VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ VĚRA LIBIŠOVÁ ZÁKLADY PRÁVA MODUL GZ02_01.DOC NÁZEV MODULU

Transkript

1 VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ VĚRA LIBIŠOVÁ ZÁKLADY PRÁVA MODUL GZ02_01.DOC NÁZEV MODULU STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

2 Základy práva GZ02_M01.doc JUDr. Věra Libišová, Brno (53) -

3 Obsah OBSAH 1 Úvod Cíle Požadované znalosti Doba potřebná ke studiu Klíčová slova Použité zkratky Metodický návod na práci s textem Právní systém České republiky Základní právní pojmy a principy Právní normy Prameny práva Působnost právních předpisů Systém práva Klíčová slova Nejvyšší právní normy České republiky Základní prameny ústavního práva České republiky Ústava a ústavní orgány Listina základních práv a svobod Klíčová slova Podnikání fyzických a právnických osob v České republice Podnikání Podnikatel Živnostenské právo Rozdělení živností: Podmínky provozování živnosti Autorizace Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce Provozování živnosti průmyslovým způsobem ( 7a živ. z.) Živnostenský rejstřík ( 60 živ. z.) Evropský hospodářský prostor ( 70 živ. z.) Podnikání v obchodních společnostech Obchodní rejstřík ( 27 a násl. obch. z.) Vznik obchodní společnosti Přehled obchodních společností Družstvo ( 221 až 260 obch. z.) Hospodářská soutěž ( 41 a násl. obch. z.) Nekalá soutěž ( 44 obch. z.) Klíčová slova Přehled systému a používání nominátních a innominátních smluv Občanskoprávní a obchodněprávní závazkové vztahy Povaha ustanovení občanského a obchodního zákoníku Občanskoprávní a obchodněprávní smlouvy Působnost obchodního a občanského zákoníku Platnost a účinnost smluv (53) -

4 Základy práva GZ02_M01.doc Smlouva o uzavření budoucí smlouvy ( 289 a násl. obch. z.) Smluvní typy smlouvy pojmenované nominátní Smlouvy innominátní nepojmenované Nejpoužívanější smlouvy podle občanského a obchodního zákoníku smlouvy kupní a smlouvy o dílo Klíčová slova Základní pracovněprávní vztahy Pracovní poměr Pracovní poměr hlavní Pracovní poměr vedlejší (souběžný, vedlejší činnost) Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr ( 232 a násl. prac. z.) Dohoda o provedení práce ( 236 prac. z.) Dohoda o pracovní činnosti ( 237 a 238 prac. z.) Klíčová slova Autotest Studijní prameny Seznam použité literatury Seznam doplňkové literatury Klíč k autotestu (53) -

5 Úvod 1 Úvod 1.1 Cíle Cílem tohoto modulu je seznámení se základními právními pojmy, zásadami a přehledy v rámci několika právních odvětví, resp. jejich částí, se kterými se setkáváte, nebo v budoucnosti setkáte ve svém oboru. Vzhledem k tomuto cíli tedy materiál není určen právníkům, ani posluchačům právnických fakult, ale má vás co nesrozumitelnějším způsobem uvést do právní problematiky od základů až k nejvyšším právním normám státu a od nich k praktickému využití získaných poznatků třeba při založení obchodní společnosti nebo sepsání pracovní smlouvy. 1.2 Požadované znalosti Znalosti požadované pro pochopení tohoto předmětu nebudou velké, protože navazuje na všeobecné vzdělání, např. o lidských vztazích nebo státních systémech, na základních a středních školách (stejně jako právnické fakulty). Studenti zde výhodně zúročí svoje předchozí zkušenosti s právním systémem České republiky, a to jak kladné, tak i záporné, ale podmínkou k pochopení tohoto textu to není. 1.3 Doba potřebná ke studiu Modul obsahuje látku, která odpovídá rozsahu výuky tohoto předmětu ve studijním programu s prezenční formou studia za jeden semestr, dvě hodiny týdně, tedy 28 hodin přednášek. Čas potřebný ke studiu výrazně závisí jednak na tom, jaké předchozí teoretické a praktické zkušenosti student má, na obtížnosti tématu a zejména na přístupu studenta, tzn. do jaké hloubky tento předmět pojme. Proto doba potřebná ke studiu bude asi 15 až 30 hodin, v závislosti na možnosti vyhledávání uvedených odkazů v řadě uvedených právních norem. 1.4 Klíčová slova Právní systém ČR, nejvyšší právní normy ČR, podnikání v ČR, smluvní vztahy v ČR, pracovní právo. 1.5 Použité zkratky ČR Česká republika Ústava Ústava České republiky, úz. č. 1/1993 Sb. Listina Listina základních práv a svobod, úz. č. 2/1993 Sb. ÚS Ústavní soud obč. z. Občanský zákoník, z. č. 40/1964 Sb. obch. z. Obchodní zákoník, z. č. 513/1991 Sb. - 5 (53) -

