Svëtlo a jeho vliv na lidské emoce a vnímání prostředí

Transkript

1 Svëtlo a jeho vliv na lidské emoce a vnímání prostředí Rešerše dostupných prací a výsledků výzkumů na dané téma Příprava modelového testu, který povede k mëření vlivu svëtla na lidské emoce Autoři: Ing. arch. Romana Fukalová prof. Ing. arch. Irena Šestáková Ing. arch. Pavel Lupač Fakulta architektury ČVUT v Praze, rok 2013 Práce byla zpracována za podpory studentského grantu ČVUT, registrační číslo OHK1 006/13

2 ABSTRAKT Podle různých psychologických a architektonických studií má rozmanitost osvëtlení důležitý vliv na lidské chování. Slabé nebo naopak silné osvëtlení může dokonce způsobit zmëny nálady človëka. Je prokázáno, že svëtlo přímo ovlivňuje lidské vnímání prostředí. Různé studie ukazují, jaký vliv má svëtlo na vnímání a spokojenost človëka ve vztahu k místu pobytu. Kvantita svëtla je fyzikální pojem, který se snadno mëří, a proto je často jediným parametrem při návrhu osvëtlení. Do pozadí ustupuje kvalita svëtla, která ovlivňuje uživatelovo vnímání a atmosféru prostoru. Tato práce se zamëřume především na kvalitu svëtla a pokouší se definovat její vztah mezi různými druhy osvëtlení se zamëřením na prostory pro osoby s hendikepem. Podle závërečných výsledků dřívëjších studií, které jsou v práci analyzovány, umožnily použité výzkumné metody získat podrobná data o vlivu osvëtlení na lidské vnímání a emoce. Při vëtšinë výzkumů však bylo zapotřebí široké škály nástrojů pro samotné provedení experimentu i jeho následné vyhodnocení. Studie se současnë zamëřovaly především na jeden typ prostoru, a to kancelářské prostředí. Námi vytvořený model experimentu bude snadno proveditelný s použitím základních a snadno dostupných prostředků a bude probíhat v prostorách určených pro lidi s hendikepem, a to konkrétnë tam, kde tráví často vëtšinu dne. Experiment bude probíhat za přirozeného osvëtlení, umëlého osvëtlení a jejich kombinace. Zjišťování vlivu svëtla na vnímání a emoce účastníků bude probíhat písemnë pomocí nëkolika dotazníků. Abychom předešli zmënám emocí, které s vlivem svëtla nesouvisí, budou účastníci písemnë dotazování na začátku i na konci experimentu na svou náladu a emoce. Zároveň bude uplatnën test na míru pozornosti, jehož výsledky budou porovnány právë se zmënou nálady. Dále bude kladen důraz na samostatné hodnocení osvëtlení a daného prostoru. Tato práce si klade za cíl prezentovat dostupné informace z oblasti vnímání prostředí a architektury. Představuje stručnou formou poznatky z oblasti psychologie a poukazuje na potřebu spolupráce tëchto dvou oborů pro možnosti budoucího pokroku. 2

3 OBSAH 1 ÚVOD... 6 HYPOTÉZA... 8 CÍL PRÁCE... 8 METODOLOGIE ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ LIDSKÉ OKO VLASTNOSTI OKA PSYCHOFYZIOLOGICKÉ FAKTORY EFEKTY NEOPTICKÉ POTŘEBA ORIENTACE, UMÍSTĚNÍ VLIV ČASU OBECNÉ ZÁVĚRY PSYCHOLOGICKÉ FAKTORY POCIT VNÍMÁNÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VNÍMÁNÍ POCITY A NÁLADA VLIV POCITŮ NA VNÍMÁNÍ SHRNUTÍ KAPITOLY KVALITA OSVĚTLENÍ PŘIROZENÉ OSVĚTLENÍ ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ ARCHITEKTURY PRACUJÍCÍ S DENNÍM SVĚTLEM POMÍJIVOST PŘIROZENÉHO SVĚTLA

4 4.2.3 DEFINOVÁNÍ HODNOTY SVĚTLA V PROSTORU TYPOLOGIE PRÁCE S DENNÍM OSVĚTLENÍM VLIV SVĚTLA NA NAŠE CHOVÁNÍ VNÍMÁNÍ SVĚTLA MODELY TESTŮ POUŽÍVANÝCH V BEHAVIORÁLNÍCH VÝZKUMECH MODELOVÝ TEST - BARON MODELOVÝ TEST - MARANS A BROWN MODELOVÝ TEST - FLYNN MODELOVÝ TEST - VEITCH A NEWSHAM MODELOVÝ TEST - BARON, REA A DANIELS MODELOVÝ TEST - SANCHEZ MODELOVÝ TEST - TONELLO SHRNUTÍ KAPITOLY ZÁVĚR LITERATURA

5 PŘEHLED OBRÁZKŮ Obrázek 1: Schodištë před Muzeem Philadelphia Obrázek 2: Kontrastní nasvícení vchodu a vitrín obchodu...13 Obrázek 3: Automobil...15 Obrázek 4: interiér Casa Mila...15 Obrázek 5: Guggenheimovo muzeum...17 Obrázek 6: Pantheon...24 Obrázek 7: Pantheon...24 Obrázek 8: Koncertní síň Stadthalle ve Vídni...30 Obrázek 9: Kostel San alle Quattro Fontane v Římë...32 Obrázek 10: Výstavní pavilon v Barcelonë...33 Obrázek 11: Ciudad de las artes y ciencas ve Valencii...33 Obrázek 12: REHAB Centrum v Basileji...34 Obrázek 13: Kontrastní divadelní osvëtlení...39 Obrázek 14: Kruithofův diagram...41 Obrázek 15: Promënné zasahující do návrhu osvëtlení...47 Autorství fotografií Romana Fukalová, Pavel Lupač, pokud není uvedeno jinak. PŘEHLED TABULEK Tabulka 1: Subjektivní vnímání různých typů osvëtlení

6 1 ÚVOD V 19. století nebyla technologie schopna nabídnout takovou úroveň komfortu jako dnes. Prvky osvëtlení byly vëtšinou funkčnë umisťovány, tj. byly instalovány tak, aby osvëtlovaly vnitřní prostory, které byly dál od oken, a přirozené svëtlo sem již nedosahovalo. Instalací náhradního zdroje osvëtlení tak mohlo dojít k prodloužení aktivní doby dne. S příchodem elektřiny a především nástupem zářivek o nëkolik desítek let pozdëji mëní umëlé osvëtlení svou funkci. Již nejde jen o zdroj svëtla. Ze svítidel se stávají objekty, které nabízí osvëtlení a vizuální pohodu. Inženýři a architekti se začínají při navrhování projektů spoléhat na normy jako na garanty návrhu komfortního prostředí k žití. Jejich pozornost se však ubírá pouze ke kvantitativním fyzikálním hodnotám svëtelného toku a množství svëtla v daném prostoru. Především na sklonku 70. let 20. století se obrací pozornost k psychologickým problémům, které mohou být způsobeny nevhodnë navrhnutým prostředím i přes splnëní nejrůznëjších fyzikálních parametrů daných předpisem či normou. Různé odborné a nejen psychologické studie prokázaly, že velké rozdíly osvëtlení vyvolávají závažné zmëny v lidském chování a dokonce i velmi nízká nebo velmi vysoká intenzita svëtla může zmënit náladu lidí. Tato práce by proto mëla demonstrovat, jak může svëtlo přímo ovlivňovat vnímání vnitřního prostoru budov. Na sklonku 20. století byly provedeny výzkumy, které napomohly zjistit, jak svëtlo působí na psychiku človëka. Jmenujme např. autory: Veitch a Newsham (1997), Tonello (2001) a Baron, Rea a Daniels (1992). Nicménë ačkoliv byly závëry jejich studií přínosné, použité vëdecké metody jim neumožnily docílit přesnëjších výsledků mapujících vliv osvëtlení na nálady človëka. Navíc u vëtšiny výzkumů bylo nezbytné velké množství techniky pro samotné provedení studie a následných analýz. Tato práce si proto bude klást za cíl vytvořit takový model testování vlivu svëtla na lidské chování a nálady, který by byl snadno aplikovatelný bez použití nákladných přístrojů a mohl by být jednoduše proveden v prostorách domů pro seniory či osoby s hendikepem. 6

