UČEBNÍ TEXT Č. 4 TRH PRÁCE V ČR A ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI

Transkript

1 UČEBNÍ TEXT Č. 4 TRH PRÁCE V ČR A ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI 1

2

3 ODBORNÝ GARANT: Doc.Ing. Pavel Janíčko, Csc. AUTOŘI TEXTU: Doc.Ing. Pavel Janíčko, Csc. JUDr. Eva Dandová Učební text č. 4 v rámci projektu Posilování sociálního dialogu služby pro zaměstnance, který je financován z prostředků ESF prostřednictvím programu Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. ČESKOMORAVSKÁ KONFEDERACE ODBOROVÝCH SVAZŮ a ASOCIACE SAMOSTATNÝCH ODBORŮ Praha 2010

4 OBSAH 1.Úvod Trh práce, nabídka a poptávka na trhu práce, nezaměstnanost Základní právní dokumenty v oblasti zaměstnanosti Politika zaměstnanosti a její aktivní a pasivní formy Zaměstnanost a její struktura Nezaměstnanost a její vývoj v ČR Problematika agentur práce Osoby se zdravotním postižením Zaměstnanost zahraničních pracovníků na českém trhu práce Aktivní politika zaměstnanosti a její formy

5 1. ÚVOD Struktura předložené práce je koncipována na základě členění zákona o zaměstnanosti a jeho hlavních pasáží. První dvě kapitoly jsou věnovány obecným teoretickým a právním východiskům. Dále už jsou prezentovány právní a ekonomické pohledy na problematiku vymezenou v jednotlivých pasážích zákona o zaměstnanosti, tj. na oblasti celkového pojetí politiky zaměstnanosti, zprostředkování zaměstnanosti a zaměstnanosti jako takové, dále na oblast nezaměstnanosti, agentur práce, zaměstnanosti zdravotně postižených, cizinců a oblast konkrétního vymezení forem aktivní politiky zaměstnanosti. V příslušných kapitolách je vždy podán nejprve právní přehled dané problematiky doplněný o příslušné statistické ilustrace a stanoviska ČM- KOS. Pokud jde o časový horizont předkládané publikace, jde o období zahrnující skutečnosti datované především ke konci r V této souvislosti je třeba podotknout, že jsme se ocitli ve velmi turbulentním období jak z hlediska věcného, tak i legislativního, a tak řada skutečností zde uvedených může doznat v blízké budoucnosti významných změn. Zároveň v tomto materiálu nejsou postiženy všechny problémy spojené s fungováním trhu práce v České republice (ČR), neboť jde o problematiku upravenou v řadě právních i jiných dokumentů. Např. se zde nedotýkáme dalších problematiky různých typů pracovních poměrů či problematiky švarcsystému neboť tyto záležitosti jsou spíše předmětem zákoníku práce. 5

6 Poznámky: 6

7 2. TRH PRÁCE, NABÍDKA A POPTÁVKA NA TRHU PRÁCE, NEZAMĚSTNANOST Trh práce je popsán jako prostředí, na němž se obchoduje se specifickým zbožím, totiž s prací. Existují i koncepce, které říkají, že tím skutečným zbožím, se kterým se na tomto trhu obchoduje, je pracovní síla (poskytovatel práce). Množství práce je měřeno počtem odpracovaných hodin, nebo počtem pracovníků. Cenou, která na tomto trhu určuje množství práce nabízené a poptávané, je cena práce, neboli mzda. Na tomto trhu jako na každém jiném trhu figurují pojmy jako poptávka, nabídka, tržní rovnováha a rovnovážná cena. PRÁCE JAKO VÝROBNÍ FAKTOR Práce patří mezi výrobní faktory. Výrobními faktory jsou prvky, umožňující ve vzájemné kombinaci uskutečnit výrobu. Obvykle jsou uváděny tři hlavní výrobní faktory, a to práce, půda (přírodní zdroje) a kapitál (ve smyslu budovy, stroje, zařízení). Důležitým (podle některých koncepcí nejdůležitějším) výrobním faktorem je práce jako živá práce produkovaná zaměstnanci. POPTÁVKA PO PRÁCI Poptávka po práci je určena množství práce, které firma najímá při různých úrovních mzdové sazby. Znamená to, že subjektem poptávky na trhu práce jsou firmy, podniky. Firma poptává takové množství práce, kdy (zjednodušeně řečeno) je přínos této práce (v podobě příjmů za vyrobené produkty) větší než náklad na ni (tedy náklad na mzdy a další odvody). Jednoduchá formule potom říká, že poptávané množství práce se zvyšuje s poklesem ceny práce a naopak. Je však jasné, že tento pohled je zjednodušující, neboť poptávku ovlivňuje produktivita práce (ta je ovlivněna kvalifikací práce, množstvím a kvalitou kooperujících faktorů, technologií a managementem) a také celkovou poptávkou po výrobcích těchto firem. NABÍDKA PRÁCE Nabídka práce je charakterizována jako množství práce, které jsou ochotni nabízet zaměstnanci za určitou cenu (mzdu). Předpokládá se tedy, že pokud je mzdová úroveň vyšší, bude i vyšší objem nabízené práce. Lidé budou mít větší motivaci se o práci ucházet. ROVNOVÁHA NA TRHU PRÁCE Je definována jako situace, která vzniká při vyrovnání nabídky s poptávkou, při tzv. rovnovážné mzdě. Rovnovážná mzda je taková mzda, pro níž platí, že nabídka a poptávka jsou v rovnováze, resp. že nabízení a poptávané množství práce na trhu je stejné. NEDOKONALOSTI TRHU PRÁCE Hlavní nedokonalostí trhu práce je skutečnost, že zbožím, se kterým se na něm obchoduje, jsou vlastně živí lidé, kteří na tomto trhu získávají prostředky na zabezpečení svých základních životních potřeb, ale také získávají určitou společenskou prestiž a naplňují potřebu sociálních kontaktů a seberealizace. Z toho například vyplývá, že tito lidé nemohou v naprosté většině případů zůstat dlouhodoběji mimo trh práce, aniž by to mělo devastující účinek nejen na jejich příjmovou úroveň, ale i na jejich postavení ve společnosti i na jejich rodinné vazby, psychiku atd. Dále je třeba brát v úvahu i fakt, že trh práce je v určitém smyslu pouhou teoretickou fikcí, neboť ve skutečnosti neexistuje jakýsi univerzální trh, ale řada do značné míry oddělených trhů různých profesí a různých regionů. 7

