Integrace dítěte se sluchovým postižením v období základního vzdělávání

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií Marie Cholastová 3. ročník prezenční studium Obor: Speciální pedagogika pro 2. stupeň základních škol a střední školy a přírodopis se zaměřením na vzdělávání Integrace dítěte se sluchovým postižením v období základního vzdělávání Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D. OLOMOUC 2011

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Integrace dítěte se sluchovým postižením v období základního vzdělávání vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucí bakalářské práce a za použití pramenů uvedených v závěru bakalářské práce. V Nezdenicích,... podpis

3 Poděkování Děkuji Mgr. Zdeňce Kozákové, Ph.D. za odborné vedení a za cenné připomínky ke zpracování bakalářské práce. Dále děkuji ZŠ Nezdenice, ZŠ T.G. Masaryka Bojkovice, ZŠ Šumice a také ZŠ Demlova Olomouc. Také v neposlední řadě děkuji mým nejbližším za jejich trpělivost a podporu. Marie Cholastová

4 Obsah Úvod...6 Teoretická část 1 Dítě se sluchovým postižením Sluch a sluchové vady Vymezení sluchu Sluchové vady Klasifikace sluchových vad Etiologie sluchových poruch Diagnostika sluchových poruch Technické a kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením Vliv sluchové vady na psychické funkce Komunikační techniky osob se sluchovým postižením Možnosti vzdělávání dítěte se sluchovým postižením Raná péče Speciálně pedagogická centra Předškolní vzdělávání Základní vzdělávání Středoškolské, vysokoškolské a další vzdělávání Specifika integrace dítěte se sluchovým postižením na základní škole Pojem integrace Legislativa vztahující se k integraci Individuální vzdělávací plán Faktory ovlivňující školskou integraci dítěte se sluchovým postižením Výhody a nevýhody integrovaného vzdělávání Předpoklady pro úspěšné zařazení žáka se sluchovým postižením do základní školy...39 Praktická část 5 Metodologická východiska Cíl šetření Metody šetření Charakteristika průzkumného vzorku Analýza výsledků šetření...44

5 6.1 Základní údaje o respondentech Názory pedagogů na integraci dítěte s postižením Názory pedagogů na integraci dítěte se sluchovým postižením Závěr šetření...61 Závěr...63 Seznam použité literatury...64 Seznam příloh...67 Anotace

6 Úvod Téma integrace dítěte se sluchovým postižením v období základního vzdělávání jsem si vybrala z toho důvodu, že bych se ve svém dalším studiu chtěla věnovat speciálně-pedagogické disciplíně, surdopedii, a také proto, že pojem integrace a problematika s ní spojená se v současné době stává hodně diskutovanou oblastí. Integrace dětí se sluchovým postižením s dětmi zdravými, pokud se děje správným způsobem, je oboustranně prospěšná a přispívá ke zlepšení kvality života jedince. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, teoretickou, kde popisujeme základní pojmy týkající se postižení sluchu a integrace, a praktickou, kterou jsme zaměřili na šetření, jak integraci vnímají pedagogové na vybraném vzorku běžných základních škol. Teoretická část bakalářské práce je členěna na čtyři velké celky. V první kapitole charakterizujeme dítě se sluchovým postižením a komplikace z toho vyplývající. Druhá část je zaměřena na sluch a sluchové vnímání, důležitost sluchu pro správný vývoj a rozvoj řeči. Dále popisujeme sluchové poruchy a vady, jejich rozdělení a klasifikaci, technické a kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením. V závěru druhé kapitoly jsou uvedeny negativní vlivy sluchové vady na psychiku jedince. Třetí celek uvádí možnosti podpory a vzdělávání dítěte se sluchovým postižením (raná péče a speciálně pedagogická centra), dále jsou vymezeny možnosti předškolního a základního vzdělávání, v krátkosti se věnujeme vzdělávání středoškolskému, vysokoškolskému a dalšímu. Poslední kapitola teoretické části je věnována integraci (pojem integrace, individuální vzdělávací plán, výhody a nevýhody integrace a také předpoklady pro úspěšné zařazení žáka se sluchovým postižením do běžné základní školy). Praktická část je věnována metodologickým východiskům, analýze výsledků šetření a závěrům z těchto šetření, kdy jsme formou dotazníku zkoumali zkušenosti pedagogů běžných základních škol s integrací dětí se sluchovým postižením do systému běžného vzdělávání. 6

