Filozofie přírody 1. text pro distanční studium. RNDr. Petr Kucharčík

Transkript

1 Filozofie přírody 1 text pro distanční studium RNDr. Petr Kucharčík Ostravská univerzita v Ostravě, Přírodovědecká fakulta Katedra informatiky a počítačů

2 Filozofie přírody OBSAH 1 ÚVOD DO FILOZOFIE PROČ FILOZOFOVAT? KDO FILOZOFUJE CO ZNAMENÁ POJEM FILOZOFIE? FILOZOFICKÉ OTÁZKY SMĚRY FILOZOFICKÉHO TÁZÁNÍ A PLATÓNŮV TROJÚHELNÍK TEORIE POZNÁNÍ - GNOZEOLOGIE POZNÁNÍ Z HLEDISKA MYSTICKÉ FILOZOFIE FILOZOFIE PŘÍRODY V OBDOBÍ ANTIKY MYTOLOGIE PŘEDCHÁZÍ FILOZOFII PŘÍRODY FILOZOFIE PŘÍRODY U STAROŘECKÝCH FILOZOFŮ Thalétovská otázka po prazákladu světa Anaximandrův apeiron a myšlenka nekonečna Anaximenés a vzduch jako pralátka Pýthagorás, nauka o číslech a přímé zření podstaty Hérakleitós a změna podle Logu Parmenidés a nehybné bytí Empedoklés a Anaxagorás Řecký atomismus Platón a vztah světa idejí ke světu jevů Porfyriův strom Aristoteles a metafyzika FILOZOFIE PŘÍRODY V OBDOBÍ NOVÉHO VĚKU FILOZOFIE PŘÍRODY V OBDOBÍ RENESANCE Mikuláš Kusánský Hermetická filozofie a Giordano Bruno Theoprastus Bombastus Paracelsus FILOZOFIE PŘÍRODY PO RENESANCI Francis Bacon a ovládnutí přírody René Descartes - dualismus ducha a hmoty Benedictus Spinoza Gottfried Wilhem Leibniz a monádologie Fridrich Wilhelm Joseph Schelling FILOZOFIE A VĚDY O PŘÍRODĚ VE 20. STOLETÍ HISTORICKÁ VÝCHODISKA SOUČASNÉ KLASICKÉ VĚDY Pozitivismus a jeho vývoj Novopozitivismus a kritický racionalismus Filozofie Vídeňského kruhu a teorie vědy Kritický racionalismus Karla Poppera Postmoderní filozofie Současná situace na planetě Zemi HISTORIE VĚDY A MECHANISTICKÉ PARADIGMA Pojem paradigma a historie (vývoj) vědy Karteziánsko-newtonovské mechanistické paradigma

3 Filozofie přírody Vesmír a život z pohledu mechanistického paradigmatu VYNOŘUJÍCÍ SE PARADIGMA MODERNÍ VĚDY DŮVODY PRO HLEDÁNÍ NOVÉHO PARADIGMATU NOVÉ POJETÍ FYZIKY Teorie relativity Atomová fyzika Dvojí povaha částic Vlny pravděpodobnosti, částice a fyzikální vakuum Základní zákony přírody a Bootstrapová teorie VYNOŘUJÍCÍ SE PARADIGMA V DALŠÍCH OBORECH Chyba v logických typech Teorie systémů Teorie disipativních struktur Teorie morfických rezonancí Teorie Gaia Implikátní a explikátní řád přírody Teorie procesu HMOTA, MYSL A VĚDOMÍ ČLOVĚKA MATERIALISTICKO-MECHANISTICKÝ MODEL SVĚTA A VĚDOMÍ MATERIALISTICKO-MECHANISTICKÉ POJETÍ PSYCHIKY HOLOGRAFICKÝ MODEL MOZKU - VZTAH MEZI MYSLÍ A TĚLEM ALTERNATIVNÍ KONCEPCE VZTAHU HMOTY A MYSLI NOVÁ KONCEPCE MYSLI A VĚDOMÍ VYNOŘUJÍCÍ SE PARADIGMA A MODERNÍ VÝZKUM VĚDOMÍ Filozofické a vědecké východisko Výsledky výzkumu vědomí PŘÍLOHY K TEXTU ZADÁNÍ CVIČENÍ UVEDENÝCH V TEXTU DOPORUČENÁ A DOPLŇKOVÁ LITERATURA FILOZOFOVÉ A MYSLITELÉ CITOVANÍ V TEXTU VĚDCI TVOŘÍCÍ A PODPORUJÍCÍ NOVÉ PARADIGMA HYMNUS NA HMOTU ZADÁNÍ KORESPONDENČNÍCH ÚKOLŮ (POTŮ) SEZNAM A VÝZNAM IKON Poděkování: Děkuji za výzvu k vytvoření tohoto textu vedoucímu katedry informatiky a počítačů na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity docentu Cyrilu Klimešovi. Děkuji také jeho kolegyni na katedře Zdeně Telnarové za velmi vstřícnou spolupráci při formálním dokončení textu. Dále děkuji absolventce filozofické fakulty Ostravské univerzity Petře Košťálové za provedení jazykové korektury. 3

4 Filozofie přírody Úvod do studia textu Vážení a milí studující, vítám Vás při studiu filozofie přírody. Studium filozofie je krásné i náročné a může trvat celý život. Týká se hlubokého poznání světa a nás samých. Předpokládám, že máte o studium filozofie a o poznání sebe sama hlubší zájem. Pokud jste si tento předmět vybrali z jiného důvodu, můžete být zklamáni jeho náročností. Dále předpokládám, že jste studující se silně vyvinutým deterministickým a logickým myšlením a že máte znalosti z oblasti filozofie a přírodovědy na úrovni gymnázií. V textu je probrána filozofie přírody v období antiky, renesance i v porenesančním období. Následující část textu je věnována teorii vědy a současné přírodovědy a je zasazena do rámce teorie historie vědy Thomase Kuhna. V závěru textu je ukázán vědecký přístup k výzkumu podstaty a přirozenosti člověka. Záměrem tohoto studijního textu je, abyste po jeho prostudování a zvládnutí všech předepsaných aktivit a vypracování úloh byli schopni: - lepší orientace ve filozofii přírody v co možná nejširším a nejhlubším podání, které jsou dány rozsahem textu - zformulovat materialistické a mechanistické pojetí přírody a člověka a poznat jeho omezení - zformulovat na základě výsledků moderní vědy základní rysy nového vynořujícího se vědeckého světového názoru a poznat jeho perspektivu K rozvoji Vašeho tvořivého myšlení Vám poslouží motivační struktura textu, která obsahuje otázky k zamyšlení, úkoly k okamžitému řešení a příklady. Orientaci v textu usnadňují ikony, jejichž význam je uveden v příloze. Menším písmem jsou uvedeny poznámky pro zájemce, které dávají probírané téma do zcela jiných souvislostí. Do textu jsou také zařazena praktická cvičení. Pokud je provedete přesně podle návodu, který je uveden v příloze, získáte cenné poznání o sobě samém. Jistě víte, že na cestě k moudrosti je teoretické poznání důležité, ale moudrost se projeví, až když ji dokážete uplatnit v denním životě. Práce opravované tutorem (POT), jejichž zadání je uvedeno v příloze, je důležité vypracovávat průběžně a odesílat včas tutorovi. Celkový čas nutný pro zvládnutí látky a splnění všech úkolů lze odhadnout na hodin. Některá část textu nebo cvičení Vás může více zaujmout, a tak se jí můžete zabývat mnohem déle, než je pro formální zvládnutí potřeba. Je to individuální, proto jsou časy uvedené v průvodci studiem jen orientační. Věřím, že pro Vás bude studium filozofie přírody velmi zajímavé a užitečné. Jistě Vám poskytne mnoho podnětů pro rozvoj Vaší vlastní životní filozofie. Ke studiu filozofie Vám přeji odhodlání poznat více sebe sama a také odvahu opustit všechny předsudky. Váš autor Petr Kucharčík 4

