Moravská malovaná keramika ze sídliště Bořitov Býkovky

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Moravská malovaná keramika ze sídliště Bořitov Býkovky Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Eliška Kazdová, CSc. Konzultant: Mgr. Zdeněk Hájek Brno 2010 Lucie Langrová

2 Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně a v seznamu literatury uvedla veškeré pouţité zdroje. V... dne......

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé práce paní docentce PhDr. Elišce Kazdové, CSc. za cenné rady a pomoc při práci, Mgr. Zdeňku Hájkovi za konzultace při určování keramického materiálu, PhDr. Aleně Humpolové za trpělivost a vstřícnost při zapůjčování materiálu uloţeného v depozitáři Moravského zemského muzea v Brně. Rodině a kamarádům za podporu a zapůjčení počítače, bez něhoţ by bylo prakticky nemoţné zaznamenat výsledky analýzy keramiky do databáze.

4 Obsah 1. Úvod Poloha Bořitova a trati Býkovky Přírodní poměry na lokalitě a v okolí Geomorfologie a geologie Hydrologoie Klimatické podmínky a květena Historie bádání na lokalitě a její osídlení Výzkum Hanse Freisinga a Gustava Königa v Bořitově - trati Býkovky Stavba Hitlerovy exteritoriální dálnice A Výzkumná sezóna v Bořitově Býkovkách Metoda průzkumu odkryté plochy Metoda zpracování keramického souboru Označení a popis objektů Rozbor keramického souboru Kresebná dokumentace a fotodokumentace Popis a vyhodnocení keramiky v jednotlivých objektech Objekty datované do období osídlení lidem s moravskou malovanou keramikou Objekt č Objekt č. 2, sektory a, b, c Objekt č Objekt č

5 Objekt č. 5, sektory a, b, c Objekty s nejasnou datací Vyhodnocení keramického souboru a jeho celková charakteristika Celková dochovalost keramiky na vyhodnocené ploše 483, , Keramické třídy Hrnce a hrnky Mísy a misky Poháry a pohárky Putny, vázy a dvojnické tvary Ojedinělé keramické výrobky dochované ve zkoumaném souboru Sumarizace některých poznatků o zrnitosti, tvrdosti a příměsích keramické hmoty Relativní chronologie Morfologie okrajů na lokalitě Výzdobné prvky a srovnávací lokality Plastická výzdoba Malovaná výzdoba Vhloubená výzdoba Závěr Bibliografie Seznam použitých zkratek Přílohy Kresebná dokumentace Fotodokumentace CD s přílohou databáze Microsoft Access

6 1. Úvod Obec Bořitov je polykulturní lokalitou leţící nedaleko od Brna. Různými badateli zde byla doloţena významná osídlení jiţ od paleolitu, sídelní areály z neolitu, eneolitu, doby bronzové, halštatské, laténské i slovanské. Pro tuto práci je pramennou základnou zkoumaná plocha v trati Býkovky, z které máme jiţ Z. Čiţmářem zpracované sídliště lidu s lineární keramikou. Bylo tedy záhodné vyhodnotit alespoň část druhého doloţeného osídlení na prozkoumané ploše, a to kultury s moravskou malovanou keramikou. Tato bakalářská práce si klade za cíl zpracovat a vyhodnotit moravskou malovanou keramiku z několika objektů ze starého válečného výzkumu provedeného při stavbě německé dálnice v r Studie pojímá keramiku z objektů zkoumané plochy mezi stavebními kilometry 483, , 800. Jedná se tak o severní část kopaného úseku. Nejprve se budu zabývat lokalizací Bořitova a trati Býkovky, přírodními poměry a dějinami bádání i osídlení v oblasti naleziště. Dále bych chtěla poreferovat o samotném výzkumu a metodě zpracování keramického souboru. A v neposlední řadě se vynasnaţím o dataci objektů a sídliště dle charakteristických znaků relativní chronologie. Vzhledem k rozsahu této práce nebylo moţné zpracovat keramický materiál z celé lokality. Archeologické hmotné prameny a nálezová dokumentace byly zapůjčeny Moravským zemským muzeem v Brně.

7 2. Poloha Bořitova a trati Býkovky Bořitov leţí zhruba 18 km vzdušnou čarou severně od Brna v jiţní části Lysické sníţeniny, která je součástí Boskovické brázdy. Poloha Býkovky se nachází asi 1,5 km od obce nedaleko sousední vesnice Býkovice. Lokalizace zkoumané plochy je orientována na JZ, v místech, kde se kříţí stará silnice mezi Bořitovem a Býkovicemi s plánovanou dálnicí (viz mapa 1.). Mapa.1 3. Přírodní poměry na lokalitě a v okolí Snahou je nastínit ráz krajiny na lokalitě a v jejím okolí, vznik a podobu jejího reliéfu a podloţí. Malá zmínka se týká také půdního druhu vyskytujícím se na sídlišti, vodních toků a květeny závislé na klimatu v oblasti Geomorfologie a geologie Mimo jiné i katastr Bořitova se nachází v oblasti tzv. Boskovické brázdy. Toto označení nejspíš poprvé pouţil E. Tietze. Jedná se o 3-10 km širokou a asi 150 km dlouhou tektonickou pánev, táhnoucí se od SSZ na JJV, vyplněnou permokarbonskými usazeninami. Na severu začíná u Ţamberku a pokračuje přes Lanškroun, Městečko Trnávku, Jevíčko, Boskovice, Lysice a Černou Horu směrem na Tišnovsko, Ivančice, Moravský Krumlov aţ do Rakouska. Boskovická brázda je součástí většího geomorfologického celku Brněnské vrchoviny. Na východě ji lemují Bobravská a

8 Drahanská vrchovina, jeţ jsou téţ součástí Brněnské vrchoviny. Na SV ji obtéká Zábřeţská vrchovina, SZ Třebovské mezihoří a na Z lemuje Českomoravskou vrchovinu. Samotnou brázdu tvoří několik kotlin a sníţenin. Na severu je to oblast Malé Hané, jejíţ součástí je i mimo jiné Lysická sníţenina, kterou odděluje Ţernovická vyvýšenina od jiţní geomorfologicky jednotnější části Boskovické brázdy, formovanou kotlinami a pahorkatinami zvané Oslavanská brázda. Oblast Lysické sníţeny (14 km dlouhá, 4-5 km široká), v které leţí právě zkoumaná lokalita, tvoří na okrajích permokarbonské a křídové sedimenty, dno sníţeniny pak převrstvují miocénní usazeniny, které jsou rozděleny říčkou Býkovkou na široké hřbety průměrné výšky kolem 340 m n. m. táhnoucí se od západu na východ. Na východě Lysická sníţenina sousedí s Blanenským průlomem. Nejvyšším bodem v krajině je severně od Bořitova, součástí Krhovského hřbetu, stolová hora Velký Chlum o nadmořské výšce 489 m n.m. Dnešní podoba Boskovické brázdy se začala utvářet opětovnými tektonickými posuny koncem třetihor, kdy došlo k tortonskému zaplavení. Po následném ústupu moře se horotvornými procesy začala utvářet dnešní vodní síť (DEMEK A KOL. 1965,1987). Během miocénní záplavy se usazoval jíl, který se po té formoval během utváření říční sítě a vzniku vodních teras, na které sedimentovala navátá spraš, v teplejším období zde zakořenila i vegetace. Tento proces se opakoval a nechal tak vzniknout kvalitním hlínám černozemím. Ty se vyskytují hlavně mezi Sebranicemi a Skalicí, druhým ostrovem je právě oblast mezi Bořitovem a Býkovicemi (MACKERLE 1952, 9, 38). 3.2.Hydrologoie Jak uţ bylo řečeno, dnešní ráz vodní sítě se začal utvářet koncem třetihor. Oblast Lysické sníţeniny je odvodňována řekou Svitavou a patří k úmoří Černého moře. V blízkém okolí Bořitova teče Ţerůtský potok (v mapě SZ od obce) vlévající se do Lysického potoka na SSZ, který je levobřeţním přítokem asi největší říčky v tomto regionu Býkovky, která protéká přímo obcí a odvodňuje potůčky a potoky do Svitavy. Západně od obce přitéká do Býkovky Kříţovský potok a jiné bezejmenné potůčky. Z Černé Hory teče říčka Ţerotínka. Nejblíţe zkoumané plochy pramení a protéká bezejmenný přítok.

9 3.3. Klimatické podmínky a květena Oblast Malé Hané leţí v mírném pásu a je pokryta povětšinu vegetačním stupněm lesostepí. Reliéf krajiny je pokryt rostlinným pásmem podle nadmořské výšky. Lesy většinou zaujímají vyšší polohy. Pod vrstevnicí 400 m se objevuje spíše lesostep. Bezlesné plochy zde zabírá stepní teplomilná květena, která pronikala do Lysické sníţeniny pleistocénním údolím od Brna přes Tišnov (ŠMARDA 1946, 121; MACKERLE 1952, 11). V okruhu Bořitova, tedy v pásmu Lysické sníţeniny se jedná většinou o stepní vegetační stupně. Díky výskytu bohatých půd černozemí je zde také velká část plochy obdělávána zemědělstvím. Na vyšších jiţ zmíněných kopcích a hřbetech se vyskytují lesní porosty. Období neolitu a starého eneolitu spadá do klimatické periody zvané atlantikum. Jedná se o optimálně teplé a vlhké klima, které je příhodné pro rozšiřování lesních porostů. Průměrná roční teplota mohla být o 1 3 C větší a sráţkovitost dokonce aţ o 90 vyšší neţ je tomu dnes. Avšak názory badatelů se v této problematice mnohdy liší. Podle pylových výsledků analýz se dá hovořit, ţe naše území bylo pokryto převládajícím lesním porostem. Ve výše poloţených neosídlených místech se vyskytoval smíšený listnatý les s jasany, javory, jilmy a lípami, který v nejvyšších horských oblastech střídal les se smrčinami. Naopak sídelní oblasti pokrývala teplomilná travnatá doubrava. V mezistupni těchto pásmových poloh se vyskytovala nijak nenáročná smíšená doubrava s lípami a duby či jilmy. Paleobotanika nepotvrdila ţádné velkoplošné odlesňování krajiny, snad jen v rámci sídelních areálů. Výzkum pylových zrn obilí a plevelů rostoucích na pastvinách dokazuje souvislejší zemědělství a pastevectví aţ v závěru tohoto období (RYBNÍČEK RYBNÍČKOVÁ 2001, ). 4. Historie bádání na lokalitě a její osídlení První objevy sahají aţ do konce 19. století. Pravděpodobně nejstarším archeologickým počinem v katastru obce Bořitov byl objev pohřebiště lidu luţických popelnicových polí v trati Druhý díl. Odtud pochází také jeden z nejstarších výjevů archeologických vykopávek, který zachycuje akvarelová Kopřivova kresba ţárového hrobu, navrţená M. Trappem (SKUTIL 1931, 45-47). Roku 1886 zde prováděl výzkum

10 W. Gurlitt z muzea ve Vídni, kde jsou také nálezy uloţeny. Na ploše bylo prozkoumáno více neţ 100 ţárových hrobů, které byly uloţené v popelnicích. U některých hrobů byla doloţena i mohyla s kamennou konstrukcí (GURLITT 1888, 201; MACKERLE, 1952, 39-40; ŠTROF 1979). Gurlittovým pokračovatelem byl v roce 1895 M. Helf, také z vídeňského muzea (ŠTROF 1979). Na Bořitovsku působili i badatelé jejichţ hlavní doménou byl však Moravský kras (J. Wankel, M. Kříţ, K. J. Maška a J. Knies). V trati Na farském kopečku roku 1888 J. Wankel objevil hroby, z nichţ jeden byl obloţený kameny. Uvnitř obilím vystlaných hrobů leţelo šest lidských lebek, ţelezný noţík s bronzovým kováním a opodál několik střepů a hliněné korále. Jedna z lebek byla ověšena bronzovými postříbřenými náušnicemi. Bohuţel bliţšího časového zařazení se nedá dopátrat (SKUTIL 1931, 47; MACKERLE 1952, 39; ŠTROF 1979). Ve stejné trati u hřbitova zaznamenal učitel z místní školy J. Sumbal nálezy lidských kostí. O objevu informoval J. Kniese, kolegu z učitelského sboru, který zde poté prozkoumal čtyři kostrové hroby datované do 12. století. Antropologický rozbor koster analyzoval L. Niederle (KNIES 1892, 8-10). J. Knies shromaţďoval ve své sbírce archeologické nálezy a posléze zpracoval kromě jiného i pravěk z okresů Boskovska a Blanenska ve Vlastivědě Moravské (KNIES 1902, 1904). Po první světové válce zde pod Moravským zemským muzeem působil J. Skutil. Soupis nalezišť a nálezů z katastru obce vydal ve Vlastivědě Boskovska (SKUTIL 1931). Za druhé světové války při výstavbě exteritoriální dálnice Vídeň-Vratislav se uskutečnily záchranné výkopové práce mezi Bořitovem a sousedními Býkovicemi. Záchranný výzkum v trati Bořitov- Býkovky vedl inţenýr H. Freising a G. König. Na prozkoumané ploše byla doloţena sídliště kultury s lineární a moravskou malovanou keramikou (FREISING 1940; ŠTROF 1979; ČIŢMÁŘ 1995). Po válce v tomto regionu působil také J. Mackerle. Pokusil se o první soupis sídelních kultur, nálezů a oblastí v tomto regionu a okolí (přibliţně do 10. století) v Pravěku Malé Hané, posléze také v rukopisu širšího vydání (MACKERLE 1948, 1952). Od počátku 70. let 20. století byla objevena velká část nalezišť. Nesporně největší zásluhou rodáka A. Štrofa, který prováděl záchranné výkopové práce a sídlištní sběry (NEKVASIL 1972, 1973, 1975). Mezi další badatelé protohistorie Bořitova a okolí patří bezpochyby V. Souchopová a K. Ludikovský. Spolu s A. Štrofem se podíleli na záchranném výzkumu laténského sídliště v r v trati Bořitov Písky (SOUCHOPOVÁ LUDIKOVSKÝ 1972 a, b, 1973, 1974). Paleolitické nálezy v této oblasti byly zjištěny téţ v r (VALOCH 1973, 1978). Roku 1972 pak bylo A.

