AGRESE AGRESIVITA. Bohuslav Legierský Masarykova univerzita 2014

Transkript

1 AGRESE AGRESIVITA Bohuslav Legierský Masarykova univerzita 2014

2 ÚVOD

3

4 AGRESE lze chápat v užším smyslu jako fyzický nebo slovní útok, násilí, napadení či nepřátelství dále tendence zničit nebo poškodit nějaký objekt může být zaměřena: vůči jednotlivým osobám vůči nějaké skupině obyvatel ( obětní beránek ) vůči celé společnosti

5 Rozeznáváme více typů agrese: z hlediska formy: myšlenková, verbální, fyzická z hlediska povahy a kontextu příčin: afektivní, instrumentální + nově šikanování z hlediska zaměření: proti osobám, věcem, nebo na jiný objekt, než který byl spouštěčem

6 Fromm agresi rozděluje podle záměrů, kontextu a motivace na 5 typů: neúmyslná agrese jedna se o neúmyslné poškozeni druhého jedince. hravá agrese motivem k tomuto typu je hra (sport, dětská hra). sebe prosazující se agrese slouží k sebeprosazení jedince ve společnosti. obranná agrese reakce na ohroženi. instrumentální agrese agrese sloužící k dosaženi určitého cíle, uspokojeni potřeby.

7 Přesunutí agrese sportovec se dostává do situací, kdy je mu něco nespravedlivě vytýkáno (trenérem, funkcionářem ), je obětí agrese někoho jiného, ale nemůže si dovolit mu tuto agresi vrátit, následuje řetězová reakce je nutné si uvědomit, zda agresivní chování, které někdo projevuje vůči nám - nám patří nebo ne agresivní chování druhých vyvolává kontraagresi, která vede ke zbytečným konfliktům (ten, kdo se chová agresivně, se po chvíli odreaguje a agrese zmizí).

8 Každý sportovec se snaží prosadit mezi ostatními (nejenom ve svém odvětvi), snaží se přijít na to, jak si mezi ostatními vydobýt své postavení. Každý druh sportu v naši současné společnosti má svoji formu agrese, především u míčových sportu. Podle pravidel lze ji rozdělit do čtyř skupin. agrese vědoma - podle pravidel agrese vědoma - mimo pravidla agrese nevědoma - podle pravidel agrese nevědoma - mimo pravidla

9 Často se ale nerozlišuji agresivní a neagresivní způsoby chování ve sportu. Dominantní chováni se rozděluji: dominantní chováni intrasportovní (podle pravidel) dominantní chováni extrasportovní (mimo pravidla).

10 Následující klasifikace dominantního chováni je od nich převzata: intrasportovní dominantní chování přímé, fyzicky instrumentální dominantní chování (boxováni, vražení do soupeře ve fotbale, bodycheck v ledním hokeji) expresivní dominantní chování nepřímé (bez taktické koncepce, zuřivý útok nebo obrana) intrapunitivní psychická agrese (sám si nadává) ritualizovaná snaha o moc a uplatněni (bloková /zónová/ hra v házené a basketbalu ) rozdílná, duševní schopnost prosazeni (taktické varianty)

11 Surový fyzicky kontakt praktikovaný v některých sportech formou srážky, naraženi, strkáni, bráněni v pohybu a dalších forem fyzického kontaktu, které mohou vést ke zraněni. Hraniční násilí praktiky porušující herní pravidla, které jsou hráči i trenéry tolerovány: strkání, údery loktem nejenom ve fotbale, boj o puk při vhazováni v ledním hokeji atp.

12 Polokriminální násilí praktiky, které hrubě porušuji nejen pravidla, ale i uznávané právní a morální normy a ohrožuji fyzicky hráče: kopance, údery do obličeje, zjevné přestupky (fauly), plivance. Kriminální násilí praktiky zjevně protizákonné a mezi hráči odsuzované a trestně stíhatelné. Úmyslně a vážně zranit či dokonce zabit hráče.

