říjen 2011 Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math

Transkript

1 říjen 2011 Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math

2 Všechna sláva Šrí Guruovi a Šrí Gaurángovi! visaya vipatti jana samsara svapana mana nara-tanu bhajanera mula anurage bhaja sada prema-bhabe lila-katha ara jata hrdayera suta Věz, že hmotné objekty smyslů jsou nebezpečné a hmotný život (samsára) je pouhým snem. Lidská životní podoba ti dává možnost uctívat Pána Krišnu. S láskyplnou připoutaností proto bez ustání opěvuj Jeho zábavy. Vše ostatní ti způsobí v srdci bolest. Šríla Naróttama Dása Thákura (Šrí Prema Bhakti-čandriká)

3 Amrita Vání Šríla Prabhupáda Bhaktisiddhánta Sarasvatí Jak volat Pána o pomoc? K tomu, abychom směli pronášet Pánovo Svaté Jméno, se musíme stát nižšími, než je stéblo trávy na ulici - to nás Šrí Gaurasundara učí. Pokud se sami nebudeme považovat za bezvýznamné, není možné, abychom volali o pomoc. Pouze tehdy, když se považujeme za bezmocné, modlíme se o něčí pomoc. V takovém mentálním rozpoložení si myslíme, že bez pomoci druhého nemůžeme nic dělat. Ucítíme, že věc, kterou má dělat pět lidí, nemůžeme zvládnout sami. Šrí Gaurasundara nám dal pokyn pronášet Pánova Jména. Tuto informaci jsme obdrželi od našeho duchovního mistra. Pronášet Pánova Jména znamená přijmout Jeho pomoc. Pokud Ho však během pronášení považujeme za našeho služebníka, nebo očekáváme, že za nás udělá naši práci, potom nepřichází v úvahu, abychom se považovali za nižší než stéblo trávy na ulici, natožpak abychom touto koncepcí žili. Vnější projev pokory nemusí být nutně pravou pokorou, ale podvodem. Voláme-li Pána stejně, jako volá mistr svoje služebníky, potom k Němu naše volání zcela jistě 1

4 nedolehne. On je nanejvýš nezávislý a nikdo Ho neovládá. Dokud nepřetransformujeme naše falešné ego a nestaneme se upřímně pokornými, naše modlitby k Nejvyššímu a nezávislému Pánovi nedorazí. A ještě jedna věc. Měli bychom mít na paměti, že pokud nejsme během pokorného pronášení Pánova Jména tolerantní, zůstane naše pronášení nedokonalým. Projevíme-li naši netolerantnost tím, že zatoužíme po určitých objektech, stavíme se tak proti principu pokory. Když máme naprostou víru v to, že Nejvyšší Pán je Absolutní Pravdou a že se z nás zpíváním Jeho Jména nestanou chudáci, potom nebudeme postrádat dostatek tolerance. V momentě, kdy se stáváme chtivými a snažíme se projevit naši netrpělivost či vlastní schopnost, ztrácíme způsobilost k správnému volání Pána. Když Pánovi nabízíme modlitby, tak si často myslíme, že Mu tím projevujeme přízeň mohli bychom se přece zaměstnat něčím jiným, než pronášením Pánova Jména. Taková mentalita je příkladem nedostatku tolerance. Nutně potřebujeme někoho, kdo by nás před takovým myšlením ochránil, někoho, kdo nám pomůže stát se nižšími než je stéblo trávy na ulici. Zcela jistě potřebujeme vyhledat ochranu u osoby, která nás zachrání před hříšnými záměry. Šríla Naróttama Dása Thákura říká: Pán Krišna neodmítne ty, kteří Ho uctívají, pod ochranou duchovního mistra. Ostatní zemřou bez užitku. 2

