DOBROVOLNICTVÍ JAKO NÁSTROJ ODSTRAŇOVÁNÍ SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ NA ÚSTECKU. Karolína RANGLOVÁ

Transkript

1 DOBROVOLNICTVÍ JAKO NÁSTROJ ODSTRAŇOVÁNÍ SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ NA ÚSTECKU Karolína RANGLOVÁ Na úvod svého příspěvku bych ve stručnosti nastínila, co chápeme pod pojmem skupiny ohrožené sociálním vyloučením. Sociální vyloučení značí situaci, kdy jednotlivec, rodina, domácnost, společenství nebo celá subpopulace jsou vyloučeny z určitých sociálních vztahů a z provozu institucí, které jsou přístupné většině společnosti. Termín sociální vyloučení se začal používat jako zastoupení výrazu chudoba, ten se dotýká pouze chybění materiálních zdrojů a nevyjadřuje nedostatek nebo chybění sociálních vztahů. 1 Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) uvádí pro své účely definici, která charakterizuje sociální znevýhodnění jako rodinné prostředí s nízkým kulturním a sociálním postavením, ohrožené sociálně patologickými jevy; nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou; nebo postavením azylanta a účastníka řízení o udělení azylu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu. 2 Průvodním jevem sociálního znevýhodněním je dle MŠMT méně podnětné prostředí pro rozvoj kognitivního a morálního potenciálu dětí. 3 Do skupiny dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí patří, dle MŠMT, ty děti, jejichž rodina je nepodporuje (nechce nebo není schopna) ve školních aktivitách a přípravě na školu, vztah rodiny ke vzdělání je záporný, rodina nezajišťuje dostatečně materiální potřeby dítěte, řídí se kulturními vzorci, které jsou v rozporu s kulturními vzorci společnosti, v rámci rodiny je užíván jiný než vyučovací jazyk nebo je tento jazyk užíván nesprávně (příkladem je romský etnolekt češtiny 4 nebo slovenštiny) nebo je ohrožená kvalita verbální komunikace uvnitř rodiny. 5 Uvedla jsem dva různé pojmy 1 Štěpán Moravec. Nástin problému sociálního vyloučení romských populací.[online] [cit ] Dostupné na 2 Koncepce včasné péče o děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí v oblasti vzdělávání. [online] [cit. 3 Koncepce včasné péče o děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí v oblasti vzdělávání. [online] [cit. 4 Přizpůsobování gramatické struktury a slovní zásoby romštiny struktuře a slovní zásobě češtiny, toto přizpůsobování zasahuje prakticky všechny oblasti jazyka (lexikální, syntaktickou, morfologickou, fonetiku, idiomatiku). Tomuto přizpůsobování českému jazyku říkáme též kreolizace romštiny. (Balabánova, 1995, str. 9-10) 5 Koncepce včasné péče o děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí v oblasti vzdělávání. [online] [cit. 1

