UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Katedra antropologie a zdravovědy. Diplomová práce. Bc. Klára Hašková

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra antropologie a zdravovědy Diplomová práce Bc. Klára Hašková Učitelství odborných předmětů pro zdravotnické školy Postoje matek k problematice kojení Olomouc 2016 vedoucí práce: PhDr. Marie Chrásková, Ph.D.

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu a zdroje. V Olomouci dne Bc. Klára Hašková

3 Mé poděkování patří PaedDr. et Mgr. Marii Chráskové, Ph.D. za odborné vedení, poskytnutí cenných rad a za vstřícný přístup při tvorbě této diplomové práce. Děkuji i MUDr. Tomáši Dostálovi a jeho zdravotnickému týmu za pomoc a ochotu při výběru respondentek. Touto cestou bych chtěla poděkovat také společnosti Bepanthen Bayer za poskytnutí sponzorského daru, který byl předán matkám respondentkám.

4 OBSAH ÚVOD CÍLE PRÁCE Dílčí cíle TEORETICKÉ POZNATKY Anatomie prsní žlázy Fyziologie laktace Mateřské mléko Živiny v mateřském mléce Fáze produkce mateřského mléka Příprava na kojení Předporodní kurz Role porodní asistentky Role laktační poradkyně Časná podpora kojení Raný kontakt Deset kroků k úspěšnému kojení Technika správného kojení Polohy při kojení Přisátí k prsu Nejčastější pomůcky při kojení Význam kojení Význam kojení pro dítě Význam kojení pro matku Nejčastější problémy při kojení... 25

5 2.9 Psychologie kojení Definice a charakteristika postoje Faktory ovlivňující postoje ke kojení Citová vazba METODIKA PRÁCE Cíle výzkumu Výzkumné problémy Hypotézy Charakteristika výzkumného vzorku Výzkumná metoda Metoda interview Metoda sémantického diferenciálu Průběh vlastního šetření Interview s respondentkami Sémantický diferenciál Zjištěné výsledky výzkumu Výsledky výzkumu získané pomocí interview Interpretace dat získaných pomocí sémantického diferenciálu a popis prostoru sémantického diferenciálu Společné výsledky výzkumu Diskuse výsledků výzkumu ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY REFERENČNÍ SEZNAM SEZNAM PŘÍLOH ANOTACE

6 ÚVOD Kojení nezmenšuje krásu ženských prsou. Zvyšuje jejich krásu tím, že v nich probouzí život a štěstí. Lazar Long Jedním nejkrásnějších a nejdůležitějších úkolů v životě ženy je mateřství a s ním související kojení. Mateřské mléko dítěti poskytuje ideální množství všech potřebných živin, které jsou nezbytné pro jeho zdravý vývoj. Během kojení také dochází k tomu nejdůvěrnějšímu vztahu, jaký může dítě se svou matkou mít. Téma diplomové práce Postoje matek k problematice kojení jsem si vybrala, abych zjistila, jak v současné době matky vnímají kojení svých dětí. Jako porodní asistentka a zároveň studentka pedagogické fakulty považuji podporu kojení za velmi důležitou součást edukační činnosti v rámci zdravého životního stylu. Stanoveným cílem této práce bylo zjistit, jak se matky zabývají problematikou kojení v období těhotenství, po porodu a jakým způsobem prožívají první chvíle se svým dítětem. Dále bylo třeba zjistit, jaká poporodní péče v souvislosti s kojením je ženám poskytnuta a především, jaké mají matky postoje ke kojení. Tato diplomová práce se skládá z teoretické a empirické části. První část přináší vhled do teoretických poznatků týkajících se anatomie prsní žlázy, fyziologie laktace, složení mateřského mléka, přípravy na kojení, časné podpory kojení, správné techniky kojení, významu a psychologie kojení. Empirická část je realizovaná primárně prostřednictvím metody polostrukturovéného interview a pro doplnění některých informací byla použita metoda sémantického diferenciálu. 6

7 1 CÍLE PRÁCE Hlavním cílem této diplomové práce je charakterizovat tematiku kojení a analyzovat postoje matek k této problematice. Podstatné je zjistit, jak matky vnímají kojení svých dětí a také jak je pro ně kojení důležité. 1.1 DÍLČÍ CÍLE Zjistit, jaké mají matky postoje ke kojení. Zjistit, jak se matky zabývají problematikou kojení v období těhotenství a po porodu. Zjistit, jak matky prožívají první chvíle se svým dítětem. Zjistit, jaká péče, týkající se kojení, je ženám poskytnuta v rámci poporodní péče. 7