8 Kromě toho se v ekonomické teorii (neoklasického typu) uvádějí ještě další tzv. nedokonalosti, jako je např. nedostatečná pružnost mezd (které tak nemohou rychle reagovat na změny poptávky a nabídky na tomto trhu) nebo i působení odborů, které podle těchto představ působí jako monopolní síla na straně nabídky a deformuje tak utváření skutečně rovnovážné ceny práce (mzdy), samozřejmě ve smyslu její příliš vysoké úrovně. NEZAMĚSTNANOST Nejjednodušší charakteristikou nezaměstnanosti je vyjádření, že jde o nerovnovážnou situaci na trhu práce, kdy nabídka práce převyšuje poptávku po ní v důsledku příliš vysoké mzdové úrovně. Zde je třeba doplnit, že i teorie připouští, že nezaměstnanost není vyvolávána pouze pohybem ceny práce, ale také nedostatkem poptávky po výrobcích firem, nedostatečnými státními investicemi a výdaji, nefunkční vzdělávací soustavou atp. MĚŘENÍ NEZAMĚSTNANOSTI K pochopení způsobu, jak se vyjadřuje nezaměstnanost, je třeba si nadefinovat některé veličiny: zaměstnaní - obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání nezaměstnaní - nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání. Obě tyto skupiny dohromady tvoří ekonomicky aktivní obyvatelstvo (někdy se říká souhrnná pracovní síla) Ostatní, např. studenti, penzisté, invalidé, ženy v domácnosti, pokud nepracují, tvoří ekonomicky neaktivní obyvatelstvo Nezaměstnanost můžeme měřit absolutně a relativně: a) absolutně počtem nezaměstnaných b) relativně mírou nezaměstnanosti jako procentního podílu nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu u= U L+U *100 kde: u...míra nezaměstnanosti L...zaměstnaní U...nezaměstnaní L+U...ekonomicky aktivní 8

9 Tato teoretická podoba výpočtu míry nezaměstnanosti má své praktické varianty, které se liší zejména tím, jakým způsobem jsou vyjadřovány a měřeny počty nezaměstnaných. V ČR se používá nejčastěji míra registrované nezaměstnanosti, která má následující charakteristiku: Definice výpočtu registrované míry nezaměstnanosti: dosažitelní uchazeči o zaměstnání evidovaní na Úřadech práce (ÚP) x100 pracovní síla Čitatel: přesná evidence registrovaných - dosažitelných, neumístěných uchazečů o zaměstnání občanů ČR a občanů EU, vedená úřady práce podle bydliště uchazeče ke konci sledovaného měsíce. Jmenovatel: pracovní síla, tj. počet zaměstnaných v národním hospodářství s jediným nebo hlavním zaměstnáním podle výsledků výběrových šetření pracovních sil + počet pracujících cizinců ze třetích zemí s platným povolením k zaměstnávání, zaměstnaných občanů EU registrovaných úřady práce, a cizinců s platným živnostenským oprávněním + přesná evidence registrovaných - dosažitelných, neumístěných uchazečů o zaměstnání, občanů ČR a občanů EU, vedená úřady práce podle bydliště uchazeče. Kromě toho jsou používány také míry nezaměstnanosti, zjišťované prostřednictvím výběrových šetření prováděných ČSÚ, která vycházejí z metodik Mezinárodní organizace práce a jsou používány i Eurostatem (statistickým úřadem EU): Za nezaměstnané jsou podle metodiky této metodiky považovány všechny osoby 15leté a starší, které ve sledovaném období (referenčním týdnu) souběžně splňovaly tři nutné podmínky: - nebyly zaměstnané, - hledaly aktivně práci, - byly připraveny k nástupu do práce, tj.., během referenčního období byly k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů pro výkon placeného zaměstnání nebo zaměstnání ve vlastním podniku. Pokud osoby nesplňují alespoň jednu ze tří uvedených podmínek, jsou klasifikovány jako zaměstnané nebo ekonomicky neaktivní. Jedinou výjimkou je skupina osob, které práci nehledají, protože ji již našly a jsou schopny nástupu do 14 dnů. Tyto osoby jsou podle definice EU- ROSTATu zařazeny rovněž mezi nezaměstnané. TYPY NEZAMĚSTNANOSTI Základní typy nezaměstnanosti jsou frikční, strukturální a cyklická: Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí (fluktuace) mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stadií životního cyklu. Chápe se jako spíše dobrovolná záležitost 9

