Ekonomie životního prostředí na rozcestí

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Ekonomie životního prostředí na rozcestí Habilitační práce (soubor prací) Ing. Lenka Slavíková, Ph. D. Brno, 2014

2 Abstrakt: Ekonomie životního prostředí prošla dynamickým procesem vývoje konkurujících si myšlenkových směrů, které přináší různá vysvětlení existujících environmentálních problémů a navrhují také jejich různá řešení. Předkládaný soubor textů na jedné straně přispívá ke zmapování tohoto vývoje, na druhé straně aplikuje metody institucionální analýzy na konkrétní environmentální problémy ve středoevropském prostoru. Habilitační práce se skládá s pěti samostatných článků publikovaných v letech Klíčová slova: ekonomie životního prostředí; správa životního prostředí; režimy správy; veřejné statky; kolektivní statky. Abstract: Economics of the environment went through the dynamic process of evolution of numerous paradigms bringing competing views on causes of environmental problems as well as their solutions. On one hand, the thesis contributes to theoretical and methodological discussion by mapping different school of thoughts within economics of the environment and their mutual interactions. On the other hand, it stresses the environmental governance approach and shows its application to particular environmental problems. The thesis is the compilation of five academic papers published in Keywords: economics of the environment; environmental governance; property regimes; public goods; common-pool resources. JEL Klasifikace: Q570, Q590, B130 2

3 Poděkování: Za spolupráci na vědeckých projektech a dlouhodobé odborné vedení děkuji zejména prof. Ing. Jiřině Jílkové, CSc. a doc. Mgr. Tatianě Kluvánkové-Oravské, Ph.D. Dále děkuji svému manželovi za podporu, bez níž by mé další vědecké směřování nebylo možné. 3

4 Obsah Komentář k předloženým textům... 5 Bridging theories on environmental governance. insights from free market approaches and institutional ecological economics perspectives From cost-benefit to institutional analysis in the economics of the environment Kvalitativně orientované metody socioekonomického výzkumu a jejich využití v ekonomii životního prostředí Implementing the public participation principle into water management in the czech republic critical analysis From government to governance for biodiversity: the perspective of central and eastern european transition countries

5 KOMENTÁŘ K PŘEDLOŽENÝM TEXTŮM Ekonomie životního prostředí je relativně mladou oblastí aplikované ekonomie. V průběhu uplynulých padesáti let prošla dynamickým vývojem, který byl charakterizován zejména rozvíjením různých alternativních přístupů k tzv. neoklasické environmentální ekonomii hlavního proudu. Tento rozvoj byl přímo úměrný narůstajícímu společenskému významu problematiky ochrany životního prostředí, který lze zaznamenat od poloviny 20. století do současnosti. Významnými prvky vznikajících alternativ je důraz na jiné než monetární zachycení významu environmentálních statků (tj. odklon od analýz nákladů a užitků směrem k širšímu spektru analytických, často kvalitativně orientovaných metod), vyšší míra zohlednění problému vládních selhání a celkového kontextu environmentální regulace v podobě kulturních a historických specifik konkrétních regionů. Publikací komplexně postihujících myšlenkovou a metodologickou evoluci v rámci ekonomie životního prostředí není mnoho. Většina prací neobsahuje systematický přehled předpokladů, východisek a z nich vyplývajících řešení problémů ochrany životního prostředí klíčových, z ekonomie vycházejících myšlenkových směrů. Tato situace znesnadňuje orientaci mezi různými názorovými pozicemi společenských vědců a způsobuje terminologická a metodologická nedorozumění. Obtížná identifikace hranic mezi představiteli různých teoretických přístupů na jedné straně brání kritické komparaci soupeřících paradigmat, na druhé straně překáží rozvíjení vzájemných interakcí mezi přístupy a hledáním prostoru pro případnou syntézu. Předkládaný soubor textů reflektuje výše nastíněný vývoj, a to v teoretické i praktické rovině. V oblasti teorie se zabýváme základní charakteristikou a komparací soupeřících paragigmat tj. neoklasické environmentální ekonomie, institucionální ekologické ekonomie a tržními přístupy k ochraně životního prostředí. Na základě provedených rešerší a analýz metodologického aparátu považujeme v současnosti tyto tři skupiny za klíčové, teoreticky i empiricky jasně ukotvené, což dále umožňuje jejich uchopení a zkoumání. V praktické rovině aplikujeme analytický (kvalitativně orientovaný) aparát institucionální ekologické ekonomie na vybrané problémy související se zaváděním nové regulace životního prostředí ve středoevropském prostoru. 5