7 Teoretická část Teoretická část bakalářské práce je věnována základním pojmům týkajících se problematiky integrace dítěte se sluchovým postižením v období základního vzdělávání. Zvolené téma je velmi obsáhlé a není možné jej do detailů popsat pouze v jedné práci, a proto jsme se zaměřili na dítě se sluchovým postižením, sluch a sluchové vady, na možnosti podpory a vzdělávání dítěte se sluchovým postižením a samozřejmě na specifika integrace dítěte se sluchovým postižením. 1 Dítě se sluchovým postižením Vymezení a charakteristika dítěte se sluchovým postižením není jednoduché a neexistuje ani všeobecně uznávaná definice. Nesmí se zapomínat na to, že sluchové postižení neovlivňuje pouze dítě, ale také jeho rodiče, širší rodinu a další společenské okolí. Určit přesně, kdo je osoba se sluchovým postižením a co vlastně je samotné sluchové postižení, není jednoduché a dalo by se říci, že co odborník, to jiná definice či vymezení. V kapitole se tedy pokusíme nastínit alespoň ty nejznámější a nejpoužívanější teorie. Už samo označení osoba se sluchovým postižením se týká různorodé skupiny osob a jejich rozdělení je dáno především stupněm a druhem sluchového postižení. Pojem osoba se sluchovým postižením vnímá Souralová (2005, s. 10) jako kategorii osob, které blíže charakterizuje jako: neslyšící, u nichž je slyšení poškozeno v takovém rozsahu, že ani s největším zesílením nemohou vnímat zvuky mluvené řeči, nedoslýchaví, u nichž je slyšení ztrátou sluchu omezeno jen částečně, lze je úspěšně kompenzovat elektroakustickými kompenzačními pomůckami, ohluchlí, u nichž ke ztrátě sluchu došlo v období dokončování vývoje řeči nebo po jeho ukončení. V poslední době se vytváří a formuje specifická skupina osob se sluchovým postižením, kteří užívají kochleární implantát. (Souralová, 2005) 7

8 Slowík (2007, s. 72) uvádí vymezení sluchového postižení takto: je to následek organické nebo funkční vady (resp. poruchy) v kterékoli části sluchového analyzátoru, sluchové dráhy a sluchových korových center, příp. funkcionálně percepčních poruch. Podle zákona č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob za neslyšící se pro účely tohoto zákona považují osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem. ( 2 odst. 1) Ať už je osoba se sluchovým postižením odborníky a institucemi vnímána více či méně shodně, vždy je důležité myslet na to, že je to především lidská bytost, dítě, osoba, člověk jako každý jiný, a až druhotně se zabývat jeho specifickými problémy. Proto není vhodné ani etické mluvit o osobách se sluchovým postižením jako o sluchově postižených, hluchých nebo dokonce hluchoněmých. Osoby se sluchovým postižením jsou tedy všichni, kteří mají sluchovou ztrátu, a to bez ohledu na druh, stupeň a dobu vzniku. Dítě se sluchovým postižením má znesnadněné dorozumívání mluvenou řečí, které je způsobeno chyběním nebo omezením sluchových vjemů. Sluchové vnímání dítěti také zprostředkovává informace potřebné ke správné orientaci v prostředí. (Souralová In Müller a kol., 2001) Sluchové postižení ovlivňuje dítě ve více směrech, než by se mohlo zdát, Slowík (2007) uvádí tyto: vytváří komunikační bariéru to znamená, že narušuje vývoj řeči, ale také porozumění řeči; deficit v orientačních schopnostech dítě se musí spolehnout více nebo úplně na zrakovou orientaci; způsobuje psychickou zátěž; omezuje síť sociálních vztahů ty jsou způsobeny především kvůli problémům v komunikaci, 8