5 Filozofie přírody v období antiky 1 Úvod do filozofie Cílem této části je, abyste po jejím prostudování a zvládnutí všech předepsaných aktivit byli schopni: - uvést význam základních filozofických pojmů - vysvětlit proč, kdo a jak filozofuje - uvést základní směry filozofování a formulovat filozofické otázky - uvědomit si svůj systém hodnot - provádět rozjímání metodou sebedotazování Průvodce studiem : Chcete-li mít ze studia filozofie větší radost a užitek, potřebujete k němu klid. Naplánujte si proto čas ke studiu a dodržte jej. Kdykoliv zasedáte ke studiu filozofie, přelaďte se a udělejte si příjemnou atmosféru. K přeladění dovnitř Vám pomůže koncentrační cvičení, které navíc zlepší Vaši schopnost se soustředit. Provedení cvičení je dobrovolné (návod k provedení je v příloze). Úvodní kapitola textu Vám poskytne základní vhled do oblasti filozofie. Získáte přehled o hlavních pojmech a směrech filozofického tázání. Součástí kapitoly jsou také praktická cvičení. Zvláště cvičení Systém hodnot Vám pomůže poznat, čeho si nejvíce ceníte a kam řadíte moudrost či Vaši touhu po jejím dosažení. Prostudování kapitoly bez vykonání praktických cvičení Vám může trvat 2 hodiny. Kolik času věnujete praktickým cvičením je na Vás, neboť některá z nich je dobré provádět opakovaně. Můžete tak získat kvalitu, kterou jste třeba vůbec netušili. S radostí a myšlenkou, že žádný krok na cestě poznání není ztracený, se pusťte do práce. 1.1 Proč filozofovat? Starořecký filozof Aristotelés formuluje odpověď takto: Jako dnes, tak i v dřívějších dobách lidé začali filozofovat, protože se něčemu divili. lidé filozofovali, aby unikli nevědomosti. Moudří lidé říkají, že nejhlubší příčinou našich problémů je nevědomost. Často nevíme, jaký je důvod a cíl našeho života, jaký máme životní úkol, jak dosáhnout stálého štěstí nebo spíše spokojenosti, a především nevíme, kdo jsme (jaká je podstata našeho bytí). Zdá se tedy, že odstraníme-li nevědomost, budou všechny problémy vyřešeny, a tím zřejmě dosáhneme trvalé spokojenosti. Filozofie odstraňuje nevědomost Další starořecký filozof Epikúros o potřebě filozofovat říká: Ani je-li kdo mlád, ať neváhá oddávat se filozofii, ani je-li kdo stár, ať neochabuje v jejím pěstování; neboť nikdo není ani zralý, ani přezrálý k tomu, aby pečoval o zdraví své duše. Otázka k zamyšlení: Epikúros zde uvádí do souvislosti filozofii a zdraví duše. Jestliže bychom pečovali o svou duši pěstováním filozofie, mohli bychom tak znovu nabýt a posílit psychické zdraví. Je nabytí duševního zdraví dostatečně silným důvodem k filozovování? 5

6 Filozofie přírody v období antiky Filozofie začíná otázkami, které se objeví, když důvěrně známý každodenní svět náhle ztratí svou samozřejmost. Například ztratíme fyzické zdraví nebo blízkou osobu, dostaví se životní zklamání a neúspěch a podobně. Ztratíme jistotu a začneme pochybovat. Potřeba filozofie dnes V době informační revoluce a globálních změn se zdá, že takové životní události se dějí v životě lidí mnohem častěji než dříve a že se týkají téměř všech. Z tohoto hlediska se jeví tzv. globální revoluce (změna, krize) jako vybídnutí k filozofování. Pokud máme zájem kvalitu života na Zemi spíše rozvíjet než omezovat, potřebujeme změnit způsob myšlení (rozvinout kritické a tvořivé myšlení) a změnit systém hodnot. Právě k tomu nám pomáhá filozofie. 1.2 Kdo filozofuje Bhagavadgíta uvádí čtyři druhy dobrých lidí V dnešní převratné době se lidé Západní kultury často nechávají inspirovat Východní moudrostí. Nejznámější text indické filozofie Bhagavadgíta uvádí čtyři druhy dobrých lidí, jenž touží po poznání pravé Skutečnosti, po poznání Boha. Jsou to ti, kdo jsou sklíčeni žalem, ti, kdo touží po úspěchu, ti, kdo touží po vědění, a ti, kdo touží poznat Absolutní pravdu. Nad těmito vyniká člověk moudrý. Ten, který již pravou Skutečnost zná. (Bhagavadgíta 12,16; velká písmena na začátku slov Absolutní a Skutečnost má zdůraznit, že jde o nejvyšší a poslední kvalitu, za kterou již není žádná další.) Otázka k zamyšlení: Často významu pojmu pravá Skutečnost nebo Absolutní pravda příliš nerozumíme, neboť v naší Západní techno-konzumní kultuře nejsme k takové kvalitě vedeni. Kdo dnes touží poznat pravou Skutečnost, Absolutní pravdu, nejvyšší moudrost nebo Boha? Každý člověk filozofuje jako laik Člověk hledající moudrost Mudrc s nejvyšší moudrostí Kdo filozofuje? Každý člověk filozofuje jako laik na úrovni vlastních každodenních zkušeností, které často ani nedovede slovně pojmenovat. Jde o nesystematické, nevědomé prožívání života a životních zvratů. Filozof laik nemá vedení a vědomé usilování o hledání moudrosti. Tak spíše jedná, než filozofuje, každý, kdo vědomě nehledá moudrost, ale je jen občas vnějšími okolnostmi nucen k hlubšímu zamyšlení. V pravém slova smyslu filozofuje člověk hledající moudrost, tedy ten, kdo usiluje o nabytí moudrosti a vzdělává se ve filozofii v širokém pojetí, tj. včetně souběžných oborů jako psychologie, sociologie, teologie, fyziologie člověka a dalších filozofii blízkých nauk včetně přírodních věd. Zmíněné široké pojetí filozofie je také součástí našeho textu a především textu Filozofie přírody 2. Moudrý člověk, který již dosáhl nejvyššího poznání a moudrosti, nefilozofuje. Našel již nejvyšší moudrost, a touto moudrostí žije. Nepotřebuje ji nějak nazývat, ale přirozeně ji rozvíjí k užitku všech bytostí. Takoví mudrci se pak stávají oporou pro ty, kteří moudrost teprve hledají. Mohou pak hrát roli učitelů moudrosti nebo roli duchovních učitelů. 6

