Rating komerčních pojišťoven

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav financí Rating komerčních pojišťoven Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Eva Vávrová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Iveta Zajícová Brno 2011

2

3 Chtěla bych touto cestou poděkovat především Ing. Evě Vávrové, Ph.D., která mi po celou dobu zpracovávání této diplomové práce poskytovala cenné rady a připomínky.

4 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Rating komerčních pojišťoven vypracovala samostatně s použitím pramenů, které uvádím v seznamu použitých zdrojů. V Brně 21. května Bc. Iveta Zajícová

5 Abstrakt ZAJÍCOVÁ, I. Rating komerčních pojišťoven. Diplomová práce. Brno, Diplomová práce se zabývá ratingem komerčních pojišťoven. První část práce se zaměřuje na teoretické vysvětlení pojmu rating a s ním související problematiku - pojednává o významu ratingu pro finanční trh, vybraných ratingových agenturách působících v pojišťovnictví a v neposlední řadě i o samotném ratingovém procesu. Vlastní práce hodnotí finanční sílu na bázi ratingu vybraných komerčních pojišťoven působících na českém pojistném trhu. Klíčová slova: rating, ratingový proces, ratingové metodologie, rating finanční síly, ratingové agentury, pojišťovna Abstract ZAJÍCOVÁ, I. Insurance Companies Ratings. Diploma Thesis. Brno, This diploma thesis deals with commerce insurance rating. The first part is focused on concept definition of rating and some other theoretical aspects of rating. This part deals with meaning of rating for financial market. It also deals with chosen rating agencies operating on insurance market and it describes rating process. The next part of this diploma thesis is rating evaluation of financial profile of chosen insurance companies operating on Czech insurance market. Key words: rating, rating process, rating methodology, financial strength rating, rating agencies, insurance company

6 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE A METODIKA LITERÁRNÍ REŠERŠE Charakteristika ratingu Vznik a vývoj ratingu Význam ratingu pro finanční trh Druhy a typy ratingu Srovnání ratingu s jinými formami hodnocení subjektů Rating versus scoring Rating versus audit Současné světové ratingové agentury Dělení ratingových agentur Nejvýznamnější ratingové agentury a jejich podíl na trhu Agentury zaměřující se na rating v pojišťovnictví Proces tvorby ratingu Postup při zpracování ratingového hodnocení Default Význam ratingových symbolů a ratingové známky Metody hodnocení pojišťoven ratingovými agenturami Standard & Poor's Moody's Investors Service Obchodní oblast Finanční profil Operační prostředí HODNOCENÍ FINANČNÍ SÍLY VYBRANÝCH POJIŠŤOVEN NA BÁZI RATINGU Finanční analýza pojišťoven na bázi ratingu Pozice subjektů na českém pojistném trhu Podíl na trhu Poměrný podíl na trhu Hrubé předepsané pojistné Produktová diverzifikace Finanční umístění v roce Kapitálová přiměřenost Vlastní kapitál Solvency ratio Gross underwriting leverage Zajištění pojišťovny

7 Předepsané pojistné postoupené zajistitelům Závislost na zajištění Náklady na pojistná plnění a podíl zajistitelů na těchto nákladech Přiměřenost technických rezerv Reserve ratio Podíl technických rezerv na vlastním kapitálu Technical coverage ratio Ukazatele ziskovosti Vývoj čistého zisku Ukazatele rentability Ukazatele nákladovosti DISKUZE Shrnutí výsledků Doporučení pro budoucí získání vyšší ratingové známky Diskuze k dopadům doznívající finanční krize ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE...89 SEZNAM TABULEK...92 SEZNAM GRAFŮ...94 SEZNAM OBRÁZKŮ...94 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

8 1 Úvod Hodnocení se dnes stává neopomenutelnou součástí ekonomického života. V návaznosti na globalizaci finančních trhů a jejich zvětšující se komplikovanost se dnes investoři při rozhodování obrací s důvěrou na ratingové agentury. Jak značný vliv má rating na rozhodování jiných subjektů se projevilo i v souvislosti s finanční krizí. Právě ratingové agentury jsou totiž označovány za jeden ze subjektů, který svým chováním přispěl k vypuknutí současné světové hospodářské krize. Ratingovým agenturám bývá vyčítáno zejména to, že včas neupravily ratingy některých subjektů tak, aby více odpovídaly zhoršujícím se podmínkám na finančních trzích. Také špatně stanovený rating sekuritizovaných aktiv mohl být důvodem krachu na burze, který se později vyvinul v celosvětovou ekonomickou krizi. Tato ekonomická krize měla negativní důsledky pro většinu zemí světa. U mnoha z nich došlo k velkému růstu zadlužení a tím snížení jejich bonity. S tímto problémem se opět pojí ratingové agentury byly nuceny některým státům snížit rating. Další situací, kdy jsme pojem rating mohli zaregistrovat, jsou existenční problémy Řecka, jakožto člena nejen Evropské unie, ale zároveň i Eurozóny. I v tomto případě figurovaly ratingové agentury. Právě z těchto důvodů je vhodné se zamýšlet nad nynějším postavením a vlivem ratingových agentur. Rating se rozšířil ze země svého původu, USA, přes Evropu do celého světa. Ale co přesně bychom si měli pod pojmem rating představit? Ke slovu rating existuje velké množství různých definic. V nejširším slova smyslu znamená slovo rating hodnocení. Konkrétněji se jedná o hodnocení bonity subjektu, které zahrnuje několik aspektů. Sleduje se především důvěryhodnost a úvěrová schopnost daného subjektu. Toto vše provádí nezávislá ratingová agentura, která po provedeném ratingovém hodnocení přidělí subjektu ratingovou známku. Rating hodnotí a poskytuje informace, které nejsou pro každého uživatele běžně dostupné, a jejichž shromažďování by bylo pro jednotlivce nemožné nebo neefektivní. Ratingem může být hodnocen teoreticky jakýkoliv subjekt, tedy i domácnost. Zpravidla se ale rating vypracovává pro velké společnosti, taktéž pro banky či pojišťovny a v neposlední řadě jsou ratingem hodnoceny také státy. 8

9 V České republice je množství subjektů, které se nechává ratingem ohodnotit. V případě pojišťoven jsou na českém pojistném trhu dvě pojišťovny, které si nechávají udělovat plnohodnotný rating od externí ratingové agentury, Česká pojišťovna a ČSOB Pojišťovna. Česká pojišťovna až do roku 2008 disponovala ratingem od dvou mezinárodně uznávaných ratingových agentur - Standard & Poor's a Moody's Investors Service. Od roku 2009 už disponuje pouze ratingovým hodnocením od agentury Standard & Poor's. Jedinou další pojišťovnou s ratingovým ohodnocením od jedné z těchto agentur (Standard & Poor's) je ČSOB Pojišťovna. Český pojistný trh tak v počtu subjektů s ratingem notně zaostává za vyspělými ekonomikami. Důvodem tohoto stavu je pravděpodobně cena ratingu, která může být pro relativně malé instituce poměrně vysoká. 9