7 Stručný popis starších studií zmiňovaných výše bude v rámci této práce stručnë prezentován, na nëkteré studie bude v rámci nëkterých parametrů navázáno. Zároveň může být novë navrhovaný model testování použit i v jiných objektech a přispët tak k dostupnosti informace o vlivu svëtla na chování a náladu uživatele objektu. Tato práce má zároveň snahu srozumitelnë prezentovat širší odborné veřejnosti vztah mezi architekturou a subjektivním vnímáním prostoru z pohledu psychologie a přispët tak k navázání mezioborové spolupráce. V současném globalizovaném svëtë se již jednotlivé zemë neliší tolik technologickým pokrokem nebo architektonickým stylem. Mluvíme-li však o lidském chování, nacházíme stále mnohé rozdíly. Lidé se různë seznamují, jsou pro në jinak důležité sociální kontakty a prostředí, v kterém spolu žijí. Jedním z kulturních rozdílů je i odlišnost ve vnímání svëtla, a proto může být experiment realizovaný v odlišných kulturních podmínkách vždy s jiným výsledkem. 7

8 HYPOTÉZA Kombinace přirozeného a umëlého osvëtlení zlepšuje duševní pohodu seniorů. Vnímání kvality svëtla není závislé na hendikepu. CÍL PRÁCE Cílem práce je vytvořit modelový test, který by hodnotil vliv osvëtlení na emoce a vnímání uživatelů daného prostoru. Dílčí cíle: Analýza jednotlivých faktorů, které ovlivňují vnímání emoce a prostředí. Představení nëkterých modelových testů, jejichž cílem je zjistit vliv svëtla na lidské emoce a náladu. Vytvořit modelový test, který by byl snadno aplikovatelný a formou experimentu by analyzoval vliv svëtla na lidské emoce. 8

9 METODOLOGIE Tato práce může být definována jako terénní výzkum, pro jehož realizaci bylo nutné nastudovat bibliografii, vytvořit teoretický rámec daného tématu a následnë provést experiment včetnë statistického zhodnocení získaných výstupů. Byla nastudována literatura zabývající se tématem lidského vnímání a byly prezentovány základní termíny užívané v souvislosti s lidskými emocemi. Cílem práce je vytvoření modelového testu, který analyzuje vliv svëtla na psychiku človëka pomocí nëkolika dotazníků. Bëhem experimentu se zároveň uplatní metoda pozorování, budou namëřené nëkteré hodnoty dostupnými mëřicími přístroji a bude současnë provedena fotodokumentace celého průbëhu. Získaná data budou statisticky vyhodnocena, budou podrobena diskuzi a budou vyřčeny závëry potvrzující nebo vyvracející stanovenou hypotézu. Taktéž budou navrženy možné budoucí výzkumy vycházející z výsledků této práce. 9

10 2 ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ Človëk tráví v budovách kolem 90 % času a z toho vyplývá široká škála aktivit, které se v uzavřeném prostoru provozují práce, zábava, pohyb, odpočinek. Lidské vnímání informací se dëje z 85 % prostřednictvím zraku, který se tak stal nejdůležitëjším smyslem. Človëk si především prostřednictvím zraku vytváří (v daném prostoru) svůj jedinečný obraz okolí. Vnímání komfortního prostředí vzniká za přítomnosti třech faktorů: volná chvíle, kdy můžeme zamëřit naši pozornost na to, co chceme nebo potřebujeme vidët; aby hledaná informace byla jasnë viditelná a odpovídáála našim tužbám a očekáváním; aby pozadí hledané informace nesoupeřilo s objektem Abychom mohli předpovëdët lidské chování jako funkci závislou na svëtelných podmínkách, je nezbytné porozumët fyzikálním a fyziologickým procesům lidského zraku. Ten se skládá z optických efektů - svëtelných stimulů oka, které vytváří vidëní prostředí kolem nás, a zároveň každý jedinec vidí vëci jinak, díky individuálnímu vnímání, které zraková stimulace vyvolává. 2.1 LIDSKÉ OKO Lidské oko je párový orgán, který umožňuje vnímání svëtla a barev a pomáhá nám prostřednictvím obrazů představovat si svët kolem nás. Evolučnë dřívëjší druhy zvířat mají oko složené témëř pouze z pigmentových bunëk, které umožňují rozlišovat mezi svëtlem a tmou. Pokročilejší druhy mají již zorničku a duhovku, aby mohli ostřit a omezovat prostup svëtla do oka a zároveň mají buňky citlivé na svëtelné záření, které umožňují vidët svët v obrazech (Pilotto, 1980). 10

11 Obrázek 1: Schodištë před Muzeem Philadelphia, Scutter,,Dali s crazy eye, , flickr, creative commons license. Základní části lidského oka, které umožňují vidëní, jsou: Rohovka transparentní vrstva, která umožňuje prostup svëtla, a zároveň provádí refrakci (lom) paprsků. Rohovka má asi 40D, je to tedy nejsilnëjší čočka v oku. Duhovka je neprůhledná pigmentovaná vrstva, která obsahuje dvë vrstvy hladkých svalových bunëk, které pohybují zornicí. Zornice- otvor uprostřed duhovky, který mëní svůj průmër v závislosti na intenzitë svëtla. Zornice funguje jako clona resp. závërka ve fotoaparátu. Reguluje množství svëtla procházejícího do oka, a také filtruje periferní paprsky, které vidëní rozostřují (Ostrý obraz vzniká pouze z tzv. paraxiálních paprsků.) Čočka- průhledná bikonvexní čočka, umožňuje prostup paprsků a jejich lom/refrakci. Sílu má cca 19D. Sítnice: Vnitřní vrstva oka. Skládá se z mnoha vrstev bunëk, vláken a spojů. První vrstva obsahuje svëtločivné buňky, tzv. receptory, které na svëtlo reagují depolarizací, a tento signál předávají dalším buňkám ve zrakové dráze. Čípky jsou převážnë v centru sítnice, fungují nejlépe za vysoké intenzity svëtla, zajišťují ostré a barevné vidëní. Tyčinky se nacházejí nejhustëji ve střední periferii sítnice, fungují nejlépe za šera a za tmy, zajišťují vidëní ve škále šedi. Žlutá skvrna (macula lutea) je centrální část sítnice s nejvëtší hustotou čípků. Do makuly se promítá obraz, na který se díváme. Je to místo nejostřejšího vidëní. 11

12 Zrakový nerv přenáší signály ze sítnice oka do zrakových center v mozku VLASTNOSTI OKA Akomodace oka Čočka oka se dokáže automaticky reflexnë přizpůsobit různým vzdálenostem sledovaného objektu a její akomodace umožní dopad obrazu na sítnici v takové podobë, abychom mëli vidëný obraz vždy ostrý. Schopnost akomodace ztrácíme vëkem. Dëtské oko umí akomodovat i 20D. Pro čtení nutnou minimální akomodaci 3,5D má človëk průmërnë do 45 let vëku. V pozdëjším vëku používáme brýle na čtení. Fotoreakce Lidské oko se dokáže adaptovat na různou svëtelnou intenzitu. Při ostrém svëtle se zornička smrští a dojde k prostupu minimálního množství svëtla. Naopak při horších svëtelných podmínkách dojde k opačnému efektu, kdy rozšířenou zorničkou projde maximum svëtla, které dopadem na sítnici vytvoří daný obraz. Reakce na pohled do blízka Při pohledu do blízka se zornice smrští, propustí pouze paraxiální paprsky, oko tak vidí maximálnë ostře. Zraková ostrost Schopnost rozlišit detaily sledovaného objektu v závislosti na vzdálenosti od pozorovatele. Jedná se čistë o kvantitativní parametr. Ostrost vidëní může zhoršovat mnoho faktorů faktorů. Příčinou může být vlastní oko (dioptrická vada, poruchy zornicové reakce, patologie průhledných optických struktur, sítnice, zrakového nervu či dále ve zrakové dráze). Dále záleží na pomůckách, kterými ostrost vyšetřujeme. Nejčastëji se vyšetřuje 100% kontrastní černé tvary na bílém podkladë. Pro vyšetření kontrastní citlivosti používáme 10% kontrast. Posledním aspektem při vyšetření jsou svëtelné podmínky v místnosti. Při velké tmë se snižuje ostrost kvůli široké zornici a rušivému efektu periferních paprsků. Při umístëní zdroje svëtla v blízkosti vyšetřovacího plátna může dojít k oslnëní a také k falešnë horšímu výsledku. Nejvëtší vliv na zrakovou ostrost má první skupina faktorů. 12