8 2 TEORETICKÉ POZNATKY 2.1 Anatomie prsní žlázy Ženský prs (mamma feminina) je tvořen ze dvou částí, tedy mléčnou žlázou (glandula mammaria) a tukovou tkání. Mléčná žláza je označována za největší kožní žlázu lidského těla. Jemná kůže prsu je modifikována v kruhovitý dvorec (areola mammae), uprostřed něhož prominuje prsní bradavka (papilla mammae) (Obrázek 1). Mléčná žláza seskládá z 15 až 20 laloků (lobi glandulae mammariae), z nichž je každý funkčně samostatnou žlázou, která vyúsťuje na povrch prsní bradavky jako mlékovod (ductus lactifer) (Hájek, Čech, Maršál a kol., 2014). Velikost ženského prsu ovlivňuje individuální množství tukové tkáně. V období puberty dochází u dívek, díky vlivu hormonů, k velmi silnému vývoji této žlázy, což je považováno za výrazný sekundární pohlavní znak (Roztočil a kol., 2008). a prsní bradavka b prsní dvorec c mléčná žláza s vývody d tuková tkáň Obrázek 1. Schematický nákres stavby prsu (Rokyta a kol., 2002) 8

9 2.2 Fyziologie laktace Laktace je označení pro sekreci mateřského mléka mléčnými žlázami (Kittnar, Mlček, 2009). Na tento proces je organismus připravován už v průběhu těhotenství. Estrogeny způsobují růst mlékovodů a progesterony stimulují epitel alveolů. Po porodu dochází k poklesu hladin těchto dvou hormonů, což stimuluje samotný začátek laktace, kterou řídí hormon prolaktin a oxytocin. Prolaktin zodpovídá za tvorbu mateřského mléka, vytvářejícího se ve žlázové tkáni prsu, konkrétně v tzv. alveolárních buňkách. Sáním dochází k nervovému dráždění bradavky a v oblasti prsního dvorce a tím dochází k reflexnímu uvolnění prolaktinu a následně i oxytocinu do matčiny krve. Oxytocin způsobuje uvolnění a následnou sekreci mléka. Jde o tzv. ejekční reflex, který je do značné míry ovlivnitelný vnějšími vlivy. K negativně působícím vlivům patří především stres a bolesti. Velice pozitivně na ejekční reflex působí naopak blízký kontakt matky s dítětem. Kojení stimuluje intenzitu tvorby mléka. To znamená, že množství vytváření mléka je vlastně procesem nabídky a poptávky. Pokud tedy dítě více saje, více mléka se také tvoří (Klimová a kol., 1998), (Hájek, Čech, Maršál, 2014), (Sedlářová a kol., 2008). Z energetického pohledu je laktace označována za nejnáročnější období reprodukčního cyklu. V průběhu laktace dochází ke zvýšení energetické potřeby přibližně o kcal/den. Energie je do určité míry kryta z tukové zásoby, vytvořené v těhotenství (Schneidrová a kol., 2006). 2.3 Mateřské mléko Mateřské mléko je jedinečná biologická tekutina (Mitrová, Bronský, 2014). Představuje ideální funkční potravinu, která je nedosažitelným vzorem všech uměle vyrobených mlék (Gregora, 2007). Zastává funkci výživovou, imunologickou a psychologickou. Obsahuje ideální poměr jednotlivého množství živin, vitamínů i minerálních látek (Pokorná, 2011). Složením tedy respektuje dozrávání jednotlivých funkčních systémů novorozence, především zažívací trakt a nervový systém (Roztočil a kol., 2008). Imunologická složka mléka zabezpečuje přizpůsobení organismu vnějšímu prostředí. V dnešní době existují nezpochybnitelné důkazy o všestranné prospěšnosti 9