6 Jednotící myšlenkou a také cílem předkládaných textů je postihnout metodologický posun v rámci ekonomie životního prostředí, který lze stručně charakterizovat v těchto rovinách: a) od analýzy nákladů a užitků k analýze institucí, b) od kvantitativních metod ke kombinovaným (a často pouze kvalitativním) metodám analýzy, c) od vládní regulace k víceúrovňovým modelům správy veřejných a kolektivních statků životního prostředí. Z uvedeného vyplývá, že instituce jsou chápány jako významné alokační proměnné tj. mají dopad na rozhodování jednotlivců (přírodní) zdroje zachovávat či naopak vyčerpávat. Je proto nutné jim věnovat pozornost a přizpůsobit analytický aparát tak, aby bylo možné je studovat. Hovoříme-li o institucích, stojí za zmínku, že různí autoři se inspirují jak tradičním americkým institucionalismem, tak novou institucionální ekonomií. V návaznosti na americký institucionalismus Commonse a Veblena je akcentován vliv společenských norem na preferenční škály jednotlivců. Z nové institucionální ekonomie se pak navazuje zejména na teorii transakčních nákladů (R. Coase) a koncept omezené racionality jednotlivců (O. Williamson). Často je rovněž pro vymezení pojmu instituce (jakožto interních a externích společenských pravidel hry) využívána definice D. Northa. Uvedený posun je v mezinárodním kontextu silně ovlivněn vědeckým přínosem americké profesorky politických věd, Elinor Ostromové, které byla v roce 2009 udělena Nobelova cena za ekonomii. Vymezení základních pojmů Zastřešujícího termínu ekonomie životního prostředí (economics of the environment nebo economics of the environmental protection) se zatím v českém prostředí příliš neužívá. Je to pravděpodobně dáno dosavadní absencí potřeby nalézt souhrnný název pro různé myšlenkové směry vycházející z ekonomie a zabývající se interakcí člověka s jeho životním prostředím. V mezinárodní literatuře je termín volně používán představiteli různých myšlenkových paradigmat a není definičně nijak ukotven. Pro účely této práce rozumíme ekonomií životního prostředí obecně aplikaci ekonomicko-teoretického poznání na oblast ochrany životního prostředí. Tato odnož ekonomie sleduje jednání lidí související s ochranou různých složek životního prostředí. Zabývá se řešením 6

7 konfliktů při různé míře využívání vzácných přírodních zdrojů a vysvětluje příčiny a důsledky jednání v rámci různých typů institucionálního uspořádání. Termín ekonomie životního prostředí dále používáme vždy v souvislosti s celkovým vymezením analyzované problematiky, tj. v situacích, kdy by využití názvu konkrétního myšlenkového směru (např. environmentální ekonomie) bylo zavádějící. V jednotlivých textech je často skloňován výraz environmental governance (v češtině správa či spravovaní přírodních zdrojů). V zahraniční literatuře jde o silně akcentovaný koncept. Je možné jej definovat mnoha způsoby např. jako státní správu se zahrnutím i jiných rozhodovacích úrovní, než jen té centrální nebo jako systém překrývajících se institucí, které zahrnují formální a neformální pravidla na lokální, národní a mezinárodní úrovni. V takovém případě se také často hovoří o víceúrovňové správě zdrojů (multilevel/polycentric governance). Klíčovým prvkem je, že místo plné decentralizace rozhodování na nejnižší samosprávní jednotky či naopak existence jediného rozhodovacího centra může koexistovat více rozhodovacích úrovní, jež jsou na sobě do jisté míry formálně nezávislé. Zkoumání konceptu v praktických souvislostech pak přínáší zjištění, že tyto komplexní rozhodovací struktury jsou často dlouhodobě schopny sladit nároky společnosti na přírodní zdroje s jejich přiměřenou ochranou. Předmětem analýzy nových přístupů v rámci ekonomie životního prostředí jsou instituce ztělesněné režimy správy (property regimes) přírodních zdrojů. Ty jsou tvořeny vlastnickými a uživatelskými právy, které je nutné postihnout v jejich provázanosti (tj. nikoliv pouze jako vlastnické tituly) a formální i faktické (neformální) podobě. Metody analýzy Jednotlivé články obsahují kombinaci široké škály analytických metod s ohledem jejich na konkrétní cíle. V první řadě se jedná o rozsáhlé podkladové rešerše literatury doplněné o syntézu výsledků v podobě komparace jednotlivých sledovaných atributů (ty jsou prezentovány narativně a s využitím vizualizačních prvků jako jsou tabulky nebo schémata). Dále je vytvořen a aplikován analytický rámec pro hodnocení procesu účasti veřejnosti, a to s odvoláním na obdobné metody využívané v mezinárodním kontextu. Doplňkovými technikami sběru dat jsou řízené 7

8 rozhovory s klíčovými aktéry, studium podkladových materiálů a terénní šetření v podobě přímé účasti na analyzovaných procesech. Metody zvolené v rámci jednotlivých statí jsou v mezinárodním kontextu považovány za vhodné (a často jediné možné) způsoby analýzy komplexních interakcí lidské společnosti s přírodními zdroji a institucionálních aspektů správy přírodních zdrojů. Metodám analýzy se detailněji věnujeme v další části. Struktura práce Habilitační práce je souborem pěti samostatných článků, které byly publikovány v letech Čtyři články byly vytvořeny kolektivem autorů, z nichž u tří je předkladatelka této práce hlavní autorkou. Podíl na autorství jednotlivých článků (v %) je uveden v rámci jednotlivých kapitol a dále ve věcné rovině upřesněn níže. Články jsou uváděny v originálním jazyce, ve kterém byly publikovány. První tři články mají spíše teoreticko-metodologický charakter, zbývající dva prezentují konkrétní výsledky realizovaného výzkumu v podmínkách České Republiky, resp. ve středoevropském kontextu. Článek Bridging theories on environmental governance: Insights from free-market approaches and institutional ecological economics perspectives vymezuje základní charakteristiky dvou alternativních přístupů k neoklasické environmentální ekonomii, uvadí jejich společné prvky a upozorňuje na jejich rozdílný metodologický základ. Vymezení jednotlivých myšlenkových směrů je provedeno pomocí odpovědí na dvě základní otázky: Jaké jsou příčiny degradace životního prostředí? Jakým způsobem je vhodné je řešit? Cílem článku je podpořit metodologickou diskusi a nastínit otázku možné syntézy soupeřících myšlenek v ochraně životního prostředí v budoucnosti. Jeho inovativnost spočívá v rozšíření spektra komparovaných přístupů a neutrálním pohledu na celou problematiku (ve většině metodologických statí dochází zpravidla k negativnímu vymezování se vůči neoklasické environmentální ekonomii z pozice tradičních ekologických ekonomů). Článek přímo navazuje na výsledky disertační práce hlavní autorky, v rámci které byly zpracovány rozsáhlé podkladové rešerše zahraniční literatury a analyzována míra interakcí mezi jednotlivými ekonomickoteoretickými přístupy. Zatímco první z příspěvků mapuje dosavadní vývoj ekonomie životního prostředí, další dva články se soustředí (a do značné míry i obhajují) metodologický posun, 8