13 Obrázek 2: Kontrastní nasvícení vchodu a vitrín obchodu, Hamburg. Zorné pole Veškerý vidëní prostor kolem nás při pohledu vpřed. Střední část obrazu vidíme s vëtším detailem, okrajové části tzv. periferní vidëní vidíme ménë ostře. Vnímáme obrysy a pohyb. Pokud nëco zaznamenáme, pohneme okem a přesuneme objekt do centra vidëní. Vyšetřuje se pomocí perimetrie PSYCHOFYZIOLOGICKÉ FAKTORY Vidëní je složitý komplexní proces. Obraz sledovaného je strukturami oka vytvářen na sítnici, kde je receptory mënën na nervové signály, které jsou přenášené do mozku. Mozek obraz dále zpracovává. Zrak má své limity, a proto svëtelná technika vytváří optické podmínky pro lepší vidëní. Správná viditelnost předmëtu závisí na osvëtlení místnosti, velikosti objektu, kontrastu s pozadím a délce expozice neboli času, bëhem kterého se na předmët díváme. Osvëtlení - Viditelnost objektu závisí na intenzitë svëtla, které na nëj dopadá, a odraženém svëtle, které prochází okem. Čím více svëtla nasmërujeme na sledovaný objekt, tím je vëtší pravdëpodobnost zlepšení podmínek viditelnosti. 13

14 Velikost předmëtu - V závislosti na velikosti předmëtu jsme schopni rozeznat detaily na vëtší vzdálenosti. Kontrast Jedná se o schopnost rozlišit rozdílné jasy. 100% kontrast černá na bílém pozadí. 0% kontrast bílá na bílém. Délka expozice - Vidëní není okamžitý proces, je třeba nëkolik okamžiků ke stimulaci sítnice, která pošle informaci do mozku a ten ji interpretuje jako obraz. 2.2 EFEKTY NEOPTICKÉ Potřeba znát, jak vnímání ovlivňuje naše chování v daném prostředí, je životnë důležita pro pochopení, jak se budeme chovat v určitých situacích a prostředích. Neustále jsme bombardování různými stimuly a naše mysl nevëdomky přijímá všechny tyto informace a filtruje je přes tzv. zkušenostní filtr druh pamëti, kde se ukládají data z předešlých momentů. Vjem vyhodnocený jako důležitý je následnë poslán do vëdomého vnímání. Náš mozek informaci přijme, vyhodnotí, interpretuje a vybere. Tento proces se nazývá Attributive phase/stage of perception (APhP) v překladu Atributy stupňů vnímání. Irelevantní informace jsou uloženy do pamëti a ty vëcné jsou ihned myslí vnímány a použity k uspokojení potřeb, které podnítily šetření. Pro lepší představu APhP si představíme dobrovolníka, kterému ukážeme dvë fotografie. V okamžiku, kdy je každá z fotografií promítnuta na sítnici, jedná se ve skutečnosti pouze o elektrickou energii bez konkrétního významu. Díky dřívëjším zkušenostem dobrovolníka, může ihned a nevëdomky vnímat první fotografii jako automobil. Naopak s druhou fotografií může mít problém ji interpretovat, protože pravdëpodobnë zkušenostní filtr nebude obsahovat dostatek materiálu, který by umožnil pojmenovat vidëný vjem. Tato situace může vyvolat mnohoznačnost a klade vyšší nároky na pozornost částečnë vyvolává zvëdavost, ale zároveň vyvolává pocit strachu z nëčeho neznámého. Celkovë tak může být pociťována nervozita a diskomfort. 14

15 Obrázek 3: Automobil v Gorges du Todra, Maroko. Proces APhP nezávisí pouze na sledovaném předmëtu. Všechny prvky, které se nalézají v zorném poli, jsou ihned hodnoceny jako jednotlivé elementy. Význam nëčeho je principiálnë odvozen od svého kontextu. Pokud u předešlého příkladu vidíme druhou fotografii v kontextu, rozeznáme na obraze lidskou figuru. Okamžité vnímání předmëtů tak může být díky naší zkušenosti nebo vzhledem ke vztahu k ostatním vëcem, prostředí či osobám. Obrázek 4: interiér Casa Mila v Barcelonë, Antonio Gaudí. Dalším prvkem pro klasifikaci vnímaných objektů je naše očekávání. Pokud jsme například ztraceni v cizím mëstë, očekáváme, že budou budovy seřazeny do nëjakých řad a postupnë očíslovány. 15

16 Třetí základní složkou procesu vnímání je dojem. Každý stimul vyvolává nëjaké emoce, jak se cítíme v daných situacích a místech. Zajímavý nebo příjemný stimul může zaujmout naší pozornost natolik, že ho začneme zkoumat do detailu. Zatímco nezajímavý nebo v danou chvíli nepotřebný stimul může v naší zrakové pamëti témëř okamžitë zaniknout. (Lam, 1992). Proces zrakového vnímání je součinnost oka a lidského mozku, který vyhodnocuje zaslané vjemy, porovnává je s předešlými zkušenostmi a rozhoduje o zvýšené pozornosti při vnímání. Důležité pro upoutání pozornosti není jen dostatek svëtla, nebo pohyb, často stačí zajímavý kontext, vztah mezi předmëty nebo mezi sledovaným prvek a jeho pozadím. Podle Lama (1992), jsou vedle biologických potřeb nejdůležitëjší: Poloha ve vztahu k vodë, k jídlu, slunečnímu svëtlu, únikovým východům, cílům. Hodina k níž se vztahují naše biologické hodiny. Počasí potřeba vëdët o klimatu a dobë slunečního svitu. Konstrukce bezpečnost konstrukce, umístëní a kontrola prostředí, ochrana před zimou, před teplem, deštëm atp. Být naživu přítomnost rostlin, zvířat a lidí. Teritorium hranice, které vymezují vnitřní prostor. Příležitost k odpočinku stimuluje mysl, tëlo a pocity POTŘEBA ORIENTACE, UMÍSTĚNÍ Pro naši fyzickou ochranu je náš orientační smysl neustále ve střehu, a to i bëhem spánku. Nejdůležitëjším prvkem pro orientaci je horizont. Je důležitá vysoká a průbëžná kvalita zrakových informací o naší poloze pro provádëní jakékoliv fyzické aktivity jako např. chůze, bëhu, skákání nebo práce. Povëdomí o horizontu je důležité i ve chvílích, kdy sedíme. Pokud je horizont v naprosté tmë, vyvolává v nás tato skutečnost nepohodu. Uvnitř budovy nemusíme vždy horizont vidët, ale je důležité porozumët konceptu reference k horizontu. Pokud ve vnitřním prostředí chybí horizontální a vertikální linie a dochází např. výmalbou k optickému klamu deformace prostoru, může pobyt v takovémto prostředí vyvolávat nepříjemné pocity. Příkladem nechť je známé Guggenheimovo muzeum v New Yorku, kde se spousta návštëvníků necítí ve své kůži. Rampa ve tvaru spirály je vůči zemi lehce naklonëna a vystavená díla jsou kolmo k této spirále. 16

