Volejbal kondiční příprava

Transkript

1

2

3

4 Miroslav Vavák Volejbal kondiční příprava Recenzenti: doc. PhDr. Jaromír Šimonek, Ph.D., doc. PaedDr. Jaromír Sedláček, Ph.D., PaedDr. Zdeněk Haník, Ph.D., PaedDr. Peter Kalný. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, tel , fax jako svou publikaci Překlad Ladislava Doležalová Ilustrace Anton Lednický Odpovědná redaktorka Ivana Kočí Jazyková úprava Gabriela Janů Sazba Vladimír Velička Fotografie autor Návrh a grafická úprava obálky Grafické studio Hozák Počet stran 224 První vydání, Praha 2011 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s. r. o., České Budějovice Grada Publishing, a.s., 2011 Publikace je určena jako metodický list pro trenéry volejbalu, učební text pro studenty specializace volejbal a specializace kondiční trenér. ISBN

5 Obsah» Část první Východiska a realizace... 9» Kondiční příprava podmínka limitující, ale nepostačující...10 Hledání problému a postup řešení logistika v kondiční přípravě...11» Somatické a fyziologické předpoklady...15 Somatické faktory...15 Fyziologické faktory...16 Neuromuskulární systém...17 Srdečně-cévní systém...18 Dýchací systém...18 Centrální nervový systém (CNS)...19» Metabolismus a energetické zabezpečení sportovního výkonu...21 Energetická zásoba...21 Látková potřeba...23 Vitaminy...24 Minerální látky...25 Vláknina...26» Pitný režim...28» Psychické faktory...30» Východiska a odlišnosti v kondiční přípravě u žen...32» Lateralita (stranová orientace) ve volejbalu...35» Individuální přístup k rozvoji kondičních schopností...38» Diagnostika vybraných silových schopností ve volejbale...40» Uvolnění a relaxace po tréninkové činnosti...43» Volejbal je i pro věkem pokročilejší...45» Pocit silného těla důležitý faktor pro vstup do zápasu

6 » Běhat či neběhat ve volejbalovém tréninku?...49» Tonizace před sportovním výkonem...52» Typy periodizace a použití tréninkových podnětů kondičního charakteru...55 Jednoroční jednovrcholový systém sportovní přípravy...56 Jednoroční vícevrcholový systém sportovní přípravy...59 Mezocykly se speciálním zaměřením...60» Pohybové schopnosti v herním výkonu...61 Síla...61 Rychlost...64 Vytrvalost...67» Koordinační schopnosti...69 Reakční schopnost...70 Schopnost rovnováhy...70 Kinesteticko-diferanciační schopnost...71 Orientační schopnost...71 Rytmická schopnost...72» Konkretizace rozvoje pohybových schopností...73 Přípravné období 1 P Přípravné období 2 P Přípravně herní období 1 ph Herní období 2 H Mezipřípravné herní období 3 mph Herní období 4 H Herní období 5 (play-off) H Přechodné období

7 » Část druhá Speciální cvičení na rozvoj silových schopností upravená pro volejbal...121» Technické upřesnění správná technická realizace klasických posilovacích cvičení Základní připomínky k vykonávání posilovacích cvičení Cvičení pro rozvoj silových schopností spodní části těla Cvičení pro rozvoj silových schopností horní části těla Cvičení pro rozvoj silových schopností komplexního charakteru...142» Technika práce kotníku při posilování Práce kotníku při smečařském útoku...146» Technika práce zápěstí při posilování...154» Specializovaná cvičení na rozvoj síly svalů trupu Cviky na svaly pánevního dna a svaly spodní části trupu...158» Cviky na boční svaly trupu...165» Specializovaná cvičení na vertikální výskok (cvičení na blok) Komplexní cvičení na zlepšení vertikálního výskoku...182» Speciální časovaná volejbalová cvičení...191» Specializované pohybové řetězce v kondiční přípravě Specializované pohybové řetězce pro období P 1, P Specializované pohybové řetězce pro období ph 1, H 2, mp Specializované pohybové řetězce pro období H 4, H » Jak vytvářet nové variace klasických cviků...213» Literatura

8

9 Část první Východiska a realizace

10 » Kondiční příprava podmínka limitující, ale nepostačující Moderní světový volejbal vyžaduje dobře připravené hráče a hráčky, kteří jsou schopni zasáhnout do hry v průběhu pěti setů. Odehrát první set většinou není problém pro žádného hráče, ale aktivně zasáhnout v průběhu celého pátého setu už není tak jednoduché, a to od začátku do konce v plném nasazení, s dostatečnou (důraznou) razancí úderů a aktivním pohybem po hřišti. Ale k pohybové dokonalosti... Dá se říci, že k optimálnosti je nutné se propracovat. Žádnému hráči nic nespadne samo od sebe do klína, ale musí na sobě dlouhodobě a tvrdě pracovat. A právě fyzická zdatnost je faktor, na kterém může pracovat každý a nepotřebuje k tomu žádné mimořádné materiální zabezpečení. Ale i ve fyzické přípravě je důležité myslet na možnosti a nemožnosti kondiční přípravy. Sama fyzická příprava bez rozvoje ostatních specifických volejbalových dovedností je samoúčelná. Základem rozvoje fyzické zdatnosti je rozvoj jednotlivých pohybových schopností. Každý komplexní pohyb člověka vyžaduje určitý stupeň rozvoje rychlosti, síly a vytrvalosti. Všechny tyto kondiční pohybové schopnosti spojují a doplňují koordinační schopnosti. Postupným vývojem se volejbalová hra zrychluje. Je to dané potřebou momentu překvapení a snahou o zmeškanou nebo nepřesnou reakci soupeře. Proto je nutné rozvíjet rychlostní schopnosti mimo hru i ve hře. A i když rychlý hráč, hráč s velkým R, se musí narodit, stále zůstává hodně možností pro rozvoj této pohybové schopnosti. V tréninkové praxi se setkáváme s různými typy hráčů, kteří dokážou více nebo méně využívat svoje rychlostní schopnosti. Setkáváme se s hráči, kteří jsou rychlí z pohledu atletiky. Na krátkých úsecích vyhrávají všechny souboje, ale mají problém tento rychlostní projev zabudovat do herní činnosti, respektive nejsou schopni ho použít ve správný čas a na správném místě hry. Proto i tréninková činnost ve zvyšování rychlostních schopností by se měla realizovat v podmínkách blížících se hře. Hodně hráčů, ale i trenérů má zkreslený pohled na rozvoj vytrvalosti. Chápou potřebu drilové práce při opakování herních kombinací či nacvičování standardních situací, ale často podceňují význam aerobní vytrvalosti. A přitom právě práce organismu s kyslíkem podmiňuje efektivní využití jiných pohybových schopností. Ale čas zatížení není v tomto případě jediným faktorem zvyšování únavy. Je nutné pochopit, že nejen objem a intenzita, ale i složitost a způsob organizace vytrvalostních podnětů přímo ovlivňuje stupeň únavy. Koordinační schopnosti jsou ty, které mají schopnost spojit jednotlivé pohybové 10