11 Štrofem zachyceno sídliště kultury zvoncovitých pohárů (dále KZP), luţická, slezská, platěnická a horákovská kultura. Sídliště KZP pak bylo osondováno v r J. Ondráčkem (ŠTROF 1979). O druhou katalogizaci lokalit a nálezů v tomto regionu se pokusila ve své ročníkové práci z roku 1973 L. Fládrová. Tato práce se však bohuţel jiţ nezachovala (ČIŢMÁŘ 1995). Historii bádání (do roku 1979), osídlení a soupis nalezišť v Lysické sníţenině, díky své dlouholeté praxi v oblasti, výtečně zaznamenal A. Štrof ve své diplomové práci z r. 1979, která obsahuje i část vykresleného materiálu. V první polovině 80. let 20. století odkryl při stavbě plynovodu A. Štrof spolu s M. Geislerem několik dalších tratí v Bořitově, které potvrzovali osídlení jiţ zmíněných kultur (ŠTROF- GEISLER 1984, 79-81). Ke konci 80. let zde měli velké pole působnosti také M. Čiţmář a K. Geislerová. Jejich sezónní záchranné práce se týkali výzkumu laténského osídlení v trati Písky, kde probíhala stavba JZD (ČIŢMÁŘ GEISLEROVÁ ). Na polykulturní lokalitě Bořitov bylo doloţeno osídlení od paleolitu aţ po dobu hradištní (ŠTROF 1979). Všechny výzkumy a záchranné práce zde probíhaly s podporou Okresního muzea v Blansku, Muzea Boskovicka, AÚ ČSAV v Brně, ÚAPP v Brně a MZM v Brně. V těchto organizacích jsou uloţeny i soubory nálezů. Kromě 4 doloţených sídlišť kultury s MMK v Bořitově je prokázáno i osídlení touto kulturou v sousední Černé Hoře, Boskovicích, Sebranicích, Lázech, Chornici, Jabloňanech, Vanovicích či Sudicích (ŠTROF 1979). 5. Výzkum Hanse Freisinga a Gustava Königa v Bořitově - trati Býkovky 5.1. Stavba Hitlerovy exteritoriální dálnice A88 Reichsautobahn (RAB) byla plánovaná 320 km dlouhá německá průlomová dálnice, která měla přes Moravu a severovýchodní Čechy spojovat Vídeň, která se po anexi Rakouska stala součástí Německa, s hospodářsky významnou Vratislaví, leţící v německé části Slezska. Příhodný terén právě nabízela sníţenina Boskovické brázdy táhnoucí se od severu na jih. Strategická spojnice mezi Polskem a Rakouskem měla uzavírat německy mluvící oblasti v jeden celek a protnout tak území, jeţ ještě nebylo pod německým vlivem, a dát tak najevo, kdo bude Evropě vládnout. Přípravné práce k realizaci stavby, kterou mělo reprezentovat i nespočet velkolepých mostů antického

12 rázu, započali jiţ v roce Vybudování exteritoriální dálnice si v rámci Mnichovské dohody vynutil německý říšský kancléř Adolf Hitler. Celou stavbu, dopravní policii a obsluhu celnic, která měla kontrolovat výjezdy z dálnice, mělo financovat Německo. Československá vláda byla poté donucena poskytnout veškeré pozemky zdarma s tím, ţe některé československé firmy budou moci realizovat některé stavební úseky. Veškeré plány trasy a parcely byly připraveny jiţ za 3 měsíce. Stavbu navíc urychlila následná okupace a vznik protektorátu Čechy a Morava v březnu Stavební práce byly zahájeny 11. dubna Pracovalo se velmi rychle, na 2 směny po 10 hodinách. Podél jednotlivých stavebních úseků bylo zřízeno 14 pracovních táborů slouţících k ubytování a stravování dělníků. Nacistické Německo plánovalo zprovoznit kilometry dálnice skrz protektorát do konce roku To se však nepodařilo vzhledem ekonomickým potíţím a vojenským neúspěchům nacistů, coţ vedlo k zastavení stavby RAB 30. dubna r Následně byly téměř všechny stavby silnic a dálnic pozastaveny. Němci všechen svůj finanční i pracovní potenciál nasadili na vojenské účely a zbrojení. Německá armáda pak staveniště hlídala do konce války. V letech byl ze stavebních úseků odvezen stavební materiál a veškeré stroje, staveniště zůstala opuštěna a nedokončená dálnice chátrala. Některé úseky byly po té vyuţity jako okresní silnice. Tím však byla stavba autostrády jako celku znehodnocena. Dnešní úmysl je vyuţít trasu dálnice k postavení rychlostní silnice R 43 (JANDA LÍDL 2006, 2008) Výzkumná sezóna v Bořitově Býkovkách I přes strategickou důleţitost německé komunikace A 88 a pozdější nedostatek financí byl v západní části katastru, v místě, kde byl rozestavěn jeden z plánovaných úseků autodráhy, mezi obcemi Bořitov a Býkovice (mapa č. 1), proveden pečlivý archeologický průzkum. V čele záchranných prací stál diplomovaný inţenýr Hans Freising, rodák z Gmündenu. Vystudoval elektrotechniku na VUT v Brně, kde taky vyrůstal, a posléze byl zaměstnán jako vedoucí pravěkého oddělení Slezského muzea v Opavě. Výzkum započal v dubnu r a trval do července téhoţ roku. Po odvedení H. Freisinga v červnu 1940 na frontu pokračoval v práci G. König. Pracovní sílou byli místní občané a také angličtí zajatci. Na lokalitě badatelé rozpoznali osídlení lidem kultury s lineární keramikou (Lnk). Přičemţ byl zachycen kůlový dům, sídlištní jámy, hliníky s pecemi, jiné zahloubené objekty i s pecí a dokonce kostrový pohřeb. Mezi mnoţstvím keramických střepů reprezentovalo toto osídlení i kvanta štípané a broušené

13 industrie. Dalším pravěkým osídlením, které zde výzkumníci zaznamenali, bylo několik sídlištních jam datovaných do období moravské malované keramiky (MMK), kterou také reprezentoval hliník s několika pecemi, plastiky, nespočet keramických střepů a broušené či štípané industrie (FREISING 1940; ŠTROF 1979; ČIŢMÁŘ 1995) Metoda průzkumu odkryté plochy H. Freising a G. König odkryli část neolitického sídliště mezi stavebními kilometry 483, 750 a 483, 920, kde bylo prozkoumáno 106 objektů na ploše 156 x 64 m (MACKERLE 1952,40; ČIZMÁŘ 1995). Celkem 88 objektů bylo jiţ datováno do období starého neolitu a jsou interpretovány jako objekty s velkou či malou pravděpodobností kultury s Lnk. Některé pak do období mladého neolitu a časného eneolitu (MMK), asi 2 objekty pak byly zařazeny do pozdního eneolitu (KZP), (ČIŢMÁŘ 1995). Objekty byly popsány souřadnicemi podle kilometráţe (stavební km 483, m) a podle osy dálnice, která byla stanovena od severu k jihu, byly měřeny buď východně či západně. Vše pak bylo zakresleno do milimetrového papíru v měřítku 1:100. Většinu informací ohledně stavu výzkumu zaznamenávali badatelé ve svém stavebním deníku, jediné v podstatě nálezové zprávě, která existuje a to i v originálním rukopise. Zpráva vţdy obsahuje datum, údaje o zkoumaném objektu, který je označen souřadnicemi, popis artefaktů a bohuţel jen občas je vykreslen detail některých zajímavých nálezů a profilů jam, naopak nechybí informace o počasí nebo počtu dělnictva. U některých objektů byla dokonce pořízena i fotodokumentace, která je však bohuţel jiţ ztracena. 6. Metoda zpracování keramického souboru Keramický soubor pochází z válečného výzkumu provedeného mezi vesnicemi Bořitov a Býkovky. r při budování tzv. Hitlerovy exteritoriální dálnice. Jelikoţ naleziště leţí v katastru Bořitova, bylo pojmenováno jako Bořitov - trať Býkovky. Lokalita byla, jak je uvedeno výše, osídlena lidem s Lnk a posléze také lidem s MMK, která je předmětem analýzy a vyhodnocení mé práce Označení a popis objektů Podrobnému rozboru byl poroben keramický materiál z 5 datovatelných objektů kultury MMK a 4 objektů připisovaných kultuře s Lnk, kde se buď jedná o intruzi

14 MMK, nebo je vznik a datace jámy nejasná. Soubor obsahuje zlomků keramiky a je zpracován v databázovém programu Microsoft Access. Jelikoţ je předmětem práce jen sledovaná lengyelská keramika, nálezy kostí, broušené či štípané industrie nebo keramických artefaktů jiné kultury byly pouze spočteny a statisticky evidovány v databázi. Avšak nechybí v popisu nálezové situace kaţdého objektu. Doposud jsou objekty registrovány pod čísly souřadnic, které byly odvozeny od stavebního kilometru budovaného úseku dálničního tělesa a měřeny podle osy dálnice na východ či západ (obojí v metrech). Pod těmito souřadnicovými čísly, německým názvem Borstendorf a následně přiřazenými čísly Pa, jsou evidovány v depozitáři MZM v Rebešovicích. Nejprve bylo tedy nutné jámové celky naobjektovat a přiřadit jim tak vlastní čísla. Jelikoţ je část lokality (sídliště Lnk) jiţ zpracována Z. Čiţmářem, byl pouţit velmi podobný postup při číslování objektů. S tím rozdílem, ţe není dále postupováno v jiţ započaté numerické řadě objektů s Lnk, ale je znovu přiděleno číslo (od 1 ). U některých soujámí byl materiál roztříděn podle laloků či vnitřních sektorů a kaţdá jáma či prohlubeň byla označena souřadnicí. Pokud byla jáma pouze vnitřně rozčleněna nějakými laloky či moţná převisy zhroucených stěn výkopu (spraše) a tvořila jeden objekt, i kdyţ byla popsána vícero souřadnicemi, bylo celému komplexu přiděleno jedno číslo a v rámci zachování nálezové situace byl sektor (jednotlivá souřadnice) vymezen písmenem (a, b, c ). Stejně byly objektovány i jámy, které jsou v kresebné dokumentaci i v nálezové zprávě popsány jako vícero jam v superpozici, ale materiál je uloţen pod souřadnicemi vymezující jen prostor tohoto soujámí, tudíţ není moţné rozlišit a dohledat příslušnost materiálu ke konkrétním jámám. Postup číslování byl tedy stanoven od 1 -, a to od severu k jihu podle osy dálnice. Nejprve byly zobjektovány ty jámy, které jsou datovány kulturou MMK. Shodou okolností se jedná o plochu zkoumanou na V od stanovené osy. U objektů v nichţ je přítomnost MMK chápána jako intruze v jámách Lnk anebo je datace nejasná, je uţíváno i označení Z. Čiţmáře (pokud má objekt jiţ přidělené číslo). Objekty jsou interpretovány jako jámy datované do období kultury s MMK a jámy s intruzí MMK nebo objekty nedatovatelné (ČIŢMÁŘ 1995). Ovšem u některých takových objektů by se dalo o dataci minimálně polemizovat. Jedná se o obecně o sídlištní nebo odpadní jámy, některé z nich se mohou označit v rámci vnitřního členění či superpozice jako soujámí.