9 negativně ovlivňuje vývoj myšlení, které vychází z řeči přemýšlíme v pojmech, pro rozvoj myšlení je velmi důležitá vnitřní řeč, která se ale u dětí od narození neslyšících vyvíjí minimálně. Sluchové postižení neovlivňuje pouze dítě, ale i jeho rodiče, kteří se s tímto problémem musejí vyrovnat a najít správnou cestu v komunikaci s dítětem se sluchovým postižením a dbát na jeho správný všestranný rozvoj. 2 Sluch a sluchové vady V první části práce bylo zmíněno, jak je důležitý sluch a co jeho omezení nebo ztráta způsobuje, také kdo je osoba se sluchovým postižením. V následující části je v krátkosti popsán sluch a základní dělení a klasifikace sluchových vad. 2.1 Vymezení sluchu Sluch je jedním z důležitých smyslů, který nám poskytuje nejen akustické informace o vnějším prostředí, ale při vadě sluchu způsobuje především komunikační bariéru, která se odráží v různých složkách osobnosti, hlavně ve složce psychosociální a kognitivní. (Souralová, 2005) Sluch je jedním ze smyslů, jemuž předcházel smysl hmatový. Proto se dá říci, že sluch je vysoce specializovaný hmat, protože slouží k vnímání záchvěvů, které k nám přicházejí ze vzdálených zdrojů. (Sovák, 1974) Nejdůležitější částí pro sluchové vnímání a sluchové reakce je centrální část sluchového analyzátoru, která je uložena v temporálním laloku mozkové kůry. Zde díky vyšší nervové činnosti dochází k analýze a následně syntéze zvukového materiálu. (Souralová, 2005) Oblast slyšení neboli sluchové pole člověka je vyhrazeno: sluchovým prahem je to nejmenší intenzita zvuku, kterou jsme schopni vnímat; prahem bolestivosti oblast, kde intenzivní zvuk vyvolává sluchový vjem, který se mění na bolest. (Souralová, 2005) 9

10 Anatomie sluchového analyzátoru: periferní část - vnější ucho ušní boltec, zevní zvukovod, ušní bubínek; - střední ucho středoušní dutina, sluchové kůstky, Eustachova trubice, středoušní svalečky, oválné okýnko; - vnitřní ucho kostěný labyrint, hlemýžď s Cortiho orgánem; centrální část tvořena sluchovými drahami a sluchovým centrem v mozku. (Souralová, 2005) Obrázek stavby zvukového analyzátoru je součástí přílohy č.1. Řeč se u nás vyvinula právě díky sluchu, a proto má samozřejmě i význam pro utváření a vývoj psychiky. Zvuky, které vznikají v prostředí, mohou dosahovat určité intenzity a pak tyto zvuky vnímáme jako signály. Ne všechny zvuky vnímáme tímto způsobem. Signalizační úlohu pro nás mají jen ty zvuky, které jsou pro nás v daném okamžiku důležité a na ně reagujeme. Ostatní zvuky nejsou ztraceny, ale tvoří tzv. zvukové pozadí souhrn zvuků v pozadí. Pro člověka je toto zvukové pozadí důležité, protože, i když se to nezdá, tak nám dodává pocit reálnosti, jistoty a bezpečnosti. Pokud by byl člověk jen chvíli zavřený ve zvukotěsné komoře, tak na něj toto nezvyklé ticho bude působit depresivně a určitě i úzkostně. (Sovák, 1974) Sluchem tedy člověk přijímá neustálé informace o okolním světě a o tom, co se kolem něj děje. Z toho lze vyvodit závěr, že sluch nám neslouží jen k orientaci, ale také k osobní bezpečnosti a jistotě a díky němu jsme spjati se svým okolím i společenským prostředím. Je samozřejmé, že poruchy sluchu se negativně odrážejí nejen na řeči, ale i na celé osobnosti člověka s postižením. Důsledky postižení sluchu jsou horší a závažnější, čím dříve se u jedince a v jeho vývoji objeví, samozřejmě záleží také na typu a stupni sluchové poruchy. (Sovák, 1974) Sluch má i bezpečnostní funkci, protože je jediným smyslem, který zůstává aktivní i ve spánku. (Slowík, 2007) 10