17 Obrázek 5: Guggenheimovo muzeum, New York, ifw,,guggenheim Museum New York, , flickr creative commons license. Dezorientace ve vnitřních prostorách nám poukazuje na důležitý aspekt procesu vnímání. Přežíváme a fungujeme na tomto svëtë pouze díky tomu, že se svët chová vëtšinou tak, jak očekáváme, že se budou vëci dít (Lam, 1992). Očekávání ovlivňuje naše emoce v různých prostředích odlišným způsobem. Pokud stojíme na břehu moře, očekáváme viditelný horizont. A pokud tomu tak není, cítíme se nejistë. Naopak pokud jsme na exkurzi v hlubinném dole, absence horizontu nás nechává v klidu VLIV ČASU Lidský druh, stejnë jako další živé organismy, funguje na bázi biologického rytmu dne a noci. Tyto zmëny ovlivňují jak psychiku, tak biologické procesy. Pokud studujeme zmëny z pohledu psychologie, očekáváme ve dne svëtlo a v noci tmu. Toto očekávání hraje důležitou roli v hodnocení vnitřního osvëtlení, vytváří referenční úrovnë v mozku. Nepotëší nás uprostřed dne zatažená obloha, když čekáme v tuto denní dobu slunečno a jasno. Ze stejného důvodu nám přijde divné, pokud uprostřed noci vidíme jasnou oblohu, jako kdyby byl den. Vzhledem k časové orientaci si nevëdomky vytváříme očekávání, že venku je bëhem dne více svëtla než uvnitř budov a v noci naopak. Sluneční svit může 17

18 v nëkterých situacích znepříjemňovat pobyt uvnitř budovy, pokud nás třeba sluneční paprsky oslňují nebo se budova slunečním svitem přehřívá. Obecnë řečeno je však Slunce vëtšinou vítáno v interiéru budovy. Navíc stačí malý sluneční paprsek a naše biologické procesy jsou uspokojeny. Důležité je zmínit, že výmëna přirozeného osvëtlení za umëlé může způsobit u nëkterých lidí nepohodu, umëlé osvëtlení může oslňovat a rozptylovat. Vedle psychologického vlivu má různé osvëtlení dopad i na biologické procesy. Jak již bylo zmínëno, každý živý tvor má v sobë biologické hodiny, což je nervový mechanizmus schopný mëřit čas a dávat organizmu znamení, aby začal nebo ukončil nëjakou svou pravidelnou aktivitu. Tëlo má nespočet systémů, které fungují cyklicky a jsou závislé na biologických hodinách. Jeden z cyklů je spánková fáze REM, která trvá 90 minut nebo reprodukční cykly, které jsou v mësíčních a ročních periodách. Existují nëkteré faktory, které se dëjí kolem biologických hodin jako sociální interakce, čas jídla, rytmus spánku a bdëní, a nejdůležitëjším faktorem je střídání dne a noci či chcete-li svëtla a tmy (Sanchez, 2002). Ačkoliv vëdci zjistili, že cykly se opakují pořád stejnë, v podmínkách totální izolace od okolních faktorů vnëjšího prostředí se mohou adaptovat na odlišné prostředí. Vedle všech životních funkcí, jsou rytmus spánku a bdëní pro človëka nejdůležitëjší. Není pochyb o tom, že se jedná o nejstabilnëjší a nejpravidelnëjší činnost. Svëtelné stimuly aktivují sekreci hormonů melatoninu a kortizolu, které regulují spánek a frekvence srdečního rytmu. Fyzická a psychická aktivita človëka není bëhem dne stejná, nýbrž demonstruje cyklus pravidelného denního rytmu. Existuje okamžik bëhem spánku, kdy je naše fyzická a psychická aktivita nejnižší a naopak bëhem dne můžeme vysledovat kulminaci naší aktivity v jeden moment. Znamená to, že lidé reagují na stejnou situaci různë podle právë probíhající denní doby. Nëkteré studie tvrdí, že nedostatek spánku má za následek psychologické zmëny, jako zmëny nálad či zmëny citového rozpoložení a výskyt antisociálních jevů. Smith Coggins a další (Gaspar, 1998) analyzovali pët tipů subjektivních nálad (únava, štëstí, stres, jasné myšlení 18

19 a podráždënost) a zjistili, že pokud lidé pracují 24 hodin či více bez možnosti spánku, byla sledována vyšší únava a pokles jasného uvažování. Orton a Grzilier (Gaspar, 1998) také objevili zmëny v subjektivních pocitech lékařů, kteří pracovali více než 24 hodin v kuse. Byl vysledován nárůst stresu, úzkosti, deprese, nechutë, nepřátelství, únavy a dezorientace. Často se zmëny nálad nepojí výhradnë jen s nedostatkem spánku a s přepracováním. Je třeba brát v potaz i chronotyp daného jedince, kdy může být na vinë nevhodná denní doba, kdy je aktivita vykonávána. Lidé se dle chronotypu dëlí do tří skupin: na skřivany, kterých je v populaci % a jsou přirozenë aktivnëjší v časných ranních hodinách; dále na sovy, což jsou lidé rádi ponocující a tvoří v populaci 8 10 %; zbylí lidé nemají vyhranënou preferenci denní doby, jsou tolerantnëjší, odolnëjší nedostatku spánku a tvoří vëtšinu populace (HORNE OSTBERG, 1976). 2.3 OBECNÉ ZÁVĚRY Zrak tvoří 85 % lidského vnímání. Důležitou součástí procesu vidëní jsou akomodace, fotoreakce zornice a adaptace sítnice na svëtlo. Vidëní není pouze fyzická aktivita, nýbrž také vjemový akt. Každý človëk vnímá své okolí jinak. Jeden předmët může být nëkolika jedinci interpretován různë na základë jejich osobních zkušeností, jejich charakteru, nebo dokonce může nëjaká patologická porucha ovlivnit samotné vnímání předmëtu. Při posuzování prostředí bere jedinec v úvahu podvëdomë tři základní faktory, které nasmërují jeho další chování. Človëk si prostředí nejdříve prohlédne a poté se v rámci prostředí umístí. Dále zhodnotí prostředí emočnë a vyhodnotí ho jako příjemné či nepříjemné, inspirující nebo nudné atp. Na závër přehodnotí své očekávání a cíle. Podle Lama může zajímavý stimul upoutat naší pozornost ve chvíli, kdy jsou příjemné svëtelné podmínky, objekt je jasnë osvëtlen a nevznikají nëjaké nejasnosti nebo dvojznačnosti či pocity nepohodlí. Pozornost diváka tak můžeme zaujmout, pokud zapůsobíme na emoční vnímání. 19

20 Dalším faktorem, který může ovlivnit vnímání a hodnocení prostoru jsou různé denní doby a chronotyp daného jedince. Pro testování určité skupiny dobrovolníků je proto důležité znát tuto charakteristiku u každého jedince. Vzhledem k faktu, že zrak je nejvlivnëjší smysl pro vnímání prostoru kolem nás, je nesmírnë důležité při navrhování objektů zamëřit pozornost právë na svëtlo, jehož efekty by mëly být důslednë studovány. V prostorách pro seniory a osoby s hendikepem, kteří tráví často uvnitř budov vëtšinu svého času, by svëtlo a jeho dopad na uživatele objektu mël být studován velmi podrobnë. 20