15 6.2. Rozbor keramického souboru Keramický materiál byl podrobně analyzován a následně vyhodnocen dle podkladu Numerického kódu moravské malované keramiky (PODBORSKÝ KAZDOVÁ- KOŠTUŘÍK WEBER 1977). V prvé řadě bylo potřeba v depozitáři MZM v Rebešovicích vytřídit krabice s německým popisem Borstendorf. Bohuţel jsem narazila na určité nesrovnalosti. Na některých krabicích nesouhlasilo souřadnicové číslo uváděno ve stavebním deníku a naopak. Jiným zase chybělo číslo úplně, anebo nesouhlasilo se souřadnicí u objektů v kresebné dokumentaci. Někdy se lišil i výčet nálezů s nálezy uloţenými v krabici. To však mohlo být způsobeno tím, ţe se materiál několikrát stěhoval do Opavy a zpět do Moravského zemského muzea. Protoţe se jedná o nálezy pocházející z velmi starého výzkumu, a aţ doposud nebyly popsány jednotlivé kusy inventárními čísly, bylo nevyhnutelné opatřit jednotlivé zlomky alespoň papírovými štítky s prozatímními inventárními čísly, aby se dalo v souboru keramiky lépe orientovat. Jelikoţ je materiál povětšinou z jednoho objektu rozdělen a uloţen ve více krabicích nesoucí pokaţdé jiné číslo (Pa 1/45- x ), pod kterým jsou ovšem dané nálezy evidovány v depozitáři, nebylo moţné ho sloučit a tak musel být očíslován vţdy v rámci jednoho uloţení. Prvně bylo třeba oddělit střepy jiné kultury (Lnk) a následně soubor roztřídit (v rámci uloţení) po skupinách jednotlivých částí nádoby a následně popsat. Číselná řada začíná vţdy následovně: nezdobené okraje - zdobené okraje - zdobené výdutě zvlášť celé skupiny pohárků, nebo ojedinělé keramické tvary - nezdobené výdutě a dna, a to od čísla 1--. V databázi tyto provizorní inventární čísla figurují v kolonce číslo střepu (označeno vţdy: číslo / číslo Pa). Stupeň celkové dochovalosti keramického souboru byl sledován u okrajů, hrdel, výdutí, den, popřípadě u odlomených samostatných uch a výčnělků (bez spojení s jakoukoli částí okraje, hrdla či výdutě), tulejí, noh a přepáţek z mís na noţce. V rámci pokusu určování samostatných konkrétních kusů nádob v jednotlivých objektech bylo velmi těţké vyčíslit přesný počet jedinců. Důvodem je rozloţení materiálu v jednotlivých krabicích, nemoţnost jednotlivé zlomky sdruţovat a fakt, ţe se jedná o keramiku bez jakéhokoli předešlého laboratorního zpracování. V domácích laboratorních podmínkách a mnou zavedeném systému třídění souborů tak, aby se materiál nepromísil, byl vysledován hrubý počet singulárních keramických tvarů s určitou odchylkou cirka 5 nádob. Ve větších keramických souborech můţe být odchylka větší. Při tomto postupu bylo vyuţito i některých jiţ aplikovaných deskripcí

16 konkrétních keramických jedinců, které aplikoval J. Macháček a jeho tým při zpracování keramického souboru z Břeclavi-Pohanska Lesní školky (MACHÁČEK 2001, 42-48). Hlavním kritériem k určování jednotlivých kusů nádob byla zejména různorodost okrajů (např. typ, tloušťka), vizuální kontakt s keramikou (barva a výpal), stejnorodost či odlišnost keramické hmoty a úprava vnějších i vnitřních povrchů. Při určování jednotlivých puten pomohla také rozdílnost rohatých uch s otvorem, u mís na noţce zase naopak odlišnost identifikovaných přepáţek nebo noh. Pozornosti samozřejmě neunikly ani samostatné profily a soubory kusů z rekonstruovatelných nádob, které bylo moţno dohledat zejména díky podobnosti keramického těsta výrazně se odlišujícího od zbytku fragmentů. Některé přiléhající kusy keramiky byly slepeny. V rámci této práce nebylo moţné rekonstruovat celé nádoby. Pokud se objevil rekonstruovatelný kus, materiál byl oddělen zvlášť od zbytku a nechán tak pro moţné budoucí laboratorní zpracování. Všechny tyto popisné a nominální faktory byly pečlivě zohledněny, avšak v rámci pokusu o nástin počtu nádob v objektu musí býti brány s rezervou. V databázi je jedinec popsán v kolonce číslo jedince (vţdy číslo a zkratka označení tvaru nádoby (viz databáze), u neurčených jedinců je jako označení nádoby pouţit?/číslo objektu). Ze souboru byly také vyčleněny drobné (cca 1x1 cm) či poškozené kusy na skart, které zahrnují jen nezdobené části výdutí. Tyto zlomky byly spočteny a jsou uvedeny v databázi v tab. Bořitov 2 i v popisu objektu. Drobné střepy byly zachovány jen u rekonstruovatelných tvarů a u skupiny pohárků, kde je dosti značná míra fragmentarizace. Zařazení jednotlivých zlomků do určité keramické třídy bylo moţné hlavně díky dochovalosti okrajů, hrdel a taky jejich profilací. Nicméně okraje přisouzené putnám či vázám, v některých případech musí být díky podobnosti těchto tvarů, brány s rezervou. U hrncovité třídy se také bylo moţno obrátit na jiţ obecně povědomé plastické výzdobné prvky, jako jsou mohutné plastické výčnělky, rohatá ucha, obzvláště rohatá ucha s otvorem u puten. Tím ale nijak nechci eliminovat moţný výskyt rohatého ucha na míse, jak je tomu i v jednom případě při zpracování tohoto souboru. Mnohem snadněji byly rozpoznány mísy a misky, především díky profilaci plecí a okrajů. Mísy na noţce byly identifikovány většinou s výskytem přepáţky nebo noţky, která byla vytvořena z obdobného těsta. Tenkostěnná jemná plavená keramika byla přisouzena ve většině případů keramické třídě pohárky. Avšak nelze vyloučit, ţe miniaturní zlomečky keramiky prezentované jako pohárky mohou být někdy zaměněny s fragmenty pocházející z drobnější misky. U větších kusů jsem se díky profilaci pokusila tuto

17 záměnu eliminovat. Z výzdobných technik se nevyskytla rýsovaná výzdoba, tudíţ uţ není ani dále hodnocena a zmíním se o ní aţ u kapitoly relativní chronologie. V popisu materiálu u kaţdého objektu jsou keramické třídy řazeny podle hojnosti výskytu. Následně byly taktéţ zhodnoceny v rámci všech zpracovaných objektů jako celek. V rámci rozlišení tenkostěnné a silnostěnné keramiky byla u jednotlivých fragmentů měřena průměrná tloušťka stěny. Tenkostěnná keramika je reprezentována tloušťkou do 6 mm. Do měření nejsou zahrnuta odlepená ucha a výčnělky, části tulejí, naběračky a jediný exemplář korálku. Studována byla taktéţ keramická hmota. Výsledky se týkají zrnitosti a tvrdosti těsta. Kritériem v určování byla hustota keramické hmoty, která byla sledována v rámci moţností laboratorních podmínek jen pouhým okem. Největší důraz byl kladen na velikost a mnoţství příměsí v pomyslném cm³ a to zejména křemene a slídy. Zaznamenána byla i vnější a vnitřní úprava povrchu a eventuální příměs barviva v těstě jednotlivých keramických fragmentů. Při všech těchto analýzách však musíme brát zřetel na subjektivní hodnocení badatele Kresebná dokumentace a fotodokumentace Všechen keramický inventář, který měl nějakou vypovídající hodnotu, jsem vlastnoručně zdokumentovala v kresebné černobílé podobě (v přílohách jsou obrázky uvedeny v měřítku 75:100). Vykresleny jsou profily nezdobených okrajů, u všech zdobených artefaktů je zdokumentován celý kus a jeho profil. Správnost orientace okrajů a zdobených výdutí mnohdy závisela na velikosti dochovalosti individuálních kusů. U slepených zlomků keramiky jsou v kresbě znázorněny jednotlivé spoje a lomy. U malované výzdoby, pokud je střep malovaný z vnějšku i zevnitř, zobrazuji prvně vnější stranu, profil a vnitřní stranu, pokud byl kus malovaný jen zevnitř, nechybí popisek. Kresby jsou vedeny v rámci objektu a v rámci čísla uloţení. Jednotlivé kusy čísluji tak, jak jsou popsány v databázi v kolonce číslo střepu. Okraje s vhloubenou výzdobou musely být mnohdy zakresleny i s pohledu seshora. V rámci některých objektů je také pořízena barevná fotodokumentace vybraných reprezentativních nálezů.

18 7. Popis a vyhodnocení keramiky v jednotlivých objektech Vyhodnocení jednotlivých objektů zahrnuje nálezové okolnosti, metrické údaje o objektu, pokud jsou uvedeny v nálezovém deníku H. Freisinga a G. Königa, popis a vyhodnocení jednotlivých keramických tvarů, typologii okrajů, den a výzdobných prvků. Popřípadě, je-li objekt prezentován větším mnoţstvím keramických artefaktů, obsahuje i výsledky analýzy keramické hmoty. Popis objektů doplňují přehledné tabulky, grafy a nákresy jam, které byly převzaty z originální kresebné dokumentace v měřítku 1 : 100. Datace jednotlivých objektů bude zmíněna aţ v samotném závěru mé práce Objekty datované do období osídlení lidem s moravskou malovanou keramikou. Zde jsou zařazeny ty objekty, jeţ popisuje i Hans Fraising ve svém nálezovém deníku jako odpadní jámy moravské malované kultury, objekty zahrnující jen nálezy MMK (Obj. č. 1) nebo jámy, jeţ sice obsahující i některé kusy lineární keramiky, ale počtem keramiky moravské malované jej mnohonásobně převyšují. Jelikoţ je nám známo dřívější osídlení lokality lidem s Lnk, lze si přítomnost lineární keramiky v objektu MMK vysvětlovat jako doklad intruze z okolních lineárních objektů. Kdybychom měli přesné informace, v kterých vrstvách se zlomky staroneolitické keramiky objevily, mohli bychom se i z větší přesností dopátrat, zda se jedná o intruzi přímou, kdy by se mohlo jednat o potencionální lineární objekt následně vyuţitý lidem s MMK, nebo intruzi vzdálenou, kdy byla do objektu MMK časem, lidskou činností, např. narušením lineární jámy v okolí objektu a následným přenesením materiálu samotným člověkem, či působením přírodních vlivů, zanesena intruze z okolí (KUNA 2002, ). Do této skupiny lze zařadit objekty jak samostatně zahloubené (Obj.č. 3), tak objekty, které se nacházejí v superpozicích s jámami Lnk (Obj. 2 a 4, 5), kde se potom jedná mimo jiné i o intruzi z přímého kontaktu s materiálem jiné kultury při samotném hloubení jámy Objekt č. 1 Kruhová sídlištní jáma lengyelské kultury s obráceně trychtýřovitými stěnami. V nálezovém deníku H. Freisinga je popsána souřadnicemi 483, 7675/ o 4. Zkoumána Nálezy z tohoto objektu jsou uloţeny v depozitáři pod číslem Pa1/

19 Průměr hrdla jámy činil přibliţně 1,75 m. Dle popisu Freisinga byla jáma nálevkovitě rozšířena tudíţ průměr zaobleného dna byl větší asi 2, 40 m. Výplň 1, 25 m hlubokého objektu tvořila černá zemina s úlomky kamene z ţernovů, jedna malá kost, schránka hlemýţdě, 4 kusy mazanice, z nichţ na dvou jsou pozorovány otisky proutí, a 25 kusů keramických střepů. Vyskartováno bylo 6 ks drobných a poškozených střepů. Nákres 1., 2. Z keramických úlomků byli zjištěni 4 konkrétní jedinci. Tab.1., 2. Graf. I. Nákres 1 Obj. 1 Nákres 2 Obj. 1 Profil jámy Mísy jsou zastoupeny dvěma zaoblenými okraji ze dvou různých jedinců, obě se zesíleným ústím. Pouze jeden zlomek keramiky zdobí polokulovitý plastický výčnělek. Hrnec je doloţen jedním zaobleným okrajem bez výzdoby a dvojkónická nádoba částí výdutě. Zbylé kusy zůstali kvůli špatné výpovědní hodnotě neurčené. Z celého souboru se zachovalo jedno noţkovité dno.