11 Kondiční příprava podmínka limitující, ale nepostačující schopnosti kondičního charakteru do očekávaného pohybového tvaru. Každému trenérovi je jasné, že bez schopnosti rovnováhy či orientační schopnosti anebo bez schopnosti vykonávat následující (i složité) pohyby a jejich změny, není možné hrát volejbal. Svět už pochopil, že bez fyzické přípravy to nejde, a velké volejbalové kluby ve světě se kondiční přípravě pravidelně a hlavně cílevědomě věnují. Není to jen doplněk herního tréninku, ale plnohodnotná součást tréninkového procesu, a to v průběhu celé sezony, ba dokonce i mimo ni. V hokeji je běžné, že když hráči přicházejí po náročné sezoně z NHL, po krátkém oddechu začínají na sobě kondičně pracovat. Vědí, že se nemohou ukázat v klubu na začátku sezony v žalostném fyzickém stavu. A ruku na srdce... Kolik našich hráčů se chová zodpovědně k sobě samému? A kolik trenérů vysvětlí hráčům, jak a kolik by měli trénovat i mimo sezonu? A zkontrolují si trenéři, jak hráči pracovali? V úvodu je napsané, že fyzická příprava je sice limitujícím faktorem, ale ne postačujícím. Bez dobře připravené tělesné schránky žádný volejbalista není schopný dlouhodobě odolávat náporům, které přináší každodenní trénink. Ale také si třeba hned uvědomit, že ani nejlépe připravená tělesná schránka neznamená nic, když k tomu není připojená speciální herní zdatnost. Proto je vhodné od začátku rovnoměrně rozvíjet obě stránky volejbalové přípravy.» Hledání problému a postup řešení logistika v kondiční přípravě Na začátku řešení problému plánování a realizace dávkování fyzického zatížení kondičního charakteru ve volejbale je vhodné si rozebrat základní otázku, která v tomto sportu v jeho tréninkovém zatížení má svůj významný charakter. V podstatě je tato otázka základní otázkou jakéhokoliv fyzického zatížení a obecně každého problému v životě člověka. Je to ale i otázka logistiky každého trenéra (řízeného a promyšleného postupu) v kondiční přípravě a základem pro následné aktivní použití vlastního těla pro konkrétní sport (volejbal). Jde o to, jak správně postupovat od prvopočátku, kdy zjistíme (vytyčíme si) konkrétní problém, až po kontrolu jeho vyřešení.» Správné určení problému Úplně první otázkou, když se vstupuje do kondiční přípravy, je vymezení si, co vlastně potřebujeme: v jakém stavu je tělo nejvhodnější pro aktivní provádění našeho zvoleného sportu volejbalu. Na první pohled je tato otázka asi téměř nesmyslná nepochopitelná. Každý trenér přece ví, co potřebuje, lépe řečeno, co potřebují jeho svěřenci. Ale zkuste si 11

12 sami dát na papír kdy, v jakém čase, v jakém období přípravy mají být tak nebo jinak rozvinuté jednotlivé pohybové schopnosti. Co je třeba v září, co v prosinci anebo co v březnu? A jak musí na sebe jednotlivé části navazovat, aby fyzická příprava dávala logický smysl? Hráči by neměli být výborně připraveni v době, kdy to až tak není nutné, ale naopak, když se láme chleba a volejbalisti jsou fyzicky kondičně téměř nepoužitelní. V podstatě jde o vlastní určení otázky posloupnosti ve fyzické přípravě, konkrétně v jejích jednotlivých částech. Je potřebné si správně pojmenovat problém, který se má řešit právě v každém období. V některém období má jeho řešení velký smysl, v jiném má malý nebo nemá už téměř žádný. Dokonce se může stát, že forsírovaná kondiční příprava zaměřená na některou pohybovou schopnost v nesprávném čase může na organismus působit kontraproduktivně tedy záporně. Správné vytyčení si problému závisí na mnoha faktorech. Základním faktorem je složení družstva. Trenér se musí přizpůsobit svému družstvu lidem (hráčům), které má. Snažit se změnit je, výhradně ve svůj obraz, není správné. Mohou se zničit individuálně dané nebo už rozvinuté pohybové schopnosti jednotlivých hráčů a tito následně ztrácejí schopnost kreativně zasahovat do pohybových řetězců a hry jako takové. Dalším faktorem je věkové složení trénujícího družstva, zda se jedná o chlapce či dívky, v jakém fyzickém stavu se již hráči a hráčky nacházejí z předchozí přípravy a jaká mají vývojová nebo zdravotní omezení. Hlavně tomuto poslednímu bodu (zdravotnímu omezení) se trenéři často vyhýbají. A to i vědomě... Trenéry zajímá pouze momentální sportovní výkon, snaží se je dostat do tréninku a hry téměř za každou cenu a nechtějí vědět, co bude s jejich svěřenci za rok, za dva, za pět let.» Stanovení priorit jednotlivých problémů Druhou otázkou je vymezení, který problém má v jaké době prioritu a které problémy můžeme nebo také musíme realizovat později. Tedy ne pouze, jaké problémy se vyskytují, ale také v jakém pořadí je optimální je řešit. Tento problém se týká jak otázky periodizace, tedy v jakém období rozvíjet a budovat jednotlivé pohybové schopnosti (což je teoretickou otázkou zvládnutí základů teorie a didaktiky sportu), tak i otázky složení družstva. Pokud je družstvo fyzicky vyspělé, postupuje se jinak rychleji než v případě družstva, které se pouze učí hrát volejbal a prudce se vyvíjí. Takové družstvo potřebuje více času věnovat rozvoji všeobecných i speciálních pohybových schopností. Také je potřebné reagovat na podmínky, v nichž můžeme realizovat naši fyzickou a herní přípravu. Často se stává, že nevhodně stanovené priority jednotlivých problémů nevytvoří ty předpoklady pro využití v herním tréninku, které jsou nezbytné. Když hráči nejsou dostatečně připraveni (vyspělí) na realizaci těch herních cvičení, které se od nich předpokládají, v takovém případě herní trénink předbíhá fyzickou připravenost. Nebo naopak hráči ne- 12

