Insekticidní účinky vybraných rostlinných extraktů proti potemníku skladištnímu Tribolium confusum (Col., Tenebrionidae)

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Insekticidní účinky vybraných rostlinných extraktů proti potemníku skladištnímu Tribolium confusum (Col., Tenebrionidae) Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Eva Hrudová, Ph.D. Vypracovala: Bc. Kateřina Lukešová Brno 211

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Insekticidní účinky vybraných rostlinných extraktů proti potemníku skladištnímu Tribolium confusum (Col., Tenebrionidae) vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendlovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta.

3 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěla poděkovat Ing. Evě Hrudové, Ph.D. za odborné vedení, pomoc, ochotu a hlavně nekonečnou trpělivost při řešení problémů souvisejících se vznikem této práce. Další poděkování patří všem vyučujícím na Mendelově univerzitě v Brně, kteří mě precizně připravovali na Státní závěrečnou zkoušku a v neposlední řadě i svým příbuzným a přátelům za neocenitelnou podporu v průběhu mého studia.

4 ANOTACE Cílem diplomové práce bylo sledování a vyhodnocení insekticidních účinků výtažků z vybraných druhů rostlin proti potemníku skladištnímu Tribolium confusum (Coleoptera, Tenebrionidae) v laboratorních podmínkách a zjištění možnosti využití těchto výtažků v ochraně proti skladištním škůdcům. Experiment se prováděl na 26 různých výtažcích rostlin Uspokojivé insekticidní účinky vykazoval heřmánek pravý (Matricaria recutita), smrk a pinarol (Picea sp.), kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), líska obecná (Coryllus avellana) (IPM), hloh (Crataegus) a rakytník řešetlákového (Hippophaë rhamnoides) (IPM) a to jak koncentrovaný, tak i ředěný vodou 1:1, citroník obecný (Citrus limon Burm.), aloe (Aloe L.), borovice (Pinus), zelený čaj a smetánka (Taraxacum). Klíčová slova: potemník skladištní (Tribolium confusum), skladištní škůdci, rostlinné extrakty, silice, insekticidní účinky. ANNOTATION The aim of this thesis was to monitor and evaluate the insecticidal effects of extracts from selected species of plants against Tribolium confusum (Coleoptera, Tenebrionidae) in laboratory conditions and determine the possibility of using these extracts in protection against pests of stored products. The 26 plant extracts were used for experiments. Matricaria recutita, Picea spp., Alchemilla vulgaris, Coryllus avellana, Crataegus sp., Hippophaë rhamnoides, Citrus limon, Aloe sp., Pinus, Taraxacum officinale, pinarol and Camellia sinensis showed satisfactory insecticide effect. Key words: Tribolium confusum, pests, plant extracts, essential oils, insecticidal effects.

5 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Skladištní škůdci Obecná charakteristika škůdců Škody způsobené významnými a škodlivými druhy členovců Nejčastější zástupci skladištních škůdců Brouci (Coleoptera) Potemníkovití (Tenebrionidae) Detekce a monitoring Prevence a metody hubení skladištních škůdců Insekticidy rostlinného původu Výhody a nevýhody použití rostlinných insekticidů Rostlinné insekticidy první generace Druhá generace rostlinných insekticidů Extrakty z rostlin jako insekticidy či repelenty proti skladištním škůdcům Extrakty z dalších rostlin MATERIÁL A METODIKA VÝSLEDKY A DISKUZE Výsledky Diskuze ZÁVĚR DOPORUČENÍ PRO PRAXI POUŽITÁ LITERATURA... 69

6 1 ÚVOD Hlavním cílem zemědělské praxe je produkce kvalitních potravinářských nebo krmných surovin. Jejich kvalita je ovlivněna mnoha faktory, do kterých můžeme například, mimo skladovacích podmínek a správného termínu sklizně, zařadit i možnost napadení škůdci, kdy i při slabém výskytu dochází ke snížení kvality a k citelným ztrátám. Nedochází pouze k poškozování sklizených plodin, ale i hotových potravinářských výrobků. Vyšší riziko ztrát se odvíjí od větší velikosti ploch k pěstování a tím pádem i od vyšších zásob ve skladech (BARTOŠ a VERNER, 1979). Na přítomnost škůdců nás mohou upozornit například stopy a cestičky v prachu, trus, zápach a poškozené produkty (RUPEŠ a kol., 22). Abychom ztrátám předešli, je nutné dodržovat preventivní opatření od kontroly naskladněného produktu až po znalosti požadavků a biologie samotných škůdců (ALMASI, 24; ČERNÝ, 1951). Při potvrzení výskytu škůdců máme možnost volit mezi chemickými prostředky nebo přírodními extrakty, které jsou k životnímu prostředí šetrnější, nejsou toxické, disponují poměrně dobrou dostupností materiálu pro jejich přípravu a díky celému komplexu účinných látek zabraňují vzniku rezistentních populací škůdců. Bohužel je jejich výroba příliš pracná a je nutná znalost biologie škůdců (PAVELA, 26). V této práci byly sledovány účinky několika různých druhů rostlinných extraktů na potemníku skladištním (Tribolium confusum) a hodnocena možnost jejich následného využití v ochraně skladovaných zásob. 7

7 2 CÍL PRÁCE - Zpracovat literární rešerši týkající se využití rostlinných extraktů v ochraně proti skladištním škůdcům - Na potemníku skladištním (Tribolium confusum) otestovat biologickou účinnost extraktů z rostlin: Macešky, kontryhelu obecného, vrby bílé, jmelí bílého, dubu, lísky obecné, hlohu, rakytníku řešetlákového, brusnice brusinky, jalovce obecného, vlaštovičníku většího, kaštanu koňského, heřmánku pravého, smrku, citroníku obecného, aloe, henny, chaluhy bublinaté, sedmikrásky, cedru, borovice, Švédské bylinné směsi, jedle, zeleného čaje a smetánky - Výsledky laboratorních testů znázornit graficky a také statisticky vyhodnotit 8

8 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Skladištní škůdci Jako skladištní škůdce označujeme ty živočichy, kteří způsobují ztráty na kvalitě a kvantitě produktů při skladování. Škůdci z řádu hmyzu jsou podle ČERNÉHO (1951) nejrozšířenějšími a nejobávanějšími. HORÁKOVÁ (27) uvádí, že provádění DDD je nedílnou součástí lidských činností a tedy i součástí ochrany veřejného zdraví. Hmyz škodí i v chovech, kde způsobuje pokles užitkovosti zvířat, který je zapříčiněný jejich zneklidňováním. Také je významným přenašečem řady nebezpečných a nakažlivých onemocnění jako například tularémie, červenka, antrax a další (ZEMAN, 1992) Obecná charakteristika škůdců Podle ZIMOLKY (26) je spektrum škůdců ve skladech velmi široké. Skladištní škůdce můžeme řadit do několika taxonomických skupin, zahrnujících pavoukovce (Arachnida), hmyz (Insecta) a obratlovce (Vertebrata). Z pavoukovců mají největší význam roztoči (Acarina). Pro člověka škodlivých členovců, kteří se vyskytují v jeho blízkosti, lze v současnosti napočítat asi 5-1 druhů, různí autoři uvádějí různá čísla. V běžné praxi se ale můžeme setkat pouze s několika desítkami druhů, které zdaleka všechny nejsou závažné ze zdravotního a ekonomického hlediska (STEJSKAL a kol., 26). ČERNÝ (1951) dělí škůdce obilnin na primární a sekundární. Primární škůdci napadají zrna buď zevně a nebo dochází ke kladení vajíček do zrna, vylíhlé larvy vyžírají endosperm. Sekundární přímé škody nezpůsobují, ale znehodnocují produkty svojí přítomností, jelikož se rychle rozmnožují a často pokrývají zásoby v silné vrstvě. V komunální oblasti a domácnostech lze napočítat cca 2-3 druhů škůdců. Tabulka č. 1 je přehledem skupin kam jsou řazeni škůdci v komunální oblasti a skladech (TÓTH, 29). Během 2. století bylo zaregistrováno na území České republiky asi 35 druhů zemědělských škůdců, druhů s větším ekonomickým významem bylo asi 1 (ŠEFROVÁ, 26). 9

9 Podle STEJSKALA (26) bylo na skladovaných komoditách v ČR identifikováno 7 druhů škůdců, z toho bylo 29 druhů brouků (Coleoptera), 3 druhů roztočů (Acarina), 8 druhů pisivek (Psocoptera) a 3 druhy motýlů (Lepidoptera). Při výskytu druhů pokaždé záleží na podmínkách prostředí. Spektrum škůdců se například posunuje k druhům, které jsou teplomilné a které se dříve v našich skladech nevyskytovaly. Vysvětlení bychom mohli hledat buď ve zvyšování průměrných teplot, při kterých obilí skladujeme nebo v aklimatizaci druhů na teploty. Použité vědecké názvy skladištních škůdců v této práci jsou sjednoceny podle internetových stránek Tab.1 Přehled a taxonomické zařazení nejdůležitějších skladištních škůdců Upraveno dle TÓTHA (29) Taxonomická Skupina Druhy: nejběžnější zástupci příslušnost škůdců škodlivosti Švábi (rusi a švábi) rus domácí (Blattella germania) šváb obecný (Blatta orientalis) šváb hnědopruhý (Supella longipalpa) šváb americký (Periplaneta americana) Pisivky Skladištní členovci Pisivky (více rodů a druhů) pisivka domácí (Liposcelis bostrychophila) pisivka obecná (Lachesilla pedicularia) Rovnokřídlí Cvrčci cvrček domácí (Acheta domesticus) Roztoči Skladištní roztoči Roztoči (více rodů a druhů) roztoč moučný (Acarus siro) roztoč domácí (Glycyphagus domesticus) roztoč zhoubný (Tyrophagus putrescentiae) roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor) 1

10 Brouci Skladištní členovci Brouci (více rodů a druhů) korovník obilní (Rhizoperta dominica) pilous černý (Sitophilus granarius) pilous rýžový (Sitophilus oryzae) lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus) lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) potemník hnědý (Tribolium castaneum) potemník skladištní (Tribolium confusum) červotoč tabákový (Lasioderma serricorne) zrnokaz hrachový (Bruchu pisorum) Invazivní členovci Střevlíci (více rodů a druhů) Motýli Obratlovci Skladištní členovci Motýli (více rodů a druhů) zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) zavíječ skladištní (Ephestia elutella) Hlodavci Potkan severní (Rattus norvegicus) Krysa obecná (Rattus rattus) Myš domácí (Mus musculus) Ptáci Vrabec domácí (Passer domesticus) BARTOŠ a VERNER (1979) uvádějí, že do skupiny skladištních a hygienických škůdců řadíme také obratlovce. Ve skladech škodí zejména zástupci z třídy ptáků (Aves): Holub skalní (Columba livia), vrabec domácí (Passer domesticus), a hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto). Ptáci škodí hygienickým znečišťováním, přenosem původců onemocnění a škodlivých organizmů a hlavně také spotřebováváním velkého množství produktů ve skladu. Mnohem důležitější skupinou obratlovců jsou savci, kteří škodí ve skladech i v obydlích lidí. Nejdůležitějším řádem jsou hlodavci (Rodentia), kteří způsobují škody požerem, znečišťováním a v neposlední řadě také poškozují technická zařízení. Podílejí 11

11 se na přenosu dalších škůdců, zejména roztočů a také jsou významnými přenašeči původců chorob. Patří sem například potkan (Rattus norvegicus), myš domácí (Mus musculus) a krysa obecná (Rattus rattus) (BARTOŠ a VERNER, 1979) Škody způsobené významnými a škodlivými druhy členovců Podle STEJSKALA a kol. (1998) můžeme typy škod způsobených skladištními škůdci dělit na tyto skupiny: a) HOSPODÁŘSKÉ: Přímé hmotnostní a jakostní ztráty (STŘÍŽOVÁ, 1987) kontaminace (způsobena nakusováním substrátu, přenosem mikroorganizmů a patogenů do potravy a krmiv) poškození techniky (nakusování elektroinstalace strojů hlodavci, kuklení a odpočinek hmyzu ve strojích,...) ztráty požerem hmotnostní ztráty, ztráty klíčivosti semene, škody jakostní (nižší nutriční hodnota a kvalita substrátu), u anorganických materiálů například ohlodání desek, prokusování elektroinstalace a další podle KUBÍČKA (2) patří do přímých škod i znečištění způsobené vlastní přítomností škůdců, jejich výkaly, přítomností uhynulých jedinců a další škody způsobené roztoči tvoří až 8 % hospodářských ztrát (SERDABELY, 23) Nepřímé mezi tyto ztráty můžeme řadit například odrazení zákazníka a dále škody, které vznikají v souvislosti s ochranou proti skladištním škůdcům (soubory.vfu.cz, 211) 12