10 2 Cíl práce a metodika Tato diplomová práce je zaměřena na problematiku ratingu v pojišťovnictví. Hlavním cílem je analyzovat rating, v současné době tolik diskutovaný pojem, a to v kontextu s činností komerčních pojišťoven. Cílem literární rešerše této diplomové práce je podat v ucelené formě informace o ratingu jako způsobu hodnocení bonity subjektů. Záměrem je vysvětlit podstatu ratingu pro subjekty, jenž působí na finančních trzích, podrobněji se zmínit o jednotlivých ratingových agenturách, charakterizovat ratingový proces a ratingové typologie používané vybranými agenturami. Druhá část práce hodnotí finanční sílu na bázi ratingu vybraných finančních institucí působících na českém pojistném trhu. K tomuto účelu jsou použita veřejně dostupná data z výročních zpráv vybraných pojišťoven. Při zpracování literární rešerše je použita především metoda analýzy dostupných literárních a internetových zdrojů. Získané informace jsou prezentovány formou deskripce. Pro zpracování vlastní části práce je jako zkoumaného vzorku použito výročních zpráv zvolených komerčních pojišťoven působících na českém pojistném trhu. V této části diplomové práce je využita především metoda dedukce. Na hodnoty získané z výročních zpráv jsou aplikovány vybrané ukazatele finanční analýzy, z nichž mnohé využívají k ratingovému hodnocení i ratingové agentury. Zejména tedy budou hodnoceny vybrané oblasti v hospodaření pojišťovny, které mají vliv na její finanční sílu. Při zpracování praktické části diplomové práce budou použity zejména tyto ukazatele finanční analýzy, jež jsou využívaný pro hodnocení činnosti pojišťoven: Ukazatel rentability vlastního kapitálu (ROE) Tento ukazatel finanční analýzy vypovídá o tom, jak byl zhodnocen ve sledovaném období majetek vlastníků. Investoři mohou pomocí něj zjistit, zda je jejich kapitál reprodukován s náležitou intenzitou odpovídající riziku investice. (Růčková, 2007, s. 68) čistý zisk ROE = 100 vlastní kapitál 10

11 Ukazatel rentability celkových aktiv (ROA) Rentabilita celkových aktiv vyjadřuje zhodnocení aktiv bez ohledu na strukturu zdrojů jejich financování. Je proto měřítkem celkové efektivnosti zkoumané činnosti. (Wagner, 2009, s. 173) ROA = čistý zisk celková aktiva 100 Solvency ratio Tento solventnostní poměrový ukazatel hodnotí vlastní kapitálovou vybavenost daného subjektu. Čím je jeho hodnota vyšší, tím více bezpečnostního kapitálu má daná firma k dispozici a tím lépe může čelit negativním dopadům plynoucím z obchodní činnosti pojišťovny. (Vávrová, Homolová, 2009, s. 108) vlastní kapitál Solvency ratio = 100 čisté zasloužené pojistné Poměrný podíl na trhu Poměrný podíl na trhu analyzuje ve svém hodnocení agentura Moody's. Čím je relativní podíl na trhu pojišťovny větší, tím lepší hodnocení pojišťovna za tento dílčí ukazatel obdrží. ( ( čisté predepsané pojistné Pom erný podíl na trhu = ( ( prumernéčisté predepsané pojistné v zemi Gross underwriting leverage Tento ukazatel využívá pro hodnocení kapitálové přiměřenosti ratingová agentura Moody's. Čím menší je jeho hodnota, tím lepší kapitálovou přiměřeností pojišťovna disponuje. 11

12 hrubé Gross underwriting leverage = predepsané pojistné + hrubé rezervy vlastní kapitál Závislost na zajištění Při zajištění dochází k vertikálnímu rozložení rizika mezi pojistitele a zajistitele. Rozsah škod zajištěním zmenšen není, ale činí jejich finanční důsledky pro pojistitele ekonomicky únosnější a celkové výsledky pojišťovny stabilnější. (Vávrová, Homolová, 2009, s. 47) Otázka na míru zajištění však není ze strany přímého pojistitele jednoduchá, je třeba zvažovat riziko podnikání, finanční pozici pojišťovny a uplatňované tržní postupy. (Ducháčková, 2005, s. 80) Míru zajištění lze určit pomocí níže uvedeného vzorce. Čím je hodnota ukazatele závislosti na zajištění vyšší, tím méně je pojišťovna závislá na zajistné ochraně ze strany zajistitelů. ( ( čisté predepsané pojistné Závislost na zajištení = ( 100 hrubé predepsané pojistné Přiměřenost technických rezerv Ukazatel Reserve ratio vypovídá o tom, jak vysokými rezervami pojišťovna disponuje vzhledem k čistému zaslouženému pojistnému. Doporučená hodnota tohoto ukazatele je dle Korobczuka (2007b) vyšší než 150 %. technické rezervy Re serve ratio = 100 čisté zasloužené pojistné Technical coverage ratio Tento ukazatel pomáhá určit, zda má pojišťovna dostatek vlastních i cizích zdrojů. Podle Korobczuka (2007a) by tento ukazatel měl být větší než 150 %. Pokud je tomu tak, pojišťovna není podkapitalizovaná a má dostatek zdrojů k tomu, aby pokryla závazky, které jí plynou z pojištění. technické rezervy + vlastní kapitál Technical cov erage ratio = čisté zasloužené pojistné 12

13 Loss ratio Ukazatel Loss ratio řadíme mezi ukazatele nákladovosti. Poměřuje čistou výši škod s čistým zaslouženým pojistným. Tento ukazatel bývá někdy označován jako škodní poměr, a čím je jeho hodnota nižší, tím lépe pro pojišťovnu. netto škody Loss ratio = 100 netto zasloužené pojistné Expense ratio Ukazatel Expense ratio řadíme stejně jako předchozí ukazatel mezi ukazatele nákladovosti. Korobczuk (2007a) doporučuje, aby tato hodnota nebyla vyšší než 30 %. ( porizovací náklady + režijní náklady Expense ratio = netto zasloužené pojistné Combined ratio Poslední z ukazatelů nákladovosti v sobě kombinuje dva předchozí ukazatele. Pokud by tento ukazatel byl vyšší než 100 %, znamenalo by to pro pojistitele technickou ztrátu. (Korobczuk, 2007a) Ve skutečnosti to ale platit nemusí, protože pojistitel může mít ještě příjmy z investic, které tento ukazatel nezahrnuje. netto škody + provize a upisovací náklady Combined ratio = netto zasloužené pojistné 13