20 Dochovalost celková Keramická třída Okraj Hrdlo Výduť D Mísy 2 Hrnce 1 4 Dvojkónická 1 Neurčeno Tab. 1 - Obj. 1- Celková dochovalost celková dochovalost konkrétní jedinci Graf I. Obj. 1 Typy okrajů Typy den Keramická třída Zaoblený Keramická třída Noţkovité Mísy 2 Neurčeno 1 Hrnce 1 Tab. 2- Obj Objekt č. 2, sektory a, b, c Jedná se o větší jámový komplex, podle výzkumníka H. Freisinga, se čtyřmi vzájemně do sebe zaříznutými jámami. A to spodní mělkou mísovitou jámou, která náleţí kultuře Lnk (FREISING- KÖNIG; 1940; ČIŢMÁŘ 1995) a třemi oválnými jámami patřící i podle zápisu kultuře MMK. Proto byl tento objekt o souřadnicích / o 12-16, v depozitáři evidován jako Pa 1/45-15, 46, 50, 144, 211 a 301, popsán číslem 2 a sektory a, b, c. Nákres. 3. Jelikoţ není moţno ze stavu uloţení keramiky rozpoznat příslušnost daného keramického kusu k té či oné jámě, je soubor keramiky hodnocen dohromady. Můţeme však vyčlenit část vyzvednutých nálezů z okolí

21 souřadnice 768 / o 16, kterým bylo přiřazeno vlastní číslo Pa 1/45-199, objektováno jako 2 a. Nákres 3 - Obj. 2, sektory a,b,c Černá zemina ve výplni jam obsahovala, dle zápisu s datem ve Freisingově deníku, zlomené kusy destiček z mlýnských kamenů, oblázky, jádra a úštěpy rohovců, 13 kusů mazanice včetně negativu prutu, zlomek naběračky, který je však uloţen ve vitríně v muzeu v Boskovicích a v tomto období mi nemohl být zapůjčen, kousek ploché motyky, který leţel podle záznamu v jámě hranatého průřezu, o průměru delšího profilu kolem 2 m a hloubce 1,10 m označenou číslem 2 a. Dále bylo spočteno na 280 zlomků náleţících kultuře s Lnk a 467 kusů vlastní kultury MMK, z nichţ bylo vysledováno na 80 keramických jedinců. Avšak blíţe určit se podařilo jen materiál asi z 64 různých nádob. Zbylých 16 se nedá tvarově specifikovat, avšak díky různorodosti keramické hmoty, nápadnému výpalu je lze povaţovat za odlišné jedince. Odepsáno bylo 138 střepů. Tab. 3, Graf II. Ze všech keramických tříd jsou v tomto objektu nejvíce zastoupeny hrnce a hrnky. Předpokládáno je asi 28 samostatných nádob z 82 určených kusů střepů. Dva jedinci se jeví jako menší hrnky. Přímo do objektu č. 2a můţeme zařadit úlomky keramiky asi z 5 hrnců. Osm tvarů je prezentováno zaoblenými okraji, okrajem seříznutým (4), hrotitým (3), a kyjovitým (2). Výzdoba byla zjištěna u 25 kusů keramiky. Téměř u většiny se objevuje výzdoba plastická. Zastoupeny jsou tyto výčnělky: svisle protáhlý (8x), drobný nevýrazný (2x), po jednom zástupci pak asymetricky vystouplý, polokulovitý, kulovitý s jamkou, hráněný s otvorem a bochánkovitý. Rohatá stlačená ucha se vyskytují třikrát, protáhlá jednou. V jednom případě byl zaznamenán negativ rohatého ucha. Vyskytují se také

22 plná ucha a jednou je hrnec opatřen uchem obloukovitým. Vhloubenou výzdobu dokládají jen 3 zlomky z hrnců a to kruhové jamky na okraji, a také jamky v kombinaci s plastickým svisle protáhlým výčnělkem téţ při okraji. Druhý nejpočetnější keramický tvar v objektu 2 představují mísy a misky. Rozpoznaný materiál o obsahu 24 určených fragmentů můţeme přiřadit k asi 8 různým mísám a 14 miskám. Dvě menší tenkostěnné misky jsou zhotoveny z jemné plavené hlíny. Mezi okraji vystupují hlavně zaoblené (6x), seříznuté (4x) a zúţené (3x), méně pak hrotité (2x), zaostřené (2x) a u jednoho typu mísy kyjovitý okraj. Výzdobné prvky na miskách tvoří plastické výčnělky, stopy po malbě a u jednoho jedince se objevila kombinace vhloubených kruhových jamek na okraji se svislým protáhlým výčnělkem. Misky zdobí výčnělek svisle protáhlý, polokulovitý, knoflíkovitý, kuţelovitý, drobný nevýrazný, šikmý protáhlý a výčnělek s tzv. soví hlavičkou. Malovaná keramika je dochována pouze stopami asi po plošném červeném nátěru a to u dvou jedinců. Přičemţ jeden je malovaný jen z vnitřní strany a druhý nejspíš z obou. U jednoho profilu misky lze čitelně vypozorovat jeden kříţkovitý červený ornament a stopy po ţluto-červeném nátěru Obr. 6, 3/211 (Foto 1 v Obj. 2). Na mísách chybí jakákoliv plastická výzdoba. Byly zjištěny jen dva zdobené okraje vyhloubenými kruhovitými jamkami. Jedna perforovaná mísa se zaostřeným okrajem byla nejspíš oboustranně červeně malována. Putny reprezentuje 64 určených střepů. Podle plastické výzdoby a podobnosti keramické hmoty můţeme zaznamenat nejspíš 6 různých jedinců. Byl rozeznán jeden poškozený okraj, který by mohl patřit jedné z puten. Jiné okraje nebyly blíţe rozpoznány, jelikoţ by mohlo podle mého názoru dojít k záměně s okrajem vázy. Na dvou rekonstruovatelných putnách se vyskytují protáhlá rohatá ucha s otvorem, dvojí zastoupení také představují ucha stlačená s otvorem a jednou oblé s otvorem, které nese rovněţ stopy červeného nátěru. V souboru se vyskytlo i několik negativů těchto uch, jeţ pomohly určit i další konkrétní putnu. Tenkostěnný materiál z plavené hlíny byl identifikován 28 značně fragmentarizovanými kusy. Jedná se o velmi křehké pohárky. Byla určena totoţnost asi 6 různých jedinců: pohárky se zaobleným (3x), hrotitým (1x) a límcovitým (1x) okrajem. Jeden jedinec byl označen jako miniaturní pohárek s velmi drobným zaobleným výčnělkem s vertikálním otvorem. Jediný pohárek je ozdoben drobným nevýrazným výčnělkem. Monitorována byla i špatně čitelná vhloubená výzdoba na malém pohárku.

23 Malovaná výzdoba, moţná i díky stavu dochování této velmi měkké keramiky, nebyla zjištěna. S opatrností by se dalo uvaţovat, podle profilace střepu s číslem 8/211, o moţném vázovitém tvaru, zdobeným polokulovitým výčnělkem. Další keramické úlomky nebyly blíţe tvarově určeny. Celková dochovalost keramiky z objektu 2 je uvedena v Tab. 3. a Grafu II. Vţdy je uveden celkový počet zlomků včetně okrajů a den ze stejného jedince. V Tab. 4 je přehled tvarově určených i neučených typů okrajů. Pokud se jedná o více kusů ze stejného jedince, je započten jen zástupce. Neurčené okraje nejspíš představují okraje puten či váz. U následujících objektů jsou tabulky a grafy řazeny stejně. Dochovalost celková v ks Keramická třída Okraj Hrdlo Výduť Dno Ucho Výčnělek Profi Hrnce a Hrnky Mísy a misky Putny Pohárky Vázy Neurčeno Tab. 3 - Obj. 2 - Celková dochovalost Celková dochovalost Konkrétní jedinci Graf. II. Obj. 2 Typy Okrajů

24 Keramická třída Kyjovitý Zaoblený Zúžený Hrotitý Límcovitý Zaostřený Seříznutý Rovný Hrnce a hrnky Mísy a misky Putny Pohárky Vázy Neurčeno Celkem Tab. 4 Obj. 2 - Typy okrajů V objektu 2 bylo rozeznáno celkem 21 den. Z toho u 18 se daly určit tyto profily: oblý (9x), ostrý ( 7x), oblý dovnitř vklopený (1x) a noţkovitý (1x). Některé z nich byly hlavně díky analýze keramické hmoty přiřazeny ke 2 různým putnám (oblý, ostrý), 1 hrnci (ostrý) a také díky profilu jedné malované misce (oblý). Tab. 5 Tab. 5- Obj. 2 Typy profilů den Počet ks/ Jedinec Ostrý 7 Oblý 9/ 8 Oblý dovnitř vklopené 1 Nožkovitý 1 Část neurčitelný 2 Celkem 21 Profily den Malovaná výzdoba v Obj. 2 se objevuje převáţně pouze špatně čitelnými pozůstatky po červeném nátěru, a to nejvíce na miskách. Jednou byla rozpoznána malovaná putna podle zachycené stopy červené barvy na rohatém uchu s otvorem. Vhloubené dekorace figurují jak u hrncovitých tvarů, tak u mís a misek. Většinou jde o zdobený okraj jednou případně dvěma řadami kruhových jamek nebo ţlábků. V objektu ovšem dominuje výzdoba plastická. Ta byla zdokumentována u všech moţných keramických tříd. Nejvíce jsou tímto druhem výzdoby opatřeny hrnce a to hlavně různými variantami výčnělků, plnými a rohatými uchy. Rovněţ misky reprezentují výčnělky různých variací a velikostí. U puten můţeme pozorovat jak protáhlá rohatá ucha, tak stlačená či oblá. Tab. 6 Zastoupení výzdoby na jednotlivých keramických tvarech Keramická Malovaná Vhloubená Plastická Malovaná a Malovaná a Plastická a třída výzdoba výzdoba výzdoba Plastická Vhloubená Vhloubená

25 Hrnce a hrnky Mísy a misky Poháry a pohárky Putny Vázy Neurčeno Tab. 6 - Obj. č. 2 Zastoupení výzdoby V nálezovém souboru převaţuje keramika silnostěnná nad tenkostěnnou. Keramický inventář byl podroben analýze keramické hmoty, načeţ bylo zhodnoceno, ţe většina keramické materiálu pouţitého převáţně k výrobě hrnců, hrnků, ale i některých mís a misek je středozrnná. Jiné mísy jsou zhotoveny z jemnozrnného těsta, dvě malé misky pak z plavené hlíny, která ovšem dominuje jako materiál při produkci pohárků. Z hrubozrnnější keramiky byly rozpoznány putny. Graf 3. Jako hlavní příměsi v těstě můţeme identifikovat slídu a křemen. Objevují se i zlomky obsahující kousky červeného, růţového či hnědého barviva, případně lze v souboru vysledovat příměs tuhy či dokonce tuhované fragmenty a to u mís. S vnější či vnitřní úpravou povrchu dominují mísy a misky. Objevuje se jak samotné hlazení, tak potaţení zvláštní vrstvou ve spojení s leštěním či hlazením. Převládá úprava zevnitř nádoby. Graf III. Hmota obsahuje příměsi slídy, většinou jemné částečky, zrna křemene a někdy i červené barvivo Hrubozrnná 6% Zrnitá 29% Zrnitost keramické hmoty Jemnozrnná 22% Plavená 7% Středozrnná 36% Graf. III - Obj. 2 Tvrdost keramické hmoty je povětšinou normální. Některé mísy mají tvrdší stěny (moţná i díky potahům na povrchu těchto nádob, ale to vyţaduje odbornou chemickou analýzu, kterou bohuţel nemohu potvrdit). Velmi tvrdá keramika je zde zastoupena v tak hojném procentu jen díky tomu, ţe pochází z dvou

26 rekonstruovatelných puten. Naopak měkká reprezentuje drobné misky a velmi měkká je přisouzena pohárkům. Graf IV. Tvrdost keramické hmoty 21% 13% 6% 8% 52% Velmi měkká Měkká Normální Tvrdá Velmi tvrdá Graf. IV - Obj. 2 MMK Objekt č. 3 Podle Freisingovy zprávy se jednalo o velkou kruhovou jámu, leţící na souřadnici 783/ o 2, s nepravidelně vypouklým dnem v hloubce 0,90 m a šikmými stěnami. Průměr hrdla jámy v nejdelším profilu činil téměř 4 m. Nákres 4. Nákres 4 - Obj. 3 Výplň tvořila černá zemina se štípanou industrií, kousek motyky, zlomek naběračky s tulejí, část tuleje z jiné naběračky, zlomek podstavy idolu, 17 ks mazanice, 1 ţernov, zlomky dalších mlýnských kamenů a keramické fragmenty nádob MMK v počtu 326 kusů. Evidováno je téţ 33 zlomků intruze Lnk a 45 kusů skartu. Materiál je uloţen pod čísly Pa 1/45 17,177,210 a 313 v Rebešovicích. Hans Freising se navíc ve svém stavebním deníku zmiňuje o nálezu dvoukulovitého keramického tvaru s kolmo uspořádanými vpichy, nejspíš dvojkónický přeslen, šiškovitém kousku hlíny s dírou na

