ohledně postavení muslimů v oblastech, na něž se zaměřuje tato kapitola. Relevantní informace tak lze čerpat pouze z vyjádření představitelů muslimské komunity nebo z názorů akademiků. 40 Sociologický ústav Akademie věd ČR, Vztah Čechů k národnostním skupinám žijícím v ČR březen 2012, navštíveno 15. srpna Český statistický úřad, Preliminary results of the Census 2011, Population, navštíveno 3. srpna Vláda, Romská národnostní menšina, navštíveno 3. srpna Blíže viz Liga lidských práv, Sběr dat určujících etnickou příslušnost jako nástroj pro zjištění rozměru diskriminace romských dětí, navštíveno 10. srpna Obyvatelé těchto lokalit mají ztížený přístup k institucím a službám. Mezi časté příčiny sociálního vyloučení patří ztráta zaměstnání, platební neschopnost, problémy s bydlením, problémy dětí ve škole, nemoc atd. Srov. Agentura pro sociální začleňování, Co je sociální vyloučení, navštíveno 12. srpna Největší koncentrace sociálně vyloučených lokalit v této části České republiky se objevuje v Děčíně, Jiříkově, Šluknově, Varnsdorfu, Ústí nad Labem, Chomutově, Mostě a Jirkově. Evropský sociální fond, Mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v České republice, navštíveno 12. srpna

14 6.1 Rasismus a související diskriminace v oblasti zaměstnání Projevy rasismu a související diskriminace v oblasti zaměstnání Veřejný ochránce práv (dále též ombudsman ) disponuje pravomocí k provádění výzkumů v oblasti práva na rovné zacházení. První výzkum se týkal projevů diskriminace v pracovní inzerci 46. Jeho výsledky ukázaly, že diskriminační inzeráty na základě rasy a etnicity se vůbec neobjevují (žádný zaznamenaný případ). O něco problematičtějším se ukázalo kritérium národnosti, avšak ani zde se nejedná o výraznější problém tento diskriminační důvod se vyskytoval pouze u 0,3 % hodnocených inzerátů. Celkově výzkum odhalil diskriminační požadavek u 16,9 % inzerátů, nejčastěji z důvodu věku (10,9 %) a pohlaví (7 %) 47. Na základě výsledků výzkumu začala inzertní společnost jobs.cz spolupracovat s Kanceláří veřejného ochránce práv (dále též KVOP ) a tato spolupráce byla následně odměněna Českou cenou za Public Relations v kategorii Business to Business 48. Nejvíce zranitelnou skupinou na českém pracovním trhu zůstávají Romové. Nezaměstnanost mezi příslušníky romské menšiny je stále výrazně vyšší než u neromské populace. 49 Složité postavení Romů na pracovním trhu demonstrovala například reportáž České televize (listopad 2011) 50, která prokázala diskriminaci romské žadatelky o práci z důvodu její etnicity. Oběti diskriminace dále znevýhodňuje neznalost příslušné právní úpravy a nedostatek finančních prostředků pro nalezení řádného právního zastoupení. Česká advokátní komora sice poskytuje bezplatnou právní pomoc, avšak ta není zaměřena specificky na rasovou diskriminaci. Některé nevládní organizace nabízejí bezplatné právní poradenství (např. IQ Roma servis a Poradna pro občanství, občanská a lidská práva); ve sledovaném období nicméně nebyla zahájena žádná strategická litigace. Podle Zprávy o stavu lidských práv za rok 2011, kterou publikoval Český helsinský výbor, bylo v České republice podáno pouze 16 žalob, ve kterých žalobce tvrdil porušení antidiskriminačního práva. Všechny tyto žaloby byly soudy zamítnuty 51. Česká republika stále nemá žádný právní předpis, který by vymezil právní rámec poskytování bezplatné právní pomoci nemajetným a pomohl tak zlepšit přístup obětí diskriminace ke kvalifikované právní pomoci. 46 Kancelář veřejného ochránce práv, Výzkum veřejného ochránce práv projevy diskriminace v pracovní inzerci, Inzerce.pdf, navštíveno 20. srpna Ibid. 48 Asociace Public Relations Agentur, Česká cena za Public Relations Výsledky, navštíveno 20. srpna Co se týče muslimské komunity, strukturální problémy jako vysoká míra nezaměstnanosti se u ní nevyskytují (viz kapitolu 5.2.). 50 Česká televize, Zaměstnání pro Romy, hodin/ /video/, navštíveno 3. srpna Český helsinský výbor, Zpráva o stavu lidských práv v České republice za rok 2011, s. 8, navštíveno 6. srpna