5 Šrí Guru a jeho milost Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža Chybovat je lidské. Každý nevyhnutelně chybuje, neboť nejsme dokonalí. Přesto nechce nikdo zůstat nedokonalým. Ve všem živoucím je uvnitř jakýsi prvek, který tíhne k dokonalosti. Kdyby tomu tak nebylo, nepociťovali bychom chtění. Naše tendence dosáhnout dokonalosti je zajisté velmi slabá a omezená; jinak bychom dosáhli cíle okamžitě. Naše omezená schopnost a tendence dosáhnout dokonalosti vytváří prostor pro vůdce neboli Gurua. Nedokonalost není nedokonalostí, jestliže sama neposkytuje prostor pro pomoc. Dokonalost není dokonalostí, jestliže On nemůže uplatnit Sebe, nebo pomoci ostatním ze Své vlastní vůle. Takže vedení k dokonalosti, neboli Absolutní Pravdě je nezbytnou funkcí Absolutního; a božský prostředník skrze kterého tuto funkci manifestuje je Šrí Guru, neboli božský rádce. Hledač Absolutní Pravdy nemá jinou možnost než se podvolit Guruovi. Jistá třída myslitelů věří, že jestliže existuje vědecké bádání, proč by nemohlo být vyšší duchovní poznání objeveno pomocí něho? Takoví lidé si nejsou vědomi podstaty povahy absolutního poznání, že On Samotný je Absolutní 3

6 Subjekt a vše ostatní včetně nás je objektem Jeho vševědoucí vize. Není možné, aby oko vidělo mysl; může mít s myslí nějaké spojení pouze, když ona sama stojí o to si ho povšimnout. Podobně závisí naše spojení s absolutním poznáním hlavně na Jeho sladké vůli. Musíme pouze záviset na Jeho prostředníkovi, neboli duchovním mistrovi, skrze kterého se On rád rozdává. Naše lidská společnost i s jejími nejlepšími formami vzdělanosti není nic než nekonečně malou částí dynamického Absolutního. Jak se, kromě přímé a pozitivní metody zjevení, odvažujeme doufat, že dosáhneme nebo rozvineme nějakou koncepci nadsvětského poznání nepodmíněného nekonečného? Všichni intelektuální velikáni shledali, že jsou jen trpaslíky před Absolutním Vševědoucím Všemocným, který si vyhrazuje právo rozdávat Sebe pouze skrze Své vlastní prostředníky. S veškerou upřímností a poznáním bychom se však neměli odevzdat nepravému prostředníkovi. Jelikož jsme v současnosti vedeni hlavně naší předešlou samskárou, neboli získanou přirozeností: vrána k vráně sedá, rovný rovného 4

7 si hledá. I přesto, že jsme obvykle v zajetí svých zvyků, stále existuje do jisté míry možnost svobodné volby, zvlášť v lidské podobě, jinak by náprava nebyla možná a trest by byl pouhou mstou. Skutečnost to může potvrdit. Světlo nepotřebuje tmu, aby mohlo projevit sebe sama. Slunce samotné může ustanovit svou nadřazenost nade všemi ostatními světly. Stejně tak před otevřeným okem bez předsudků září Sad Guru (pravý vůdce) nad všemi fenomenálními profesory. Šrí Guru se projevuje především dvěma způsoby: v nitru, jako řídící zevnitř, a vně, jako vnější učitel. Obě funkce Absolutního pomáhají individuální duši - žákovi - dosáhnout absolutního cíle. V našem pokleslém stavu nemůžeme zachytit správný pokyn vnitřního vůdce, a proto je milostivé zjevení učitele naší jedinou pomocí a nadějí. Ale současně - jen milostí Gurua můžeme rozpoznat pravého učitele uvnitř a odevzdat se jeho svatým chodidlům. Bona fide žák si musí být vždy plně vědom skutečnosti, že jeho nejvyšší duchovní štěstí není nic jiného než milostivý dar Absolutního Pána a ne otázka práva, kterého se nám má dostat, nebo které si musíme vydobýt. Přirozeně jsme vybaveni k tomu, abychom byli pravými příjemci boží milosti. V této souvislosti je třeba jasně pochopit, že individuální duše se nemůže nikdy svou podstatou rovnat Absolutní Osobě. Dokonce ani ve svém osvobozeném anebo plně realizovaném stavu nemůže být duše rovnocenná Bohu. Miskoncepce jednoty vzešla z netečného neodlišování Absolutní Osobnosti od Jejího 5