6 Základy práva GZ02_M01.doc živ. z. Živnostenský zákon, z. č. 455/1991 Sb. OR Obchodní rejstřík prac. z. - Zákoník práce, z. č. 65/1965 Sb. ÚZ Úplné znění, edice vydavatelství Sagit, Ostrava 1.6 Metodický návod na práci s textem Oblasti právních odvětví, jimiž se tento text zabývá, jsou nejen velice rozsáhlé, těžko přehledné i pro odborníky, ale ještě komplikované tím, že se průběžně mění novelami jednotlivých právních norem. Vedena snahou dosáhnout co největší aktualizovatelnosti tohoto materiálu, využívám zjednodušeného citování jednotlivých právních norem, které jsou nutné pro pochopení tématu, a přitom uvádím na závěr vždy paragraf, odstavec atd., vč. zákona nebo jiné právní normy, ve které jej najdete. Nepředpokládám, že si je budete pamatovat, mají vám jen pomoci rychle a lehce si najít aktuální a podobné znění v příslušné právní normě. Nejaktuálnější znění většiny právních norem v České republice je vydáváno pod názvem Úplné znění (vyd. Sagit, Ostrava), které je pro odborníky i laiky výhodné tím, že je pravidelně aktualizováno a vydáváno podle potřeby i vícekrát ročně a vždy je na první straně označeno podle stavu k datu. Dalšími výhodami edice Úplné znění označeného ÚZ je lehká dostupnost i nízká cena. V edici ÚZ vychází celá řada nejdůležitějších právních norem, tedy i ty, které jsou uvedeny zde v seznamu literatury. Doporučuji vám jejich využití pro prohloubení i procvičení získaných vědomostí. - 6 (53) -

7 Právní systém České republiky 2 Právní systém České republiky 2.1 Základní právní pojmy a principy Výraz právo užíváme obvykle v hovorové řeči ve dvou významech. Jednak říkáme mám na to právo, nebo slyšíme v rozhlase podle práva státu Utah se odsuzuje k trestu. Takto uvádíme v prvním případě právo ve smyslu subjektivním, které určuje naše práva a povinnosti, a druhý případ je projevem práva ve smyslu objektivním, což je soubor právních norem určitého státu. Právo slouží už několik tisíciletí jako nástroj organizace lidské společnosti. Vzpomeňte si na školní výuku dějepisu, v němž jste se učili, že na začátku lidských dějin se lidé v rodinách a rodech řídili tzv. zvykovým nebo obyčejovým právem, používali totiž způsoby řešení vztahů mezi sebou, které se osvědčily a staly se zvykem. Ovšem právo jako systém norem v písemné formě vzniklo později a to se vznikem prvních států na světě (Chammurapiho zákoník). V těchto právních normách jsou už pravidla lidského chování charakterizována tím, že jsou v rámci určitého státu v určité době všeobecně závazná, mají určitou formu (právního předpisu), která je uznána státní mocí a jsou touto státní mocí vynutitelná. To jsou znaky práva, jak je známe dnes, včetně toho, že právo je těsně spojeno s existencí státu. Státní orgány rozhodují o tom, jaká pravidla musí být dodržována, a jiné státní orgány dodržování těchto právních norem vynucují. Pojem právo souvisí s pojmy spravedlnost a morálka. Tyto pojmy však nelze zaměňovat. Bohužel často dochází k tomu, že pojmy morální a právní se od sebe vzdálí více, než je zdrávo, a potom je to na závadu jak morálce, tak právu. Všechny právní normy v našem státě České republice v určitém momentě její existence tvoří její právní řád, který je logicky a hierarchicky uspořádán. Platné právo v podobě, ve které ho dnes známe, je výsledkem velice složitého, několik tisíciletí trvajícího vývoje práva, jak se traduje z toho nejdokonalejšího práva na světě z práva římského, jehož dokonalosti se již žádný platný právní řád nemůže rovnat (snad až na právo státu Vatikán, tj. tzv. právo kánonické, které se římskému právu nejvíce podobá). Od dob římského práva se právo nejen změnilo, ale také velice zkomplikovalo v závislosti na nesmírně složité společnosti, jejíž vztahy právo upravuje. Upravuje téměř všechny stránky našeho života, a tak vzhledem k jeho složitosti se nejsme schopni psychicky ani fyzicky s právem v celém rozsahu seznámit. Přesto v každé společnosti, tedy i v naší, existuje určitá úroveň znalostí práva, představ o právu, souhlasné nebo nesouhlasné postoje lidí k platnému právu, které tvoří tzv. právní vědomí. Mimochodem právní vědomí v našem státě bylo v minulosti a udržuje se i v současnosti na poměrně nízké úrovni a je účelem i našeho předmětu tento stav zlepšit. Za ideální stav právního systému je považován tzv. právní stát. Je to ideál, takže v různých státech včetně našeho se právní systém snaží k tomuto ideálu směřovat, což se více či méně daří. 2.2 Právní normy Právní norma je pravidlo chování v lidské společnosti vyznačující se: 1. všeobecnou závazností, 2. zvláštní formou, 3. vynutitelností. - 7 (53) -