27 jedné straně (?) a také o dolní části ţenské plastiky z jemně plavené hlíny Obr. A, B, C (uvedeno bez měřítka). Tyto hliněné artefakty se však bohuţel nepodařilo dohledat. Zůstal tak jen vlastnoruční Freisingův nákres v deníku ze dne S mírnou odchylkou bylo v objektu č. 3 rozpoznáno zhruba 70 odlišných keramických nádob. Přesněji tvarově definované zlomky tvoří soubor asi 60 konkrétních jedinců. Tab.7., Graf VI. Obr. A- dvojkónický přeslen Obr.B Obr. C- dolní část ţenské plastiky Naprostá většina zlomků v počtu 88 kusů náleţí hrncům nebo hrnkům. Bylo identifikováno zhruba 21 hrnců a 5 hrnků. Tato třída je opatřena následujícími okraji: zaoblenými ( 14x ), seříznutými (4x), límcovitými (3), rovnými (2x) a po jednom hrotitým a kyjovitým. Na těchto keramických tvarech převládá výzdoba plastická. Dvakrát bylo zdokumentováno rohaté stlačené ucho, a to jedno z hrnce, druhé z rekonstruovatelného hrnku. Další nádoby zdobí plná ucha (3x). Největší zastoupení mají však plastické výčnělky: nejvíce svisle protáhlý, méně polokulovitý, hráněný s otvorem a na rekonstruovatelné velké hrncovité nádobě figurují dva kulovité výčnělky na výduti a jeden svisle protáhlý a jeden šikmý protáhlý těsně při okraji. Jeden okraj hrnku zdobí tzv. soví hlavička. Tři okraje dekorují ţlábky nebo kruhovité jamky. Dva zástupce pokrývá velmi špatně čitelný pozůstatek po červené barvě. Kombinaci plastické výzdoby s vhloubenou můţeme identifikovat u jednoho hrnce. A to v podobě plného ucha a jamek, obojí na okraji jedince. Mísy a misky tvoří výrazně zastoupený keramický soubor a to v počtu 22 určených kusů. Většinou podle různorodosti okrajů, méně pak podle nestejnorodosti

28 keramického těsta, můţeme předpokládat, ţe materiál pochází z asi 10 misek (1 nezdobený profil), 6 mís a 2 menších misek z plavené hlíny. Dominuje okraj zaoblený (6x), hrotitý (3x), po dvou má zastoupení okraj zaostřený a rovný a jednou límcovitý. U tří fragmentů z mís byla sledována ne příliš dobře viditelná červená barva na vnější straně nádoby. Jeden jedince je ozdoben stlačeným rohatým uchem na výduti, jiná mísa pak plným uchem při okraji. Vhloubené výzdobné prvky představují ţlábky na okraji a kolky ve tvaru šipky téţ při okraji. Nejčastější výzdobnou skupinu tvoří opětovně plastické výčnělky na miskách: drobný nevýrazný (2x), po jednom pak má zastoupení svisle protáhlý, šikmý protáhlý a polokulovitý výčnělek. Kombinaci výzdob se podařilo doloţit jen u mísy s ţlábkami na okraji a stlačeným rohatým uchem na výduti. Nejhezčí fragmenty nalezené v objektu č. 3 můţeme ztotoţnit z keramického tvaru mísa na nožce. Z 29 kusů keramiky byly zjištěny nejméně 3 různé mísy na noţkách. Jeden rekonstruovatelný tvar je opatřen zaobleným okrajem. Identifikováno bylo také 5 zlomků z noţky a 3 různé přepáţky. Na míse můţeme sledovat zastoupení malované, plastické i vhloubené výzdoby Obr. 26, 27 (Foto 3, 4). Nejvíce výzdobných prvků tvoří vhloubená výzdoba a to kolky připomínající silicitové šipky na okraji i výduti. Rozhraní plecí a výdutě této mísy dekorují polokulovité výčnělky, které jsou v jednom případě doloţeny zdvojené. Malovaná výzdoba není příliš čitelná a prezentuje se tak jen místy, zbytkem červené barvy. Zevnitř má mísa hlazený povrch. Plavený materiál z pohárků v objektu tvořilo 34 drobných zlomků keramiky. V rámci moţností se dalo s rezervou vypozorovat, ţe tento materiál pochází nejméně ze 4 pohárků, podle většího průměru okraje moţná z jednoho většího poháru a jednoho miniaturního tvaru. Soubor předvádí většina fragmentů z výdutí, dva okraje (zaoblený a hrotitý) a tři odlišné dna. Tři kusy ze dvou různých jedinců byly nejspíš plošně červeně malovány z vnější strany nádoby. Miniaturní pohárek dekoruje drobný nevýrazný výčnělek. I v objektu 3, i kdyţ ne v takové míře jako v objektu 2 byly rozlišeny, hlavně podle různorodosti materiálu a výzdoby, asi 4 různé putny. Tři z nich prezentují okraje hrotité (2x) a jeden límcovitý. Avšak kvůli podobnosti okrajů z puten a váz musíme brát tento pohled s určitou rezervou. Z větší pravděpodobností je moţno identifikovat 2 jedince podle odlišnosti rohatých uch. Stlačená rohatá ucha s otvorem byla také jedinou zjištěnou výzdobou na putnách. Váza je keramický tvar, který je, podle mého, špatně

29 rozlišitelný z pouhých částí nádoby. Jak bylo jiţ výše uvedeno, můţe dojít k záměnám a to hlavně s okraji z puten. Proto zde prezentuji tuto třídu zároveň s putnami. Mezi vázy jsem zařadila 2 kusy keramiky, jeden představuje zaoblený okraj a druhý je reprezentován částí výdutě, která by díky své profilaci mohla pocházet z vázy. V objektu byl doloţen i nezdobený kus keramiky pocházející nejspíš z dvojkónické nádoby. Tab. 7- Obj. 3 Dochovalost celková Keramická třída Okraj Hrdlo Výduť Dno Ucho Noha/ Přepážka Profil Hrnce a hrnky Mísy a misky Mísy na nožce /2 -- Putny Poháry a Pohárky Vázy Dvojkónická nádoba Neurčeno Celková dochovalost Konkrétní jedinci Graf VI. Obj. 3 Typy Okrajů Keramická třída Kyjovitý Zaoblený Zúžený Hrotitý Límcovitý Zaostřený Seříznutý Rovný Hrnce a Hrnky Mísy a misky

30 Mísy na noţce Putny Pohárky Vázy Neurčeno Celkem Tab. 8- Obj. 3 - Typy okrajů V souboru se dochovalo celkem 22 kusů den. U 5 konkrétních jedinců byl určen tvar keramické nádoby. U rekonstruovatelného hrnku byl zjištěn ostrý profil dna. Oblý profil se dal určit u 3 rozdílných pohárků a jednoho profilu misky. U některých zlomků se profil nezachoval, byly tedy alespoň započteny do celkové dochovalosti v objektu. Tab. 9 Tab.9 Profil dna Počet ks / jedinec Ostrý 8/4 Oblý 9/4 Část- neurčitelný 5 Celkem 22 Obj. 3 Profily den Také v objektu 3 MMK převládá výzdoba plastická. Je doloţena téměř u všech keramických tříd v podobě rohatých a plných uch, spousty variací výčnělků i jejich zdvojení na míse na noţce. Vhloubenou výzdobu reprezentují kruhové jamky nebo ţlábky na okraji a také kolky ve tvaru silicitové šipky na okraji i výduti u mísy a mísy na noţce. Pozůstatek červené malby je registrován na 18 kusech keramiky. Kombinace plastické a vhloubené výzdoby se objevila u hrnce a mísy. Sestava malované, vhloubené a plastické (M. V. P.) výzdoby je evidována u mísy na noţce. Tab. 10 Keramická třída Zastoupení výzdoby na jednotlivých keramických tvarech Malovaná Vhloubená Plastická Malovaná a Malovaná a Plastická a výzdoba výzdoba výzdoba Plastická Vhloubená Vhloubená M. V. P. Hrnce a Hrnky Mísy a misky

31 Mísy na nožce Poháry a Pohárky Putny Vázy Neurčeno Tab Obj. 3 -Výzdoba Při určování zrnitosti bylo zjištěno, ţe většina nádob je zhotovena ze středozrnného, zrnitého či jemnozrnného těsta. Z těchto hmot jsou vyhotoveny hlavně hrncovité nádoby a většina mísovitých jedinců. Některé mísy a misky jsou však na rozdíl od hrnců, které mají povrch povětšinou naturální nebo hlazený, potaţeny jakous zvláštní vrstvou, jenţ byla následně vyleštěna nebo vyhlazena. Plavená keramika zastupuje zejména výrobu tenkostěnných pohárků. Graf VII. Jako keramické příměsi figurují v těstě kousky jemné slídy, křemene, červeného a hnědého barviva a zřídka tuhy. V pár případech se povrch jeví jako potuhovaný. Zrnitost keramické hmoty Hrubozrná 4% Plavená 11% Zrnitá 28% Jemnozrná 23% Středozrná 34% Graf VII. - Obj. 3 Provedením testu tvrdosti keramiky bylo zjištěno, ţe větší polovina souboru, zastoupená skoro všemi třídami, se řadí do normálního stupně. V menší míře jsou vymezeny mísy s tvrdou stěnou, některé misky naopak měkkou aţ velmi měkkou plavenou keramikou, kterou opět zastupují ve většině pohárky. Velmi tvrdou keramiku demonstruje mísa na noţce. Graf. VIII.

32 Tvrdost keramické hmoty 11% 5% 15% Velmi tvrdá 18% Tvrdá 51% Normální Měkká Velmi měkká. Graf VIII.- Obj Objekt č. 4 Podle zprávy H. Freisinga ve stavebním deníku, označeno souřadnicemi / o 24-32,5 m, se jedná o větší počet do sebe zaříznutých odpadních jam (asi 11). Bohuţel chybí kresebná dokumentace objektů a v záznamu jakékoli metrické a bliţší nálezové okolnosti. Freising uvádí jen to, ţe se jedná o 10 jam kultury lineární keramiky a přesně u 784/ m se nacházela mělká odpadní jáma lengyelské kultury. Zápis je ze dne Artefakty byly uloţeny v krabicích s popisem Pa 1/45 156, 307, 316 v depozitáři v Rebešovicích. Výplní byla černá zemina s 364 zlomky keramických střepů MMK, intruzí 196 kusů Lnk, 6 kusů broušené (i kus provrtané sekery) a štípané industrie, 25 kusů mazanice bez zjištěných otisků proutí nebo kmenů a 2 hliněné perly, které bohuţel nebyly dohledány. Vyskartováno jest 60 velmi drobných a poškozených kusů keramického materiálu. V objektu 4 bylo vysledováno 62 konkrétních jedinců a přesná identifikace s označením druhu nádoby byla zjištěna u 52 keramických tvarů. Tab. 11. Graf. IX. Mísy a misky jsou lépe rozpoznatelnými jedinci, proto nejspíš mezi určenými zlomky převládají v počtu 52. Můţeme tedy i lépe určovat totoţnost konkrétních tvarů zejména podle různorodosti jejich ústí a plecí. Výplň objektu obsahovala zlomky keramiky pocházející asi z 10 mís a 10 misek. Tato třída je opatřena různými okraji: nejvíce zaoblenými (7x), hrotitými (4x), méně pak rovnými, seříznutými, zúţenými (2x) a v jednom případě bylo ústí zaostřeno. Sledována byla ne příliš početná malovaná a plastická výzdoba. Stopy po zřejmě plošném červeném nátěru byly rozpoznány na misce i míse. Obě jsou malovány z vnější strany. Drobný nevýrazný výčnělek při okraji zkrášluje malou misku. Na výdutích mís