12 požadavky vyspělých států na hygienický standard ve skladech a provozech jsou vysoké a zákazník může zamítnout i partie bez nálezu živých škůdců na základě nálezu vyššího obsahu výkalů nebo částí těl škůdců (STEJSKAL, 26). b) HYGIENICKÉ: Přímé přenos původců onemocnění hmyz může člověka napadat nejen přímo, ale může škodit přenosem různých patogenních mikroorganizmů alergické reakce ovlivnění psychiky (STEJSKAL a kol., 1998) přítomnost exkrementů některých druhů a dále karcinogenní účinky jimi vylučovaných látek (BREŇOVÁ, 28) Nepřímé podle STEJSKALA a kol. (1998) vznikají zaměstnavateli a postiženému zaměstnanci v důsledku nemoci. Patří sem náklady na léčbu a menší výdělek z důvodu neschopnosti pracovat. BREŇOVÁ (28) přidává ještě škody způsobené ztrátou kvůli nemoci a léčbě zvířat Nejčastější zástupci skladištních škůdců Hlodavci (Rodentia) Potkan severní (Rattus norvegicus) (BERKENHOUT, 1769) ČERNÝ (1954) uvádí, že jeho délka je mm i s ocasem, který je vždy kratší než tělo. Srst bývá hrubší, šedohnědá a do rezava na hřbetě, břicho bělavé. Váha dospělého potkana se pohybuje v rozmezí 4 48 g. Březost samice potkana trvá 2 25 dní a ročně může být 6 8 vrhů mláďat, která jsou po narození slepá a holá. Ve dvou měsících věku dorůstají a opouštějí matku. 13

13 Pohlavní dospělost samic je již ve 2,5 měsících. Délka života bývá 3 3,5 roku (ČERNÝ, 1954). Podle PELIKÁNA a SÁKOVÉ (21) žijí potkani hlavně nočním způsobem života, přičemž se zdržují převážně v přízemích. Za jeden den jeden může potkan znehodnotit až 3g obilí (TICHÁ, 1988). Krysa obecná (Rattus rattus) (LINNAEUS, 1758) DUDÁŠ (1983) uvádí, že krysa je všeobecně inteligentnější než potkan a je také oproti potkanovi hbitější. Tělo, které je dlouhé 13 2 mm, je kratší než ocas o délce mm. Můžeme rozeznávat tyto krysy: krysu obecnou černou (Rattus rattus rattus L.), krysu obecnou hnědou (Rattus rattus ruthenus Strog.) a krysu obecnou alexandrijskou (Rattus rarrus alexandrinus). Kdybychom vzali celkový výskyt krys a potkana, tak krysy jsou zastoupeny pouze ve 2 %. Výživa a rozmnožování krys jsou podobné jako u potkana severního (ČERNÝ, 1954). Na rozdíl od potkana najdeme krysu spíše ve vyšších patrech a v potravě je více vybíravá (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 21). Myš domácí (Mus musculus) (LINNAEUS, 1758) I přes svou drobnost se myš vyrovnává ve škodlivosti kryse i potkanovi. Je téměř všežravá. Zbarvení je velmi rozdílné a závislé na druhu potravy. Březost myši trvá dní a má 8 1 vrhů ročně po 7 8 kusech. Myši se mohou rozmnožovat již koncem třetího měsíce života. Délka života myší bývá 2 3 roky. Ročně spotřebovávají 3 5 kg potravy (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 21). Jsou aktivní hlavně za soumraku a v první půlce noci (CHLOUPEK a kol., 25). Ptáci (Aves) Podle CHLOUPKA a kol. (25) se podílejí na přenosu původců chorob a znečišťují svým trusem skladované produkty. Pro ochranu před ptáky je vhodné plašení, odchyt a využívání dravců. 14

14 Vrabec domácí (Passer domesticus) (LINNAEUS, 1758) Patří do čeledi snovačovitých z řádu pěvců. Hřbet mají hnědě zbarvený s černými proužky a hlava je vpředu šedavá. Samička nemá oproti samečkovi černou skvrnu na hrdle. Křídla jsou mm dlouhá. Tvoří obrovská hejna, která někdy čítají i několik tisíc kusů (ČERNÝ, 1954). Vyskytuje se po celé Evropě a mimo období hnízdění tvoří početná hejna, která se slétají na pole. Z dosud nejasných důvodů v posledních desetiletích počet evropské populace poklesl (HAMMOND, 27). Vyskytuje se kolem lidských obydlí a hnízdo, které je často velmi objemné, si staví pod střechami, mezi popínavými rostlinami nebo v dírách ve zdích (LOHMANN, 26). Roztoči (Acarina) Roztoč mléčný (Carpoglyphus lactis) (LINNAEUS, 1758) Dospělec je hladký a lesklý, má okrouhlý tvar těla, na zadečku se nachází dvě okrouhlé skvrny, tělní brvy jsou krátké. Napadá sýr, zkysané mléko, víno a další. Takové produkty jsou potom hygienicky závadné a působí zažívací problémy (HORÁKOVÁ, 27). Roztoč kořenový (Rhizoglyphus echinopus) (FUMOUZE & ROBIN, 1868) Leskle žlutobílý dospělec, oválného tvaru s hnědavými končetinami a ústním ústrojím. Nejčastější škody způsobuje na hlízách brambor, cibuli, česneku apod. (HORÁKOVÁ, 27). Roztoč zhoubný (Tyrophagus putrescentiae) (SCHRANK, 1781) Dospělec je lesklý, se slabě sklerotizovaným tělem, bělavé barvy, velký asi,3 mm. Na zadečku má dlouhé brvy. Pohybuje se přímo a rychle a preferuje hlavně olejnatá semena (HORÁKOVÁ, 27). 15

15 Roztoč moučný (Acarus siro) (LINNAEUS, 1758) Je lesklý, obrvený roztoč oválného tvaru s bělavým až narůžovělým zbarvením. Samice se už první až třetí den po vylíhnutí páří a druhý až třetí den po oplození klade vajíčka (ČERNÝ, 1954). Nejčastěji se vyskytuje ve vlhkém obilí, moučných výrobcích, mouce, otrubách, sýrech a dalších. Pro napadení je charakteristický nasládlý, štiplavý zápach. Přednostně vyžírá klíčky obilek (HORÁKOVÁ, 27). Roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor) (SCHRANK, 1781) HORÁKOVÁ (27) uvádí, že dospělec je bělavý, velký a lesklý s tělem pokrytým dlouhými peříčkovitými brvami. Po roztoči moučném je nečastější a při teplotách pod 5 C ustává jeho činnost. (PELIKÁN a SÁKOVÁ, 21). Napadá obilniny, mouku, osiva, slámu, seno, krmné směsi a další (HORÁKOVÁ, 27). Podle STEJSKALA a kol. (1993) nepatří mezi primární škůdce. Motýli (Lepidoptera) Makadlovka obilná (Sitotroga cereallela) (OLIVIER, 1789) Motýl velký mm, který má okrovou až hnědavě žlutou barvu předních křídel. Dospělá housenka má bílou a bledě žlutou barvu a temně rezavé čelisti. Škodí housenky. Potravou je vlna, různá semena, obilniny a další (HORÁKOVÁ, 27). Zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) (HÜBNER, 1813) Motýl je velký 7 9 mm. Křídla jsou v klidu složená střechovitě. Přední křídla jsou výrazně dvoubarevná, na bázi světle šedivá a na konci hnědočervená (REICHHOLF, 24). Housenky škodí požerem a také znehodnocením potravin výkaly a zámotky (HORÁKOVÁ, 27). Zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) (ZELLER, 1879) VAVŘENA (1955) udává délku těla mm. ČERNÝ (1954) uvádí, že přední křídla jsou olověně šedá a zadní jsou světlejší, s tmavou plochou poblíž okraje. Housenky produkují pavučinová vlákna, která způsobují lepení mouky 16

16 do hroznů, provazců a díky tomu vznikají chuchvalce a hrudky dosahující váhy i několika kilogramů, které jsou posléze vhodnými útočišti pro další škůdce (VAVŘENA, 1955). Poškozují mouku, cereálie a další materiály, ucpávájí trubky pavučinkami, larvy ničí síta a dále škodí znečištěním produktu pavučinami a výkaly (HORÁKOVÁ, 27). Zavíječ skladištní (Ephestia elutella) ( HÜBNER, 1796) Přední křídla jsou hnědošedá nebo šedá a jsou na nich ne moc zřetelné černé vlnovky. Motýl je velký 6 8 mm, rozpětí křídel asi 12 2 mm a běložlutá housenka dosahuje až 15 mm. Škodí jako zavíječ moučný (HORÁKOVÁ, 27). Mol obilní (Nemapogon granellus) (LINNAEUS, 1758) Motýl o velikosti 1 14 mm, se světle šedými předními křídly se skvrnami. Dalším znakem jsou bílé nebo žluté chloupky na hlavě. Housenka má světle hnědou hlavu a žlutobílé tělo. Jako u zavíječe paprikového škodí housenky znehodnocením potravin výkaly a zámotky a také požerem (HORÁKOVÁ, 27). Mol šatní (Tineola bisselliella) (HUMMEL, 1823) Podle HORÁKOVÉ (27) je motýl 8 až 12 mm velký s rozpětím křídel 1 až 14 mm. Zadní křídla jsou šedožlutá a přední lesklá, zlatavě žlutá, bez skvrn a kreseb. Škodí pouze housenka, která se živí organickými látkami. Švábi (Blattodea) Rus domácí (Blatella germanica) (LINNAEUS, 1767) Dospělec je žlutavě až světle hnědý s podélnými pásky černé barvy na štítu o průměrné délce asi 12 mm. Je nejrozšířenějším švábem ve střední Evropě, je aktivní v noci a je všežravý (HORÁKOVÁ, 27). 17

17 Šváb obecný (Blatta orientalis) (LINNAEUS, 1758) Podle HORÁKOVÉ (27) má dospělec tmavohnědou až černou barvu a je velký kolem 25 mm. Často se vyskytuje v chladnějších potravinářských provozech, ve sklepních skladech, pivovarech a pekárnách. V bytech se vyskytuje celkem vzácně. Není schopný pohybu na hladkém povrchu, je aktivní v noci, všežravý. Vydrží hladovět až tři týdny. Znehodnocuje potraviny, přenáší roztoče, bakterie a šíří nepříjemný zápach. Pisivky (Psocoptera) Drobný hmyz, který má kousací ústní ústrojí a velkou pohyblivou hlavu. Může být bezkřídlý i okřídlený. Barva je nevýrazná, bílá, šedivá nebo hnědá. V České republice žije asi 1 druhů pisivek z celkových 3 druhů rozšířených ve světě. Pohybují se rychle a trhavě, preferují vlhká tmavá a klidná prostředí bez proudění vzduchu, aktivní jsou v noci. Škodí znečišťováním substrátu, požerem klíčků, rozšiřováním skladištních patogenů apod., napadené obilí vlhne (HORÁKOVÁ, 27) Brouci (Coleoptera) Druhově nejpočetnějším řádem v rámci celé živočišné říše jsou brouci (Coleoptera). Patří sem více než 35 druhů (HŮRKA, 25). Na našem území jsou brouci třetím druhově nejbohatším řádem hmyzu. Dosud u nás bylo zjištěno zhruba 6 1 druhů, které řadíme do tří podřádů a asi 115 čeledí (ŠEFROVÁ, 26). Podle HŮRKY (25) patří mezi tolik početnou skupinu, protože jsou přizpůsobení k životu v různých podmínkách a stanovištích. Schopnost letu většiny druhů usnadňuje rozšíření populace v rámci stanovišť vhodných k jejich životu. Díky krovkám a zpevněné pokožce těla se silně omezil úbytek vody, což umožnilo broukům osídlit i stanoviště, která jsou extrémně suchá. Naopak život ve vodním prostředí umožňují takzvané fyzikální plíce, díky kterým může proběhnout na fyzikálně chemickém principu dýchání atmosférického kyslíku ve vodním prostředí. 18