9 který nastává v důsledku postupného oslabování neoklasického paradigmatu. Článek From Cost-Benefit to Institutional Analysis in the Economics of the Environment se zabývá srovnáním základních prvků kvantitativního a kvalitativního výzkumu a diskutuje relevantnost obou typů zkoumání s ohledem na konkrétní analyzovaný problém. Potřeba propojení znalostní základy přírodních a společenských věd, jakož i možnost překračovat hranice ekonomie (směrem k psychologii, resp. sociologii či politologii) vytváří prostor pro interdisciplinární pojetí výzkumu v oblasti ochrany životního prostředí. Výsledkem takovýchto postupů pak může být lepší pochopení komplexních vazeb mezi lidskou společností a ekosystémy, jakož i účinnosti různých nástrojů environmentální politiky v konkrétním společenském kontextu. Článek Kvalitativně orientované metody socioekonomického výzkumu a jejich využití v ekonomii životního prostředí následně uvádí řadu příkladů praktických aplikací metod institucionální analýzy (konkrétně analytického narativu a IAD Framework, včetně popisu těchto metod) a soustředí se zejména na situace, ve kterých je kvantitativní analýza obtížná nebo by vedla k zásadnímu zploštění studovaného problému. První prakticky orientovaný članek Implementing the Public Participation Principle into Water management in the Czech Republic: A Critical Analysis je pak vhodnou ukázkou aplikace kvalitativně orientované institucionální analýzy v kontextu ČR. Analyzovaným problémem je účast veřejnosti na tvorbě vodohospodářských plánů v obecné rovině se jedná o významný princip k posílení trasparentnosti a akceptovatelnosti regulace veřejných zdrojů prosazovaní institucionálními ekologickými ekonomy. V oblasti vodního hospodářství jde o legislativně ukotvený proces vycházející z požadavků evropských směrnic. Hodnocení účasti veřejnosti je postaveno na souboru kvalitativních kritérií, jež byla aplikována na samotný proces ve třech oblastech povodí. Klíčovým cílem provedeného výzkumu bylo ukázat, do jaké miry rozumí čeští zákonodárci a úředníci inovativním nástrojům evropské politiky a jak jsou schopni je aplikovat v praxi. Hlavním přínosem článku je sdělení, že stejný nástroj akceptovaný a fungují v západní Evropě nemusí být automaticky vhodný pro kvalitní správu zdrojů v zemích s komunistickou historií. Konečně článek From government to governance for biodiversity: the perspective of central and Eastern European transition countries se zaměřuje na institucionální změny v ochraně biodiverzity v post-socialistických evropských státech. Ukazuje, jak efekty demokratizace, decentralizace rozhodování a transpozice západoevropských standardů ochrany přírody ovlivňují institucionální prostředí nových členských zemí (Česka, Slovenska a Polska) i 9

10 států, jež se dosud nachází vně EU (Srbska a Běloruska). Článek je komparací pěti případových studií, z nichž jedna byla zpracována autorkou předkládané habilitační práce. Obecné závěry Cílem předkládaných statí není zavrhnout dosavadní mainstreamové (neoklasické) paradigma ani označit kvalitativně orientovaný institucionální výzkum za jediný vhodný pro analýzu environmentálních problémů. Spíše usilujeme o otevření ideologicky nezatíženého dialogu napříč jednotlivými přístupy (který v současnosti prakticky neexistuje), jehož výsledkem může být modifikace některých klíčových předpokladů či metodologických premis izolovaných směrů nebo naopak kombinace různých metod v podobě multidimenzionálního (resp. interdisciplinárního) výzkumu. Výzkum zaměřující se na kombinaci metod (tzv. mixed-method nebo methodologicaly triangulated research) konkrétně např. oceňování statků životního prostředí a kvalitativních metod verifikujících nebo doplňujících získané závěry je v současnosti jedním z rozvíjejících se odvětví těžících z analytického aparátu neoklasické a institucionální ekonomie, resp. sociologie. Výsledkem těchto procesů by měly být lépe cílené a více koncensuální návrhy správy přírodních zdrojů. Z dosavadních výsledků teoretické komparace vyplývá, že i zdánlivě protichůdná paradigmata např. tržní přístupy prosazující soukromé vlastnictví přírodních zdrojů a institucionální ekologická ekonomie akcentující výhody společné (komunitní) správy zdrojů mohou navzdory četným metodologickým odlišnostem dosáhnout dílčí shody týkající se zachování spontánné vzniklých režimů správy, v rámci nichž mají přímí uživatelé zdroje klíčový vliv na tvorbu pravidel (práv). Rovněž v novém tisíciletí silně akcentovaný koncept ekosystémových služeb (ecosystem services) a plateb za tyto služby propojuje řadu prvků různých ekonomicko-teoretických škol, jako např. neoklasickou kompenzaci pozitivních externalit, Coasovo vyjednávání mezi znečišťovatelem a poškozeným a dobrovolnou (tržní) dohodu mezi dvěma subjekty řešící konfliktní užívání konkrétního zdroje. Zastřešujícím faktorem je pak všeobecná akceptace myšlenky, že ekosystémy je pro účely socio-ekonomického výzkumu vhodnější uchopit jako poskytovatele služeb a nikoliv jako komplexní entity mající nenahraditelnou vnitřní hodnotu bez ohledu na potřeby lidské společnosti. Předkládaná habilitační práce jako celek nenavrhuje žádné konečné řešení fragmentace výzkumu v rámci ekonomie životního prostředí, jež se z pohledu 10