13 Kondiční příprava podmínka limitující, ale nepostačující dostatečně využívají ty schopnosti, které již byly získány. Netransformují se do herního projevu a jejich další rozvoj neznamená pokrok v této činnosti. Naše tréninková činnost je tím neefektivní! Jedno i druhé je plýtvání časem a schopnostmi trenérů i svěřenců. V prvním případě se hráči učí herní činnosti s chybami, protože nemají fyzickou výkonnost pro jejich realizaci, a tedy si pomáhají, jak umí a vlastně se učí chyby. V druhém případě se hráči stávají kulturisty, atlety nebo něčím jiným, ale ne hráči volejbalu. Občas tam hráči sklouznou i vlastním přičiněním. To tehdy, když se více orientují na to, jak budou vypadat v létě na koupališti u bazénu než na svůj herní výkon.» Hledání správného řešení jednotlivých problémů Třetím bodem, a často tím nejtěžším, je najít způsob, jakým je vhodné jednotlivé problémy, které jsou spojeny s fyzickou přípravou (a často ne jen s fyzickou), vyřešit, jaký zvolit postup a následnost kroků jeho řešení. Jde stále jen o teoretickou přípravu umění vědět, co a kdy se dá a může použít a realizovat. Jedná se o možnosti posloupnosti fyzické přípravy, postupné řešení problémů, které se vyskytují v kondiční přípravě v jednotlivých obdobích přípravy pro různá výkonnostní družstva. Jde také o problémy s periodizací přípravy, systémem zatížení, podmínkami pro realizaci v zvyšování své fyzické kondice a také specifiky pro ženy a mládež. Právě tento třetí bod zohledňuje odborné znalosti trenéra, jeho všeobecný rozhled v problematice a praktické zkušenosti. Čím vyšší odborné a praktické znalosti a zkušenosti trenér má, tím je možná vyšší variabilita použití jednotlivých tréninkových prostředků. Je vhodné mít dopředu vypracovaný způsob, jakým chce trenér řešit jednotlivé úkoly. Tím nechceme říct, že by měl mít rozepsaný každý den tréninkového zatížení rok dopředu (to ani není možné), ale jde o to, aby byly určeny jednotlivé kroky, větší celky, které je možné kontrolovat, a tím zajistit optimalizaci tréninkového zatížení. Toto je zodpovědný přístup kondičního trenéra.» Časoprostorová realizace řešení jednotlivých problémů Až v tomto bodě se dostáváme ke konkrétnímu tréninku, k realizaci tréninkového zatížení, které bylo podle předchozích bodů naplánováno. Až teď je vidět, kolik předchozích kroků je nezbytné a nutné projít, aby tato fáze, konkrétní tréninková jednotka zaměřená na fyzickou přípravu, mohla být s plnou zodpovědností uskutečněna. Kolik trenérů takto zodpovědně přistupuje ke své přípravě na tréninky? Často se na tréninkové jednotce vychází z toho, jaké bylo fyzické zatížení předchozí a jaké čeká následující, bez ohledu na to, co by se mělo dělat podle dlouhodobé přípravy. A tak se dělají hluboké dřepy celý rok, plyometrie celý rok nebo aerobní vytrvalost se provádí pouze na začátku sezony. 13

14 Všechny tři zmíněné příklady jsou však nesprávné. Tréninkové zatížení má svou posloupnost a nerespektování fyziologie nebo vývinu mladého organismu může způsobit mnoho problémů až zranění hráčů. Ke správnému časoprostorovému plnění požadavků kondiční přípravy, tedy ve správném čase a na správném místě, je třeba volit i místo, ne pouze čas konkrétního zatížení. Je proto vhodné uvažovat i o místě realizace kondiční přípravy. Nesnažíme se za každou cenu nepohnout z volejbalové haly. Je to sice pohodlné, ale pro trénujícího hráče psychicky únavné. Proto je vhodné vyjít ven z haly (tělocvičny), a to i v zimě, nebo vybrat i jiné prostory pro realizaci fyzického zatížení.» Zpětná kontrola (zpětná vazba) Poslední bod logistické úvahy se týká problému zpětné kontroly. Je vhodné a nezbytné, aby kontrola byla prováděna během celého období přípravy. Tedy kontrola vstupní (i kdyby jen částečná), postupná během sezony a také závěrečná. Jde o to, abychom si ověřili, zda tréninkový postup byl efektivní a přinesl takový požadovaný výsledek, který jsme mohli použít i aktivně ve hře. Pokud nebylo možné zahrnout to, co jsme vybudovali, mohlo to být způsobeno i nesprávnou metodikou spojení kondiční a herní přípravy. 14

15 Somatické a fyziologické předpoklady»» Somatické a fyziologické předpoklady Somatické faktory Jaké tělesné předpoklady musí mít volejbalista? Je nutné, aby každý volejbalista mĕl ideální tělesné míry? Ve volejbale se setkáváme s různými postavami na jednotlivých postech. Tím, že se volejbal ve světě neustále zrychluje, což umožnila a přinesla nová pravidla, silové komponenty získávají stále větší význam, ukazuje se potřeba mít na hřišti k tomu vyvinuté jedince. Hodnoty jako tělesná výška, délkové rozměry a jejich poměry, složení těla apod. jsou relativně stále a významně geneticky podmíněné. Týkají se jak opěrného, tak i pohybového aparátu. Kostra, vazy, šlachy, svaly a množství tuku jsou faktory, které už vizuálně ukazují na předpoklady hráčů pro volejbal. Délky jednotlivých kostí určují výškové postavení hráče u sítě, vytvářejí efektivnější pákovou soustavu. Pevnost vazů určuje kloubový rozsah pohybů a zvyšuje možnost využití silových schopností. Podíl aktivní a pasivní hmoty diferencuje předpoklady pro aktivní pohybové prvky. V praxi se somatické charakteristiky vyjadřují pomocí tělesné výšky a tělesné hmotnosti. Tělesná výška se za posledních 20 let mírně zvýšila. Požadavek moderní hry je, aby nahrávači měli tělesnou výšku v rozmezí cm u mužů a cm u žen. Běžně se setkáváme i s nižšími nahrávači, ale je potřebná taková tělesná výška, aby nahrávač stále viděl přes ramena spoluhráčů. Útočící hráči by se měli pohybovat v rozmezí cm u mužů a cm u žen. Nejvyšší tělesnou výšku vyžaduje moderní volejbal na postě blokaře, a to cm u mužů a cm u žen. Částkovými somatickými faktory jsou délky tělesných segmentů, délka paží, nohou atd. a jejich vzájemné proporce. Je výhodné, když mají hráči hlavně delší paže, než je populační průměr. Výška těla do značné míry souvisí s tělesnou hmotností a % tuku u sportovců. Hmotnost těla se vztahuje k muskulatuře těla, ale i k rozložení podle segmentů, může sehrávat důležitou úlohu v použitelnosti hráčů. Tělesná hmotnost se u volejbalistů pohybuje v hodnotách kg u nižších hráčů a kg u vyšších hráčů. U žen se průměrná tělesná hmotnost pohybuje v rozmezí kg. Rozptyl jednotlivých tělesných proporcí je u špičkových volejbalistů dosti veliký! 15