13 Agrese je posílena předpokladem úspěšnosti a naopak předpokládány trest agresi tlumí. Při boji proti agresi hrozbou trestu (přerušení hry popř. udělení OT) je třeba si uvědomit, že není tlumena příčina agresivity (zpravidla emoce hněvu, vzteku), ale pouze projevy. Emoční příčiny se pod hrozbou trestu mohou naopak kumulovat. Ve sportu se tlumí především agrese nezvládnuta, neadaptivní. Ostatní agrese ke sportu patři.

14 Z hlediska duševní hygieny je zvládnutá agrese prospěšná. Redukuje napěti a obnovuje duševní rovnováhu. Sportovní agrese-mají širší význam, který přesahuje hranice sportu. Ve sportu se agrese usměrňuje (kanalizuje) ve směru vzestupu motivace k činnosti, k "zakousnuti se do problému", k překonávaní překážek (tzv. předstartovní horečka). V tom je ukryt určitý výchovny potenciál.

15 Agresivita = tendence k útočnému, či nepřátelskému jednání vůči druhé bytosti, kolektivu, instituci apod. nebo vůči sobě samému; zahrnuje značnou šíři projevu od symbolických řečových forem až po fyzické napadení.

16 Existují dva názory na kořeny agresivity. První předpokládá, že agresivita je něco vrozeného, nějaký pud, který máme v různé míře všichni, a který se musí vybít. Je možné pouze tlumit formy tohoto vybíjení, usměrňovat je, ale nelze jim zabránit. Další názor tvrdí, že člověk se agresivním teprve stává vlivem působení prostředí, výchovy v rodině, ve škole, v partě nebo sledováním akčních filmů. Takto pojatou agresivitu je možné ovlivnit. Většina současných odborníků tvrdí - jedná o kombinaci obou vlivů.

17 Sportovec se denně potýká s přiměřeně náročnými problémy (špatné výkony, prohra atd.) a v případě nepříjemných těchto událostí dokáže svou vrozenou agresivitu zvládnout. Nicméně různí lidé reagují na nepříjemné situace různě, největší rozdíl se pak projeví v případě nadměrné zátěže (stresové situace). Vývojově počáteční reakce na zátěž jsou útok nebo útěk, popřípadě znehybnění ("mrtvý brouk" splývá s prostředím). Formou útoku je pak právě agresivita, agrese, negativismus, introverze, egocentrismus...

18 Existuje několik typů agresorů: Emocionálně reaktivní typ agresorů se nechá snadno vyprovokovat. Jsou náchylní k emocionálním reakcím. Agresivní chování může být vyprovokováno i nedorozuměním, které si násilník vysvětlí nepřátelsky. Instrumentální typ prostřednictvím agrese cílevědomě a promyšleně uspokojuje svoje potřeby a dosahuje cílů (moc, peníze, postavení). Agresi iniciuje, jedná chladně a se záměrem oběti uškodit. Má potřebu ovládat druhé, čímž může zakrývat svůj vlastní strach.

19 Aplikace rozděleni agresivity na sportovní prostředí: fyzická aktivní přímá (např. přímý útok na soupeře úderem na obličej) fyzická aktivní nepřímá (např. pověřím svého spoluhráče tím, aby napadl jednoho ze soupeřů) fyzická pasívní přímá (fyzické bráněni někomu v dosahování jeho cílů např. postavím se soupeři do cesty a bráním jeho pohyb)

20 fyzická pasivní nepřímá (např. odmítnuti splnit požadavky např. jako trenér odmítne vystřídat agresivního hráče) verbální aktívní přímá (např. nadávky a urážky) verbální aktivní nepřímá (např. pomlouvám protihráče) verbální pasívní přímá (např. odmítnu mluvit s protihráčem) verbální pasívní nepřímá (např. nezastat se někoho, víme-li, že je kritizován neprávem)