7 Filozofie přírody v období antiky Otázka k zamyšlení: Ke které z výše uvedených tří kvalit (úrovní) hledání moudrosti (laik, hledající, mudrc) byste se přiřadili Vy? Výstižnou odpověď na otázku: Kdo filozofuje? dává Platón (Symposion, ) v dialogu mezi Sókratem a moudrou Diotimou. Diotima:... Žádný z bohů nefilozofuje a netouží státi se moudrým, neboť je moudrý, ani je-li někdo jiný moudrý, nefilozofuje. Naopak ani nevědomí nefilozofují a netouží státi se moudrými; neboť právě v tom záleží zlo nevědomosti, že člověk, který není krásný a dobrý ani moudrý, si o sobě myslí, že je takový. Tak nikdo, kdo necítí svého nedostatku, netouží po tom, čeho nedostatku necítí. Sókratés: A kdo jsou tedy filozofové? Diotima: To je jasné již i dítěti, že ti, kdo jsou uprostřed mezi těmito obojími. Moudří ani nevědomí nefilozofují Proveďte cvičení 2: Systém životních hodnot (Návod k provedení je v příloze.) Provedením cvičení lépe poznáte, jakou hodnotu přikládáte moudrosti Vy sami. 1.3 Co znamená pojem filozofie? Filozof Karl Jaspers píše na začátku svého Úvodu do filozofie : Co je filozofie a k čemu slouží, se chápe různě. Lidé od ní očekávají neobyčejná sdělení nebo ji lhostejně opomíjejí jako bezpředmětné myšlení. Dívají se na ni s bázní jako na významné úsilí neobyčejných lidí nebo jí pohrdají jako neužitečným hloubáním snílků. Pokládají ji za věc, která se dotýká každého, a proto by měla být v podstatě prostá a srozumitelná, nebo ji pokládají za tak obtížnou, že je beznadějné se jí zabývat. O definici filozofie uvádí Hans Joachim Störig ve svých Malých dějinách filozofie :...Čistě teoreticky, pojmově, tedy definicí, nelze filozofii a její předmět přesně vymezit a určit jednoduše proto, že filozofie není abstraktní pojem, který by bylo možno jednou provždy stanovit, nýbrž pojem dějinně vzniklý a neustále se vyvíjející. Ve 20. století a počátkem 21. století se filozofie vyznačuje mnohočetností přístupů. Například v postmoderní filozofii již podle Jean-Francois Lyotarda [lijotár] nevystupuje filozofie jako soubor vědění nebo ideál vzdělávání. Systém hodnot se uvolňuje a podle něj: Je všechno možné. Přestože se význam pojmu filozofie stále poněkud mění a naplňuje novými obsahy, vždy se jistě můžeme vrátit k jeho původnímu významu. V původním významu pojmu filozofie můžeme i dnes znovu najít určitou jistotu, která je pro filozovování velice důležitá. Původ jména filozofie. Slovo filozofie pochází z řečtiny. Sloveso filos znamená láska, sofia označuje původně jakoukoli zručnost nebo obratnost, ale později poznání a vyšší vědění, které zahrnuje ctnost a umění žít, tedy moudrost. Filozofie se nejčastěji překládá jako láska k moudrosti. Filozofie není abstraktní pojem Všechno je možné Význam pojmu filozofie se stále mění Filozofie jako láska k moudrosti 7

8 Filozofie přírody v období antiky Řecké slovo Filosofos, milovník moudrosti, vytvořil Pýthagorás, aby je odlišil od slova sofos, tj. vědoucí. Říká, že vědoucí je jenom Bůh. Slovo sofista označuje toho, kdo se domnívá, že vlastní praktické vědění. Filozofem se rozumí ten, kdo poznání a moudrost miluje a teprve ji hledá. Napište vlastní definici filozofie: Příklad : Jako příklad složitosti vymezení významu pojmu filozofie poslouží definice filozofie podle Arno Anzenbachera z jeho Úvodu do filozofie : Filozofie je kritická rozumová věda o podmínkách možnosti empirické skutečnosti jako celku. Je zřejmé, že bez předběžných definic použitých termínů ztrácí tato definice filozofie smysl. Následující vymezení pojmu filozofie je pochopitelnější, neboť užívá pojmů, jejichž význam je obecně známý. Anglický filozof Paul Brunton říká, že filozofie je každodenní vědomé, moudré a láskyplné žití. Tato definice je na rozdíl od předchozí vytvořena spíše z pozice toho, kdo již moudrost našel, kdo podle ní žije, než z pozice toho, kdo moudrost teprve hledá. Úkol 1 : Pokud existují lidé, kteří dosáhli nejvyšší moudrosti, uveďte, kteří by jimi podle Vás mohli být. (Řešení je na konci kapitoly.) 1.4 Filozofické otázky Filozofové dospívají často ke společným závěrům Kdo jsem já, odkud jsem přišel a kam jdu? Filozofickými otázkami se již zabývali mnozí významní myslitelé všech kultur. Na nejvýznamnější myslitele se odvolávají jejich následovníci nebo ti, kdo jejich učení popírají. Někdy tak vzniká iluze vývoje filozofie, ale ve skutečnosti filozofové řeší stále tytéž základní filozofické otázky. Přestože se způsoby řešení filozofických otázek liší, dospívají často ke společným závěrům. Které filozofické otázky jsou v době globálních změn nejnaléhavější? Zřejmě ty, které se týkají samotného tazatele, neboť on je tvoří a následně prožívá. Jsou to základní otázky k poznání sebe sama: Kdo jsem já, odkud jsem přišel a kam jdu? Jaký je smysl mojí existence? Každý z nás si již některou z nich jistě položil a snažil se najít na ni odpověď. Proveďte cvičení 3 : Filozofické otázky k poznání sebe sama (návod k provedení je v příloze). Existuje mnoho dalších filozofických otázek, například: Existuje trvalé štěstí, a jak ho mohu dosáhnout? Jsem svobodný a odpovědný za to, co dělám, nebo tak musím jednat? V textu se zabýváme otázkami z oblasti filozofie přírody, které také nakonec vedou k člověku a k poznání jeho podstaty. 8

9 Filozofie přírody v období antiky 1.5 Směry filozofického tázání a Platónův trojúhelník Abychom získali celkový přehled o evropském filozofování, uvedeme nástin jeho hlavních filozofických směrů. Podle názoru britského filozofa A. N. Whiteheada není celá evropská filozofie nic jiného než poznámky k Platónovi. Snad nejvýstižněji lze tedy ukázat hlavní směry filozofického tázání evropské filozofie na problémové struktuře Platónova trojúhelníku. Jsou zde naznačeny také vztahy mezi nimi. Jde o otázky Já, světa idejí a světa bytí. Hlavní směry filozofování BŮH IDEA ABSOLUTNO ANAMNÉSIS METHEXIS JÁ SUBJEKT DUŠE ZKUŠENOST BYTÍ SUBSTANCE SVĚT K pojmům náležejícím vrcholům Platónova trojúhelníka se váží základní filozofické směry: Já, subjekt, duše - nehmotná substance (podstata) nezávislá na hmotném těle, schopná samostatné existence a sebepoznání. Zde se rozvíjí filozofie Já - filozofická antropologie (z řec. anthropos - člověk a logos - základní princip, pojem, výklad) je naukou o Já, o člověku, o tom, kdo vnímá. Řeší základní filozofické otázky z pohledu Já a dochází k poznání sebe sama. Od Já se vychází ke světu idejí a k bytí. Filozofie člověka - filozofická antropologie Úkol 2 : Zformulujte alespoň tři antropologické otázky (řešení je na konci kapitoly) Bytí, substance, svět - objektivní podstata světa (přírody, vesmíru), svět jevů a proměn je odrazem, projevem a stínem světa idejí. Zde se rozvíjí filozofie bytí - ontologie (z řec. on, ontos - jsoucí; to, co jest, a logos - základní princip, pojem, výklad) nauka o jsoucnu, o bytí jako takovém. Rozjímání vychází z jevů (smyslově vnímatelný svět) a ptá se na bytí, které je základem k jevům. Analyzuje svět jako celek, zkoumá jeho strukturu a pohyb v prostoru a v čase. Součástí filozofie bytí je filozofie přírody. Od bytí se vychází k Já a k světu idejí. Filozofie bytí - ontologie Úkol 3 : Zformulujte alespoň tři ontologické otázky (řešení je na konci kapitoly)