33 je doloţen plochý, svisle protáhlý s horizontálním otvorem a drobný nevýrazný výčnělek. Hrnce a hrnky jsou v objektu zastoupeny 32 určenými zlomky. Byly většinou identifikovány v podobě okrajů. Na jejich základě bylo rozpoznáno asi 15 konkrétních větších hrnců a 4 menší hrnky. U této skupiny dominuje zaoblené ústí. Jeden hrnec se prezentuje okrajem rovným. Doloţena je jen výzdoba plastická. Přímo na jedincích se dochovala 3 plná ucha, situovaná v jednom případě při okraji a dvakrát na výduti, a 4 stlačená rohatá ucha, která zdobila výdutě. Ve dvou samostatných zlomcích se objevilo větší plné a rohaté ucho, které nejspíš dekorovalo taktéţ hrnce. Jinou plastickou výzdobu tvořilo několik výčnělků na výduti: svisle protáhlý s horizontálním otvorem (2x), po jednom pak hráněný obloukovitý a svisle protáhlý. Tenkostěnná keramika reprezentuje povšechně 6 různých určených jedinců a 21 dalších většinou miniaturních kousků. Tato kategorie zahrnuje 4 pohárky a 2 miniaturní pohárky. Zaoblené zakončení ústí je pozorováno v 5 případech. Jedinkrát je pohárkovité ústí zahroceno. Výduť jednoho miniatruního pohárku je zdobena velmi drobným příliš nevýrazným výčnělkem. Mísy na nožce byly představeny 15 fragmenty. Můţeme spekulovat o 2 i více různých mísách na noţce, a to zejména díky okraji se zbytkem odlomu od přepáţky a dalších materiálově odlišných přepáţek a několika součástí rozdílných noţek. Ústí těchto mís je zaoblené a jednou zaostřené. Pouze jediný zlomek nese polokulovitý plastický výčnělek na výduti. Jiné zdobení nebylo vypátráno. Další hrncovité třídy reprezentují podle odlišnosti rohatých uch s otvorem (stlačená 2x, protáhlá 1x a 1x negativ) 4 konkrétní putny a jednu dvojkónickou nádobu 3 kusy nezdobené výdutě. U putny byl definován i zaoblený okraj. Váza bohuţel nebyla identifikována. Dochovalost celková Keramická třída Okraj Hrdlo Výduť Dno Ucho Noha/ Přepážka Hrnce a Hrnky Mísy a misky Mísy na nožce /5 -- Profil Putny

34 Poháry a Pohárky Dvojkónická nádoba Neurčeno Tab. 11- Obj Celková dochovalost Konkrétní jedinci Graf IX. V Obj. 4 Typy Okrajů Keramická třída Kyjovitý Zaoblený Zúžený Hrotitý Límcovitý Zaostřený Seříznutý Rovný Hrnce a hrnky Mísy a misky Mísy na noţce Putny Pohárky Neurčeno Celkem Tab Obj. 4 - Typy okrajů V objektu 4 se zachovalo 22 částí spodků nádob. U 4 profilů se podařilo určit tvar nádoby (nezdobená miska bez vyznačeného dna a 2 oblé a 1 ostrý profil dna u pohárků). U neurčených tvarů dominuje profil ostrý (11x), méně pak oblý (3x), po

35 jednom zastoupení má také ostrý dovnitř vklopený, noţkovitý a bez vyznačeného dna. V součtu dochovalosti je započtená i část dna, u kterého nelze určit profil. Tab. 13 Typy profilů Počet ks / jedinec Ostrý 12/1 Oblý 5/ 2 Ostrý dovnitř vklopené 1 Nožkovitý 1 Bez vyznačeného dna 2/1 Část - neurčitelný 1 Celkem 22 Tab. 13- Obj. 4 -Profily den V objektu absentuje materiál s jakoukoliv vhloubenou či kombinovanou dekorací. Tento keramický soubor tedy reprezentuje především plastická výzdoba a 4 malované zlomky. Pozůstatek červené malby je doloţen u okraje mísy a části misky. Plastické výzdobné prvky se objevují skoro na všech keramických třídách. Mohutné výčnělky a ucha dekorují hrnce. Drobnějších rohatá ucha pochází zřejmě z menších tvarů hrnků. Doloţeno je také protáhlé či stlačené rohaté ucho s otvorem, kterými byly opatřeny putny. Kromě špatně dochovaného malování se vyskytují na mísách různé velikosti polokulovitých výčnělků a výčnělek s horizontálním otvorem. Tab. 14 Zastoupení výzdoby Keramická třída Malovaná výzdoba Plastická výzdoba Hrnce a Hrnky Mísy a misky 2 4 Mísy na nožce -- 1 Poháry a Pohárky -- 1 Putny -- 4 Neurčeno 2 4 Tab Obj. 4 -Zastoupení výzdoby V objektu 4 se nejvíce vyskytuje jemnozrnná keramika, která byla výrobním materiálem zejména pro produkci mís, misek, mísy na noţce a dokonce putny. O něco méně je zde zastoupeno středozrnné těsto, z kterého byly zhotoveny hrnce a některé mísy. Jiné hrnce a putny jsou zrnité hmoty. Naopak pohárky a miniaturní tvary potvrzují

36 pravidlo tvorby z velmi jemné plavené hlíny. Ojediněle se vyskytuje hrubozrnná keramika. Při rozboru těsta byly zjištěny také příměsi větších či menších kousků křemene a slídy. Výskyt červeného barviva, potuhované nebo tuhované keramiky je zjištěn jen sporadicky. Graf X. Hrubozrnná 1% Zrnitá 17% Zrnitost keramické hmoty Plavená 8% Středozrnná 32% Jemnozrnná 42% Graf X. Obj. 4 Normální stupeň tvrdosti stěny převyšuje v počtu 221 kusů. Ovšem druhé největší zastoupení má tvrdá keramika, obzvláště díky mísám, míse na noţce či dvojkónické nádobě. Většina těchto tvarů je nějak povrchově upravena, ať uţ zvenčí, zevnitř nebo z obou stran. Nápodobně je tomu i u velmi tvrdé keramiky, kde můţeme sledovat úpravu povrchu a to většinou hlazením. Tenkostěnná velmi měkká keramika je reprezentována 28 střepy z pohárků a miniatur. U většiny určených menších misek byla stěna měkká. Graf XI. Tvrdost keramické hmoty 5% 8% 6% 20% 61% Velmi měkká Měkká Normální Tvrdá Velmi tvrdá Graf XI.- Obj. 4 MMK Objekt č. 5, sektory a, b, c Objekt 5 je asi nejkomplikovanější a keramicky nejpočetnější nálezový celek. Je situován v superpozici s jámami kultury Lnk a tvořen, dle zápisů z

37 v nálezové zprávě, 3 vzájemně do sebe zaříznutými jámami (viz 3 sektory a, b, c) Nákres. 6. Nákres 6. Hloubka této jámy v sektoru a (přibliţně uprostřed celého komplexu) činila 1,4 m. Sektor b byl zhruba u 796/o 19,5 hluboký 1,5 m a v plitké části soujámí v sektoru c byla naměřena hloubka asi 1-1,25 m. Obsah těchto jam tvořila černá zemina, 131 ks mazanice, z nichţ na 20 byly zjištěny stopy po otisku prutů, zlomky ţernovů, rohovců, brousek, úlomek ploché motyky, zvířecí kosti a zuby, uhlíky, intruze střepů kultury s Lnk (sektor a- 24 ks, b -15 ks, c 119 ks). Kulturu MMK reprezentovalo 1254 zlomků keramiky. Vyskartováno bylo 405 drobných úlomků bez vypovídající hodnoty. U tohoto početného souboru bylo velmi těţké spočítat konkrétní jedince, proto je nutné stanovit si větší odchylku, cirka 20 nádob. Byly zohledněny všechny okraje a také výzdobné prvky typické pro určité keramické třídy, kdyţ se odlišovali od keramické hmoty okrajů. Vysledováno bylo zhruba 233 odlišných jedinců. Konkrétně se podařilo určit 188 nádob. Součástí souboru byly 2 poškozené tulejky z naběraček. H. Freising také zmiňuje 2 hliněné válcovité korále, ale pouze jediný byl dohledán. Soubor je v depozitáři veden jako Pa 1/45-2, 10, 35, 37, 42, 125, 162, 194, 207, 220, 229, 245, 247, 324, 334 a 356. Tab. 15. Tab. 15,Graf XII. Nejvíce zastoupenou keramickou třídou v objektu jsou hrnce a hrnky a to v počtu 132 zlomků. Zjištěno bylo zhruba 59 konkrétních hrnců a 9 menších hrnků. Tato třída je nejvíce opatřena okraji zaoblenými (38x), méně pak rovnými (10x),

38 hrotitými (4x), kyjovitými (3x) a po jednom okraji má zastoupení límcovitý, zaostřený a seříznutý okraj. V objektu je doloţen jeden rekonstruovatelný hrnec. Výzdobné prvky se objevují nejvíce v podobě plastických výčnělků a uch. Doloţena jsou plná ucha (5x), hráněná (3x), obloukovitá (1x), stlačená rohatá ucha (7x), jedinkrát protáhlé rohaté ucho, a negativy rohatých (6x) a pravých (1x) uch. Mezi plastickými výčnělky dominuje svislé protáhlý (7x). Ve dvou případech se objevil hráněný obloukovitý (2x) a v jednom šikmý protáhlý. Vhloubenou výzdobu reprezentují opět jen jamky, ţlábky a půlměsícovité záseky na okrajích hrnců a hrnků (7x). Jen jedinkrát jsou doloţené záseky ve tvaru slzičky i na výduti. Malování demonstruje jen dvakrát zjištěná červeno - ţlutá malba a 2 červeně malované rohaté ucha. Nejrozšířenější kombinací výzdobných prvků jsou plastické výčnělky či ucha v kombinaci s hloubenými prvky na okraji, a také rohatá ucha a ţluto- červená malba či monochromní nátěr. Také mísy a misky byly identifikovány v dosti velkém mnoţství. Ze 115 určených fragmentů bylo rozpoznáno asi 28 mís a 35 misek. V 7 případech se jedná a drobné tvary z plavené hlíny. Ústí na mísách a miskách byla zakončena ve většině případů zaobleným okrajem (22x). Početné zastoupení má také okraj límcovitý (8x) a zaostřený (5x). Dále byly evidovány okraje seříznuté (3x), na miskách rovné (3x), zúţené (2), jedinkrát hrotitý a jeden kyjovitý okraj na míse. Dekorací u této třídy jsou převáţně různé variace výčnělků. Mísy jsou zdobeny polokulovitými (4x) a bochánkovitými (2x- zdvojení i ztrojení prvku) či kulovitým, hráněným se zaoblenými hranami a rozeklaným výčnělkem. Misky naopak dekorují drobnější prvky, drobný nevýrazný výčnělek (14x), vodorovně protáhlé a zploštělé při okraji, soví hlavičky nebo menší polokulovité pupíky. Malovaná výzdoba se objevila u 8 zlomků keramiky. Na 3 mísách byly zjištěny stopy po červené barvě a na jedné po ţluto-červené malbě. Na červený zřejmě plošný nátěr poukazovali i 4 další misky, jedna je malovaná zevnitř. U páté byla zjištěna i ţlutá barva na monochromním nátěru. Vhloubená výzdoba doloţena není. Kombinace malované a plastické dekorace je evidována u 2 mís a to v podobě polokulovitého výčnělku a červené barvy a ztrojeného bochánkovitého výčnělku a ne moc dobře viditelné ţluté barvy na červeném nátěru. U misek se objevila kombinace tzv. soví hlavičky s červeným nátěrem na 3 zlomcích. Tenkostěnná keramika v reprezentaci pohárů a pohárků je vyčíslena 189 kusy. Tak hojné zastoupení má ovšem díky značné fragmentarizaci, která je příznačná pro tuto třídu. Zlomky pochází nejspíš z 5 větších pohárů a 29 pohárků, mezi které jsou

39 zařazeny i miniaturní tvary v počtu 5 jedinců. Nejčastější úpravou ústí je jednoznačně zahrocení (13x) a zaoblení (11x) okraje. Některé kusy jsou opatřeny límcovitým okrajem (3x) a jedinkrát rovným. Mezi výzdobnými prvky byla identifikována malovaná a plastická výzdoba. Kromě monochromního červeného zřejmě plošného nátěru se objevují i kusy s barevnou kombinací ţluto- červenou, a to v poměru 13: 9 (ks). Drobné plastické výčnělky v podobě soví hlavičky zdobí nejen miniaturní pohárky, ale i větší pohár. Jiné miniatury jsou dekorovány drobným nevýrazným výčnělkem. Kombinace těchto výzdobných technik se vyskytuje na větším poháru v ţluto-červeném provedení s 2 sovími hlavičkami. Do keramické třídy mísa na nožce bylo zařazeno, také podle různorodosti přepáţek (8) a noh, 11 konkrétních jedinců. Určený soubor tvoří 31 zlomků keramiky. Okraje byly identifikovány límcovité (2x) a jeden zaostřený. Na těchto nádobách figuruje jen plastická výzdoba. Prezentuje ji zdvojený drobný nevýrazný a polokulovitý výčnělek a negativ polokulovitého nebo bochánkovitého pupíku. Podle odlišnosti keramické hmoty a profilací rohatých uch bylo moţno odhadnout, ţe zásyp soujámí obsahoval 8 moţných puten. Definován byl i jeden zaoblený červeně malovaný okraj. Doloţena jsou rohatá ucha protáhlá s otvorem (2x) a stlačená s otvorem (3x). Zaevidovány jsou i 2 negativy rohatých uch. Jiná výzdoba nebyla zjištěna. Z objektu 5 pochází i zlomky z dvojkónické nádoby. Určené kusy (55) reprezentují 1 rekonstruovatelného jedince opatřeného límcovitým okrajem s hráněným obloukovitým výčnělkem s otvorem a vystupujícím přímo z okraje. Zbylé dva jedince zastupují části výdutě. Dochovalost celková Keramická třída Okraj Hrdlo Výduť Dno Ucho Noha/ Přepážka Hrnce a Hrnky Mísy a misky Mísy na nožce /12 Putny Poháry a Pohárky