8 Základy práva GZ02_M01.doc Součástí právní normy je sankce. Sankce je újma, kterou musí snášet osoba, která právní normu porušila. Je to povinnost podrobit se trestu za trestný čin, případně sankci za přestupek. Sankce může spočívat i v povinnosti nahradit způsobenou škodu, vydat bezdůvodné obohacení, zaplatit úroky z prodlení nebo smluvní pokutu. Sankcí se může stát i neplatnost smlouvy nebo jiného právního úkonu. Všechny právní normy České republiky musí být zveřejněny předepsaným způsobem, a to publikováním v tzv. Sbírce zákonů, což je podmínkou jejich platnosti, takže můžeme říci, že české právo je výhradně psané (žádné zvykové ani obyčejové právo). Nejdůležitější rozdělení pro použití právních norem v praxi je třídění na normy kogentní a dispositivní. Kogentní normy jsou bezpodmínečně závazné. Vyskytují se zejména v právu trestním, v ústavním právu, správním právu, finančním právu a také v pracovním právu. Dispositivní normy jsou ty, v nichž se zákonem stanovená úprava použije teprve tehdy, pokud se strany nedohodnou jinak. Jsou typické pro právo soukromé zejména občanské nebo obchodní, v nichž rozhodně převládají. 2.3 Prameny práva Prameny práva jsou státem uznané formy, v nichž se právní normy objevují. Jak vyplývá z předešlé části (právní normy), hlavními a naprosto převažujícími prameny práva v České republice jsou písemné právní předpisy a dalším pramenem práva jsou mezinárodní smlouvy. Písemné právní předpisy se řadí podle právní síly takto: 1. Ústavní zákony (mají nejvyšší právní sílu). 2. Zákony, zákonná opatření Senátu. 3. Vyhlášky ústředních orgánů státní správy. 4. Nařízení krajských úřadů. 5. Vyhlášky obcí (mají nejnižší právní sílu). Ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, vládní nařízení a vyhlášky ústředních orgánů státní správy se publikují ve Sbírce zákonů. Vyhlášky obcí a nařízení krajských úřadů se publikují vyvěšením na úřadní desce. Mezinárodní smlouvy sjednává a ratifikuje prezident, nebo jejich sjednání může přenést na vládu, event. její členy. Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, politické smlouvy, hospodářské smlouvy všeobecné povahy a smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona, schvaluje parlament. Schválené smlouvy se vyhlašují ve Sbírce zákonů. Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, které byly ratifikovány a vyhlášeny, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. 2.4 Působnost právních předpisů Působnost je vymezení okruhu právních vztahů, které právní předpis upravuje a na nějž je třeba jej použít. - 8 (53) -

9 Právní systém České republiky Rozlišujeme: 1. Věcnou působnost ta je vymezena druhem společenských vztahů (např. majetkové). 2. Osobní působnost je určena okruhem osob, kterých se právní předpis týká (např. podnikatelů). 3. Místní působnost se určuje územím, na kterém právní předpis působí (např. nařízení krajského úřadu působí jen na území kraje). 4. Časová působnost ta je dána jejich platností a účinností. Platným se právní předpis stává, když je vyhlášen ve Sbírce zákonů, event. na úřední desce. Účinnosti právní předpis nabývá ve lhůtě 15 dnů od vyhlášení, pokud přímo v něm není uvedeno jiné datum účinnosti. 2.5 Systém práva Právo ve státě je logicky uspořádáno a právní normy na sebe navazují tak, že normy upravující určitý druh společenských vztahů tvoří právní odvětví, resp. právní obor. Převážná většina právních odvětví v českém právu je kodifikována, tzn., že právní normy platné v daném odvětví jsou shrnuty (sepsány) v zákoně, který komplexně upravuje určitý druh vztahů a jejž nazýváme zákoník neboli kodex (občanský zákoník, obchodní zákoník, zákoník práce). Takto kodifikovány jsou všechny obory práva s výjimkou práva správního. Správní právo není v České republice jako celek kodifikováno a obsahuje ohromné množství právních předpisů, jednak zákonů, jednak právních předpisů nižší právní síly. Přehledný výklad správního práva by svým rozsahem vyžadoval samostatné vydání ve speciálním učebním textu. Do tohoto odvětví patří např. živnostenský zákon, stavební zákon, poštovní řád a další a další. Úvodem této kapitoly jsem se zmínila o právu subjektivním, které určuje naše práva a povinnosti, kdežto právo objektivní je soubor právních norem určitého státu. Objektivní právo v našem státě dělíme na právo veřejné a soukromé: Veřejné právo upravuje vztahy celospolečenského významu. Normy veřejného práva jsou kogentní a stát, který v těchto vztazích vystupuje vždy na jedné straně, má nadřazené postavení nad fyzickými i právnickými osobami a je oprávněn ukládat jim povinnosti a měnit jejich práva bez jejich souhlasu. Do veřejného práva patří: 1. Ústavní právo. 2. Správní právo. 3. Finanční právo. 4. Trestní právo hmotné. 5. Trestní právo procesní. 6. Občanské právo procesní. 7. Mezinárodní právo veřejné. Soukromé právo upravuje rovnoprávné vztahy mezi fyzickými i právnickými osobami, a to zejména majetkové vztahy. Typické pro soukromé právo je uzavírání smluv - 9 (53) -

10 Základy práva GZ02_M01.doc mezi účastníky a smluvní volnost. Účastníci si mohou sjednat cokoliv, co neodporuje kogentním ustanovením zákona. Do soukromého práva zařazujeme: 1. Občanské právo hmotné. 2. Rodinné právo. 3. Pracovní právo. 4. Mezinárodní právo soukromé. 2.6 Klíčová slova Právo, obyčejové právo, právní řád, právní vědomí, právní stát, právní norma, sankce, Sbírka zákonů, kogentní normy, dispositivní normy, prameny práva, právní odvětví, právní obor (53) -

