VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Fakulta podnikatelská Ústav ekonomiky

Transkript

1

2 VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Fakulta podnikatelská Ústav ekonomiky Ing. Tomáš Meluzín, Ph.D. TEORIE A PRAXE FINANCOVÁNÍ PODNIKU FORMOU IPO V PODMÍNKÁCH REGIONU CEE THE THEORY AND PRACTICE OF COMPANY FINANCING THROUGH IPOS IN THE CEE REGION TEZE HABILITAČNÍ PRÁCE Obor: Ekonomika a management BRNO 2011

3 Klíčová slova IPO, prvotní veřejná nabídka akcií, financování podniku, kapitálový trh, region CEE Key words IPO, Initial Public Offering, company financing, capital market, CEE region Místo uložení práce Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, Oddělení pro vědu, výzkum a doktorské studium Tomáš Meluzín, 2011 ISBN ISSN X

4 OBSAH PŘEDSTAVENÍ AUTORA ÚVOD CÍLE HABILITAČNÍ PRÁCE METODY A POSTUP ZPRACOVÁNÍ HABILITAČNÍ PRÁCE VYMEZENÍ POJMU INITIAL PUBLIC OFFERING VÝVOJ POČTU IPO NA SVĚTOVÝCH TRZÍCH DŮVODY PRO REALIZACI IPO A S NÍ SPOJENÉ VÝHODY A NEVÝHODY NÁKLADY SPOJENÉ S IPO PŘEDPOKLADY PRO REALIZACI IPO Makroekonomické předpoklady Mikroekonomické předpoklady Požadavky na velikost a strukturu emise POSTUP PŘI REALIZACI IPO NA ČESKÉM KAPITÁLOVÉM TRHU Přípravná fáze Realizační fáze Post-realizační fáze PRAKTICKÉ PŘÍSTUPY EMITENTŮ K REALIZACI IPO NA ČESKÉM KAPITÁLOVÉM TRHU Hlavní charakteristiky IPO na českém kapitálovém trhu Výzkum praktických přístupů emitentů k financování formou IPO PRAKTICKÉ PŘÍSTUPY EMITENTŮ K REALIZACI IPO NA POLSKÉM KAPITÁLOVÉM TRHU Komparace teoretických a praktických přístupů k financování podniků formou IPO Formulace nových poznatků v oblasti IPO PŘÍNOSY HABILITAČNÍ PRÁCE Přínosy habilitační práce pro teorii Přínosy habilitační práce pro manažerskou praxi Přínosy habilitační práce pro pedagogickou praxi Implikace pro další výzkum ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA (VÝBĚR) ABSTRACT SEZNAM NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH PUBLIKACÍ AUTORA NA TÉMA IPO

5 PŘEDSTAVENÍ AUTORA Tomáš Meluzín se narodil 21. června 1980 v Brně. Po získání středoškolského vzdělání na Gymnáziu Elgartova 3 v Brně pokračoval ve studiu na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně (dále jen VUT v Brně). V roce 2001 zde absolvoval bakalářský studijní obor Daňové poradenství a v roce 2003 navazující magisterský studijní obor Podnikové finance a obchod. Obě studia ukončil s vyznamenáním. Na Fakultě podnikatelské VUT v Brně pokračoval v doktorském studiu oboru Řízení a ekonomika podniku, které zakončil v roce 2008 obhajobou disertační práce s názvem Problematika financování podniků prostřednictvím Initial Public Offering. V roce 2004 byl na základě výběrového řízení přijat na místo asistenta na Fakultě podnikatelské VUT v Brně. Po obhájení disertační práce byl zařazen na pozici odborného asistenta, ve které působí dodnes. V současné době na Fakultě podnikatelské VUT v Brně garantuje a přednáší v předmětech Ekonomika podniku 1 a Manažerská ekonomika a dále participuje na výuce předmětů Finanční trhy a Bankovnictví. Pro výuku těchto předmětů připravil několik studijních textů v podobě skript. V roce 2010 byl na základě rozhodnutí děkanky Fakulty podnikatelské VUT v Brně jmenován ředitelem Ústavu ekonomiky. V letech působil v praxi jako daňový poradce zapsaný v seznamu Komory daňových poradců České republiky. Hlavním oborem tvůrčí a pedagogické činnosti autora je podniková ekonomika, zejména pak její dílčí oblast financování podniků prostřednictvím Initial Public Offering. V této oblasti řeší výzkumné úkoly od roku V roce 2008 na toto téma obhájil disertační práci a v letech byl řešitelem navazujícího post-doktorského projektu GAČR č. 402/09/P134 s názvem Rozhodovací model financování podniků prostřednictvím IPO. V uvedené oblasti je autorem, resp. spoluautorem monografie IPO Prvotní veřejná nabídka akcií jako zdroj financování rozvoje podniku a 16-ti původních prací v recenzovaných vědeckých časopisech. Výsledky své výzkumné činnosti pravidelně prezentuje na mezinárodních vědeckých konferencích v tuzemsku i zahraničí. Širší odbornou veřejnost seznamuje s dosaženými výsledky prostřednictvím popularizačních článků v odborných časopisech. V rámci programu ERASMUS přednášel na téma Company Financing via IPO in Emerging Markets na Faculty of Business Management, Vilnius Gediminas Technical University v Litvě a Faculty of Engineering Economics and Management, Riga Technical University v Lotyšsku. 4