10 Filozofie přírody v období antiky Filozofie ducha - filozofická nauka o Bohu Svět idejí, absolutno - idea (idea doslova znamená: to, co je vidět, obraz), Bůh, duchovní podstata bytí, ideální, neměnná podstata věcí; věčný pravzor pro hmotný svět; jediný skutečný, dokonalý svět poznávaný rozumem. Platón říká, že různost idejí je obsažena v jediné ideji dobra a krásy, která je nadřazena všem ostatním idejím. Tato idea idejí je Absolutnem (božstvím) Platónova systému. Zde se rozvíjí filozofie ducha - filozofická nauka o Bohu, na rozdíl od teologie zjevení. Chápe ideje jako pravzory toho, co se pak jeví v konkrétní podobě ve světě vnímatelném smysly. Z filozofického hlediska se hovoří o filozofické teologii (z řec. theos - bůh a logos - základní princip, pojem, výklad). Ze světa idejí se vychází k bytí a k Já. Úkol 4 : Zformulujte alespoň tři otázky z oblasti filozofie ducha (řešení je na konci kapitoly) Význam spojnic vrcholů Platónova trojúhelníku plyne z Platónovy filozofie: Duše před vtělením nazírala ideje. Tělo ji vězní v žádostivosti, smyslnosti. Ideje jsou zastřeny, zapomenuty. Pokud se duši podaří potlačit žádostivosti hmotného těla, může se opět rozpomenout na ideje procesem rozpomínání - anamnésis. Tvůrce stvořil reálný svět (bytí) z pralátky podle věčných a neměnných idejí. Přírodní věci (svět) se podílejí na idejích, protože jsou jejich obrazy, a to procesem - methexis. Duše poznává objektivní svět pomocí zkušeností. Já idea - bytí neboli duše Bůh - příroda Souvislosti Já - idea - bytí (nebo: duše - Bůh - příroda) vymezuje prostor teoretické filozofie. Evropské filozofické směry se většinou odlišují tím, ve kterém ze tří témat odpovídajícím vrcholům trojúhelníka jejich filozofování začíná. Z něj pak poznávají sebe sama a vycházejí ke zbývajícím dvěma tématům. Výchozí témata se mohou uplatnit různě. Příklad : Metafyzická a dialektická ontologie Filozofie bytí - ontologie studuje prvotní příčiny a prazáklad bytí, existenci toho, co je. Hledá základ (substanci) i příčiny všeho, co je. Studuje věci (jsoucna) a jevy, které můžeme vnímat pomocí smyslů i to, co je za nimi (bytí samotné). Ptá se na to, co je za světem jevů, za tím, co se nám jeví jako příroda. Hledá a formuluje nejvyšší, neměnné a základní principy bytí, které nelze poznat smysly, ale rozumem. Odpovídá na otázky typu: Co je a jaký je svět? Z čeho, a jak vznikl? Ontologii lze rozdělit podle toho, jaké klade výchozí předpoklady a jaké používá metody. Podle použité metody zkoumání rozlišujeme metafyzickou a dialektickou filozofii bytí. Místo termínu ontologie se tradičně používá i termín metafyzika. Termín 10

11 Filozofie přírody v období antiky vznikl označením nejednotných Aristotelových spisů, které byly v Alexandrijské knihovně zařazeny až za jeho spisy fyzikální. Metafyzika tedy původně znamená doslova To, co následuje po fyzice, (z řec. meta - po, přes, a fyzis - příroda). Později pak výraz nabyl hlubšího významu - metafyzika (ontologie) zkoumá to, co je za fyzikou a co je smyslově nevnímatelné, co tvoří základ pro bytí a smyslové vnímání a co tuto fyziku teprve umožňuje. Metafyzika poskytuje jasné představy o podstatě a souvislostech světa jako celku. Podle Aristotela tvoří metafyzika nejdůležitější část jeho filozofie. Jak uvidíme dále, princip neměnnosti, stálosti a tedy věčné platnosti, který se uplatňuje v oblasti přírodních zákonů, je dnes znovu testován. Metafyzika to, co následuji po fyzice V následujcící části kapitoly vymezíme významy dalších důležitých filozofických pojmů. Podle počtu základních principů se filozofie rozlišuje na monistickou, dualistickou a pluralistickou: Monistická filozofie (z lat. mono - jeden) uznává pouze jeden základní princip existence. Existuje jak materialistický (prvotní je hmota), tak i idealistický (prvotní je vědomí) monismus. Určité filozofické a ideologické systémy (marxismus) vyhrotily protiklad ducha a hmoty. Materialisté přijímají za počátek a základ světa hmotu. Idealisté vidí jediný základ všech jevů v oblasti ducha, vědomí, ideje. Jeden základní princip Pro zájemce: Pokud rozlišíme ideje a vědomí, je možné obecnější stanovisko, ve kterém ideje jsou jakousi velmi řídkou hmotou, tedy jsou také v určitém smyslu materiální povahy. Samotné čisté vědomí je pak chápáno jako mnohem jemnější než myšlenky a tvoří základ některých monostických filozofií, například indické filozofie advaita védanty. Dualistická filozofie (z lat. duo - dva) pracuje se dvěmi základními principy existence, materialistickým a duchovním pricipem, které pokládá za rovnocenné. Dualistické odtrhování vědomí od hmoty v důsledku často vede k idealismu. Pluralistická filozofie (z lat. pluralis - mnohý) je protikladná monistické i dualistické filozofii. Podle ní vše, co existuje, se skládá z množství různých izolovaných podstat, které nelze redukovat na jeden základ. Úkol 5 : Kterou z uvedených tří filozofií považujete za nejobecnější (ve smyslu logického přechodu od jedné ke zbylým dvěma)? (Řešení je na konci kapitoly.) Teoretické poznání (z řec theoriá - diváctví) by nemělo být odtrženo od poznání praktického (z řec. praxi - činnost). Praktickou činností dosahujeme mnohem hlubšího poznání, ověříme teorii v praxi. Proto je dalším významnou oblastí filozofie etika. Otázka k zamyšlení? Je možné, aby se poznání Já, Boha či podstaty bytí nijak neodrazilo v jednání člověka? 11

