REPRODUKCE BUNĚK BUNĚČNÝ CYKLUS MITÓZA
|
|
- Štěpánka Bednářová
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 REPRODUKCE BUNĚK BUNĚČNÝ CYKLUS MITÓZA
2 REPRODUKCE BUNĚK základní znak života nové bb. vznikají pouze dělením existujících bb. život každé buňky probíhá v reprodukčních cyklech: růst (zdvojení všech buněčných struktur) dělení (rozdělení genetického materiálu na dvě identické sady) reprodukce bb. zakódována v jejich gen. informaci - tendence se neomezeně množit nutná regulace množení pro udržení integrity organismu jako celku
3 CÍLE REPRODUKCE reprodukce individua - tvorba gamet při meióze ontogenetický vývoj - embryogeneze udržení buněčné homeostázy - regenerace poškozených a opotřebovaných bb. v organismu asi bb., řada se jich stále obnovuje (erytrocytů vzniká asi 2, za sekundu) porucha regulace vede k nekontrolovanému množení nádorový zvrat
4 BUNĚČNÝ CYKLUS je sled vzájemně koordinovaných událostí, které vyúsťují v růst a rozdělení buňky na 2 bb. dceřiné obvykle se dělí na: interfázi (90 % buněč. cyklu), dělí se na G 1, S a G 2 fázi mitotickou fázi (mitóza) generační doba buňky = časové trvání bun. cyklu je variabilní - hlavně variabilní délka G 1 fáze G1 (gap) % S (synthesis) % G2 (gap) % M (mitosis) 10 % Espero Publishing, s.r.o.
5 G 1 fáze % délky cyklu - od skončení mitózy do zahájení syntézy DNA syntéza strukturálních a specifických regulačních proteinů a enzymů pro replikaci DNA zmnožení buněčné hmoty a organel buňka roste (zvětšuje se objem buňky) hlavní regulační uzel - k jeho překonání nutné růstové faktory (mitogeny) Espero Publishing, s.r.o.
6 S fáze % délky cyklu - mezi G 1 a G 2 fází pokračuje syntéza RNA a proteinů, hlavně histonů replikace DNA (buňka se stává 4n) homologní chromozomy synchronně, na začátku euchromatin (baze CG), v pozdní S fázi heterochromatin (baze AT) u žen jeden z X chromozomů se replikuje až ke konci S fáze
7 G 2 fáze % délky buněč. cyklu - od konce replikace po zahájení mitózy pokračuje růst buňky intenzivní syntéza fosfolipidů, RNA a proteinů (hlavně nehistonové proteiny chromozomů) příprava buňky na mitózu - syntéza cytoskeletálních struktur a enzymů mitotického aparátu další kontrolní uzel buněčného cyklu Espero Publishing, s.r.o.
8 M fáze - MITÓZA jaderné dělení, při kterém vznikají dceřinná jádra o stejném počtu chromozómů jako mateřské jádro trvá asi 1/10 buněčného cyklu (obvykle cca 1 hod.) je zahájena kondenzací chromozomů in vitro se projeví zakulacením buňky ustává transkripce mizí jadérka značně snížena proteosyntéza rozpadá se jaderná membrána depolymerizovaný cytoplazmatický tubulin se využije pro stavbu dělicího vřeténka
9 MITÓZA se skládá ze dvou dějů: KARYOKINEZE - vlastní rozdělení genetického materiálu (dělení jádra) je to souvislý proces, obvykle se dělí do 4 (5) fází: 1) profáze 4) anafáze 2) (prometafáze) 5) telofáze 3) metafáze CYTOKINEZE - rozdělení cytoplazmy a ostatních organel do dceřiných buněk na dělení živočišné b. se podílí obě složky cytoskeletu: mikrotubuly (dělicí vřeténko) mikrofilamenta (kontraktilní prstenec)
10 Mitóza Tato animace se týká živočišné buňky Centrozómy většiny rostlinných buněk postrádají centrioly
11 PROFÁZE kondenzace a spiralizace chromozomů, stávají se viditelné a barvitelné rozchod centrosomů (včetně centriolů) k pólům buňky depolymerují cytoplazmatické mikrotubuly začíná tvorba astrálních a polárních mikrotubulů vřeténka (bývá ) postupně mizí jadérka obr. 5.4; J.Darnell a kol.: Molecular Cell Biology, Scientific Americal Books, Inc., 1990
12 PROMETAFÁZE prodlužují se polární mikrotubuly vřeténka v oblasti centromery se objevuje kinetochor tvoří se kinetochorové mikrotubuly vřeténka (u člověka až 40 do 1 kinetochoru) chromozómy ze 2 chromatid ještě těsně u sebe na konci prometafáze se rozpadá jaderná membrána centrozomy jsou na opačných pólech b.
13 Dělicí vřeténko Espero Publishing, s.r.o. centrozom kinetochor astrální kinetochorové polární mikrotubuly astrální anastrální centrozom u vyšších rostlin nemá centrioly, dělicí vřeténko pak nemá astrální MT
14 METAFÁZE jakmile se mikrotubuly připojí ke kinetochoru, začnou si celý chromosom přitahovat ke svému pólu; tento pohyb je vyrovnán mikrotubuly z opačného centrosomu, které činí totéž v následném přetahování se chromosom pohybuje sem a tam výsledkem je, že v metafázi se tak dostávají všechny centromery chromozomů do ekvatoriální roviny kolmé na osu vřeténka zřetelně oddělené chromatidy spojené jen v centromeře je zcela zaniklý jaderný obal i jadérka obr. 5.4; J.Darnell a kol.: Molecular Cell Biology, Scientific Americal Books, Inc., 1990
15 ANAFÁZE chromatidy se oddělí i v centromeře (inaktivují se proteiny držící chromatidy u sebe) rychlý rozchod chromatid k pólům - asi 1 µm / min nejrychlejší část mitózy, trvá jen několik minut depolymerizace kinetochorových MT oddalování pólů a prodlužování polárních MT na pohybu chromozomů se podílí dynein i kinesin obr. 5.4; J.Darnell a kol.: Molecular Cell Biology, Scientific Americal Books, Inc., 1990
16 ANAFÁZE - pokračování posun kinetochoru po kinetochorových MT k mínus konci (dynein) prodlužování polár. MT na plus konci a jejich klouzání (kinesin) - prodloužení osy vřeténka až 15x Espero Publishing, s.r.o.