14 3 Literární rešerše Z důvodu současné hospodářské krize se slovo rating stává diskutovaným a obecně známým pojmem. Samotný výraz rating je cizího původu. Pochází z anglického slovesa to rate, které lze do českého jazyka přeložit jako hodnotit či ocenit. 3.1 Charakteristika ratingu Různé literární a elektronické zdroje definují rating mírně odlišným způsobem. Podle slovníku bankovních pojmů je rating hodnocení nebo hodnotící systém, který pomocí stupnice vyjadřuje investiční kvality nebo stupeň rizika. Podle Vinše a Lišky (2005, s. 1), kteří se problematikou ratingu komplexně zabývají ve své publikaci Rating, představuje rating standardizovaný informační zdroj, který je podstatný pro rozhodování světových investorů. Obecně se jedná o hodnocení, jehož cílem je na základě komplexního rozboru veškerých známých rizik hodnoceného subjektu zjistit, jak je tento subjekt schopen dostát včas a v plné výši svým závazkům. Jednu z definic ratingu předkládá i International Organization of Securities Commissions (dále jen IOSCO), celosvětově působící asociace národních regulátorů kapitálových trhů. IOSCO popisuje úvěrový rating jako názor na důvěryhodnost dané entity, úvěrového závazku, dluhu nebo jeho emitenta, vyjádřený jednotnými symboly klasifikační stupnice. (Davidová, Opravilová, 2008) Dle Synka (2007, s. 443) je rating hodnocení společnosti (země, regionu, akcií), jak je schopna v daných termínech dostát svým závazkům, jaká je její kreditní bonita, kvalita podnikání. Ratingová známka je vyjádřena kombinací velkých a malých písmen a slouží investorům k posouzení rizika. Procházka (1990, s ) rozlišuje rating v širším a užším pojetí. V nejširším smyslu znamená podle tohoto autora slovo rating hodnocení. V užším slova smyslu je to pak hodnocení pravděpodobnosti, že zkoumaný subjekt dostojí závazkům ve formě plateb úroků a jistiny, jež vyplývají z emise cenných papírů, půjček nebo přijatých depozit. Provádí ho specializovaná uznávaná agentura, a to na základě standardních postupů a škál hodnocení. 14

15 I jednotlivé ratingové agentury mají vlastní definice ratingu, ty v podstatě souhlasí s výše uvedenými charakteristikami. Z těchto definic můžeme o ratingu uvažovat jako o výsledku hodnocení, které dle specifické metodiky provedla specializovaná společnost, nejčastěji ratingová agentura, pro kterou je provádění ratingu hlavní náplní činnosti. Konkrétním výsledkem této analýzy je ratingová známka, která vyjadřuje, jak je subjekt spolehlivý z hlediska schopnosti dostát svým závazkům. 3.2 Vznik a vývoj ratingu Nejzazší historie ratingu se váže k nejvyspělejšímu finančnímu trhu na světě k trhu Spojených států amerických (dále jen USA). Začaly se zde objevovat agentury, které zkoumaly obchodní důvěryhodnost subjektů, tedy schopnost splácet závazky. Když odezněla finanční krize z roku 1837, založil v roce 1841 muž jménem Louis Tappan první obchodně-ratingovou společnost v New Yorku. Tuto společnost v pozdější době převzal Robert Dun. Agenturu stejného zaměření založil v roce 1849 také John Bradstreet. V roce 1933 došlo ke spojení těchto dvou firem a od té doby fungují pod názvem Dun and Bradstreet Vznik ratingu jako metody hodnocení cenných papírů se pak datuje na počátek 20. století. Pojí se s vývojem finančních trhů USA a jménem John Moody, který položil základy oceňování investičního rizika. Byl to totiž právě John Moody, který začal hodnotit bonitu obligací železničních společností, jakožto v té době důležitého hospodářského odvětví. Zhruba 1500 obligací 250 železničních společností bylo podle kvality roztříděno do skupin označených Aaa až C*. (Procházka, 1996, s. 127) Později přenesl Moody toto hodnocení na dluhopisy veřejných služeb a průmyslových společností. Poté, co se projevila vysoká oblíbenost, ale také potenciální komerční přitažlivost ratingu, došlo ke vzniku prvních ratingových agentur. John Moody v roce 1914 založil první ratingovou agenturu Moody s Investors Service. V roce 1916 pak byla založena historicky druhá ratingová agentura Standard&Poor s. (Daňhel, 2005, s. 227) Obě tyto agentury si udržely vedoucí postavení na trhu ratingu až do současné doby. 15

16 V USA, tedy tam, kde rating vznikl, zaznamenal také dosud nejvýraznější vývoj. V tomto státě je využití ratingu obrovské. Podle Vinše a Lišky (2005, s. 5) je ratingem hodnoceno 95 % všech dluhových emisí zde emitovaných a jeho roční přírůstky jsou doposud počítány v desítkách procent. Další velmi významnou ratingovou agenturou je IBCA, která byla založena v roce 1978 ve Velké Británii a původně se specializovala na rating velkých bank. V roce 1987 začala hodnotit i britské korporace a brzy svou aktivitu rozšířila i na kontinentální Evropu. V roce 1992 se IBCA spojila s francouzskou firmou Euronotation a tím docílila toho, že se z ní stala největší evropská nezávislá agentura. Na konci devadesátých let převzala tato agentura americkou Fitch Investor Service, později agenturu Duff & Phelps a Thomson BankWatch a dnes tuto agenturu známe pod názvem Fitch. Sedmdesátá léta 20. století se stala pro ratingové agentury poměrně složitými. Tehdy totiž začalo docházet ke kritice těchto agentur, a to především z řad investorů, emitentů, ale i jiných subjektů. Tato kritika se týkala zejména situací, kdy snížení ratingové známky vedlo ke zvýšení nákladů na emisi dluhu. V některých případech byly také ratingové agentury obviněny, že snížení ratingu některých důležitých subjektů vyprovokovalo finanční chaos. V této souvislosti padly i návrhy o zavedení regulace tohoto odvětví ze strany státu. (Vinš, Liška, 2005, s. 18) Aby ratingové agentury zmírnily tuto kritiku, zavedly nové analytické techniky, ale i jiná důležitá opatření, jako například tzv. Credit Watch, jehož význam spočívá ve včasném upozornění před možnou změnou stávajícího ratingu. S touto metodou přišla agentura Standard & Poor's a později ji převzaly i ostatní agentury. V současné době světové hospodářské krize se ovšem téma kritiky ratingových agentur stalo opět velmi aktuálním. 3.3 Význam ratingu pro finanční trh Finanční trhy se v průběhu let značně rozvinuly. Postupně dochází k čím dál tím větší globalizaci trhů - vznikají a fungují celosvětové trhy. Díky vývoji informačních technologií zde neustále dochází k inovacím a tím se zvětšuje komplikovanost finančních trhů. Při finanční transakci je dnes nezbytné vyhodnotit důvěryhodnost protistrany. Většina investorů však nemá možnost provést důkladné 16