12 Filozofie přírody v období antiky Etika je filozofií v praxi Etika jako praktická filozofie studuje praktické konání člověka. Řeší, co a jak má člověk konat, otázku svědomí, smyslu bytí, svobody, dobra a zla a další. Podle toho, jak člověk jedná a mluví, lze poznat, jak je moudrý. Intelektuálně zdatný člověk nemusí jednat eticky a může své zdatnosti dokonce zneužívat. Otázka k zamyšlení: Kteří lidé dnes svoji intelektuální zdatnost zneužívají? Do filozofie byla donedávna řazena také logika, psychologie, pedagogika a estetika. Tyto vědy jsou dnes již tak rozvinuté, že tvoří spíše samostatné obory. Hranice mezi filozofií a těmito obory je rozmazána. 1.6 Teorie poznání - gnozeologie Gnozeologie zkoumá způsoby a metody poznání, jeho možnosti a meze Gnozeologie zkoumá zákonitosti poznání Tři atributy poznání: subjekt objekt proces poznání Podstatným problémem filozofického poznání je samotné poznání, tedy způsoby a metody poznání, jeho možnosti a meze. Těmito otázkami se zabývá teorie poznání - gnozeologie (z řec. gnosis - vědění), která se tak řadí vedle tří hlavních směrů filozofování Platónského trojúhelníku. Teorie poznání je svým způsobem určující a nadřazena všem filozofickým směrům, neboť je zřejmé, že výsledky filozofického poznání závisí na metodách poznání a jejich možnostech. Proto se z teorií poznání seznámíme blíže. Gnozeologie, která se někdy také označuje jako noetika (z řec. noésis - myšlení, poznání), se zabývá zkoumáním zákonitostí poznání. Ukazuje, za jakých podmínek je poznání možné, jak jsou věci poznatelné, jaký je vztah poznání ke skutečnosti a jaký je vztah poznávajícího k poznávanému. Na ni navazují její podobory metodologie - nauka o metodách poznání a myšlení, a axiologie - teorie hodnot (z řec. axia - hodnota). Gnozeologie zahrnuje také vědecký způsob poznávání epistemologii (z řec. épistéme - poznávat). K teorii poznání se dříve řadila dnes již samostatná věda logika - nauka o správném usuzování. Vzhledem k tomu, že naše myšlení má jazykový charakter a získané poznatky se sdělují převážně řečí, souvisí úzce s teorií poznání i filozofie jazyka. V poznání rozlišujeme poznávající subjekt (ten, kdo aktivně poznává), poznávaný objekt (pasivní složka, na kterou působí subjekt) a samotný proces poznání. Subjekt a objekt se procesem poznání ovlivňují a proměňují, i když to někdy nebývá patrné. Objekt se vždy ukazuje ve vztahu k nám, nikdy jej nemůžeme poznat takový, jaký je sám o sobě. Příklad Ovlivnění subjektu a objektu je nápadné např. v kvantové fyzice. Chceme-li určit stav elektronu procesem pozorování (vzájemným působením s pozorovací částicí), měřený elektron změní svůj stav, a tak vlastně měříme až stav elektronu po pozorování. Určitou analogii lze vidět i u makroskopických objektů (měříme-li teplotu vody teploměrem, naměříme teplotu vody, která je ovlivněna teplotou samotného teploměru) i u člověka (někdy vycítíme, že se na nás někdo dívá, a tak změníme své chování). 12

13 Filozofie přírody v období antiky Otázky k zamyšlení: Nalezněte další příklady vzájemného ovlivňování subjektu a objektu poznání. Můžeme věc poznávat a tedy na ni působit i pouhým myšlením a představivostí? Z hlediska toho, který způsob poznání považujeme za základní, se gnozeologie dělí na dva základní směry empirismus a racionalismus: Empirismus - poznání získáváme ze zkušenosti (metody a principy poznání jsou získány ze zkušenosti). K empirismu lze v určitém smyslu přiřadit také intuitivní poznání (vnitřní přímou zkušenost). Empirismus, který považuje za jediný zdroj naší zkušenosti smyslové vnímání (uznává jen zkušenost vnější - smyslovou, neuznává zkušenost vnitřní - zážitky, emoce, vzpomínky), se nazývá senzualismus. Smyslovým poznáním vnímáme konkrétní jednotliviny (tu a tu krávu). Pomocí jednotlivých smyslů vnímání získáváme informace o vnějším světě, které se nakonec dostávají do naší mysli ve formě určité myšlenky nebo představy, a tak vytvářejí předpoklad pro určitý způsob rozumového poznávání. Racionalismus - poznání získáváme rozumem (metody a principy poznávání jsou našemu rozumu vrozené, tedy nejsou získané ze zkušenosti). Rozumové (racionální, intelektuální) poznání pracuje s obecnými pojmy, kombinuje je, vyvozuje jeden pojem z druhého a konstruuje pojmy nové. Obecný pojem vzniká v procesu myšlení za pomocí abstrakce (odhlédnutí od všech individuálních zvláštností a ponechání pouze toho, co je pro všechny prvky sledované třídy společné). Intuitivní poznání je určitý vhled do celku, do souvislostí, kdy nám najednou svitne. Intuice je schopnost bezprostředního přímého vnímání určité skutečnosti. Pracná cesta logického myšlení je intuicí jakoby překročena. Poznání je většinou tvořeno intuitivními a logickými kroky. Intuitivní bezprostřední zření pravdy je rozvíjeno v různých mystických školách. Základní směry gnozeologie: empirismus a racionalismus Empirismus poznání získáváme ze zkušenosti Racionalismus poznání získáváme rozumem Intuice vede k přímému poznání, které není zprostředkováno ani smysly ani rozumem Otázky k zamyšlení: Které z uvedených tří způsobů poznání podle Vás nejpřesněji odráží skutečnost? Které poznání je pro Vás nejpřesvědčivější? Existuje několik přístupů ke schopnostem našeho poznání: Naivní realismus (z lat. realis skutečný, věcný) - víra, že věci jsou takové, jaké je vidíme. Pokud se tato víra ukáže jako klamná, přichází skepticismus (z řec. skepsis - zkoumání), tedy pochybování, prověřování schopností poznávat. Pokud se nezdaří nalézt správnou metodu poznání, může dojít až k agnosticismu (z řec. a - ne, gnosis - poznání), který hájí přesvědčení, že objektivní poznání není možné. Ze skepse však může také dojít k nové důvěře v poznatelnost věcí, nyní již nikoliv naivní, ale kritické, kdy zkoumáme zákonitosti našeho poznání a snažíme se opravovat omyly našich smyslů a vyvarovat se chybných úsudků. Otázka k zamyšlení: Ke kterému z uvedených přístupů ke schopnostem našeho poznání máte nejblíže? 13