17 TELOFÁZE dokončuje se karyokineze vytvořením jaderného obalu kolem dceřiného jádra z membrán ER zcela mizí kinetochorové mikrotubuly polární mikrotubuly zůstávají jako telofázové tělísko probíhá event. se dokončuje cytokineze chromozomy despiralizují a ztrácejí barvitelnost obnovuje se syntéza RNA a objevují se jadérka obr. 5.4; J.Darnell a kol.: Molecular Cell Biology, Scientific Americal Books, Inc., 1990
18 CYTOKINEZE živočišné buňky - kontraktilní prstenec mikrofilamenta antiparalelně uspořádaná tvoří prstenec v ekvatoriální rovině těsně pod cytoplazmatickou membránou a jsou do ní svými konci zakotvena prstenec se začíná stahovat již v anafázi, vyžaduje dodání energie, je regulován Ca 2+
19 CYTOKINEZE rostlinné buňky - fragmoplast ze zbytků přetrvávajících polárních mikrotubulů se formuje fragmoplast: podél MT se posouvají váčky z GK naplněné polysacharidy a glykoproteiny doprostřed buňky zde se slévají v diskovitý útvar obalený membránou (tzv. cell plate) fúzí dalších váčků roste k povrchu buňky až se nakonec spojí s plasmalemou a vytvoří střední lamelu buněčné stěny později se přidají celulózové mikrofibrily a dokončí se stavba buněčné stěny
20 Dělení baktérií (binary fission) prokaryonta mají jen 1 chromozom je replikačním počátkem připojen k membráně po replikaci je zdvojen i počátek a růstem membrány mezi nimi se obě repliky DNA oddálí (baktérie přibližně zdvojnásobí svůj objem) bezprostředně následuje příčné rozdělení cytoplazmy celý proces trvá asi min.
21 Poruchy dělení buněk opakovaná replikace DNA bez následného dělení buňky polyploidní buňky (po působení MT mitotických jedů, např. kolchicin) polytenní chromozomy drosofily karyokineze bez cytokineze vícejaderné buňky (např. hepatocyty, megakaryocyty, nebo po působení MF mitotických jedů, např. faloidin) široký časový odstup karyokineze od cytokineze - např. rýhování hmyzích vajíček obr a 26; S.L. Wolfe: Molecular and Cellular Biology, Wadsworth Publ. Comp.,1993
22 Proliferační aktivita buněk některé buňky, např. buňky kůže, střevní sliznice, kostní dřeně se dělí v průběhu celého života jiné bb., např. buňky jater, se dělí pouze v případě zranění některé buňky dospělého člověka ztratily schopnost se dělit (vysoce diferencované buňky, jako neurony a buňky svalů) většina buněk našeho těla je ve fázi G 0 (necyklující bb.) v těle dospělého člověka proliferují pouze: buňky epidermis (obnova během 2 měsíců) buňky střevní sliznice (obnova za 2-3 dny) buňky kostní dřeně (erytrocyty 120 dní) pohlavní buňky kmenové bb. při reparaci poškození mitotický index (%) = počet dělících se bb. x 100 celkový počet bb.
23 REGULACE BUNĚČNÉHO CYKLU buněčný cyklus je řízen hladinou určitých chemických látek v buňce, které následující krok rozběhnou až je předchozí krok ukončen těmito látkami jsou pro každou fázi cyklu určité komplexy cyklinu a cyklin-dependentní kinázy (Cdk) cykliny = proteiny, jejichž koncentrace v buňce se cyklicky mění kinásy = enzymy, které aktivují či inaktivují jiné enzymy připojením fosfátové skupiny; kinásy jsou v proliferující buňce ve stále stejné koncentraci, ale po většinu času jsou neaktivní kinásy se aktivují spojením s cyklinem, naopak inaktivují po rozpadu či odpojení cyklinu aktivita Cdk tedy roste a klesá s koncentrací cyklinu v buňce kontrolní body cyklu jsou minimálně 3: v G 1, G 2, M fázi
24 Změny koncentrace a aktivity cyklinů a Cdk rostoucí koncentrace nebo aktivita koncentrace CDK koncentrac e cyklinu aktivita CDK Aktivace a inaktivace komplexů G 1 S G 2 mitóza G 1 Espero Publishing, s.r.o.
25 NECYKLUJÍCÍ BUŇKY - G 0 fáze zástava nevratná - nervové bb., bb. koster. svalů, přechodná: poškození DNA - nepostoupí do S fáze porucha replikace DNA - nevstoupí do mitózy chybně vytvořené dělicí vřeténko, chyby v napojení chromozomů na kinetochor - nenastane anafáze mitózy inhibice transkripce, proteosyntézy - není dostatek stavební hmoty pro novou buňku nedostatek živin či nevhodné životní podmínky (ph, teplota...) nedostatek prostoru pro nové bb. - kontaktní inhibice proliferace poruchy buněčné adheze brzdí proliferaci - nutnost kontaktu s okolními buňkami i s podložkou (např. kultivační nádobou) nutná přítomnost růstových faktorů = proteiny vytvářené jednou buňkou, které stimulují proliferaci jiné buňky (např. PDGF = platelet-derived growth factor, který je tvořen krev. destičkami) zástava v G 1 fázi, někdy v G 2 fázi (b. ledvin, epidermis myší )
26 MEIÓZA SPERMATOGENEZE A OOGENEZE
27 POHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ kombinace genomů dvou buněk za vzniku nového jedince = tzv. sexuální proces, který zajišťuje: genetickou variabilitu druhu, tím i jeho adaptibilitu velkou evoluční potenci druhu potomek vzniklý ze zygoty (spojením 2 haploidních gamet) má novou skladbu genů, neshoduje se ani s jedním rodičem izogamety - všechny gamety stejně velké (některé jednobuněčné zelené řasy, kvasinky, někteří prvoci) anizogamety - vznikají z buněk zárodečných epitelů v pohlavních orgánech - varlatech a vaječnících samičí makrogamety (vajíčko) velké, nepohyblivé a obsahují zásobní látky samčí mikrogamety (spermie) malé, pohyblivé, bez zásob (výtrusovci, vyšší rostliny a živočichové)
28 GAMETOGENEZE princip je u všech vyšších živočichů stejný: v časné embryogenezi se oddělí od somatických buněk buňky prapohlavní z nich se mitoticky namnoží buňky zárodečného epitelu = gametogonie (2n) ty se mitoticky dělí a zvětšují v gametocyty I. řádu (2n) vstupují do meiózy gametocyty II. řádu (1n) po 2. meiot. dělení jsou 4 haploidní gamety (1n) při mitóze jde o zachování diploidie, při meióze naopak dosažení haploidie