8 zářícího světelného kruhu, který obklopuje Její věčný, duchovní a blažený domov. Ve skutečnosti, individuální duše představuje jen část specifické síly střední hodnoty Nejvyššího Pána, a jako taková může být konvertována na jednu nebo druhou stranu. Od Absolutní Entity se liší kvalitativně i kvantitativně, a je bytostí zcela závislou na Absolutním. Jinými slovy, Absolutní Pán Krišna je vládcem a individuální džíva - duše, je Jeho přirozeným podřízeným služebníkem. Takovýto vztah je pro džívu trvalý a skutečně blahodárný. Obava z otroctví zde nepřichází v úvahu, kvůli její svobodné volbě a nesmírnému pozitivnímu zisku. Svoboda a individualita džívy jsou odevzdáním se absolutnímu dobru nejen nedotčeny, ale teprve u Něho Samotného skutečně prospívají. Individuální svoboda a zájem jsou nedílnou částí těch, kteří se nacházejí v doméně Absolutního, kde jsou skutečně doma, tak jako ryba ve vodě anebo zvíře ve zdravém prostředí. Svoboda, rovněž jako ostatní vlastnosti Nejvyšší Osobnosti jsou neomezené a transcendentální, a tudíž pouhou svou částečnou funkcí dokáží harmonizovat všechny příbuzné entity. Šrí Guru není zcela stejný jako sám Nejvyšší Pán, avšak plně představuje podstatu úplné energie a ztělesňuje nejúplnější a prvotřídní službu a přízeň Pána. Jelikož je nejpovolanějším služebníkem Pána, je Pánem pověřen, aby všechny svedené duše znovu přivedl k jejich nejvyššímu zájmu. Čili, Guru je božským poslem nesmrtelné naděje a radosti v tomto 6

9 dočasném a nešťastném světě. Jeho příchod je pro trpící bytosti tou nejpříznivější a nejšťastnější událostí a lze ho přirovnat k východu jitřenky, která může vést poutníky ztracené v poušti. Něžný dotyk milostivé ruky Šrí Gurua může setřít proudy slz ze všech plačících očí. Vlastenec nebo lidumil svou zoufalou a marnou snahou zmírnit hluboce zakořeněnou bolest trpící duše její problém ještě zhoršuje, podobně jako když se neznalý lékař usilovně snaží pečovat o nešťastného pacienta. Ó dni, kdy si tato ubohá duše uvědomí bezpříčinnou milost Šrí Gurudévy. Tato esej byla publikována v roce 1934 v časopise The Harmonist. Čintámani Óm Višnupáda Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža Existuje příběh o jednom velkém učenci, který se v Benáresu obrátil na Mahádévu a začal ho uctívat. Zcela se postil a žádal o jeho požehnání. Mahádéva se ho zeptal: Co bys rád? Trpím, můj pane. Zbav mne, prosím, mého utrpení. Dobrá. Pomohu ti. Vydej se do Vrindávany, a pokus se tam setkat s jedním mahátmou, velkou duší, který vlastní kámen mudrců. Pověz mu, že od něho žádám, aby ti tento kámen daroval. Veškeré tvoje nesnáze a utrpení tak zmizí. Učenec začal v duchu uvažovat: Tento kámen mi přinese 7

10 mnoho miliónů rupií. Takto budu schopen dosáhnout štěstí. Došel tedy až na určené místo a oslovil toho světce: Pane, vím, že vlastníš ten kámen. Prozradil mi to Mahádéva, proto tě o něj přicházím požádat. Obracím se na tebe, jak mi poradil a žádám tě, abys mou prosbu přijal. Sádhu mu odpověděl: Ano, ano. Někde ten kámen mám. Už si ale přesně nevzpomínám kde. Učenec si začal dělat starosti: Takové neštěstí. Ačkoliv mi můj pán Šiva ten kámen daroval, není mi dáno držet ho v mých rukou. Co mám teď dělat? Takto zůstal po několik hodin sedět, až se nakonec zvedl a hodlal odejít. V tom ho Sanátana Gósvámí oslovil: Vydej se tímto směrem. Asi po deseti kilometrech narazíš na jeden strom. Jestliže začneš rýt na jeho východní straně, šest palců pod zemí tento kámen nalezneš. Tak se učenec vydal na ono místo a opravdu nalezl drahokam, zářící jako slunce. Hned si ho zvědavě vyzkoušel, a když se s ním dotkl železa, ihned se proměnilo ve zlato. Ó, je to ten pravý kámen! Mahádévovo požehnání se vyplnilo, nyní už nikdy nebudu trpět! Opatrně si uvázal kámen do kusu látky a vydal se směrem ke své vesnici. Po cestě začal uvažovat: Tento kámen je tak cenný, ale ten světec, kterému patřil nemá žádné obydlí, ani šaty. Má na sobě pouze kaupín (bederní roušku). Nemá dokonce ani sklenici na vodu. Přesto mu patří tento drahokam. Proč musí tolik trpět? Proč musí protrpět celou 8