10 Strukturální nezaměstnanost se objevuje v souvislosti s expanzí nebo útlumem odvětví a nebo v některých regionech, kde je pokles ekonomické aktivity. Cyklická nezaměstnanost Cyklická nezaměstnanost vzniká v důsledku krizového vývoje ekonomiky v rámci ekonomického cyklu. EKONOMICKÉ A SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI Nezaměstnanost je považována za jeden z ústředních problémů soudobého kapitalismu. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází ke snížení příjmů společnosti a zvýšeným sociálním výdajům. Zároveň má nezaměstnanost negativní dopady na psychiku lidí, jejich emoce a rodinný život. Uvádí se tedy dvě základní formy dopadu nezaměstnanosti: ekonomická a sociální. Ekonomické dopady Nezaměstnanost znamená nevyužití zdrojů V důsledku existence nezaměstnanosti nevytváří ekonomika tolik produktů a služeb, kolik je schopna. Ztráty, ke kterým dochází v obdobích vysoké nezaměstnanosti, jsou největším mrháním zdroji v soudobé ekonomice (snížení výroby, snížení životní úrovně). Většinou jde hlavně o cyklickou nezaměstnanost Abychom byli zcela objektivní, někdy se uvádějí i pozitivní účinky nezaměstnanosti, která by měla údajně zvyšovat motivaci lidí k práci. Sociální dopady Týkají se hlavně dlouhodobé nedobrovolné nezaměstnanosti, která přináší lidské sociální a psychologické škody. Je dokázáno, že nezaměstnanost vede ke zhoršení fyzického i psychického zdraví postižených osob, vede k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu a sebevražd. V této souvislosti se také mluví o efektu hysterese. Dlouhodobě nezaměstnaní přicházejí o kvalifikaci a pracovní návyky a stávají se nezaměstnatelným, neboli tzv. odrazenými pracovníky. Původně nedobrovolně nezaměstnaní ztratí naději a stanou se dobrovolně nezaměstnanými DOBROVOLNÁ A NEDOBROVOLNÁ NEZAMĚSTNANOST. Dobrovolná nezaměstnanost Jedná se o nezaměstnanost způsobenou dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a prodlevou nástupu do jiného. Nedobrovolná nezaměstnanost Vzniká v situaci, kdy existuje nedostatek volných pracovním míst a z toho pramenící nemožnost daných osob najít odpovídající zaměstnání. Je typická pro období krizí a poklesu ekonomického výkonu. 10