29 MEIÓZA před vstupem do meiózy v S fázi replikace DNA buňka má 4n molekul DNA (u člověka 92 molekul) následují dvě dělení za sebou, mezi nimi není interfáze, ani replikace DNA gameta má 1n molekul DNA (u člověka 23) MEIÓZA I = heterotypické (redukční) dělení buňka má 23 chromozomoů, ale každý je tvořen 2 sesterskými chromatidami, takže je 2n molekul DNA, u člověka 46) MEIÓZA II = homeotypické (ekvační) dělení buňka má 23 chromozomů, každý je tvořen jen jednou chromatidou, takže je 1n molekul DNA, u člověka 23)
30 MEIÓZA I její zvláštnosti profáze I - trvá asi 90% celé meiózy a je komplikovanější než u mitózy kondenzace chromozomů a jejich zviditelnění, synapse homologních chromozomů, tvorba bivalentů (drží je u sebe synaptonemální komplex) nastává crossing-over výměna úseků nesesterských chromatid, místa překřížení jsou patrná jako chiasmata ke konci profáze rozpad jaderné membrány, vznik dělicího vřeténka, chromozomy viditelné jako tetrády anafáze I segregace celých chromozomů (haploidní počet chromozomů, množství DNA ještě není haploidní každý chromozom ze 2 chromatid, tj. 2 molekul DNA)
31 MEIOZA I obr. 25-3; S.L. Wolfe: Molecular and Cellular Biology, Wadsworth Publ. Comp.,1993
32 MEIOZA I - bivalenty, šipka = pár XY a synaptonemální komplex obr ; S.L. Wolfe: Molecular and Cellular Biology, Wadsworth Publ. Comp.,1993 obr. 2-14; Thompson & Thompson: Genetics in Medicine, W.B. Saunders Comp., 1991
33 MEIÓZA I - crossing-over a chiasmata obr. 11-6; Mange A.P.: Genetics: human aspects, Sinauer Associates Inc., 1990
34 MEIOZA I a II obr. 25-3; S.L. Wolfe: Molecular and Cellular Biology, Wadsworth Publ. Comp.,1993
35 VÝZNAM MEIÓZY meióza II se prakticky neliší od mitózy anafáze II - rozchod chromatid haploidnímu počtu chromozomů odpovídá i haploidní množství DNA sexuální proces vytváří genetickou variabilitu: náhodná segregace - vznik nových kombinací původních rodičovských chromozomů (u člověka je 23 homolog. párů, počet kombinací je 2 n, tj = přes možných kombinací) rekombinace - nové kombinace rodičovských alel na chromozomech po crossing-overu (u člověka 2-3 crossing-overy na 1 homolog. pár chromozomů - počtu kombin.) náhodné oplození - zygota vzniká kombinací 2 gamet (je-li přes možných kombinací jedné gamety, pak je celkem 2 23 x 2 23 = přes možných zygot
36 SPERMATOGENEZE celý vývoj spermie trvá asi 74 dní začíná při dosažení pohlavní dospělosti (kolem let) probíhá po celé období sexuální aktivity mužů dělení je rovnoměrné z 1 spermatogonie jsou celkem jsou 4 spermatidy během spermiohistogeneze získávají spermatidy bičík zralá spermie obr. 2-9; Thompson & Thompson: Klinická genetika, W.B. Saunders Comp., 1991, překlad: P. Goetz, Triton, 2004
37 OOGENEZE celý vývoj vajíčka trvá let oocyt I. řádu vstupuje do meiózy již v embryonálním období (kolem 5. měsíce) na konci profáze I - meioza se zastavuje (v měsíci) - diktyoten až do puberty oocyt I. řádu hromadí zásobní látky, roste jeho objem od puberty v cyklech po 28 dnech se dokončuje v jednotlivých Graafových folikulech meióza I - dělení nerovnoměrné (oocyt II. řádu + 1. polární tělísko) obr. 2-10; Thompson & Thompson: Klinická genetika, W.B. Saunders Comp., 1991, překlad: P. Goetz, Triton, 2004
38 hned pokračuje meióza II - dělení je nerovnoměrné (ootida + 2. pólocyt) (1.pólocyt se může též rozdělit) ovulace nastává u většiny obratlovců v průběhu metafáze II II. meiotické dělení se dokončuje jen v případě oplození výsledkem 4 haploidní bb., pouze jedna z nich (vajíčko) je funkční OPLOZENÍ - musí být ve vodním či vlhkém prostředí vnější (vodní živočichové) vnitřní (suchozemští živoč.) - vodní prostředí nahrazují sekrety pohlavních vývodů obr. 2-10; Thompson & Thompson: Klinická genetika, W.B. Saunders Comp., 1991, překlad: P. Goetz, Triton, 2004
39 SMRT BUŇKY NEKRÓZA, APOPTÓZA
40 STÁRNUTÍ BUNĚK na úrovni mnohobuněčných živočichů smrt chápána jako opak života, něco nežádoucího, smrt je nevyhnutelná existence organismu v čase je omezena maximální délka života je geneticky naprogramována přirozená smrt organismu jako celku - nasává vlivem - stárnutí organismu nebo nepříznivých faktorů vnějšího a vnitřního prostředí není ale rozřešeno, zda smrt je determinována pouze procesy stárnutí buněk nebo procesy řídícími integritu organismu
41 STÁRNUTÍ BUNĚK různě staré buňky mají odlišné morfologické i funkční projevy starší buňky: obsah vody až o 15 % viskozita cytosolu zpomalení buněčných pochodů (transport, intenzita metabolismu) hromadění odpadních látek (lipofuscin, melanin) přesto v organismu jsou bb. různého stáří nervové buňky - stejně staré jako organismus epiteliální buňky, erytrocyty - velmi mladé i ve starém organismu
42 STÁRNUTÍ BUNĚK na buněčné úrovni neplatí vše jako pro celý organ. z pokusů na buněč. kulturách je patrné, že kinetika proliferace u mladých bb. je jiná než u starých bb. buňky se nemohou množit neomezeně dlouho každá buňka má geneticky naprogramovaný počet buněčných cyklů (lidské embryonální bb. in vitro vytvoří asi generací, bb. ze starého organismu podstatně méně) bb. jednobun. organ. se za příznivých podm. množí bez omezení bb. mnohobun. organismů zanikají spolu se smrtí organismu přesto i zde jsou relativně nesmrtelné bb. pohlavní buňky, které se zúčastnily fertilizace transformované (zpravidla nádorové) buňky
43 Smrt buněk je jedním ze základních projevů biologických systémů. patologická (nefyziologická) smrt buněk působení nepříznivých podmínek neslučitelných s existencí buňky fyziologická smrt buněk cílený proces, na kterém se aktivně podílí sama buňka je součástí řady fyziologických i patologických procesů v organismu je terapeutickým cílem (např. léčba nádorů) Život organismu je podmíněn smrtí některých jeho buněk.