16 Každý jedinec nemusí splňovat ideální míry, když má jiné vlastnosti a schopnosti, kterými to nahradí. Ve složení těla rozlišujeme aktivní a pasivní tělesnou hmotu. Speciálně určujeme množství tělesného tuku. U volejbalistů je průměrné množství tělesného tuku 10 % u mužů a 16 % u žen. Kromě podílu aktivní tělesné hmoty je důležité i složení svalů z hlediska zastoupení jednotlivých typů svalových vláken. Čím má volejbalista vyšší podíl rychlých svalových vláken k pomalým svalovým vláknům, je to pro jeho sportovní výkon lepší předpoklad. V průměru mají volejbalisti 55 % pomalých a 45 % rychlých svalových vláken. Sportovní antropologie umožnila vyjádřit tělesný typ každého člověka se speciálním zaměřením pro potřeby jednotlivých sportů. Tzv. somatotyp vyjadřuje komplexním způsobem tělesné danosti jednotlivce. Endomorfní, mezomorfní a ektomorfní komponent zařadí každého volejbalistu do prostoru trojrozměrného grafu a zkušenostmi už bylo určené, kde se v tomto prostoru pohybují nejlepší nahrávači, smečaři, blokaři apod. Volejbalisti (muži) se pohybují průměrně v těchto hodnotách: endomorf 1,8; mezomorf 5,5; ektomorf 3,0. Všeobecně platí, že k motorickým výkonům mají dobrý předpoklad somatotypy ektomorfně-mezomorfní s převládající mezomorfní složkou a minimální endomorfní složkou. U volejbalistů ale určitý stupeň endomorfie souvisí se silovou složkou jejich sportovního výkonu.» Fyziologické faktory Sehrává limitující úlohu jenom výška a hmotnost volejbalisty? Je možné, aby volejbalista se zdravotním omezením hrál vrcholový volejbal? Funkčnost orgánů v těle sportovce je dalším faktorem, který výrazně ovlivňuje kvalitu sportovního výkonu. Fyziologická reakce organismu při sportovním výkonu znamená, že mnoho funkcí dosahuje svoje maximální až hraniční hodnoty. Tréninkovou činností potom dochází k adaptačním změnám, které zvyšují homeostázu (vyrovnanost) organismu a jeho připravenost na podávání vyšších fyzických výkonů. Reakce organismu a adaptační děje jsou regulované na více úrovních. Jednou z nich je nervová regulace, která integruje činnost organismu a zabezpečuje spojení všech regulačních systémů, a druhou je metabolická (látková) regulace, která zahrnuje regulaci hormonální a regulaci imunitní. Fyziologické funkce a jejich adaptační změny vlivem tréninkové činnosti umožňují organismu optimálně reagovat na tělesné zatížení. Každý systém člověka plní svou úlohu, někte- 16

17 Somatické a fyziologické předpoklady rý více, jiný méně, ale každý má své místo v řádném fungování těla sportovce. Podstatnou a nezastupitelnou úlohu plní hlavně tyto systémy:» Neuromuskulární systém Centrální nervová soustava (CNS) je základem řízení celého lidského těla. Na ni přímo navazuje nervosvalový systém v součinnosti s funkcí jednotlivých analyzátorů. Základem je vegetativní nervový systém. Tento řídí bez našeho vědomí funkce těla. Děje se to na základě drah vláken sympatiku a parasympatiku. Tyto nervové regulace úzce souvisejí s hormonální regulační aktivitou organismu. Hormonální regulace zajišťuje klíčové reakce metabolismu (energetický metabolismus, okysličení tkání, anabolické a katabolické děje atd.). Svalová činnost je řízena z primární kůrové oblasti mozku a končí ve svalových vláknech na nervosvalové ploténce. Celé je to propojené se správnou funkcí komplexního analyzátoru (což je souhrnný pojem pro všechny analyzátory). Ten souvisí u trénovaného sportovce přímo s pocitem, který vytváří jeho pohybová činnost. U volejbalisty je to např. pocit míče. Z tohoto souboru je třeba věnovat více pozornosti vedoucímu analyzátoru, kterým je v našem případě jednoznačně zrak. Nervový systém přímo podmiňuje proces motorického učení, který je prvořadým předpokladem dosažení dobrých sportovních výkonů v pohybově složitých kolektivních hrách. Vytváření pohybových vzorců na úrovni CNS je nezbytnou podmínkou pro aktivní zasáhnutí do souhry hráčů na hřišti. Postupně přes jednotlivé fáze motorického učení dochází až ke stupni plné automatizace herních činností a pohybových schémat. Optimalizace souhry jednotlivých systémů organismu, a tím funkční ekonomizace, je výsledným a očekávaným jevem. Podrobněji nyní rozepíšeme jednotlivé typy svalových vláken. Červené vlákno (pomalé) obsahuje více myoglobinu, který váže kyslík. Tím se stává více odolný vůči únavě, ale jeho stahy jsou pomalejší a vlákno reaguje na podnět méně pohotově. Rychlých vláken známe dva druhy. Přechodné vlákno je méně odolné vůči únavě a kontrahuje rychleji a považuje se více za rychlé vlákno, které pracuje podle toho, jak ho trénujeme. Při adekvátním rychlostním tréninku se přiřazuje k rychlým vláknům a při dlouhotrvajícím vytrvalostním tréninku se pracovně přiřazuje k pomalým vláknům. Bílé vlákno obsahuje méně myoglobinu, kontrahuje se rychle, ale je více a rychleji unavitelné. Typologie složení svalů podle zastoupení jednotlivých typů svalových vláken opět předurčuje sportovce ke konkrétnímu sportu, respektive k jeho možnostem a omezení v tom sportu, který si vybral. Jako to tedy vlastně funguje? Jednoduše: Nerv sval nerv sval nerv sval a to donekonečna. 17

18 *» Srdečně-cévní systém Tento systém je úzce propojen s dýchacím systémem a ve vzájemné spojitosti se jmenuje kardiorespirační. Jeho úkolem je zajištění přísunu živin do činných svalů a orgánů, odsunu zplodin vzniklých metabolickou činností, podílí se na termoregulaci, udržuje homeostázu organismu, zabezpečuje imunitní činnost apod. Právě parametry kardiorespiračního systému procházejí během tréninkové činnosti a po jeho adaptaci zřejmě nejvýraznějšími změnami. V krvi se jedná hlavně o množství těch částí, které mají přímý či zprostředkovaný vztah k navázání a k transportu kyslíku. Takovými jsou např.: hematokrit poměr mezi tekutou a pevnou složkou krve, metabolická acidóza zakyselení krve vlivem laktátu nebo počet červených krvinek, který tréninkovou činností stoupá. Při pohybové činnosti dochází i ke změnám ukazatelů krevního oběhu, které jsou často používané pro snadnou diagnostiku tréninkového efektu a únavy organismu. Taková je například běžně používaná tepová frekvence. Tato je ale nepřesná, neboť je ovlivnitelná i jinými faktory, jako je například stres či vnější podněty. Klidové hodnoty se u volejbalistů pohybují v rozmezí tepů za minutu. Hodnoty nad 80 tepů za minutu ukazují u silně trénovaného jedince už na přetrénování. Jiným ukazatelem, který závisí na činnosti srdce, odporu cév a pohybové aktivitě, je krevní tlak. Vlivem tělesného zatížení dochází k zvýšení krevního tlaku ze 120/80 torrů na 135/90 a ve špičce krátkodobě až na 220/100 torrů při zatížení submaximální intenzitou. Z ostatních vzpomeneme již pouze tepový kyslík, který vyjadřuje hodnotu vypočtenou ze spotřeby kyslíku a srdeční frekvence. Tato hodnota udává množství kyslíku přenášeného jedním tepem do tkání.» Dýchací systém Jak již bylo zmíněno, tento systém v součinnosti s kardiovaskulárním spolupracuje na transportu kyslíku, živin a metabolitů po těle. Tréninkovou činností se dýchání stává efektivnějším a zvedají se některé stropové hodnoty využití plic. Sportovec se učí správně a ekonomicky dýchat. Není samozřejmostí, že každý člověk správně dýchá. V populaci je to spíše naopak. Jako informativní ukazatele dýchacího systému se používají hlavně dechový objem a dechová frekvence a trénovaností se mění. U trénovaných jedinců dochází k poklesu hodnot klidové frekvence a ke zvyšování hodnot dechového objemu. Fyzické zatížení ve volejbale není tak intenzivní, aby došlo k výrazným změnám tohoto parametru, i když dechový objem může stoupat až na 70 % jejich vitální kapacity. 18