11 2.2 Sluchové vady Sluchové vady lze definovat a vymezit různými způsoby. Následující část charakterizuje základní vymezení sluchových vad a také její klasifikace, která se opět u různých autorů může mírně lišit. Sluchová vada 1 (porucha 2 ) představuje poškození orgánu nebo jeho funkce, která způsobuje snížení kvality slyšení, kvantity slyšení nebo kombinaci obojího. Sluchové postižení pak představuje širší termín, který zahrnuje i sociální důsledky sluchové insuficience. (Souralová, Langer, 2005, s. 11) Klasifikace sluchových vad Sluchové postižení je způsobeno různými typy vad sluchu a tyto vady sluchu můžeme dělit dle tří hlavních hledisek: místa vzniku sluchové vady, velikosti sluchové ztráty, doby vzniku sluchové vady. Typy sluchových vad podle místa vzniku: vada převodní vzniká vadou tzv. převodního ústrojí periferní části sluchového analyzátoru (vada vnějšího ucha po oválné okénko včetně); při této vadě je narušeno slyšení hlubokých tónů, ale jedinec rozumí dobře řeči šeptané; vada má ráz kvantitativní; vada vnímací (percepční) vzniká důsledkem vady sluchové části labyrintu s Cortiho orgánem a zakončením sluchového nervu; při této vadě je narušeno slyšení vysokých tónů; jedinec slyší hlas i z poměrně velké vzdálenosti, ale není schopen rozeznat jednotlivé části řeči; vada má ráz kvalitativní; 1 Vadu Sovák (1980) vnímá jako orgánový defekt, chybění nebo nedostatek některého orgánu nebo jeho částí. 2 Poruchu Sovák (1980) charakterizuje jako funkční defekt, což znamená poruchu orgánové funkce, poruchu v celkových funkcích organismu, bez předchozího poškození orgánu nebo orgánového systému. 11

12 smíšené vady vznikají kombinací jak vady převodní, tak i vady vnímací; z toho vyplývá, že jedinec slyší nejen špatně, ale i málo; sluchová vada smíšená může být jednostranná nebo i oboustranná; tady nastává problém i s určením směru příchozího zvuku; vady centrální vznikají jako důsledek postižení korového systému sluchové dráhy. (Sovák, 1974) Členění sluchových vad podle velikosti sluchové ztráty dle Světové zdravotnické organizace (WHO) (Hrubý, 1998): normální sluch ztráta do 25 db, lehká nedoslýchavost ztráta db, střední nedoslýchavost ztráta db, středně těžké poškození sluchu ztráta db, těžké postižení sluchu ztráta db, velmi závažné postižení sluchu ztráta nad 90 db. Z hlediska doby vzniku sluchové vady můžeme rozlišovat: vady vzniklé v prenatálním období, vady vzniklé v perinatálním období, vady vzniklé v postnatálním období. (Souralová, 2005) Toto členění je ve speciální pedagogice málo užívané a vhodnější je členění na: prelingvální sluchové vady vady sluchu, které vznikly ještě před ukončením základního vývoje jazyka 3 a řeči 4 (k tomuto vývoji dochází obvykle v období Jazyk souhrn sdělovacích prostředků a způsobů, které v podmínkách společenského bytí vytvářely a zdokonalovaly určité lidské skupiny národy. a rozdíl od řeči, která je výkonem individuálním, je jazyk jevem a procesem ryze společenským (Sovák, 1974, s. 8) 4 Řeč schopnost člověka používat sdělovacích (výrazových) prostředků. Sdělovací prostředky jsou jednak slovní, jednak neslovní. Slovní jsou mluvené (mluva) nebo psané (písmo). eslovní jsou posunky, 12

13 let věku dítěte) a které neumožňují spontánní osvojení si mluveného jazyka a lidské řeči. Nebo získané jazykové a řečové dovednosti se začnou pomalu vytrácet při náhlé ztrátě sluchu v prelingválním období, pokud není zahájena včasná a vhodná surdopedická 5 i logopedická péče. postlingvální sluchové vady vznikají až po ukončení základního vývoje jazyka a řeči. U jedince s postlingvální sluchovou vadou jsou jazykové i řečové dovednosti dostatečně zažité a fixované a nemůže dojít k jejich úplnému vymizení. Může ale docházet k negativním změnám v mluveném projevu, a to z důvodu chybění zpětné sluchové kontroly. Problému se dá jistě předejít včasným poskytnutím vhodné surdopedické a logopedické péče. (Souralová, 2005) Nedá se říci, které členění a klasifikace jsou nejlepší, ale jedním z nejdůležitějších aspektů sluchového postižení je velikost sluchové ztráty, protože ovlivňuje schopnost vnímat zvuky z vnějšího prostředí. Je velmi důležité, aby se z vyšetření jedince se sluchovým postižením zjistilo co možná nejvíce. Tyto zjištěné informace slouží ke stanovení diagnózy, prevenci, léčbě a také k prognóze sluchového postižení Etiologie sluchových poruch Etiologie sluchových poruch je rozmanitá a často se i po mnoha letech a mnoha vyšetřeních nezjistí skutečný důvod pro vznik poruchy. dědičné vady - syndromové syndrom (z řec. syndromos = souběh souhrn) skupina příznaků, souhrn příznaků (Sovák a kol., 2000, s. 343), u vícečetných vad nebo anomálií je sluchová vada jedním ze symptomů 6 (např. syndrom CHARGE, Usherův syndrom); mimika, výrazové chování vůbec. Používat znamená také přijímat, tj. vnímat a strukturálně zpracovat, v paměti udržet a na příslušný podnět opět vybavovat vhodné výrazy. (Sovák a kol., 2000, s. 308) 5 Surdopedie je je jeden z oborů speciální pedagogiky, který se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním osob se sluchovým postižením. (Průchová, Walterová, Mareš, 2003, s. 237) 6 Symptom (z řec. Symptomy = příznak) příznak (Sovák a kol., 2000, s. 342) 13