10 a nenahraditelnosti výživy mateřským mlékem (Pokorná, 2011). Dítěti do šesti měsíců života poskytuje potřebné množství tekutin a živin. Po uplynutí tohoto období je vhodné dosavadní stravu kojence obohatit o potraviny obsahující minerální látky, vitaminy a bílkoviny. V kojení se ale doporučuje pokračovat minimálně do druhých narozenin dítěte (Pavlatová, 2010) Živiny v mateřském mléce Lidské mateřské mléko je řazeno mezi mléka s nejnižším množstvím bílkovin (Roztočil a kol., 2008). Více než 70% utváří bílkoviny syrovátky, jejíž hlavní složka je laktalbumin, zbylé množství bílkovin zastupuje kasein (Dort, Dortová, Jehlička, 2013). Podle zjištěných informací, je poměr mezi bílkovinami syrovátky a kaseinu 80 : 20. Podstatně větší množství bílkovinných látek obsahuje mléko matek, které své dítě porodily předčasně. Právě jejich potřeba bílkovin je větší, oproti dětem narozených v termínu. To potvrzuje fakt, že skladba mateřského mléka se přizpůsobuje výživovým potřebám dítěte (Šráčková, 2005). Tuky, v převážném množství triglyceridy, naopak představují proměnlivou složku mléka. Jejich množství kolísá během dne, kdy maxima dosahuje pozdě odpoledne, ale mění se i v průběhu každého kojení. Při sání tuky v mateřském mléce přibývají. Ke konci kojení jich je až pětkrát větší množství (Roztočil a kol., 2008). Kromě složení se postupně mění i průtok mléka. Uvádí se, že tzv. přední mléko hasí žízeň. Dítě zpočátku přijímá větší množství málo kalorického mléka a postupně se tento stav mění. Tzv. zadní mléko tiší hlad je tedy vysoce kalorické a je ho méně (Enkin a kol., 1998), (Svačina a kol., 2008). Nejvíce sacharidů (cukrů) v mateřském mléce je zastoupeno mléčným cukrem (laktózou). Právě díky této složce mléka a příznivé střevní flóře, je usnadněné vstřebávání železa a vápníku, což poskytuje ochranu před infekcí. Sacharidy poskytují kojenci celkově 40 % potřebné energie (Klomová a kol., 1998), (Ondriová, Sinaiová, 2008). Skupina vitaminů ve vodě rozpustných, především B a C, je v mateřském mléce obsažena zpravidla v dostatečném množství. Záleží ovšem na tom, zda jich kojící matka přijímá potřebné množství potravou. Novorozenec ihned po porodu potřebuje ze skupiny vitaminů rozpustných v tucích především vitamin K a E, toho je v mléce nedostatek (Roztočil a kol., 2008). Dle doporučení má být potřebný vitamin K podáván 10

11 všem novorozencům k prevenci krvácivého onemocnění (Šráčková, 2005). Vitaminu D je v mateřském mléce také relativně málo. Proto mají tak důležitou funkci sluneční paprsky, které podporují tvorbu vitaminu D v kůži novorozence. V mateřském mléce je vitaminu A dostatečné množství (Roztočil a kol., 2008). Dalšími důležitými složkami mateřského mléka jsou minerální látky a stopové prvky. V mléce je poměrně stálé a dostatečné množství např.: draslíku, vápníku, sodíku, fosforu a hořčíku. Absence železa ve stravě kojící matky se u kojeného dítěte může projevit chudokrevností. Stopové prvky, např. kobalt, měď, zinek, jsou v mléce obsaženy dostatečně (Roztočil a kol., 2008). Obzvláště výhodná je však celková chudost minerálních látek v mateřském mléce oproti mléku kravskému, kde jsou tyto látky obsaženy nejméně v trojnásobně větším množství. Mateřské mléko je tak pro činnost ledvin podstatně méně zatěžující. V mateřském mléce se nachází mnoho dalších látek, které nejsou zcela dostatečně prozkoumány. Z uvedených informací vyplývá, že se jedná o zcela mimořádnou tekutinu, kterou Aristoteles nazval převařenou krví v matčině těle (Šráčková, 2005) Fáze produkce mateřského mléka Produkce mateřského mléka probíhá celkem třemi fázemi. V několika posledních dnech těhotenství a také v prvních dnech po porodu se tvoří mlezivo (kolostrum). Je to tekutina nažloutlé barvy s bohatým množstvím protilátek. Dodává vitamín A, E, proteiny a také základní minerály. Má projímavý účinek podporující vyloučení první stolice novorozence, smolky (mekonia) (Leier, 2004). Kolostrum je pro novorozence potravou o vysoké kvalitě a malém objemu (Sedlářová a kol., 2008). Od zralého mateřského mléka se kolostrum odlišuje tím, že obsahuje vyšší množství bílkovin a solí a naopak nižší množství cukrů a tuků (Ondriová, Sinaiová, 2008). Docentka Šráčková (2005) ve svém článku o nenahraditelnosti mateřského mléka uváží, že zejména kolostrum má zcela unikátní složení. Přibližně mezi sedmým a desátým dnem se vylučuje přechodové mateřské mléko. Obsahuje méně imunoglobulinů, proteinů ale má větší množství mléčného cukru (laktózy), kalorií a také tuku. Třetí a konečnou fází je mléko zralé, které je produkováno po čtrnácti dnech po porodu. Má lehce namodralou barvu a oproti předchozímu mléku má řidší 11