17 zhodnocení daného emitenta dluhu, země a souvisejících rizik. Proto se v těchto případech obrací na zveřejňované ratingy, které slouží jako srovnávací měřítko a využívají je jako podklady při rozhodování o svých investicích. Podle Davidové a Opravilové (2008) si dnes fungování mezinárodních trhů bez ratingu nedovedeme vůbec představit. Ratingové agentury jsou schopny podat investorům jednoduchou, jasnou, veřejně dostupnou, ale i konzistentní informaci o pravděpodobnosti selhání určitých dlužníků. Podle Daňhela (2005, s. 228) se v současné době již žádná světově významná emise cenných papírů nevydává bez dvou na sobě nezávislých ratingových hodnocení od dvou ratingových agentur. Informace o ratingu se tak stává klíčovou investiční informací a napomáhá snižovat riziko podnikání, a to především na mezinárodních trzích. (Pospíšil, 2001a) Především v podmínkách současné krize je zapotřebí zvláštní obezřetnosti při posuzování finančního zdraví potenciálních, ale i současných dlužníků. Hlavní význam ratingového hodnocení pro finanční trh spočívá především v tom, že rating přestavuje vysokou srozumitelnost a také jednoduchost výstupů poměrně náročného hodnocení. Toto hodnocení zároveň zaručuje maximální objektivitu a vypovídací schopnost výsledků, které se skutečně stávají jedním ze základních kamenů rozhodování investorů na finančních trzích. (Daňhel, 2005, s. 229) Paradoxem ale je, že právě tato jednoduchost výstupů se často stává i nejslabším místem ratingu. Složité metody ratingového hodnocení, jež jsou prováděny experty ratingové agentury, jsou následně vyjádřeny jediným symbolem. To pak může vést k nesprávné interpretaci a pochopení ratingu. (Davidová, Opravilová, 2008) Přitom závislost investorů na informacích které jim rating dává, se při vývoji čím dál tím komplikovanějších úvěrových produktů spolu s globalizací trhu, stále zvyšuje. Vyskytuje se zde i otázka, jaký význam má rating pro samotné hodnocené subjekty. Jaký je důvod subjektů k rozhodnutí se pro ratingové ohodnocení? Podle Vinše (2000) jsou motivem, který vede k zadání ratingu vlastní firmy, marketingové důvody. Zveřejnění ratingu je pak důkazem informační otevřenosti a v podstatě nástrojem komunikace s investory a věřiteli. Rating ale představuje i určitý externí pohled na hospodaření podniku. Ten pak může být vodítkem pro rozhodování managementu dané firmy. Do 17

18 jisté míry také odpovídá na otázku, jakým směrem by se měla firma v budoucnu ubírat (Vinš, 2002). Udělený rating má často značný dopad na cenu, dobu splatnosti či jiné podmínky nabízených úvěrů, na druhou stranu a to především pro rizikovější subjekty, však může znamenat vůbec přístup k jednání s bankou. (Daňhel, 2005, s. 237) 3.4 Druhy a typy ratingu Během let používání ratingu se na základě požadavků investorů vyprofilovaly různé druhy ratingového hodnocení. V dnešní době existuje celá skupina kritérií, dle kterých lze rating dělit jedná se o hledisko časové, hledisko trhu, pro nějž je rating určen, ale i mnohá další hlediska. Nejjednodušší hledisko je hledisko časové. Řídí se dobou splatnosti daného dluhového instrumentu a rozlišuje rating: krátkodobý (krátkodobé dluhy), dlouhodobý (dluhy se splatností nad jeden rok). Velmi významným dělením je dělení podle typu hodnoceného subjektu, jež podle Daňhela (2005, s. 232) zahrnuje: sovereign rating - rating státu, FSR rating financial strengh rating - rating finanční síly bank, FSR, resp. CPA Rating hodnocení pojišťoven a jejich schopností dostát svým závazkům vůči pojištěným, CRA Fond scoring kvalitativní hodnocení fondu, které vypovídá o schopnosti fondu dlouhodobě bez velkých výkyvů zhodnotit peníze vložené investory. Dalším dělením ratingu může být např. dělení dle typu dluhového instrumentu, tento druh dělení zahrnuje (Vinš, Liška, 2005, s. 7): rating cenných papírů s pevným výnosem, rating syndikovaného dluhu, rating prioritních akcií, rating strukturovaného financování. 18

19 Dle měnového hlediska, resp. denomizace dluhu a cílového trhu, rozlišujeme rating: mezinárodní jedná se o rating závazků vyjádřených v zahraniční měně a z toho důvodu také celosvětové porovnatelný, lokální rating závazků v místní měně, srovnatelný pouze v rámci dané země. Dále existuje ještě celá řada kritérií, dle kterých můžeme rating rozlišovat, pro tuto práci však považujeme tento nástin dělení za dostačující. Z výše uvedených typů ratingů stojí za zmínku např. rating státu tzv. sovereign rating. Podle Ministerstva financí ČR je rating státu oceněním jeho úvěruschopnosti (kredibility). Ocenění je syntetickým ukazatelem kvality daného státu jako dlužníka a jeho ekonomické schopnosti dodržet vydané vlastní závazky a splatit včas a v úplném množství úroky i jistinu dlužné částky. Toto hodnocení má význam v tom, že dlužník musí za rozdíl mezi nejlepším ratingovým oceněním (např. AAA), tj. referenčním oceněním, a svým horším oceněním (např. A-) svým věřitelům platit tzv. kreditní přirážku při vydávání nových emisí, která horší kvalitu dlužníka zohledňuje. Podniky i finanční instituce získávají rating až poté, kdy dojde k přidělení sovereign ratingu daného státu. Žádný subjekt se sídlem v hodnoceném státě nemůže dostáhnout vyššího ratingu než je rating tohoto státu. Maximálně tedy může hodnocený subjekt dosáhnout úrovně ratingu daného státu. Rating České republiky je oceněním její úvěruschopnosti na zahraničních trzích. 19

20 Tabulka č. 1 Vývoj ratingu ČR Rok Moody's Standard & Poor's Fitch 1992 Ba Baa3 BBB 1994 Baa2 BBB Baa1 A A Baa1 A A Baa1 A BBB Baa1 A- BBB Baa1 A- BBB Baa1 A- BBB Baa1 A- BBB A1 A- BBB A1 A- A A1 A- A A1 A- A 2006 A1 A- A 2007 A1 A A 2008 A1 A A A1 A A A1 A A+ Vlastní zpracování podle: ČNB (2010) Rating České republiky od společnosti Standard & Poor's je v posledních třech letech oceněn ratingovou známkou A, u agentury Fitch dokonce A+. Můžeme říci, že toto dobré hodnocení odráží pokračující ekonomickou a finanční integraci země s Evropskou unií. Dalším druhem ratingu je rating bank. Banky mohou být hodnoceny tzv. credit ratingem, jenž určuje schopnost banky splácet její závazky. Banky mohou dále obdržet i rating finanční síly. Ten podle Vinše a Lišky (2005, s. 15) vypovídá o finanční síle dané banky bez ohledu na podporu této banky ze strany jejího vlastníka v situaci problémů banky. 20