2 sociální vyloučení a sociální znevýhodnění je tedy nutné uvést vztah mezi těmito dvěma. Sociální znevýhodnění je situace, jejíž nejhorší důsledek může být sociální vyloučení. Lidé ohroženi sociálním vyloučením mají určité mechanismy chování ( krátkodobé životní strategie zaměřené pouze na uspokojování základních životních potřeb, neporozumění společenským normám, pocity ohrožení ze změn) a modely těchto mechanismů přejímají i jejich děti. Nutno podotknout, že přejímání těchto modelů není záležitostí dědičnou, tedy biologickou, neváže se tedy na původ etnický, ale je záležitostí sociální. Proto není správné označovat problematiku sociálního vyloučení jako problematiku romskou. Lze však konstatovat, že velké procento romských dětí patří do skupiny dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Jak je uvedeno, děti vyrůstající v sociálně vyloučených lokalitách přejímají modely chování svých rodičů. Dětem chybí zkušenost, že vzdělání zvyšuje šance na získání zaměstnání (Iva Zímová na uvádí, že demotivací rodičů k zájmu na vzdělání jejich dětí může být též zkušenost s diskriminací na trhu práce). Domácí příprava dětí na vyučování je minimální nebo žádná a děti mívají problémy s absencí, většina dětí ze sociálně vyloučeného prostředí navštěvuje základní školy praktické (ty jsou určeny především dětem s lehkou mentální retardací, přičemž minimálně třetina dětí v ZŠP jsou děti s normálními vzdělávacími předpoklady 6 ). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zavádí opatření na podporu vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, jejichž cílem je podpora školní úspěšnosti a zvyšování počtu žáků v hlavním vzdělávacím proudu (tedy základních školách). Dlouhodobým cílem je úspěšnost absolventů na trhu práce (a potažmo i snížení nákladů na vzdělávání dětí). 7 Hlavními formami podpory vzdělávání dětí, které MŠMT realizuje jsou přípravné třídy při základních, základních praktických, speciálních a mateřských školách, zřizování funkce vychovateleasistenta pro děti, žáky a studenty ze sociálně znevýhodněného prostředí a podpora projektů zaměřených na zvyšováni kompetencí pedagogických pracovníků, informovanost rodičů o významu vzdělávání, volnočasové aktivity pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí apod. Kromě resortu školství, mládeže a tělovýchovy se různými formami na podpoře vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí podílí též resort práce a sociálních věcí. 6 Koncepce včasné péče o děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí v oblasti vzdělávání. [online] [cit. 7 Koncepce včasné péče o děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí v oblasti vzdělávání. [online] [cit. 2

3 Velkou úlohu při řešení problematiky sociálního vyloučení má neziskový sektor. Konkrétním příkladem projektu, který řeší právě podporu vzdělávání dětí ze sociálně vyloučeného prostředí, je projekt POLIS, který se stal předmětem mého zájmu a jeho cíle a výsledky se pokouším zmapovat v diplomové práci nazvané Dobrovolnictví jako nástroj odstraňování sociálního vyloučení na Ústecku. Tento projekt je jedním z mnoha projektů, které realizuje Společnosti Člověk v tísni, o.p.s. a jeho cílem je propojit služby všech institucí, neziskových organizací a odpovědných činitelů v místě tak, aby působili proti prohlubujícímu se sociálnímu vyloučení a tvorbě chudinských enkláv a ghett a společně zaváděli antidiskriminační opatření, která pomohou sociálně slabým lidem integrovat se do společnosti, získat odpovídající vzdělání a uspět na trhu práce. 8 Primární cílovou skupinou projektu POLIS jsou lidé ohroženi sociálním vyloučením. Projekt působí pilotně v Plzni, Ústí nad Labem a Bílině, snaží se propojovat instituce (úřady, školy, policii, zastupitele a další), které přicházejí do kontaktu se sociálně slabými lidmi, dále provozuje přímou terénní sociální práci a poskytuje informace o specifických podmínkách života v sociálním vyloučení (které mohou například policisté využít při potírání lichvy apod.) a podporuje interkulturní a komunitní vzdělávání a vzdělávací aktivity pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. 9 Ve své diplomové práci se zaměřuji na dílčí aktivitu tohoto projektu, která zajišťuje mimoškolní vzdělávání dětí ze sociálně vyloučených lokalit dobrovolníky. Podívejme se tedy na službu podrobněji. Základním cílem této služby je podporovat školní úspěšnosti dětí ze sociálně vyloučených lokalit, přispívat k přehodnocení vztahu rodičů i dětí ke vzdělání a k posílení sebevědomí dítěte prostřednictvím úspěchů souvisejících se zlepšením školního prospěchu. Cestou k cíli je mimoškolní vzdělávání a pomoc se školní přípravou prostřednictvím dobrovolníka. Tyto aktivity se dějí v rodinném prostředí dítěte, kam dobrovolník dochází na dvě hodiny týdně (nejlépe dvě hodiny vcelku) po dobu minimálně šesti měsíců, jedná se tedy o dobrovolnickou dlouhodobou službu. Dobrovolníci před započetím služby podstoupí odborný výcvik zaměřený na problematiku sociálního vyloučení, stanoví si hranice a pravidla své služby, výcvik je veden koordinátorem dobrovolníků a odborným lektorem. Každý měsíc dobrovolníci podléhají supervizi, kterou vede rovněž odborný lektor a koordinátor. Tato setkání umožňují řešit potíže vzniklé při výkonu služby, dobrovolníci si vzájemně vyměňují zkušenosti a koordinátor na 8 Co je POLIS? [online] [cit ] Dostupné na 9 Co je POLIS? [online] [cit ] Dostupné na 3