6 1 ÚVOD Každý podnik je v průběhu své existence konfrontován s potřebou kapitálu, která je důsledkem nesynchronizovaného toku příjmů a výdajů. Akciové společnosti mají k dispozici teoreticky široké spektrum zdrojů, kterých lze využít ke krytí potřeby kapitálu v souvislosti s realizací rozvojových investic. Lze přitom konstatovat, že dlouhodobé financování, zejména ve velkém objemu, vyžaduje zapojení externích zdrojů. Významnou formu v tomto kontextu představuje emise cenných papírů na veřejných kapitálových trzích. Akcie a obligace emitované na těchto trzích se vyznačují svojí obchodovatelností, která představuje velkou výhodu jak pro samotné emitenty, kteří emisemi dlouhodobých cenných papírů získávají dlouhodobé peněžní zdroje, tak i pro investory, kteří je po zakoupení mohou v zásadě kdykoli prodat, a tím získat požadovanou likviditu. Krátkodobé peněžní zdroje jednotlivých investorů jsou tak převáděny na zdroje dlouhodobé, což umožňuje realizaci rozsáhlých rozvojových investic. Tím, že jsou cenné papíry nakupovány velkým počtem investorů, může podnik získat kapitál takové hodnoty, kterou by individuální investor nebyl schopen, resp. ochoten poskytnout. Získávání základního kapitálu upisováním akcií je spojeno zejména s rozhodováním mezi soukromou a veřejnou emisí. Soukromá emise představuje přímý prodej akcií předem vymezenému počtu právnických nebo fyzických osob. Na organizovaných veřejných trzích nelze s akciemi těchto společností obchodovat. Veřejná emise akcií je naproti tomu spojena s jejich veřejnou nabídkou neomezenému okruhu předem neurčených osob s cílem získat tak požadovaný objem kapitálu prostřednictvím primárního trhu cenných papírů. První veřejná emise akcií podniku, s jehož akciemi se dosud veřejně neobchodovalo, se v odborné literatuře nejčastěji označuje anglickým termínem Initial Public Offering, ve zkratce IPO. Financování rozvoje společnosti prostřednictvím Initial Public Offering má v zemích s vyspělou tržní ekonomikou dlouholetou tradici, ve světovém měřítku význam IPO narostl zejména od 60. let 20. století. V podmínkách českého kapitálového trhu však tato forma financování není příliš obvyklá. Do roku 2004 nebyla na pražské burze realizována žádná prvotní veřejná nabídka akcií. Teprve od tohoto roku lze na českém kapitálovém trhu, resp. pražské burze postupně identifikovat několik společností, které přistoupily k této formě financování. Přitom dle Strategie udržitelného rozvoje České republiky (2004) se za slabé stránky české ekonomiky z hlediska udržitelnosti považují mj. malá rozvinutost kapitálového trhu, nedostatečně vyvinuté alternativní formy financování podniků a jejich přílišná závislost na bankovním sektoru. Pro udržení stability ekonomiky České republiky a posilování její konkurenceschopnosti je z těchto důvodů potřebné zajišťovat rozvoj a další kultivaci kapitálového trhu. Výše uvedené skutečnosti se staly východiskem habilitační práce, jejímž cílem je přispět k prohloubení a rozšíření znalostí v oblasti financování podniků prostřednictvím Initial Public Offering, a to zejména v podmínkách regionu střední a východní Evropy (angl. Central and Eastern Europe, ve zkratce CEE). Habilitační práce navazuje na výsledky řešení disertační práce Problematika financování podniků prostřednictvím Initial Public Offering, obhájené v roce 2008 na Fakultě podnikatelské VUT v Brně, a jsou v ní prezentovány výsledky post-doktorského projektu GAČR č. 402/09/P134 s názvem Rozhodovací model financování podniků prostřednictvím IPO. 5

7 2 CÍLE HABILITAČNÍ PRÁCE Hlavním cílem habilitační práce je prohloubit a rozšířit znalosti v oblasti financování podniků prostřednictvím Initial Public Offering, zejména pak s ohledem na identifikaci faktorů, které ovlivňují rozhodování o realizaci IPO v podmínkách vybraných trhů regionu CEE. Se zřetelem na hlavní cíl práce byly formulovány cíle dílčí. Dílčími cíly teoretické části habilitační práce jsou: vymezit specifika akciové společnosti a poskytnout přehled o zdrojích financování, kterých může podnik této právní formy využít ke krytí potřeby kapitálu v souvislosti s realizací rozvojových investic; vymezit pojem Initial Public Offering a navrhnout český ekvivalent, který respektuje jeho hlavní význam a podstatu; popsat a zhodnotit vývoj IPO na světových akciových trzích; posoudit nejčastěji uváděné důvody pro realizaci IPO a s ní spojené výhody a nevýhody; identifikovat strukturu a velikost nákladů spojených s IPO na světových akciových trzích; popsat specifické fenomény spojené s realizací IPO na světových akciových trzích. Dílčími cíly empirické části habilitační práce jsou: definovat předpoklady pro realizaci IPO v podmínkách českého kapitálového trhu; vymezit hlavní kroky spojené s procesem IPO a navrhnout postup při jeho realizaci na českém kapitálovém trhu; identifikovat hlavní charakteristiky prvotních veřejných nabídek akcií, které se uskutečnily na českém kapitálovém trhu, a zjistit přístupy, názory a zkušenosti podniků, které je realizovaly; identifikovat faktory, které ovlivňují rozhodování podniků o realizaci IPO v podmínkách polského kapitálového trhu; porovnat výsledky empirického výzkumu se soudobými teoretickými přístupy k řešení této rozhodovací situace v podniku. 6

8 3 METODY A POSTUP ZPRACOVÁNÍ HABILITAČNÍ PRÁCE Metody výzkumného procesu tvoří základ vědecké činnosti a jejich výběr má značný vliv na dosažení stanovených cílů. Vstupní etapou každé vědecké a výzkumné práce je analýza současného stavu zkoumané problematiky. Při formulování teoretického rámce habilitační práce byla použita metoda sekundární analýzy relevantních dat. V souladu s lit. Surynek, Komárková a Kašpárková (2001) se jedná o zpracování dat, v jehož rámci se navzdory původním předpokladům a zadáním získávají informace nové, přesnější nebo orientované na jiný předmět. Zdrojem sekundárních dat byla převážně zahraniční odborná literatura, a to zejména z anglosaské jazykové oblasti. Právě v anglosaských zemích má financování podniků prostřednictvím Initial Public Offering dlouholetou tradici a v akademické sféře představuje téma, které je předmětem řady teoretických i empirických výzkumů. Zdrojem informací byly především odborné knihy (monografie), vědecké práce a články publikované ve vědeckých časopisech a sbornících, resp. prezentované na mezinárodních konferencích. Další zdroj informací v této fázi vědecké práce představovaly konzultace s odborníky z praxe, zejména s obchodníky s cennými papíry, kteří mají zkušenosti s realizací IPO z pozice manažera emise. Své uplatnění nalezly rovněž metody, které k dosažení stanoveného cíle využívají principů logiky a logického myšlení řešitele. Dle lit. Janíček a Ondráček (1998) jde o následujících šest metod, které jsou párově provázány: indukce dedukce, analýza syntéza, abstrakce konkretizace. Při zpracování empirické části práce byly použity zejména metody kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Kvantitativní výzkum byl realizován formou dotazníkového šetření v podnicích, které uskutečnily prvotní veřejnou nabídku akcií na polském kapitálovém trhu. Cílem výzkumu bylo identifikovat faktory, které ovlivňují rozhodování o realizaci IPO v podmínkách polského kapitálového trhu, a porovnat výsledky empirického výzkumu se soudobými teoretickými přístupy k této rozhodovací situaci v podniku. Vzorek podniků byl sestaven z emitujících společností, které v letech vstoupily na hlavní trh varšavské burzy formou IPO. Data získaná dotazníkovým šetřením byla zpracována pomocí statistických metod reflektujících počet a charakter získaných dat. Pro naplnění výzkumných cílů v oblasti IPO na českém kapitálovém trhu byl nejprve realizován sekundární výzkum relevantních informačních zdrojů, zejména emisních prospektů a výročních zpráv emitujících společností. Následoval primární výzkum kvalitativního charakteru v podnicích, které na českém kapitálovém trhu uskutečnily prvotní veřejnou nabídku akcií. Bylo přitom využito nejběžnější a nejčastější metody metody dotazování. Dotazování mělo formu buď osobní (individuální osobní rozhovor) nebo neosobní, zprostředkovanou některým z médií ( , telefonování). V případě osobního dotazování bylo využito techniky polostrukturovaného rozhovoru se zástupci emitujících společností. Data získaná kvalitativními metodami byla zpracována pomocí obsahové analýzy. Ta byla aplikována na studium textů zpracovaných a získaných v průběhu kvalitativních rozhovorů (přepisy rozhovorů, osobní podklady získané ze strany respondentů). V rámci zpracování habilitační práce byly postupně uskutečněny následující kroky. Nejprve byl formulován výzkumný problém a stanoveny cíle práce. Poté byly zvoleny zdroje dat a rozhodnuto o metodách a technikách jejich sběru. Následoval sběr dat, jejich analýza a interpretace výsledků za účelem naplnění stanovených cílů. V závěru práce byly dosažené výsledky podrobeny diskusi. 7