18 Brouky můžeme nalézt v každém prostředí, kde přežívají zástupci hmyzí říše. Mnohé druhy jsou důležitými škůdci v zemědělství, lesním hospodářství a zahradnictví. Podle MILLERA (1956) je hospodářský význam brouků obrovský, neboť k nim patří veliké množství škůdců v zemědělství i lesnictví a jen minimum druhů je užitečných. Svou škodlivostí vynikají hlavně některé druhy z čeledí nosatcovití (Curculionidae), červotočovití (Anobiidae), korovníkovití (Bostrichidae), kožojedovití (Dermestidae), potemníkovití (Tenebrionidae) a další (REES, 24). Práce BREŇOVÉ (28) udává, že na skladovaných obilninách škodí pilousi, potemníci, korovník a lesáci. Kožojedi a rušníci škodí na výrobcích z kůže a na opracovaném dřevě nacházíme nejčastěji červotoče, hrbohlavy a tesaříky. Nosatcovití (Curculionidae) Podle HŮRKY (25) je tato čeleď druhově nejpočetnější a jejím charakteristickým znakem je protažení hlavy v kratší či delší nosec, na kterém jsou vkloubená většinou lomená tykadla s kompaktní tříčlánkovou paličkou. Larva je rohlíčkovitého tvaru, beznohá, bělavá s tmavou hlavou. Pilous černý (Sitophilus granarius) (LINNAEUS, 1758) Podle FRITZSCHEHO a KEILBACHA (1994) je dospělec pilouse černého 2,5 5 mm dlouhý. ČERNÝ (1951) udává, že společně s vybarvením pilouse hnědě až hnědočerně brouci také pohlavně dospívají. Vajíčka kladou samičky do obilních zrn a následně otvor v zrnu zalepí slinami. Pilous nejčastěji napadá žito a pšenici a při jejich nedostatku i ječmen a oves. Vydrží ale i 2 3 měsíce bez potravy. Po vyprázdnění skladiště zalézají brouci do spár a skulin, kde přečkají do navezení nového obilí, které napadnou. V letním období, kdy je skladiště vyprázdněné, je důležité důkladné čištění a dezinsekce (ČERNÝ, 1951). V produktu tvoří pilousi tzv. hnízda, která mají vyšší vlhkost a teplotu než je průměr partie (BARTOŠ a VERNER, 1979). V průběhu života pilous zničí asi 25 zrn (TICHÁ, 1988). 19

19 Korovníkovití (Bostrichidae) Korovník obilní (Rhyzopertha dominica) (FABRICIUS, 1792) Rezavě hnědý brouk o velikosti až 3 mm. Škodí na rýži, obilovinách a produktech z nich (HORÁKOVÁ, 27). Červotočovití (Anobiidae) Červotoč spížní (Stegobium paniceum) (LINNAEUS, 1758) Podle HORÁKOVÉ (27) má dospělý brouk rezavohnědou barvu, válcovitý tvar těla, je jemně ochlupený a má zřetelné rýhy na krovkách. Dospělec nepřijímá potravu, škody způsobuje larva, která se živí produkty obsahujícími škrob (chléb, sušenky, těstoviny a další). Podle KUNSTA a ZPĚVÁKA (1978) nenapadá dřevo. Vrtavcovití (Ptinidae) Vrtavec zhoubný (Ptinus fur) (LINNAEUS, 1758) Oválný až protáhlý, hnědý brouk o velikosti 4 mm s tečkovanými krovkami. Larvy, někdy i dospělci vrtají v dřevěných předmětech, senu, slámě atd. Napadají také různé zásoby (mouka, osivo, drogy, krmné směsi aj.) (HORÁKOVÁ, 27) Lesákovití (Cucujidae) Lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus) (STEPHENS, 1831) Brouk tmavě rezavé barvy o velikosti 1,5 až 2,5 mm, je schopen létat. Larva má nažloutlou barvu, červenohnědou hlavu a poslední článek těla. Je významným škůdcem ve mlýnech i skladech mouky, olejnin a obilovin (HORÁKOVÁ, 27). RUPEŠ a kol. (22) píše, že v domácnostech se s ním můžeme potkat jen zřídka. 2

20 Lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) (LINNAEUS, 1758) Hnědočervený, štíhlý brouk, který má šest zoubků na každé straně štítu. Je dlouhý okolo 2 až 3 mm. Je nebezpečným škůdcem na uskladněném obilí, moučných výrobcích, rýži a dalších. V obilí může vytvářet ohniska, kde dochází k záhřevu (HORÁKOVÁ, 27). Kožojedovití (Dermestidae) Kožojed obecný (Dermestes lardarius) (LINNAEUS, 1758) Podle HORÁKOVÉ (27) je to 7 až 9 mm velký hnědočerný brouk, který má přední polovinu krovek žlutohnědě ochlupenou, což vytváří světlou pásku s několika tmavšími skvrnkami. Napadá kožešiny, kůži, rohovinu, vlněné textilie a další. Je obtížným a nepříjemným hmyzem, který přenáší některé patogeny. Kožojed skvrnitý (Attagenus pellio) (LINNAEUS, 1758) HORÁKOVÁ (27) uvádí, že je to podlouhle oválný červenohnědý brouk s malou, bílou skvrnou uprostřed každé krovky. Stejně jako kožojed skvrnitý škodí na kožešinách, kůži, rohovině, vlněných textiliích apod. Rušník skladištní (Trogoderma granarium) (EVERTS, 1898) Jedná se o tmavěhnědého brouka se světlými proužky a skvrnami na krovkách. Larva má žlutohnědou barvu a dlouhé hnědé chlupy. Často se vyskytuje na importovaných výrobcích, v teplých skladech a silech (HORÁKOVÁ, 27). Zrnokazovití (Bruchidae) Zrnokaz hrachový (Bruchus pisorum) (LINNAEUS, 1758) Podle RUPEŠE a kol. (22) má nejasnou světlou kresbu na krovkách. Samičky kladou vajíčka na mladé lusky. Larvy, které se vylíhnou pronikají do semen, kde se vyvíjejí asi měsíc. Každá larva má pro vývoj své zrno (ČAČA a kol., 199). 21

21 Podle HORÁKOVÉ (27) poškozují dospělci zrna prokousáváním otvoru, kterým jej opouštějí. Nejde o typického skladištního škůdce, neboť do skladů bývá přivezen se zrnem a zralá zrna zde již není schopen napadnout. Zrnokaz fazolový (Acanthoscelides obtectus) (SAY, 1859) Brouk je olivově hnědé barvy s tmavohnědými skvrnami a žlutočerveným posledním článkem zadečku. Nejčastěji napadá fazole, méně potom čočku, hrách, lupinu a jiné (HORÁKOVÁ, 27). Vylíhlé larvy se zavrtávají dovnitř fazolí (RUPEŠ a LEDVINKA, 23). Problematika práce je věnována potemníku skladištnímu (Tribolium confusum), kterého řadíme do čeledi potemníkovití (Tenebrionidae). O potemníkovitých více v další kapitole Potemníkovití (Tenebrionidae) Potemníkovití jsou čeledí brouků, kteří jsou celosvětově rozšíření a čítají nad 2 druhů. Tito brouci se živí čerstvými i hnijícími rostlinami a jejich hlavními nepřáteli jsou ptáci, hlodavci a ještěrky (cs.wikipedia.org, 21 k). V České republice se vyskytuje cca 7 druhů potemníků. Mohou dosahovat délky těla až 57 mm a jsou velmi rozmanití co se týče tvarů. Nejčastěji mají oválné nebo válcovité tělo, jehož povrch může být lesklý, matný, hladký nebo strukturovaný. Barva je obvykle nenápadná, šedá, černá, hnědá, výjimečně mají barevnou kresbu nebo bílé krovky (hmyz.net, 211). Podle PICKY (1994) jsou to podlouhlí, robustní a ploší brouci, kteří mají štít stejně široký jako dlouhý. Postranní okraje jsou pravidelně klenuté a vykrojené před zadními rohy. Tykadla mají 1 11 článků, krovky pokrývají zadeček, hlava je namířená dopředu. Jsou závažnými škůdci potravin, které po znečištění zapáchají a velmi často bývají napadeny plísněmi (RUPEŠ a LEDVINKA, 23). 22

22 Vyskytují se především v teplých a suchých oblastech celého světa a některé druhy lze najít i v lidských obydlích a různých skladech. Nejvíce druhů můžeme nalézt v tropických oblastech. Jsou aktivní především v nočních hodinách a za soumraku. Ze zvláštních žláz mohou vylučovat látky, které odpuzují jejich nepřátele svým pachem (hmyz.net, 211). Podle druhu mohou samice naklást brzy po páření na vhodná místa až 6 vajíček. Larvy různých druhů se od sebe příliš neliší, mají žlutavou barvu a poměrně pevný exoskelet a jsou všežravé. Silné a dobře vyvinuté nohy slouží některým druhům k hrabání v půdě. Délka vývoje potemníků a počet instarů je závislý na vnějších podmínkách a pohybuje se v rozmezí 6 16 instary při délce vývoje 2 18 měsíců. Stadium kukly většinou trvá 2 až 3 týdny. Nejčastěji mívají jednu generaci ročně i když u některých menších druhů může být generací za rok i více a dospělý brouk může žít i několik let (hmyz.net, 211). Zástupci čeledi Tenebrionidae Potemník moučný (Tenebrio molitor) (LINNAEUS, 1758) Dospělec je nápadně velký brouk protáhlého těla, dlouhý asi 2 25 mm, hnědočerné barvy s jemně rýhovanými krovkami. Působí škody na moukách, moučných výrobcích, otrubách, kroupách, chlebu, rýži, obilí, sušeném masu a dalších (HORÁKOVÁ, 27). Jeho larva, tzv. moučný červ, je používána jako krmivo pro terarijní zvířata a ptáky (PICKA, 1994). Obr. č. 1: Potemník moučný Dostupné z

23 Potemník hnědý (Tribolium castaneum) (HERBST, 1797) Brouk s kaštanově hnědým zbarvením, válcovitého tvaru těla a velikosti 3 až 4 mm. Larvy i brouci jsou významní škůdci, kteří působí na substrátech škody hmotnostní i jakostní. Působí záhřev substrátu a znečistění produktů (HORÁKOVÁ, 27). Obr. č. 2: Potemník hnědý Dostupné z Potemník skladištní (Tribolium confusum) (JACQUELIN DU VAL, 1868) Podle HORÁKOVÉ (27) má kaštanově hnědou barvu, je 3 až 4 mm velký, při zmáčknutí vydává charakteristický zápach. Samička za svůj život naklade na živný substrát až 45 vajíček. Larvy jsou bělavé až nažloutlé, o velikosti až 6 mm s hákovitými výrůstky na konci těla. Vývoj larev trvá 1 až 2 měsíce a probíhá hluboko v substrátu. Celková doba vývoje je 83 dní při teplotě 18 C. Život dospělce trvá jeden až dva roky a v teplém prostředí mohou mít i čtyři generace za rok. Zimu přečkává jen ve vytápěných provozech, je teplomilný. Larva i brouk požírají moučné výrobky, mouku, luštěniny, sušenou zeleninu, koření, ořechy, čokoládu apod. Nejčastěji se vykytují ve strojích, silech, dále v chuchvalcích organického prachu, zámotků a mouky, které vytvářejí housenky zavíječů. Při C hyne během dvou dnů a při 5 C již do 1 minut (cit.vfu.cz, 211). 24