44 Život organismu je podmíněn smrtí některých jeho buněk Proč některé buňky organismu musí zemřít? v embryonálním vývoji je produkován nadbytek buněk (zanikají ty, které se nezapojily do organizační struktury organismu) - např. eliminace neuronů Espero Publishing, s.r.o.
45 formování embryonální masy buněk do finální struktury (tvorba dutin, přepážek) - např. vývoj prstů ruky Espero Publishing, s.r.o. organismus eliminuje nebezpečné buňky (nádorové bb., bb. infikované viry, autoreaktivní lymfocyty aj.) organismus se zbavuje opotřebovaných a nefunkčních (zestárlých) buněk - např. obnova kůže, střevního epitelu
46 eliminace nepotřebných buněk (pro organismus je energeticky výhodnější likvidace buněk než jejich výživa) involuce hormonálně závislých tkání (např. mléčná žláza po laktaci) ztráta ocasu při metamorfóze žab Espero Publishing, s.r.o.
47 Základní typy buněčné smrti neprogramovaná smrt - - proces nefyziologický, je opakem života - je důsledkem náhodného poškození bb. programovaná smrt - - proces fyziologický, zcela zákonitý, geneticky řízený, relativně častý koncepce programované smrti se prosadila teprve v 90. letech 20. století
48 Neprogramovaná smrt - nekróza vyvolána rozsáhlým poškozením buněk působením nepříznivých vnějších faktorů přesahujících adaptační možnosti buňky dlouhodobý nedostatek živin a kyslíku vysoká teplota vysoké dávky radioaktivního záření ultrazvuk vysoké dávky toxických chemikálií virová infekce aj. proces pasivní, není geneticky řízený většinou postihuje větší skupinu buněk proces trvá řádově hodiny až desítky hodin
49 Nekróza - pokračování začíná poruchou plazmat. membr. a membrán uvnitř b. ztráta zdroje energie (zástava syntézy ATP) narušena distribuce iontů časný projev - bobtnání buněk, tvorba vakuol (vakuolární degenerace), dilatace ER, mitochondrií, tvorba hernií následuje rozpad organel, z nichž se uvolňují ionty a enzymy nakonec buněčný obsah se uvolní do okolí vyvolá zánětlivou reakci okolních bb. DNA dlouho neporušená, štěpí se náhodně na různě dlouhé fragmenty
50 Naprogramovaná smrt buněk proces přesně geneticky řízený běžný v embryonálním i postembryonálním vývoji a při udržování buněčné homeostázy (počtu buněk) zbytky buňky jsou odstraňovány fagocytózou bez známek zánětu existuje asi více variant programované smrti: apoptóza (1 ze způs. realizace progr. smrti u vyš. živoč.) lysosomální smrt buněk Rozdíl mezi nekrózou a apoptózou Espero Publishing, s.r.o. A - nekróza B + C - apoptóza
51 APOPTÓZA termín zaveden v r (není totožný s termínem programovaná smrt buňky) Nobelova cena za fyziol. a lékařství 2002: Sydney Brenner (GB), H. Robert Horvitz (USA), John E. Sulston (GB) součástí života všech mnohobuněčných organismů od jednoduchých až po člověka vyskytuje se u mnohobuněčných rostlin (např. tvorba xylenu, opadávání listů) ve vývoji jednobuněčných eukaryont i prokaryont (např. autolýza sporangiálních buněk při sporulaci bacilů) proces aktivní, vyžaduje dodání energie ATP týká se jednotlivých buněk, ty mizí beze stopy trvá desítky minut až několik hodin
52 mechanismy apoptózy jsou evolučně velmi staré a konzervativní morfologické změny kondenzace chromatinu na periferii jádra fragmentace jádra svraštění celé buňky tvorba cytoplazmatických výběžků (blebbing) odštěpování apoptotických tělísek fagocytóza okolními buňkami buněčná membrána intaktní nerozvíjí se v okolí zánětlivá reakce
53 Průběh apoptózy biochemické změny počátek apoptózy je charakterizován dvěma souběžně probíhajícími kroky: aktivace proteolytické kaskády (dosud popsánoí asi 11 enzymů, tzv. kaspázy) poškození mitochondrií oba procesy nakonec vedou k aktivaci endonukleáz, které štěpí DNA
54 1. proteolytické enzymy - kaspázy kaspáza = cysteinová proteáza, která štěpí substrát v místě kyseliny asparagové (cysteinová aspáza = caspáza) funkce jako efektory apoptózy v bb. inaktivní prokaspázy, které jsou aktivovány proteolytickým štěpením aktivované exekuční kaspázy štěpí důležité proteiny: např. lamin, aktin, DNA dependentní protein kinázu reakce jsou ireverzibilní Espero Publishing, s.r.o.
55 2. poškození mitochondrií: vlivem určitých externích či interních faktorů (virová infekce, poškození DNA, xenobiotika, tvorba kyslíkových radikálů, ztráta koordinace energetických pochodů) změna membrán. potenciálu vnitřní mitoch. membrány - projeví se přechodným zvýšením permeability této membrány pro cytochrom c dojde k uvolnění řady dalších proapoptotických faktorů, které aktivují kaskádu kaspáz
56 Klíčovou roli v exekuci hraje kaspáza 3 kaspáza 3 (červená fluorescence) fragmenty cytokeratinu 18 (žlutozelená fluorescence)
57 konečným důsledkem změn je aktivace endonukleáz - fragmentují jadernou DNA v místě H 1 histonů, tj. mezi nukleosomy délka fragmentů je v násobcích pb po elektroforéze v agarózovém gelu vzniká DNA žebříček (je to marker apoptózy) při nekróze se DNA štěpí náhodně na různě dlouhé fragmenty, proto žebříček se netvoří
58 Řízení apoptózy modelový objekt - Coenorhabditis elegans (hlístice) vzniká 1030 somatických bb., z nichž 131 bb. za definovaných podmínek zaniká apoptózou proces je řízen řadou genů: ced-3, ced-4 aktivace apoptotických genů ced-2, ced-9 potlačení aktivity apopt. genů homologické geny s podobnou funkcí jsou u savců i u člověka apoptóza řízena asi 10 geny z rodiny Bcl-2