11 Nejvyšší právní normy České republiky 3 Nejvyšší právní normy České republiky 3.1 Základní prameny ústavního práva České republiky Základem ústavního práva v České republice je tzv. Ústavní pořádek ČR, který se skládá z Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod. Tyto základní prameny ústavního práva doplňuje zákon o Ústavním soudu. 3.2 Ústava a ústavní orgány V Ústavě je zakotvena struktura nejvyšších státních orgánů a vychází z teorie dělby moci na tři vzájemně nezávislé složky a to na moc zákonodárnou, moc výkonnou a moc soudní, které se vzájemně kontrolují. A. Moc zákonodárná tu vykonává parlament, který se skládá ze dvou komor, Poslanecké sněmovny a Senátu. Schvaluje zákony a ústavní zákony (legislativa), volí prezidenta republiky. B. Moc výkonná exekutiva je rozdělena mezi prezidenta a vládu. Prezident je hlavou státu a reprezentuje stát navenek. Jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh potom další členy vlády. Může rozpustit Poslaneckou sněmovnu. Podepisuje zákony a ústavní zákony. Postavení prezidenta je naprosto výjimečné (čl. 62 a 63, Úst.), např. je vrchním velitelem ozbrojených sil (čl. 63 odst. c, Úst.), přitom není z výkonu své funkce odpovědný (čl. 54 odst. 3, Ústavy) a trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno (čl. 65 odst. 3, Ústavy). Vláda je vrcholným orgánem moci výkonné. Tvoří ji předseda vlády, místopředsedové a ministři. Rozhoduje ve sboru hlasováním. Řídí správu státu. Většina ministrů řídí některý ústřední orgán státní správy (ministerstvo). Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. C. Soudní moc je reprezentována nezávislými soudy. Soudci jsou jmenováni bez časového omezení, jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Nelze je proti jejich vůli odvolat. Jsou povinni se řídit pouze zákonem. Vrcholným orgánem soustavy soudů je Nejvyšší soud. Ústavní soud je soudním orgánem, který zaručuje dodržování Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Patnáct soudců Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu na dobu deseti let. Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje plnění státního rozpočtu a hospodaření se státním majetkem. Nepatří do soustavy státních orgánů a je nezávislý. Prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje na návrh Poslanecké sněmovny prezident republiky. Česká národní banka jejím hlavním úkolem je dohlížet na stabilitu měny. 3.3 Listina základních práv a svobod Listina základních práv a svobod tvoří spolu s Ústavou tzv. Ústavní pořádek České republiky a zaručuje občanům republiky ochranu těchto práv (některé i cizincům) (53) -

12 Základy práva GZ02_M01.doc Listina je rozdělena na několik částí (hlavy), v nichž jsou vyjmenována základní práva, která zaručuje: v hlavě první (čl. 1) zjistíte, proč je důležité o těchto svých právech vědět co nejvíce a to proto, že základní práva a svobody jsou: a) nezadatelné, b) nezcizitelné, c) nepromlčitelné, d) nezrušitelné. hlava druhá: Lidská práva a základní svobody je rozdělena na dva oddíly a to: 1. oddíl: Základní lidská práva a svobody. čl. 5 Každý je způsobilý mít práva, to je tzv. způsobilost k právům, kterou má každý od narození do smrti (někdy i před narozením, např. tzv. nasciturus dítě počaté, za předpokladu, že se narodí živé, může třeba zdědit majetek). Informace Využívám příležitosti uvedení základního lidského práva Způsobilosti k právům (tj. mít práva a povinnosti ), abych vás upozornila na jinou způsobilost, kterou si s ní lidé často pletou, ačkoliv je mezi nimi zásadní rozdíl. Jedná se o tzv. způsobilost k právním úkonům, tato způsobilost na rozdíl od způsobilosti k právům je podmíněna jednak věkem plná způsobilost věkem 18 let, částečná od 15 let (tzv. nezletilí od 15 do 18 let) a další podmínkou je svéprávnost osoby (té může člověka zcela nebo částečně zbavit jedině soud, a to z důvodu dlouhodobé, nepřechodné duševní choroby nebo návyku na drogy nebo alkohol). K plné způsobilosti k právním úkonům se váže plná trestní odpovědnost. Další úpravy základních lidských práv a svobod se týkají práva na život, nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, osobní svobody, zákazu nelidského zacházení, nucených prací, práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména, práva vlastnit a dědit, nedotknutelnosti obydlí, listovního tajemství, ochrany záznamů a dopravovaných zpráv, svobody pohybu a pobytu, svobody myšlení, svědomí, náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby. Informace Zastavím se u některých práv, která je třeba blíže vysvětlit. Myslím, že by vás mohlo zarazit konstatování (čl. 8 odst. 2, druhá věta): nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. To znamená, že nikdo nemusí zaplatit svoje dluhy a nic se mu nestane? To by potom nebylo možné si vypůjčit peníze nebo třeba odložit zaplacení nějakého zboží a splácet jej postupně. Znamená to ovšem, že takový dluh neboli závazek je potřeba zajistit. Zajištění závazku je právní institut, který zajišťuje právní i faktické postavení věřitele a poskytuje mu větší jistotu, že jeho pohledávka bude splněna. Některé způsoby zajištění závazků jsou upraveny pouze v občanském zákoníku, některé v obchodním zákoníku a některé v obou. Např. ručení upravuje občanský i obchodní zákoník, bankovní záruka je upravena jen v obchodním zákoníku, smluvní pokuta je upravena v obou zákonících, dohoda o srážkách ze mzdy a zajišťovací převod práva z dlužníka na věřitele podle občanského zákoníku a uznání dluhu resp. závazku podle obou zákoníků. Patří sem i tzv. zástavní právo. 2. oddíl: Politická práva Zde najdeme úpravu našich základních práv jako svoboda projevu, právo na informace, nepřípustnost cenzury, petiční právo, právo shromažďovací a sdružovací, volební - 12 (53) -