24 Charakteristický zápach je podle RUPEŠE a LEDVINKY (23) způsoben karcinogenními látkami. Při vyrušení znehybní a předstírají, že jsou mrtví (skudci.com, 211). Jako prevenci proti potemníkům, ale i dalším škůdcům je vhodné mít skladované produkty v uzavřených nádobách a pokud dojde k napadení, tak tyto produkty zlikvidovat nebo prosít. Důležité je udržování čistoty a provádění monitoringu (cit.vfu.cz, 211). Obr. č. 3: Potemník skladištní Dostupné z Detekce a monitoring Velikost škod a nákladů na vyhubení škůdců závisí na tom, kdy se nám škůdce podaří objevit. Čím dříve, tím lépe. Monitorováním rozumíme trvalé a průběžné zjišťování změn, zatímco při jednorázovém zjištění hovoříme o detekci (STEJSKAL, 1998). Stopy v prachu nebo v surovině, hnízda a cestičky, výměšky a trus, nory, vytroušená potrava, pavučinky, uhynulí jedinci nebo jejich zbytky, ale také i zápach, poškození obalů a zámotky svědčí o přítomnosti škůdců (RUPEŠ a kol., 22). Podle AULICKÉHO a STEJSKALA (28 b) se odchytová zařízení používají už od starověku a stále se více stávají nezbytnou pomůckou ochranných programů. K včasnému zjištění, ale i k monitorování populační hustoty se v praxi užívají hlavně 25

25 lapače škůdců. Feromony jsou přirozené látky, pomocí kterých se hmyz dorozumívá. Často je také využíváno jejich syntetických napodobenin které lákají škůdce do pastí s lepem. Při testování účinnosti feromonů a lapačů na škůdce (především potemníky) se zjistilo, že účinnost zařízení podmiňuje typ lapače, odparníků, podmínky prostředí a také technická kvalita feromonu (AULICKÝ a STEJSKAL, 28 b). Dalším druhem lapače je lapač padákový, do kterého hmyz proleze otvory a padá do sběrné nádobky, ze které už neunikne (AULICKÝ a STEJSKAL, 28 b). Podle REESE (24) lze pro detekci dospělců pilouse černého použít také akustické detektory, protože dospělci vytvářejí uvnitř masy potravy zvuky. Pro odhalení larev uvnitř zrna se dají využít také rentgenové paprsky. STEJSKAL (1995) na základě své studie uvádí, že různé preference škůdců pro návnady v lapačích je možné vysvětlit i věkem, pohlavím, individuální aktivitou, přítomností úkrytu a na základě toho, jestli škůdce má nebo nemá potravu. Studie byla prováděna s komerčně vyráběnými pastmi a prokazovala se účinnost na potemníka hnědého (Tribolium castaneum), ale je využitelná i na další skladištní škůdce, u kterých je možno užít návnadu na základě feromonu Prevence a metody hubení skladištních škůdců Podle ČERNÉHO (1951) je velice důležitá znalost způsobu života škůdců, znalost škod, které páchají, ale také znalost stavby jejich těl. Znalost podmínek omezujících rozmnožování a výskyt škůdců umožňuje bezpečné skladování surovin (STEJSKAL, 1997). Podle ALMASIHO (24) je znalost biologie, místa vývoje a škod důležitá a nutná pro včasnou detekci, prevenci, kontrolu v případě přemnožení a zmírnění škod. Jako ochranu před rozšířením škůdců je třeba přijmout některá opatření ještě předtím, než se nález škůdců potvrdí (ŘEPOVÁ, 28). Situace výskytu škůdců a celkové kontaminace komodit ve skladech je v ČR vážná a zdaleka nedosahuje standardu Evropské unie (STEJSKAL, 22). 26

26 Integrovaný systém ochrany před škůdci (IPM) Podle HORÁKOVÉ (27) je IPM rozhodovací proces využívající kombinace různých technik a metod k potlačování výskytu škůdců. Prvky IMP (HORÁKOVÁ, 27): prohlídka identifikace škůdce místo, rozsah výskytu a práh škodlivosti nápravná opatření a doporučení (stanovení a provedení) zhodnocení účinnosti ochranných opatření plán kontroly (zpracování) Prevence výskytu HORÁKOVÁ (27) charakterizuje dezinsekci jako komplex opatření, zaměřených ke snížení výskytu nebo likvidaci škůdců. Preventivní opatření jsou založena na vytvoření nepříznivých životních podmínek pro hmyz (HORÁKOVÁ, 27). Měly by se provádět kontroly všech produktů, které se do skladu navezou. Zrno by mělo být dobře vyčištěné a suché stejně jako skladovací prostory, které musí být dobře větratelné s hladkou neporušenou podlahou i stěnami. Zvýšenou pozornost bychom měli také věnovat převážení a naskladňování produktů, které skladujeme už delší dobu (krmné směsi a obiloviny). Sklady, které jsou tmavé, něvětrané a přeplněné zajišťují vhodné podmínky k rozvoji škůdců. Před každým naskladněním nezávadného obilí provádíme sanitaci skladu i jeho okolí. Pokud máme podezření nebo jsme potvrdili výskyt škůdců, tak se provádí i dezinsekce vyčištěných skladů. Pro její úspěšnost je důležitá mechanická čistota skladu, ale neporušenost povrchů skladu Na základě prováděných výzkumů AULICKÉHO a STEJSKALA (28 a) se potvrdilo, že škvíry a štěrbiny ve stěnách a podlaze jsou nebezpečným rezervoárem škodlivých organizmů. Podle BREŇOVÉ (28) zahrnují mechanická opatření také například sítě v oknech, lepkavé pásy a dále také různé stavební úpravy, tesařské a zednické práce. Již slabá vrstvička prachu může asanaci úplně znemožnit (TÓTH, 29). Podle VAVŘENY (1955) je nutné také dodržování skladovacích podmínek. 27

27 Fyzikálními preventivními opatřeními, jsou podle BARTOŠE a VERNERA (1979) i snižování vlhkosti a snižování nebo zvyšování teploty v naskladněném substrátu i ve skladu samotném. Tato opatření by však neměla mít vliv na jakost skladovaných produktů. Při snižování teploty se velkou měrou uplatňuje provzdušňování, na které skladištní škůdci reagují opouštěním skladovaného substrátu (KOZMINOVÁ, 1957). Podle MALEŘE (1975) se lépe skladují biologické materiály zchlazené s menším množstvím vody, kdy optimální vlhkost substrátu je pod 15 % při teplotě do 1 C. MALAŤÁK (28) uvádí, že expozice, teplota a vlhkost jsou tři veličiny, které jsou vzájemně nepřímo úměrné a na sobě velkou měrou závislé. Podle BARTOŠE a VERNERA (1979) se chemickými preventivními opatřeními rozumí ošetření prázdného skladu insekticidním přípravkem. Podle PELIKÁNA a SÁKOVÉ (21) jsou chemické metody nejvíce používané díky své spolehlivosti a vysoké účinnosti. Opatření při potvrzení výskytu Dezinsekce je komplexem opatření pro hubení škodlivého hmyzu. Provádíme ji ve všech prostorech určených k chovu zvířat, v místech a zdrojích výskytu hmyzu, v prostorech k výrobě, úpravě, skladování i přepravě krmiv (ZEMAN, 1992). Cílem dezinsekce je bránit šíření nákaz a parazitóz zvířat i lidí (VOSTOUPAL, 1989). HORÁKOVÁ (27) považuje vlastní boj proti nežádoucím členovcům za represivní opatření. Za nejúčinnější ale považuje integrovanou ochranu, což je kombinace prevence a represivních metod, ale také snaha minimalizovat užívání chemického způsobu hubení a tím co nejméně zatěžovat životní prostředí. Mechanické metody zahrnují hlavně hydromechanickou a mechanickou očistu celého prostoru, včetně odstranění všech zbytků skladovaného produktu, který by sloužil jako zdroj potravy (VOSTOUPAL, 1989). Podle STEJSKALA a HUBERTA (24) můžeme mezi mechanické metody zařadit také balení potravin do ochranné atmosféry nebo vakua. 28

28 Podle KOZMINOVÉ (1957) jsou vzduchové separátory a čističky zrn schopny zbavovat substrát škůdců, což řadíme do mechanických opatření. Dalšími mechanickými opatřeními jsou užití lapáků a pastí, flotace, hubení škůdců pohybem substrátu, hubení pomocí čistících strojů, individuální sběr a likvidace (BARTOŠ a VERNER, 1979). HORÁKOVÁ (27) řadí mezi mechanická opatření také použití lepových pastí a pásů, prosévání ve fukarech, třídíčkách, aspirátorech a dalších zařízeních. Flotací rozumíme oddělování pevných částic, které stoupají k hladině pomocí provzdušnění (BUCHTELOVÁ a kol., 21). O každém dezinsekčním zásahu musí být vedena dokumentace ve formě protokolu, který musí být firmou, která provádí tento úkon, archivován po dobu pěti let (RETTICH a kol., 1997). Fyzikálními opatřeními jsou podle BARTOŠE a VERNERA (1979) využívání teplot, snižování vlhkosti a využití umělých zdrojů záření. Teploty lze využít jak vysoké, tak nízké, protože se vývoj většiny skladištních škůdců zastavuje již při 1 C a pokud teploty klesnou pod C, tak většina škůdců hyne (HORÁKOVÁ, 27). BREŇOVÁ (28) uvádí, že se nejčastěji vysokých teplot dosahuje využitím páry a otevřeného ohně. Dále také píše o možnostech využití slunečního a umělého záření, pasivního či aktivního větrání, řízené atmosféry, ultrazvuku a dalších. Do této skupiny lze také zařadit elektrické lapače hmyzu, klimatické vlivy a mikroklima prostředí, které mohou zhoršovat podmínky pro život škůdců (VOSTOUPAL, 1989). Mezi chemická opatření řadíme užívání chemických prostředků k hubení škůdců i jejich vývojových stadií (BARTOŠ a VERNER, 1979). Chemické přípravky k likvidaci škodlivých činitelů obecně nazýváme pesticidy (HAJŠLOVÁ, 23). Podle KIZLINKA (21) můžeme pesticidy dělit na zoocidy, herbicidy a fungicidy. HORÁKOVÁ (27) dělí insekticidy například dle působení na vývojová stadia na ovicidy, larvicidy a adulticity. Další způsob dělení může být podle mechanismu vstupu do organismu (respirační, kontaktní, perorální). GALL (27) uvádí, že některé přípravky se mohou použít jen v prázdných skladech a některé i na přímé ošetření zrnin. K plynování skladišť v České republice je v současnosti používán nejčastěji 29

29 fosforovodík (AULICKÝ a STEJSKAL, 28 c). Podle GALLA (27) je plynování účinné i při skrytém napadení zrn, protože se plyny, na rozdíl od postřiků, dostávají i dovnitř masy zrn a použití je tedy výhodnější. Do biologických metod se řadí hlavně využívání přirozených nepřátel škůdců, což jsou organismy žijící na úkor škůdce a svým působením vážně snižují jeho životaschopnost (PETR a kol., 1992). Další možností je podle HORÁKOVÉ (27) využití mikroorganismů, které způsobují nedokončení vývoje nebo úhyn škůdce. HONĚK a PEKÁR (23) dělí přirozené nepřátele do dvou skupin, a to na predátory a parazitoidy. BAGAR a kol. (23) stejně jako LUKÁŠ a STEJSKAL (23) dělí parazitoidy na ektoparazitoidy a endoparazitoidy. Využívání predátorů škůdců, parazitů, parazitoidů a látek přírodních zajišťujeme v podmínkách, kde není možno využít klasickou konvenční ochranu nebo jako alternativu ke konvenčním prostředkům (BARTOŠ a VERNER, 1979). Metoda využívání přirozených nepřátel hmyzu však nenašla v zemědělství při skladování širší uplatnění (BREŇOVÁ, 28). U biologických opatření jsou kladeny vyšší nároky na vědomosti uživatele, trpělivost a správnou aplikaci (HUDEC a GUTTEN, 27). Kromě bakterií a živočichů lze pro biologickou ochranu používat i rostlinné přípravky. Mezi kombinovaná opatření můžeme zařadit podle CHLOUPKA a kol. (25) sterilizaci samců, používání atraktantů a další. 3.2 Insekticidy rostlinného původu Výhody a nevýhody použití rostlinných insekticidů VÝHODY Mezi výhody rostlinných insekticidů řadí PAVELA (26) například jejich netoxičnost. K výrobě extraktů dochází totiž z léčivých rostlin, jejichž vliv na zdraví lidí je již staletími ověřen. 3