14 Filozofie přírody v období antiky 1.7 Poznání z hlediska mystické filozofie Mystika je přímé zření absolutna Mystika (z řec. mystikos - tajemný nebo z řec. myein - zavírat oči) je z gnozeologického hlediska vlastně vnitřní prožití absolutna nebo Boha, přímé zření podstaty či ztotožnění se s ní. Méně se opírá o zprostředkující roli pojmů (na rozdíl od spekulativní filozofie) či o zprostředkující roli kněží, obětí a rituálů (na rozdíl od institucionalizovaného náboženství), důraz klade na pohroužení do nitra. Jde tedy především o poznání člověka poznání sebe sama. Mystika je nauka o sjednocení člověka s Bohem nebo o spojení individuálního bytí s kosmickým bytím. Je praktickou naukou o způsobech dosažení a prožívání přímé vnitřní zkušenosti tohoto sjednocení. Pro zájemce: V původním smyslu se označením mystik rozumí ten, kdo měl v mystickém úsilí úspěch a dosáhl nejvyššího cíle - stavu sjednocení. V tomto smyslu je pojem mystik totožný s pojmem jogín. V zúženém slova smyslu se označuje nepřesně označuje pojmem mystik nebo jogín ten, kdo získal tzv. nadpřirozené schopnosti. Takové schopnosti se zařazují do oblasti ezoteriky (z řeckého slova esoterikos - vnitřní, určená jen zasvěcencům) a magie (z řeckého slova mageia - kouzla), které se zabývají různými způsoby ovládání psychických sil. Pravá mystika svým pojetím a významem ezoteriku a magii vysoce překračuje. Jóga znamená sjednocení Pět úrovní fenoménu člověk Vím, že nic nevím Je lepší nevědět, že vím Nadřazenost způsobů poznávání Ve smyslu zmíněného sjednocení má totožný význam s pojmem jóga. Pojem jóga je odvozen od sanskrtského slovního základu judž, což znamená sjednocení nebo také jho, které spojuje individuální a kosmické bytí tak, že kosmické vede individuální. Mystikem (jógínem) je ten, kdo provádí určitá cvičení pro dosažení sjednocení individuálního bytí (duše) s kosmickým bytím (Bohem) nebo tohoto sjednocení již dosáhl. Mystická filozofie popisuje skutečnost na základě prožitku stavu sjednocení nebo jiných vnitřních zření. Indická mystická filozofie advaita védanta rozlišuje vrstvy (úrovně) fenoménu člověk ve směru od hrubého k jemnějšímu takto: fyzické tělo, životní energie, mysl, intelekt, pocity blaženosti. Poznání sebe sama zde probíhá na pěti úrovních. Pod nimi leží nejvnitřnější kvalita nepopsatelné absolutní bytí. V poznávání můžeme rozlišovat myšlení, intelektuální vědění a blaženost a jejich nadřazený vztah, který je dán zjemňováním úrovní vnímání. Na úrovni myšlení v mysli vytváříme pojmy a z nich různé myšlenkové konstrukce a hypotézy. Srovnávání myšlenkových konstrukcí se skutečností a jejich nahrazování jinými vhodnějšími probíhá v intelektu. Na úrovni intelektu jde o intelektuální vědění (o procesy rozlišování a rozhodování), a této úrovni lze přiřadit Sókratův výrok: Vím, že nic nevím. Na ještě jemnější úrovni bytí, na úrovni blaženosti, si v sobě uvědomujeme tak hluboký mír, že odkládáme všechny mentální a intelektuální procesy, aby blažený stav nenarušovaly. Tento stav vystihuje výrok čínského filozofa Lao c : Je lepší nevědět, že vím nebo biblický výrok Blahoslavení chudí duchem. Velmi výstižně souvislosti mezi úrovněmi poznání popisuje také výrok ze základního textu advaity védanty Katha upanišády: Smysly moudrého člověka poslouchají jeho mysl, jeho mysl poslouchá jeho intelekt, jeho intelekt poslouchá jeho ego a jeho ego poslouchá Já - Brahman. Z výroku plyne určitá nadřazenost úrovní poznání: smyslové poznání je podřízeno mentálnímu (které 14

15 Filozofie přírody v období antiky vytváří různé představy a mentální konstrukce), mentální je podřízeno intelektuálnímu (rozlišujícímu pravdivé od nepravdivého), intelektuální je podřízeno egu (osobnímu, sobeckému já) a ego je podřízeno Já (neosobnímu, nesobeckému brahma - pravé Skutečnosti, Bohu, Pravdě). Průvodce studiem : Jste na konci první kapitoly, která pro Vás mohla být nezáživná, neboť definice pojmů neposkytují očekávaný myšlenkový rozlet. Ujišťuji Vás, že tato úvodní askeze Vám bude k dobru nejen ve studiu dalšího textu, ale i v běžném kulturním životě. Čím přesněji a výstižněji se Vám podaří popsat určitý jev nebo situaci, tím lépe se Vám ji podaří porozumět a následně snadněji zvládnout. Zřejmě jste si během studia kapitoly lépe uspořádali systém cílových životních hodnot. To bylo jistě zajímavější. Uděláte dobře, když si pro tento den od teoretické filozofie oddechnete. Ať se pojmy usadí. Můžete však během dne jednat, jako by jste právě studovali filozofii, tzn. uvážlivě, s odstupem a pokud možno bez násilí. Sebekontrolní otázky: 1. Uveďte alespoň tři důvody k filozofování. 2. Jak zní filozofické otázky pro poznání sebe sama? 3. Kdo je podle Pýthagora filozofem? 4. Uveďte definici filozofie podle Paula Bruntona. 5. Charakterizujte stručně směry filozofického tázání přináležícím k vrcholům Platónova trojúhelníku. 6. Jak se nazývají obory zabývající se způsoby poznání? 7. Které tři způsoby poznání znáte (ve smyslu čím a jak lze poznávat)? 8. Co je to mystika? Shrnutí : - Hlavními důvody k filozofování jsou: únik z nevědomosti, údiv, pochyby a ztráta jistoty. - Filozofem se v původním smyslu (podle Pýthagora) rozumí ten, kdo poznání a moudrost miluje a teprve ji hledá. - Filozofické otázky k poznání sebe sama jsou: Kdo jsem já, odkud jsem přišel a kam jdu? Jaký je smysl mojí existence? - Podle Paula Bruntona je filozofie každodenní vědomé, moudré a láskyplné žití. - Vrcholy Platónova trojúhelníku symbolizují: Já, subjekt, individuální duše/ Bytí, svět, jsoucno / Idea, absolutno, Bůh. Jim odpovídající směry filozofie jsou: filozofická antropologie / ontologie (metafyzika) / filozofická teologie. - Metafyzika původně znamená doslova To, co následuje po fyzice. Později výraz nabyl hlubšího významu - metafyzika (ontologie) zkoumá to, co je za 15