59 Řízení apoptózy - suprese gen bcl-2 kóduje protein Bcl-2 jeho nadprodukce: chrání buňku před apoptotickými signály, prodlužuje přežívání buňky (integrální protein membr. mitoch., ER i jádra u dlouhožijících nebo životně důležitých bb.) např. neurony, bazální keratinocyty, žlázový epitel, střevní krypty, zralé B lymfoc., T lymfocyty dřeně thymu, prekurzory hematopoetických bb. tkáň s vyšší produkcí Bcl-2 vykazují vyšší výskyt nádorů (např. kůže, tlusté střevo, prs, prostata)
60 Řízení apoptózy - stimulace proteiny Bax, Bcl-x S jejich nadprodukce navozuje apop. Bcl-2 / Bax reostat poměr hladin Bcl-2 a Bax rozhoduje o životě a smrti buňky hladiny Bax - převaha heterodimerů Bax-Bcl-2 = chrání b. před apoptózou hladiny Bax - převaha homodimerů Bax-Bax = indukce apoptózy gen p53 - přímým aktivátorem genu bax a expresi genu bcl-2 při poškození DNA nejprve zastaví bun. cyklus možnost opravy DNA; je-li poškození DNA neopravitelné, aktivuje apoptózu buňky protein R-Ras a Myc (Myc protein v G 0 fázi se neexprimuje) regulace apoptózy možná pouze u proliferujících buněk podmínkou pro indukci apoptózy je exprese Myc proteinu
61 Využití v klinické praxi apoptózy - Alzheimerova ch., Parkinsonova ch., ICHS, AIDS, vývojové vady apoptózy - nádorové, autoimunitní, virové nemoci léčba nádorů (ozáření, cytostatika poškozují DNA) - to stimuluje apoptózu a tím zpomaluje nádorový růst v regulaci imunitních pochodů - eliminace autoreaktivních lymfocytů (imunologická tolerance) cytotoxický efekt T lymfocytů a NK buněk na infikované, nádorové bb. a bb. transplantátu útlum imunitní odpovědi po likvidaci cizího antigenu
62 Lysosomální (cytoplazmatická) smrt buněk typická pro epiteliální tkáně a metamorfozující tkáně hmyzu a obojživelníků zvětšuje se počet lysosomů tvorba autofagických vakuol později kondenzace chromatinu a rozpad jádra žebříčkovitá degradace DNA do pozdních fází probíhá proteosyntéza a syntéza ATP
Reprodukce buněk Meióza Smrt buněk
Přípravný kurz z biologie 4 Reprodukce buněk Meióza Smrt buněk 19.11.2011 Mgr. Kateřina Caltová Dělení buněk (reprodukce) Dělení (reprodukce) buněk základní znak života buňky nové bb vznikají dělením bb
Více44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková Inovace studijního oboru Regenerace a výţiva ve sportu (CZ.107/2.2.00/15.0209) 1 DNA,geny genom = soubor všech genů a všechna DNA buňky; kompletní genetický materiál
VíceBuněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU
BUNĚČNÝ CYKLUS Buněčné dělení Cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin- Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího systému buněčného cyklu 8 cyklinů
VíceMitóza, meióza a buněčný cyklus. Milan Dundr
Mitóza, meióza a buněčný cyklus Milan Dundr Rozmnožování eukaryotických buněk Mitóza (mitosis) Mitóza dělení (nepřímé) tělních (somatických) buněk 1 jádro s2n (diploidním počtem) chromozómů (dvouchromatidových)
Více8 cyklinů (A, B, C, D, E, F, G a H) - v jednotlivých fázích buněčného cyklu jsou přítomny určité typy cyklinů
Buněč ěčné dělení BUNĚČ ĚČNÝ CYKLUS ŘÍZENÍ BUNĚČ ĚČNÉHO CYKLU cykliny a na cyklinech závislé proteinkinázy (Cyclin-Dependent Protein Kinases; Cdk-proteinkinázy) - proteiny, které jsou součástí řídícího
VíceEndocytóza o regulovaný transport látek v buňce
. Endocytóza o regulovaný transport látek v buňce Exocytóza BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace
VíceRozmnožování buněk Vertikální přenos GI. KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek
Rozmnožování buněk Vertikální přenos GI KBI / GENE Mgr. Zbyněk Houdek Buněčný cyklus Buňky vznikají z bb. a jedinou možnou cestou, jak vytvořit více bb. je jejich dělením. Vertikální přenos GI: B. (mateřská)
VíceMITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE
Cvičení 6: BUNĚČNÝ CYKLUS, MITÓZA Jméno: Skupina: MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE Trvalý preparát: kořínek cibule obarvený v acetorceinu V buňkách kořínku cibule jsou viditelné různé mitotické figury.
Vícehttp://www.accessexcellence.org/ab/gg/chromosome.html
3. cvičení Buněčný cyklus Mitóza Modifikace mitózy 1 DNA, chromosom genetická informace organismu chromosom = strukturní podoba DNA během dělení (mitózy) řetězec DNA (chromonema) histony další enzymatické
VíceInovace studia molekulární. a buněčné biologie
Inovace studia molekulární I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
VíceBUNĚČNÝ CYKLUS. OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky. Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí
(1 BUNĚČNÝ CYKLUS BUNĚČNÝ CYKLUS OMNIS CELLULA ET CELLULA - buňka vzniká jen z buňky Sled akcí, ve kterých buňka zdvojí svůj obsah a pak se rozdělí systém regulace kontrolní body molekulární brzdy Jednobuněčné
VíceKaryokineze. Amitóza. Mitóza. Meióza. Dělení jádra. Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky.
Karyokineze Dělení jádra Předchází dělení buňky Dochází k rozdělení genetické informace u mateřské buňky Druhy karyokineze Amitóza Mitóza Meióza Amitóza Přímé dělení jádra Genetická informace je rozdělena
VíceDUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 1 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: Charakteristika buněčného cyklu eukaryot
VíceZáklady buněčné biologie
Maturitní otázka č. 8 Základy buněčné biologie vypracovalo přírodozpytné sympózium LP, AM & DK na konferenci v Praze, 1. Máje 2014 Buňka (cellula) je nejmenší známý útvar, který je schopný všech životních
VíceRozdíly mezi prokaryotní a eukaryotní buňkou. methanobacterium, halococcus,...