30 Výhodou, ale i nevýhodou může být rychlá degradace v prostředí. Při použití takové ochrany například u plodící zeleniny se tedy nemusíme bát o naše zdraví, jelikož se rezidua odbourávají velmi rychle, což ale také znamená rychlé snižování účinnosti přípravků (PAVELA, 26). Další výhodou je podle PAVELY (26) i poměrně dobrá dostupnost materiálu pro přípravu extraktů. Je možnost tyto rostliny pěstovat na vlastní zahradě nebo si extrakt vyrobit z rostlin, které sebereme v přírodě. Tato dostupnost velmi snižuje pořizovací náklady na získání účinného insekticidu. Jedním z největších problémů v otázkách ochrany rostlin je vznik populací rezistentních vůči účinným látkám syntetických pesticidů. Používání rostlinných insekticidů napomáhá bránit vznikům rezistentních populací škůdců díky tomu, že v nich je celý komplex účinných látek oproti jedné až dvěma látkám v insekticidu syntetickém (PAVELA, 26). PAVELA (26) uvádí, že desítky rostlinných sekundárních metabolitů zajišťují široké spektrum účinnosti i proti houbovým a bakteriálním chorobám. NEVÝHODY PAVELA (26) do nevýhod řadí pracnost, omezenou možnost výroby a nutnost znalosti například biologie škůdců. Pracnost této metody ochrany spočívá hlavně v tom, že výrobě extraktu předchází pěstování, sklizeň, sušení, ale také správné louhování rostliny. Problémem při výrobě výtažků bývá nedostatek kvalitního materiálu a z toho vyplývající omezená možnost výroby insekticidu. Důležitými jsou samozřejmě také často chybějící znalosti uživatelů. Postřiky by měly být prováděny preventivně, nebo pokud je výskyt škůdců v počátku. Abychom předešli výskytu škůdců je dobré využít repelentních účinků insekticidu ještě před napadením rostliny nebo produktu. K tomu ale potřebujeme znalosti o biologii škůdců a jejich možném výskytu (PAVELA, 26). 31

31 3.2.2 Rostlinné insekticidy první generace Éra chemizace započala na sklonku 19. století a s ní přišlo i vytlačení původních rostlinných insekticidů z evropských trhů. K návratu zájmu o ně došlo opět koncem 2. století (PAVELA, 26). První generací rostlinných insekticidů nazýváme ty, které byly používány především v Asii nebo na americkém kontinentu původními obyvateli pro ochranu produktů a úrody. V Evropě došlo ke zdokonalení těchto jednoduchých extraktů do komerční podoby (PAVELA, 26). Nikotin K extrakci se podle PAVELY (26) užívají listy tabáku virginského (Nicotiana tabacum), tabáku selského (Nicotiana rustica) a tabáku lesního (Nicotiana sylvestris). Původ těchto rostlin můžeme hledat ve Střední a Jižní Americe, odkud se přenesly do celého světa. Tyto rostliny jsou vysoké 5 3 cm, mají vejčité listy a květy uspořádané ve vrcholových latách nebo lichohroznech. Květy jsou široce zvonkovité nebo trubkovité s bílou až červeno-fialovou barvou (PAVELA, 26). Podle PAVELY (26) je první doložená zmínka o využití vodného výluhu proti škůdcům z let 156 a 169, ale účinná látka byla prozatím neznámá až do roku 1828, kdy byla izolována a pojmenována po prvním dovozci do Evropy, Johnu Nicotovi, nikotin. Skupina alkaloidů, do které nikotin patří, je vysoce toxická pro hmyz, ale i pro člověka. Nikotin je v okolním prostředí velice stabilní, z čehož vyplývá jeho dlouhodobý reziduální účinek. Působení na hmyz je velice rychlé. Z extraktu byly později izolovány další alkaloidy s podobnými účinky, například nornicotin, nicotyrin a další. V roce 194 se nikotin podařilo syntetizovat a na základě toho byly vyvinuty mnohé syntetické insekticidy neonikotiny, které lidstvo používá dodnes (PAVELA, 26). Ve Velké Británii je povoleno používat pouze tři rostlinné insekticidy a těmi jsou nikotin, rotenon a pyrethriny (WHITEHEAD, 23). Použití je velice všestranné, ale účinnost závisí na kvalitě tabáku i postřiku. Bezproblémově jej lze uplatnit proti molicím, sviluškám, mšicím a třásněnkám (PAVELA, 26). 32

32 Rotenon PAVELA (26) uvádí v této skupině celou řadu rostlin s účinnou látkou rotenon a jeho deriváty, především kožnatec vejčitý (Derris eliptica), kožnatec Fordův (Derris fordii), kožnatec velký (Derris robusta) a další. Skupina nejzajímavější, tedy kožnatce, pochází z oblasti východní Asie, Indie až Malajsie, ale i Afriky jsou různě vysoké stromy a keře. Listy jsou zpravidla zpeřené, lístky vejčité až oválné, celokrajné, silné, kožovité, obvykle lysé. Květy většinou sestaveny do hroznů po třech kvítcích, barvy růžové až červené. Kožovité lusky obsahují 1 3 semena ploše ledvinovitého tvaru (PAVELA, 26). Zajímavé využití je pro omračování ryb a jejich lov v Malajsii, ale i Latinské Americe, kdy se části rostlin rozdrtí, vyluhují a vlijí do vodních toků. Ryby po chvíli vyplavou na hladinu, kde jsou sbírány (PAVELA, 26). Podle PAVELY (26) je první zmínka o využití rotenonu jako insekticidu z roku Rotenon a jeho deriváty řadíme do skupiny flavonoidů. Působením dochází k paralýze a zabránění dýchání hmyzu a proto se řadí do skupiny nervových jedů. Pro teplokrevné živočichy a člověka jsou extrakty relativně neškodné, ale i přes to se od používání upustilo hlavně pro nebezpečí užití v blízkosti vodních ploch (PAVELA, 26). Pyretrum Velmi silné insekticidní účinky mají také řimbaby. Především řimbaba starčkolistá (Pyrethrum cinerariefolium), pocházející ze Středozemí, která je 15 5 cm vysoká, trsnatá s peřenodílnými listy a bílými až růžovými květy a dále řimbaba šarlatová (P. coccineum) z horských luk Kavkazu s dvakrát zpeřenými listy, které rostou v přízemních trsech a štíhlý stonek připomíná stonek kopretiny (PAVELA, 26). Podle PAVELY (26) se pro extrakty z obou rostlin vžil název pyretrum a jejich účinek je znám už dlouhou dobu, například v Dalmácii tzv. dalmátský a později japonský prach, dále také na Kavkazu a v Evropě kavkazský nebo-li arménský prášek, což je vlastně čerstvě usušená, rozemletá a jemně přesetá drť. V Evropě se působení osvědčilo během napoleonských válek, kdy je používali vojáci při likvidaci blech a vší. 33

33 Extrakty z řimbab mají celou řadu účinných látek, z nichž nejvýznamnější skupinou jsou pyretriny, které na hmyz účinkují okamžitě jako požerový a kontaktní jed, narušují funkci nervové soustavy a hmyz okamžitě paralyzují. Nevýhodou pyretrinů je ale jejich nestálost při vystavení UV záření, kdy se rozkládají na neškodné látky, z čehož vyplývá nutnost užívání čerstvých extraktů, prachu nebo syntetických přípravků na bázi pyretrinů. V současnosti tuto nevýhodu považujeme za pozitivní vlastnost, protože je možné je použít i v době například sklizně a nemusíme mít strach z případných reziduí při alespoň dvoudenní ochranné lhůtě (PAVELA, 26). KIZLINK (29) toto také potvrzuje a dodává, že aplikaci pyrethroidů je nutné periodicky opakovat právě kvůli jejich nestálosti. Extrakty je dobré použít hned při zjištění škůdce. Postřiky se zásadně provádějí časně ráno nebo v podvečer, abychom nesnižovali účinnost slunečním světlem. Lze je užít proti všem běžným škůdcům (svilušky, třásněnky, molice, housenky motýlů). Postřiky nejsou účinné na nakladená hmyzí vajíčka (PAVELA, 26). Pyrethroidy jsou považovány za méně efektivní pro ošetření dřeva kvůli vazbám látky s celulózou, která tak brání přístupu škůdců ke sloučenině (WEBB a LLOYD, 1979; PINNINGER, 1983). KIZLINK (29) uvádí, že pyretrum se osvědčilo pro rychlý zásah v uzavřených prostorech s širokospektrálním a dočasným účinkem. Pyrethroidy působí na nervovou soustavu hmyzu a způsobují tak ochrnutí (NARAHASHI, 1976). Insekticidní mýdla Neškodné přípravky pro člověka i živočichy, které díky tomu můžeme zařadit do ekologicky nezávadných přípravků. Vyrábí se ze solí mastných kyselin a za účinnou složku můžeme považovat hlavně draselné soli kyseliny olejové. Předpokládá se působení solí na respirační systém hmyzu, který narušují nebo poškozují a hmyz se dusí. Velmi dobrý je účinek na drobný hmyz (mšice, svilušky, třásněnky a molice). Rezidua se velmi snadno smývají a proto je možné tyto přípravky využít i například při sklizni (PAVELA, 26). 34

34 Rostlinné oleje Podle PAVELY (26) se poprvé upravené oleje vyskytly v USA (arašídový) a ve Francii (olivový) kolem roku 192. Nutné je použití emulgačních činidel kvůli nerozpustnosti olejů ve vodě. Rostlinné oleje jsou složeny převážně z různě nasycených mastných kyselin. Mastné kyseliny tvoří na hmyzím těle tenký film, který zabraňuje výměně plynů a tím dochází k udušení hmyzu (PAVELA, 26) Druhá generace rostlinných insekticidů V posledních desetiletích se vynaložilo hodně úsilí a financí na vývoj nových insekticidů rostlinného původu. Požadavky byly ekologická nezávadnost, selektivní, ekonomicky únosná a normalizovatelná výroba, srovnatelná účinnost se syntetickými insekticidy. Podmínkou je dostatek informací o biologicky účinných látkách a musí být netoxické pro člověka (PAVELA, 26). Azadirachtin PAVELA (26) uvádí, že poprvé byl azadirachtin izolován v roce 196 v Anglii ze semen stromu Azadirachta indica a účinek byl potvrzen na saranče stěhovavé. Azadirachta indica je až 3 m vysoký strom s průměrem kmene do 2,5 m, který pochází z oblasti Thajska, Malajsie, jihovýchodní Asie, Pákistánu, Srí Lanky a Indonésie. Listy jsou lesklé, sytě zelené, lichozpeřené a dlouze stopkaté. Listy jsou pilovité, oválně kopinaté a květy uspořádány v úžlabních hroznech s bílou až růžovou barvou a silně voní. Plody jsou peckovice podobné barvou i tvarem olivám (PAVELA, 26). Za nejúčinnější přírodní regulátor růstu hmyzu je považován podle PAVELY (26) právě azadirachtin, který je obsažen ve všech částech rostlin, ale převažuje hlavně v semenech. Podle JACOBSONA (1989) se extrakt získává z různých částí stromu, ale především ze semen. Svou molekulární strukturou je podobný hmyzímu hormonu ekdisonu. Narušuje homeostázu hormonů, blokuje jejich vylučování a tím způsobuje nezvratné změny 35