12 konzistenci. Je dostatečně energeticky vydatné, obsahuje všechny důležité živiny (Leier, 2004). 2.4 Příprava na kojení Podstatou zvládnutí celého procesu kojení je efektivní edukace ženy již v průběhu těhotenství. Všechny těhotné ženy mají právo na získání dostatečného množství kvalitních informací o kojení všeobecně a především o jeho prospěšnosti. Způsob edukace je však zapotřebí přizpůsobit individualitě ženy (Ondriová, Sinaiová, 2008). Dnešní moderní doba nabízí nepřeberné množství snadno přístupných informací, ovšem nic nemůže nahradit osobní kontakt s odborníkem (Stauberová, 2008). Zdravotnický personál má velmi důležitý úkol v podpoře, prosazování a ochraně kojení (Roztočil a kol., 2008). V roce 2006 byl uskutečněn průzkum, zjišťující význam edukace v oblasti kojení. Při tomto výzkumném šetření bylo osloveno 70 respondentek. Přibližně 65 % žen pozitivně hodnotilo edukační činnost především novorozeneckých sester. Asi 5 % respondentek popřelo, že by se jim v nemocniční edukaci kdokoli věnoval. Jedna z mnoha dalších otázek se týkala doporučení, jak zefektivnit edukaci o kojení. V tomto případě ženy nejčastěji uvedly, že by si setry v prenatální i perinatální péči měly najít dostatek času na poskytnutí informací o kojení, měly by mít pro těhotné ženy připravené brožurky, dále by měly doporučit kvalitní odbornou literaturu a jiné zdroje. Také by matky velmi ocenily telefonický kontakt, který by mohly využít v případě komplikací s kojením apod. (Ondriová, Sinaiová, 2008) Předporodní kurz Předporodní kurz neboli psychofyzická příprava na porod, je určitý vzdělávací program, který má svá specifika. V Československu se tato příprava začala pomalu rozšiřovat až po roce 1949 (Bašková, 2015). Předporodní přípravu nabízí větší české porodnice. Kurzy se mohou mírně lišit v obsahu i kvalitě (Takács, Sobotková, Šulová a kol., 2015). Nejčastěji jsou realizovány v období posledního trimestru těhotenství, v průběhu několika lekcí (Šindelářová, 2004). Obvykle kurzy vedou zkušené porodní asistentky (Gregora, Velemínský, 2013). Podstatou je připravit těhotnou ženu, popřípadě 12

13 i jejího partnera, na roli rodiče. Obsahově bývá předporodní kurz tvořen edukací o životosprávě, fyziologickém těhotenství, porodu a šestinedělí, dále péči o novorozence a prolaktačních aktivitách. Doporučované množství těhotných žen v předporodní přípravě je velmi relativní. Většina autorů se však shoduje, že optimální skupina je tvořena 8 12 lidmi (Bašková, 2015). V rámci psychické přípravy je důležité se zaměřit na odstranění negativních emocí, posílení pozitivního postoje k porodu a v neposlední řadě také získání důvěry ve zdravotnické zařízení, ve kterém chce žena rodit. Fyzická příprava se zaměřuje na relaxaci, těhotenskou gymnastiku, nácvik správného dýchání a efektivního tlačení při porodu. Doplňujícím prvkem předporodních kurzů může být zhlédnutí informativního filmu na téma porod, jeho alternativní formy a péče o novorozence. V předporodní přípravě je nezbytným tématem kojení. V této problematice je důležité se zaměřit na nástup laktace, frekvenci kojení, střídání prsou a péči o ně. Nezbytné je informovat o alternativních způsobech krmení a prevenci zánětu (Šindelářová, 2004). Je třeba těhotnou ženu seznámit s tím, že nemá dítě kojit pouze ve vymezený čas, dále dokrmovat, používat lahve a dudlíky (Sedlářová, 2008). O kojení by mělo být ženám poskytnuto dostatek informací, aby měly možnost se rozhodnout o způsobu výživy svého dítěte. Ale právě tato tematická část předporodních kurzů bývá matkami často opomíjena. Domnívají se totiž, že kojení je zcela přirozená činnost, které se není třeba zásadně věnovat. (Mydlilová, 2008). Téměř všechny ženy jsou schopny své dítě kojit. Je však nutné jim poskytnout podporu a pomoc. Zejména prvorodičkám je vhodné věnovat dostatek pozornosti (Sedlářová, 2008). V roce 2008 byly zveřejněny výsledky výzkumné studie, zaměřené na náplň předporodních kurzů z hlediska přípravy ke kojení. Tento výzkum byl podpořen grantem Ministerstva zdravotnictví a celkem se studie zúčastnilo 345 matek. Bylo zjištěno, že na předporodní kurzy docházely častěji prvorodičky (75,6 %) než vícerodičky, tedy multipary (24,4 %). O správné technice kojení bylo informováno 65,9 % respondentek. Téměř 57,1 % žen uvedlo, že se na kurzu dozvěděly o alternativních způsobech výživy dítěte. Většina (58,2 %) byla s komplexní náplní předporodního kurzu spokojena. Ovšem 41,8 % nespokojených respondentek je pro lektory předporodních kurzů velice 13