11 zimu bez koberce a deky? Je snad natolik hloupý, že nepoužije tento drahokam k ukončení svého utrpení? Ne. On musí určitě vlastnit nějaký ještě cennější drahokam. Proto na tento kámen, který ho může učinit šťastným, zapomněl. Ten sádhu na něj zapomněl, protože je více spokojen s tím, co má. Proč by se tedy staral o tento hmotný drahokam? S touto myšlenkou se obrátil a vrátil se k sádhuovi. Pane, dal jsi mi tak cenný drahokam. Ale ty nemáš ani střechu nad hlavou. Nemáš žádné útočiště. Prostě jen sedíš pod stromem, ačkoliv vlastníš kámen, který ti může postavit sto patrovou budovu, v níž si můžeš užívat neomezeného luxusu. Proč jsi se zřekl takového štěstí? Když jsem se tě na něj tázal, nemohl sis ani vzpomenout, kde je. Teprve teď jsem pochopil, že od tebe můžu získat opravdový drahokam. Nejedná se o žádný vtip. Ve skutečnosti nejsem podveden. Mahádéva nikdy nepodvádí a ty také ne. Drahokam, který jsi mi daroval, byl zahozen ve stínu stromu, protože pro tebe měl stejnou cenu, jako každý jiný kámen. Proč bych si ho tedy měl nechávat? Máš u sebe daleko cennější drahokam. To je ten klenot, o který tě žádám. Daruj mi ho, prosím a požehnej mi. 9

12 Sanátana Gósvámí mu odpověděl: Jestliže ten klenot chceš, tak nejdříve zahoď tento kámen do Jamuny. Pandit ho ihned poslechl a hodil kámen do Jamuny. Sanátana Gósvámí pravil: cintamani-prakara-sadmasu kalpa-vrksa laksavrtesu surabhir abhipalayantam laksmi sahasra sata sambhrama sevyamanam govindam adi-purusam tam aham bhajami (Brahma-samhita 5.29) Jakmile pandit začal uctívat Krišnu, jakmile se mu Krišna přiblížil na dosah, veškeré jeho touhy po zázračném drahokamu, po hmotném požitku a štěstí se rozplynuly. Jsem osvobozen z hmotných pout. Jsem volný, Tvou milostí jsem se osvobodil, tím, že jsem ve svém životě dosáhl Pána Krišnu. Nikdo není nadřazen Pánu Krišnovi a nic není cennější, nežli Jeho požehnání. Tohoto požehnání mohou dosáhnout pouze ti, kteří se Pánovi bezpodmínečně odevzdali. Toho, kdo se odevzdá, zbaví Pán všeho utrpení. Takto si bude každou vteřinou a každým okamžikem užívat. 10