21 Tabulka č. 2 Aktuální rating největších českých bank Banka Fitch Moody s Standard & Poor s ČSOB A- A-1 - Česká spořitelna A A- A Komerční banka A A- A Vlastní zpracování podle: Machala (2010) Co se týče ratingu bank v současné době hospodářské krize, zůstává otázkou, jestli selhal v případě krachu některých amerických bank. Na hodnocení pojišťoven se uplatňuje podobně jako na banky mimo klasického credit ratingu, také rating finanční síly, v tomto případě rating finanční síly pojišťovny. V ČR si plnohodnotné ratingové hodnocení nechávají vypracovávat pouze dva subjekty českého pojistného trhu a to Česká pojišťovna a ČSOB Pojišťovna. Ostatní subjekty pak bývají hodnoceny pouze nevyžádaným ratingem, který je vypracováván z veřejně dostupných informací o pojišťovně (výroční zprávy atd.). Některé pojišťovny pro vyjádření své finanční síly používají rating mateřské společnosti. Posledním zmiňovaným druhem ratingu je rating podílových či investičních fondů. Zde existuje dvojí hodnocení výkonnosti jmenovaných fondů. První typ hodnocení se zabývá především relativní výkonností a volatilitou daného fondu (jak je fond schopen zhodnotit vložené peníze investorů). Druhý typ hodnocení zkoumá, zda je fond schopen vrátit investorům zpět jejich vklady. Rating podílových a investičních fondů, ať už se zaměříme na první či druhý přístup, však v žádném případě není měřítkem toho, zda fond nebo trh, na němž se zkoumaný fond pohybuje, zapadá do individuální investiční strategie investora či nikoliv. Jedná se jen a pouze o analýzu kvality fondu v rámci kategorie na základě vybraných kritérií. (Urbánek, 2006) Podle svého účelu se výstupy ratingu člení na: interní, ty jsou poskytovány managementu společnosti a slouží jako návod pro zlepšení její činnosti, externí, v těch jsou zahrnuty nejdůležitější charakteristiky hodnocených subjektů a jsou určeny např. zapůjčovatelům cizího kapitálu, investorům, obchodním partnerům a široké veřejnosti. 21

22 Z jiného úhlu pohledu můžeme rating rozdělit na externí a interní. Pokud mluvíme o externím ratingu, máme na mysli rating prováděný specializovanými externími agenturami, které na základě rozboru známých rizik zjišťují bonitu hodnoceného subjektu. Jedná se tedy o rating, kterým se zabývá tato práce. Výstupy externího ratingu jsou určeny např. zapůjčovatelům cizího kapitálu, investorům, obchodním partnerům a široké veřejnosti. (Sedláček, 2007, s. 130) Naopak rating interní provádí subjekt sám, pomocí svých vlastních, interních ratingových modelů a slouží jako návod pro zlepšení činnosti společnosti. O této problematice pojednává následující kapitola. 3.5 Srovnání ratingu s jinými formami hodnocení subjektů Rating není jediná forma hodnocení finanční síly podniku. Na rozdíl od standardního ratingu existují na trhu různé metody, které často používají označení rating, ale jeho definici ve skutečnosti nesplňují. Mezi tyto hodnotící metody patří například scoring, ranking, interní rating nebo interní audit Rating versus scoring Podle Vávrové a Homolové (2009, s. 122) přiblížíme některé z výše uvedených metod následovně: interní rating hodnocení prováděné samotnou společností, rizika si odhodnocuje společnost pomocí vlastních, interních ratingových metod, scoring subjektu je přiřazen podle předem definované metodiky určitý počet bodů, tedy skóre; body lze získávat z více hodnotících kritérií kvantitativních i kvalitativních; kritéria pak mohou do celkového součtu vstupovat s různými vahami a výsledné skóre bývá poté převedeno do slovní podoby, ranking v této metodě, která v překladu znamená uspořádání, seřazení, se jedná o sestavování pořadí společností podle předem definovaných ukazatelů; může být užitečnou pomůckou při posuzování investičních transakcí i při výběru obchodních partnerů; tato metoda je doplňkovým vodítkem při práci analytiků, poradců i manažerů. 22

23 Tyto tři metody se často v literatuře pro zjednodušení shrnují pod názvem scoringové metody. Vesměs se tyto postupy snaží odhadnout bonitu daného subjektu prostřednictvím kvantitativní analýzy dat, které předloží zkoumaný subjekt. Je vhodné si provést základní porovnání parametrů těchto dvou hodnotících metod - scoringu a ratingu. Tabulka č. 3 Hlavní rozdíly mezi scoringem a ratingem Položka Rating Scoring Zdroj dat hodnocený subjekt, externí zdroje hodnocený subjekt Charakter dat kvantitativní i kvalitativní s pohledem do budoucna Kdo provádí analýzu ratingový tým (min. 2 lidé) 1 analytik Způsob hodnocení Výsledek analýza s převahou kvalitativních faktorů známka dle rozhodnutí ratingového výboru převážně kvantitativní, důvěrné jsou minulé výsledky automatizovaný proces s důrazem na kvantitativní část výstup automatizovaného výpočtu z PC Doba hodnocení 1 až 2 měsíce do 1 týdne Cenová náročnost ve statisících Kč minimální poplatek Užití pro nestandardní nebo významné dlouhodobé kontrakty pro standardní či menší obchody krátkodobého charakteru Vlastní zpracování podle: Vinš, Liška (2005, s. 63) Z tabulky lze jasně vidět, že se mezi uváděnými metodami objevuje množství rozdílů, i když jejich konečný cíl je totožný. Prvotním rozdílem jsou data využívaná ratingem a scoringem. Scoring pracuje jen s interními kvantitativními daty, která můžeme nějakým způsobem číselně vyjádřit. Rating používá k analýze nejen interních zdrojů daného subjektu, ale využívá i data od externích subjektů a informačních agentur, a to dat jak kvantitativního, tak i kvalitativního charakteru. Ratingové metody navíc poskytují obraz o budoucím potenciálu hodnoceného subjektu, což úkolem scoringových metod není. Protože je hodnocení u scoringu automatizovaným procesem, při kterém není třeba speciálního školení zaměstnanců, jedná se o nenáročnou metodu, co se týče času a také konečné ceny tohoto hodnocení. U ratingu jde o analýzu výrazně delší a cenově náročnější. Výstupem scoringového hodnocení je známka udělená podle úspěchu provedeného hodnocení, rozdělená do určitých skupin, podobně jako je 23