15 6.1.2 Pozitivní vývoj či opatření přijatá pro boj s problémy v oblasti zaměstnávání Významnou roli při provádění antidiskriminační politiky v oblasti zaměstnávání zejména v oblasti zaměstnávání Romů hrály ve sledovaném období nevládní organizace, jež provozují poradenská centra asistující klientům při hledání vhodného zaměstnání. Příkladem může být činnost IQ Roma servis, která se zaměřuje na pomoc Romům ze sociálně vyloučených oblastí, či organizace Romodrom, o.s., jež aktivně bojuje s problémem sociálního vyloučení a nabízí klientům asistenci při hledání zaměstnání 52. K boji s diskriminací v oblasti zaměstnávání přispívají také nevládní organizace pracují s migranty, kteří žijí dlouhodobě či trvale v České republice. Tyto organizace se mimo jiné zaměřují i na problematiku pracovního trhu, zlepšení znalosti češtiny u cizinců a poskytují poradenství 53. Důležitou roli v oblasti zaměstnanosti hrají i odborové organizace. Příkladem dobré praxe je online poradna Českomoravské konfederace odborových svazů, která zdarma poskytuje poradenství v otázkách zaměstnanosti. Odbory jsou také napojeny na síť poradenských center pro zaměstnance, jež se nacházejí ve větších městech Romodrom, Výroční zpráva 2011, s. 43, navštíveno 13. srpna Ministerstvo práce a sociálních věcí, Cizinci v České republice, navštíveno 19. srpna Českomoravská konfederace odborových svazů, Přehled Regionálních poradenských center pro zaměstnance 2012, navštíveno 19. srpna

16 6.2 Rasismus a související diskriminace v oblasti vzdělávání Projevy rasismu a související diskriminace v oblasti vzdělávání Česká republika nechvalně proslula svými diskriminačními praktikami vůči romským žákům na základních školách. Téma přitáhlo mezinárodní pozornost zejména po rozsudku D.H. a další proti České republice z roku Velký senát Evropského soudu pro lidská práva shledal výrazně disproporční zastoupení romských dětí ve školách s omezeným kurikulem za porušení zákazu diskriminace ve spojení s právem na vzdělání. I pět let po vynesení rozsudku však problémy přetrvávají, a to navzdory zesilujícímu se mezinárodnímu tlaku 56. Veřejný vzdělávací systém v ČR funguje na relativně dobré úrovni, nicméně problémy raší pod povrchem. Do vzdělávacího systému se daří zahrnout drtivou většinu dětí, primárního vzdělávání se neúčastní pouze malé procento dětí ve věku od 7 do 15 let 57. V nedávném průzkumu se Česká republika zařadila mezi nejlepší země EU v kategorii obyvatelé od 20 do 24 let, kteří dokončili alespoň všeobecné nebo učňovské vzdělání, což se však příliš netýká Romů, jichž do této kategorie spadá pouze 30 % 58. Jinými slovy, České republice se sice daří Romy zařadit do vzdělávacího systému, ale nedaří se jí skrze něj Romy provést ve standardní kvalitě. Nejnovější výzkum Kanceláře Veřejného ochrance práv zjistil, že Romové tvoří přibližně třetinu žáků ve speciálních školách 59, což je mnohem vyšší podíl, než činí podíl romských dětí v dětské populaci. Romské děti tedy s mnohem vyšší 55 Evropský soud pro lidská práva, D.H. a další proti České republice (velký senát), 13. listopadu 2007 (stížnost č /00). Zajímavé je, že prvoinstanční senát původně žádné porušení Evropské úmluvy o lidských právech neshledal, ale velký senát poté ano. 56 Viz např. Komisař pro lidská práva Rady Evropy, Report by Thomas Hammarberg, Commissioner for Human Rights of the Council of Europe, following his visit to the Czech Republic from 17 to 19 November 2010, navštíveno 12. července 2012; Výbor pro zabránění rasové diskriminace, Concluding observations of the Committee on the Elimination of Racial Discrimination. Czech Republic, s. 4, navštíveno 10. července 2012; Výbor pro práva dítěte, Consideration of reports submitted by States parties under article 44 of the Convention Concluding Observations: Czech Republic, s. 6, navštíveno 15. července I přesto se ale Česká republika zařadila