14 - nesyndromové na genetickém základě a s náhodným výskytem, nejčastěji jsou vady s autosomálně recesivním typem přenosu (např. mutace genu pro connexin 26), je velmi obtížné je odlišit od nedědičného postižení, tímto typem sluchové vady trpí více jak polovina sluchově postižených dětí; (Souralová, Langer, 2005) získané vady - prenatální příčiny endogenní 7 a exogenní 8 vlivy (např. Intoxikace matky během těhotenství, virové či infekční onemocnění matky); (Souralová, 2005) - perinatální příčiny doba porodu a krátce po porodu (např. předčasný porod, komplikace při porodu, asfyxie 9 plodu); - postnatální příčiny vlivy, které působí na jedince během celého jeho života (např. poranění hlavy, poranění sluchového analyzátoru, intoxikace, záněty středního ucha). (Souralová, Langer, 2005) Příčina sluchové vady nemusí být pouze jedna, ale může spolupůsobit více faktorů dohromady a navzájem se ovlivňovat. Proto je dobré pátrat po etiologii, příčinách sluchových vad, protože někdy můžeme zastavit negativní působení těchto faktorů Diagnostika sluchových poruch Pro zvolení správných kompenzačních pomůcek a pro zvolení správné a vhodné reedukační a edukační péče je důležité stanovení diagnózy stanovení hloubky a struktury sluchového postižení. Audiologie je vědní obor, který se zabývá zkoumáním normálního i porušeného sluchu. K nejpoužívanějším vyšetřovacím metodám, které nevyžadují spolupráci od sluchově postiženého, patří: komplex nepodmíněných reflexů, 7 Endogenní (z řec. endogenos = vnitřní) vnitřního původu, tj. podmíněný dědičností nebo vnitřními změnami v těle. (Sovák a kol., 2000, s. 91) 8 Exogenní (z řec. exó = ven; genos = rod)- vyvolání příznaků převážně zevními, mimotělními vlivy, přeneseně v psychologii i v pedagogice vnějšími vlivy, vlivy prostředí. (Sovák a kol., 2000, s. 98) 9 Asfyxie (z řec. sfyxis = puls) dušení z obstrukce dýchacích cest. Asfyxií u novorozenců se rozumí nedostatek kyslíku před, během nebo po porodu, který způsobí nedokrvení životně důležitých orgánů, což může vyústit k poškození mozku. (Sovák a kol., s. 35) 14

15 registrace akusticky evokovaných potenciálů, vyšetření otoakustických emisí, tympanometrie. Mezi nejznámější audiometrické metody, které vyžadují spolupráci od osob se sluchovým postižením, patří: orientační zkouška hlasitou nebo šeptanou řečí, vyšetření sluchu ladičkou, tónová audiometrie, slovní audiometrie. (Souralová, 2005) Při diagnostikování se nevyužívá pouze jedna vyšetřovací metoda, ale hned několik, aby určení postižení bylo co nejpřesnější a vyhnulo se omylu. Diagnostika se také provádí v pravidelných intervalech, není tedy možné vyšetřit např. dítě se sluchovým postižením pouze jednou, sdělit diagnózu a více se o něj nezajímat. 2.3 Technické a kompenzační pomůcky pro osoby se sluchovým postižením Technické pomůcky se velmi rychle vyvíjejí a zlepšují, zejména díky rozvoji techniky. V kapitole je nastíněna základní klasifikaci a dělení speciálních elektroakustických přístrojů, které pomáhají lidem se sluchovým postižením každý den kompenzovat jejich vadu. Sluchadla (individuální elektronické zesilovače zvuku) jsou základní kompenzační pomůckou, která je známá i široké veřejnosti. Sluchadla používají lidé se sluchovým postižením nejčastěji. Sluchově postiženým dětem i dospělým osobám jsou přidělována z prostředků všeobecného zdravotního pojištění na základě zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Pojišťovna hradí vždy sluchadlo v základním, nejméně ekonomicky náročném provedení v závislosti na míře a závažnosti zdravotního postižení. (Souralová, 2005, s. 25) 15