24 u ratingu investiční a spekulativní pásmo. Velkým rozdílem mezi metodami je udělování známky, kdy u ratingu probíhá zasedání ratingového výboru v počtu minimálně pěti osob (členové ratingového týmu, oborový specialista, atd.). Ratingový výstup je nakonec realizován demokratickým hlasováním, kterému předchází diskuze nad klíčovými body předběžné analýzy. (Vinš, Liška, 2005, s. 64) Zatímco scoring je pro svou jednoduchost využíván zejména na krátkodobé a standardní obchody, rating se provádí v případě více strukturovaných nebo nestandardních financí, které bývají poskytované na delší dobu splatnosti. Scoring je vytvářen téměř výhradně na subjekty, rating bývá vytvářen i na emise a na syndikované půjčky. (Daňhel, 2005, s. 233) Rating versus audit Další metodou hodnocení subjektu je audit. Podle Komory auditorů ČR je audit vyjádření názoru nezávislé, kvalifikované osoby na věrohodnost účetních výkazů, které jsou zveřejněny vedením společnosti. Auditor ověřuje, zda údaje v účetních výkazech věrně a poctivě zobrazují stav majetku a závazků, finanční situaci a výsledek hospodaření společnosti v souladu s účetními předpisy. Kromě výše uvedeného auditu finančních výkazů se provádějí i jiné typy tohoto hodnocení, jedná se například o: operativní audit audit zkoumající operativní činnosti práce i managementu, forenzní audit - audit zaměřený na odhalení účetních podvodů, zpronevěr a obdobných protiprávních stavů a jednání, interní audit nezávislá, konzultační služba pro vedení společnosti. Podle Vinše a Lišky (2005, s. 75) se interní audit oddělil od finančního auditu a slouží k uspokojení vnitřních potřeb subjektu. Od předchozích typů auditů je odlišný zejména tím, že je prováděn vlastními zaměstnanci dané firmy dle vlastní metodiky. Hlavní rozdíl mezi auditem a úvěrovým ratingem spočívá v cíli těchto dvou hodnocení. Zatímco audit zkoumá věrohodnost předkládaných účetních výkazů, rating se zabývá schopností splácet přijaté závazky. Dalším podstatným rozdílem je také to, že výrok auditora nelze převést do kvantifikovatelné podoby známky. Naopak společným je pro rating a audit marketingový význam proto dnes velké firmy využívají spíše 24

25 služeb mezinárodních auditorských společností, než drobných auditorů. Cena auditu mezinárodní auditorské firmy se pohybuje na podobné úrovni, jako cena ratingu mezinárodně uznávané ratingové agentury. (Vinš, Liška, 2005, s. 75) 3.6 Současné světové ratingové agentury Mezi nejdůležitější vlastnosti ratingových agentur patří především nezávislost, kredibilita a analytická kapacita. Dobré jméno agentury nelze získat ze dne na den. Na poli ratingových služeb jde uznání ruku v ruce s počtem hodnocených klientů a její schopnosti správně tyto klienty ohodnotit. Agentura také musí být schopna reagovat na měnící se poptávku trhů v mezinárodním měřítku Dělení ratingových agentur Dle Vávrové a Homolové (2009, s. 126) dnes můžeme ve světě najít tři základní dělení ratingových agentur: lokální a mezinárodní, všeobecné a specializované, agentury kooperující s emitenty a agentury těžící z veřejných informací. Prvním hlediskem je hledisko rozlišující agentury mezinárodní a lokální. Mezinárodní ratingové agentury poskytují své služby v mnoha zemích a většinou se jedná o renomované společnosti. Lokální, neboli regionální ratingové agentury vznikají z různých příčin. Za důvod vzniku menších ratingových agentur můžeme považovat chybějící přítomnost některé ze světových ratingových agentur v daném regionu, nebo také schopnost menší agentury nabídnout ratingové služby za nižší ceny. Dalším důvodem také může být skutečnost, že se agentura snaží specializovat na určitou specifickou oblast hodnocení. (Daňhel, 2005, s. 234) Dalším rozlišovacím hlediskem je všeobecnost nebo specializovanost agentur. Zatímco všeobecné ratingové agentury se orientují na hodnocení všech typů subjektů (banky, pojišťovny, investiční a podílové fondy, aj.), specializované agentury jsou naopak zaměřeny pouze na jeden typ subjektů. Mohou se specializovat pouze na pojišťovny, na obligace určitých odvětví, atd. 25

26 Posledním typem agentur jsou ty, které kooperují s emitenty, nebo naopak ty, jenž těží pouze z veřejných informací. Toto hledisko v podstatě zohledňuje přístup agentury k hodnoceným informacím. Agentury kooperující s emitenty dostanou potřebné informace přímo od emitentů. Proto se tento typ hodnocení někdy označuje jako vyžádaný rating. Druhý typ agentur provádí ratingové hodnocení, které se zakládá převážně na veřejně dostupných informacích hodnocené společnosti. Takovýto rating je často odlišen písmeny pi nebo pa. Toto označení pochází z anglického public (available) information neboli veřejně dostupné informace. Takto stanovený rating se nazývá nevyžádaným ratingem. (Vinš, Liška, 2005, s. 45) Nejvýznamnější ratingové agentury a jejich podíl na trhu V současné době figurují na trhu ratingu tři největší a nejvýznamnější ratingové agentury. Jedná se o již výše zmíněné agentury Moody's Investors Service, Standard & Poor's a agenturu Fitch Ratings, často označované jako velká trojka. Ačkoliv všechny tyto agentury sídlí v USA, jsou hlavními poskytovateli ratingových služeb také v Evropské unii. Velkou trojku můžeme zařadit mezi agentury, jež působí na mezinárodní úrovni. Jejich zaměření je všeobecné, i když Moody's a Standard & Poor's dříve udělovaly pouze rating na obligace, až později začaly hodnotit také jednotlivé korporace, města, státy a pojišťovny. Pokud se zaměříme na podíl jednotlivých agentur na trhu, zjistíme, že tři výše jmenované ratingové agentury zastávají na celosvětovém trhu ratingu přibližně takovýto podíl: agentura Moody's Investors Service tržní podíl cca 40 %, agentura Standard & Poor's tržním podíl cca 40 %, agentura Fitch Ratings, jejíž podíl je odhadován na cca 16 %. 26

27 Graf č. 1 Podíl jednotlivých agentur na ratingovém trhu Zdroj: Vlastní zpracování Výše uvedený graf názorně zobrazuje podíly tří největších agentur na trhu ratingu. Zbývající 4 % tohoto trhu obsluhují menší ratingové agentury. Jedná se o národní a specificky orientované ratingové agentury. Jako příklad můžeme uvést níže zmíněnou agenturu A. M. Best Co., dále potom Canadian Bond Rating Service, největší a nejstarší kanadskou ratingovou agenturu založenou v roce 1972, nebo japonskou agenturu Japan Bond Research Institute založenou roku (Pospíšil, 2001b) Můžeme sem zařadit ještě i Demotech, Fitch IBCA, Duff a Phelps Credit Rating, Dun & Bradstreet, Capital Ingelligence, Ward Financial Group nebo Weiss Ratings. (Vávrová, Homolová, 2009, s. 126) V České republice v současné době působí dvě ratingové agentury. Do roku 2006 zde působila lokální ratingová agentura CRA Rating Agency, která byla převzata agenturou Moody s a následně 1. února 2006 přejmenována na Moody's Central Europe a. s. Druhou společností je pak mezinárodní agentura Duff & Phelps CZ, a. s. Podle Pospíšila (2001b) je k tomu, aby se agentura stala mezinárodně uznávanou, potřeba mít za sebou velký kus práce a historie. Právě proto mají některé menší agentury (např. asijské) pouze místní význam a kvalita jimi stanovených ratingů je mnohdy považována v komparaci s globálními hráči za měkčí. 27