11 tvůrců regulace může jevit jako problematické. V dalším studiu vzájemných interakcí představitelů různých myšlenkových směrů, jakož i v aplikacích nově vznikajících konceptů v českém prostředí však spatřujeme možnost přispět ke kontinuální tvorbě vědeckého know-how v mezinárodním kontextu. 11

12 BRIDGING THEORIES ON ENVIRONMENTAL GOVERNANCE. INSIGHTS FROM FREE MARKET APPROACHES AND INSTITUTIONAL ECOLOGICAL ECONOMICS PERSPECTIVES SLAVÍKOVÁ, L., KLUVÁNKOVÁ-ORAVSKÁ, T., JÍLKOVÁ, J. Bridging theories on environmental governance: Insights from free-market approaches and institutional ecological economics perspectives. Ecological Economics, 2010, roč. 69, č. 7, s ISSN Podíl L. Slavíkové: 60 % 12

13 Introduction Writing purely theoretical papers to compare thoughts on solving environmental problems within social sciences is always a tricky task, since most of the relevant scientists have something to add to this issue and it is practically impossible to cover the entire scale of thinking in the area. Still, our intention is to call attention to the separate evolution of two recent approaches, which are both very critical of mainstream neoclassical environmental economics, though they barely notice one other. These schools of thought are free market approaches to environmental protection (Cordato, 1997; Anderson and Leal, 2001) on the one hand and institutional ecological economics (Paavola and Adger, 2005) on the other. The goal of our paper is to stress their methodological differences and to search for potential similarities in their critique of environmental economics and solutions to environmental conflict. Within the paper we offer some new perspectives and links, but foremost we try to open the field for future discussion. Ignoring methodological debates leads to isolated evolution and extensive rivalry among the different schools. As a result, the effectiveness of particular environmental policy measures is continuously retarded as the theoretical background varies among scholars. So far, very limited interactions exist even between traditional neoclassical environmental economics and ecological economics usually containing a single critique of the neoclassical paradigm (see e.g. Bromley, 2004; Gowdy and Erickson, 2005, Vatn, 2005a; Bromley, 2008 among many others). Some authors comparing both paradigms focused on empirical analysis rather than entering methodological debates (Ma and Stern, 2006; Illge and Schwarze, 2009). A review of two key environmental economics journals Journal of Environmental Economics and Management and Environmental and Resource Economics over the past two decades has shown that the critique presented by ecological economists towards neoclassicism has not been reflected nor addressed much. Only some bilateral methodological debates take place beyond the pages of these core journals (see e.g. Beckenbach et al. 1999). Within this article, we briefly introduce two competing approaches to environmental control: free-market and institutional ecological economics by summing up the links to their conceptual literature sources. In the second chapter, we compare their objections to neoclassical environmental economics, stressing the differences and similarities of this critique. Finally, we map those 13

14 rare interactions of both approaches over the past two decades and assess the potential for their possible synthesis. Main characteristics of competing approaches The main differences between the schools of thought free market approaches and institutional ecological economics can be revealed by answering two questions: What is the reason for the continuing degradation of nature? What should be done to prevent it? Whereas, traditional neoclassical environmental economists would start to speak about market failures and Pigouvian taxation, representatives of alternative approaches have different answers at hand. Free market economists blame inefficient regulation and advocate the introduction of individual property rights for natural resources as a solution (Anderson, Leal, 2001; Pennington, 2005). On the other hand, institutional ecological economists ask for institutional changes, respecting the spatial fit between institutions and ecosystems, because degradation is, among other factors, caused by these misfits (Young, 2002). They also stress the need for local actor involvement in decision making (Paavola and Adger, 2005; Ostrom, 2006). It is not difficult to detect that particular views differ significantly, so within this chapter we will devote more attention to the theoretical background of these two approaches. Institutional ecological economics Institutional ecological economists follow the basic thought of the original ecological economics regarding the neoclassical critique, interdisciplinarity and understanding the environment as a dynamic system with physical boundaries which must be respected (for an overview of these ideas see e.g. Söderbaum, 1999; Røpke, 2004; Gowdy and Erickson, 2005; Røpke, 2005 among others). They enriched the existing paradigm by focusing on the role of various institutions and actors in environmental protection following the ideas of representatives of institutional economics (especially the traditional American institutionalism of Veblen and Commons from the early 20 th century). As pointed out by O. Young (2002), institutions play more or less significant causal roles with regard to most environmental changes involving human action (Young, 2002, pp. 4-5). For this reason, it is necessary to see the unsustainable use of natural resources as a consequence of property and management regimes that give users poor 14