9 Postup zpracování habilitační práce je možné znázornit pomocí následujícího obrázku: Formulace výzkumného problému a cílů habilitační práce Příprava výzkumu založeného na sběru sekundárních dat: 1. rešerše bibliografických záznamů dokumentů (knižní publikace a články ve vědeckých časopisech: Journal of Corporate Finance, Journal of Financial Economics, Journal of Business Finance & Accounting, Journal of Finance aj.), 2. opatření relevantních publikací: návštěva knihoven tuzemských vysokých škol (Univerzita Karlova v Praze, Vysoká škola ekonomická v Praze aj.), využití meziknihovní výpůjční služby, využití elektronických databází (EBSCO, Science Direct, Emerald aj.). Zpracování teoretického rámce práce: 1. studium relevantních dokumentů, 2. sekundární analýza relevantních dokumentů, 3. konzultace s odborníky z praxe (s obchodníky s cennými papíry, kteří mají zkušenosti s realizací IPO z pozice manažera emise), 4. zpracování teoretického rámce práce, 5. průběžná aktualizace a rozšiřování teoretického rámce. Zpracování empirické části práce: 1. příprava sběru primárních a sekundárních dat, 2. sekundární výzkum emisních prospektů a výročních zpráv emitentů, 3. realizace kvalitativního výzkumu v podnicích, které uskutečnily IPO na českém kapitálovém trhu, 4. realizace kvantitativního výzkumu v podnicích, které uskutečnily IPO na polském kapitálovém trhu, 5. zpracování a interpretace získaných dat. Diskuse výsledků habilitační práce Publikování dílčích výsledků habilitační práce formou článků ve vědeckých časopisech a na mezinárodních konferencích Obrázek 3-1: Postup zpracování habilitační práce Zdroj: vlastní zpracování 8

10 4 VYMEZENÍ POJMU INITIAL PUBLIC OFFERING Při hledání relevantních definicí pojmu Initial Public Offering, pro který se všeobecně používá zkratka IPO, jsem využil zahraničních zdrojů, a to především ze Spojených států amerických a zemí západní Evropy 1. Z komparativní analýzy zahraničních definicí vyplývá, že většina autorů klade při vymezení pojmu IPO důraz na skutečnost, že podnik poprvé nabízí veřejnosti své cenné papíry, v užším slova smyslu akcie, a zároveň vstupuje na veřejný organizovaný trh cenných papírů 2, reprezentovaný nejčastěji burzou jakožto jeho vrcholovou institucí. Podstatné je, že IPO může uskutečnit pouze emitent, s jehož cennými papíry se v dané době na veřejném trhu cenných papírů neobchoduje. Přitom většina autorů považuje za IPO i veřejnou nabídku cenných papírů společností, s jejichž cennými papíry se v minulosti na veřejném trhu obchodovalo, pokud nová emise splňuje výše uvedené předpoklady pro IPO. 3 Podle původu akcií nabízených v rámci IPO lze dle lit. Jenkinson a Ljungqvist (2001), Giudici et al. (2005), Huyghebaert a Van Hulle (2006) rozlišovat: IPO primárních akcií, při které dochází k emisi nových akcií a k jejich uvedení na veřejný primární trh cenných papírů, IPO sekundárních akcií, spočívající v nabídce dříve vydaných akcií, se kterými se dosud obchodovalo pouze na neveřejném sekundárním trhu cenných papírů, kombinovanou IPO, při které se nově emitované akcie doplňují veřejnou nabídkou stávajících akcií. Dle Huyghebaerta a Van Hulleho (2006) je důvodem pro IPO primárních akcií především potřeba dalšího kapitálu pro rozvoj společnosti, omezená tvorba interních finančních zdrojů a vzrůstající podíl bankovních úvěrů ve finanční struktuře společnosti. Naopak stabilizované společnosti s pevným postavením na trhu a vysokou tvorbou interních finančních zdrojů inklinují k nabídce sekundárních akcií. Ta přichází také v úvahu v případě privatizace státních podílů prostřednictvím kapitálového trhu nebo v případě výstupu investora rizikového kapitálu ze společnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí o nabídce primárních nebo sekundárních akcií má význam jak pro samotnou společnost, tak i pro její akcionáře. Při IPO primárních akcií nabízí emitent nově vydané cenné papíry a jejich prodejem získává potřebné peněžní prostředky pro své podnikatelské aktivity. Při IPO sekundárních akcií získávají peněžní prostředky stávající akcionáři, jejichž akcie jsou v rámci IPO poprvé uvedeny na veřejný sekundární trh cenných papírů. Lze tedy konstatovat, že pro financování dalšího rozvoje společnosti vlastními externími zdroji má význam pouze IPO primárních akcií, kdy společnost za účelem získání potřebných finančních zdrojů emituje nové akcie, které mohou být pro zvýšení jejich likvidity a atraktivity doplněny i akciemi stávajícími. V české odborné literatuře lze definici pojmu Initial Public Offering nalézt například v lit. Pavlát (2003): IPO představuje úpis nových cenných papírů prvním nabyvatelům nebo v publikacích Ježek a kol. (2004), Liška a Gazda (2004), kde se IPO označuje jako primární 1 Financování rozvoje společnosti prostřednictvím IPO má právě v těchto zemích dlouholetou tradici a patří k zavedeným způsobům financování podnikatelských záměrů korporací. 2 Veřejný organizovaný trh s cennými papíry je v ČR podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, vzpp. definován jako regulovaný trh s investičními nástroji. 3 Někdy se ještě přihlíží k době mezi předchozí a novou kotací na burze. Například výzkumný tým S. Paleariho z Itálie nepovažuje za IPO veřejnou nabídku uskutečněnou společnostmi, s jejichž akciemi se přestalo na burze obchodovat v minulých pěti letech. 9