35 v období vývoje škůdců, dále působí poruchy při páření, snížení plodnosti nebo neplodnost. Je silným antifeedantem a repelentem. IGLESIAS a kol. (22) zkoumali účinnost různých pesticidů proti vajíčkům slimáčka síťkovaného kontaktní metodou a azadirachtin měl 1 % účinnost. SAXENA a kol. (1988) uvádí, že deriváty azadirachtinu jsou považovány za bezpečné. Pongamie, karanjin Dalšími rostlinami s významným insekticidním účinkem jsou podle PAVELY (26) stromy Pongamia glabra a Derris indica. Ve své domovině jsou používány v lidovém léčitelství. Pro ochranu rostlin se používají hlavně alkoholové extrakty z listů a plodů. Esenciální oleje Podle PAVELY (26) jsou to látky nanejvýš těkavé a proto se jejich fumigační vlastnosti velmi dobře uplatňují v uzavřených prostorách skladů. Prokázané účinky mají oleje z tymiánu, hřebíčku, badyánu, bazalky, kmínu, anýzu, eukalyptu, oregána (dobromysli) a dalších. Za jejich hlavní účinnou látku se považují monoterpeny. Problémy, které brání větší komercializaci a výrobě éterických olejů, jsou nedostatek přírodních zdrojů, nutnost chemické normalizace a kontroly jakosti a potíže při registraci (PAVELA, 26) Extrakty z rostlin jako insekticidy či repelenty proti skladištním škůdcům Velmi často bohužel extrakty rostlin nenacházejí uplatnění hlavně kvůli své ceně a registračním překážkám. Jinde ve světě ale mají tyto produkty už svou tradici a spotřebitelé jsou na ně zvyklí (PAVELA, 26). Maceška (Viola tricolor) Vyskytuje se po celé Evropě. Její korunní lístky jsou tmavě proužkované a květy mají různé odstíny (RAUSCH a LOTZ, 22). Podle ODYOVÉ (24) se z ní kdysi vyráběl elixír lásky a má protizánětlivé, diuretické a antirevmatické účinky. 36

36 Maceška obsahuje saponiny, silici, která se skládá ze sloučenin kyseliny salicylové, sliz, alkaloid violin, cukr, třísloviny, v květech anthokyanový glykosid a flavony (violaquercitrin (gaultherin)) (sk2.goo.cz, 211). Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris) Kontryhel je vytrvalá bylina z čeledi růžovitých (Rosaceae) (DEYL a HÍSEK, 1973). Kdysi kontryhel patřil k oblíbeným léčivým rostlinám, ale dnes se užívá už jen velmi málo (SOJÁK, 1983). Kontryhel se používá v léčitelství pro svůj spasmolytický účinek a v okrasném zahradnictví jako trvalka (KORBELÁŘ a kol., 199). Podle ODYOVÉ (24) je adstringentní bylinou, která obsahuje taniny, kyselinu salycilovou, saponiny, fytosteroly a silice. Vrba bílá (Salix alba) Dorůstá výšky až 3 m a má rovný kmen, který je obalený šedohnědou, drsnou kůrou v mládí a podélně brázditou borkou ve stáří. Listy délky až 11 cm, jsou úzce kopinaté a střídavě postavené. Květenstvím jsou úzké, dlouhé, vzpřímeně postavené jehnědy (BANFI a CONSOLINO, 21). Podle ODYOVÉ (24) to byla jedna z prvních rostlin, které byly zkoumány vědecky. Má antirevmatické, protizánětlivé, antihydrotické, analgetické a antiseptické účinky. Obsahuje především fenolové glykosidy, třísloviny a flavonoidy (mirda2.atlasweb.cz, 211 a). Jmelí bílé (Viscum album) Stálezelené poloparazitické keříky, které mají kulovitý tvar a jsou vidličnatě větvené. Mají bílé plody a rostou na různých dřevinách. Mohou mít v průměru až 1 m (KUBÁT a kol., 22). Kořeny, které jsou zapuštěné do dřeva, vysávají z hostitelského stromu pouze vodu a v ní rozpuštěné soli (DEYL a HÍSEK, 1973). Podle ODYOVÉ (24) snižuje krevní tlak, zpomaluje srdeční frekvenci a má protinádorové účinky. 37

37 Mezi účinné látky patří peptidy viskotoxiny (směsi polypeptidů) a lektiny (glykoproteiny), triterpeny, flavonoidy, polysacharidy a biogenní aminy, hlavně tyramin a cholin (biotox.cz, a). Dub (Quercus) Dlouhověký, pomalu rostoucí strom s tvrdým dřevem. Jednoduché laločnaté listy v zimě opadávají. Květy jsou větrosnubné, jednopohlavné, plodem je nažka (cs.wikipedia.org, 211 j). Borka (Cortex quercus) obsahuje třísloviny - katechiny a elagotaniny, dále flavonoidy a purpurogalin (červeň dubové kůry). Duběnky obsahují třísloviny, hlavně galotaniny a kyselinu galovou (biotox.cz, b). Líska obecná (Coryllus avellana) Téměř vždy roste keřovitě a sotva přesahuje výšku 7 m. Kmínky bývají šikmo vzpřímené, rovné a až na vrcholech se vyklánějí směrem ven. Šedohnědá, hladká, lesklá kůra obklopuje zpravidla báze větví. Listy jsou postaveny střídavě a jsou oboustranně chloupkaté, vejčité až kulaté. Okraje listů jsou dvojitě pilovité (BANFI a CONSOLINO, 21). Listy lísky obecné obsahují silice, flavonoidy, třísloviny a glykosidy (ordinace.cz, 211). Hloh (Crataegus) Stromy a keře z čeledi růžovitých (Rosaceae) s pětičlennými, bílými, růžovými nebo červenými květy (cs.wikipedia.org, 211 i). Hloh se používá při léčbě srdeční nedostatečnosti, angině pectoris a arytmii (AHUMADA, 1997). Podle ODYOVÉ (24) obsahuje flavonoidní glykosidy, procyanidy, saponiny, taniny a minerály a působí rozšiřováním periferních cév, jako kardiotonikum a další. Obsahové látky květu jsou silice, quercetin, quercitin, v listech lze najít kyselinu krategovou a oleanovou a v plodech obsahuje třísloviny, cukry a glykosidy (dreviny-okrasne.cz, 211). 38

38 Rakytník řešetlákový (Hippophaë rhamnoides ) Rakytník, patří do čeledi hlošinovitých (Eleagnaceae), je pěstován jako okrasná dřevina a jeho plody jsou bohatým zdrojem vitaminu C (KULATAEVA a kol., 26). Je to keř nebo keřovitý strom, který je větrosnubný, opadavý, trnitý a rozsochatý. Má úzké, krátce řapíkaté listy. Hlavní kořeny jsou hluboké a vedlejší plazivé (cs.wikipedia.org, 211 h). V plodech lze najít provitamin A, vitaminy B 1, B 2, B 6, C, E, K 1, F, pektin, třísloviny, silici, oleje a minerály, rutin, organické kyseliny, flavonoidy a další. Velmi cennou obsahovou látkou je tzv. hippophein, který se v těle mění na hormon serotonin. V listech jsou vitamíny, minerální látky, aminokyseliny, flavonoidy a některé tuky. Semena jsou zdrojem vitamínů A,C, E, beta-karotenu, aminokyselin, minerálních látek, cukrů, silic, tříslovin a mastných kyselin (mineralfit.cz, 211 a). Brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea) Keřík, který má neopadavé, kožovité, lesklé listy a plodem je červená bobule, která se nazývá brusinka (KUBÁT a kol., 22). Obsahuje taniny, cukry, glukochinon, ovocné kyseliny a listy obsahují arbutin (ODYOVÁ, 24). Jalovec obecný (Juniperus communis) Tato dřevina patří do čeledi cypřišovitých (Cupressaceae). Má štíhlé, jehlicovité listy, dlouhé až 1,2 cm, uspořádané v trojčetných přeslenech, leskle zelené barvy. Plodem je bobule dlouhá 6 mm, která zraje do leskle černé barvy (COOMBES, 1996). ODYOVÁ (24) uvádí, že jalovec obsahuje flavonoidy, silice, cukry, glykosidy, podofylotoxin, taniny a vitamin C. Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) Vlaštovičník řadíme do čeledi mákovitých (Papaveraceae). Celý je oranžově mléčící a je jedovatý. Vyskytuje se podél okrajů cest, v rumištích, zahradách a dalších (KUBÁT a kol., 22). Stimuluje játra, má protizánětlivé účinky, je močopudný a pročišťující (ODY, 24). 39

39 Mezi hlavní účinné látky řadíme alkaloidy, flavonoidy, saponiny a silice (pestovani.in, 211). Kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) Dorůstá až 3 m a tvoří hustou, kulatou a majestátně působící korunu. Šedohnědá kůra je zpočátku hladká a později se roztrhává v nahnědlé desky borky. Okraje listů jsou nepravidelně pilovité. Plodem je velká zelená tobolka s trny pukající v době zralosti a uvolňující leskle hnědá semena (BANFI a CONSOLINO, 21). Mezi účinné látky řadíme aescin, flavonoidní glykosidy, silice, třísloviny, kumariny, eskuletin, saponiny, proteiny, katechiniové třísloviny, oleje, škrob, vitamíny C, B a K a proantokyanidiny (mineralfit.cz, 211 b). Heřmánek pravý (Matricaria recutita) Heřmánek řadíme do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Je to jednoletá vonná bylina vysoká 2 5 cm. Má duté květní lůžko a okrajové, jazykovité bílé květy, ve kterých lze nalézt glykosidy, kumarin a silici azulen (RAUSCH a LOTZ, 22). Heřmánek je proslulý svým antibakteriálním účinkem (KULATAEVA a kol., 26). ODYOVÁ (24) uvádí mezi obsahovými složkami silice, kyselinu valerovou, flavonoidy, kumariny, salicylany a další. Smrk (Picea sp.) Má štíhlé a tuhé jehlicovité listy, dlouhé až 2 cm. Kůra je červenohnědá až šedá a loupe se v tenkých pruzích. Plodem je válcovitá, hnědá, až 15 cm dlouhá visící šiška (COOMBES, 1996). Silice smrku se skládá především z bornylacetátu, kamfenu, limonenu a α- a β-pinenu (avicenna.cz, 211 a). Citroník obecný (Citrus limon Burm.) Citroník je vždyzelený, listnatý strom s kulovitou korunou, dosahují výšky až 7 m. Na větvích jsou 3 cm dlouhé trny. Listy jsou postaveny střídavě a plodem jsou 4

40 7 15 cm dlouhé bobule, zvané citrony. Bobule mají žlutou barvu, drsný povrch oplodí a kyselou šťávu semenných pouzder (AAS a RIEDMILLER, 1994). Citróny obsahují vitamín C, bioflavonoidy, vonné silice, pektin, beta-karoten, vitamíny skupiny B, sacharidy, vápník, fosfor, draslík,železo, hořčík, zinek a další (mirda2.atlasweb.cz, 211 b). Aloe Je sukulentní, suchomilnou rostlinou, která se řadí do čeledi asfodelovitých (Asphodelaceae ) (cs.wikipedia.org, 211 a). Mezi účinné složky patří anthrachinonové glykosidy, pryskyřice, polysacharidy, geloniny, steroly a chromony. Působí jako sedativum, projímadlo, má antifungální účinky a léčí rány (ODYOVÁ, 24). Henna (Lawsonia inermis) Rostlina pocházející ze subtropů a tropů Afriky, jižní Asie a severní Oceánie, která je vysoká 2 6 m. Červené barvivo, které produkuje, se dobře váže s proteiny (cs.wikipedia.org, 211 b). Chaluha bublinatá (Fucus vesiculosus) Žlutohnědě nebo zelenavě hnědě zbarvená a má kožovité, vidličkovitě rozvětvené pásy listů a drsnou střední žilku (cs.wikipedia.org, 211 c). Účinnými složkami jsou jód, sliz, minerální látky, manitol a silice (ODYOVÁ, 24). Sedmikráska (Bellis) Vytrvalá nízká bylina pařící do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) (DEYL a HÍSEK, 1973) V Evropě roste jen sedm druhů sedmikrásek, přičemž nejčastěji se lze setkat s Bellis perennis, která je považována i za rostlinu okrasnou. Listy jsou zúžené v široký řapík, stvol je přímý a chlupatý. Úbor se skládá ze žlutých trubkovitých květů terče a jazykovitých bělavých květů paprsku (VĚTVIČKA a KREJČOVÁ, 27). 41