11 3. ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ DOKUMENTY V OBLASTI ZAMĚSTNANOSTI 3.1. ÚMLUVA MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE PRÁCE Hned 29. listopadu 1989 byla přijata novela Ústavy ČSSR č. 135/1989 Sb., která zakotvila ústavní princip demokracie když deklarovala, že Veškerá kulturní politika v Československu, rozvoj vzdělání, výchova a vyučování jsou vedeny v duchu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie.. Pro postavení občana na trhu práce v nové demokratické společnosti bylo rozhodující, že byla též v roce 1990 ve Sbírce zákonů zveřejněna ratifikovaná Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 122 o politice zaměstnanosti (sdělení č. 490/1990 Sb.). Úmluva č. 122 Mezinárodní organizace práce v článku I stanoví, že Za účelem podpory hospodářského růstu a rozvoje, zvýšení životní úrovně, krytí potřeby pracovních sil a překonání nezaměstnanosti a neúplné zaměstnanosti každý členský stát vyhlásí a bude provádět jako jeden ze svých hlavních cílů aktivní politiku zaměřenou na podporu plné a produktivní zaměstnanosti a svobodné volby zaměstnání. A že tato politika mimo jiné zajistí, že bude existovat svobodná volba zaměstnání a co nejširší možnost, aby každý pracovník mohl získat kvalifikaci pro zaměstnání, pro které se nejlépe hodí, a aby v něm mohl využívat svých schopností a nadání bez ohledu na svou rasu barvu pleti, pohlaví, náboženství, politická přesvědčení, národní nebo společenský původ LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD V oblasti sociální politiky našly všechny tyto principy zásadní výraz v nové Listině základních práv a svobod ústavním zákoně č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon. Dnes platí nová Ústava (zákon č. 1/1993 Sb.) a nový ústavní zákon, kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon, který byl vydán po pod č. 2/1993 Sb., kdy došlo k rozdělení Československé federativní republiky. Jednou z nejdůležitějších zásad pro aplikaci práva je zásada obsažená v ustanovení 2 Listiny základních práv a svobod, a to že Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikované a vyhlášené, jsou na jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem. Navíc podle článku 5 odst. 2 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní republiky, převzala Česká republika ke dni zániku federace práva a závazky, které pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vyplývaly z mezinárodního práva, tedy i závazky vyplývající z ratifikovaných Úmluv Mezinárodní organizace práce (dále jen MOP). Pro oblast nové české sociální politiky měla v tomto zákoně zásadní význam ještě hlava čtvrtá Hospodářská, sociální a kulturní práva (články č Listiny). Pro potřebu práva zaměstnanosti je třeba citovat zásadu obsaženou v článku 26 (1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. (2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. 11

12 (3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. (4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.) Všechny tyto nové ústavní principy byly vlastně základem toho, že došlo k zásadním změnám v tehdejším pracovním právu ve smyslu odstranění povinnosti pracovat a zavedení formálního práva na práci s dodatkem, že stát má povinnost zajišťovat lidi, kteří o práci přišli. Obsahově článek 26 Listiny základních práv a svobod vyjadřuje základní zásady politiky zaměstnanosti, obsažené ve Filadelfské deklaraci MOP z roku 1944, ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948, jakož i v Úmluvě MOP č. 122, o politice zaměstnanosti z roku Tento princip vychází ideově též z ustanovení o právu na práci obsaženém v čl. 6 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a s ustanoveními obsaženými v části I., bodu I. a v části II. čl. I. Evropské sociální charty. Právo na práci je vyjádřeno i v dalších mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána podle čl. 10 Ústavy. Podle čl. 11 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (č. 62/1987 Sb.) je Česká republika povinna zajistit na základě rovnoprávnosti mužů a žen stejná práva, zejména právo na práci, jakožto nezcizitelné právo všech lidských bytostí. Právu získávat prostředky pro své životní potřeby obsaženému v odstavci 3 odpovídá povinnost státu vytvářet pro jeho uplatňování vhodné podmínky, jinými slovy řečeno, provádět tomu odpovídající státní politiku zaměstnanosti ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI A ZÁKONÍK PRÁCE Základní kodex práva této oblasti zákoník práce (zákon č. 65/1965 Sb.) byl v průběhu roku 1990 podstatným způsobem novelizován (novela provedená zákonem č. 3/1991 Sb.) a došlo k jeho rozčlenění de facto do třech nových zákonů. Zásady nového odvětví práva - práva zaměstnanosti byly vyčleněny do samostatného zákona zákona o zaměstnanosti a zásady kolektivního vyjednávání byly vyčleněny do zákona o kolektivním vyjednávání. Nový samostatný zákon o zaměstnanosti nabyl účinnosti dne zákon č. 1/1991 Sb.. Spolu s nám nabyl účinnosti i zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti. Zákon č. 1/1991 Sb. upravoval otázky hmotného práva a zákon č. 9/1991 Sb. byl ryze procesní normou upravoval postup orgánů provádějících státní politiku zaměstnanosti tedy ministerstva práce a sociálních věcí a úřadů práce. Tyto dva zákony byly často novelizovány (zákon č. 1/1991 Sb. celkem 20x a zákon č. 9/1991 Sb., celkem 17x), ale přesto platily až do , kdy byly zrušeny a nahrazeny novým zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb EVROPSKÁ SOCIÁLNÍ CHARTA A EVROPSKÁ (EU) POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI V souvislosti s legislativními pracemi souvisejícími s přípravou České republiky na vstup do Evropské unie byla ratifikována Evropská sociální charta (sdělení MZV č. 14/2000 Sb. m. s.) a Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě (sdělení MZV č. 15/2000 Sb. m. s.). Podle článku 1 ESCH Právo na práci se S cílem zajistit účinný výkon práva na práci se smluvní strany zavazují: - přijmout jako jeden ze svých prvořadých cílů a odpovědností dosažení a udržení co nejvyšší a nejstabilnější úrovně zaměstnanosti s cílem dosažení plné zaměstnanosti, 12