Dělení buňky Biologie člení živé organizmy do dvou hlavních kategorií: prokaryotní a eukaryotní organizmy. Na základě srovnání 16S rrna se zjistilo, že na naší planetě jsou 3 hlavní nadříše buněčných forem:
VíceBiologie 11, 2014/2015, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE
Biologie 11, 2014/2015, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE BUNĚČNÝ CYKLUS PROGRAMOVANÁ BUNĚČNÁ SMRT KONTINUITA ŽIVOTA: R. R. Virchow: Virchow: buňka buňka z buňky, z buňky, živočich živočich z
VíceBiologie 12, 2017/2018, Ivo Papoušek, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE
Biologie 12, 2017/2018, Ivo Papoušek, Ivan Literák BUNĚČNÝ CYKLUS A JEHO REGULACE BUNĚČNÝ CYKLUS PROGRAMOVANÁ BUNĚČNÁ SMRT KONTINUITA ŽIVOTA: R. R. Virchow: Virchow: buňka buňka z buňky, z buňky, živočich
VíceDUM č. 2 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 2 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: meióza-redukční dělení jádra, význam, princip,
Více- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )
Otázka: Buňka a dělení buněk Předmět: Biologie Přidal(a): Štěpán Buňka - cytologie = nauka o buňce - rostlinná a živočišná buňka jsou eukaryotické buňky Stavba rostlinné (eukaryotické) buňky: buněčná stěna
VíceEukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:
Eukaryotická buňka - hlavní rozdíly: rostlinná buňka živočišná buňka buňka hub buněčná stěna ano (celulóza) ne ano (chitin) vakuoly ano ne (prvoci ano) ano lysozomy ne ano ne zásobní látka škrob glykogen
VíceGymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115
Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0410 Číslo šablony: V/2 - inovace směřující k rozvoji odborných kompetencí Název materiálu: Buněčný cyklus
VíceBuňky, tkáně, orgány, soustavy
Lidská buňka buněčné organely a struktury: Jádro Endoplazmatické retikulum Goldiho aparát Mitochondrie Lysozomy Centrioly Cytoskelet Cytoplazma Cytoplazmatická membrána Buněčné jádro Jadérko Karyoplazma
VíceBUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA
BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA MITOSA - fáze: Profáze - kondensace chromosomů - 30 nm chromatine fibres vázané na matrix Rozpad Metafáze - párové ( sesterské ) chromatidy - vázané centromerou, seřazené
VíceBuněčný cyklus. Replikace DNA a dělení buňky
Buněčný cyklus Replikace DNA a dělení buňky 2 Regulace buněčného dělení buněčný cyklus: buněčné dělení buněčný růst kontrola kvality potomstva (dceřinných buněk) bránípřenosu nekompletně zreplikovaných
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 Charakteristika chromozomové výbavy 2n = 46,XY Karyotyp - Karyogram - Idiogram
VíceDigitální učební materiál
Digitální učební materiál Projekt CZ.1.07/1.5.00/34.0415 Inovujeme, inovujeme Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT (DUM) Tematická oblast Odborná biologie, část biologie organismus
Více10. oogeneze a spermiogeneze meióza, vznik spermií a vajíček ovulační a menstruační cyklus antikoncepční metody, oplození
10. oogeneze a spermiogeneze meióza, vznik spermií a vajíček ovulační a menstruační cyklus antikoncepční metody, oplození MEIÓZA meióza (redukční dělení/ meiotické dělení), je buněčné dělení, při kterém
VíceStavba dřeva. Základy cytologie. přednáška
Základy cytologie přednáška Buňka definice, charakteristika strana 2 2 Buňky základní strukturální a funkční jednotky živých organismů Základní charakteristiky buněk rozmanitost (diverzita) - např. rostlinná
VíceČíslo a název projektu Číslo a název šablony
Číslo a název projektu Číslo a název šablony DUM číslo a název CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT SSOS_ZE_1.05
VíceBUNĚČNÝ CYKLUS SOMATICKÝCH BUNĚK A JEHO REGULACE
BUNĚČNÝ CYKLUS SOMATICKÝCH BUNĚK A JEHO REGULACE Somatické buňky (jakékoliv buňky organismu kromě pohlavních buněk) během své existence procházejí sérií buněčných cyklů. Výjimkou jsou např. neurony, jsou
VícePohlavní rozmnožování. Gametogeneze u rostlin a živočichů.
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Pohlavní rozmnožování Gametogeneze u rostlin a živočichů. 2/65 Pohlavní rozmnožování obecně zajišťuje variabilitu druhu
VíceBUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ
BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ SPOLEČNÉ ZNAKY ŽIVÉHO - schopnost získávat energii z živin pro své životní potřeby - síla aktivně odpovídat na změny prostředí - možnost růstu, diferenciace a reprodukce
VíceROZMNOŽOVÁNÍ BUŇKY příručka pro učitele
ROZMNOŽOVÁNÍ BUŇKY příručka pro učitele Obecné informace Téma Rozmnožování buňky je určeno na dvě až tři vyučovací hodiny. Toto téma je zpracováno jako jeden celek a záleží na vyučujícím, jak jej rozdělí.
VíceVÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ
REGULACE APOPTÓZY 1 VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ Příklad: Regulace apoptózy: protein p53 je klíčová molekula regulace buněčného cyklu a regulace apoptózy Onemocnění: více než polovina (70-75%) nádorů
VíceProjekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují
Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují s finanční podporou v Operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost Královéhradeckého kraje Modul 02 Přírodovědné předměty Hana Gajdušková 1 Viry
VíceNejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost
BUŇKA Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence Buňka je schopna uskutečňovat základní funkce organismu: obrázky použity z Nečas: BIOLOGIE LIDSKÉ TĚLO Alberts: ZÁKLADY BUNĚČNÉ BIOLOGIE
VíceCvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek
Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza Mgr. Zbyněk Houdek Chromozomy Geny jsou u eukaryotických organizmů z převážnéčásti umístěny právě na chromozómech v b. jádře. Jejich velikost a tvar jsou rozmanité,
VíceMEIÓZA. 1. Které fáze z meiotické profáze I jsou znázorněny na obrázcích?
Cvičení 8: ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVOJ Jméno: Skupina: MEIÓZA Trvalý preparát: obarvené podélné řezy varlat brouka smrtníka obecného (Blaps mortisaga) Prohlédněte si několik řezů varlete a hledejte v semenotvorných
VíceApoptóza Onkogeny. Srbová Martina
Apoptóza Onkogeny Srbová Martina Buněčný cyklus Regulace buněčného cyklu 1. Cyklin-dependentní kináza (Cdk) cyclin Regulace buněčného cyklu 2. Retinoblastomový protein (prb) E2F Regulace buněčného cyklu
VíceGametogeneze, mitóza a meióza. Prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc.
Gametogeneze, mitóza a meióza Prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc. Buněčný cyklus generační doba - trvání cyklu interfáze - období mezi dvěma následnými mitózami vlastní buněčné dělení - mitóza regulace buněčného
VíceProkaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae
Živočišná buňka Prokaryota x Eukaryota Vibrio cholerae Dělení živočišných buněk: buňky jednobuněčných organismů (volně žijící samostatné jednotky) buňky mnohobuněčných větší morfologické i funkční celky
VíceMitóza a buněčný cyklus
Mitóza a buněčný cyklus Něco o chromosomech - Chromosom = 1 molekula DNA + navázané proteiny -V diploidní buňce jsou od každého chromosomu 2 kopie (= homologní chromosomy) - Homologní chromosomy nesou
VíceZ Buchanan et al. 2000
Průběh buněčného cyklu Z Buchanan et al. 2000 Změny v uspořádání mikrotubulů v průběhu buněčného cyklu A interfáze, kortikální mikrotubuly uspořádané v cytoplasmě pod plasmalemou B konec G2 fáze, mikrotubuly
VíceCo nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno
Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno Brno, 17.5.2011 Izidor (Easy Door) Osnova přednášky 1. Proč nás rakovina tolik zajímá?