11 emise akcií. Někteří autoři považují za IPO také další emisi akcií podniků, s jejichž akciemi se již na veřejném trhu cenných papírů obchoduje. Zde je však nutné upozornit na skutečnost, že veřejně obchodovatelné společnosti nemohou IPO realizovat, a to právě z toho důvodu, že s jejich akciemi se již na veřejném trhu cenných papírů obchoduje. Další veřejný úpis akcií těchto společností se dle zahraniční literatury 4 nejčastěji označuje termínem Seasoned Equity Offering, ve zkratce SEO. 5 Rozdíl mezi IPO a SEO akcií lze schématicky znázornit pomocí obrázku 4-1. SEASONED EQUITY OFFERING SPOLEČNOST S VEŘEJNĚ OBCHODOVATELNÝMI AKCIEMI SPOLEČNOST S NEVEŘEJNĚ OBCHODOVATELNÝMI AKCIEMI další veřejná emise akcií prvotní veřejná emise akcií IPO PRIMÁRNÍCH AKCIÍ VEŘEJNÝ PRIMÁRNÍ TRH CENNÝCH PAPÍRŮ neveřejná emise akcií INITIAL PUBLIC OFFERING akcie NEVEŘEJNÝ PRIMÁRNÍ TRH CENNÝCH PAPÍRŮ akcie NEVEŘEJNÝ SEKUNDÁRNÍ TRH CENNÝCH PAPÍRŮ akcie VEŘEJNÝ SEKUNDÁRNÍ TRH CENNÝCH PAPÍRŮ IPO SEKUNDÁRNÍCH AKCIÍ Obrázek 4-1: Porovnání IPO a SEO akcií Zdroj: vlastní zpracování Na základě výše uvedeného se domnívám, že jako český ekvivalent termínu Initial Public Offering je vhodné používat jeho doslovný překlad prvotní veřejná nabídka cenných papírů, ze kterého je zřejmé, že: IPO může provést pouze společnost, s jejímiž cennými papíry se neobchoduje na veřejném trhu cenných papírů, v širším vymezení tohoto pojmu mohou být veřejnosti nabídnuty jak majetkové cenné papíry (akcie), tak i dluhové cenné papíry (obligace), v případě IPO akcií nemusí být vždy emitovány nové akcie (IPO primárních akcií), ale mohou být veřejnosti nabídnuty i dříve vydané akcie (IPO sekundárních akcií). Vzhledem k charakteru této práce, která je zaměřena na problematiku prvotních veřejných nabídek akcií, bude pojem Initial Public Offering dále používán v užším slova smyslu a IPO bude představovat zkratku pro prvotní veřejnou nabídku akcií. 4 Např. Jagadeesh et al. (1993) a Giudici et al. (2005). 5 Pro další veřejnou nabídku akcií lze v anglicky psané literatuře nalézt i jiná označení, např. Secondary Public Offering, ve zkratce SPO. 10

12 5 VÝVOJ POČTU IPO NA SVĚTOVÝCH TRZÍCH Cílem této kapitoly bylo poskytnout přehled o vývoji počtu prvotních veřejných nabídek akcií a hodnoty kapitálu získaného touto formou financování na světových trzích. Nejprve byl analyzován celosvětový vývoj v této oblasti a poté byla popsána situace v jednotlivých regionech. Základní přehled o světovém vývoji IPO je znázorněn v následujícím grafu $86 $132 $145 $116 $177 $210 $99 $70 $58 $131 $180 $267 $295 $96 $ Získaný kapitál (mld. USD) Počet IPO Graf 5-1: Počet IPO a hodnota získaného kapitálu na světě v letech Zdroj: Ernst & Young (2008; 2009; 2010) Z grafu 5-1 je patrné, že aktivita v oblasti IPO úzce koresponduje s vývojem hospodářského cyklu. Období patnácti let zobrazené v grafu lze rozdělit na několik dílčích period. Po období hospodářské stagnace na počátku devadesátých let zejména v USA a Velké Británii dochází v letech k opětovnému růstu počtu prvotních veřejných nabídek akcií. Zájem o IPO vrcholí v roce 2000, kdy ji uskutečnilo 1883 společností. Na amerických trzích se jednalo především o společnosti z high-tech sektoru, a proto se toto období přílišného optimismu na trhu často označuje termínem internet bubble. Po tomto období dochází v letech k ochlazení zájmu o prvotní veřejné nabídky akcií, a proto jejich počet nepřesahuje hodnotu 900 ročně. Z grafu 5-1 je rovněž zřejmé, že v roce 2004 dochází ke změně tohoto trendu a počet uskutečněných veřejných nabídek akcií se opět dostal na vzestupnou trajektorii. K nárůstu počtu IPO i hodnoty kapitálu získaného touto formou financování v letech velmi výrazně přispěly tzv. emerging markets, tj. dynamicky se rozvíjející trhy, zejména pak v Brazílii, Rusku, Indii a Číně. V roce 2007 bylo na světě uskutečněno 2014 prvotních veřejných nabídek akcií s celkovým výtěžkem v hodnotě 295 mld. USD. Tyto hodnoty lze považovat za historicky rekordní. K jejich výši významnou měrou přispěly Čína (259 nabídek v celkové hodnotě 66 mld. USD), USA (172 nabídek v hodnotě 34,2 mld. USD) a Brazílie (64 nabídek v hodnotě 27,3 mld. USD). V roce 2008 však dochází z důvodu celosvětové ekonomické krize na všech globálních akciových trzích k ochlazení zájmu o další IPO. V tomto roce bylo na světě uskutečněno celkem 769 prvotních veřejných nabídek akcií v hodnotě 96 mld. USD, což představuje, ve srovnání s rokem 2007, 62% pokles v počtu IPO a 67% pokles v hodnotě získaného kapitálu. Rok 2009 byl ve sledovaném období rokem s historicky nejnižším počtem IPO, neboť na světových akciových trzích bylo uskutečněno jen 577 prvotních veřejných nabídek akcií s celkovém výtěžkem v