40 Dvojkónické nádoba Neurčeno Tab Obj. 5 - Celková dochovalost Celková dochovalost Konkrétní jedinci Graf XII. Obj. 5 Typy Okrajů Keramická Kyjovitý Zaoblený Zúžený Hrotitý Límcovitý Zaostřený Seříznutý Rovný třída Hrnce a Hrnky Mísy a misky Mísy na noţce Putny Pohárky Dvojkónické nádoby Neurčeno Celkem Tab Obj. 5 - Typy okrajů Keramický soubor obsahoval 55 zlomků den. U většiny byla určena ostrá profilace dna (34x), o něco méně pak oblá v počtu 17 fragmentů. Konkrétním keramickým tvarům se podařilo přiřadit 11 částí profilů ( ostrý- 3x. hrnek, hrnec a dvojkónický tvar, oblý- 2x hrnec,4x pohárek, ostrý dovnitř vklopený- hrnec, a jedna mísa bez vyznačeného dna). Tab. 17 Typy profilů den Počet ks / jedinec Ostrý 34/ 3

41 Oblý 17/6 Ostrý dovnitř vklopené 1 Bez vyznačeného dna 1 Část - neurčitelný 2 Celkem 55 Tab. 17- Obj. 5 -Profily den V objektu 5 dominuje plastická a malovaná výzdoba. Plastickými prvky jsou nejvíce opatřeny hrnce, mísy a misky. Objevují se zde rohatá ucha a různé typy výčnělků, Kromě plných uch mají výrazné zastoupení hráněná ucha nebo hráněné výčnělky, vetší i menší, plné i s otvorem, které jsou vprostřed stlačené a vystupují přímo z lišty okraje. U puten jsou klasicky identifikovatelná více stlačená i méně protáhlá rohatá ucha s otvorem. Drobný nevýrazný výčnělek a v menším počtu také soví hlavičky dekorují především miniaturní pohárky a misky. Avšak převládá výčnělek svisle protáhlý nebo polokulovitý. Doloţeno je i násobení polokulovitých nebo bochánkovitých výčnělků. U malované výzdoby převaţuje červený nátěr a to nejvíce na miskách a pohárcích. Ţluto-červená malba je naopak zastoupena hlavně na mísách a některých tenkostěnných zlomcích. Tab. 18 Keramická třída Zastoupení výzdoby na jednotlivých keramických tvarech Malovaná Vhloubená Plastická Malovaná a Malovaná a Plastická a výzdoba výzdoba výzdoba Plastická Vhloubená Vhloubená Hrnce a hrnky Mísy a misky Mísy na nožce Poháry a pohárky Putny Neurčeno Tab Obj. 5 Většina keramických fragmentů z objektu 5 je středozrnné hmoty a je zastoupena téměř ve všech keramických třídách, kromě tenkostěnných výrobků, které

42 zastupují jemný plavený materiál. Zrnité těsto bylo pouţito především k výrobě hrnců, tvořících nejpočetnější skupinu nádob v nálezovém celku. Naopak mísy byly zhotoveny ze středozrnné, ale ve valné většině jemnozrnné keramiky. Hrubé těsto s obsahem velkých zrn křemene a písku reprezentují jen 2 putny a rekonstruovatelný hrnec. Vyjma křemene a slídy se jako příměs v keramické hmotě objevuje červené, méně hnědé a růţové barvivo nebo kousek tuhy. Graf XIII. Zrnitost keramické hmoty Hrubozrnná Plavená Zrnitá 4% 18% 23% Středozrnná 34% Jemnozrnná 21% Graf XIII.- Obj, 5 MMK Větší polovina všech nálezů byla po důkladné analýze zařazena do normálního stupně tvrdosti stěny nádoby. Velmi měkká keramika opět poukazuje především na četnou produkci pohárků, ale i drobných misek a jiných miniatur. Naopak tvrdá aţ velmi tvrdá stěna nádoby byla shledána u tvarů, jejichţ povrch byl nějak upraven. Jedná se především o mísy, se speciální vyhlazenou či vyleštěnou vrstvou, zlomky z dvojkónických nádob, ale i některé hrnce, které byly alespoň hlazeny. Naopak misky většinou z jemnozrnné hmoty vykazují měkkou keramiku. Graf XIV. Tvrdost keramické hmoty 1% 17% 24% 5% 53% Velmi měkká Měkká Normální Tvrdá Velmi tvrdá Graf XIV. Obj. 5

43 7.2. Objekty s nejasnou datací Tyto sídlištní jámy se nachází na Z od osy dálnice. Jedná se o objekty, jeţ byly Z. Čiţmářem označeny za jámy, jeţ by mohly patřit s velkou či malou pravděpodobností do období kultury s Lnk, jedna jáma dokonce do období KZP (ČIŢMÁŘ 1995). Nicméně díky výskytu keramiky MMK byly také analyzovány a vyhodnoceny. Konkrétně to jsou jámy leţících na souřadnici 754/w 12 Obj. 7, 778/ w 17, Obj. 8, (č. 51), 796/ w 15- Obj. 9, a jáma leţící sice mimo souřadnice 483, kopaného úseku, avšak při dohledávání keramického materiálu v depozitáři byla objevena krabice s příslušným označením 743/w 32 Bořitov Býkovky se střepy kultury MMK Obj. 6.(č. 56), tento objekt je moţno povaţovat za jámu kultury MMK, nebyly doloţeny zlomky keramiky jiné kultury. Objekt 6 V zápisu stavebního deníku ze dne označena jako 743/ w 30. V depozitáři jsou nálezy uloţeny pod označením 743/w 32 a číslem Pa 1/ Jáma s příkrými stěnami a vypouklý dnem v hloubce 0, 86 m obsahovala zbytky uhlíků a střepy kultury MMK v počtu 37 kusů. Bohuţel se jedná ve velké většině o zlomky z nezdobených výdutí. Avšak podle 4 různých hrotitých okrajů z misek, jednoho zaobleného okraje z hrnce a stlačeného rohatého ucha z putny se dá uvaţovat o 6 konkrétních jedincích. Výzdoba v podobě nevýrazného výčnělku je doloţena jen na jediném exempláři misky. V souboru se zachovalo 9 spodků nádob. Tab. 19. Nutno zmínit, ţe Z. Čiţmář přisuzuje tuto jámu s velkou pravděpodobností kultuře Lnk. (ČIŢMÁŘ 1995). Nákres jámy chybí. Typy profilů den Počet ks Ostrý 5 Oblý 2 Část - neurčitelný 2 Celkem 9 Tab. 19 Profily den -Obj. 6 Objekt 7

44 Tato jáma je označena souřadnicí 754/ w 12. Na jihozápadním okraji objektu byly výzkumníky rozpoznány rysy pece, která však byla posléze neopatrností dělníka zničena. Vypouklé dno bylo naměřeno v hloubce 0, 90 m. Více informací a celý obrys objektu bohuţel chybí. Fragmenty keramiky jsou uloţeny pod čislem Pa 1/45 7. Jáma byla jiţ dříve datována do období KZP (ČIŢMÁŘ 1995), coţ nepotvrzuji ani nevyvracím. V nálezovém souboru bylo spočteno nevelké mnoţství střepů lengyelské kultury(15 ks). Zakresleny jsou dva zlomky s nějakou vypovídající hodnotou. Zaoblený okraj a rohaté ucho z putny. Výplň jámy obsahovala takéţ 30 zlomků kultury Lnk. O stáří objektu by se dalo polemizovat, avšak díky nevelkému obsahu keramiky obou kultur ( střepy KZP nedohledány) a chybějícím přesným informacím o daném objektu, je nejasné který materiál je intruzí. Objekt 8 ( O č. 51) U 778/ w 17 se nacházela velká jáma o průměru kolem 2, 5 m s obráceně nálevkovitými stěnami a zvlněným dnem v hloubce 1, 05 m. Nákres. 7. V muzeu uloţeno jako Pa 1/ Podle dřívějšího zpracování je jáma datována do období kultury s Lnk (ČIŢMÁŘ 1995). Dle zápisu z bylo v černé zemině objeveno pospolu 11 ţernovů a velký počet mazanice, interpretované jako úlomky z pece a střepy nádob ( FREISING 1940). Nevelký keramický soubor tvořilo 8 zlomků lengyelské a 6 kusů linéární keramiky, bez vypovídající hodnoty. Datace tedy zůstává nejasná. Nákres 7- Obj. Objekt 9 Jedná se mísovitou jámu o hloubce 0, 42 m s lehce vypouklým dnem. Nákres 8. V černé zemině bylo nalezeno několik kamenů, zlomek mlýnského desky a dle zaápisu ze dne střepy patřící kultuře MMK ( 9 ks). V depozitáři je materiál uloţen jako 796/w 15, Pa 1/ Během analýzy byly vytříděny 4 fragmenty lineární keramiky, které mohou, ale nemusí pocházet z velmi těsně poloţeného objektu kultury Lnk.

45 . Nákres. 8 Obj Vyhodnocení keramického souboru a jeho celková charakteristika 8.1. Celková dochovalost keramiky na vyhodnocené ploše 483, ,800. Bohuţel v celém zkoumaném nálezovém souboru se nám nezachoval ani jeden celý tvar. Coţ je dáno značnou mírou fragmentarizace na sídlištích. I přes to všechno se naštěstí podařilo dohledat 11 rekonstruovatelných tvarů. Bohuţel nebylo moţné je v mé domácí prozatímní laboratoři zcela zrekonstruovat. K těmto tvarům patří 2 putny, 2 hrnce, 3 misky, 1 hrnek, 1 mísa na noţce, 1 velká hrncovitá nádoba a 1 dvojkónická nádoba. Nejpočetnější keramickou třídou v severní části zkoumané plochy byly hrnce a hrnky. Avšak četné zastoupení mají také mísy a misky a dokonce poháry a pohárky. Ovšem značná fragmentárnost této tenkostěnné keramiky můţe zkreslovat jejich zastoupení. Hlavně díky plastické výzdobě bylo určeno několik puten. Velmi málo se vyskytuje dvojkónická nádoba. Graf. XV. Zastoupení keramických tříd určených fragmentů Hrnce Hrnky Mísy Misky Mísy na nožce Poháry Pohárky Putny Dvojkónické n. Vázy 8% 6% 0% 28% 25% 4% 1% 7% 12% 9%

46 Graf XV Keramické třídy U jednotlivých keramických tříd je sledována pouze morfologie okrajů, keramická hmota, její tvrdost a úprava povrchu nádob. Výzdobné prvky jsou popsány jednak u kaţdého objektu a také později v subkapitolách relativní chronologie. Typologie variant keramických forem byla sledována pouze u některých mís, jelikoţ zbylý materiál je značně zlomkovitý a neprůkazný Hrnce a hrnky V prozkoumaných objektech bylo zhodnoceno 297 zlomků patřících hrncům a 44 fragmentů přisouzených hrnkům. Z celého souboru pak bylo vysledováno 124 hrnců a 20 hrnků jako konkrétních jedinců. Naprostou převahu má okraj zaoblený. Mezi dalšími typy se vyskytly rovné, seříznuté a hrotité okraje. Zbylé typy jsou prezentovány jen ojedinělými zástupci. Zúţené ústí není doloţeno. Hrnky byly vyrobeny povětšinou ze středozrnné, ale také jemnozrnné a zrnité hmoty. Tvrdost stěny má normální charakter. Ve dvou případech se vyskytla úprava povrchu hlazením. Hrnce byly zhotoveny většinou ze zrnitého a středozrnného těsta, ale výjimkou není ani jemnozrnná či hrubozrnná obměna. Mimo zrnitých naturálních nebo přirozených povrchů se na hrncích často vyskytlo hlazení z vnější, ale i v menší míře z vnitřní strany. V několika případech je nápadná úprava povrchu potaţením specifickou vrstvou někdy i s následným leštěním či hlazením. A to jak z vnějšku tak zevnitř. Keramická stěna u hrnců je tvrdá, normální i měkká Mísy a misky Ze 125 fragmentů bylo identifikováno 75 konkrétních misek a z 97 střepů určených mísám 54 jedinců. Menší a drobnější tvary tedy mírně převaţují nad velkými mísami. Mísovité formy jsou také většinově opatřeny zaoblenými okraji. Z dalších tvarů ústí se hojně vyskytuje hrotité, méně pak límcovité, zaostřené a rovné. U misek byl vysledován v několika případech zúţený a u mís zase seříznutý okraj. Keramická hmota pouţívaná pro produkci mís, je jemnozrnná aţ středozrnná. Početné zastoupení má také tenkostěnná keramika zhotovená z velmi jemné plavené hlíny. Jedná se většinou o malé