13 Nejvyšší právní normy České republiky právo a svobodnou soutěž politických sil, právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád. v hlavě třetí jsou upravena práva národnostních a etnických menšin. hlava čtvrtá upravuje hospodářská, sociální a kulturní práva. Patří sem právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, právo na práci, resp. právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací, právo sdružovat se na ochranu hospodářských a sociálních zájmů, právo na stávku, právo na spravedlivou odměnu za práci, hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci nebo při ztrátě živitele, právo na ochranu zdraví, ochranu rodičovství, rodiny, dětí a mladistvých, právo na vzdělání a na příznivé životní prostředí. Informace V této části je potřeba vysvětlit, jak je to s tím právem na práci, resp. čl. 26 odst. 3 Listiny, který říká, že každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací a že občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. Jednak z tohoto znění je okamžitě zřejmé, že takto formulované právo na práci nemá nic společného s tím, které bylo zakotveno v Ústavě z r. 1960, ve které stálo, že každý má právo na práci a každý má povinnost pracovat. Znamenalo to, že pokud někdo nepracoval, porušoval vlastně nejvyšší právní normu státu. Současnou úpravou práva na práci se zabývá a zajišťuje ji Úřad práce. Ten pomáhá nezaměstnanému najít novou práci, event. se rekvalifikovat a poskytuje mu tzv. podporu v nezaměstnanosti po dobu 6 měsíců. Po této době nezůstane občan, který nezíská práci, bez pomoci. Dokonce i tato pomoc je zakotvena v Listině základních práv a svobod a to v článku č. 30 odst. 2., který říká: Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Toto právo nezajišťuje již úřad práce, ale sociální úřad, který je také garantem vyplácení sociálních dávek potřebným občanům. Tato sociální dávka je tzv. životní minimum, jehož výše je stanovena zákonem a skládá se ze dvou částí. První část se týká každého člena podporované rodiny, neboť zákon diferencovaně podle věku dětí, event. pro dospělé členy rodiny, určuje sumu a tyto částky se sčítají. Druhá část této sociální dávky je počítána na domácnost podle počtu jejich příslušníků. Informace se týká práva na stávku (čl. 27 odst. 4). Jednak jsme dlouhá léta právo na stávku vůbec neměli, jednak dnes povědomí o tomto právu mezi lidmi je nepatrné. Takže zákon stanoví, že právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem. Znamená to, že v podstatě každý toto právo má, pokud dodrží zákonný postup, ale že budou také výjimky. Výjimkami jsou jednak čtyři povolání, která nikdy právo na stávku nemají a to jsou: 1. soudci, 2. státní zástupci (v zákoně jsou ještě uvedeni prokurátoři, ale ti již neexistují), 3. příslušníci ozbrojených sil (vojáci), 4. příslušníci bezpečnostních sborů (hasiči, celníci ). Toto ustanovení (čl. 27 odst. 4) doplňuje ještě poslední věta čl. 44 (poslední věta celé Listiny) a ta říká, že: Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku. Do této skupiny mohou patřit povolání ve zdravotnictví, i řidiči sanitek nebo event. letečtí dispečeři (53) -

14 Základy práva GZ02_M01.doc hlava pátá uvádí právo na soudní a jinou právní ochranu. Jejím obsahem je např. právo domáhat se jej u nezávislého a nestranného soudu, právo odepřít výpověď u soudu, presumpce neviny, rovné postavení účastníků v soudním řízení atd. Informace V této části Listiny bude užitečné vysvětlit si právní institut presumpce neviny včetně práva odepřít výpověď u soudu. Čl. 37 odst. 1 Listiny říká, že každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, nebo osobě blízké. Koho se to týká, zjistíme úvahou, kdo vlastně u soudu vypovídá. Je to jednak obviněný, který má právo odepřít výpověď a tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven (čl. 40 odst. 4 Listiny), další, kdo u soudu vypovídají, jsou svědci a pro ty sice platí, že mohou odepřít výpověď, ale musí splňovat podmínku, že touto výpovědí ohrozí sebe, nebo osobu blízkou (to jsou nejbližší příbuzní manželé a děti, event. druh nebo družka), nebezpečím trestního stíhání. To by znamenalo, že ve své výpovědi uvede trestný čin nebo přečin svůj nebo osoby blízké. To si jednak každý rozmyslí, jednak soud stejně zváží, jestli svědek má dostatečný důvod svědectví odmítnout a pokud ne, musí svědčit. Zásada presumpce neviny je uvedena v Listině základních práv a svobod ve čl. 40 odst. 2, kde je uvedeno, že " každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Uvědomíme si, že se presumpce neviny týká pouze trestního řízení, že obviněný v tomto řízení nemusí dokazovat svou nevinu, protože povinnost dokázat vinu je na straně žaloby. Proto, ačkoliv má obviněný možnost vyjadřovat se ke všem důkazům a svědkům, má možnost navrhovat další důkazy a svědky, může se hájit sám, nebo prostřednictvím obhájce, může také výpověď odepřít a tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. Potom jestliže se žalobě nepodaří vinu dokázat, prokáže obžalovanému nevinu (neprokázaná vina = prokázané nevině) Všechna práva, která nám Listina základních práv a svobod zajišťuje, jsou práva veřejnoprávní povahy, kterých se nemůžeme smluvně vzdát ani je postoupit. Podrobně jsou rozvedena v jednotlivých právních odvětvích. Pokud se nám po vyčerpání všech právních možností obrátit se na soudy nebo jiné správní orgány nepodaří domoci těchto svých práv, můžeme se domáhat jejich ochrany v řízení před Ústavním soudem. 3.4 Klíčová slova Ústava, ústavní pořádek, základní práva a svobody, poslanecká sněmovna, senát, parlament, prezident, vláda, soudy, soudci, nejvyšší soudy, ústavní soud, způsobilost k právům, způsobilost k právním úkonům, zajištění závazku, politická práva, právo na práci, právo na stávku, presumpce neviny (53) -