21 Příčiny přibývající agresivity: Dnešní obecný nedostatek spontánní aktivity, tělesné práce a pohybu. jednou z charakteristik živého organismu je jeho pohyblivost děti jsou nesmírně pohyblivý a dynamický živel (až do puberty odpočívají pohybem) unavené skupiny svalové a vyčerpané buňky mozkové si odpočinou v procesu útlumu tehdy, když jsou do činnosti uvedeny jiné svaly a jiné partie mozku (np. Nemůže-li kluk kopat do mičudy, bude kopat do druhých dětí

22 frustrace = psychický stav, který vzniká, když uspokojení nějaké aktivizované potřeby je v dohledu, leč nemůže ho být dosaženo, frustrace vede k agresi, vzbuzená agrese se pak obrací proti původcům oné frustrace, tj. třeba proti rozhodčím,

23 různé formy psychické deprivace = psychický stav, který vzniká, když nějaká základní psychická potřeba není uspokojována tak dlouho (np. neuznání dosažení branky, přerušení hry pro ofsajd ), až zaniká nebo si hledá uspokojení nějakým jiným, tj. náhradním a nepřirozeným způsobem (např. kritika rozhodčích).

24 Fotbal, lední hokej a násilí Fotbal a lední hokej v dnešní době patři mezi tvrdší kontaktní sporty, ve kterých se běžně užívá zastrašováni a násilí jako prostředků k dosažení vítězství, podpory osobni kariéry, umocněni dramatičnosti diváckých zážitku a zvýšeni komerčního přínosu sportovců a sponzorů. V obou těchto profesionálních sportech jsou někteří hráči určeni pravě k tomu, aby sice chránili své spoluhráče, ale na druhé straně asistovali svému tymu provokováním a zastrašováním (np. Řepka, Duda ).

25 Rozdělení agresivity s pohledu sportu: 1. Taktické násilí hráči, trenéři funkcionáři používají tohoto násilí, protože se domnívají, že je v tom šance na dosaženi lepšího výsledku, na zajištěni úspěchu ve hře. 2. Symbolické násilí je rituálním projevem agrese, určitou formou kulturního vzoru chováni. Zahrnuje zdánlivě neplánované a chaotické sportovní scény, které jsou v rozporu s,,nepsanými pravidly chováni. Nevznikají zde skutečné fyzické a psychologické škody.

26 3. Skutečné násilí jedna se o násilí, které skutečně,,bolí. Může byt výrazem nezvládnutí herních pravidel, nebo se může jednat o krajně neadekvátní reakci na chováni a jednáni soupeře. 4. Násilí s úmyslem těžce zranit a poškodit soupeře a vyřadit ho ze hry. Jedna se o násilí, které má za následek těžké ublíženi na zdraví.

27 Sportovci mohou byt ovlivněni mnoha dalšími faktory Vnější vlivy sportovní agrese: Funkcionáři před utkáním se chovají milosrdně, ale během a po utkání v mnoha případech mají tzv. obracenou tvář hlavně na rozhodčí.

28 Trenéři - už od malých žáčků se snaží ve sportovcích vytvořit onu dravou, násilnou agresivitu, které říkají vznešeně progresivita a sebevědomí, které jim mají pomoci dosáhnout kýžených výsledků. Častokrát je tak možné sledovat v utkáni mladých fotbalových a hokejových hráčů, jak jim trenér přikazuje faulovat protihráče (sejmi ho), za každou cenu vyhrát utkání jakýmkoliv způsobem. Přitom by mělo v těchto utkáních jit hlavně o radost z pohybu, týmovou spolupráci a vytváření kladných pocitů a zážitků ze sportu a fair play.

29 Diváci - zároveň se také poukazuje i na projevy násilí u sportovních diváků a jejich vazbu na děni na hřištích (bučení, vhazování nebezpečných předmětů na sportoviště, vniknutí...). Hráči jsou exekutory, všech přání trenéru, funkcionářů a diváků.

30 Jakým způsobem zacházíte s agresivními pocity vy sami? MPC-HC x86.exe MPC-HC x64.exe Mpc-hc.lnk