41 Mezi obsahové látky patří silice, saponiny, hořčina, třísloviny, sliz, organické kyseliny, vitamin C a flavonoidy (bioklub.cz, 211). Cedr (Cedrus) Jsou to horské, dlouhověké, stálezelené, mohutné stromy patřící do čeledi borovicovitých (Pinales) a podčeledi jedlovitých (Abietoideae) (cs.wikipedia.org, 211 d). V silici cedru převažuje borneol (avicenna.cz, 211 b). Borovice (Pinus) Jsou to světlomilné stromy, ojediněle i keře, které nejsou náročné na vláhu a na půdu. Hlavní kůlový kořen se větví na mnoho postranních kořenů. Květy jsou různopohlavné, jednodomé (cs.wikipedia.org, 211 e). Mezi hlavní složky silic patří monoterpenické uhlovodíky α- a β- pinen, limonen, stilbeny, alkoholy a třísloviny (cs.wikipedia.org, 211 f). BENINGER a ABOU-ZAID (1997) prokazovali citlivost bekyně velkohlavé k silicím ze čtyř druhů borovic (jednalo se o druhy borovice Banksova, borovice smolná, borovice lesní a borovice vejmutovka) s pozitivním výsledkem, přičemž zjistili významnou redukci váhy a růstu housenek 2. instaru. Švédská bylinná směs Je to směs bylin s blahodárnými účinky na lidský organismus. Složena je ze slupky vlašského ořechu, hořké kůry pomeranče, muškátového oříšku, kořene angeliky, listu řepíku, kořene puškvorce, myrhy, kořene pupavy, kořene hořce, listu šalvěje, kořene zázvoru a dalších (kottas.beril.cz, 211). Přítomnost obsahových látek je závislá na složení směsi. Jedle (Abies) Jsou to jehličnaté, vždyzelené stromy, které mají rovný kmen a větvě v přeslenu. Jehlice jsou hřebenitě uspořádané, dvouřadé a na vrcholu vykrojené. Šišky rostou směrem nahoru (cs.wikipedia.org, 211 g). 42

42 Smetánka (Taraxacum) Dvouděložné rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Nejtypičtějším zástupcem je smetánka lékařská (Taraxacum officinalis). Charakteristické jsou silně zubaté listy, které tvoří přízemní růžici, která vyrůstá z kůlového kořene. Typická kulovitá plodenství, složená z mnoha nažek s chmýrem, se vyvíjejí ze svítivě žlutých úborů. Mléčně bělavá šťáva není jedovatá a obsahuje minerální látky, železo, vitamin C, kyselinu křemičitou, třísloviny a hořčiny (RAUSCH a LOTZ, 22). Podle ODYOVÉ (24) obsahuje hořké glykosidy, karotenoidy, taniny, terpenoidy, triterpeny, cholin, steroly, draselné soli, silice, minerální látky, apsaragin a inulin. Zelený čaj Veškeré druhy čaje se vyrábí z čajovníku (Camellia sinensis) a rozdílné vlastnosti čajů vznikají při zpracování, díky georafickým podmínkám a podmínkám pěstování (rodina-finance.cz, 211). Zelený čaj neprochází procesem fermentace, snižuje hladinu cholesterolu v krvi, brání tvorbě zubního kazu, snižuje hladinu cukru v krvi, zahání stres a snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních chorob (rodina-finance.cz, 211). Čajové lístky obsahují polyfenoly (flavanoly, flavanoidy, flavonoidy a fenolové kyseliny), polysacharidy, fluoridy, vitaminy E a C, tein, vápník, fosfor, hořčík, železo, sodík a chlór. Mezi hlavní polyfenoly zeleného čaje patří flavanoly, které se obecně nazývají katechiny (např. epikatechin, epigallokatechin a další) (zdraveveci.cz, 211). Pinarol Pinarol je účinnou látkou smrkových výhonků a čerstvého jehličí. Má antimykotické, antibakteriální a protizánětlivé účinky (samoleceni.cz, 211). 43

43 3.2.5 Extrakty z dalších rostlin Česnek (Allium sativum) Je to cibulovitá rostlina s kulovitým květenstvím složeným z bílých nebo fialových sterilních květů (RAUSCH a LOTZ, 22). Česnek obsahuje vázané silice, minerály, vitaminy, aliin a látky s vlastnostmi insulinu (lekarna.cz, 211). Dvě z hlavních složek silice česneku, methyl -allyl -disulfid a diallyl -trisulfid, byly testovány proti T. castaneum pro kontaktní toxicitu, toxicitu fumigační a antifeedantní účinnost. Kontaktní a fumigační toxicita diallyl-trisulfidu byla vyšší než u methyl-allyl-disulfidu k dospělcům hmyzu. Starší larvy potemníků byly více náchylné na kontaktní toxicitu sloučenin, zatímco mladší larvy byly více náchylné k fumigační toxicitě. Obě sloučeniny brzdily rozmnožování potemníků (HUANG a kol., 2). HO a kol. (1996) testovali insekticidní účinky oleje z česneku na potemníka skladištního (dospělce i larvy) a pilouse kukuřičného (dospělce). Jako nejcitlivější se ukázalo stadium vajíčka u potemníků a k extraktu byli citlivější potemníci než pilousi. Fenykl obecný (Foeniculum vulgare) Fenykl je víceletá rostlina, která se pěstuje i jako dvouletá. Na silné rýhované lodyze jsou jemně členité zpeřené listy. Má vysoký obsah éterických olejů (RAUSCH a LOTZ, 22). KIM a kol. (23 a) testovali insekticidní aktivitu extraktu fenyklu a dalších rostlin proti dospělcům pilouse rýžového a zrnokaza fazolového přímým kontaktem a fumigací. Výsledky kolísaly dle rostlinného materiálu, druhu brouka i době expozice. V tomto testu dosáhl fenykl přes 9% účinnost v 3-4 dnech. Kmín kořenný (Carum carvi) Kmín je dvouletá kořeninová bylina patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae), která v prvním roce tvoří růžici jemně zpeřených listů, z níž bude vyrůstat lodyha dosahující výšky až 1 m. Bílé květy skládají velké okolíky, ve kterých z květů posléze 44

44 dozrávají plody dvounažky, které se rozpadají na jednotlivé srpovité nažky. Obsahují mastné kyseliny, éterický olej a třísloviny (RAUSCH a LOTZ, 22). Silice kmínu obsahuje limonem, karvon a terpeny a dalšími obsahovými látkami jsou cukry, flavonoidy a další (mscha.wbs.cz, 211). TUNC a kol. (2) testovali fumigační aktivitu par éterických olejů získaných z anýzu a kmínu na vajíčka potemníka skladištního a zavíječe moučného. Výsledkem byla 1% úmrtnost vajíček. Byly také zkoumány účinky extraktu z kmínu, pískavice a lupiny na roztoče zhoubného, kdy nejvíce toxický byl právě výtažek z kmínu (AFIFI a HAFEZ, 1988). Bedrník anýz (Pimpinella anisum) Patří do čeledi miříkovitých (Apiaceae) a je to jednoletá bylina, která dorůstá 5 7 cm. Má tři druhy listů. Nejsvrchnější listy na lodyze jsou úzké a hluboce členěné, střední jsou trojlaločné a spodní okrouhlé a řapíkaté. Plodem jsou dvounažky, které se vyvíjejí z květů malých bílých okolíků. Hlavní složkou silice je anetol, dále obsahuje i tuky, cukry a bílkoviny (RAUSCH a LOTZ, 22). SARAC a TUNC (1995) zjistili, že éterický olej anýzu způsobil 95% úmrtnost u potemníka skladištního (dospělci), pilouse rýžového (dospělci) a zavíječe moučného (larvy). Mrkev obecná (Daucus carota) Dvouletá rostlina patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae), která má 2 3x peřenosečné listy, dužnatý kořen tvaru válce nebo kuželu a oranžově červené barvy (KUBÁT a kol., 22). ODYOVÁ (24) uvádí, že je protinadýmavá a močopudná a má antiseptické účinky na močovou soustavu. Obsahuje silice geraniol a limonen (BODLÁK, 22), cukry, silice, steroly, fosfolipidy, minerální látky, provitamín A, vitamíny skup. B, vitamín C. V semeni je přítomen zejména olej a silice (botanika.wendys.cz, 211). Dále obsahuje α-pinen, camphen, β-pinen, sabinen, myrcen, γ-terpinen, β-bisabolee, geranyl acetát a carotol (essentialoils.co.za, 211). 45

45 Mšici broskvoňovou, jež je významný přenašeč rostlinných virů, odpuzují extrakty ze semen mrkve (HORI, 1999). MOMIN a NAIR (22) prokázali antifeedantní (protipožerové) účinky. VALTEROVÁ a kol. (1997) zkoumala rychlost napadení šestnácti druhů miříkovitých rostlin merulí mrkvovou. Ke kladení vajíček na mrkev docházelo dříve než na kopr. Nejvíce preferovanou hostitelskou rostlinou byla mrkev. Dalšími letními hostiteli jsou hlavně petržel a kmín. Libeček lékařský (Levisticum officinale) Až 2 m vysoká rostlina patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae), která má silný a bohatě rozvětvený kořenový systém. Květy tvoří žlutozelené okolíky. Obsahuje éterické oleje, třísloviny a hořčiny (RAUSCH a LOTZ, 22). Libeček lékařský má protinadýmavé, potopudné, močopudné a antikatarální účinky (ODY, 24). V oddencích a v kořenech obsahuje hlavně prchavý olej (silici) s tzv. ftalidy (butylftalid) (celostnimedicina.cz, 211). WAWRZYNIAK (2) svým pokusem prokázal citlivost lumčíka žlutonohého, který je parazitem běláska zelného, k alkoholovému extraktu z libečku. JBILOU a kol. (26) zkoumali účinky methanolových extraktů z ředkve ohnice a dalších třech rostlin na potemníku hnědém, přičemž prokázali potlačení růstu larev a dospělců pomocí výtažku z Harmaly mnohodílné (Peganum harmala). Výtažky ze všech rostlin narušily vývojový cyklus škůdců. Na základě výsledků usoudili, že by tyto extrakty mohly být využívány k redukci populací Tribolium castaneum. Kontaktní toxicitu na potemníka hnědého, ale i na pilouse kukuřičného má methylen chloridový extrakt ze skořice (HUANG a HO, 1998). Mateřídouška (Thymus) Stejně jako majoránka zahradní (Origanum majorana), dobromysl obecná (Origanum vulgare), tymián obecný (Thymus vulgaris) a další, patří mateřídouška mezi aromatické rostliny používané v lékařství i v kuchyni pro své vynikající účinky na člověka (PAVELA, 26). 46

46 Podle PAVELY (26) jsou tyto zmíněné rostliny vytrvalé, mají drobné plazivé až vystouplé lodyhy. Listy jsou úzké až skoro okrouhlé, celokrajné a květy jsou hluchavkovitého tvaru zbarveny bíle až po fialovou (PAVELA, 26). Podle ODYOVÉ (24) se používá jako antiseptikum, spasmolytikum, antibiotikum, diuretikum a další. Silicemi v mateřídoušce jsou thymol, karvakrol, linalol, dále mateřídouška obsahuje hořčiny, flavonoidy a třísloviny (bylinky.zdrave.cz, 211). REGNAULT ROGER a HAMRAOUI (1994) zkoumali možnosti inhibice reprodukce u zrnokaza hrachového, přičemž jedna ze silic byla z mateřídoušky a byla prokázána 1% mortalita i v nižší koncentraci účinné látky. Křen selský (Armoracia rusticana) Vytrvalá mohutná bylina často pěstovaná na zahradách a polích (DEYL a HÍSEK, 1973). Rostlina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), která má silný, dužnatě masitý kořen. Obsahuje thioglykosid a vitamin C (RAUSCH a LOTZ, 22). Má velké, dlouhé, řapíkaté listy se zvlněnými čepelemi (ČERVENÁ a ČERVENÝ, 22). Křen obsahuje glukosinoláty, hořčičné silice, těkavé látky se silnými antibiotickými účinky a vitamín C (kvetenacr.cz, 211). KIM a kol. (23 b) testovali aktivitu křenu selského na červotoči tabákovém a to působením jak přímým kontaktem tak fumigací. Výsledky kolísaly dle rostlinného materiálu a doby expozice. Autoři prokázali u křenu dobrou insekticidní aktivitu. Světlík lékařský (Euphrasia officinalis syn. Euphrasia rostkoviana Hayne) Světlík je nižší jednoletá a polocizopasná rostlina patřící do čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) (DEYL a HÍSEK, 1973). Má antiseptické, antikatarální a protizánětlivé účinky (ODY, 24). Světlík obsahuje třísloviny, hořčiny, iridoidní glykosid aukubin, kumarin, silice, oleje, flavonoidy, soli mědi a hořčíku a kyselinu kávovou (byliny.vitalion.cz, 211 a). 47