28 3.6.3 Agentury zaměřující se na rating v pojišťovnictví Na rating v oblasti pojišťovnictví se specializuje například společnost Standard & Poor's, A. M. Best Company, Moody's Investors Service nebo Duff & Phelps Credit Rating Company. Standard & Poor s Ratingová agentura Standard & Poor's (dále také S & P) začala hodnotit finanční stabilitu pojišťoven v roce 1971, ačkoliv působí na trhu již od roku V současné době zahrnuje cca 4000 společností ve všeobecném, životním i zdravotním pojištění, zajišťoven či poskytovatelů hypoték na celém světě. S & P vyhodnocuje finanční sílu pojišťoven na základě hodnocení schopnosti dostát svým závazkům vůči pojištěným v souladu s podmínkami pojistných smluv. (Vávrová, Homolová, 2008, s. 127) A. M. Best Company Tato agentura, jež byla založena v USA roku 1899, se od svého počátku zaměřovala na analýzu rizika nesolventnosti pojišťovacích společností. (Vinš, Liška, 2005, s. 3) Produkty A. M. Best pokrývají široké pole pojistného trhu. Na trhu neživotního pojištění zahrnuje informace o více než 3000 pojišťovnách. Na svých internetových stránkách se společnost A. M. Best Company prezentuje jako ratingová agentura, jejíž kanceláře se dnes nacházejí v Hong Kongu, Velké Británii a USA. V současné době rozšířila svou působnost i na malé a středně velké komerční banky, nemocnice a zdravotnické systémy se zaměřením na americký trh. Moody's Investors Service Společnost Moody's Investors Service byla založena v roce Hodnotit finanční stabilitu pojišťoven začala v roce Historicky se agentura Moody's specializuje na životní pojišťovny, ale databáze obsahuje i cca 300 pojišťoven provádějící neživotní pojištění. Agentura hodnotí pojišťovny na základě komplexní finanční analýzy a kvalitativních faktorů společnosti. (Vávrová, Homolová, 2009, s. 127) Duff & Phelps Credit Rating Company Klasifikovat finanční sílu pojišťoven začala tato agentura v roce 1986, a ačkoliv nehodnotí tak velké množství pojišťoven jako výše uvedené agentury, během svého působení si vybudovala značku spolehlivosti a přesnosti. 28

29 3.7 Proces tvorby ratingu Současné ratingové agentury dodržují ratingový proces, který se během 140 let své existence zformoval do určitého standardního rámce. Ratingové agentury využívají kvantitativních tak i kvalitativních analýz informací s cílem odhalit všechna rizika, která by mohla vést k nesplacení závazků. Vinš a Liška (2005, s. 21) člení kvalitativní faktory do tří šířeji pojatých skupin. Jedná se o faktory specifické pro společnost, faktory odvětvové a faktory specifické pro určitý stát. Je tedy jasné, že se mohou pro různé typy subjektů v rámci jedné agentury postupy hodnocení lišit, a to například na základě jejich předmětu podnikání či odvětvové segmentace. Mezi kvalitativními faktory pak můžeme nalézt např.: řízení, obchodní strukturu podnikatelské a obchodní činnosti, cykličnost/sezónnost, technologické/technické změny, vládní politiku/subvence, dostupnost cen a surovin, profil klientely, pracovní vztahy, výkonnost podniku, omezující kapacitní faktory, finanční flexibilita, zatížení životního prostředí a jiné. Konkrétní kvalitativní faktory pro odvětví pojišťovnictví pak popisuje Vávrová a Homolová (2009, s. 121), jedná se např. o: produktovou/geografickou diverzifikaci, konkurenční postavení na trhu, filozofii a zkušenost managementu, ohrožení nestálými produkty, postavení mateřské společnosti, 29

30 adekvátnost rezervy, trendy/stabilitu výkonu Postup při zpracování ratingového hodnocení Provedení ratingu je placená služba, kterou si subjekt dle svého uvážení objednává za úplatu u ratingové agentury. Hodnocení daného klienta provádí analytický tým (minimálně dva až tři analytici), který stanoví ratingová agentura. Informace pro analýzu čerpá tento tým jak od hodnoceného subjektu, tak i z veřejně přístupných materiálů. Postup hodnocení informací, zobrazený ve formě pyramidy, znázorňuje obrázek č. 1. Obr. č. 1 Pyramida hodnocených informací Zdroj: Daňhel (2005, s. 234) 30

31 Z výše uvedeného obrázku je zřejmé, že rating je započat analýzou makroprostředí, a to zejména proto, že okolní prostředí společnosti ovlivňuje směr jeho podnikání. Hodnotí se legislativní i kontrolní parametry, v nichž zkoumaný subjekt působí, dále také zvláštnosti trhu a regionu. (Daňhel, 2005, s. 234) V další fázi se ratingové hodnocení zaobírá tržním prostředím, ve kterém subjekt působí. Prvořadou úlohou je v tomto případě vymezit aktuální situaci v daném odvětví a jeho vývojové tendence a kapacity. (Vávrová, Homolová, 2009, s. 121) V následné fázi, kterou nazýváme analýzou operačního prostředí podniku, je na rozdíl od předchozích bodů konečně hodnocen konkrétní subjekt daného trhu. Podle Vinše a Lišky (2005, s. 26) jsou v tomto stupni hodnoceny jen ty subjekty, které mají s hodnoceným subjektem nějaký vzájemný vztah (např. dodavatelé, odběratelé, přímá konkurence, atd.). Společnost pak při tvorbě vlastního business plánu vychází z výše uvedeného hodnocení. Následně přichází stanovení strategií, které formulují, jak být na daných trzích za daných podmínek dlouhodobě úspěšný. Dalším klíčovým bodem je schopnost managementu vybranou strategii úspěšně uvést do praxe. Hodnotu podniku spoluvytvářejí lidé, a proto je podstatná i analýza personální situace, personálního vybavení společnosti a možnosti zlepšení těchto oblastí. (Vinš, 2002, s. 15) Vrcholkem pyramidy jsou finanční výsledky. Všechny výše uvedené nekvantifikovatelné faktory se totiž musí následně odrazit v číslech. Pokud přejdeme k samotné analýze finančních ukazatelů, je třeba podotknout, že jednotlivé finanční ukazatele se mohou u různých typů hodnocených subjektů lišit a jsou dále doplňovány specifickými parametry, které vyplývají z charakteristiky daného subjektu. Vinš a Liška (2005, s. 28) uvádějí základní ukazatele hodnocení bonity: vývoj EBITDA, vývoj ziskové marže, vývoj celkové zadluženosti, vývoj úrokového krytí, přístup k novým zdrojům, otevřené úvěrové linky, vývoj likvidity. 31