15 Podnikání fyzických a právnických osob v České republice 4 Podnikání fyzických a právnických osob v České republice 4.1 Podnikání Podnikáním je činnost, která splňuje následující charakteristické znaky: 1. jde o soustavnou činnost, 2. tato činnost je prováděna samostatně, 3. je prováděna podnikatelem, tj. osobou, která má příslušné oprávnění, 4. podnikatel tuto činnost provádí vlastním jménem, 5. podnikatel provádí tuto činnost na vlastní odpovědnost, 6. je prováděna za účelem dosažení zisku (i pokud skutečně zisku nedosáhne). Podnikání je takto charakterizováno, tedy těmito znaky v 2 odst. 1 obchodního zákoníku, přesně tak, jak je uvedena i živnost v 2 živnostenského zákona, kde je kromě toho určena povinnost splnit podmínky stanovené živnostenským zákonem, což je hlavní náplní tohoto zákona, tedy jak získat některé z oprávnění k podnikání podle tohoto zákona. Právo podnikat každému občanu zajišťuje i vrcholná právní norma Listina základních práv a svobod ve čl. 26 odst. 1, která konstatuje, že každý má právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. V odstavci 2 článku č. 26 však také uvádí, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností (např. živnosti). Veřejnoprávní úprava podnikání zahrnuje především úpravu podmínek, za kterých jsou fyzické nebo právnické osoby oprávněny podnikat, tj. vznik a zánik podnikatelského oprávnění, a dále soustavu orgánů, které mají pravomoc podnikatelská oprávnění udělovat event. odebírat, registrovat podnikatele, kontrolovat jejich činnost a ukládat jim sankce Podnikatel Základním termínem obchodního práva je pojem podnikatel a tím je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění, podle zvláštních předpisů (např. advokáti, notáři, soukromí lékaři, veterináři, daňoví poradci, autorizovaní architekti, inženýři a technici činní ve výstavbě a další), d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu ( 2 odst. 2a) až d) obch. z.). Pojmovým rysem podnikatele je, že podniká na základě příslušných povolení, tedy oprávněně a je zapsán v některém rejstříku resp. úředně vedené evidenci (53) -

16 Základy práva GZ02_M01.doc 4.2 Živnostenské právo Živnostenský zákon, základ živnostenského práva je součástí správního práva. Doplňuje jej zákon č. 570/1991 Sb. o živnostenských úřadech a řada dalších právních norem například nařízení vlády, kterým se stanoví seznam živností volných (č. 140/2000 Sb.) a nařízení vlády, kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností (č. 469/2000 Sb.) a další. Definici pojmu živnosti v souladu s pojmem podnikání definovaným obchodním zákoníkem, uvedenou v záhlaví toto kapitoly, tedy činnost prováděnou podle živnostenského zákona, je třeba poněkud upřesnit: Soustavnost znamená pravidelné opakování činnosti. Nejedná se o činnost výslovně jednorázovou. Soustavná je i činnost, která není vykonávána každý den, ale v určitých pravidelných nebo nepravidelných intervalech. Soustavná činnost, při níž se dosahuje minimálních nebo nulových příjmů, podléhá právní úpravě živnostenského zákona, kdežto jednorázová činnost, při níž bylo dosaženo vysokého příjmu, nikoliv. Živnost prováděná za účelem dosažení zisku znamená, že o živnost jde i v případě, že zisku nebylo fakticky dosaženo. V souvislosti s definicí pojmu živnost je důležité definovat i činnosti, které živnostmi nejsou. Živnostenský zákon taxativně vyjmenovává činnosti, které živností nejsou ( 3 odst. 1), 2) a 3) živ. z.). Tento velmi rozsáhlý seznam činností můžeme rozdělit do čtyř skupin: 1. činnosti vyhrazené státu, 2. činnosti, které jsou podnikáním podle zvláštních předpisů, ty jsou výslovně zákonem vyjmenovány (například: činnost autorizovaných architektů, inženýrů a techniků činných ve výstavbě, kteří vykonávají svoji činnost jako svobodní architekti a svobodní inženýři ( 14 odst. 1 písm. a), zák. č. 360/1992 Sb.), 3. činnosti, které vůbec nejsou podnikáním, i když je právnické a fyzické osoby provozují soustavně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku, 4. podnikání fyzických osob v zemědělské výrobě Rozdělení živností: A. Živnosti ohlašovací a. řemeslné B. Živnosti koncesované b. vázané c. volné k A. Živnosti ohlašovací mohou být při splnění stanovených podmínek provozovány na základě ohlášení. Na udělení živnostenského oprávnění pro živnost ohlašovací má žadatel právní nárok, takže může začít podnikat hned po ohlášení některé ze tří živností ohlašovacích, i pokud mu ještě nebyl tzv. živnostenský list vydán, neboť má jistotu, že jej dostane ( živ. z.). Ohlašovací živnosti jsou: a) řemeslné jsou to živnosti uvedené v příloze č. 1. živ. z., kde je uvedena i odborná způsobilost, která je podmínkou jejich provozování, pokud tam není uvedena, platí 21 a 22 živ. z., - 16 (53) -