13 Nímáj přivádí Lakšmí domů Čaitanja Bhágavata, Ádi-khanda, 10.kapitola Šríla Vrindávana Dása Thákura Kdo je schopen popsat ten úžasný výjev štěstí, jenž prožívali v domě Vallabhy Mišry? Vallabháčárja, který se neliší od Bhíšmaky, na závěr usedl, aby Pánovi daroval svou dceru. Stejná lotosová chodidla, která uctívají Šankara a Brahma, aby obdrželi sílu stvoření, nyní uctíval uznávaný bráhmana - Vallabháčárja. Ten pak také ozdobil Pánovo tělo látkou, květinovými girlandami a pastou ze santálového dřeva. Poté, co bráhmana náležitě daroval svoji dceru Pánovi, se ponořil do oceánu blaženosti. Počestné ženy pak provedly rozličné tradiční rodinné rituály. Tu noc zůstal Pán v domě Vallabháčárji a druhý den se společně s Lakšmí vrátil domů. Když Pána s Lakšmí nesli na nosítkách domů, lidé začali vybíhat ze svých příbytků, aby je mohli spatřit. Lakšmí a původní Nárájan byli nádherně ozdobeni santálovou pastou, květinovými girlandami, ozdobami, korunami a zářivými kadžály. Každý, kdo Je spatřil, provolával: To je úžasné! Především dámy byly naprosto ohromeny. Jedna 11

14 z nich řekla: Vypadají úplně stejně jako Šiva a Párvatí. Jistě museli bez přetvářky uctívat Pána po dlouhou dobu. Mohla by snad méně šťastná dívka získat tak krásného manžela? Dospěla jsem k závěru, že jsou to Šiva a Párvatí. Někdo jiný prohlásil: Podobají se Indrovi a Šačí nebo Madanovi a Rati. Jedna dívka řekla: To jsou Lakšmí a Nárájan. Další dívka řekla: Díky jejich nenapodobitelné kráse se zdá, jakoby na nosítkách seděli Síta s Rámou. Takto dívky různě rozmlouvaly, když si radostně prohlížely Lakšmí a původního Nárájana. Když novomanželé dorazili večer do Nímájova domu, byli slavnostně uvítáni tancem, zpěvem a hrou na hudební nástroje. Šačídéví pak s dalšími ženami bráhmanů radostně přivítala svoji snachu doma. Poté matka Šačí uspokojila bráhmany, hudebníky a tanečníky tím, že jim darovala peníze, tkaniny a sladká slova. Každý, kdo naslouchá těmto příznivým tématům o Pánově svatbě, není nikdy zapletený do světského života. Dům Šačí vypadal s Lakšmí po Pánově boku jako to nejzářivější sídlo - Vaikuntha. Neustále z něho vycházela tak nádherná záře, že matka Šačí téměř neviděla. Někdy Šačí zahlédla po boku svého syna ohnivé plameny, když se však podívala znovu, byly pryč. Někdy s naprostým ohromením cítila vůni lotosových květů. Šačí si pomyslela: Chápu, co je toho všeho příčinou. Tahle dívka je úplnou částí Lakšmídéví. To je ten důvod, proč vidím tuto záři a cítím vůni lotosových květů. Teď už snad 12

15 nebudeme chudí jako předtím. Všechno to začalo od chvíle, kdy moje snacha Lakšmí vstoupila do tohoto domu. Odkud by to jinak všechno přicházelo? Takto matku Šačí napadaly různé myšlenky, zatímco Pán se téměř neprojevoval. Kdo může porozumět vůli Nejvyššího Pána? Jak a kdy projevuje Své zábavy? Dokud Pán samotný někomu nedovolí, aby Ho poznal, dokonce ani Lakšmí nemá sílu Mu porozumět. Védy, Purány a další písma potvrzují, že pouze ten, komu Pán požehná, Mu může porozumět. Přijímaje Šrí Čaitanju a Nitjánandu Prabhua za svůj život a duši, já, Vrindávana Dása, opěvuji slávu Jejich lotosových chodidel. Šrímad Bhagavad-gítá Sárártha-varšiní-tiká komentář Šríly Višvanátha Čakravartího Thákury, který zavlažuje svým esenciálním významem s výkladem Šríly Bhakti Sádhaky Muni Mahárádži Bhagavad-gítá 2.41 vyavasayatmika buddhir ekeha kuru-nandana bahu-sakha hy anantas ca buddhayo vyavasayinam 13