13 - účinně chránit právo pracovníka vydělávat si na své živobytí ve svobodně zvoleném zaměstnání, - zřídit a udržovat bezplatné služby zaměstnanosti pro všechny pracovníky, - poskytovat a podporovat vhodné poradenství pro volbu povolání, odborný výcvik a rehabilitaci. V souvislosti s tzv. Maastrichtskou smlouvou o založení EU z r byla také na summitu v Lucemburku v r zformulována společní politika zemí EU v oblasti zaměstnanosti (tzv. lucemburský proces), jež byla dále rozvinuta a přizpůsobena na summitu EU v Lisabonu v r. 2000, kde byla přijata tzv. lisabonská strategie , která v oblasti zaměstnanosti zformulovala tyto základní cíle: Celková průměrná míra zaměstnanosti v Evropské unii (EU) do roku 2010 má dosáhnout 70 %, z toho alespoň 60 % u žen a 50 % u starších pracovníků (55 až 64 let). Aplikace evropské strategie zaměstnanosti jednotlivých zemích je dosud (do r. 2010) realizována na základě národních plánů reforem. V ČR byl v roce 2008 (konkrétně usnesením vlády) schválen nový Národní program reforem na roky Opatření v oblast zaměstnanosti jsou zde formulována na základě tzv. integrovaných hlavních směrů pro hospodářskou politiku a zaměstnanost EU. Pokud jde o oblast zaměstnanosti, pak jde o následující úkoly: - provádět politiky zaměstnanosti, jejichž cílem je dosažení plné zaměstnanosti, zlepšování kvality a produktivity práce a posilování sociální a územní soudržnosti - podporovat celoživotní přístup k práci - zajistit inkluzívní trhy práce, zvýšit přitažlivost práce a zajistit, aby se osobám hledajícím zaměstnání, včetně osob znevýhodněných, a neaktivním osobám vyplatilo pracovat. - zlepšit přizpůsobování se potřebám trhu práce - podporovat flexibilitu kombinovanou s jistotou zaměstnání a zmírnit segmentaci trhu práce, s náležitým přihlédnutím k úloze sociálních partnerů - zajistit vývoj nákladů na pracovní sílu a metody stanovování mezd podporující zaměstnanost - zvýšit a zkvalitnit investice do lidského kapitálu - přizpůsobit systémy vzdělávání a odborné přípravy novým kvalifikačním požadavkům ČMKOS zaujala k Plánu reforem na období velmi kritické, v zásadě odmítavé stanovisko. I když plán obsahuje některé dílčí akceptovatelné prvky, jako celek je vystavěn z hlediska odborů na nepřijatelných prioritách, jako je odbourávání sociálních systémů, jednostranné preferování konkurenceschopnosti a flexibilizace trhu práce na úkor oslabování pracovněprávní ochrany zaměstnanců. Lze říci, že záměry zformulované v příslušných směrnicích EU byly 13

14 v zásadě torpédovány krizovými jevy v ekonomice obecně a v oblasti zaměstnanosti zvláště. Je dokonce otázkou, zda neúměrné prosazování flexibilních forem práce a tendence redukovat náklady práce pro podnikatele nejsou jedním z významných faktorů přispívajících a prohlubujících krizový vývoj. Plnění těchto záměrů je výstižně zhodnoceno ve sdělení komise EU (únor 2010) Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění Z dokumentu citujme některé charakteristické pasáže: Krize zcela znehodnotila dosavadní pokrok. Současná hospodářská krize nemá v naší generaci obdoby. Stabilní hospodářský růst a zvyšování počtu pracovních míst, jehož jsme byli svědky v posledním desetiletí, byly zmařeny - v roce 2009 klesl HDP o 4 %, naše průmyslová výroba se snížila na úroveň 90. let 20. století a počet nezaměstnaných nyní dosáhl 23 milionů, což je 10 % výdělečně činného obyvatelstva EU. Krize silně postihla miliony občanů a odhalila některé zásadní nedostatky naší ekonomiky. Zároveň je ve stadiu projednávání dokument Evropa 2020, který v oblasti zaměstnanosti navrhuje následující priority (směry): zvyšování účasti žen a mužů na trhu práce, omezování strukturální nezaměstnanosti a prosazování kvality pracovních míst; rozvoj kvalifikované pracovní síly, která bude reagovat na potřeby trhu práce, a podpora celoživotního učení; zlepšování kvality a výsledků systémů vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních a zvyšování účasti na terciárním nebo srovnatelném vzdělávání; podpora sociálního začlenění a boj proti chudobě ZÁKLADNÍ NOVELY ZÁKONA O ZAMĚSTNANOSTI A ZÁKONÍKU PRÁCE Pro legislativu České republiky v oblasti práva zaměstnanosti a především v oblasti práva pracovního byl klíčovým momentem rok 2001, kdy byla přijata tzv. první euronovela zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (zákon č. 155/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti ). Při zpracování této novely totiž v souvislosti s přípravou České republiky na vstup do Evropské unie byly podrobeny komplexní analýze právní dokumenty Evropských společenství, a to zejména směrnice Rady ES, týkající se problematiky rovných příležitostí, pracovních podmínek, sociálního dialogu a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dá se konstatovat, že tímto zákonem přešla většina pravidel, kterými se řídí pracovní právo v Evropské unii, i do českého pracovního práva. Spolu s touto novelou zákoníku práce byl samozřejmě novelizován i zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti i zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti. I přes obrovský pozitivní dopad do naší legislativy, který zákon o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb. a zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti v době své působnosti měly, je možno konstatovat, že tyto předpisy ve srovnání se současností, vznikaly za zcela jiných společensko-ekonomických podmínek. Výrazem toho je, že byly mnohokráte novelizovány. To vše vedlo nakonec po roce 2000 k jejich přehodnocení a k politickému rozhodnutí, že je třeba vypracovat rekodifikaci zákona o zaměstnanosti. Dnem proto nabyl účinnosti nový zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Důvodem této rekodifikace bylo zejména, že předpisy práva zaměstnanosti již nemohly účinně regulovat právní vztahy vznikající v oblasti zaměstnanosti a že ani nedisponovaly vhodnými právními nástroji a instituty, které by napomohly rozvoji trhu práce a snižování nezaměstnanosti. Důležité 14