19 Somatické a fyziologické předpoklady Vitální kapacita je vlastně součet nadechnutého a vydechnutého rezervního plicního objemu. U volejbalistů tento parametr může dosahovat až hodnotu nad 7 litrů. Vitální kapacita je poměrně stálý ukazatel a v dnešní diagnostice se jí už neklade takový význam jako v minulosti. Dnes se už preferují takové ukazatele, které přesně ukazují změny, které nastaly vlivem tréninkového zatížení. Maximální spotřeba kyslíku tento ukazatel je cenný i při volejbale, i když hráč neprodukuje výrazně aerobní vytrvalostní výkon. Ale schopnost prodýchat a dodýchat celý zápas je významný z hlediska použitelnosti jiných pohybových schopností. Její velikost určujeme většinou na cyklistickém či běžeckém ergometru. Tento údaj nám dává stupeň rozvoje aerobních schopností každého hráče. Populační hodnoty se pohybují 45 ml/kg/ min u mužů a 35 ml/kg/min u žen. Tréninkem se tyto hodnoty dají zvýšit asi o 20 %, ale u volejbalistů nedosahují výrazně vysokých hodnot. Je dobré, aby se hráči pohybovali v hodnotách nad 50 ml/kg/min u mužů a 45 ml/kg/min u žen ještě před zahájením ročního makrocyklu. Kyslíkový dluh a kyslíkový deficit jsou typickým představitelem, který charakterizuje anaerobní procesy. Vyjadřují nadspotřebu kyslíku během fyzické zátěže a po jejím skončení vysoké intenzity a delšího času zatížení. U trénovaných jedinců dosahují hodnoty kyslíkového dluhu až litrů, u netrénovaných 5 6 litrů. Zatížení organismu, které vyvolávají akce ve volejbale, nevyvolává vyšší kyslíkový dluh než 8 10 litrů. Vyrovnávání kyslíkového dluhu během rekonvalescence vede k postupnému nastolení výchozí rovnováhy a dochází hlavně k resyntéze energetických rezerv.» Centrální nervový systém (CNS) Nejvyšším integračním a koordinačním centrem organismu, který úzce souvisí i s pohybovou činností, je centrální nervový systém CNS. Patří sem mozek se všemi svými částmi, prodloužená mícha a mícha. Mozek přímo řídí a kontroluje hybnost, koordinaci pohybů, rovnováhu a svalový tonus. Prodloužená mícha má podíl na řízení činnosti srdce a krevního oběhu a dýchání. Podněty, které aktivují spouštěcí mechanismy motoriky, zajišťuje složitý systém senzomotoriky. Zahrnuje senzory optického a akustického analyzátoru i jiné tzv. mechanoreceptivní receptory (vestibulární, kožní...). Senzorické podněty aktivují i limbický systém, který přímo řídí emotivní a instinktivní jednání jedince. CNS zajišťuje i funkci přeprogramování motoriky, která zabudovává předchozí zkušenosti sportovce, dokáže je porovnávat s aktuální situací a vyúsťuje na základě vyhodnocení k plánování další činnosti. Tato jeho činnost je ve volejbale to, čemu říkáme volejbalový 19

20 duch, když hráč umí vyhodnotit situaci a rychle a správně se rozhodnout. Tyto děje se již odehrávají v plné součinnosti s kůrou mozkovou, která je specifická právě pro člověka a jeho uvědomělé a cílevědomé jednání. Vědomě jednat a předvídat umí jenom člověk když to ale neumí využít ve svůj prospěch, nemá šanci nejen ve volejbalu, ale ani v životě... I volejbalista, který má některá zdravotní omezení, může hrát vrcholový volejbal, pokud toto omezení nezasahuje do limitujících faktorů sportovního výkonu ve volejbalu. Těžší poruchy nedovolují hrát vrcholový volejbal. 20

21 Metabolismus a energetické zabezpečení sportovního výkonu» Metabolismus a energetické zabezpečení sportovního výkonu Každá pohybová aktivita vyžaduje ke své činnosti zdroj energie. Čím více aktivity chci z organismu získat, tím jsou i nároky na energii vyšší. Sportovec pracuje často na hranici svých možností, a proto i jeho nároky na efektivitu získávání a odbourávání energie jsou enormně velké. Tato se dá získávat pouze jedním způsobem, a tím je příjem potravy. Při dostatečném a vyváženém příjmu potravy si organismus vybuduje zásoby, z nichž pak může dlouhodobě těžit. U sportovce, který je v pravidelné zátěži, se potřeba energie podstatně zvyšuje, a proto i složení, množství a také časování podávání stravy hraje větší roli než u nesportující populace. Hlavními energetickými zdroji pro pohybový výkon jsou adenosintrifosfát (ATP) a kreatinfosfát (CP) a makroergní substráty cukry, tuky a bílkoviny. Při tělesném klidu jsou živiny poměrně rovnoměrně čerpány ze všech zmíněných živin. Při tělesné zátěži je energie čerpána téměř výhradně z cukrů. Pouze při velmi nízké intenzitě cvičení, kdy je zajištěn stálý přísun kyslíku, je možné energii získávat i z tuků. Každá kalorie, která se nespotřebuje, se U K L Á D Á.» Energetická zásoba Energie, kterou sportovec přijímá v potravě, se ale nevyužívá pouze na pohyb, ale i na stavbu těla, tudíž organismus si sám vyrábí motor, který následně, ať už více či méně účinně, uvádí tělo do pohybu. Člověk si musí uvědomit, že až 60 % energie, kterou přijal ve formě stravy, se přemění na teplo a na udržení optimální činnosti vnitřních orgánů a na udržení funkčnosti celého těla, které nemůžeme vůlí nijak ovlivnit. Množství energie, které člověk musí přijmout ve formě stravy, určujeme v joulech (J). Celková hodnota přijaté energie je součtem všech složek potravy, kterou přijmeme v dané časové jednotce. Každá součást stravy má svou energetickou hodnotu. Neplatí tedy, že existují potraviny, z nichž vlastně nepřijímáme žádnou energii, nebo že vlastně nic nejíme, pokud celý den pojídáme něco malé. 21