17 Podnikání fyzických a právnických osob v České republice b) vázané jejich seznam a podmínky ke splnění odborné způsobilosti jsou uvedeny v příloze č. 2 živ. z., c) volné v nich není stanovena odborná způsobilost jako podmínka provozování živnosti, jejich seznam je uveden v nařízení vlády č. 140/2000 Sb. K získání živnostenského oprávnění pro živnosti volné musí být splněny jen všeobecné podmínky provozování živnosti ( 6 odst. 1). k B. Živnosti koncesované ty mohou být provozovány na základě koncese, tj. státního souhlasu. Na udělení koncese nemá žadatel právní nárok, i když splnil všechny náležitosti, protože o udělení nebo neudělení rozhoduje vždy příslušný orgán státní správy. Seznam živností koncesovaných (vč. příslušných orgánů státní správy, oprávněných koncesi schválit) najdete v příloze č. 3 živ. z. V případě udělení koncese vydá Živnostenský úřad koncesní listinu ( živ. z.). Odborná způsobilost pro koncesované živnosti je upravena také v příloze č. 3 živ. z. a 27 odst. 1 živn. zák. Státní příslušník členského státu Evropské unie a občan České republiky mohou prokázat odbornou způsobilost dokladem o uznání odborné kvalifikace ( 27 odst. 2 živ. z.) Podmínky provozování živnosti Rozlišujeme všeobecné a zvláštní podmínky provozování živnosti. Všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami jsou: a) dosažení věku 18 let, b) způsobilost k právním úkonům, c) bezúhonnost (tj. čistý trestní rejstřík, event. 6 odst. 2), d) předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá daňové nedoplatky. Doklad vyhotoví místně příslušný finanční úřad, e) předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zvláštními podmínkami provozování živnosti jsou odborná nebo jiná způsobilost, tu musí prokázat živnostník, který hodlá provozovat ohlašovací živnost řemeslnou nebo vázanou, event. živnost koncesovanou. Obsahové náplně jednotlivých živností včetně volných přesně stanoví nařízení vlády č. 469/2000 Sb. (je součástí publikace ÚZ živnostenské podnikání). Podnikání na základě zákona 360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů, autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě tedy o tzv. autorizaci Autorizace Autorizací se rozumí oprávnění fyzických osob k výkonu odborných činností ve výstavbě. Autorizace je tedy zvláštní podmínkou provozování živnosti. Autorizovanými osobami jsou: a) autorizovaný architekt, - 17 (53) -

18 Základy práva GZ02_M01.doc b) autorizovaný inženýr, c) autorizovaný technik. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě uděluje autorizaci pro obory: a) pozemní stavby, b) dopravní stavby, c) stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, d) mosty a inženýrské konstrukce, e) technologická zařízení staveb, f) technika prostředí staveb, g) statika a dynamika staveb, h) městské inženýrství, i) geotechnika, j) požární bezpečnost staveb, k) stavby pro plnění funkce lesa. Komora je oprávněna v rámci těchto oborů stanovit dílčí specializace, ve kterých rovněž uděluje autorizaci. Udělování autorizace: Komora udělí na podkladě písemné žádosti autorizaci tomu, kdo: a) je občanem České republiky, nebo b) je státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie než České republiky, c) je plně způsobilý k právním úkonům, d) je bezúhonný ( 8 odst. 1 a) a b) tohoto z.), e) získal požadované vzdělání ( 7 odst. 2, 3, 4 tohoto z.), f) vykonal odbornou praxi v předepsané délce, g) úspěšně složil zkoušku odborné způsobilosti ( 8 odst. 6 tohoto z.), h) složil předepsaný slib ( 8 odst. 8). k f) Délka odborné praxe 8 odst. 5 b), c) autorizovaný inženýr: - nejméně tři roky absolvent magisterského studijního programu, - nejméně pět let absolvent bakalářského studijního programu. autorizovaný technik: - nejméně tři roky absolvent magisterského nebo bakalářského studijního programu, - nejméně pět let pokud má požadované středoškolské vzdělání. ke g) Autorizační poplatek za zkoušku odborné způsobilosti bez ohledu na obor a specializaci činí 500 Kč a uhradí se v den zkoušky (53) -