15 incentives for protecting these resources. Institutions are understood as important determinants of human behaviour influencing individual values and preferences (Vatn, 2005a). Institutional ecological economics is characterized as an empirical and pragmatic approach to study the formal and informal rules in use (see Ostrom in Young, 2002). It helps to examine how the attributes of environmental resources and their users create interdependence and conflicts (Paavola and Adger, 2005, pp. 364). Empirical findings are generalized into recommendations of more sustainable institutions, according to which institutional reforms may be initiated. The important feature of this approach is the focus on local customary governance systems of common-pool resources (Ostrom, 1999; Ostrom, 2006). In particular it emphasizes that rather than fully decentralised or centralised systems, the co-existence of many centers of decision making that are formally independent of each other (poly centers) achieve better governance outcomes (Ostrom et al. 1961; Ostrom, 1997) in particular under the conditions of multilevel governance which pulls authority away from national governments and empowers supra and sub-national actors (Bache and Flinders, 2004). Representatives of the described approach have an ambivalent relation toward the state power. On the one hand, states create rules and (re)distribute use or property rights by which they regulate access to natural resources. The legitimacy for their decisions is derived from the process of democratic elections, which is not perfect, but so far the best mechanism to express the collective will of the society. On the other hand, government decision-making is burdened with government failures, which may cause degradation of publicly owned natural resources (Bromley, 1991). Therefore, the state should primarily focus on creating and defending institutions for sustainable governance. However, as pointed out by Ostrom, Young and others, there is not a single and simple institutional solution for the large variability of environmental problems (onesize-does-not-fit-all problem) (see e.g. Ostrom, 2006). The change of institutions or the design of new institutions must be done after careful mapping of a particular situation (especially knowing the ecological, economic and social characteristics of the problem) and with the use of open social dialogue (Vatn, 2005a,b). From this description it is clear that the empirical evidence is crucial to reach scientific conclusions, which are then transformed into political recommendations. 15

16 Free market approaches to environmental protection Free-market economists dealing with environmental issues are strongly inspired by the so-called Austrian School of thinking and Public Choice economics. Both of these schools are well known as very strong opponents of government regulations and consistent promoters of the concept of government failures (Buchanan, 1969; Mises, 1998). Free market approaches include two groups of scientists Austrian economists dealing with environmental applications of the original Austrian paradigm (currently especially W. Block and R. Cordato) and the so-called free-market environmentalism group represented by T. L. Anderson and the team of researchers under the Property and Environment Research Center (PERC) in Montana. Both groups defend the idea that the free market will protect nature better than environmental regulation. In other words, if we want to attain9 better environmental quality, we should rely on individual decision-making and let markets for environmental services evolve (Anderson and Leal, 2001; Pennington, 2005). The fundamental condition for the market evolution is the existence of individual property rights for environmental resources (i.e. rights are designed or their spontaneous creation is not blocked by a regulation), their long-term guarantee and free transferability (Rothbard, 1990; Stroup, 2000). Natural resources are not fundamentally public or collective goods, the assignment of individual property rights is a technical question, not a matter of principle (Cordato, 2004). The self-interest of private owners can ensure a high environmental quality of those resources, if (but only if) this quality is demanded by other people. The mechanism of supply demand market price can work in favour of environmental protection in the same way as it works for conventional goods and services (Block, 1990a). This implicates that if individuals in the society do not demand high quality of the environment, it is not (and it should not be) provided. The role of the state is just to guarantee evolved rights respecting the needs of local users (authors refer to the Anglo-Saxon system of common law), not to intervene into the allocation of environmental resources in the name of any public interests. The superiority of individual property rights is, according to Anderson and Leal (2001), based on the efficiency argument (property rights are an essential condition for economic prosperity and conflict prevention). Rothbard (1998) and Hoppe (2004) referred to Locke s set of natural laws by which the existence of individual ownership is a priori justified. 16

17 Differences and similarities of the neoclassical critique We have already indicated that both theoretical approaches described here strongly criticize neoclassical environmental economics. This critique generally addresses the absence of institutions, the ignorance of government failures and methodological issues. We will briefly deal with these objections one after another. We intend to show that both free-market and institutional ecological economists agree in principle on the first two objections, but they have significantly different views on the third point regarding the methodology. The importance of institutions Neoclassical environmental economics reflects the existence of institutions, but due to assumptions of zero transaction and information costs it views them as neutral regarding resource allocation (they are an exogenous variable to neoclassical models). Contrarily, institutional ecological economics and freemarket approaches regard institutions as influential factors of resource allocation and use changing institutions has significant distributional impacts, institutional structures provide individuals with incentives to either conserve or deplete scarce resources (for detailed argumentation see e.g. Pennington, 2005; Stroup, 2000 or Paavola, 2007). The supposed neutrality of institutions under zero transaction costs was attacked e.g. by Gowdy and Ericson (2005) who presented research proving that people systematically overvalue resources they already have and so they express the (irrational) aversion to their loss. Therefore, the initial allocation of resources matters. Similar arguments against allocation neutrality, dealing with the importance of so-called psychic loss (i.e. a subjective feeling of an individual which is not monetized through markets), were raised by W. Block during his bilateral dispute with H. Demsetz (see Block, 1977; Demsetz, 1979 and Block, 1995). Moreover, Vatn (2005b) stresses the impact institutions have on individuals value scales. This persuasion is derived from thoughts of traditional institutionalism and is not methodologically acceptable for free-market economists (see section 2.3). 17