16 Je samozřejmostí, že pokud by člověk se sluchovým postižením chtěl kvalitnější a modernější sluchadla, musí si částku, která je vyšší, doplatit z vlastních finančních zdrojů. Sluchadlo je miniaturní elektronický přístroj tvořený dvěma elektroakustickými měniči, které převádějí zvuk na elektrický signál a opačně, elektrický signál zpět na zvuk. (Souralová, 2005, s. 25) Sluchadlo se skládá ze čtyř částí: mikrofon, zesilovač, potenciometr, vlastní sluchadlo. Součástí ještě bývá ušní tvarovka, která se nejčastěji zhotovuje z odlitku ucha sluchově postiženého. Podle konstrukce sluchadla je můžeme rozdělit na kapesní, závěsná, brýlová, sluchadla do boltce, do zvukovodu a sluchadla kanálová. Fotografie základních typů sluchadel je součástí přílohy č. 2. Podle typu průběhu elektrického signálu dělíme analogová a digitální sluchadla. (Souralová, 2005) Výběr sluchadla by se neměl uspěchat, protože jej bude člověk se sluchovým postižením používat každý den. Správný výběr uvedené kompenzační pomůcky velmi záleží i na audiologickém vyšetření a na individuálních požadavcích uživatele. Technické pomůcky ve výchovně-vzdělávacím procesu pro děti a žáky se sluchovým postižením Ke kompenzaci sluchového postižení ve výchovně-vzdělávacím procesu se nejčastěji užívají skupinové zesilovače a další přístroje, které zviditelňují mluvenou řeč nebo ji přeměňují do vibračních signálů. Skupinové zesilovače jsou základním vybavením školy pro sluchově postižené a mohou mít buď drátový rozvod, (to ale omezuje žáky v pohybu), nebo bezdrátové spojení (neomezují žáky v pohybu ve třídě). Zesilovače jsou založeny na principu indukční smyčky, infračerveného záření nebo rádiových vln. Zesilovací souprava pouze pro učitele a jednoho žáka je velmi často užívána i při integraci dítěte se sluchovým postižením na běžných školách. (Souralová, 2005) Indikátory hlásek a přístroje vizualizující záznam hlasitosti a kmitočtového složení mluvy patří k zařízení, která zviditelňují mluvenou řeč. Fonátory, které 16

17 převádějí zvuky na vibrace, nejčastěji využívají sluchově postižení bez zbytků sluchu. (Souralová, 2005) Výběr vhodných technických kompenzačních pomůcek záleží na typu a charakteru postižení, ale také na tom, co vyhovuje samotnému uživateli se sluchovým postižením. Některé děti se sluchovým postižením mohou velmi dobře odezírat a díky kvalitním sluchadlům nepotřebují další kompenzační přístroje a zařízení. Mezi další technické kompenzační pomůcky, které využívají osoby se sluchovým postižením v každodenním životě, patří např.: pomůcky informující o přítomném zvuku díky vibracím, světelným signálům, proudu vzduchu vibrační a světelné budíky, světelný domovní zvonek, signalizační zvonění telefonu, ventilátory, zesilovače televizního a rozhlasového příjmu, otevřené i skryté titulky v televizi a teletext, zesílené telefony a psací telefony, faxy, mobilní telefony, počítače a další výpočetní technika. Na většinu uvedených pomůcek poskytuje stát finanční dotace, o které může požádat sám zletilý jedinec se sluchovým postižením nebo zákonný zástupce dítěte s postižením na příslušném obecním úřadě. (Souralová, 2005) V úvodu práce jsme zmiňovali uživatele kochleárního implantátu a bylo by vhodné se alespoň v krátkosti zmínit o této moderní technické pomůcce. Kochleární implantát je stále více používán, a to nejčastěji jedinci zcela ohluchlými nebo osobami s prakticky nevyužitelnými zbytky sluchu. Principem je elektrická stimulace zachovalých vláken sluchového nervu, která napodobují funkci poškozené cochlei. Mikrofon zachytí zvukový signál a přemění jej na sled elektrických impulsů, které jsou dále přeneseny do implantovaného obvodu umístěného pod kůží za ušním boltcem. Z tohoto obvodu vedou elektrody do vnitřního ucha, kde dráždí vlákna sluchového nervu, a tím vyvolávají sluchové vjemy. Kochleární implantát nemůže dostat každý, protože sama operace je velmi náročná, ale nejnáročnější je rekonvalescence 10 a reedukace po ní, a to vyžaduje vysoké nasazení 10 Rekonvalescenci charakterizuje Defektologický slovník (Sovák a kol., 2000) jako zotavování z nemoci. 17