19 Podnikání fyzických a právnických osob v České republice Komora zapíše osobu, které byla udělena autorizace, do seznamu autorizovaných osob vedeného Komorou a vydá této osobě osvědčení o autorizaci s vyznačeným oborem, případně specializací a razítko s malým státním znakem ČR. Zkouška odborné způsobilosti Komora připustí ke zkoušce odborné způsobilosti uchazeče, který splnil všechny podmínky ( 7 odst. 1 a) až f)) do šesti měsíců od obdržení jeho písemné žádosti ( 7 odst. 2 tohoto zákona). Komu nebyla autorizace udělena (např. nesložil zkoušku), může o udělení autorizace požádat po uplynutí nejméně jednoho roku ( 7 odst. 5 tohoto zákona). Osobě, které byla odejmuta autorizace za trest ( 10 odst. 2 b)) může požádat o udělení autorizace až po uplynutí tří let. Výkon činností občany Evropské unie ( 30a tohoto z.) - Usazená osoba státní příslušník členského státu Evropské unie vykonává soustavnou vybranou činnost nebo zde má podnik nebo jeho organizační složku. - Hostující osoba státní příslušník členského státu Evropské unie, který je usazen v jiném státu a na území ČR vykonává činnost dočasně nebo příležitostně Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce Podnikatel může provozovat živnost prostřednictvím odpovědného zástupce ( 11 odst. 1, 2 a 3 živ. z.). Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenských předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu. Odpovědný zástupce se musí zúčastňovat provozování živnosti v potřebném rozsahu. Nikdo nemůže být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více než dva podnikatele. Odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti podle 6 odst. 1 písm. a) až c) a 7 živ. z. Odpovědného zástupce je povinen si ustanovit: a) podnikatel, který je fyzickou osobou a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti ( 7 živ. z.), nejedná-li se o ohlašovací živnost provozovanou průmyslovým způsobem, b) podnikatel, který je právnickou osobou se sídlem v České republice. Do funkce odpovědného zástupce ustanoví člena statutárního orgánu nebo statutární orgán, který splňuje podmínky pro výkon této funkce. Nelze-li odpovědného zástupce ustanovit z uvedených osob, ustanoví jej podnikatel z osob jiných, c) podnikatel, který je zahraniční právnickou osobou. Do funkce odpovědného zástupce ustanoví vedoucího organizační složky podniku umístěné na území České republiky, který splňuje podmínky pro výkon této funkce. Pokud vedoucí organizační složky podniku tyto podmínky nesplňuje, ustanoví podnikatel odpovědného zástupce z jiných osob. Ustanovení odpovědného zástupce i ukončení výkonu jeho funkce je podnikatel (i odpovědný zástupce) v jednotlivých případech vždy povinen oznámit ve stanovené lhůtě Živnostenskému úřadu ( 11 odst. 5 až 8). Podnikatel může ustanovit odpovědného zástupce i v případech, kdy to tento zákon nevyžaduje (53) -

20 Základy práva GZ02_M01.doc Provozování živnosti průmyslovým způsobem ( 7a živ. z.) Živnost je provozována průmyslovým způsobem, jde-li o činnost: a) zahrnující v rámci jednoho pracovního procesu více dílčích činností, které samy o sobě naplňují znaky živnosti, b) vyžadující organizačního oddělení výkonu dílčích prací, postupů nebo úkonů, zejména od řídících a obchodních prací a členění těchto prací, postupů nebo úkonů podle jednotlivých profesí. O provozování živnosti průmyslovým způsobem rozhodne na návrh podnikatele a po splnění podmínek ( 7a odst. 2 až 8) živnostenský úřad oprávněný k vydání průkazu živnostenského oprávnění pro živnosti provozované průmyslovým způsobem. Rozsah živnostenského oprávnění: 1) Rozsah živnostenského oprávnění se posuzuje podle obsahu živnostenského listu, nebo koncesní listiny s přihlédnutím k 28 živ. z. 2) Je-li provozování živnosti podle příloh živnostenského zákona č. 2 a 3 vázáno na doklad vydaný zvláštním orgánem podle zvláštního právního předpisu, je rozsah živnostenského oprávnění vymezen uvedeným dokladem. Důležité: 3) V pochybnostech o rozsahu oprávnění rozhodne na žádost podnikatele živnostenský úřad! Živnostenský rejstřík ( 60 živ. z.) Živnostenské úřady vedou v živnostenském rejstříku údaje o podnikatelích, kteří mají nebo měli v jejich územní působnosti sídlo, bydliště, zahraniční osoby pobyt podle 5 odst. 5 živ. z., místo podnikání nebo organizační složku podniku umístěnou na území České republiky. Do živnostenského rejstříku se zapisuje celá řada údajů o podnikatelích včetně jejich změn ( 60 odst. 2 8) Evropský hospodářský prostor ( 70 živ. z.) l) Pro účely živnostenského zákona se považuje za státního příslušníka členského státu Evropské unie i státní příslušník jiného státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občan Švýcarské konfederace. Za právnickou osobu se sídlem na území členského státu Evropské unie se pro účely tohoto zákona považuje i právnická osoba se sídlem v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru a právnická osoba se sídlem na území Švýcarské konfederace. 2) Pokud tento zákon požaduje předložení dokladů vydaných příslušným orgánem členského státu Evropské unie nebo výkon podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie, rozumí se tím i doklady vydané příslušným orgánem smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a doklady vydané příslušným orgánem Švýcarské konfederace a výkon činnosti na území těchto států (53) -