13 hodnotě 113 mld. USD. Z předběžných údajů o počtu IPO a hodnotě získaného kapitálu v roce 2010 vyplývá, že v obou kategoriích došlo k nárůstu, a lze hovořit o oživení zájmu podniků o realizaci IPO. Vývoj počtu IPO na vybraných trzích regionu CEE Vývoj počtu prvotních veřejných nabídek akcií uskutečněných na hlavních trzích vybraných burz zemí střední a východní Evropy je uveden v tabulce 5-1. BURZA GPW w Warszawie Burza CP Praha Budapesti Értéktözsde Burza CP v Bratislave Ljubljanska Borza Celkem Tabulka 5-1: Vývoj počtu IPO na hlavních trzích vybraných burz zemí regionu CEE v letech Zdroj: Paleari et al. (2008; 2009; 2010) Z tabulky 5-1 vyplývá, že v zemích regionu CEE není příliš obvyklé, aby podniky využívaly kapitálového trhu pro financování svého rozvoje. Výjimku představuje Polsko, jehož kapitálový trh je obecně považován za nejrozvinutější v tomto regionu. Potvrzuje to množství IPO, které bylo uskutečněno na polském kapitálovém trhu v posledních letech. Varšavská burza patří v současné době k evropským burzám s nejvyšším počtem uskutečněných IPO. 6 DŮVODY PRO REALIZACI IPO A S NÍ SPOJENÉ VÝHODY A NEVÝHODY V odborné literatuře lze nalézt velké množství důvodů pro vstup podniku na kapitálový trh formou IPO. V souladu s lit. Ritter a Welch (2002) a Paleari et al. (2006) lze za hlavní důvody pro realizaci IPO v současné době označit: zvýšení vlastního kapitálu pro další růst společnosti, posílení image společnosti, získání výhod pro stávající akcionáře. Většina autorů uvádí jako hlavní důvod pro realizaci IPO získání potřebných finančních zdrojů pro rozvoj společnosti bez omezení, která jsou spojena s úvěrovým financováním. K realizaci veřejné emise akcií přistupují nejčastěji podniky, které se nachází v situaci, kdy pro financování jejich expanzivních plánů již nestačí interní zdroje ani bankovní úvěry. Primární trh cenných papírů umožňuje získat kapitál od velkého počtu předem neznámých investorů. Výhodou je rovněž rozdělení kapitálu v požadované výši do velkého počtu akcií s takovou nominální hodnotou, za kterou budou na trhu snadno umístitelné. Výsledkem je kumulace kapitálu takové hodnoty, jakou by nebyl schopen, resp. ochoten poskytnout individuální investor, případně omezený počet investorů. Získání peněžních prostředků formou IPO by mělo být alternativou k dluhovému financování zejména pro společnosti, které plánují realizaci hodnotově významných investic, mají vysoký 12

14 podíl dluhu v kapitálové struktuře a vysoký růstový potenciál. Všechny tyto faktory dle zdroje Pagano, Panetta a Zingales (1998) motivují společnosti ke vstupu na kapitálový trh formou IPO. Z výpočtů, které jsou uvedeny v habilitační práci, vyplývá, že jak z pohledu cash-flow, tak z pohledu výsledku hospodaření se IPO jeví jako výhodnější forma financování než bankovní úvěr, a to i za cenu vyšších nákladů na její realizaci. Je nutné však upozornit na skutečnost, že při rozhodování o realizaci IPO je třeba brát v úvahu také nefinanční kritéria, neboť např. špatně načasovaná emise může mít negativní dopad na další vývoj společnosti. Initial Public Offering lze také považovat za významný marketingový nástroj. Uvedení společnosti na burzovní trh je vždy událostí, která je spojena s její medializací. Společnost, která byla dříve známa pouze úzkému okruhu lidí z příslušného odvětví podnikání, se již během přípravy na IPO začíná objevovat na titulních stránkách novin a těší se zájmu široké veřejnosti. Emitenti tak získávají v podobě IPO důležitý marketingový nástroj k bezplatnému posílení image podniku. Důležitým faktem je, že zájem médií přetrvává i po realizaci IPO a společnost z něj profituje i v dalších letech. (Maksimovic a Pichler, 2001; Ježek a kol., 2004) Poslední skupina přínosů souvisí s výhodami pro stávající akcionáře, kteří v případě veřejné obchodovatelnosti akcií mohou snáze odprodat své obchodní podíly ve společnosti na sekundárním trhu, což zvyšuje jejich flexibilitu v oblasti finančního rozhodování. Platby realizované na tomto trhu přitom nemají vliv na finanční situaci emitujícího podniku. Základní kapitál získávaný formou veřejné emise rovněž odstraňuje rozpor mezi velkými akcionáři, kteří chápou svoji investici spíše jako dlouhodobou, a malými akcionáři, kteří jsou naopak orientováni na likvidnost a tudíž krátkodobost své investice. Častým důvodem k realizaci IPO je záměr majoritního vlastníka snížit svůj podíl ve společnosti. V některých případech IPO pomáhá vyřešit problém generační obměny v rodinných podnicích. (Black a Gilson, 1998; Mello a Parsons, 1998) Emitující společnosti obvykle vede k realizaci IPO kombinace několika výše uvedených důvodů. V současné době společnosti často přistupují k této formě financování jak z důvodu získání potřebného kapitálu, tak i kvůli potřebě některých stávajících akcionářů (např. fondu rizikového kapitálu), kteří chtějí v rámci IPO odprodat své podíly ve společnosti. Vedle výše uvedených přínosů je IPO také spojena s celou řadou nákladů a povinností, které lze obecně považovat za nevýhody této formy financování. Některé náklady přímo souvisí s uvedením společnosti na veřejný trh cenných papírů (burzu), např. náklady na samotný proces IPO a náklady na pravidelné zveřejňování informací o společnosti, ostatní náklady pak mohou být nepřímého charakteru a lze za ně považovat např. náklady spojené s podhodnocením emisního kurzu akcií. 6 (Oxera, 2006; Paleari et al., 2006) V případě porovnání nákladnosti IPO s ostatními zdroji financování je třeba si uvědomit, že náklady vynaložené na realizaci IPO nepředstavují pouze tzv. cenu za získání potřebných finančních zdrojů, jako je tomu v případě dluhového financování, u kterého lze za hlavní náklad považovat placené úroky. Náklady vynaložené v procesu přípravy na IPO, např. náklady spojené s implementací Mezinárodních standardů účetního výkaznictví, náklady na zavedení principů corporate governance a částečně i náklady na due diligence jsou spojeny s přínosy pro společnost i bez realizace IPO, a nepředstavují tak jen účelově vynaložené výdaje na získání potřebných finančních zdrojů. 6 Analýze struktury a velikosti nákladů spojených s IPO je věnována následující kapitola. 13