mezi ty lepší země ze vzorku 11 členských států Evropské unie. Viz Agentura Evropské unie pro základní práva, The situation of Roma in 11 EU Member States. Survey results at a glance, s. 14, navštíveno 12. srpna Ibid., s Kancelář veřejného ochrance práv, Výzkum veřejného ochránce práv k otázce etnického složení žáků bývalých zvláštních škol, s. 10, navštíveno 25. července Výsledky této studie jsou velmi podobné dřívější studii České školní inspekce, která však proběhla jinou metodou, což ještě dodává na věrohodnosti výsledků. Viz Česká školní inspekce, Souhrnné poznatky z tematické kontrolní činnosti v bývalých zvláštních školách, s. 5, navštíveno 20. července

17 pravděpodobností skončí ve speciální škole, která je určena dětem s poruchami učení a poskytuje méně obtížné kurikulum. Tento dvoukolejný systém s sebou přináší zásadní důsledky romské děti typicky studují v méně stimulujícím prostředí, postrádají pozitivní vzory a kvůli nižším studijním požadavkům a stigmatu frekventantů speciálních škol se snižují jejich šance přijetí na střední a poté vysokou školu. Šikana na základě etnicity sice v České republice podle výzkumů představuje problém, avšak menší než v jiných evropských státech. Obětí rasové šikany se v tuzemsku stalo méně než 60 % školáků ze zranitelných skupin, zatímco ve Spojeném království, Francii či Maďarsku to bylo přes 90 % 60. Ministr školství Josef Dobeš si ve zkoumaném období stanovil jiné priority a otázka lepšího zařazení Romů do mainstreamového vzdělávání se ocitla na vedlejší koleji. Oddělení, které se na ministerstvu zabývá podporou inkluzivního vzdělávání, bylo výrazně zredukováno a na protest proti nevšímavosti ministra vůči této problematice v červnu 2011 rezignovalo více než padesát osob z expertní skupiny 61. Zanedlouho nastal další skandál spojený s ministerstvem školství, když kontroverzní politik Ladislav Bátora obsadil v červenci 2011 pozici ředitele lidských zdrojů 62. Otázka vzdělávání ve vztahu k muslimské komunitě v České republice se týká zejména druhé generace muslimů, která se zde již narodila 63. Muslimští žáci navštěvují sekulární veřejné školy, protože muslimská komunita zatím nezískala druhý stupeň registrace, která by jí umožnila provozovat vlastní školy či alespoň vyučovat náboženskou výchovu o islámu v rámci veřejných škol 64. Muslimští rodiče 60 Szalai, J., a Messing, V. a Nemenyi, M. 2010, Ethnic and Social Differences in Education in a Comparative Perspective, EDUMIGROM, Budapest, s. 121, /comparativesurveyfinal.pdf, navštíveno 18. července O případech šikany v České republice vypověděla také většina romských dětí, které se přestěhovaly do Velké Británie a úspěšně se účastnily tamního vzdělávání. Agentura Evropské unie pro základní práva, Annual Report Fundamental rights: challenges and achievements in 2011, s. 170, navštíveno 12. srpna Nezájem ministerstva o tuto problematiku měl i finanční dopady, když nedocházelo například k čerpání zdrojů z fondů EU určených na inkluzivní vzdělávání. Open Society Justice Initiative, Committee on the Elimination of Racial Discrimination: Submission for Review of the Czech Republic, s. 9, navštíveno 25. července Bátora byl později po setrvalém tlaku veřejnosti donucen odstoupit. 63 Podle prezidenta Islámské nadace v Praze, Vladimíra Sáňky, je muslimská komunita v české republice relativně mladá, neboť druhá generace je tvořena převážně dětmi do 10 let. Rozhovor s Vladimírem Sáňkou, 3. srpna Ústředí muslimských obcí zažádalo o registraci druhého stupně, ale ministerstvo kultury žádost roku 2006 zamítlo, což představitelé muslimů považují za projev islamofobie. Topinka, Daniel, Významy vzdělávání v procesu integrace muslimů v České republice, navštíveno 7. srpna