32 Konkrétní kvantitativní faktory, které jsou hodnocené v sektoru pojišťovnictví, pak uvádí Vávrová a Homolová (2009, s. 121), jedná se zejména o: finanční stabilitu, likviditu, investice (diverzifikaci a kvalitu), ziskovost (škodní koeficient, návratnost aktiv atd.), kapitalizaci na bázi rizik. Během ratingového hodnocení se po jednoměsíčním až dvouměsíčním hodnocení sejde ratingový výbor, který je složen z analytiků ratingového týmu, odvětvových specialistů aj. Tento výbor na základě přeložených výsledků a diskuze přidělí subjektu konečný rating. Výsledek celého procesu ratingového hodnocení je v poslední fázi prezentován prostřednictvím ratingové známky z ratingové stupnice, která je celosvětové porovnatelná. Daňhel (2005, s. 235) dále podotýká, že rating není jen suchou řečí čísel, ale že se naopak jedná o komplexní a propracovaný systém hodnocení podniku ve všech jeho hlavních oblastech. Mezi jeho další nesporné výhody pak patří i dobrá vypovídací schopnost, srozumitelnost a v neposlední řadě také průběžná aktuálnost přiděleného ratingu v průběhu platnosti ratingu je totiž zkoumaný subjekt průběžně monitorován a hodnocen. Je nutné zdůraznit, že jednotlivé ratingové agentury nepostupují při tvorbě ratingu zcela jednotně, ale hodnotí stejná rizika, mají podobná kritéria a velmi unifikované a srozumitelné výstupy. Celkový průběh ratingového procesu, a to od okamžiku, kdy se subjekt pro rating rozhodne, až po prezentaci uděleného ratingu zachycuje obrázek č

33 Obr. č. 2 Doba trvání ratingového procesu Rozhodnutí subjektu o ratingu Příprava podkladů pro rating Hodnocený subjekt Oznámení ratingu a jeho zdůvodnění Přípravná jednání Harmonogram s ratingovými ratingu agenturami Zdroj: Vinš, Liška (2005, s. 24) Ratingový Průběh ratingu Sestavení nemá pevně stanovenou délku. výbor Celková doba hodnocení, analytického Analýza od předběžné diskuse týmu s klientem až po po vyhlášení ratingu, se průměrně pohybuje okolo tří měsíců Default Předložení Potřebných materiálů Schůzka s agenturou prezentace otázky a odpovědi Dny Zpracováno podle: Vinš, Liška (2005, s. 24) Default je jedním z pojmů souvisejících s problematikou ratingu. Jak již víme, rating hodnotí, zda je subjekt schopen dostát včas a v plné míře svým závazkům, a právě default znamená daný okamžik, kdy subjekt byl v prodlení byť i jen s částí svého splatného závazku. Defaultní studie jsou jednou z pomůcek ratingových agentur, které postihují a vysvětlují filozofii ratingu a jeho praktickou použitelnost. Agentury si defaultní studie začaly vytvářet proto, aby dokázaly bonitu svých hodnocení a předpovědí, protože rating je ve své podstatě pohledem do budoucna. (Vinš, Liška, 2005) Defaultní studie jsou nejčastěji vytvářeny zpětně. Je hodnocena doba, za kterou došlo na daném stupni ratingu k defaultu. Tak je měřena pravděpodobnost, s jakou je schopen rating předvídat procento nesplacení závazků na daném stupni ratingu. (Vinš, 2002) 3.8 Význam ratingových symbolů a ratingové známky Prezentace TZ, TK Jak už bylo uvedeno výše, každý subjekt, který je hodnocen ratingovou agenturou, obdrží po skončení ratingového procesu ratingovou známku z ratingové stupnice. Tato známka je mezinárodně porovnatelná a kompatibilní skrze regiony i odvětví. Ratingové známky se u jednotlivých agentur velmi podobají a většinou se označují kombinací malých a velkých písmen. Pro konkrétnější dělení se ještě používá znamének + či nebo číslic 1 až 3. Toto doplňující rozlišení vyjadřuje postavení v rámci jednotlivé kategorie. 33

34 Procházka (1996, s. 152) uvádí, že toto členění je navíc doplněno výhledem do budoucna udávajícím pravděpodobný další vývoj v hodnocení emitenta. Výhled může být: pozitivní, stabilní, negativní. Pozitivní výhled znamená, že je očekáváno zdokonalení schopnosti daného subjektu splácet závazky, negativní výhled naopak zhoršení této schopnosti. Udělení stabilního výhledu nepředpokládá krátkodobou změnu ratingu hodnoceného subjektu. Většinou je hodnotící škála rozdělena na dvě pásma - investiční pásmo a spekulativní pásmo. Subjekty, které obdrží rating v investičním pásmu, jsou považovány za spolehlivé nebo méně rizikové. Subjekty, které získají rating ve spekulativním pásmu, jsou chápány jako značně rizikové. (Vránová, 2008) Nejvyšší hodnocení se označuje AAA (resp. Aaa u Moody s). Je pravidlem, že vždy více písmen znamená lepší rating, stejně jako dřívější písmeno abecedy ukazuje lepší hodnocení než písmeno následné. Jako bezpečné a do jisté míry stabilní jsou označovány společnosti dosahující áčkových ratingů, popř. hodnocení BBB. U těchto společností je velký předpoklad, že dostojí svým závazkům. Pomyslná čára, která odlišuje společnosti, pro které mohou nepříznivé podmínky vyvolat neschopnost dostát svým závazkům, je vložena mezi hodnocení BBB a BB. (Vávrová, Homolová, 2009, s. 123) Právě mezi těmito hodnotami totiž přechází investiční stupeň ve spekulativní. Bližší obraz o konkrétních ratingových známkách vybraných ratingových agentur nám poskytuje tabulka č

35 Tabulka č. 4 Souhrnná ratingová stupnice dlouhé období Standard & Poor's Moody's Investors Service Fitch Ratings Hodnocení Investiční kvalita AAA Aaa AAA Nejvyšší kvalita AA+ Aa1 AA+ AA Aa2 AA AA Aa3 AA A+ A1 A+ A A2 A A A3 A BBB+ Baa1 BBB+ BBB Baa2 BBB BBB Baa3 BBB BB+ Ba1 BB+ BB Ba2 BB BB Ba3 BB B+ B1 B+ Velmi kvalitní Střední kvalita vyšší Střední kvalita nižší Spekulativní investiční stupeň B B2 B B B3 B Vysoce spekulativní CCC+ Caa1 CCC+ Značná rizika CCC Caa2 CCC Extrémně spekulativní CCC- Caa3 CCC- CC Ca CC C C C CI - D D - - S velmi nízkou perspektivou Velmi vysoká pravděpodobnost úpadku Zpracováno podle: Kliment, Paračka, Ciloci (2010) Rating jako metoda hodnocení nemusí být vždy vyžádaná. Existuje i ratingové hodnocení, které je vypracováváno bez spolupráce s hodnoceným subjektem. Takovýto rating se nazývá pi rating a je vypracováván zejména z výročních zpráv pojišťovny, zveřejňovaných finančních výkazů, tiskových zpráv a jiných informací v médiích. Z toho důvodu se tento rating stanovuje zejména podle finančních ukazatelů. spekulativní stupeň 35