4 těchto setkáních motivuje dobrovolníky do další práce. Dobrovolníci obvykle procvičují s dětmi školní učivo, které se dětem nepodařilo zvládnout během výuky, formou didaktických her opakují i zavádějí nové učivo. Dobrovolníci mohou připravit krátký výlet s dítětem, například do bazénu či knihovny, nemělo by se to však stát pravidlem. Předmětem zájmu mého výzkumu se stala skupina šesti doučovaných dětí, jejich rodičů a dobrovolníků, kteří doučují děti. Výzkumem jsem šetřila, zda došlo ke zlepšení školního prospěchu dětí, dále jakou formou dobrovolník pracuje a jak jsou rodiče spokojeni se službou dobrovolníka. Výzkumnými nástroji mi byly: rozhovory s dětmi a jejich rodiči, které sledovaly jak spokojenost rodiny se službou, tak školní výsledky dítěte, dotazníky, směřované dobrovolníkům sledující průběh dobrovolnické služby a školní prospěch dítěte rozhovory s učiteli, sledující informovanost učitele o službě, komunikaci učitele s dobrovolníkem a posuny ve školním prospěchu dítěte. Předběžné výsledky výzkumu ukazují, že u pěti dětí ze šesti došlo ke zlepšení školní prospěchu (dítě, u kterého ke změně nedošlo službu nadále odmítá, nechce v ní pokračovat), z toho jedno dítě postupuje ze třetího ročníku základní školy praktické do pátého ročníku tohoto typu školy a u jednoho dítěte se známka zlepšila z nedostatečné na dostatečnou, má tedy zajištěný postup do dalšího ročníku (je žákem základní školy), lze tedy, za krátkou dobu tří až šesti měsíců, ve kterých dobrovolníci v rodinách působili, hovořit o úspěšné službě. Pět ze šesti dětí chce ve službě pokračovat. Z rozhovorů s rodiči vyplynulo, že všichni rodiče jsou se službou dobrovolníka spokojeni, na škále od jedné do pěti hodnotili všichni rodiče službu dobrovolníka známkou 1. Z komentářů rodičů dále vyplývá, že práci dobrovolníka hodnotí jako přínosnou jednak pro rodiče, kteří jsou absolventi zvláštní školy a nezvládli by efektivní domácí přípravu dítěte (navštěvující základní školu), jednak pro rodiče, kteří mají početnou rodinu a domácí příprava všech dětí na vyučování je pro ně časově náročná. Na vyhodnocování dotazníků, které jsem získala od dobrovolníků a rozhovorů s učiteli dětí, zatím pracuji, výsledky nejsou ještě kompletně uzavřeny. Projekty zajišťující službu na témže principu zajišťuje Společnost Člověk v tísni, o.p.s. v několika městech České republiky (v Ústí nad Labem, Kladně, Praze, Bílině, Chomutově), chystá se ji zavést v Libčicích nad Vltavou a Společnost Tady a teď, o.p.s. ji realizuje v Plzni. 4

5 Ze zkušeností, které mám s dobrovolnickou službou, jak individuální, tak nízkoprahovou (ve volnočasovém zařízení), s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí, mohu soudit, že dobrovolnická služba skutečně může být jedním z mnoha nástrojů odstraňování sociálního vyloučení. Ve své diplomové práci se toto snažím, třebaže na malém vzorku, ilustrovat. 5