15 také bylo, že např. právní řád vůbec neupravoval práci dětí mladších 15 let. Práce mladistvých od 15 do 18 let věku byla upravena jen v případech, kdy je tato vykonávána v pracovněprávních vztazích podle zákoník práce. Přitom Směrnice Rady 94/33/ES ze dne o ochraně mladistvých při práci stanoví opatření právní úpravy členských států. Řadu těchto opatření bylo třeba zapracovat do právního řádu České republiky s tím, že jejich realizaci budou provádět úřady práce. V odůvodnění nového zákona o zaměstnanosti se také uvádělo, že hlavním účelem navrhovaného zákona o zaměstnanosti je změna stávající právní úpravy, která má převzít vše pozitivní a fungující, co obsahují dosud platné právní předpisy o zaměstnanosti, precizovat některé instituty a zároveň je dopracovat tak, aby úprava byla kompatibilní s právem Evropské unie. Mezi hlavní principy zákona o zaměstnanosti úpravy patří: 1. upřesnění postupů a zpřísnění podmínek při zprostředkování zaměstnání úřady práce, zejména podmínek pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to za účelem zvýšení motivace uchazeče o zaměstnání ke spolupráci s úřadem práce v procesu zajišťování zaměstnání 2. zpřísnění podmínek pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti, změna výše podpory v nezaměstnanosti a délky podpůrčí doby jejího poskytování, 3. úprava částečné nezaměstnanosti, 4. stanovení závazných pravidel při zprostředkovávání zaměstnání agenturami práce v souladu s požadavky Úmluvy MOP č. 181 o soukromých agenturách práce, 5. komplexní úprava problematiky osob se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce, 6. možnost úřadu práce požádat o posouzení zdravotního stavu fyzických osob pro účely zaměstnanosti určené zdravotnické zařízení a povinnost fyzické osoby podrobit se vyšetření zdravotního stavu, 7. zavedení nových nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, které přispějí k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti a k prohloubení individuálního přístupu k uchazeči o zaměstnání, 8. úprava postavení občanů států Evropské unie na trhu práce v České republice v souladu s požadavky stanovenými v právních aktech Evropské unie, 9. zapracování ochrany dětí při umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti v souladu s požadavky Směrnice Rady ze dne /33/EC o ochraně mladých lidí při práci. K provedení zákona zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. byly přijaty tyto prováděcí předpisy: nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek,ve znění nařízení vlády č. 578/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů 15

16 vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 519/2004 Sb., o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a o rekvalifikaci zaměstnanců, vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání. nařízení vlády č. 69/2009 Sb., o stanovení druhu prací, které agentura práce nemůže formou dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele zprostředkovávat Dá se tedy konstatovat, že právním základem současného práva zaměstnanosti je zákon č. 435/2004 Sb. a jeho pět výše uvedených prováděcích předpisů (dvě nařízení vlády a tři vyhlášky). ČMKOS k tomuto návrhu zákona vyjádřila v zásadě kladný postoj s tím, že zde jsou uplatněny ve větším rozsahu prvky aktivní politiky zaměstnanosti, je zde vytvořen i větší prostor pro práci s uchazeči i zájemci o zaměstnání (institut individuálních akčních plánů) a byla i rozšířena ochrana nezaměstnaných prostřednictvím prodloužení podpůrčí doby. Ocenila i větší pozornost věnovanou zaměstnávání zdravotně postižených. Vzala na vědomí a akceptovala i institut agentur práce s tou výhradou, že je nutno v každém případě zajistit reálné naplnění rovnosti mezi kmenovými a agenturními zaměstnanci. 16