15 Veřejná emise akcií je také spojena s nefinančními nevýhodami. Obecně bude podnikání společnosti po vstupu na veřejné kapitálové trhy mnohem podrobněji a kritičtěji sledováno. Na jedné straně budou stát akcionáři společnosti, jejichž různé reakce na výsledky hospodaření společnosti mohou mít vliv na kurz akcií. Na druhé straně pak stojí nerozhodnutí investoři, analytici, banky, obchodní partneři, konkurence a další subjekty, které výkonnost společnosti z mnoha důvodů sledují a porovnávají s ostatními společnostmi v daném odvětví. Plnění pravidelné informační povinnosti je jednou z podmínek veřejné obchodovatelnosti akcií. Yosha (1995) ve svém výzkumu dochází k závěru, že i když jsou náklady spojené s realizací IPO přiměřeně vysoké, společnosti citlivé na zveřejňování informací se často rozhodou pro její nerealizaci z důvodu plnění pravidelné informační povinnosti. Tato skutečnost vypovídá o negativní závislosti mezi citlivostí na zveřejňování informací (především v oblasti výzkumu a vývoje) v odvětví společnosti a pravděpodobností uskutečnění IPO. Možnost růstu společnosti formou převzetí dalších společností se může odehrát i v obrácené roli, kdy se společnost sama stane předmětem nákupu, tj. nepřátelského převzetí. (Ježek a kol., 2004) Této situaci lze do jisté míry zabránit upsáním pouze omezeného množství akcií v rámci jejich prvotní veřejné nabídky. V každém případě však noví akcionáři získají možnost podílet se na řízení společnosti a právo na informace o dění ve společnosti. 7 NÁKLADY SPOJENÉ S IPO Vstup akciové společnosti na veřejný kapitálový trh formou IPO je spojen s celou řadou přímých i nepřímých nákladů, které významným způsobem ovlivňují rozhodování podniků o využití této formy financování. Tato kapitola byla proto věnována analýze struktury a velikosti nákladů spojených s IPO na hlavních světových akciových trzích, tj. Deutsche Börse, London Stock Exchange, Euronext, New York Stock Exchange, Nasdaq a Hong-Kong Stock Exchange. Jak ukazuje obrázek 7-1, náklady spojené s IPO je možné rozdělit do dvou skupin, a to na náklady na realizaci IPO a náklady spojené s veřejnou obchodovatelností akcií. Náklady na realizaci IPO zahrnují všechny přímé i nepřímé náklady, které jsou spojeny se samotným procesem prvotní veřejné nabídky akcií. Největší položku přímých realizačních nákladů IPO obvykle představují poplatky upisovatelům 7, které tvoří jejich odměnu. Na většině analyzovaných trhů se jejich výše pohybovala v rozmezí 3 7 % z objemu emise, což představuje více než polovinu všech přímých realizačních nákladů IPO. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi poplatky upisovatelům na amerických a evropských trzích činí přibližně tři procentní body, má jejich rozdílná výše hlavní dopad na porovnání nákladnosti IPO na těchto trzích. Mezi další přímé realizační náklady IPO patří poplatky profesionálům za auditorské, právní a jiné poradenské služby, poplatky za přijetí akcií k obchodování na veřejném kapitálovém trhu, náklady na marketingové aktivity (prezentaci společnosti potenciálním investorům) a interní náklady emitující společnosti související s přípravou na IPO. Pro analyzované trhy lze tyto náklady souhrnně kvantifikovat v rozmezí 2 5 % z objemu emise. Je však třeba zdůraznit, že jejich skutečná výše je vždy individuální a závisí na specifikách jednotlivých emisí, například na jejich velikosti a také na připravenosti emitenta pro vstup na kapitálový trh. 7 V angl. psané literatuře jsou poplatky upisovatelům nejčastěji označovány jako tzv. gross spread, který představuje rozdíl mezi cenou, za kterou upisovatel odkoupí akcie od emitenta, a emisním kurzem, za který jsou akcie poprvé nabízeny veřejnosti. 14