21 3 PSYCHOLOGICKÉ FAKTORY Cílem této práce je vysledovat, jak svëtlo ovlivňuje náladu človëka uvnitř budovy. Pro tento zámër je nezbytné představit nëkteré studie také z oblasti psychologie. Abychom mohli analyzovat vztah mezi jedincem a prostorem, kde se nachází, je třeba důkladnë zanalyzovat potřeby človëka a jaký význam má toto uspokojení. Nicménë definice pocitu a vnímání prostoru bude v této práci pouze stručnë nastínëna pro pochopení fenoménu svëtla a jeho vlivu na lidského jedince. Abychom vnímali svët kolem nás, musíme používat naše smysly zrak, sluch, hmat, chuť a rovnováhu. Nejdříve si však blíže objasníme pojmy pocit a vjem. 3.1 POCIT Pocit může být slabë vnímaná i obtížnë pojmenovatelná emoce, myšlenka, vjem, případnë jejich vzájemná kombinace. Různé pocity jsou součástí lidského prožitku nebo i zážitku, tedy každého bëžnë lidského života. Může se jednat o pocity libé, nelibé, pozitivní, negativní nebo i neutrální. Pocit pak obvykle vyjadřuje nëco, co človëk neumí sám přesnë pojmenovat a vyhodnotit, a co on sám vnímá jak smysly, tak i mimo në. Nëkteré pocity umíme pojmenovat dobře, zejména pokud se jedná o pocity vztahující se k fungování našeho tëla. Často pociťujeme různé biologické a fyziologické potřeby (hlad, žízeň, chlad, teplo, nutnost vymëšování apod.) nebo patofyziologické pochody (bolest, nevolnost, závrať apod.) Mnohé lidské pocity také bývají tzv. smíšené, jedná se o jejich různorodou smës. Externí pocit je odpovëď všech smyslových orgánů na daný stimul. Např. při ruchu je externím pocitem vjem hluku. Interní pocit reflektuje pohyby uvnitř našeho tëla, vnímá vnëjší podnëty a předává tuto informaci orgánům, které zabezpečují motoriku, rovnováhu a organické funkce 21

22 v tële. Např. pocit rovnováhy pochází z vnitřního ucha a určuje nám pozici tëla a hlavy. Zvláštními pocity a samostatnou kategorií jsou pocity hladu, žíznë nebo pocit únavy. Právë pocity nás spojují s naším vlastním tëlem, s vnëjším svëtem i s vëcmi, které jsou v našem okolí. Znalost svëta je výsledkem získaných pocitů. A čím více jsou smyslové orgány a nervový systém zvířetevyvinuty, tím jemnëjší a pestřejší jsou jeho pocity. Je spousta lidí, kteří mají dobrý zrak, ale chybí jim smyslový vjem. Jedná se o poruchy té části mozku, která přijímá a tlumočí došlé zprávy. Pokud analyzujeme pocity seniorů a lidí s hendikepem vůči svëtelným podmínkám, svou roli zde bude hrát nëkolik faktorů, nikdy nedocílíme čistë pouze pocitu ze svëtla. Ovlivňují nás i mezilidské vztahy, prostor, nebo vykonávaná aktivita. 3.2 VNÍMÁNÍ Vnímat znamená poznat prostřednictvím smyslů, předmëtů a situací. (Penna, 1997) Vnímání můžeme definovat jako psychickou funkci, která umožňuje organismu prostřednictvím smyslů přijímat a zpracovávat informace ze svého okolí. Existují různé faktory, které způsobují vnímání předmëtu: 1) smyslové podnëty; 2) umístëní předmëtu v čase a v prostoru; 3) vliv předchozích zkušeností daného jedince. 1) Proces vnímání je ovlivnën fyziologickými charakteristikami človëka (hluchota, barvoslepost, atp.). Hluchý človëk nezaznamená zvukový rozdíl ve chvíli, kdy vyjde z domu na rušnou ulici. Avšak nemůžeme tvrdit, že vnímání nëjakého předmëtu nebo jevu je spojeno pouze s jedním smyslovým podnëtem. Smysly se doplňují a fungují pohromadë. Rušnou ulici nevnímáme pouze sluchem, ale registrujeme i velké množství aut, lidí, cítíme ve vzduchu výfukové plyny, atp. 2) Abychom mohli mít z nëjakého předmëtu vjem, musí být sledovaný objekt v naší blízkosti a v daném čase. Pokud jsou předmëty ve vzdáleném čase, nevnímáme je, ale 22

23 vybavujeme si je, vzpomínáme. Stejnë tak, pokud je sledovaný objekt daleko od nás, naše smysly spíše spekulují, než že by vnímaly. 3) Pro Serra a Coche (1995) je učení vnímání ovlivnëno vedle fyziologických charakteristik ještë historicko-kulturními obsahy. Vše v prostředí, kde jsou různé smyslové podnëty. V tomto procesu vnímání se může zapojit pamëť a uplatní se předešlé zkušeností. Z výše řečeného můžeme vyvodit, že proces vnímání je vztah různých smyslových podnëtů a je proto velmi obtížné určit obecná pravidla tohoto zatím málo prozkoumaného procesu. Existují však nëkteré základní principy, které jsou ovëřeny (Florensa a Cohc, 1995): Je známo, že vnímání není výsledkem jedné jediné stimulace. Existují podnëty vnitřní a vnëjší. Momentální nálada a motivace taktéž ovlivňují jakýkoliv proces vnímání. A jakmile nëjaké jednání je podníceno určitým podnëtem, často se uchová, aby jiné podnëty zmënilo a další zachovalo FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VNÍMÁNÍ Můžeme mluvit o čtyřech faktorech, které ovlivňují vnímání jedince: Prvním je zkreslené vidëní, také nazýváno optický klam. Toto odlišné vnímání se může mezi jedinci lišit, záleží na ostrosti zraku, perimetrii, barvosleposti, astigmatismu atp. Pochopit tyto odlišnosti je užitečné pro pochopení limitů zraku. To, jak človëk vnímá svët kolem sebe, se může lišit od skutečné reality. Pokud spojování smyslových vjemů jde proti sobë, vzniká pak optický klam. Např. Pantheon známá stavba z antického Řecka, jejíž rovné linie a střízlivost výrazu vytváří dojem monumentality a jednoduchosti, byla ve skutečnosti postavena naprosto křivë, aby ve výsledku kompenzovala možný vzniklý optický klam. Je známo, že umístëní rohu nad rovnou linii přetvoří tuto linku v křivku. Pokud by byl Pantheon postaven naprosto pravoúhle, vidëli bychom ho jako na dalším obrázku. 23

24 Obrázek 6:Pantheon - upravená fotografie. Ve skutečnosti ho však díky optickému klamu a širší horní části vidíme jako na obrázku 7. Obrázek 7:Pantheon v Athénách. Druhým faktorem ovlivňujícím naše vidëní jsou asociace. Dëje se tak pokud podnëty, které odpovídají jednomu smyslu, ovlivňují také odpovëdi jiných smyslů. Podnëty jako zvuk nebo barva jdou obvykle v kombinaci s jinými pocity a nakonec v lidském tële vytvoří komplexní vjem, který je spojen s celým souborem pocitů (Serra a Coch, 1995). Příkladem může být, když řekneme, že "červená barva dává pocit tepla, zelená je barva klidu a modrá v nás vyvolává pocit chladu. (Serra a Coch, 1995). Třetím faktorem je efekt synestezie, který sdružuje různé podnëty, které jsou vnímány jednotlivými smysly odlišnë a mëní svojí preferenci při hodnocení výsledku sledovaného předmëtu. Lidé s touto vzácnou odlišností vidí zvuky, barvy vnímají jako vůni a cítí chuť materiálů. Vyskytují se případy, kdy jedinec při pohledu na písmeno A třeba myslí na modrošedé barvy, B je pro nëj pastelová modř a C rudá červená. Čísla vidí podobnë, třeba čtyřka a desítka jsou pro nëj červená rajčata. Tyto vjemy mívají lidé již od dëtství a nedokážou si své vnímání představit jinak. 24