22 Člověk ztratil citlivost k regulaci potravy. Zvířata ve volné přírodě snědí jen tolik, kolik potřebují na své základní funkce. Přejídání ve volné přírodě se vyvinulo pouze tam, kde hrozí pravidelný nedostatek potravy, aby si živočichové vytvořili zásobu energie na přechodné období. Jiné množství a kvalitu potravy potřebují rychle se pohybující živočichové (dravci, antilopy) a jiné pomalu se pohybující (želva). Totéž platí i pro člověka. Sportovec potřebuje jiné množství a kvalitu stravy než člověk z běžné populace, který spotřebuje výrazně méně energie na pohyb. Organismus sportovce je vystaven velké fyzické námaze a je i více citlivý na jakýkoliv nedostatek konkrétních látek ve stravě. Proto by měl sportovec znát zásady stravování a složení stravy. Potřebu energie určují tři základní veličiny: 1. Bazální metabolismus je to právě těch 60 %, které jsme již zmiňovali. Zahrnuje tvorbu tělesného tepla, činnost vnitřních orgánů, jako je práce srdce, ledvin, hladkého svalstva, které zajišťuje dýchání, práci střev, funkce CNS a periferního nervstva apod. Bazální metabolismus ale zajišťuje pouze základní funkčnost organismu bez jakéhokoliv pohybu, k čemuž prakticky u zdravého jedince nikdy nedochází. 2. Pracovní metabolismus energetická potřeba, kterou vyjadřuje množství vydané energie za určité pracovní období nad úrovní bazálního metabolismu. Závisí na množství a intenzitě svalové práce, která byla vynaložená během dané práce (tréninku). 3. Věk a pohlaví bazální metabolismus se do ukončení dospívání postupně vyvíjí a po jeho ukončení už pouze jeho efektivita klesá. Nejprve pomalu a později rychleji. Proto již také z tohoto důvodu starší lidé nemohou podávat výkony takové úrovně jako mladší. Věkem se omezují i ostatní funkce organismu, jako je využitelnost látek ze stravy, slabší navázání kyslíku ze vzduchu do krve, pomalejší práce CNS a nervů... Z hlediska pohlaví je u žen menší podíl kosterního svalstva, a proto je automaticky fyzická výkonnost menší. Také zde hraje podstatnou roli činnost žláz s vnitřní sekrecí. Organismus používá, jak již bylo zmíněno, jako energii pouze ATP (adenosintrifosfátu). Tento lidský benzin si umí vyrobit z cukrů, tuků nebo bílkovin. Přímo v těle je jen velmi malé množství látek, z nichž ho umí okamžitě syntetizovat. Proto mu tyto předvýrobky musíme pravidelně stravou dodávat ve formě makroživin. V jednom gramu cukrů a bílkovin je 17 kj a v jednom gramu tuků je 37 kj. Postupnost uvolňování energie z makroživin je následná CUKRY, TUKY, BÍLKOVINY. Fyzické výkony vysoké intenzity je organismus schopen energeticky krýt pouze z cukrů. Tuky a bílkoviny může totiž zpracovávat pouze za dostatečného přísunu kyslíku, což při vysoké fyzické zátěži nejsme schopni organismu dodat. 22

23 Metabolismus a energetické zabezpečení sportovního výkonu Nedostatečný, ale i nadměrný příjem makroživin může způsobovat problémy. Při jejich nedostatku vznikají problémy na bázi absence některých látek v organismu, což se může projevit u sportovce zraněním nebo neschopností podávat plnohodnotný výkon. Při nadměrném příjmu těchto látek zase mohou vznikat jiné dysfunkce organismu. U bílkovin je to například přetížení jater a ledvin, zažívací potíže (nadýmání), osteoporóza, aminokyselinová dysbalance, dna. Při nadměrném příjmu tuků například zvýšený cholesterol, zvýšená tvorba podkožního a vnitřního tělového tuku, zvýšené množství tuku v krvi apod. Při nadměrném používání cukrů ve stravě se projevují podobné problémy jako při tucích. Je to hlavně zvýšená tvorba zásob následně ve formě podkožního tuku a možnosti vzniku nemocí z nadměrného množství cukru v krvi.» Látková potřeba Nejen energie je nutná pro správné fungování organismu. Tělo člověka musí být sestavené z více látek, aby mohlo plnohodnotně plnit své funkce. A jak již bylo zmíněno, u sportovce se jakýkoliv nedostatek projeví mnohem výrazněji než u běžné populace. Makroživiny tvoří až 98 % z celkově přijaté potravy. Ty hlavně zajišťují kvantitu přijímané stravy. Kromě nich ale organismus potřebuje i mikroživiny, jako jsou: vitaminy, minerální látky a vláknina, které zajišťují kvalitu přijímané stravy. Základní vlastností živých bytostí je látková výměna. Člověk přijímá z vnějšího prostředí látky, které potřebuje na stavbu a údržbu vlastního těla, ale i takové, které slouží jako zdroj energie. Přizpůsobuje je své potřebě a odpadní látky vylučuje ven. Tato látková výměna je velmi složitý proces a je zajištěn několika specializovanými orgány, které úzce spolupracují a jsou na sobě závislé. Potrava prochází nejprve trávicím traktem, v němž probíhají takové procesy, které zajišťují přijatelnost jednotlivých látek pro lidský organismus. V podstatě je to chemická továrna na úpravu stravy. Složité látky se štěpí na jednodušší, aby mohly vstoupit do buněk na druhou část celého cyklu, a tím je metabolismus. Je to samotná přeměna látek, při kterých se uvolňuje energie a vznikají zplodiny. Využitelné látky zůstávají v organismu a spolupodílejí se na stavbě a funkci organismu. Každá specializovaná dieta, která vylučuje jednu živinu ze stravy, je proti přírodě, a tím i proti zdraví každého sportovce! Je třeba jíst všechno, obrazně řečeno i mletou cihlu, i když samozřejmě v jiném množství než fazolovou omáčku... 23

24 » Vitaminy Jedná se o látky, které jsou organickými složkami stravy a nedají se zařadit mezi makroživiny. Organismus si je neumí sám vyrobit, a proto je musí dostávat v již hotové formě. Zmíníme alespoň některé. Vitamin C je nejpotřebnější ze všech vitaminů pro lidský organismus. Spotřebuje se ho největší množství. Má význam při antioxidačních procesech v organismu (proti stárnutí organismu), spolupodílí se při tvorbě kolagenu, který je nezbytný pro růst a obnovu tkáňových buněk, ovlivňuje metabolismus, podporuje hojení ran, snižuje hladinu cholesterolu atd. Při jeho nedostatku se projevují ve zvýšeném výskytu infekce, alergie, rýmy, zpomalené hojení ran apod. V nejhorší podobě se projevuje ve formě nemoci kurděje. Je třeba si uvědomit, že tento vitamin (jako i mnohé jiné) ztrácejí tepelnou úpravou mnoho ze svých vlastností. Vařením zeleniny se ztrácí až 70 % vitaminu C. Rychlou a šetrnou tepelnou úpravou můžeme dosáhnout pouze 10% ztráty vitaminu C. Vitaminy skupiny B (B1 thyamin, B2 riboflavin, B3 pantenol, B5 niacin, B6 pyridoxin, B9 kyselina listová, B12 kyanokobalamin) je to velká skupina látek s mnoha účinky. Podílejí se na uvolňování energie, práci CNS, správné činnosti svalů, zlepšování zraku, zlepšení trávicích procesů, snižování hladiny cholesterolu, podpoře tvorby pohlavních hormonů, léčení zranění a infekcí, působí také i proti únavě atd. Vitamin A je rozpustný v tucích a může se ukládat v játrech. Známý je i jeho provitamin, tzv. ß-karoten. V organismu napomáhá při růstu a metabolismu každé buňky, ovlivňuje tvorbu pigmentů, podporuje udržování zdravé kůže, oční rohovky a dýchacích cest, posiluje zuby, dásně a vlasy, urychluje léčbu nemocí a je významným ochranným faktorem proti rakovině. Jeho nedostatek způsobuje zpomalený růst u dětí, poruchy oka anebo sníženou odolnost kůže proti infekcím. Vitamin D podporuje hlavně vstřebávání vápníku a fosforu, které jsou pro sportovce nenahraditelné. Jeho nedostatek způsobuje křivici, řídnutí kostí. U dospělých způsobuje osteomalaci v kombinaci s osteoporózou, což může mít za následek únavové zlomeniny. Vitamin E je jeden z nejdůležitějších pro sportovce. Je to velmi aktivní antioxidant. Působí preventivně proti ateroskleróze a rakovině. Rozšiřuje cévy a zabraňuje srážení krve, pomáhá udržovat tělesnou svěžest, snižuje krevní tlak atd. Obecně platí, že pravidelně trénující sportovec by měl i pravidelně přijímat tento vitamin. Ale platí to i pro starší lidi, protože vitamin E přímo zpomaluje stárnutí tkání v organismu. 24