17 4. POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI A JEJÍ AKTIVNÍ A PASIVNÍ FORMY 4.1. PRÁVNÍ ÚPRAVA POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI V době platnosti starého zákona o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb. byl pojem státní politika zaměstnanosti definován dvojím způsobem jednak v ustanovení 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti a pak v ustanovení 1 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti. Podle těchto zákonů hlavním obsahem státní politiky zaměstnanosti bylo vedle soustavného sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, jakož i zpracování prognóz a koncepcí zaměstnanosti a programů pro další uplatnění zaměstnanců při velkých strukturálních a organizačních změnách nebo racionalizačních opatřeních především poradenství a zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání, zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšných prací, rekvalifikace nezbytná k pracovnímu uplatnění, hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání nebo v případě ztráty zaměstnání, a pracovní rehabilitace osob se změněnou pracovní schopností. Nový zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti definuje tento pojem v ustanovení 2 takto: (1) Státní politika zaměstnanosti v České republice zahrnuje zejména a) zabezpečování práva na zaměstnání, b) sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracovávání prognóz a koncepcí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, programů a projektů pro pracovní uplatnění fyzických osob, c) koordinaci opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce v souladu s evropskou strategií zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního fondu, d) tvorbu a koordinaci jednotlivých programů a opatření k zajištění priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, e) uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, f) tvorbu a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce, g) hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti, h)poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce, i) poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, j) opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravu k práci a ke specializovaným rekvalifikačním kurzům, a opatření pro zaměstnávání těchto osob, k) opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, l) usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a z území České republiky do zahraničí. 17

18 Pokud by se daly stručně shrnout základní úkoly státní politiky zaměstnanosti, tak je třeba uvést, že státní politika zaměstnanosti usiluje: o dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, o produktivní využití zdrojů pracovních sil, o zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Státní správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti v České republice vykonávají Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce. Úřady práce jsou územním orgánem státní správy s právní subjektivitou, jejíž nadřízeným orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí - Správa služeb zaměstnanosti. Úřady práce mají tyto funkce: - sledují a hodnotí stav na trhu práce, zpracovávají koncepci vývoje zaměstnanosti ve svém územním obvodu, přijímají opatření k ovlivnění nabídky a poptávky; - informují občany o možnostech získání zaměstnání, odborné přípravy a rekvalifikace, informují zaměstnavatele o volných zdrojích pracovních sil; - zprostředkovávají vhodné zaměstnání uchazečům a zájemcům o zaměstnání; - poskytují občanům poradenské služby spojené s hledáním zaměstnání, volbou povolání, odbornou výchovou a rekvalifikací; - vedou evidenci uchazečů, příp. zájemců o zaměstnání, evidenci volných pracovních míst, evidenci pracovních povolení vydaných cizincům nebo osobám bez státní příslušnosti; - rozhodují o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, o přiznání, odejmutí, zastavení nebo vrácení hmotného zabezpečení; - organizují, zabezpečují a usměrňují rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání; - hmotně podporují vytváření nových pracovních míst,; podporují vytváření a provoz chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen pro občany se zdravotním postižením; - vydávají a odnímají povolení k zaměstnávání osobám, které nejsou státními občany České republiky a občany Evropské unie ani jeho rodinnými příslušníky; - spolupracují s institucemi ovlivňujícími trh práce se zaměstnavateli při přijetí uchazečů do zaměstnání, při umísťování uvolněných zaměstnanců v důsledku strukturálních změn, organizačních a racionalizačních opatřeních, s orgány sociálního zabezpečení, státní zdravotní správy a ostatními orgány státní správy; - kontrolují dodržování závazných právních předpisů včetně mzdových předpisů, ukládají pokuty při zjištění jejich porušení, vyřizují stížnosti občanů; - hospodaří s finančními prostředky určenými na zabezpečení státní politiky zaměstnanosti a provoz úřadů práce. 18