25 Na závër analýzy faktorů, které mohou ovlivnit výsledný vjem, bychom se mëli zmínit o různých lidských charakterech. Serra a Coch (1995) vytvořili seznam sobë opačných charakterů, které jsou považovány za nejdůležitëjší v souvislosti s okolním prostředím: Introvert / Extrovert určuje vztah daného jedince k okolnímu prostředí Aktivní / Pasivní jedná se o sklon jedince k provádëní činností Klaustrofobik / Agorafobik strach s malého nebo naopak z velkého prostoru Individualista / Gregarián nëkteří radëji pracují sami, jiní ve skupinë Neofilik / Neofobik Preference nových vëcí a zmën a odmítání starých a naopak Je důležité uvëdomit si relativnost tëchto charakteristik, človëk může v různých situacích své chování mënit, jednou být pasivní a jindy aktivní, atp. 3.3POCITY A NÁLADA Engelmann (1978) ve své snaze definovat pojem emoce, naráží na velké množství slov, která jsou obvykle považována za názvy emocí. Jmenuje např. vášeň, lásku, nálady. Současní psychologové, kteří se zabývají emocemi, dávají přednost jednomu nebo druhému výše zmiňovanému výkladu a používají ho k označení široké škály jevů. S ohledem na složitost této vëci, se nëkdy používají různá slova pro jeden jev, jindy jeden termín označuje různé aspekty. Zdá se, žejednotliví autoři nejsou jednotní. Bisquerra (2000) uvádí, že: Termíny emoce, cit a pocit jsou používány v hovorové řeči témëř jako synonyma. To platí i pro vëdecký jazyk, který může být nepřesný a s chybami. Dalším zjištëním je, že vëtšina textůje psána v angličtinë, francouzštinë nebo nëmčinë a jejich autoři používají volnë slovní termíny ve svém jazyce; termíny, které jsou historicky používány v určitém kontextu. Všichni souhlasí s tím, že emoce ovlivňují způsob, jakým myslíme, jak se cítíme a jak se chováme. Pokud lidské bytosti regulují a řídí emoce, potom tyto emoce plní adaptivní funkci, v opačném případë by byly nevhodné pro danou situaci. 25

26 Definujeme si i související pojmy nálada a pocit. Nálada je emoce trvající delší dobu a mající nižší intenzitu, zároveň ovlivňuje vnímání okolního prostředí. Nálada není konstantní, trvá pouze danou periodu. Známé příklady nálad jsou deprese, radost, hnëv či úzkost. Pocit je momentální emoce, která má přesné trvání. Emoce mohou být pozitivní nebo negativní. Pocit umožňujevnímat fakta příjemným nebo nepříjemným způsobem, osciluje mezi dvëma póly, smutkem a euforií. Zmëny nemusí nastat ve sledovaných skutečnostech, alev jejich vnímání. Například velmi příjemná situace odehrávající se v poledne může být vnímána nepříjemnë v podvečer, vše záleží pouze na emocích, na pocitech. Človëk se obvykle cítí buď pozitivnë, nebo negativnë; jsou to dva relativnë nezávislé pocity vůči sobë opačné (Reeve, 2003). Pozitivní vliv odráží okamžiky, kdy se človëk cítí nadšený, aktivní a ostražitý. Jak ukazuje studie od Bisquerra (2000) "v omezeném smyslu slova se pozitivní pocit může vnímat jako emoce rodinné lásky. Naproti tomu negativní pocit je definován jako nepříjemný kompromis, kdy jedinec může pociťovat apatii, hnëv, pohrdání, znechucení, pocit viny, strachu a nervozitu. Pozitivní a negativní pocity však nejsou provázané jako misky vah. Více pozitivních pocitů ještë neznamená ménë negativních a naopak. Studium pocitů a nálad je pro tuto práci velmi důležité. Umožňuje lepší pochopení vztahu mezi emocemi jedince a jeho prostředím. Pomocí různých dotazníků můžeme přesnë posoudit významné parametry prostředí vůči vzbuzovaným emocím. To nám může pomoci při navrhování vhodnëjších prostředí VLIV POCITŮ NA VNÍMÁNÍ Pro kanadského výzkumníka Veitche (2001) je emocionální složka přítomna tehdy, kdyžčlovëk dëlá estetický úsudek podvëdomým kladením si otázek: Jak se v prostoru cítím? Jsem v prostoru spokojený? 26

27 Pro Corraliza (1987), může být emocionální rozmër místahodnocen prostřednictvím projekce osobních pocitů na prostředí, výraznýmexpresívním chováním nebo prostřednictvím fyziologických zmën vyvolaných emocemi pozorovatele. Nëkteří behaviorální vëdci jako Bean a Bell ( 1992), Hawkes, Loe, Rowlands (1979) se domnívají, že spokojenost jestav, který je určen daným jedincem. Podnët vyvolávající tuto spokojenost je pak následnë človëkem vyhledáván a upřednostňován. Psycholog životního prostředí a sociolog Robert Baron (Veitch, 2001), je hlavní zastánce teorie, že podmínky prostředí vytváří pozitivní pocit, který vede k lepšímu výkonu, vytváří ménë konfliktů a zvyšuje u lidí jejich vlastní iniciativu k pomoci ostatním. 27

28 3.4 SHRNUTÍ KAPITOLY Studie vnímání prostředí kolem nás je rozhodující pro pochopení individuálního chování človëkav prostředí, kde tráví často vëtšinu svého času. Víme, že vnímání je podvëdomá reakce na smyslový podnët a současnë s sebou nese naše dřívëjší zkušenosti. Kulturní dëdictví a poučení z našich zkušeností může předurčit a ulehčit vnímání známého prostředí nebo situace či naopak ztížit, pokud jsou pro nás místa a dëje neobvyklé a zvláštní. Existují tři faktory ovlivňujícínaše chování v prostoru: Objektivním faktorem je samotný prostor a všechny jeho atributy; subjektivní prvek je pozorovatelovo emoční vnímání prostoru. A třetím faktorem je referenční prvek, což je srovnání vjemu, který vidí pozorovatel s tím, co již zná. I když je možné jednotlivé faktory rozlišit, ve chvíli, kdy človëk vstoupí do nëjaké místnosti, pracují všechny tři současnë. Můžeme k nim přidat ještë náladu. Pokud nëjaká osoba trpí depresemi, vyhodnotí prostor jinak, než človëk, který netrpí touto nemocí. Stejnë tak pokud se nëkdo špatnë vyspí a je rozzlobený na celý svët, pak bude prostředí kolem sebe vnímat jinak, než osoba spokojenë odpočatá. Stejnë tak může prostředí ovlivnit emoční rozpoložení pozorovatele, který však může prostor přizpůsobit svým emočním potřebám. Provedené výzkumy, v kterých se mënily teploty prostředí a hluk, ukázaly nëkteré závëry, které nás mohou nasmërovat při navrhování adekvátního prostředí. Pocit chladu nebo tepla stimulují určité prvky vnímání a to samé se dëje se zvukovými podnëty. Dáváme přednost určitému místu, když nabízí dostatek pohodlí pro naši činnost. Daný prostor v nás vytváří pocit spokojenosti. Znamená to, že hodnotíme prostor pozitivnë, protože se v nëm cítíme dobře, uvolnënë a šťastnë. 28

29 4 KVALITA OSVĚTLENÍ V 70. letech 20. století přišla energetická krize a umëlé osvëtlení se začalo drasticky redukovat, především ve velkých továrnách či kancelářských budovách. V tento moment se začaly objevovat spekulace, že ménë svëtla by mohlo zhoršit pracovní podmínky. V následujícím desetiletí proto tak především v Severní Americe bylo provedeno nëkolik výzkumů na téma subjektivního vnímání osvëtlení prostředí. Mnozí odborníci se shodují, že definice kvality osvëtlení je užívaný termín popisující všechny faktory zdroje svëtla ne přímo související s množstvím osvëtlení (Stein, Guinness a Reynolds, 1986). Není to tak, že by kvantita nebyla součástí kvality, avšak nejedná se o nejdůležitëjší prvek. Svëtelná kvalita není jasnë mëřitelná veličina jako např. délka, hmotnost nebo objem, jedná se o abstraktní pojem podobnë jako agrese, altruismus nebo jemnost. Prvním krokem k pochopení subjektivity svëtelné kvality je stanovení si pravidel pro mëření abstraktních pojmů. (Ghiselli, Campbell a Zedeck, 1981). Čím více jsou testovány hypotézy nëjaké definice abstraktního pojmu, tím platnëjší je daný koncept (Cook a Campbell, 1979). Stein, Reynolds a Mc Guinness (Veitch, 2001) definovali svëtelnou kvalitu jako termín používaný k popisu všech faktorů svëtla, které nejsou přímo spojeny s množstvím dopadajícího svëtla. Veitch a Newshman (1997) tvrdili, že kvalita svëtla existuje ve chvíli, kdy svëtelné podmínky napomáhají k uspokojení potřeb človëka, jako jsou: viditelnost, provedení úkolu, nálada, vizuální komfort, estetický úsudek, zdraví, bezpečnost a pohoda. 29