18 Neglecting government failures As pointed out earlier, neoclassical environmental economists intend to correct market failures via government intervention into price structures. Market failures (externalities and public goods) are considered to be the reasons for environmental degradation. By contrast, free-market economists declare that poor environmental quality is a result of the absence of property rights for environmental resources (e.g. due to declared public ownership) and the solution is, therefore, their introduction. Markets do not fail (since they have not been established, yet), but the state, as the main leader, fails by blocking the evolution of the property right structure due to public interest (Block, 1990a; Raeder, 1998). Numerous empirical evidence to support this position was gathered e.g. in Higgs and Close (2005) or Block (1990b). The explanation of the concept of government failures and their consequences is given, among others, by Anderson and Leal (2001). Main idea is that the state consists of individuals primarily pursuing their own self-interests (the essence of the human being in a policy arena does not change). If there are natural resources in public ownership, politicians and officials treat them as their temporary property they take current benefits, but do not have to bear the long-term costs of their decision-making (Huffman, 1994). The protection of future generations interests usually does not gain the support of current voters, as long as sustainability ideas are not shared by the majority of people (Stroup and Goodman, 1992). Therefore, solving so-called market failures by simply shifting the responsibility to state administration does not bring (and over the past decades did not bring) the expected results. This view is also shared by institutional ecological economists who admit that it would be naive to ignore public choice theory conclusions. Features of rent-seeking and the interest group influence in environmental policy are analyzed e.g. by Bromley (1991). On the other hand, Vatn (2005b) stresses that it is wrong to view individuals (in both market and political arena) only as selfish entities pursuing their own interests. He says that actions both of the individual and of the planner, in which rationality and responsibilities are involved, will be influenced by the institutions as they foster specific interests and ideas about what is a sensible or good society (Vatn, 2005b, pp. 108). This quotation fully reflects the belief that people s preferences and values can be influenced by the proper institutional background, which should be established based on social dialogue. The dispute over the nature of mankind brings us to the methodological issues. 18

19 Methodological critique The methodological discussions across the theoretical approaches are complex and it is not possible to capture them entirely within this commentary. Therefore, we will focus mainly on methodological individualism (versus collectivism) and the rationality of behaviour, leaving aside different views on the theory of value and methods of analysis at this moment. A methodological critique is crucial for the identification of fundamental differences between both approaches. Firstly as a contrast to neoclassical methodological individualism the concept of methodological institutionalism is introduced by institutional ecological economists (see Vatn, 2005a,b). It combines individualism and collectivism, which are both useful for explaining elements of human actions, i.e. individual behaviour and also social features independent of individual action. Instead, free-market economists strongly insist upon the methodological individualism and criticize the neoclassical welfare theory, which analyzed categories such as social welfare which were not consistent with the individualistic perspective. The predetermination of individual actions by a social context is, therefore, unacceptable for them (Mises, 1998). In contrast, Vatn (2005b) qualifies the individualist perspective of the free-market approach as a specific social construct in itself. This argument is deepened by different views on the rationality of human action. A critique of neoclassical individual rationality is included in Vatn (2005a) and a new concept of social rationality, explaining altruistic actions, is introduced (Bromley, 2004; Vatn, 2005b). Free-market approaches to rationality do not share the neoclassical view of a fully informed, rational man with stable preferences, instead they insist on the purely individual concept. As stated by Mises (1998), individual human action is always rational; by judging it as irrational we only express our disagreement with individual s choices. Altruistic behaviour does not disprove the fact that an individual weighs their subjective (often non-monetary) costs and benefits from particular actions. These disagreements point out the hidden difference in the subject of analysis of both theoretical approaches: Whereas free-market approaches primarily analyze human action how people act in a world of scarcity to achieve whatever goals they pursue, institutional ecological economists intend to find mechanisms to influence individual preferences. By knowing these mechanisms, people s goals could be changed e.g. toward greater sustainability. This brings us further to the 19

20 question of the presence or absence of value judgments within social sciences (especially in economics) which is also surrounded by many disputes. The declared value neutrality of the Austrian school is explicitly attacked by Vatn (2005a,b) who labels the superiority of one institutional solution for all kinds of environmental degradation private ownership as an ideological claim. He also considers ethical questions to be a legitimate part of an economic analysis. Arguments against this so-called green communitarian critique were gathered by Pennington (2005) based on Hayek s thoughts (although his polemics is addressed mainly to the position of the philosopher M. Sagoff). Current and future interlinkages We have already pointed out that both alternatives to mainstream environmental economics agree on the fact that institutions matter and they both stress the existence of government failures. This can be considered as an important springboard for future synthesis, since attention is redirected from cost-benefit analysis toward optimizing property and management regimes. Governments are no longer understood as the only authorities in decision making regarding environmental governance. So far interactions or permeation of thoughts between these approaches have been rare. This conclusion is based on a literature search in core scientific journals from (see Jílková and Slavíková, 2009 for detailed results). We have already mentioned Vatn s explicit critique of the free-market methodology. In contrast, fragments of an institutionalistic perspective regarding robust environmental governance schemes can be detected in Yandle (2004) who refers to the spatial fit between institutions and ecosystems as being the optimal position. Further, Ostrom and their followers reached reconcilable conclusions regarding the property regime of a specific group of common-pool resources (local irrigation systems) as free-market representatives (compare Ostrom, 2006 and Anderson and Snyder, 1997). However, both analyses evolved separately and did not notice each other. It is clear that despite similarities and overlapping research agenda both approaches significantly differ in their key methodological issues. It is not our intention to seek their joint position within this paper. Rather we particularize issues which could be further explored in order to clarify differences and to bridge the existing gap. The motivation for it lies in the potential to produce a 20