47 Kostival lékařský (Symphytum officinale) Kostival je vyšší vytrvalou bylinou řadící se do čeledi brutnákovitých (Boraginaceae), která je velmi častá v příkopech, na rumištích a na březích vod (DEYL a HÍSEK, 1973). Již od 15. stol. se používá v léčitelství. Má tišící a analgetický účinek, hojí rány a zabraňuje krvácení (ŠEVČÍKOVÁ, 21). Mezi obsahové látky patří silice, třísloviny, slizové látky, intermedin a acetylintermedin, alkaloidy symphytocynoglossin, konsolicin, glykosid konsolidin, allantoin, asparagin, symphytin, echimidin, laziokarpin, metylpyronin, lykopsanin, acetyllykopsamin, triterpeny, aminokyseliny, cholin, škrob a pryskyřice (byliny.vitalion.cz, 211 b). Divizna (Verbascum thapsus) Podle KUBÁTA a kol. (22) je hustě šedobíle až nažloutle plstnatá s nevětveným květenstvím a listy v přízemní růžici. Vyskytuje se v lomech, na skalnatých svazích, náspech, v pískovnách a dalších. Obsahuje saponiny, silice, sliz, flavonoidy a hořké glykosidy (ODYOVÁ, 24). Hořec žlutý (Gentiana lutea) Je to trvalka se silnou lodyhou vysoká až 13 cm, která má žlutou barvu květů. Má silné kořeny, které obsahují mnoho hořkých a tříslovinných látek, které podporují trávení (RAUSCH a LOTZ, 22). Obsahuje hořké glykosidy, flavonoidy a alkaloidy (ODYOVÁ, 24). Koriandr setý (Coriandrum sativum) Koriandr je jednoletá bylinka patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae). Listy jsou členěné, lichozpeřené a šíří nepříjemný pach. Květ je narůžovělý a jeho dvounažky se používají jako koření (hobby.idnes.cz, 211). Tato rostlina má antibakteriální účinky, působí proti křečím a nadýmání, pomáhá při revmatismu a používá se na kožní vředy (korenionline.info, 211). Hlavními složkami silice jsou linallol, cymol a geraniol (agroweb.cz, 211). 48

48 4 MATERIÁL A METODIKA V laboratorních podmínkách byly sledovány insekticidní účinky výtažků z macešky (Viola tricolor), kontryhelu obecného (Alchemilla vulgaris), vrby bílé (Salix alba), jmelí bílého (Viscum album), dubu (Quercus), lísky obecné (Coryllus avellana), hlohu (Crataegus), rakytníku řešetlákového (Hippophaë rhamnoides), brusnice brusinky (Vaccinium vitis-idaea), jalovce obecného (Juniperus communis), vlaštovičníku většího (Chelidonium majus), kaštanu koňského (Aesculus hippocastanum), heřmánku pravého (Matricaria recutita), smrku (Picea sp.), citroníku obecného (Citrus limon Burm.), aloe, henny (Lawsonia inermis), chaluhy bublinaté (Fucus vesiculosus), sedmikrásky (Bellis), cedru (Cedrus), borovice (Pinus), Švédské bylinné směsi, jedle (Abies), zeleného čaje a smetánky (Taraxacum). Pokusným organismem byli dospělci potemníka skladištního Tribolium confusum (Coleoptera, Tenebrionidae), kteří jsou často užívání jako brouci modeloví pro zkoušení insekticidních účinků. Rostlinné výtažky (komerční) byly získány destilací vodní parou dle metodiky uvedené v Čs. lékopisu IV. (1987) a byly aplikovány postřikem přímo na brouky. Brouci byli umístěni v Petriho miskách po 3 jedincích a ve třech opakováních. Aplikace výtažků byla prováděna v Potterově usazovací věži. Roztoky byly aplikovány při tlaku 3 Mpa. Dávky výtažků byly 1 a 2 mm a u některých výtažků bylo také užito další ředění vodou. U olejnatých výtažků byla nutná při ředění emulgace smáčedlem Citowett v dávce,1 mm. Kontrolní skupina brouků byla vystavena pouze účinkům vody v dávce 1 a 2 ml. Účinnost výtažků se sledovala v intervalech 24, 48 a 72 hodin, kdy bylo hodnoceno procento přežití brouků. Brouci byli při hodnocení rozděleni do kategorií: živí, kteří nejevili žádné známky vlivu insekticidu, brouci v tremoru, kteří vykazují známky života (nekoordinovaný pohyb, vyvolaný zpravidla nějakým impulsem) a brouci mrtví. Pro statistické posouzení výsledků se z hlediska posouzení účinnosti brouci mrtví a brouci ve stavu tremoru slučují, neboť tyto dvě skupiny už nepůsobí škodu. Problémem při hodnocení může být katalepsie, kdy jsou brouci považováni za mrtvé a mohou být zařazeni nesprávně. Za uspokojivý účinek lze považovat 7-8% účinnost výtažku. 49

49 5 VÝSLEDKY A DISKUZE 5.1 Výsledky Naše pokusy nepotvrdily insekticidní účinky výtažků z kontryhelu obecného (1:3 a 1:9), jmelí bílého, dubové kůry, rakytníku řešetlákového (PG), brusinky, jalovce (LS), vlaštovičníku většího, chaluhy bublinaté a Švédské bylinné směsi. U těchto rostlin byla účinnost ve všech třech časových kontrolách nulová. Velice nízkou účinnost, do 4 %, jsme zjistili u macešky a vrby bílé v dávce 1 ml, výtažku z lísky obecné ředěného vodou (1:1), kaštanu koňského, henny, sedmikrásky, cedru a jedle. Hranici nízké účinnosti jsem si stanovila od 4 do 7 %, kdy těmto číslům odpovídá výtažek z macešky v dávce 2 ml a vrba bělokorá v dávce 2 ml. Uspokojivou účinnost počítáme od 7 % a při účinnosti nad 9 % jsou insekticidní účinky výtažků rostlin výborné. U heřmánku pravého jsme po 24 hodinách zjistili 87 % účinnost a při dalších časových kontrolách již byla 1%. Výtažek ze smrku měl také po 24 hodinách již uspokojivou účinnost (77 %) a po 48 hodinách a později byla účinnost 1%. Pinarol (výtažek ze smrkových výhonků a jehličí) se zařadil do uspokojivé účinnosti při všech třech časových kontrolách. Výbornou účinnost, ve většině výsledků 1 %, měly výtažky z kontryhelu obecného, kontryhelu ředěného vodou (1:1), lísky obecné (IPM), hlohu a rakytníku řešetlákového (IPM) a to jak koncentrovaného, tak i ředěného vodou 1:1, citroníku obecného, aloe, borovice, zeleného čaje a smetánky. Grafy č znázorňují námi získané výsledky pokusu. Výchozí tabulky těchto grafů lze nalézt v přílohách této práce. Grafy č srovnávají procento brouků, kteří přežili ošetření výtažky po 24, 48 a 72 hodinách. V několika případech se při vyhodnocování v jednotlivých časových kontrolách stalo, že počet živých brouků v následných kontrolách (po 48 a 72 hodinách) byl vyšší než při vyhodnocení po prvním časovém úseku. Jednalo se o výtažky z macešky, vrby bělokoré, hlohu (IPM 1:1), henny, sedmikrásky, jedle a pinarolu. Stalo se tak zřejmě z důvodu katalepsie, při které byli brouci nesprávně zařazeni do mrtvých. 5

50 Graf č. 1: Insekticidní účinky výtažků z macešky polní PG Insekticidní účinky extraktu z macešky polní PG 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 2: Insekticidní účinky výtažků z macešky PG (2 ml) Insekticidní účinky výtažku z maceškypg dávka 2 ml % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 3: Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM Insekticidní účinky kontryhele IPM 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití 51

51 Graf č. 4: Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM (1:3) Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM 1:3 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 5: Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM (1:9) Insekticidní účinky kontryhele IPM 1:9 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 6: Insekticidní účinky výtažků z kontryhele IPM (1:1) Insekticidní účinky výtažku kontryhele IPM v poměru s vodou 1:1 1 % live tremor dead kategorie přežití h 48 h 72 h

52 Graf č. 7: Insekticidní účinky výtažků z vrby bělokoré PG Insekticidní účinky extraktu vrby bělokoré PG 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 8: Insekticidní účinky výtažků z vrby bělokoré IPM (2 ml) Insekticidní účinky výtažku z vrby bělokoré IPM 2 ml % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 9: Insekticidní účinky výtažků ze jmelí bílého PG Insekticidní účinky jmelí bílého PG 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití 53

53 Graf č. 1: Insekticidní účinky výtažků z dubové kůry PG Insekticidní účinky dubové kůry PG 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 11: Insekticidní účinky výtažků z lísky obecné IPM Insekticidní účinky lísky obecné IPM 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 12: Insekticidní účinky výtažků z lísky obecné IPM (1:1) Insekticidní účinky výtažku z lísky IPM 8 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití 54

54 Graf č. 13: Insekticidní účinky výtažků z hlohu IPM Insekticidní účinky hlohu IPM 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 14: Insekticidní účinky výtažků z hlohu IPM (1:1) Insekticidní účinky hlohu IPM 1:1 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 15: Insekticidní účinky výtažků z rakytníku IPM Insekticidní účinky výtažků z rakytníku IPM 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití 55

55 Graf č. 16: Insekticidní účinky výtažků z rakytníku PG Insekticidní účinky výtažku z rakytníku PG 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 17: Insekticidní účinky výtažků z rakytníku IPM (1:1) Insekticidní účinky výtažků z rakytníku IPM 1:1 8 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 18: Insekticidní účinky výtažků z brusinky PG Insekticidní účinky výtažků z brusinky PG 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití 56

56 Graf č. 19: Insekticidní účinky výtažků z jalovce Insekticidní účinky jalovce obecného LS 1 % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 2: Insekticidní účinky výtažků z vlaštovičníku většího Insekticidní účinky vlaštovičníku LS 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití Graf č. 21: Insekticidní účinky výtažků z kaštanu koňského Insekticidní účinky výtažku z kaštanu koňského LS 1 % h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití 57

57 Graf č. 22: Insekticidní účinky výtažků z heřmánku pravého Insekticidní účinky silice heřmánkové % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 23: Insekticidní účinky výtažků ze smrku Insekticidní účinky silice smrkové 1 % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 24: Insekticidní účinky výtažků z citroníku IPM Insekticidní účinky citroníku pravého IPM % 4 2 live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h 58

58 Graf č. 25: Insekticidní účinky výtažků z aloe Insekticidní účinky aloe pudr IPM % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 26: Insekticidní účinky výtažků z henny Insekticidní účinky výtažku henna PG % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 27: Insekticidní účinky výtažků z chaluhy bublinaté Insekticidní účinnost chaluhy bublinaté LS 1 % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h 59

59 Graf č. 28: Insekticidní účinky výtažků ze sedmikrásky obecné Insekticidní účinky výtažku sedmikrásky obecné LS 1 % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 29: Insekticidní účinky výtažků z cedru Insekticidní účinky cedru LS % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 3: Insekticidní účinky výtažků z borovice Insekticidní účinky silice borovicové % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h 6

60 Graf č. 31: Insekticidní účinky výtažků ze švédské bylinné směsi Insekticidní účinky švédské bylinné směsi PG % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 32: Insekticidní účinky výtažků z jedle Insekticidní účinky silice jedlové % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 33: Insekticidní účinky výtažků ze zeleného čaje Insekticidní účinky výtažků ze zeleného čaje IPM % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h 61

61 Graf č. 34: Insekticidní účinky výtažků ze smetánky Insekticidní účinky Smetánky % live tremor dead kategorie přežití 24 h 48 h 72 h Graf č. 35: Insekticidní účinky výtažků z pinarolu Insekticidní účinky pinarolu 163 PG 6 4 % 2 24 h 48 h 72 h live tremor dead kategorie přežití 62