18 však podle všeho mají o náboženské vzdělávání svých dětí zájem 65. I přes absenci muslimských škol neexistují zprávy o systematické diskriminaci muslimských dětí. Přestože jsou dostupné informace o případech, kdy pedagog s xenofobními postoji dokáže velmi znepříjemnit pozici žáka z muslimské rodiny a přinutí jej ke změně školy 66, patrně se jedná spíše o ojedinělé incidenty než o systémový problém Pozitivní vývoj či opatření přijatá pro boj s problémy v oblasti vzdělávání Vláda přijala v březnu 2010 Národní akční plán inkluzívního vzdělávání (NAPIV), který si klade za cíl napomoci zvýšit úroveň inkluze v českém vzdělávacím systému 67. K lepšímu zapojení romských dětí by měly přispět dva reformní kroky zavedení předškolního vyučování (tzv. nultých ročníků) a pedagogických asistentů. Zatímco nulté ročníky se snad osvědčují, zavedení asistentů prozatím nesplňuje očekávání 68. V září 2011 vstoupily v účinnost dvě změny v prováděcích předpisech 69, které však přinášejí jen dílčí úpravy (viz např. ustanovení o školních poradcích), nikoliv reformu systému jako takového. Změny navíc sklidily také kritiku, když umožňují, aby děti bez postižení byly zařazeny (byť jen výjimečně a na nezbytně dlouhou dobu) do tříd pro postižené děti, což otevírá prostor pro zneužívání vůči romským dětem. 65 Většina muslimských rodičů by preferovala, aby jejich děti spíše než běžnou veřejnou školu navštěvovaly muslimskou školu (nebo školu, kde by se vyučovala také islámská náboženská výchova). Na druhé straně, tito rodiče jsou zároveň poměrně liberální co se týče kurikula jejich dětí (ohledně např. sexuální či hudební výchovy) a považují za nejlepší integrovaný model školy zahrnující náboženskou i standardní výuku, spíše než striktně islámskou školu, která z kurikula vylučuje některé předměty či aktivity z náboženských důvodů. Svobodová, Kateřina, 'Názory muslimů a muslimek na výchovu a vzdělávání muslimských dětí'. Bakalářská práce (Masarykova univerzita, 2009), s Rozhovor s Vladimírem Sáňkou, 3. srpna NAPIV, Národní akční plán inkluzívního vzdělávání přípravná fáze, s. 1, navštíveno 18. července Školy měly problémy s nalezením vhodných romských asistentů Stejskalová, Michaela, 'How the Czech Educational System has Failed the Roma Children and why it Keeps Failing them', Journal of Educational and Social Research, roč. 2, 5 (2012), s Sdělení České republiky týkající se případu D.H. a ostatní proti České republice (stížnost č /00), ge= &secmode=1&docid= &usage=2, navštíveno 30. července Pro kritické podněty viz: Výbor pro zabránění rasové diskriminace, 2011, s

19 6.3 Rasismus a související diskriminace v oblasti bydlení Projevy rasismu a související diskriminace v oblasti bydlení Problémem rasové diskriminace trpí rovněž trh s bydlením. Žádosti o pronájem ze strany Romů jsou často pronajímateli odmítány bez ohledu na jejich schopnost platit nájem. Taková odmítnutí se občas vyskytují již v inzerátech, které preventivně stanovují podmínky typu ne menšiny 70, v jiných případech se proti potenciálním romským nájemníkům staví ostatní obyvatelé bytových domů 71. Diskriminace na trhu s bydlením a z ní plynoucí nemožnost uzavřít standardní nájemní smlouvy nutí Romy přistoupit na dlouhodobé ubytování v ubytovnách, které často bývají ve zdevastovaném stavu 72. Protože Romům, kteří nemají možnost získat jinou formu bydlení, často nezbývá než přijmout podmínky ubytoven, nájem v některých ubytovnách dokonce několikanásobně překračuje místní tržní nájem bytů, přestože kvalitativně se jim nemohou rovnat 73. Někteří majitelé ubytoven si z ubytovávání sociálně vyloučených osob zařídili výnosný byznys. Současný systém sociální podpory umožňuje, aby její část doplatek na bydlení byla vyplácena přímo poskytovateli ubytování příjemce dávky jako prostředek zajištění plateb nájmu 74. Výše doplatku na bydlení se přitom odvíjela od výše nájmu a až do roku 2012 neexistovaly žádné horní limity plateb. Pro majitele ubytoven proto bylo výnosné nastavit přemrštěné ceny a tyto následně pobírat skrze příspěvek na bydlení z veřejných peněz 75. Stejný systém byl dokonce využíván i místními úřady 76. Občanské sdružení Demografické informační centrum ve své zprávě pro Ministerstvo práce a sociálních věcí konstatovalo, že [t]ento mechanismus je zneužíván ze strany měst již řadu let (doplácení drahého nájmu dávkou), ale v současné době se často jedná o cílené strategie ze strany samospráv. V několika případech bylo dokonce zmapováno, že ubytovny zřizuje a vlastní samotné město. 