30 4.1 PŘIROZENÉ OSVĚTLENÍ Denní osvëtlení je neustále se mënící, dynamický element navrhování. Ostatní prvky architektury můžeme považovat za pevnë dané - rozmër hmot, orientaci budovy, použité materiály a jejich zpracování. Denní svëtlo se ale vymyká naší kontrole. Mëní se jeho intenzita a barevnost od rána do večera, den ode dne, v rámci ročních období a také zemëpisné šířky. Jak je vůbec pro architekta možné, s takto promënlivým až vrtošivým elementem pracovat? Je třeba si uvëdomit důležitost práce se svëtlem již v konceptu projektu. Tento citlivý a zároveň základní element architektury se významnë podílí jak na vizuální stránce exteriéru objektu díky formë a umístëní okenních otvorů a zároveň osvëtluje interiér budovy a může vytvářet uvnitř různé efekty. Svëtlo je schopno mënit vnímání velikosti prostoru, atmosféru, dokáže předurčit prostor k danému využití ať už k výkonu nëjaké aktivity nebo k odpočinku, duchovnímu rozjímání. Příkladů zajímavé práce se svëtlem je v rámci architektury spousta. My jsme se zamëřili na projekty 20. a 21. století. Typologie budov i práce se svëtlem je v postihnutých příkladech různorodá. Abychom potlačili vliv barev a materiálů prostoru, upravili jsme fotografie do černobílé verze, kdy vynikne svëtelný efekt. Pro vëtší přehlednost jsme příklady uspořádali nejdříve podle druhu práce se svëtlem do 8 skupin a popsali jsme základní principy nástrojů, kterými bylo efektů dosaženo a převládající typ budovy, kde se přistupovalo k práci se svëtlem podobnë. Pro pokračování kategorizace se nabízí rozdëlení dle kulturnë historických prostředí a vyzdvihnutí převažujících tendencí v té dané oblasti, např. v České republice. Obrázek 8: Koncertní síň Stadthalle ve Vídni Helmut Dietrich. 30

31 4.2.1 ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ ARCHITEKTURY PRACUJÍCÍ S DENNÍM SVĚTLEM Je třeba souhlasit, že denní svëtlo je předností dobré architektury. Jaká vlastnost svëtla ale vytváří kvalitu takového prostoru? V kontextu současného zvýšeného důrazu na životní prostředí, cítíme tlak na hodnocení architektury z hlediska parametrů udržitelného rozvoje, kdy je čím dál tím častëji poptávaná energetická bilance návrhu. Okem vnímaná kvalita svëtla se možná díky svému subjektivnímu mëření a hodnocení dostala do pozadí zájmu. Je však třeba si neustále připomínat, že architektura je ve svém základu složena ze tří konstantních elementů Hmoty, Prostoru a Svëtla které dokáží vytvořit lidskému oku zajímavé a kvalitní prostředí s umëleckým přesahem. Svëtlo je důležitým pomocníkem při vnímání architektury a dokáže vytvořit materiálové nebo prostorové akcenty v daném prostředí. Samotný charakter a účel svëtla je závislý na souboru zásad navrhování, které získá pozorovatel na základë zkušeností, a nikoli prostřednictvím tabulek. Určitý schématický přehled nám ale může pomoci vytvořit si představu o široké škále různorodé práce s denním svëtlem v architektuře a zhodnotit si uplatnëní tëchto efektů v rámci typologie staveb POMÍJIVOST PŘIROZENÉHO SVĚTLA Na rozdíl od umëlých svëtelných zdrojů, které mohou být upraveny pro vytvoření požadovaného vizuální efektu bez ohledu na místo a čas, denní svëtlo je ovlivnëno mnoha vlivy. Zemëpisná šířka daného místa ovlivňuje délku a intenzitu denního svëtlapo celý rok, zatímco místní okamžitá zmëna klimatu ovlivňuje jeho momentální sílu a promënlivost. Okolní prostředí objektu můžepodpořit nebo zabránit možnosti proniknutí svëtla do interiéru. Často jde o tëžko předvídatelný jev především v rámci komplexní mëstské struktury, kde se podmínky okolí v průbëhu času mëní. Tato práce si klade za cíl zdůraznit vjemové účinky svëtla, které jsou stejnë tak důležité v procesu navrhování jako energetická bilance či normativní kvantita svëtla. Steane a Steemers (2004) se ve své práci soustřeďují na význam životního prostředí a vizuální rozmanitost i v zastavëném prostředí. Popisují potřebu jak časové, tak prostorové rozmanitosti v architektuře. Autoři zmiňují nástroje, kterými se může tato rozmanitost docílit. Jedná se o orientaci budovy vůči svëtovým stranám, velikosti a umístëní okenních otvorů a finální úpravu povrchů v interiéru. V rámci zkoumání vztahu mezi svëtelnou 31

32 rozmanitostí a vnímáním kvality vnitřního prostředí bylo zjištëno, že čím rozmanitëjší jsou svëtelné podmínky, tím příjemnëjší a osobnëjší se prostor jeví. Autoři popisují jev, kdy studenti v knihovnë bëžnë rozsvëcí stolní lampy, ačkoliv osvëtlení prostoru splňuje všechny normy. Byl vyvozen závër, že použití stolní lampy nemá souvislost s nedostatkem intenzity osvëtlení, nýbrž je způsoben touhou po rozmanitosti svëtla v rámci zorného pole uživatele. Jde o zajímavý postřeh, kdy nejrůznëjší normy a doporučení postihují pouze kvantitativní parametry svëtla, ale uživatelé budov touží i po vizuální rozmanitosti svého okolí Definování hodnoty svëtla v prostoru Svëtelný efekt může být popsán jako kombinace čtyř faktorů: zdroje svëtla (jeho intenzity, smëru a barvy svëtla); geometrie prostoru (umístëní zdroje svëtla v rámci prostoru); povrchů odrážejících nebo mënících svëtelný tok (stávají se tak druhotnými zdroji svëtla); a jedince, který se v prostoru pohybuje a vnímá svëtlo kolem sebe (Millet, 1996). Jedná se převážnë o faktory, které jsou dynamické a jejich posuzováním na fotografiích dojde vždy k určitému zjednodušení. Nicménë budeme vycházet z předpokladu, že fotografie pořízené často samotnými architekty zaznamenávají prostor z jeho nejvhodnëjšího úhlu v souvislosti se svëtelným efektem a zároveň představují geometrii prostoru a jeho materiálové provedení. Obrázek 9: Kostel San alle Quattro Fontane v Římë - Francesco Borromini. Pokud pohlédneme na architektonické tendence barokní architektury sedmnáctého století a modernismu dvacátého století, můžeme vidët dramatický posun ve výrazu objemu a práce se svëtlem. Barokní architektura pracovala s velkým objemem hmoty, výraznými ornamenty a zakřivenými kopulemi. Svëtlo zde bylo nástrojem zdůrazňujícím prostorovou geometrii 32

33 (Ching, 2011). Tento jevreprezentuje dílo Francesca Borrominiho - San alle Quattro Fontane v Římë (obr. 2). Obrázek 10: Výstavní pavilon v Barcelonë Ludwig Mies van der Rohe. Moderní architektura, ačkoliv bez okrasných ornamentů, cílí pozornost na uspořádanou kompozici a funkční výraz prostoru. Barcelonský Pavilon od Miese van der Roheho z roku 1929 je reprezentujícím příkladem (obr.3). Všeobklopující transparentnost, nové materiály a technologie osvobodili architekturu od zásad navrhování z minulých dob (Ching, 2011; Curtis, 1996). Zůstává však subjektivní lidská potřeba prostorové definice, materiálového pojetí a svëtla. V posledních dvou desetiletích jsme zaznamenali nárůst geometricky složitých staveb a znovuzrození obliby interakce přírodních elementů a architektury. Počítačové softwary umožnili architektům osvobodit se od pravoúhlých horizontálních tvarů a výsledkem jsou velmi dramatické a originální prostory, které pracují s přirozeným osvëtlením zas novým způsobem. Obrázek 11: Ciudad de las artes y ciencas ve Valencii - Santiago Calatrava. 33