16 V tomto procesu existuje pouze jediná rozhodná inteligence. Ó synu Kuruovců, inteligence těch kteří jsou nerozhodní, je rozvětvená do mnoha činností a nekonečných tužeb. Šríla Višvanátha Čakravartí Thákura: A co víc, inteligence koncentrovaná na bhakti jógu, je mezi všemi druhy inteligence tou nejlepší. Rozhodná inteligence, jež je zafixována v bhakti, je pouze jedna. Význam tohoto je znázorněn následovně: Mojí sádhanou (způsob dosažení cíle) je sloužit Pánovým lotosovým chodidlům, vzpomínat na Něho a oslavovat Ho dle pokynů mého Gurua. To je také mým cílem (sádhya). Je to medicína, která udržuje můj život. Nemohu se vzdát procesu (sádhana) ani cíle (sádhya). Je to můj nejvytouženější objekt a moje povinnost. Žádnou jinou povinnost nemám; po ničem jiném netoužím, a to dokonce ani ve snech. Může přijít štěstí nebo smutek. Moje samsára (hmotná existence) může být zničena, anebo nemusí. To pro mne nepředstavuje žádnou ztrátu. Nechť je má rozhodná inteligence zafixovaná pouze v čisté bhakti. tato bhajeta mam bhaktya sraddhalur drdha-niscayah Můj oddaný by měl zůstat šťastný a uctívat Mne s velkou vírou a rozhodností. (Š.B ) 14

17 Inteligence ostatních však není eka (jedna). Takový intelekt není jeden, je jich nekonečné množství (anantah), díky nekonečným touhám, jež mají být naplněny v karma józe. Intelekty mají nekonečné množství větví, kvůli nekonečným aktivitám v jejich příslušných praxích. V jňána józe zafixuje člověk nejdříve inteligenci na niškáma karmu (činnost vykonávanou jako oběť Pánovi a bez touhy po výsledku), aby očistil svoji mysl. Když je mysl očištěna, pak se inteligence soustředí na zřeknutí se činností. To se nazývá karma sannyasa. Poté se inteligence soustředí na jňánu (poznání). Zároveň se také soustředí na bhakti, jinak by jňána zůstala bez výsledku. Potom se inteligence soustředí na to, aby se jňány vzdala, neboť Pán říká: Jnanam ca mayi sannyaset. Člověk, který Mě chce dosáhnout, by měl takové poznání odevzdat. (Š.B ) Říká se tedy, že inteligencí, neboli koncentrování se na různé objekty, je nekonečně mnoho. Větví příslušných sádhan (způsobů dosažení objektu) je také nekonečné množství, neboť je nutné provádět karmu, jňánu i bhakti. Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža: V tomto světě můžeme vidět, že ten, kdo je nerozhodný, má spoustu přání a tak nedokáže ovládat svoji mysl. Proto není schopen nasměrovat svoji inteligenci na cíl života. Definice čisté oddanosti je : 15

18 anyabhilasita-sunyam jnana-karmady-anavrtam anukulyena krsnanu-silanam bhaktir uttama Nejvyšší bhakti je definována jako nepřetržitá služba či emoce určené Krišnovi, Jeho expanzi, podobě či ostatnímu jež se k Němu vztahuje, s úmyslem Krišnu potěšit. Je oproštěná od všech tužeb, kromě touhy potěšit Pána, nenarušena neosobní jňánou, hmotnými rituály karmy a ostatními nepříznivými činnostmi. (BRS ) Ve Vrindávaně nenajdeme učence či filosofy, pasáčci a pasačky tam mají jedinou touhu: Sloužit Krišnovi. Zastupují pouze Krišnovy zájmy, což je ta nejvyšší oddanost. Čistou touhu praktikovat šuddha bhakti má pouze ten, kdo už v předešlých životech praktikoval, jinak by tato touha nemohla přijít. Chci-li Krišnovi sloužit, musím vědět, co Krišna chce. A to ví oddaný. Musíme se proto spojit s bona fide Guruem a pod jeho vedením praktikovat. Nikdo nedokáže změnit svoje činnosti ze dne na den. To znamená, že dokonce ani ve společnosti oddaných se nemusí praktikovat to, co je Šrí Rúpou Gósvámím považováno za čistou oddanost. Náš požitkářský duch je v nás tak hluboce zakořeněn; k čemukoliv přistoupím, vždy hledím, co z toho budu mít já. Užívám si Gurua, kírtan, božstva atd.. Všechny jógové metody vedou k jedinému cíli. Osvobodit se od vlastních činností (karmy) a pochopit, že 16