77 Úmyslným vystěhováváním Romů do ubytoven zřizovaných městy s přemrštěným nájemným tak samosprávy vydělávaly na sociálně vyloučených a státní peníze získané přes dávky pomoci v hmotné nouzi využívaly jako příjem do svých rozpočtů. Od 1. ledna 2012 se výpočet doplatku na bydlení změnil, odvíjí od velikosti města, v němž příjemce dávky bydlí, 70 Česká televize, 168 hodin, Hledám pronájem jsem slušný, nejsem menšina, navštíveno 13. července Český helsinský výbor, Zpráva o stavu lidských práv v České republice za rok 2011, s. 42, navštíveno 13. července Ibid, s Čopjaková, K., Ubytovny pro chudé, stále výnosný byznys, navštíveno 20. července Ministerstvo práce a sociálních věcí, Doplatek na bydlení, navštíveno 18. července Čopjaková, K., navštíveno 20. července Česká televize, Některá města zneužívají dávky. Platí jimi drahý nájem ve svých ubytovnách, navštíveno 19. července Ibid. 19

20 a je zastropován. Do zlepšení přístupu ohrožených skupin obyvatel k bydlení se však změna zatím nepromítla 78. Problém sociálně vyloučených lokalit také stupňuje napětí mezi většinovou populací a Romy. Počet vyloučených lokalit se podle odhadů zvýšil zhruba na 400, oproti přibližně 310 místům zmíněných v poslední oficiální studii z roku Celková populace těchto oblastí dosahuje 80 tisíc obyvatel, z nichž téměř tři čtvrtiny tvoří Romové 79. Podle některých názorů je vytváření a rozšiřování sociálně vyloučených enkláv výsledkem nedobrovolného vystěhovávání Romů z center na periferii a do ubytoven 80. Životní podmínky v ubytovnách popisuje Zpráva Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2011, podle níž v České republice dosahuje průměrný počet osob na jeden pokoj v romských domácnostech hodnoty přesahující 2,1 81. Podíl romských domácností, kterým chybí některá část základního vybavení jako vlastní kuchyně, záchod, sprcha nebo elektřina, se pohybuje kolem 15 % 82. V březnu 2011 zaznamenala Kancelář veřejného ochránce práv stížnost na diskriminační postup obce poté, co bylo romské rodině zamítnuto poskytnutí obecního bytu, jenž jí předtím byl nabídnut. Jako důvody byly uvedeny nevhodnost umístění početné rodiny do malého bytu; skutečnost, že žadatelka neměla mimo rodičovský příspěvek jiný příjem; a že její partner měl pouze dočasnou pracovní smlouvu. Podle názoru posuzující komise navíc byla rodina sociálně problémová. ombudsman dospěl k závěru, že nebylo možné vyloučit, že se obec dopustila diskriminace 83. Doporučil proto obci, aby stanovila přesnější a dohledatelná pravidla pro vybírání zájemců o obecní byty, reflektovala příjmovou situaci rodin s dětmi (zohlednila příjmy nahrazující příjmy ze zaměstnání) a neuchylovala se ke zjišťování informací o potenciálních nájemcích z nespecifikovaných druhotných zdrojů 84. V červenci 2011 zveřejnil ombudsman zprávu o případu tvrzené diskriminace na základě romské etnicity. Zástupce městské části odmítl se stěžovatelem uzavřít 78 Čopjaková, K., navštíveno 20. července Český helsinský výbor, Zpráva o stavu lidských práv v České republice za rok 2011, s. 41. Viz také Faltýnek, Vilém, V Česku přibývá chudinských ghett, navštíveno 17. července Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti, ECRI Conclusions on the implementation of the recommendations in respect of the Czech Republic subject to interim follow-up, navštíveno 15. srpna Agentura Evropské unie pro základní práva, Annual Report 2011, Fundamental rights: challenges and achievements in 2011, s. 22, navštíveno 14. července Ibid., s Kancelář veřejného ochránce práv, Zpráva o šetření ve věci uzavření nájemní smlouvy k obecnímu bytu, s. 6, _smlovy_k_obecnimu_bytu_.pdf, navštíveno 14. srpna Ibid. 20