21 better, comprehensive understanding of environmental problems and the solutions put forward, although to reach applicable methodological interdisciplinarity is, generally, challenging (see the work of Klein, 1990 or recently Huutoniemi et al., 2009). Firstly, a proper understanding of the free-market (or originally Austrian) terminology must be established specifically the concepts of human rationality, value and its theoretical position which is derived from strict methodological individualism and subjectivism and diverges from the criticized standard neoclassical paradigm (for a detailed description see Mises, 1998). The neoclassical and free-market positions are often mistaken. This approach might be compared with the more expanded concept of bounded rationality (see e.g. Furubotn and Richter, 2005), to which different critiques of neoclassical economics refer. Finally there should be an investigation as to what extent freemarket concepts complement methodological institutionalism and the social rationality of institutional ecological economics. There is a realistic potential that both the individualistic and collectivistic perspectives are relevant for explaining human interference with natural resources under different property regimes (without favoring certain institutional arrangements). Secondly, there is the problem of including or excluding environmental ethics into scientific conclusions. Instead of a neutral free-market question: How do people act?, institutional ecological economists tend to search for the answer to: How should people act? The inherent problem, with all its ethical issues, is that someone (researchers, the government, the public?) must decide what SHOULD be done, what is right. According to free-market representatives, this decision is burdened especially with (government) failures and subjective biases. However, the implementation of multi-level environmental governance within which local stakeholders play an important role in decision-making (the institutional ecological solution) might defuse these biases and failures and the free-market approach should reflect the growing evidence of successes in this field (see e.g. Andersson and Ostrom, 2008; Jordan, 2008; Koontz and Johnson, 2004 among many others). Further, free-market economists should consistently confute the above mentioned critique of their fake value neutrality and their theoretical arguments regarding the superiority of private ownership should be challenged by opponents of this position. Thirdly, it has not been emphasized yet that both approaches also apply different methods of analysis. Institutional ecological economists derive their conclusions largely from empirical findings contrarily free-market economists confirm 21

22 deducted theoretical findings by empirical case studies. Whereas the conclusions of the former are usually type-specific and may be falsified by opposing empirical findings, the propositions of the latter can be challenged mainly on the theoretical ground. This must be reflected before entering disputes about a proposed solution to environmental degradation. Nevertheless, both methods may coexist and reach comparable results. Their combinations bridge the imaginary gap between the research methods of natural and social sciences. Conclusion Within the paper we compared two recent critical alternative approaches to neoclassical environmental economics free-market approaches and institutional ecological economics. We described their conceptual differences and searched for similarities. The main purpose of our paper was to foster dialogue on methodological issues between related theoretical approaches, which oscillate on the borders of natural and social sciences. The effort devoted to reconciling the competing paradigms, or at least clarifying disputable points, could be honored with the implementation of more consistent end effective environmental policy. It was stated that both approaches agree upon the importance of institutions in socioeconomic analysis and reflect the problem of government failures. Further, their main methodological disagreements were introduced and pathways for possible future arguments were indicated, especially regarding problems of methodological individualism versus collectivism, environmental ethics and research methods. Although, from thoughts presented here, any kind of interdisciplinary synthesis seems to be far away, fragmentary suppositions indicate that in future it might not be an impossible mission. Literature Anderson, T. L., Leal, D. R., Free Market Environmentalism (revisited edition). Palgrave, New York, 256 pp. Anderson, T. L., Snyder, P., Water Markets Priming the Invisible Pump. Cato Institute, Washington, 184 pp. 22

23 Andersson, K., Ostrom, E., Analyzing Decentralized Natural Resource Governance from a Polycentric Perspective, Policy Sciences 41/1: Bache, I., Flinders, M. (Eds.), Multi-level Governance. Oxford University Press, Oxford, 252 pp. Beckenbach, F., Hampicke, U., Leipert, Ch., Jahrbuch ökologische Ökonomik, Bd.1, Zwei Sichtweisen auf das Umweltproblem. Metropolis, Marburg, 480 pp. Block, W. E., Ethics, Efficiency, Coasian Property Rights, and Psychis Income: A Reply to Demsetz. The Review of Austrian Economics, 8/2: Block, W. E. 1990a. Environmental Problems, Private Property Rights Solutions. In: Block, W. E. (Ed.): Economics and the Environment: A Reconciliation. The Fraser Institute, Vancouver, B. C., pp Block, W. E. (editor), 1990b. Economics and the Environment: A Reconciliation. The Fraser Institute, Vancouver, B. C., 332 pp. Block, W. E., Coase and Demsetz on Private Property Rights. Journal of Libertarian Studies, 1/2: Bromley, D. W., Volitional Pragmatism. Ecological Economics, 68/1-2: Bromley, D. W., Reconsidering Environmental Policy: Prescriptive Consequentialism and Volitional Pragmatism. Environmental and Resource Economics, 32/1: Bromley, D. W., Environment and Economy: Property Rights and Public Policy. American Journal of Agricultural Economics, 74/3: Buchanan, J. M., Cost and Choice: an Inquiry in Economic Theory. Markam Publishing Co., Chicago, 120 pp. Cordato, R. E., An Austrian Theory of Environmental Economics. Quarterly Journal of Austrian Economics, 7/1: Cordato, R. E., Market-based Environmentalism and the Free-Market They are not the Same. The Independent Review, 1/3: Demsetz, H., Ethics and Efficiency in Property Rights Systems. In: Rizzo (editor), Time, Uncertainty and Disequilibrium: Explorations of Austrian Themes, D. C. Heath, Lexington, pp Furubotn, E. G., Richter, R., Institutions and Economic Theory. University of Michigan Press, Michigan, 576 pp. Gowdy, J., Erickson, J., Ecological Economics at a Crossroads. Ecological Economics, 53/2: Higgs, R., Close, C. P. (Eds.), Re-thinking Green Alternatives to Environmental Bureaucracy. The Independent Institute, Oackland, 467 pp. 23