16 NÁKLADY PRVOTNÍ VEŘEJNÉ NABÍDKY AKCIÍ NÁKLADY NA REALIZACI IPO NÁKLADY SPOJENÉ S VEŘEJNOU OBCHODOVATELNOSTÍ AKCIÍ PŘÍMÉ NÁKLADY Poplatky upisovatelům (gross spread) Poplatky za přijetí akcií k obchodování na veřejném trhu Poplatky profesionálům Náklady na marketingové aktivity Interní náklady emitenta PŘÍMÉ NÁKLADY Náklady spojené s regulatorními požadavky a požadavky na správu a řízení společnosti (corporate governance) Roční burzovní poplatky Náklady na intenzivní zveřejňování informací směrem k investorům NEPŘÍMÉ NÁKLADY Podhodnocení emisního kurzu akcií (underpricing) NEPŘÍMÉ NÁKLADY Transakční náklady na nákup a prodej akcií na sekundárním trhu Obrázek 7-1: Náklady spojené s IPO Zdroj: vlastní zpracování na základě lit. Oxera (2006) a Kaserer a Schiereck (2007) Pro všechny analyzované trhy platí, že se zvyšujícím se objemem emise přímé realizační náklady IPO v absolutní výši rostou, v relativním vyjádření (v procentech z objemu emise) však klesají. Je tomu tak proto, že určitá část přímých realizačních nákladů (např. poplatky právním poradcům a auditorům, náklady na marketingové aktivity) je fixního charakteru. Za nepřímý realizační náklad IPO je považován underpricing, neboli podhodnocení emisního kurzu akcií. Z výsledků výzkumu vyplývá, že většina IPO je spojena s kladným rozdílem mezi kurzem akcií vytvořeným během prvního dne obchodování s nimi na sekundárním trhu a jejich emisním kurzem. Tato skutečnost na jedné straně stimuluje poptávku investorů po prvotních veřejných nabídkách akcií, neboť mohou realizovat kapitálový zisk již několik málo dnů po jejich uskutečnění. 8 Na straně druhé představuje implicitní náklad IPO, neboť podniky, resp. původní akcionáři (při nabídce sekundárních akcií) získávají méně peněžních prostředků. Průměrná výše underpricingu se na analyzovaných trzích nejčastěji pohybovala v rozmezí 5 10 % z objemu emise. Vysvětlení, proč jsou emisní kurzy akcií při IPO obvykle podhodnoceny, jsou nejčastěji založena na existenci informační asymetrie mezi jednotlivými subjekty, které se účastní prvotní veřejné nabídky akcií, tj. mezi emitenty, investory a upisovateli. Po úspěšné realizaci prvotní veřejné nabídky akcií vznikají emitentovi a investorům další náklady spojené s obchodováním s akciemi na sekundárním trhu. Jedná se především o náklady spojené s regulatorními požadavky a s požadavky na správu a řízení společnosti (angl. corporate governance), roční burzovní poplatky, náklady na intenzivní zveřejňování informací směrem k investorům a transakční náklady na nákup a prodej akcií na sekundárním trhu. 8 Pro underpricing se proto často používá alternativní termín počáteční výnosnost IPO (angl. initial return). 15

17 8 PŘEDPOKLADY PRO REALIZACI IPO Cílem této části práce bylo definovat předpoklady pro úspěšnou realizaci prvotní veřejné nabídky akcií v podmínkách českého kapitálového trhu. Z dosažených výsledků vyplývá, že předpoklady pro realizaci IPO je možné rozdělit do tří základních kategorií, a to na: makroekonomické předpoklady, mikroekonomické předpoklady, požadavky na velikost a strukturu IPO. 8.1 MAKROEKONOMICKÉ PŘEDPOKLADY Z makroekonomického hlediska lze za období vhodné pro realizaci IPO považovat situaci, kdy na finančním trhu existuje dostatečná poptávka po nových akciích společností. Ta obvykle nastává v období růstové fáze hospodářského cyklu, tj. v období ekonomické konjunktury. 8.2 MIKROEKONOMICKÉ PŘEDPOKLADY Předpoklady pro realizaci IPO z hlediska emitující společnosti (mikroekonomické předpoklady) je možné strukturovat do několika dílčích oblastí, jimiž jsou: postavení společnosti na trhu, finanční účetnictví a výkaznictví, finanční zdraví, správa a řízení společnosti, prezentace společnosti vůči investorům. Společnost uvažující o vstupu na kapitálový trh formou prvotní veřejné nabídky akcií by se měla nacházet v růstové fázi svého životního cyklu. Je třeba si uvědomit, že z pohledu investorů představuje vložení peněžních prostředků do nových akcií značné riziko, a pokud jej mají přijmout, je nezbytné, aby jim podnik nabídl participaci na budoucím očekávaném růstu. Z pohledu finančního účetnictví je nutné, aby společnost uvažující o financování svého rozvoje formou IPO měla implementovány Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS). Emitující společnost je však povinna nejen vést účetnictví dle IFRS po datu uskutečnění emise, ale v souladu se zákonem o podnikání na kapitálovém trhu 9 také předložit finanční výkazy podle IFRS nejméně za tři po sobě následující účetní období předcházející účetnímu období, ve kterém je podána žádost o přijetí akcií na veřejný trh. Z hlediska úrovně finančního zdraví byly pro potenciální kandidáty na IPO formulovány následující doporučení: obrat společnosti by měl růst nejméně o % ročně po dobu 3 5 let před plánovaným uskutečněním IPO a jeho velikost by měla v posledním období před vstupem na kapitálový trh činit alespoň 30 mil. EUR, společnost by měla vykazovat kladný peněžní tok z provozní činnosti a pozitivní výsledek hospodaření před odečtením nákladových úroků a daně z příjmů, 9 65 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. 16

18 poměr zisku před zdaněním k tržbám by měl převyšovat 10 % a/nebo být vyšší než je tržní průměr. Mezi další předpoklady úspěšné realizace IPO z pohledu emitenta patří splnění požadavků na správu a řízení společnosti (corporate governance). V České republice byly mezinárodní standardy corporate governance implementovány v rámci Kodexu správy a řízení společností, který je určen převážně podnikům, jejichž cenné papíry jsou kotovány na regulovaném trhu. Je proto vhodné, aby společnosti, které uvažují o IPO, ještě před samotným vstupem na kapitálový trh do svých výročních zpráv zařadily prohlášení, do jaké míry je jejich systém správy a řízení v souladu s doporučením tohoto kodexu. Poslední oblastí základních předpokladů pro realizaci IPO z pohledu emitenta je jeho prezentace na veřejnosti. Společnosti by nemělo činit problémy prezentovat se na veřejných kapitálových trzích a měla by být připravena na informační otevřenost a profesionální vztahy s investory. Společnost se musí připravit na to, že akcionáři a investoři požadují přístup k pravidelným, spolehlivým, srovnatelným a dostatečně podrobným informacím, které jsou významné pro jejich rozhodování. 8.3 POŽADAVKY NA VELIKOST A STRUKTURU EMISE K tomu, aby prvotní veřejná nabídka akcií proběhla bez komplikací, je také nutné zajistit její odpovídající velikost, která je měřena součinem počtu nabízených akcií a jejich emisního kurzu. V České republice je zákonem o podnikání na kapitálovém trhu definována minimální velikost emise na 1 mil. EUR. Takto malá emise by však vzhledem k současné situaci na českém kapitálovém trhu, na kterém zatím není obvyklé získávat peněžní prostředky touto cestou, nebyla pro veřejné obchodování vhodná. Reálně lze o emisi uvažovat při objemu v desítkách milionů EUR. Z konzultací s obchodníky s cennými papíry vyplývá, že velikost emise by měla v českých podmínkách činit alespoň 30 mil. EUR. Tato částka by však měla být považována pouze za orientační, neboť při jejím konkrétním stanovení je vždy nutné přihlédnout k oboru podnikání, ve kterém společnost působí. Při rozhodování o velikosti emise je třeba si také uvědomit, že čím nižší bude objem emise, tím vyšší budou relativní náklady na IPO (vyjádřené v procentech z objemu emise). Jak již bylo zmíněno v 7. kapitole, relativní náklady IPO klesají s rostoucím objemem emise. Minimální množství akcií, které má být přijato k veřejnému obchodování, je v podmínkách českého kapitálového trhu stanoveno na 25 % z celkového počtu akcií emitenta. Konzultace s obchodníky s cennými papíry však naznačují, že s ohledem na zabezpečení likvidity emise by měl být počet nabízených akcií v rozmezí % základního kapitálu společnosti. Pokud jde o strukturu emise, ta bude vždy záviset na důvodech, které vedou společnost k realizaci prvotní veřejné nabídky akcií. V případě, že společnost potřebuje získat kapitál pro svůj další rozvoj, bude v rámci IPO nabízet zejména primární akcie (tj. nově emitované akcie), které však mohou být za účelem zvýšení likvidity emise doplněny i akciemi sekundárními (tj. dříve vydanými akciemi). Pokud je motivem pro uskutečnění IPO prodej akcií stávajícími vlastníky, bude emise tvořena akciemi sekundárními. V případě prvotní veřejné nabídky sekundárních akcií, kterou lze v podmínkách českého kapitálového trhu považovat za rizikovější než nabídku akcií primárních, je za účelem zvýšení důvěry investorů vhodné, aby management podniku neprodal svůj případný podíl na základním kapitálu. 17