19 pouze Krišnovo uspokojení je mým uspokojením. Vše existuje pouze pro Jeho potěšení. Kdo se postaví tomuto universálnímu zákonu, ten bude uvězněn v tomto hmotném světě. Krišna je v první řadě osoba. On je také přítomen ve všech živých bytostech, všech atomech; není nic, kde by nebyl. Vše manifestuje pro Svoje zábavy. Nikde ve Védách se neuvádí, že je tento svět určen pro potěšení lidí. Musíme pochopit, že jsme věčnými Krišnovými služebníky a naše skutečná a původní pozice, je pouze ve vztahu k Němu. Já a moje (část první) Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža Jsou dva druhy živých bytostí. Nityabaddha a nitya-siddha. Celý život první skupiny bytostí sestává pouze z honu za já a moje. Tomu se říká Mája, iluze. Ti, kterým je vlastní univerzální vědomí, si jsou vědomi univerzálního zájmu, to znamená Boha. Jejich zájem spočívá v uspokojení Boha. Jsou si vědomi Boha. Jedna třída živých bytostí je nazývána podmíněnou, v sanskrtu známá pod pojmem nitya-baddha. Druhou třídu tvoří ti, kteří jsou zaměstnáni uspokojováním Svrchovaného. Tito jsou označování jako 17

20 nitya-siddha, osvobozené živé bytosti. Osvobozené od zrození, nemoci, stáří a smrti. Tento druh osvobození je činí neustále šťastnými. My patříme do skupiny nitya-baddha, což znamená, že jsme věčně podmíněné živé bytosti, neboť se zabýváme činnostmi určenými k vlastnímu uspokojení. Naše vědomí je proto provinční a náš svět a náš vesmír jsou takto velmi malé. Někdo se může starat pouze o sebe to je velmi egoistický druh smýšlení. Jiní se více zajímají o rodinu, zemi, zvířata a okolí. Tohle všechno je ovšem podmíněné. Musíme pochopit, z jakého důvodu přicházejí všechny živé bytosti do tohoto hmotného světa. Ví někdo proč tu jsme? Jsme tu, protože nemáme zájem uspokojit zájmy Svrchovaného. Snažíme se uspokojit pouze naše vlastní zájmy. Proto se ocitáme v tomto podmíněném světě, kde na nás čeká zrození, nemoc, stáří a smrt. Chceme zůstat odděleni od univerzálního zájmu a vytváříme si takto zájem separátní. Z tohoto důvodu jsme nuceni procházet tolika fázemi štěstí a neštěstí. Někdy štěstí, někdy neštěstí, někdy utrpení, někdy potěšení v souladu s naší touhou. Tento podmíněný svět má svoje zákony. Cokoliv, co tu činím, nebo po čem toužím, vede k určitému rezultátu, plodu. Jak se říká: Jak jsem zasel, tak sklidím. Pokud jsem zasel dobré věci, konal zbožné skutky a činil dobro ostatním, obdržím dobré věci. Pokud budu ostatním ubližovat a páchat zločiny, čeká mě trest. Takový je zákon hmotné přírody, kterému nikdo nemůže uniknout. Tento zákon byl vytvořen pro podmíněné 18