19 4.2. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY A ZDROJE FINANCOVÁNÍ STÁTNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI Státní politika zaměstnanosti je souhrn nástrojů, financovaný a realizovaný příslušnými státními institucemi, zaměřený na podporu celkové zaměstnanosti v ČR a na prevenci a řešení následků negativních důsledků fungování trhu práce, především nezaměstnanosti. Tato politika je definována v zákoně o zaměstnanosti (viz výše) a má dvě hlavní součásti, a to aktivní politiku zaměstnanosti (orientovanou na předcházení nezaměstnanosti a zvyšování počtu pracovních míst) a pasivní politiku zaměstnanosti (vyplácení podpor v nezaměstnanosti). Institucionální strukturou, která byla vybudována v příslušném období, je systém úřadů práce zastřešený MPSV a Správou služeb zaměstnanosti, materiálním základem jsou prostředky na politiku zaměstnanosti, vybírané v rámci sociálního pojištění a distribuované prostřednictvím státního rozpočtu PŘÍJMY A VÝDAJE NA POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI Ačkoliv neexistuje speciální účet, na kterém by byly deponovány prostředky vybrané na státní politiku zaměstnanosti, takže mezi příjmy a výdaji v této oblasti není přímá souvislost, přesto lze identifikovat jakousi příjmovou část této fiktivní finanční bilance politiky zaměstnanosti. Existuje totiž příspěvek na státní politiku zaměstnanosti konstruovaný jako součást sociálního pojištění. Pokud jde o současnou úroveň (tj. platnou v r. 2009) sazeb na sociální pojištění a v jeho rámci i sazeb na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, lze uvést následující údaje: Tabulka č. 1. Sazby pojistného na sociální pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Platnost od Nemocenské pojištění Důchodové pojištění Státní politika zaměstnanosti Zaměstnanec (%) - 6,5 - Zaměstnavatel (v %) 2,3 21,5 1,2 OSVČ (v %) 1,4 28,0 1,2 Zdroj: materiály MPSV Podíváme-li se na vývoj v posledních pěti letech, lze konstatovat, že dochází k výraznému snížení výběru příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. S účinnosti od byly sníženy sazby příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (SPZ) ve prospěch důchodového pojištění a z tohoto důvodu se výběr příspěvku na SPZ v roce 2004 snížil o téměř 13 mld. Kč. V dalších letech se sice výběr pojistného zvýšil v důsledku růstu příjmů v ekonomice ČR, ale v souvislosti s krizovým vývojem došlo k jeho opětnému propadu. Dalším krokem v tomto směru byla novela zákona o pojistném na sociální zabezpečení a o příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, která s účinností od dále snížila sazbu příspěvku na státní politiku zaměstnanosti s dalším propadem výběru příspěvku cca o 5 mld. Kč. 19

20 Jak je patrné z následující tabulky, v důsledku poklesu výběru prostředků na státní politiku zaměstnanosti a naopak růstu výdajů především na podpory v nezaměstnanosti se prohlubuje záporné saldo zmíněného fiktivního účtu; v roce 2010 by mohlo činit asi -5 mld. Kč. Tento rozdíl v tzv. příjmech a výdajích na politiku zaměstnanosti je kryt v rámci státního rozpočtu, nicméně přesto tato skutečnost svědčí o podceňování celé této problematiky, zvláště v období krize. V souvislosti s akutní potřebou reagovat na negativní vývoj na trhu práce, zejména pokud jde o enormní růst výdajů na pasivní podporu v nezaměstnanosti, došlo v roce 2009 k revizi a zvýšení zdrojů na tuto položku; stejný posun se předpokládá i v roce Tabulka č. 2. Příjmy a výdaje na státní politiku zaměstnanosti (mil. Kč): Příjmy Příspěvek na SPZ Výdaje PZ celkem** PPZ APZ Podpora OZP Insolvence Zdroj: Materiály MPSV Zkratky: SPZ státní politika zaměstnanosti, PZ - politika zaměstnanosti, PPZ - pasivní politika zaměstnanosti, APZ - aktivní politika zaměstnanost, OZP - osoby zdravotně postižené * návrh rozpočtu na r k ** bez výdajů na provoz úřadů práce, včetně příspěvků na osoby zdravotně postižené a výdajů na řešení insolvence, Z uvedených čísel je patrné politiku zaměstnanosti, že negativní situace na trhu práce se odráží i v relativním poklesu výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti (APZ). Vzhledem k nárůstu výdajů na podpory v nezaměstnanosti (neboli na pasivní politiku zaměstnanosti) se v roce 2009 podíl výdajů na APZ dramaticky snížil na 21,4% vzhledem k celkovým nákladům na politiku zaměstnanosti POZICE ČMKOS ČMKOS ve svých stanoviscích požaduje podstatné navýšení zdrojů na pasivní i aktivní politiku zaměstnanosti, zvýšení dosavadní úrovně podpor v nezaměstnanosti, podporu budování rozvinuté sítě moderních služeb zaměstnanosti, uplatňování efektivních forem podpory tvorby nových pracovních míst, se zaměřením na zvlášť ohrožené skupiny na trhu práce, a další podstatné rozšíření programů aktivní politiky zaměstnanosti. Zároveň jako jeden z požadavků předkládá ČMKOS návrh na navýšení podílu výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti tak, aby se aktivní politika zaměstnanosti stala rozhodující součástí státní politiky zaměstnanosti a aby programy APZ pokrývaly v co největším rozsahu rizikové skupiny na trhu práce. V tomto smyslu je vývoj zejména v souvislosti s krizí velmi neuspokojivý. Znamená v zásadě návrat k politice pasivní reakce na růst nezaměstnanosti. 20