19 9 POSTUP PŘI REALIZACI IPO NA ČESKÉM KAPITÁLOVÉM TRHU Další z cílů empirické části práce spočíval ve vymezení hlavních kroků spojených s procesem IPO a v navržení postupu při jeho realizaci na českém kapitálovém trhu. Proces navýšení základního kapitálu formou prvotní veřejné nabídky akcií je možné rozdělit do tří fází, a to na: přípravnou fázi, realizační fázi, post-realizační fázi. 9.1 PŘÍPRAVNÁ FÁZE V přípravné fázi se potenciální emitent připravuje na splnění všech nezbytných podmínek pro uskutečnění prvotní veřejné nabídky akcií. Z časového hlediska lze za nejnáročnější proces přípravy emitenta na IPO považovat implementaci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví a provedení nezbytných změn ve vedení a struktuře společnosti v souladu s principy corporate governance. Výsledkem přípravné fáze IPO je transformace podniku do podoby veřejně obchodovatelné společnosti tak, aby byla zajištěna dostatečná transparentnost pro budoucí investory. Příprava společnosti na prvotní veřejnou nabídku akcií obvykle trvá jeden až dva roky. 9.2 REALIZAČNÍ FÁZE Pokud existují příznivé ekonomické podmínky, včetně situace na kapitálovém trhu, a společnost je již dostatečně připravena na veřejnou nabídku svých akcií, je možné přistoupit k realizační fázi IPO. Tu lze rozdělit do několika kroků: 1. výběr manažera emise a ostatních členů realizačního týmu 10, 2. výběr kapitálového trhu pro realizaci IPO, 3. důkladné prověření společnosti (angl. due diligence), 4. interní ocenění emitující společnosti, 5. svolání valné hromady za účelem rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu, 6. příprava emisního prospektu, 7. proces schvalování emisního prospektu, 8. jednání s organizátorem regulovaného trhu, 9. prezentace společnosti investorům (angl. road show), 10. rozhodnutí o výši emisního kurzu akcií a jejich alokaci mezi investory, 11. přijetí akcií k obchodování na regulovaném trhu s investičními nástroji. Délka trvání jednotlivých kroků a jejich vzájemná návaznost byla vyjádřena prostřednictvím časového harmonogramu realizační fáze IPO. Její celková doba se pohybuje kolem šesti měsíců. 10 Realizační tým IPO je obvykle sestaven z manažera emise, právního poradce, auditora a daňového poradce, poradce pro vztahy s investory a veřejností a interního týmu emitenta. 18

20 9.3 POST-REALIZAČNÍ FÁZE Post-realizační fáze spočívá ve stabilizaci kurzu akcií po jejich uvedení na sekundární trh cenných papírů prostřednictvím tzv. opce navýšení (angl. Green Shoe option 11, příp. overallotment option). Jedná se o právo na úpis dalších akcií po uskutečnění prvotní veřejné nabídky akcií, zpravidla ve výši % z celkového počtu nabízených akcií. Cílem stabilizace je zajistit, aby cena akcií významně neklesala pod emisní kurz, a garantovat likviditu a stabilitu emise v počáteční fázi jejího obchodování. Mezi další stabilizační opatření patří tzv. ujednání o dočasném zákazu prodeje akcií (angl. lock-up agreement), které spočívá v tom, že emitující společnost a její akcionáři se manažerovi emise smluvně zaváží, že v určitém období po realizaci IPO neprodají, případně nevydají další akcie. Cílem tohoto opatření je podpořit zájem o akcie a růst jejich kurzu po IPO. Po uvedení akcií na veřejný kapitálový trh je nutné, aby emitent věnoval náležitou pozornost informační povinnosti. Ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu a z burzovních pravidel mu vyplývá dvojí informační povinnost. Jednak je to povinnost periodická, týkající se pravidelného zveřejňování informací o hospodářské situaci emitenta, a dále povinnost průběžná, která se týká především zveřejňování skutečností, které nastanou v průběhu roku, nemají periodický charakter a mohou mít vliv na tvorbu kurzu cenného papíru. Smyslem informační povinnosti je zabezpečení ochrany a transparentnosti kapitálového trhu, a tím tedy i posilování důvěry v něj. Ta je nezbytná především u investorů, neboť si lze jen těžko představit, že budou ochotni investovat své prostředky na trzích, které jsou pro ně netransparentní a plné náhodně odhalitelných skutečností o jednotlivých emitentech. Na druhé straně je investorská důvěra nezbytná i pro samotné emitenty, protože ti potřebují mít pro svá rozhodnutí, týkající se možných způsobů financování jejich dalšího rozvoje, jistotu, že zvolená varianta, v daném případě kapitálový trh, jim požadované prostředky skutečně poskytne. Je proto nezbytné, aby na kapitálovém trhu existoval dostatek soukromých i institucionálních investorů, kteří budou mít o nové emise akcií zájem. 11 Označení Green Shoe option vzniklo v roce 1963 na základě prvního použití opce navýšení při IPO společnosti Green Shoe Manufacturing Company. 19