34 Zatímco nëkteré prostory jsou určeny pro specifické aktivity (učebny, ateliéry nebo galerie) a vyžadují specifické úrovnë intenzity osvëtlení, mnohé prostory tyto nároky nemají a nemëly by proto splňovat stejná kritéria. Architekti by mëli posoudit dynamické dopady přirozeného osvëtlení v průbëhu času a prostoru k dosažení silnëjší vazby mezi trvale udržitelnou architekturou, uživatelským pohodlím a smyslovým vnímáním prostoru TYPOLOGIE PRÁCE S DENNÍM OSVĚTLENÍM Subjektivní povaha navrhování neumožňuje jasnë definovat vhodné vizuální efekty přirozeného osvëtlení nebo jejich škálu zajímavosti. Bližší pohled na architekturu poslední doby nám ale ukazuje určité podobnosti v tom, jak architekti pracují s rozmanitostí denního svëtla. Tyto druhy přirozeného osvëtlení mohou být uspořádány do nëkolika kategorií, které napomohou v orientaci v možnostech práce se svëtlem. Obrázek 12: REHAB Centrum pro pacienty po poranëní mozku a míchy v Basileji Herzog, de Meuron. 34

35 Rockcastle a Andersen (2013) ve své práci uvádí celkem 75 příkladů architektury pracující s efekty denního svëtla a rozdëluje tyto práce do 15 kategorií podle stupnë kontrastu. My jsme si vytvořili celkem 8 kategorií, které vytváří obecný rámec práce s denním osvëtlením. První tři kategorie reprezentují přímé stropní nebo boční osvëtlení, kdy svëtlo prochází přes různë hustý rastr zasklení nebo vëtší otvory v plné fasádë. Při stropním zasklení, které můžeme vidët např. na díle Normana Fostera Kogod Courtyard, dochází k promítnutí rastru především na fasády domů ve dvoře a odehrává se zde každodenní hra svëtla a stínu. Použití hustšího rastru (kategorie 2) je především v prostorech, kde chceme eliminovat denní svëtlo, ale zároveň chceme dovolit minimální prostup. Fasáda nebo charakter zasklení plní spíše funkci stínícího prvku (např. Jean Nouvel Arabský institut v Paříži). Pokud v rámci návrhu fasády použijeme zajímavé netradiční tvary oken, docílíme dramatického efektu s vysokým kontrastem (Toyo Ito Mikimoto Store). Čtvrtá kategorie reprezentuje prostory, které pracují s lineárními štërbinami často dramaticky seskládanými vůči sobë. Prostup svëtla je minimální, ale o to intenzivnëjší je výsledný dramatický dojem. Štërbiny mají často i svůj symbolický význam (Tadao Ando Kostel Svëtla). Pátou kategorií jsou prosklené stëny s minimálním rastrem zasklení. Dochází k maximálnímu prostupu svëtla, prostor se vůči svému okolí stává transparentním (SANAA Pavilon skla). Šestou kategorií je přímé osvëtlení skrz okenní nebo stropní otvory, které pracují s různë šikmým ostëním a parapetem otvoru. Jedná se o tvar často čtyřhraného jehlanu, avšak bez špice. Dochází k přemënë na nepřímé osvëtlení. Velmi známým příkladem je kaple Notre Dame du Haut od Corbusiera. Poslední dvë kategorie reprezentují nepřímé osvëtlení a rozptýlené svëtlo. Dochází k prostupu svëtla svëtlovody různých tvarů nebo vetšími otvory, které přímo nevidíme. Nepřímé osvëtlení vytváří v prostoru akcent, ale svëtelné přechody jsou jemné, ne dramatické. Svëtlo zde nevytváří velký kontrast (kategorie 7 Steven Holl, Heart Museum). Osmou skupinu tvoří především prostory galerií a výstavních sálů, kdy je třeba eliminovat svëtelné efekty a ideální je zde uplatnëní rozptýleného svëtlo (např. Renzo Piano - LACMA Muzeum). Nedochází zde k žádné dramatické promënlivosti svëtla, která by mohla narušit vnímání vystavených dël. Zároveň přímé denní svëtlo by mohlo exponáty degradovat, proto se preferuje často kombinace nebo pouze umëlé osvëtlení. 35

36 Při analýze příkladů byly zaznamenány tendence práce se svëtlem vůči typologii budov. Nejedná se však o významný vztah. Vždy záleží na konceptu návrhu a efektu, který chceme na uživatele prostoru docílit. 1 2 Norman Foster Kogod Courtyard -stropní přímé osvëtlení -pravidelný rastr zasklení -efekty na všech čtyřech Jean Nouvel Arabský institut v Paříži 3 stënách -veřejná prostranství -atria -obchodní pasáže -hustší rastr zasklení -přímé i nepřímé osvëtlení -ochrana před Sluncem -efekt prosvícení Toyo Ito Mikimoto Store -dramatický efekt 4 -veřejné instituce -atria -přímé osvëtlení -vëtší otvory -často nepravidelnost Tadao Ando Kostel Svëtla -obchody -veřejné instituce -obchody -lineární štërbiny -symbolika -dramatičnost -musea -sakrální stavby 36

37 5 SANAA Pavilon skla 6 -celoprosklené stëny -přímé osvëtlení -transparentnost Le Corbusier 7 -maximální prostup Notre Dame du Haut svëtla -rodinné domy -přímé osvëtlení se mëní v nepřímé Steven Holl Heart Museum 8 -šikmé ostëní otvorů -jehlan bez špice -duchovní atmosféra -nepřímé svëtlo -svëtlovody -sakrální stavby -koncertní sály -uživatel okna přímo nevidí Renzo Piano LACMA Muzeum -sakrální stavby -koncertní haly -rozptýlené svëtlo -galerie -minimum efektů -galerie 37

38

39 5.1 VLIV SVĚTLA NA NAŠE CHOVÁNÍ Zdroj svëtla s sebou nepřináší pouze osvëtlení pro provádëní určité činnosti, nýbrž ovlivňuje vnímání celého prostoru, fyziologické funkce človëka, náladu a chování jedince. Pokud máme prostor jednotnë osvëtlen, může vyvolávat pocit, že je prostorný, avšak ničím nezajímavý a monotónní díky absenci stínů nebo ménë osvëtlených částí místnosti. Jiný prostor, osvëtlený nestejnomërnë, může působit menším dojmem a vytvářet pocit soukromí. Nestejnomërnë osvëtlené prostředí může vyvolávat až divadelní dojem, pokud docílíme vëtšího kontrastu svëtla a stínu. Obrázek 13: Kontrastní divadelní osvëtlení, Brusel. Svëtlo má velký vliv na fyziologické chování človëka. Elektromagnetické záření - od ultrafialového (100 až 400 nm), přes viditelné záření (400 až 780nm) až po infračervené (780 až 1400nm) - je detekováno do tëla přes oči, kůži a krev. Účinky záření mohou být jak negativní, tak pozitivní. Může dojít k poškození oční sítnice, tvorbë kožních nádorových onemocnëní, nebo naopak k hormonální úpravë a synchronizaci biologických rytmů. Vztah mezi lidskými biologickými hodinami a východem a západem Slunce omezuje naši činnost a přímo ovlivňuje produkci lidských hormonů. Významný je spánkový hormon melatonin, jehož tvorba je přímo závislá na střídání svëtla a tmy. Cirkadiánní regulace funguje na základë svëtelných informací a ovlivňuje nejen naše denní aktivity, ale také naše chování. Pokud se vyskytují zmëny v denním osvëtlení, organismus začne jinak fungovat a můžeme pozorovat sníženou chuť k jídlu, špatnou náladu a až depresivní stavy (Sanchez, 2002). terapeutický nástroj. V případë deprese se proto svëtlo používá jako 39