24 Hoppe, H., The Ethics and Economics of Private Property. In: E. Colombato (editor): The Elgar Companion to The Economics of Property Rights. Edward Elgar, London. Huffman, J. L., The Inevitability of Private Rights in Public Lands. University of Colorado Law Review, 65: Huutoniemi, K., Klein, J. T., Bruun, H., Hukkinen, J Analyzing interdisciplinarity: Typology and indicators. Research Policy (article in press, doi: /j.respol ). Illge, L., Schwarze, R., A matter of opinion How ecological and neoclassical environmental economists think about sustainability and economics. Ecological Economics, 68/3: Jílková, J., Slavíková, L., Ekonomie životního prostředí na rozcestí. Politická ekonomie, 5/57: Jordan, A., The Governance of Sustainable Development: Taking Stock and Looking Forwards, Environmental Planning C: Government and Planning 26: Klein, J. T Interdisciplinarity: History, Theory and Practice. Wayne State University Press, Detroit, 331 pp. Koontz, T. M., Johnson, E. M., One Size does not Fit All: Matching Breadth of Stakeholder Participation to Watershed Group Accomplishments, Policy Sciences 37: Ma, Ch., Stern, D. I., Environmental and ecological economics: A citation analysis. Ecological Economics, 58/3: Mises, L., Human Action A Treatise on Economics. Mises Institute, Auburn, 912 pp. Ostrom, E., Governing the Commons The Evolution of Institutions for Collective Action. The Cambridge University Press, New York. Ostrom, E., Revisiting the Commons. Local Lessons, Global Challenges. Science, 284: Ostrom, V The Meaning of Democracy and the Vulnerabilities of Democracies, A Response to Tocqueville s Challenge. Ann Abor, MI: The University of Michigan Press, 360 pp. Ostrom, V., Tiebout, Ch., M., Warren, R The Organization of Government in Metropolitan Areas. American Political Science Review 55: Paavola, J., Institutions and environmental governance: A reconceptualization. Ecological Economics, 63: Paavola, J., Adger, N. W., Institutional ecological economics. Ecological Economics, 53:

25 Pennington, M., Liberty, Markets, and Environmental Values A Hayekian Defense of Free-Market Environmentalism. The Independent Review, X/1: Raeder, L. C., Liberalism and the Common Good A Hayekian Perspective on Communitarianism. The Independent Review, II/4: Røpke, I., Trends in the development of ecological economics from the late 1980s to the early 2000s. Ecological Economics, 55/2: Røpke, I., The early history of modern ecological economics. Ecological Economics 50/3-4: Rothbard, M., The Ethics of Liberty. New York University Press, New York, 308 pp. Rothbard, M., Law, Property and Air Pollution. In. W. E. Block (Ed.): Economics and the Environment: A Reconciliation, The Fraser Institute, Vancouver, B. C., pp Söderbaum, P., Values, ideology and politics in ecological economics. Ecological Economics, 28/2: Stroup, R. L., Free Riders and Collective Action Revisited. The Independent Review IV/4: Stroup, R. L., Goodman, S. L., Property Rights, Environmental Resources and the Future. Harvard Journal of Law and Public Policy, 15: Vatn, A., 2005a. Rationality, institutions and environmental policy. Ecological Economics, 55/2: Vatn, A., 2005b. Institutions and the Environment. Edward Elgar Publishing, Northampton. Yandle, B., Environmental turning points, institutions, and the race to the top. The Independent Review, IX/2: Young, O. R The Institutional Dimensions of Environmental Change Fit, Interplay and Scale. The MIT Press, Cambridge, 221 pp. 25

26 FROM COST-BENEFIT TO INSTITUTIONAL ANALYSIS IN THE ECONOMICS OF THE ENVIRONMENT SLAVÍKOVÁ, L. From cost-benefit to institutional analysis in the economics of the environment. Contemporary Economics, 2013, roč. 7, č. 2, s ISSN

27 Introduction Economics of the environment is a relatively young field of applied economics. During the 50 years of its existence, it has gone through a dynamic process characterized by the evolution of alternatives to mainstream neoclassical environmental economics. The mainstream view identifies market failures (such as externalities and public goods) as key causes of the environmental degradation and proposes different types of government regulations as solutions to this degradation. The monetary valuation of natural goods or environmental damages (as part of cost-benefit calculations) represents the main tool of the analysis. The subsequent evolution of competing thoughts regarding this mainstream view has been proportionate to the growing importance of environmental problems as reflected by society since the mid-20 th century. Publications describing the ideological and methodological progress of different schools of thought within the economics of the environment are rather scarce. Kula (1998) addresses fragments of different approaches from medieval philosophy, via neoclassical economics to current thoughts, inspired by the sustainability movement (including various ethical and religious thoughts). Brief historical excursions are contained in environmental and ecological economics textbooks (such as Common and Stagl, 2005; Pearce and Turner, 1990), while overviews of the theoretical development within the economics of the environment are contained in proceedings of key academic papers (Hoel, 2004; Oates, 1994). The absence of a systematic overview of the competing approaches (including a comparison of their assumptions, methods and policy recommendations) complicates orientation in statements, opinions and terminology (more in Slavíková et al., 2010). Accordingly, it is not easy to identify borders among the competing schools of thought, to detect new trends and, especially, to build a dialog among economists working in this field. Still, a growing body of literature over the past two decades has made the shift from pure cost-benefit calculations to more complex institutional analyses clear (Anderson and Snyder, 1997; Young, 2002). Methods developed for the investigation of environmental problems aim to capture a broader spectrum of social features that influence human behavior (such as political and cultural aspects) and to integrate research techniques from other scientific disciplines (Poteete et al., 2010). 27