VíceGametogenese a fertilizace. Vývoj 142
Gametogenese a fertilizace Vývoj 142 Gamety pohlavní buňky Gametogenese diferenciace vysoce specializovaných pohlavních buněk schopných po fertilizaci vytvořit nového jedince Vajíčko (ovum) Spermie 1.
VícePovinná literatura. Otová B., Mihalová, R.: Základy biologie a genetiky člověka; Karolinum 2015
Biologie člověka Povinná literatura Otová B., Mihalová, R.: Základy biologie a genetiky člověka; Karolinum 2015 http://old.vscht.cz/kot/cz/studijnimaterialy.html Rosypal S. a kolektiv autorů: Nový přehled
Více25.2.2014. Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.
Genomika Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat ji v termínech životních pochodů. 1 Strukturní genomika stanovení sledu nukleotidů genomu organismu,
Více"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy 1/75 Genetika = věda o dědičnosti Studuje biologickou informaci. Organizmy uchovávají,
VíceRozmnožování a vývoj živočichů
Rozmnožování a vývoj živočichů Rozmnožování živočichů Rozmnožování - jeden z charakteristických znaků organizmů. Uskutečňuje se pohlavně nebo nepohlavně. Nepohlavní rozmnožování - nevytvářejí se specializované
VíceSpermatogeneze saranče stěhovavé (Locusta migratoria)
Spermatogeneze saranče stěhovavé (Locusta migratoria) Vývoj pohlavních buněk u živočichů zahrnuje několik dějů, které zajistí, že dojde k redukci a promíchání genetického materiálu a vzniklé buňky jsou
VíceBuněčný cyklus a buněčná smrt
Biologie I Buněčný cyklus a buněčná smrt Funkce buněčného dělení Struktura chromosomu Buněčný cyklus Mitoza Kontrola buněčného cyklu Programovaná buněčná smrt Buněčný cyklus = buňky zdvojí obsah a rozdělí
Více- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal
Buňka buňka : 10-30 mikrometrů největší buňka : vajíčko životnost : hodiny: leukocyty, erytrocyty: 110 130 dní, hepatocyty: 1 2 roky, celý život organismu: neuron počet bb v těle: 30 biliónů pojem buňka
VíceZáklady molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra
Základy molekulární a buněčné biologie Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra Genetický aparát buňky DNA = nositelka genetické informace - dvouvláknová RNA: jednovláknová mrna = messenger
VíceIMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány
IMUNOGENETIKA I Imunologie nauka o obraných schopnostech organismu imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány lymfatická tkáň thymus Imunita reakce organismu proti cizorodým
VíceInovace studia molekulární a buněčné biologie
Investice do rozvoje vzdělávání Inovace studia molekulární a buněčné biologie Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Investice do rozvoje vzdělávání
VíceA. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům
Karlova univerzita, Lékařská fakulta Hradec Králové Obor: všeobecné lékařství - test z biologie Vyberte tu z nabídnutých odpovědí (1-5), která je nejúplnější. Otázka Odpověď 1. Mezi organely membránového
VíceREPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?
REPRODUKCE A ONTOGENEZE Od spermie s vajíčkem až po zralého jedince Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? Rozmnožování Rozmnožování (reprodukce) může být nepohlavní (vegetativní, asexuální) pohlavní (sexuální;
VíceTypy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).
Typy nukleových kyselin Existují dva typy nukleových kyselin (NA, z anglických slov nucleic acid): deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA). DNA je lokalizována v buněčném jádře, RNA v cytoplasmě a
VíceBuňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové
Buňka Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové Cellula = buňka (1) = základní morfologická a stavební jednotka živého organismu = schopna projevů života Metabolismus Dráždivost a pohyb Rozmnožování Růst
VíceEMBRYOLOGIE Učebnice pro studenty lékařství a oborů všeobecná sestra a porodní asistentka
6pt;font-style:normal;color:grey;font-family:Verdana,Geneva,Kalimati,sans-serif;text-decoration:none;text-align:center;font-variant:n = = < p s t y l e = " p a d d i n g : 0 ; b o r d e r : 0 ; t e x t
VíceB9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY
B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY mikrotubuly střední filamenta aktinová vlákna CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY funkce cytoskeletu - udržovat
VícePropojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/
Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0032 KBB/ZGEN Základy genetiky Dana Šafářová KBB/ZGEN Základy genetiky Rozsah: 2+1
Více- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace
Číslo projektu Název školy Autor Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0743 Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková Biologie 10 obecná biologie Organely eukaryotní buňky Ročník 1. Datum tvorby
VíceBUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:
BUNĚČ ĚČNÁ STAVBA ŽIVÝCH ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA: Prokaryota, eukaryota, viry, bakterie, živočišná buňka, rostlinná buňka, organely buněčné jádro, cytoplazma, plazmatická membrána, buněčná stěna, ribozom,
VíceMolekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk. Aleš Hampl
Molekulární mechanismy diferenciace a programované buněčné smrti - vztah k patologickým procesům buněk Aleš Hampl Tkáně Orgány Živé buňky, které plní různé funkce (podpora struktury, přijímání živin, lokomoce,
VíceDUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
projekt GML Brno Docens DUM č. 3 v sadě 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika Autor: Martin Krejčí Datum: 02.06.2014 Ročník: 6AF, 6BF Anotace DUMu: chromatin - stavba, organizace a struktura
VíceANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel
doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386401, fax: +420
VíceTéma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK
Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK ŢIVÉ SOUSTAVY Nebuňečné (priony, viroidy, viry) Buněčné (jedno- i mnohobuněčné organismy) PROKARYOTICKÝ TYP BUNĚK 1-10 µm Archebakterie Eubakterie (bakterie a sinice)
Více1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky
1.Biologie buňky 1.1.Chemické složení buňky 1. Stavbu molekuly DNA objasnil: a) J. B. Lamarck b) W. Harwey c) J.Watson a F.Crick d) A. van Leeuwenhoeck 2. Voda obsažená v buňkách je: a) vázaná na lipidy
VíceGenetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací
Genetika Nauka o dědid dičnosti a proměnlivosti Genetika molekulárn rní buněk organismů populací Dědičnost na úrovni nukleových kyselin Předávání vloh z buňky na buňku Předávání vlastností mezi jednotlivci
VíceAnotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.
Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky. Materiál je plně funkční pouze s použitím internetu. základní projevy života
VíceBuňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů
Buňka - buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů - je pozorovatelná pouze pod mikroskopem - na Zemi existuje několik typů buněk: 1. buňky bez jádra (prokaryotní buňky)- bakterie a
Více"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů
"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů postembryonální vývoj 1/73 Ontogeneze živočichů = individuální vývoj živočichů, pokud vznikají
VíceCytologie. Přednáška 2010
Cytologie Přednáška 2010 Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky:
VíceNUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života
NUKLEOVÉ KYSELINY Základ života HISTORIE 1. H. Braconnot (30. léta 19. století) - Strassburg vinné kvasinky izolace matiére animale. 2. J.F. Meischer - experimenty z hnisem štěpení trypsinem odstředěním
VíceREPLIKACE, BUNĚČNÝ CYKLUS, ZÁNIK BUNĚK
Molekulární základy dědičnosti - rozšiřující učivo REPLIKACE, BUNĚČNÝ CYKLUS, ZÁNIK BUNĚK REPLIKACE deoxyribonukleové kyseliny (zdvojení DNA) je děj, při kterém se tvoří z jedné dvoušoubovice DNA dvě nová
VíceBuněčný cyklus a buněčná smrt
Biologie I 6. přednáška Buněčný cyklus a buněčná smrt Campbell biology 10ed (Reece JB, Urry LA, Cain ML, Wasserman SA, Minorsky PV, Jackson RB, Pearson Education, 2014, ISBN 978-0-321-77565-8) Buněčný
VícePřednášející: (abecedně)
Biologie + Histologie Přednášející: (abecedně) MUDr. Irena Lauschová, Ph.D. Doc. MVDr. Aleš Hampl, CSc., přednosta ústavu Doc. MUDr. Miroslava Sedláčková, CSc. RNDr. Petr Vaňhara, Ph.D. Brno, 2011 Přednáška
VíceStárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí
Stárnutí organismu Stárnutí organismu Fyziologické hodnoty odchylky během stárnutí poklesy funkcí se liší mezi orgánovými systémy Některé projevy stárnutí ovlivňuje výživa Diagnostické metody odlišují
VícePřehled regresivních změn
Přehled regresivních změn Regresivní změny Nekrózy Gangrény Apoptóza Atrofie Dystrofie Progresivní změny Hyperplasie Hypertrofie Regenerace Metaplasie Metalaxie Dysplasie Neoplasie Regresivní změny Nekrózy
VíceSlovníček genetických pojmů
Slovníček genetických pojmů A Adenin 6-aminopurin; purinová báze, přítomná v DNA i RNA AIDS Acquired immunodeficiency syndrome syndrom získané imunodeficience, způsobený virem HIV (Human immunodeficiency
VíceVAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost
VAKUOLA membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost VAKUOLA Funkce: uložiště odpadů a uskladnění chemických látek (fenolické
VíceRIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA
RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA 1. Genotyp a jeho variabilita, mutace a rekombinace Specifická imunitní odpověď Prevence a časná diagnostika vrozených vad 2. Genotyp a prostředí Regulace buněčného
VíceBUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY 1 VÝZNAM BUNĚČNÉ MOTILITY A MOLEKULÁRNÍCH MOTORŮ V MEDICÍNĚ Příklad: Molekulární motor: dynein Onemocnění: Kartagenerův syndrom 2 BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY
VíceSada I 13 preparátů Kat. číslo 111.3118
Sada I 13 preparátů Kat. číslo 111.3118 Strana 1 ze 21 Strana 2 ze 21 POKYNY PRO PRÁCI S MIKROPREPARÁTY 1. Preparát si vždy začněte prohlížet nejprve s nejslabším zvětšením nebo s nejmenším objektivem.
VíceGenetická kontrola prenatáln. lního vývoje
Genetická kontrola prenatáln lního vývoje Stádia prenatáln lního vývoje Preembryonální stádium do 6. dne po oplození zygota až blastocysta polární organizace cytoplasmatických struktur zygoty Embryonální
VíceZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE
OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4
VíceBuňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308
Buňka Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: 27. 10. 2012 Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308 Číslo projektu Číslo materiálu CZ.1.07/1.5.00/34.0702 VY_32_INOVACE_BIO.prima.02_buňka Škola Gymnázium, Třeboň, Na Sadech
VíceDNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje.
Genomika DNA se ani nezajímá, ani neví. DNA prostě je. A my tancujeme podle její muziky. Richard Dawkins: Řeka z ráje. Obor genetiky, který se snaží stanovit úplnou genetickou informaci organismu a interpretovat
VíceSoučasná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav
Buněčná teorie: Počátky formování: 1840 a dále, Jan E. Purkyně myšlenka o analogie rostlinného a živočišného těla (buňky zrníčka) Schwann T. Virchow R. nové buňky vznikají pouze dělením buněk již existujících
VíceCYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie
CYTOLOGIE 3. týden Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa Ústav histologie a embryologie MUDr. Radomíra Vagnerová, CSc. Předmět: Obecná histologie a obecná embryologie 02241 Přednášky 2.
VíceAntigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu
Antigeny Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu Antigeny Antigeny: kompletní (imunogen) - imunogennost - specificita nekompletní (hapten) - specificita antigenní determinanty (epitopy)
VícePREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU
PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU Podstata prezentace antigenu (MHC restrikce) byla objevena v roce 1974 V současnosti je zřejmé, že to je jeden z klíčových
VíceDegenerace genetického kódu
AJ: degeneracy x degeneration CJ: degenerace x degenerace Degenerace genetického kódu Genetický kód je degenerovaný, resp. redundantní, což znamená, že dva či více kodonů může kódovat jednu a tutéž aminokyselinu.
VíceNEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly
NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly RIBOSOMY Částice složené z rrna a proteinů, skládají se z velké kulovité
VíceVytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno
GONOSOMY GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y Obr. 1 (Nussbaum, 2004) autosomy v chromosomovém páru homologní po celé délce chromosomů crossingover MEIÓZA Obr. 2 (Nussbaum, 2004) GONOSOMY CHROMOSOMY X, Y ODLIŠNOSTI
VíceBiologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings
Biologie I Buňka II Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings BUŇKA II centrioly, ribosomy, jádro endomembránový systém semiautonomní organely peroxisomy
VíceBuňka. základní stavební jednotka organismů
Buňka základní stavební jednotka organismů Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů. Toto se netýká virů (z lat. virus jed, je drobný vnitrobuněčný cizopasník nacházející se na
Více