16 Filozofie přírody v období antiky fyzikou a je smyslově nevnímatelné, co tvoří základ pro bytí a smyslové vnímání, a tuto fyziku teprve umožňuje. Metafyzika poskytuje jasné představy o podstatě a souvislostech světa jako celku. - Filozofie se rozlišuje podle počtu základních principů na monistickou, dualistickou a pluralistickou. - Gnozeologie, která se také někdy označuje jako noetika (z řec. noésis - myšlení, poznání), se zabývá zkoumáním zákonitostí poznání. Ukazuje, za jakých podmínek je poznání možné, jak jsou věci poznatelné, jaký je vztah poznání ke skutečnosti a jaký je vztah poznávajícího k poznávanému. - Rozlišujeme poznání smyslové, rozumové a intuitivní. Smyslovým poznáním vnímáme konkrétní jednotliviny (tu a tu krávu). Rozumové (racionální) poznání pracuje s obecnými pojmy, kombinuje je, vyvozuje jeden pojem z druhého a konstruuje pojmy nové. Intuitivní poznání je určitý vhled do celku, do souvislostí, kdy nám najednou svitne. Intuice je schopnost bezprostředního přímého vnímání určité skutečnosti. - Mystika (z řec. mystikos - tajemný nebo z řec. myein - zavírat oči) je z gnozeologického hlediska vlastně vnitřní prožití absolutna nebo Boha, přímé zření podstaty či ztotožnění se s ní. Řešení úkolů: (uvedená řešení úkolů 1,3,4 tvoří pouze možné varianty) 1: Mohou jimi být například filozofové, světci a mystici: Mojžíš, Ježíš, Buddha, Pýthagorás, Sókratés, Platón, sv. Augustin, sv. František z Assissi, Mistr Eckhart, Lao c, Šrí Maháprabhu a jiní. 2. Antropologické otázky: Kdo jsem já? Jaký je smysl moji existence? Co bude po smrti? Jaký je vztah mezi člověkem a přírodou? 3. Ontologické otázky: Co je základem existence (bytí, vesmíru, světa, přírody)? Pokud existuje takový základ existence - jsoucno, z čeho je složeno? Proč a jak vznikl svět, vesmír, příroda, a jak se vyvíjí? Jaký je vztah mezi vědomím a hmotou? 4. Otázky z oblasti světa idejí: Která idea je základem pro všechny ostatní ideje? Lze ji nazvat Bohem? Existuje oblast za idejemi, jakési jejich věčné pozadí, na které se promítají, a co by tím pozadím mohlo být? Co je to vědomí? atp. 5. Monistická, neboť dualistickou a pluralistickou filozofii lze vždy zredukovat na monistickou, když jeden ze dvou nebo z mnoha jejich základních principů prohlásíme za prvotní či základní. Pojmy k zapamatování: - filozof a filozofie, Platónův trojúhelník: filozofická antropologie, filozofie ducha, ontologie (nauka o jsoucnu) - monistická, dualistická a pluralistická filozofie, gnozeologie, noetika, logika, intuice, empirismus, senzualismus, racionalismus, - skepticismus, agnosticismus, naivní realismus - mystická filozofie, mystika Výroky k zapamatování: - Paul Brunton: Filozofie je každodenní vědomé, moudré a láskyplné žití. 16

17 Filozofie přírody v období antiky 2 Filozofie přírody v období antiky Cílem této kapitoly je, abyste po jejím prostudování a provedení všech cvičení byli schopni: - uvést nejznámější filozofické odpovědi na Tháletovu otázku po pralátce - znát základní koncepce filozofie přírody antického Řecka - mít přehled o filozofech, kteří rozvíjeli filozofii přírody v antice - vysvětlit Platónovo podobenství o jeskyni - přednést Aristotelův filozofický pohled na přírodu Průvodce studiem: Z pokladů antické filozofe přírody se v této kapitole seznámíte s těmi nejznámějšími, se kterými jste se již pravděpodobně také setkali na střední škole. Zde byste však měli dospět k jejich hlubšímu pochopení, proto je v textu uvedena řada citací z originálních textů. Jejich přímým studiem můžete na vlastní kůži poznat, o co starořeckým mudrcům šlo. Ukázky z původních textů a otázky k zamyšlení Vám pomohou rozvinout samostatné a tvořivé myšlení. V případě zájmu využijte k dalšímu studiu literaturu uvedenou na konci studijního textu. Bylo by dobré, kdyby se Vám podařilo po celou dobu studia filozofie přírody mít na mysli jedinečnou roli člověka, bez kterého by žádná filozofie nemohla existovat. Kapitolu byste mohli zvládnout za 3 hodiny. Ústředními tématy antické přírodní filozofie jsou: - problém materiální skutečnosti jako celku, v tomto smyslu se pojímala filozofie přírody jako kosmologie (z řec. kosmos - vesmír, svět jako celek, původně ozdoba). Jde o otázky po vzniku a zániku vesmíru, hledání principů výstavby a struktury světa, otázky týkající se prostoru, času a změny (pohybu). - popis a vysvětlení nejobecnějších příčin, principů a vztahů přirozeného jsoucna (toho, co tvoří přírodu jako celek, i toho, co tvoří její součásti), v tomto smyslu ji lze chápat jako ontologii (nauka o jsoucnu, viz 1. kap.). - dále se řeší otázky vztahu člověka a přírody, rozlišení živého od neživého a u živého rozlišení úrovní (kvalit) života. 2.1 Mytologie předchází filozofii přírody Nejstarší známé výklady světa jsou mytologické (z řec. mythos - bájesloví). Mytologie je svéráznou formou vyjádření světového názoru starověké společnosti. Podává fantastický odraz skutečnosti, neboť popisuje bohy, legendární hrdiny a události. Protože obsahuje představy o nadpřirozeném má náboženský a mystický charakter. K mytologii a mystice se dnes opět dostává moderní výzkum vědomí člověka, jak uvidíme v 6. kapitole. Řecká mytologie dospěla k antropomorfnímu (z řec. anthrópos - člověk, morfé - tvar, podoba) chápání božského světa. Svět bohů se utvářel podle vzoru lidského světa a je popsán v Homérových básních a Hésiodově díle. Myšlenkový vývoj jde směrem od mytologie a náboženství k vědě a filozofii. Mytologie vyjadřuje světový názor 17

18 Filozofie přírody v období antiky U obou zmíněných autorů najdeme náznaky racionální přírodní filozofie i pokus o výklad vesmíru a jiné filozofické prvky. Příklad : Jako příklad mytologické představy vzniku světa uveďme text starořeckého historika Hésioda: Nejdříve ze všeho tady byl Chaos, ale pak Země, širokoprsá, to na věky bezpečné pro všecky sídlo, pro nesmrtelné, jež temeno sněžného Olympu hostí. V útrobách Země širokých drah pak mrákotný Tartar a pak Éros, jenž z věčných bohů je nejspanilejší, údy oprošťuje a veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje i rozšafný rozum. Z Chaosu černá Noc a Erebos počátek vzali; z Noci se zase narodil Aithér a Den, které v lásce z objetí Erebu počala matka a přivedla na svět. Země zrodila napřed jí samé podobné nebe, Úrana plného hvězd, kol dokola aby ji halil, aby blaženým bohům byl na věky bezpečným sídlem; Mocné pak zrodila hory, ty rozkošné příbytky bohyň, příbytky nymf, které v roklinách si libují v horách. Zrodila ona i netknuté moře, vlnami vzduté, Pontos, bez rozkoše a lásky; leč potom se vzdala Úranovi a z toho se narodil Ókeanos (Hésiodos, Zrození bohů Praha : 1959, str ) Otázka k zamyšlení: Abychom mohli porozumět významu uvedeného mytologického popisu vzniku světa, museli bychom odpovídajícím způsobem znát význam použitých pojmů. Co může znamenat například mysl v prsou? Jak můžeme myslet v prsou? Mohlo by to znamenat myslet srdcem - tedy myslet citem nebo intuitivně? Jeden prazáklad, jedna podstata Mytologický svět je pestrý a různorodý. Přesto se nerozpadá, zachovává si jakousi spojující, avšak neviditelnou jednotu a harmoničnost. Je to jako proměnlivé moře. Může být klidné i zuřící, tiché i řvoucí, tyrkysově jasné i temně zlověstné. Ale za tím vším se skrývá cosi základního: jeden prazáklad, jedna podstata, díky které moře zůstane vždy mořem. Otázka k zamyšlení: Nahraďte v textu předchozího odstavce slovo moře pojmem lidská mysl a pokuste se usoudit, co by mohlo být jejím prazákladem. 2.2 Filozofie přírody u starořeckých filozofů Filozofie obsahuje mytologické prvky V 6. století př. n. l. se ve starověkém Řecku - kolébce evropské filozofie - objevují první filozofové, kteří se při výkladu světa odklonili od mytologie, i když jejich filozofie určité mytologické prvky stále obsahuje. Nejstarším z nich byl první ze sedmera mudrců Thalés z Milétu. Jeho žáci byli Anaximandros a Anaximenés. Ve známých Thalétových aforismech si mudrc klade otázky a sám si na ně lakonicky odpovídá. Snaží se v nich postihnout poslední důvody a příčiny jevů, 18