18 nejen jedince s postižením, ale i jeho blízkého okolí. Proto jsou do programu kochleární implantace vybíráni kandidáti podle přísných kritérií. Po dobrém průběhu operace a následné péči může být jedinec se sluchovým postižením schopen i telefonovat. (Souralová, Langer, 2005) V příloze č. 3 je fotografie kochleárního implantátu. 2.4 Vliv sluchové vady na psychické funkce Když dítě přijde na svět, je vybaveno smysly, které mu poskytují informace o okolním prostředí, vnímá různé podněty a postupně chápe jejich význam. Z psychologického hlediska znamená sluchová vada pro dítě senzorickou deprivaci. Nedostatek nebo úplné chybění zvukových podnětů ovlivňuje především oblast inteligence, řeči a sociální oblast. (Šedivá, 2006) Inteligence S inteligenčními předpoklady se rodíme a díky výchově a vzdělávání je rozvíjíme. U dítěte se sluchovým postižením nedochází k rovnoměrnému rozvoji verbální a neverbální složky inteligence verbální složka se opožďuje. Dítě se sluchovým postižením se opožďuje ve verbální oblasti, konkrétně v oblasti informační, v chápání slovně logických vztahů a i v chápání slovně charakterizovaných sociálních situací. (Šedivá, 2006) Řeč Oblast řeči je nejvíce postižena sluchovou vadou. U dítěte se sluchovým postižením v prvním půlroce života zvuková produkce ustává, protože nemá zpětnou sluchovou vazbu a jeho motivace na využití hlasu je malá. Proto je zde velmi důležitá včasná diagnostika, kompenzace vhodnými sluchadly nebo kochleárním implantátem, odborná rehabilitace a další. (Šedivá, 2006) U dětí se sluchovým postižením je charakteristické kolísání hlasové polohy, jakoby plochá melodie, nepravidelné tempo a přízvuk. Dále je pro řeč dětí se sluchovým postižením typické prodlužování krátkých samohlásek a naopak zkracování dlouhých 18

19 samohlásek, nepřiměřená hlasitost, výslovnost jednotlivých hlásek se uskutečňuje s nadměrným úsilím a navíc jsou tvořeny špatně a nejsou na sebe navazovány obvyklým způsobem. Nejen že je narušena výslovnost jednotlivých hlásek, ale sluchové postižení ovlivňuje i stavbu vět, které jsou jednodušší, vyskytují se dysgramatismy a mají chudší slovní zásobu. (Janotová, Svobodová, 1998) Odlišné mluvní projevy u dětí se sluchovým postižením charakterizuje také Krahulcová (2002): vývoj mluvní techniky je ve vztahu k vlastnímu vývoji řeči, fáze verbální produkce jsou narušeny, a to jak dýchání, fonace i artikulace, modulace souvislé řeči je specificky pozměněna, častý je i výskyt auditivního dysgramatismu, v mluvním projevu se vyskytují zvláštnosti poznávacích procesů, především pojmotvorného procesu. Po výčtu negativních projevů sluchového postižení je vidět, jak důležitá je včasná a odborně vedená logopedická péče. Logoped pracující s dětmi se sluchovým postižením by měl mít nejen logopedické, ale i surdopedické vzdělání. Tato odborná péče nezávisí pouze na logopedovi, ale také na ochotě a spolupráci rodičů a především samotného dítěte se sluchovým postižením. Sociální oblast dětí se sluchovým postižením Hned po narození dítěte začíná socializační proces, který je opět negativně ovlivněn sluchovým postižením, a to v nedostatku zvukových podnětů, méně sociálních zkušeností atd. Sociální chování dítěte se sluchovým postižením bývá na nižší vývojové úrovni a může být charakteristické vztahovačností nebo egoismem. (Šedivá, 2006) 19