25 Metabolismus a energetické zabezpečení sportovního výkonu Není nad přírodní vitaminy, umělé, tedy krabičkové vitaminy, jsou náhrady a nikdy plnohodnotně nenahradí přírodní vitaminy.» Minerální látky Ty potřebuje lidský organismus pouze v minimálních množstvích, ale i tak jsou nenahraditelné a nezastupitelné. Jsou nezbytné pro stavbu i funkčnost organismu. Jsou to stavební látky, které tvoří až 4 % tělesné hmotnosti. Nejvíce jsou zastoupeny v opěrné soustavě (kostech) a méně v ostatních tkáních. Některé látky se nacházejí v tak malých množstvích, že jsou prakticky neměřitelné, ale organismus by bez nich nemohl existovat. Po ukončení růstu, kdy je jejich potřeba poměrně vysoká, nastává období rovnováhy mezi příjmem a výdejem minerálních látek v organismu. Těžce pracující člověk sportovec potřebuje výrazně vyšší dávky těchto látek než nesportovec. Mezi nejdůležitější minerální látky patří například: makroprvky vápník, hořčík, draslík, fosfor, sodík, chlór a síra; mikroprvky železo, jód, fluor, selen, měď, zinek, chrom, mangan, kobalt, molybden atd. Ale objevují se i toxické prvky jako například arzen, olovo, kadmium, stroncium, ale i radioaktivní prvky. Vápník v organismu ho máme 2,2 2,3 kg. Již z jeho množství je vidět, jakou významnou roli hraje ve stavbě našich kostí, zubů, ale i svalů. Normalizuje také nervové a svalové funkce, reguluje srdeční rytmus, zabezpečuje správnou srážlivost krve, neutralizuje kyselinu mléčnou vzniklou fyzickou prací, odstraňuje depresi a úzkost. Jeho nedostatek vede k osteoporóze, problémy se svalovou prací či k nesprávnému udržování optimálních hodnot hořčíku a železa v krvi. Fosfor spolu s vápníkem slouží jako stavební látka opěrných tkání. Snižuje tvorbu zubního kazu. V metabolismu se podílí na uvolňování glukózy z glykogenu a ovlivňuje oxidační procesy a tvorbu bílkovin. Umožňuje přenos nervových impulzů a udržuje acidobazickou rovnováhu. Nemalou roli má i při přenosu genetické informace. Draslík zabezpečuje osmotickou rovnováhu tzn. rovnováhu osmotického tlaku v tělních tekutinách a látkovou přeměnu přes buněčné stěny. Reguluje množství vody v organismu. Stimuluje a reguluje činnost svalů, udržuje stabilitu krevního tlaku a ve větším množství ho snižuje. Podporuje vylučování inzulinu a udržování hladiny cukru v krvi. Po větším psychickém vypětí nebo po déletrvajících střevních problémech (průjmu) se vždy hladina draslíku dostane na podlimitní hranici a je třeba ho doplnit. 25

26 Sodík v mnoha případech působí jako opak draslíku. Co jeden snižuje, druhý zvyšuje a naopak. Klasickým projevem nadužívání sodíku je vysoký krevní tlak, který může vzniknout jako následek nadměrného používání kuchyňské soli. Výrazným solením potravin může dojít až k poškození ledvin nebo zvýšení projevů revmatu. Hořčík je kofaktorem mnoha enzymů a ovlivňuje látkovou přeměnu vápníku a fosforu. Účinkuje proti stresu, zlepšuje činnost kardiovaskulárního systému a působí preventivně proti infarktu. Reguluje srdeční rytmus a svalové kontrakce. Také reguluje funkci štítné žlázy a přispívá ke správné funkci prostaty. Železo v těle se nachází 3 5 gramů železa. Tento prvek je nezbytný pro správnou funkci práce organismu s kyslíkem. Až 57 % ho obsahuje hemoglobin a přenáší kyslík z plic k buňkám. Nedostatek se projevuje hlavně u žen, které ho ztrácejí kvůli pravidelné menstruaci dvakrát rychleji než muži. Působí také na detoxikaci léků v játrech, přeměnu ß-karotenu na vitamin A, tvorbu kolagenu či na přeměnu glukózy v buňkách. Pouze 10 % z celkového množství železa přijatého v potravě se vstřebává do krve, proto je třeba přísun potravin obsahujících tento prvek pravidelně a řízeně doplňovat. Zinek naposledy se zmiňujeme o tomto prvku, neboť patří se železem k nejbohatším stopovým prvkům. Podílí se na aktivitě až 200 enzymů. Ovlivňuje metabolismus bílkovin, tvorbu nukleových kyselin a také hojení ran. Při jeho nedostatku se projevují bolesti kloubů, nechutenství, zapáchající pot, zpomalení schopnosti učení, nepravidelná menstruace či ztráta čichu. Z tohoto hlediska je vidět, že jeho přísun je pro sportovce nezbytný. Náš způsob stravování je sice bohatý na kalorie, ale minerální prvky příliš neobsahuje... A proto je musí sportovec pravidelně doplňovat!!!» Vláknina Je to taková složka stravy, kterou organismus není schopen strávit. Skládá se většinou z polysacharidů rostlinného původu nebo z pryskyřice, vosku apod. Každá z těchto složek má rozdílnou roli při trávení. Dostává se bez natrávení až do tlustého střeva, kde probíhá její fermentace. Její nedostatek vyvolává v extrémním případě až rakovinu tlustého střeva. Vláknina je sice balastní látka, bez energie či jiné přímé využitelnosti, ale její podíl ve stravě je absolutně nenahraditelný. Proto je role luštěnin, celozrnného pečiva, brambor apod. ve stravě sportovce denně nezbytná. Nerozpustná vláknina vytváří pocit plnosti, sytosti. Vytváří potřebný objem tráveniny. Urychluje průchod potravy střevem, nabírá na sebe vodu a zvyšuje objem stolice. 26

27 Metabolismus a energetické zabezpečení sportovního výkonu Změkčuje ji a usnadňuje vyprazdňování. Těmito poruchami trpí sportovci ještě častěji než běžná populace. Rozpustná vláknina se nacházejí hlavně v ovoci, fazolích a v ječmeni. Také jsou její zdrojem houby, semena lnu či mořské řasy. Tato vláknina efektivně snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Ovlivňuje také vstřebávání glukózy do krve, a tím nižší a rovnoměrnější produkci inzulinu. 27