19 Filozofie přírody v období antiky pochopit, co je na světě nej-nej. Rodí se Thalétovská otázka po prapůvodu světa. Co je největší na světě? - Prostor. Co je nejrychlejší? - Rozum. Co je nejsilnější? - Nutnost. Co je nejmoudřejší? - Čas. Co je nejpodivnější? - Tyran, který se dožije stáří. Co je nejsnazší? - Poradit jiným. Co je nejtěžší? - Poznat sebe sama. Otázky po nej-nej Otázky k zamyšlení: Souhlasíte z Thalétovými odpověďmi? Našli byste jiné odpovědi? Například se někdy říká, že nejsilnější na světě je láska. Pokuste se určit, o který druh lásky by mohlo jít. Může to být láska jako emoční vytržení? (Aktuální otázka: Který druh lásky dnes lidem nejvíce chybí?) Poznámka pro zájemce: Zvláštnost starořecké filozofie netkví v tom, že by rozvinula nějaké zásadně nové ideje. Na důkaz udivující obdoby Východní a Západní filozofie jsou často uváděna téměř doslovná znění mnoha tezí u filozofů dynastie Chan a pýthagorovců, Konfucia a Sókrata, Chuej-šiho a Hérakleita. (viz např.thomson, G. První filozofové, Praha 1958) Ve Východní i řecké filozofii je člověk zkoumán ve své jednotě s přírodou a příroda je chápána antropomorfně, tzn. její život je vykládán v analogii s životem člověka. Lze říci, že oproti Východním filozofiím dala řecká filozofie větší důraz na spojení filozofie a věd o přírodě. Východní filozofie jsou pak zaměřeny více na eticko-morální otázky a empirické (zkušenostní) poznání se u nich zpravidla rozvíjí mimo filozoficko-náboženské spekulace Thalétovská otázka po prazákladu světa Mnohomluvnost není principem moudrého myšlení. (Thalés) Thalés nastolil otázku po prazákladu světa (arché). Tvrdí, že prazákladem všeho je voda. Tato odpověď byla zpochybněna a zavržena již jeho nejbližším žákem Anaximandrem. Jeho otázka však zneklidňovala celé rané řecké filozofické myšlení. Kde hledat prvopočátek Vesmíru, jaké jsou zdroje světa? Co je základem všeho jsoucího? Anaximénes řekl, že vzduch. Anaximandros tvrdil, že apeiron (neomezené). Pro Pýthagora je to číslo, pro Hérakleita oheň, pro Empedokla čtyři živly: vzduch, oheň, voda a země. Pro Anaxagora to je nekonečné množství částic, homoiomerie. Pro Platóna jsou to ideje. A konečně pro Leukippa a Démokrita jsou to atomy. Měnily se odpovědi, měnila se učení. Ale Thalétovská otázka zůstávala. Je otevřená až do dneška. Ve fyzice se stále hledá jednotná teorie pole (unitární teorie). Thalétovská otázka stále žije, probouzí a svým způsobem provokuje myšlení i současných vědců. Je to skutečně překvapující fenomén lidského ducha! Prazákladem je voda Odpovědi na Thalétovu otázku Thalétova otázka zůstává Thalétovská otázka je vzorem prvního filozofického problému. Znamená nasměrování čistého myšlení k základním otázkám, ke světu vůbec, ke hvězdám, k věčnému a nekonečnému. I před Thalétem byla dělána důležitá pozorování a objevy. Všechny se však týkaly pouze dílčích aspektů chápání 19

20 Filozofie přírody v období antiky světa a nikoli bytí vůbec, a proto se nijak nedotýkaly náboženskomytologického názoru na svět a dobře se s ním snášely. Také Thalétův svět je obydlen démony a oživen, přesto jeho otázka je prvním krokem od mýtu k jasnému logickému myšlení. Filozofové fyziku i metafyziku současně Thalétova snaha o racionální a systematický popis světa ovlivnila všechna následná přírodovědná bádání, která počala vytvářet novou představu o světě. Od Thaléta až k Sókratovi je metafyzika (nejabstraktnější spekulace, filozofie) v úzkém sepětí s fyzikou (učení o přírodě). Filozofové té doby rozvíjejí obojí najednou. Úkol 1: Zformulujte Thalétovu otázku po podstatě člověka. (Řešení je na konci kapitoly.) Anaximandrův apeiron a myšlenka nekonečna Nejbližší Thalétův žák, Anaximandros, nazývá pralátku, počátek (arché) či podstatu světa apeiron, což znamená neomezené, neurčité. Apeiron není ani jedním z živlů, ale to, co spojuje všechny živly. Příklad: Jeden z pozdějších antických filozofů vykládá Anaximandrovu myšlenku takto: --- Říká, že (počátek) není ani voda, ani žádný z tzv. živlů, nýbrž jakási jiná neomezená přirozenost, z niž vznikají všechny oblohy a světy v nich. A z čeho věci vznikají, do toho též zanikají podle nutnosti, neboť si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle určení času, takto to říká slovy poněkud básnickými... Nevykládá vznik věcí proměnou živlů, nýbrž tím, že se věčným pohybem vylučují protivy. --- neomezené je věčné a nestárnoucí a obsahuje všechny světy, učil filozof. (Zl. A9 a B1 ze Simplikia) (Citace v textu, za kterými je v závorce uvedena zkratka Zl. - zlomky, jsou z knihy Svoboda, K. (překlad) Zlomky předsokratovských myslitelů Praha, 1962) Apeiron je nesmrtelný, stálý a všudypřítomný Nekonečné obsáhne vše a je principem všeho Anaximandros, podobně jako v nové době Laplace, nepotřebuje hypotézu boha, aby vysvětlil vznik světa. Není mu třeba žádné nadpřirozené síly, aby tvořil svět pomocí apeironu. V tomto racionálním smyslu je sám nejvyšším božstvem, neboť je nesmrtelný, stálý a všudypřítomný. V označení apeironu za základ světa se projevila v celé své šíři síla a hloubka věcné teoretické abstrakce. Anaxagorovu myšlenku nelze logicky vyvrátit! Ať totiž zvolíme za východisko zkoumání jakýkoli počátek, vzešel buď z nějakého jiného počátku, nebo je ohraničen něčím jiným. Je ohraničen také v čase dobou svého života a své smrti. A pouze nekonečné je takovým počátkem bez skutečného počátku i bez konce. Obsáhne vše a je principem všeho. (V poslední kapitole uvidíme, jak lze popsat prožitek apeironu v souvislosti z výzkumem lidského vědomí.) 20