47 nebo zcela miniaturní misky. Misky mají nejčastěji jemný přirozený povrch, ale v mnoha případech také potaţený a leštěný nebo hlazený, nebo jen hlazený a malovaný. Na mísách převládá vnější i vnitřní úprava s vyleštěnou nebo vyhlazenou zvláštní vrstvou, která se moţná odráţí i v tvrdosti keramiky. Protoţe u takto upravených povrchů se jeví těsto tvrdší neţ u povrchů bez jakékoli úpravy, které vykazují spíše znaky normálního stupně. Oproti tomu misky s přirozeným povrchem prokazují vlastnosti stupně měkkého. Plastickou výzdobu na mísách zastupuje polokulovitý výběţek, v menší míře bochánkovitý nebo hráněný. Na miskách se i díky drobnějším tvarům vyskytuje drobný nevýrazný, svisle či vodorovně protáhlý, polokulovitý a méně i soví hlavička. U této keramické třídy můţeme pokusit podle některých profilací vysledovat jednotlivé typy z některých fragmentů (některé však mohou pocházet z mísy na noţce). Nejčastější zastoupení mají varianty s prohnutými rozevřenými plecemi. Mísy s rozevřenými plecemi jsou obvyklou formou staršího stupně, ale vyskytují se i v mladším stupni IIa (ŠMÍD 1991, 200). Objevují se jak vyšší varianty, tak více zastoupené nízké typy. Druhým oblíbeným typem jsou misky s oblou stěnou. Časté jsou v Jaroměřicích nad Rokytnou ve fázi Ib (KOŠTUŘÍK 1979, 28) či Jezeřanech- Maršovicích i Brně- Bystrci ve stupni Ic (RAKOVSKÝ 1985, 39). Obecně jsou náplní mladšího stupně (KAZDOVÁ 1980, 53). Méně se pak objevují varianty s přímými rozevřenými plecemi, které jsou typické pro mladší stupeň IIa, a se souměrnými plecemi, které se naopak objevují ve starším stupni, častěji ovšem ve stupni Ib (KAZDOVÁ 1980, 52-53). V několika málo kusech jsou zachyceny misky s mírně zataţeným okrajem. Své zastoupení v souboru mají také velké krásné mísy na duté noţce. V analyzovaném celku bylo rozpoznáno 78 fragmentů pocházejících z tohoto tvaru. Identifikováno bylo pomocí plecí a výdutí s pozůstatkem lomu od přepáţky, samotných přepáţek a noh asi 16 různých jedinců. Je však moţné, ţe tuto třídu by obohatily i některé okraje z mís, které mohou pocházet právě z mísy na noţce. Tak jako u předchozích forem i mísy na noţce se nachází zaoblený okraj. Ovšem byly objeveny i zástupci s límcovitým a nebo zaostřeným ústím. Tato keramika je zhotovena z velké části z jemnozrnného materiálu, a téměř vţdy má nějak upravený povrch. Nejčastější pouţívanou technikou u této třídy bylo stejně jako u mís potaţení speciální vrstvou a vyhlazení či vyleštění povrchu, početné je však i samotné hlazení. Analýza tvrdosti stěny poukazuje na téměř identické výsledky jako je tomu u mís, tedy na tvrdou aţ velmi tvrdou keramickou hmotu.

48 Poháry a pohárky Tenkostěnná keramika má zastoupení téměř v kaţdém nálezovém celku, ale v ţádném nepřevaţuje. Celkový počet rozpoznaných zlomků z větších pohárů činí 11 kusů a menších či miniaturních pohárků 273 kusů keramiky. Identifikováno jest 6 pohárů a 45 pohárků. Poprvé zde nedominuje jen zaoblený okraj, ale téměř stejný počet ústí je zahrocených. U několika málo jedinců se objevuje také límcovitý, v jednom případě pak rovný okraj. Jedná se o velmi měkkou keramiku vyrobenou z jemné plavené hlíny. Některé kusy jsou nejspíš plošně monochromně nebo ţluto-červeně malovány, ale ve valné většině převládá povrch přirozený. Ovšem díky stavu dochovalosti této náchylné keramiky lze předpokládat, ţe malbou bylo opatřeno mnohem více kusů. Profilace nebyla rozpoznána Putny, vázy a dvojnické tvary Z jiných hrncovitých nádob se v objektech v severní části sídliště zachovaly putny, vázy a ojediněle také dvojkónické nádoby. Putny byly rozpoznány hlavně díky dochovalým rohatým uchům s otvorem, jeţ jsou příznačné pro tuto skupinu nádob. Celkem bylo určeno 84 kusů keramiky patřících asi 23 putnám, které byly produkovány vesměs z hrubozrnné dosti tvrdé nebo zrnité keramiky, naturálního povrchu. Ojediněle se vyskytuje i rohaté ucho z jemnozrnného materiálu se stejnou aplikací specifické vrstvy na povrchu a techniky hlazení. Dvojkónická nádoba je doloţena sic 61 fragmenty, ale v potaz musí býti bráno to, ţe se v souboru vyskytl jeden tento rekonstruovatelný tvar s mnoha zlomky a dvěma límcovitými okraji. Celkový počet tohoto hrncovitého tvaru v souboru byl asi 7 konkrétních jedinců. Nádoba je vyrobena téměř ve všech případech ze středozrnného materiálu značné tvrdosti, a její povrch je vně i uvnitř potaţen speciální vrstvou a vyleštěn. Některé okraje z váz či puten byly určeny, avšak musím připustit moţnosti určité záměny Ojedinělé keramické výrobky dochované ve zkoumaném souboru Bohuţel v celém keramickém souboru se dochovalo jen pár zlomků asi z 5 různých naběraček. Ve 3 případech se jedná jen o malé části tulejek, tudíţ je nelze ani typologicky zařadit a definovat. Jedna celá dochovaná naběračka s velmi krátkou tulejí je uloţena v muzeu v Boskovicích. Bohuţel ji nebylo moţno zapůjčit a nelze ji ani

49 přesně zařadit do konkrétního objektu, ale víme, ţe pochází právě ze SV části sídliště (označeno nečitelnou souřadnicí ze 766., je tedy zařazena do Obj. 2). V Obj. 3 se zachovala téměř celá půlka naběračky s rovnou tulejí. Obr. 32 Keramické těsto je zrnitého charakteru bez jakékoli úpravy povrchu. Z tohoto nálezového celku je známa i část podstavy z idolu. Tato podstava ze středozrnné hmoty s jemným povrchem byla ze tří stran ukončena, ve svrchní části odlomena. Obr. 34. Podle zápisu z deníku H. Freisinga se objevilo i několik korálků, avšak dohledat se podařil jen jeden nezdobený z jemně plavené hlíny. Badatel se také zmiňuje o objevu dolní části ţenské plastiky, dvojkónického přeslenu a neidentifikovatelného předmětu, který je z jedné strany navrtán. Avšak tyto předměty jsem bohuţel nedohledala, nemohu je tak posoudit. Obr. A, B, C (uvedeno u kap. výše) 8.4. Sumarizace některých poznatků o zrnitosti, tvrdosti a příměsích keramické hmoty. Na sídlišti se vyráběla keramika nejvíce ze středozrnného materiálu, který byl identifikován kromě pohárků ve všech keramických třídách. Mnoţství nádob bylo produkováno i z jemnozrnné, hlavně mísovité formy, a zrnité hmoty, některé hrnce. Nechybí ani zastoupení tenkostěnné keramiky z plavené hlíny. Hrubozrnná keramika je doloţena velmi poskromnu a to hlavně u hrncovitých tvarů. Graf XVI. Zrnitost keramické hmoty 24% 4% 34% 13% 25% Plavená Jemnozrnná Středozrnná Zrnitá Graf XVI. Tvrdost keramiky na sídlišti je povětšinou normální. Velké zastoupení má ovšem i tvrdá keramika, která je převáţně prezentována mísovitými tvary. Formy, které jsou tohoto stupně, mají často nějak upravený povrch. Nejvíce se vyskytuje potaţení specifickou vrstvou a následné hlazení nebo leštění anebo jen samotné hlazení. Velmi měkká keramika dominuje u pohárků a drobných tvarů misek nebo miniatur. Některé misky s přirozeným povrchem jsou z měkkého těsta. Graf VII

50 Tvrdost keramické hmoty 22% 4% 12% 8% 54% Velmi měkká Měkká Normální Tvrdá Graf XVII. Z příměsí se objevují nejvíce křemenitá zrna a z velké většiny velmi jemná příměs slídy, která se v těstě objevuje ve velkém mnoţství například v Jezeřanech Maršovicích v keramice mladší fáze II. stupně MMK (KOŠTUŘÍK - RAKOVSKÝ PEŠKE PŘICHYSTAL - SALAŠ SVOBODA 1984, 403). V některých málo zlomcích se objevily kousky hlavně červeného barviva, sporadicky i tuhy. Zanedbatelné mnoţství zlomků keramiky, jevící se jako potuhovaná či tuhovaná, by potřebovaly zřejmě odbornější analýzu. 9. Relativní chronologie K datování nálezových celků ze severní části sídliště z Bořitova- trati Býkovky bylo vyuţito výhradně keramického materiálu, který je také stěţejní pro relativní chronologii. Sledována byla typologie okrajů a zastoupení výzdobných prvků, a jejich případné analogie. Jednotlivé typy profilací nádob nebyly víceméně sledovány pro značnou zlomkovitost souboru Morfologie okrajů na lokalitě Dle typologie okrajů, jak ukazuje i Graf. XVIII., je evidentní, ţe zaoblený okraj na ústích nádob, zastoupený takřka na všech keramických třídách, naprosto převládá, avšak není charakteristickým znakem pro určování jednotlivých fází kultury s MMK, jelikoţ se vyskytuje průběţně ve všech lengyelských obdobích (KOŠTUŘÍK 1979, 51 52; KUČA KAZDOVÁ PŘICHYSTAL 2005, 77). Podle některých badatelů lze připustit, ţe tento nápadný výskyt zaoblených okrajů můţe být odrazem působení některých vlivů při samotném uloţení v půdě a poškození některých částí okraje (KOŠTUŘÍK - RAKOVSKÝ PEŠKE PŘICHYSTAL - SALAŠ SVOBODA 1984,

51 392). Z dalších typů okrajů má četné zastoupení hrotité ústí, které je jedním s charakteristických znaků fáze Ib (KAZDOVÁ , 35, 64). V tomto souboru zastupuje hlavně skupinu pohárků, mís nebo misek. Méně početné jsou okraje límcovité. Naopak velmi málo byly doloţeny okraje kyjovité, které jsou příznačné pro fázi Ia (KAZDOVÁ , 35) a zúţené u misek, typické pro II. stupeň MMK (KOŠTUŘÍK 1983, 155). Zhruba identický, ale ne tak častý je výskyt seříznutých, zaostřených a rovných okrajů. Seříznutá ústí pochází většinou z hrnců a mís, zaostřené jsou převáţně mísy a mísy na noţce, rovné zakončení je doloţeno u hrnců, ale i některých menších misek. Rovné zakončení u noh z mís na noţce není počítáno mezi okraje. Častý výskyt seříznutých okrajů je předpokládán aţ v mladém stupni MMK (KOŠTUŘÍK 1983, 158). V mladším stupni MMK je doloţen i hojný výskyt zaostřených okrajů, které jsou typickým znakem tohoto období (KOŠTUŘÍK 1983, 135). Početně jsou doloţeny i v Jezeřanech Maršovicích, ve fázi IIb (KOŠTUŘÍK RAKOVSKÝ PEŠKE - PŘICHYSTAL - SALAŠ SVOBODA 1984, 385). Na sídlišti se tedy objevují jak okraje typické pro fázi starší Ib, tak v menší míře se objevující okraje příznačné pro II. stupeň MMK. Graf XVIII. Zastoupení jednotlivých typů okrajů Seříznutý Zaostřený 7% 5% Límcovitý 10% Rovný 7% Kyjovitý 2% Zaoblený 53% Hrotitý 14% Zúžený 2% Graf XVIII Výzdobné prvky a srovnávací lokality V největší míře se na sídlišti a na všech keramických tvarech vyskytuje výzdoba plastická, méně malovaná a vhloubená. Ani v jednom ze všech zpracovaných objektů není doloţena výzdobná technika rytá malba s předrýsováním, která je typická pro obě starší fáze MMK (KAZDOVÁ 1984, 255). O dochovalosti tohoto dekorativního prvku nelze polemizovat, jelikoţ patří mezi výzdobné techniky s větší šancí dochování původního stavu (KUČA KAZDOVÁ- PŘICHYSTAL 2005, 74). Během vyhledávání