21 duše, pro ty, kteří se nehodlají připojit k univerzálnímu zájmu, do společnosti Svrchovaného. Tyto bytosti sem přicházejí, aby zakusili štěstí hmotného života. Kdysi jsem se například setkal s jedním íránským businessmanem. Řekl jsem mu, že tento hmotný svět má zákony. Dle toho, jak jednáš, budeš sklízet plody. Pokud zabíjíš a jíš zvířata, musíš očekávat, že budeš také v jednom ze svých budoucích životů sněden. On mi na to odpověděl: Já jsem bojovník. Předtím byl postřelen v íránské válce, byl to kšatrija. Řekl mi: Mě to nezajímá. Jsem připraven přijmout v příštím životě tělo zvířete a být zabit. Říct něco takového je snadné, pokud jsi zrovna v lidském těle. Když se ovšem ocitneš v situaci, kdy se k tobě blíží někdo s nožem a ty máš být zabit, nebo sněden, tak už to tak veselé není. Je to hloupé, pokud lidská bytost uvažuje tímto způsobem, neboť jí to přivodí pouze bolest. Být zabit a vytrpět si tímto způsobem všechny následky minulých činů je nepřirozené. Proto existují Védy, obsahující určité poznání a pravdu, tattvu. Různé kultury a různá náboženství hlásají podobně. Nejdůkladnější a nejdetailnější popis pravdy o hmotné přírodě, o Svrchované Nekonečné Příčině všech příčin je však podán ve Védách. V nich také nalezneme návod k tomu, jak se osvobodit od zákonů této hmotné přírody, které dávají všem mým činům vytvářet určitou reakci. To se nazývá prayascita. Je známá jóga prayascita, karma prayascita, jňána prayascita a bhakti prayascita. Karma prayascita znamená, že konáním spousty dobrých skutků neguji mé špatné činnosti. Ničím negativní 19

22 stránku mého jednání. Dobré skutky ovšem také vyvolávají reakci. Mohu tedy zničit mnoho skutků, ale ta příčina, touha užívat si nezávisle od Boha, zůstane nadále zakořeněna v mém srdci. Jňána prayascita znamená, že se osvobodíš od veškeré karmy, ale zůstane v tobě touha užívat si tento hmotný svět. Někdy se udává příklad bambusového lesa. Viděli jste někdy bambusový les? V Indii je možné tento les spatřit. Kmeny bambusu rostou velmi blízko u sebe. Když přijde vítr, jednotlivé kmeny se vzájemně začnou třít a z tohoto tření někdy vznikne oheň, který pohltí celý les. Celý les našich hmotných tužeb bude zničen. Zajímavé ovšem je, že jakmile nastane období dešťů, celý bambusový les znovu vyroste, neboť jeho kořeny zničeny nebyly. Bhakti prayascita znamená, že skrze bhakti, odevzdání a oddanou službu Svrchovanému, a ustanovením našeho vztahu s Nejvyšším, odstraníme i kořeny touhy užívat si hmotný svět. Proto je bhakti prayascita nejmocnější. Kořeny naší touhy stát se uživatelem a vykořisťovatelem hmotného světa budou zničeny prostým pronášením Hariho Jména. Kořen bude vytržen. Nebudeš toužit užívat si já a moje. Budeš toužit pouze po tom, stát se služebníkem Svrchovaného a bez problémů tak zažívat nekonečné blaho a štěstí. Na transcendentální úrovni problémy neexistují. My však o tom, co transcendentální úroveň je, nemáme ani ponětí. My tento druh zážitku postrádáme a ani v to nevěříme. Všeobecně v Boha nevěříme. Nemáme víru v Boha a neustále jednáme bez vědomí toho, že Bůh je Svrchovaný a vše se odehrává pod Jeho kontrolou. 20

23 Stálý chrámový program Nedělní festival 17.00: Bhadžan 18.00: Lekce 19.00: Sandhja Árati 19.15: Tulasí Parikrama 19.30: Prasádam Šájan árati Ranní program (denně) 4.30: Mangala Árati 4.45: Tulasí Parikrama 5.00: Bhadžan násl. Džapa 7.45: Šringara Árati, násl. Bhadžan 8.35: Čtení ze Šrímad Bhágavatamu 9.15: Guru Púdža, násl. Bhoga Árati 9.30: Prasádam Večerní program (denně kromě neděle) 19.00: Sandhja Árati 19.15: Tulasí Parikrama, násl. Bhadžan 19.45: Lekce Šájan Árati, násl. Prasádam Bhadžan: Duchovní písně za doprovodu tradičních nástrojů Árati: Chrámová ceremonie Prasádam: Duchovní vegetariánské jídlo

24 Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré Áčárja Nitja-lílá-pravišta Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math Sri Krishna Chaitanya Mission Wienerbergstrasse 29A/Top Wien Tel. 01/