28 » Pitný režim Pít či nepít během tréninku? A pokud ano, co pít? I člověk z běžné populace ztrácí denně 2,5 3 litry vody z organismu. A to voda tvoří největší část lidského těla až 70 % tělesné hmotnosti. Z toho vidět, že výměna vody v těle je velmi rychlý a dynamický proces. Člověk dokáže rychle ztratit velké množství vody, ale téměř stejně rychle je ho i schopen nahradit. U sportovce je výměna vody ještě dramatičtější. Sportovec je během jednorázového výkonu schopen uvolnit až 5 l vody (maratonský běh). Proto ji musí neustále a průběžně nahrazovat, aby nedošlo k zhoustnutí krve a jiným nežádoucím následkům, které vedou ke snižování fyzické výkonnosti, a tím i ke snížení schopnosti podávat sportovní výkon. Největší ztráty vody během sportovní činnosti jsou především potem. Vylučování potu je základním článkem termoregulace. Pohybová činnost, a zvlášť vysoké intenzity, vede k přehřátí organismu. Množství potu je dáno objemem a intenzitou práce. Má i genetickou regulaci. Pokles výkonnosti nastává při poklesu hmotnosti o 2 %. Ztráta nad 3 % je už pro sportovce velmi citelná. Nápoje, které jsou podávané během pohybové činnosti, musí ale splňovat určité požadavky: Nápoje podávané před výkonem a během něj tyto nápoje musí mít takové vlastnosti, aby doplňovaly a nikoliv nadměrně tlačily jiné rozpustné a nerozpustné látky do organismu. Jejich osmolalita by měla být hypo, na úrovni % osmolality vnitřního prostředí. Nesmí tedy působit na organismus dráždivě, násilně. Mají se podávat v malých množstvích, častěji a jejich teplota by měla být kolem 12 C v létě a 18 C v zimě. Neměly by být s bublinkami. Oxid uhličitý podporuje během výkonu zakyselení organismu. V průběhu výkonu má organismus sníženou schopnost vytvářet žaludeční šťávy a celková mobilita trávicího traktu je omezená. Nápoj, který má nad osmolalitu (hyper), nehasí žízeň, ale zapříčiňuje další dehydrataci organismu. Dostatečná hydratace tzn. dostatečné množství vody je nezbytné pro optimální užitný průtok krve pracujícími svaly. Hustá krev znamená málo krve ve svalech, málo krve znamená málo kyslíku a málo kyslíku znamená vznik kyslíkového dluhu a výrazné snížení sportovního výkonu. Proto i nápoje, které si hráči připravují na zápasy a tréninky, by měly odpovídat tomuto hlavnímu požadavku. Nápoje po výkonu výběr nápojů po výkonu je výrazně bohatší. Především to závisí na každém jednotlivci, jaký způsob náhrady vody a jiných důležitých látek dodá jeho organismu. Jsou hráči, kteří bez trávicích problémů mohou používat hyperosmolalitické 28

29 Pitný režim nápoje, tedy takové, které jsou více koncentrované. V nich jsou rozpuštěné ve větším množství minerální látky, energetické zásoby a vitaminy. Jiní hráči musí doplňovat tyto látky postupně, protože silné roztoky jim dráždí žaludeční stěny a vytvářejí trávicí problémy. Ale vodu, čistou vodu, mohou dodávat do organismu stále, nejlépe v malých dávkách a často. Nápoje obsahující alkohol jsou těsně po výkonu a až do 2,5 3 hodin po něm absolutně nevyhovující! Alkohol je pro organismus organický jed a játra, která se musí vypořádat se zplodinami ze sportovní činnosti, ještě přitom otrávíme alkoholem. Malé množství alkoholu u dospělých hráčů má význam tehdy, když po výkonu či po mimořádně těžkém tréninku nemůže hráč usnout únavou nebo má problémy, které přinesly nervovou vyčerpanost. Tehdy malé množství alkoholu zajistí vyplavování takových látek do mozku, které vedou k uklidnění těla a možnosti lepší regenerace v noci. Ale požít alkohol se nesmí dříve než 3 hodiny po výkonu, nejlépe až 1 2 hodiny před spaním!!! Během tréninku je tedy třeba pít, ale s citem. Litr tekutiny na 2 hodiny volejbalového tréninku je nesmysl volejbalistovi takové množství více ublíží, než pomůže. 29

30 » Psychické faktory Jaký má být hráč? Chladnokrevný kliďas? Cholerik? Agresivní jedinec? Totální flegmatik? Něco mezi tím? I u špičkově trénovaných jedinců není zajištěno, že svou fyzickou zdatnost a technicko-taktickou připravenost automaticky realizují i na sportovním poli. Nastupují i jiné, důležité faktory, které mohou celý tento děj buď podpořit, nebo na druhé straně zcela eliminovat. Jedním z takových faktorů, které jsou velmi významné pro sportovní výkon každého hráče individuálně, jsou psychické faktory. Vyplývají přímo z mimořádné náročnosti soutěžně-herních situací na psychiku hráče. Ale problém psychického charakteru může nastat již během tréninkové činnosti. V tomto případě je to dáno vysokou náročností tréninkového procesu, špatnou atmosférou v družstvu, tlakem zvenku na výsledek hry apod. Psychické předpoklady, vzhledem k sportovnímu výkonu, mají své vyvrcholení v motivaci, která je hnací silou každého hráče, každého sportovce. Sportovní výkon se dá taky chápat jako součinnost schopností hráče s jeho motivací. Intelektuální schopnosti jsou základní ovlivňující faktory celého života člověka. Ve sportu se jedná hlavně o pohybovou inteligenci, která představuje souhrn schopností, kterým obecně říkáme učenlivost pohybů. Ve volejbalu můžeme mluvit speciálně o hráčské inteligenci, která v sobě zahrnuje komplex schopností, jako jsou např. umění vidět pole (spoluhráče, protihráče, míč ), postavit se na předpokládané správné místo, vycítit směr a vývoj hry apod. Navazuje na to schopnost předvídání, rychlost myšlení a řešení složitých herních situací a v neposlední řadě také schopnost ovlivnit ostatní hráče v pozitivním směru. Vrcholoví sportovci jsou ve vysokém procentu nadprůměrně inteligentní. Je ale potřebné si neplést, zda posuzujeme všeobecnou inteligenci nebo intelektuální herní stránku hráče. Vysoký stupeň vzdělání intelektuální složka ještě nemusí znamenat i vysoký stupeň sportovní inteligence (v našem případě herního myšlení). Hlavně ve sportu nejsou na sobě tyto dvě složky přímo závislé. Motivace je aspekt, který si můžeme představit jako vnitřní faktor, který vyvolává chování hráče na hřišti nebo i mimo něj. Motivace rozhoduje o vzniku, směřování a intenzitě chování každého jednotlivce. Má význam v síle a dynamice vnějšího projevu sportovce. Schopnosti všeobecně dokážeme více či méně, ale vždy nějak diagnostikovat. Motivace zůstává velmi špatně analyzovatelným faktorem. Do součinnosti zde vstupují i jiné faktory, jako jsou emoce, charakter jedince, potřeby hráče (družstva), vůle zvítězit apod. 30