20 2.5 Komunikační techniky osob se sluchovým postižením Pro osoby se sluchovým postižením neexistuje pouze jedna technika pro komunikaci, také nelze určit, které je z nich nejlepší a nejvhodnější. Při výběru komunikační techniky se opět musíme řídit individualitou dítěte nebo i dospělé osoby se sluchovým postižením. Proto z hlediska používaných komunikačních technik a jejího používání můžeme vymezit skupiny osob se sluchovým postižením. Tyto skupiny mají různé a specifické nároky. Jedná se o skupiny vyžadující: orální přístup, přístup s využitím totální komunikace, přístup postavený na bilingvální komunikaci, komunikační techniky vhodné pro žáky se sluchovým postižením, kteří jsou integrováni, komunikační techniky vhodné pro práci s dětmi s kochleárním implantátem. (Potměšil, 2003) V následující části nastíníme základní principy komunikačních technik, které jsou mezi osobami se sluchovým postižením nejpoužívanější. Orální přístup Orální metoda využívá jiných zachovalých smyslů dítěte se sluchovým postižením, to znamená využití zraku a hmatu. Tento přístup se zaměřuje na aktivní zvládnutí příslušného mluveného jazyka. Průkopníci a zastánci tohoto přístupu kladou důraz na rozvoj mluveného jazyka, protože by měl vést k lepší možnosti socializace dítěte se sluchovým postižením. Cílem této metody je co největší možný rozvoj mluvené řeči u dítěte se sluchovým postižením, aby nedošlo ke komunikační izolaci, a dítě mohlo bez problémů komunikovat nejen se svou rodinou, ale také s celou slyšící společností. Výstavba jazykových struktur mluveného jazyka se zakládá hlavně na vizuální percepci mluvené řeči odezírání 11, na zbytcích sluchu a na individuální 11 Odezírání je schopnost neslyšících soustředit zrakovou pozornost na ústa i tvář mluvícího a z jejich pohybů vyčíst i pochopit smysl (obsah) mluvené řeči hlasité nebo šeptané. (Sovák a kol., 2000, s. 215) 20

21 logopedické péči. Pro děti s vrozeným sluchovým postižením není přirozený mluvený národní jazyk, ale jazyk znakový 12. Proto je tento přístup vhodnější pro děti nedoslýchavé nebo se zbytky sluchu. (Souralová, Langer, 2005) Totální komunikace Tento přístup vznikl z podnětů osob se sluchovým postižením, kterým nevyhovoval orální přístup. Systém totální komunikace představuje souhrn několika komunikačních forem, mezi které patří: přirozená gesta 13, gestikulace, mimika a pantomima, znakový jazyk, prstová abeceda 14, sluchová výchova a reedukace sluchu 15, odezírání, psaná forma majoritního jazyka čtení a psaní, orální (mluvená) řeč. Cílem totální komunikace je také co nejvyšší možná míra zvládnutí majoritního mluveného jazyka, ale také využívání vizuálně-motorických komunikačních systémů. To klade větší požadavky nejen na rodinu a blízké okolí, ale také např. na pedagogy, u kterých se předpokládá znalost českého znakového jazyka. (Souralová, Langer, 2005) 12 Český znakový jazyk je vizuálně gestický, prostorově realizovaný jazyk, jehož výrazovými prostředky jsou pohyb, pozice rukou a těla doplněné výrazem obličeje. Má ucelený gramatický systém a syntax zcela odlišný od českého jazyka. (Potměšil, 2003, s. 181) 13 Gesto je podle Potměšila (2003) jakýkoliv pohyb ruky i celého těla, kterým vyjadřujeme nějakou myšlenku. 14 Prstovou abecedu charakterizuje Potměšil (2003, s. 183) jako použití bi/mono manuální podoby české abecedy k hláskování slov. 15 Reedukace sluchu je souhrn speciálně pedagogických postupů zaměřených na zdokonalování výkonnosti funkce poškozeného nebo nedostatečně vyvinutého sluchového orgánu. (Sovák a kol., 2000, s. 279) 21