14 neuspokojivé. Jako nejčastější zdroj informací o kojení respondetky uvedly literaturu (39 %), časopisy (26 %), internet (15 %) a pouhých 9 % dotazovaných žen dostalo informace od zdravotnických pracovníků. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, že by měla být zvýšena kvalita předporodních kurzů a celková péče o těhotné ženy by měla být rozhodně posílena. Nízký počet zastoupení zdravotníků, podávající informace o kojení, je vysokým rizikem toho, že si ženy mohou vybrat špatný zdroj požadovaných informací. Zde je vyhrazen prostor pro zdravotnický personál, aby šířil potřebné množství vědecky podložených informací. Náplň předporodních kurzů má být komplexní, vysoce odborně zpracovaná, sjednocená a podávaná skutečně kvalifikovanými odborníky (Wilhelmová, 2014). Účast na této předporodní přípravě je v České republice nepovinná. Stále je řazena mezi nadstandardní služby, a proto bývá hrazena budoucími rodiči. Poskytnutí dostatku adekvátních informací by však mělo být standardem pro všechna zdravotnická zařízení (Mydlilová, 2008) Role porodní asistentky Ačkoliv je nástup laktace označován jako fyziologický děj, tak kojení se matka musí naučit (Dort, Dortová, Jehlička, 2013). Poskytnutí pomoci ženě v oblasti kojení má zcela ve své kompetenci porodní asistentka. Při prvním kontaktu s těhotnou ženou by měla správně zjistit její postoj, názor, zkušenosti a vědomosti ve vztahu k samotné výživě novorozence. Neméně důležité je i vyšetření prsou těhotné. Je třeba zkontrolovat oblast prsních bradavek a zaměřit se na případné anatomické zvláštnosti, které při kojení mohou způsobovat problémy (Ondriová, Sinaiová, 2008). Tvar bradavky lze popřípadě do jisté míry zlepšit pravidelným prováděním jednoduchých cviků v období posledních tří měsíců těhotenství (Ondriová, Sinaiová, 2008). Ve výzkumu Mydlilové (2008) bylo zjištěno, že 82,9 % respondentek neabsolvovalo vyšetření prsů. Profesor Roztočil (2008) vyzdvihuje pomoc porodní asistentky v oblasti kojení v porodnici. Dále je podle něj velmi důležité podpořit kojení dle chuti dítěte a naučit matku správnou péči o prsa. Také je vhodné nabídnout možnost pomoci laktační poradkyně pro případ, že by se v domácím prostředí vyskytly jakékoli potíže související s kojením. 14

15 2.4.3 Role laktační poradkyně Stauberová (2008) ve svém článku uvádí, že vyškolená laktační poradkyně poskytuje podporu a pomoc při potížích s kojením. Může také poradit s výběrem vhodné pomůcky ke kojení. Má tedy velký význam pro matku a její dítě. Laktační poradkyně během předporodní přípravy pomáhá budoucím matkám osvojit si správnou techniku přikládání dítěte k prsu a polohy při kojení. V roce 2005 a 2007 byl realizovaný průzkum, týkající se laktační poradkyně. Pouze 8 % respondentek považuje laktační poradkyni za postradatelnou. Všechny ženy, které využily pomoc laktační poradkyně, uvedly, že byly velice spokojeny a jsou rozhodnuty doporučit ji svým známým. Možnost návštěvy laktační poradkyní v domácím prostředí matky a dítěte byla hodnocena také velmi pozitivně. Podle Vodičkové (2007) se certifikovanou laktační poradkyní může stát zkušená dětská sestra, praktikující dlouhá léta na novorozeneckém oddělení. V rámci své práce postupuje metodou ošetřovatelského procesu. Inovuje zásady a postupy, jejichž cílem je podpořit a usnadnit kojení. V české legislativě (55/2011 Sb., 5) je však uvedeno, že podpora kojení je plně v kompetenci porodní asistentky. Mydlilová (2006) uvádí, že laktační poradkyní se stává porodní asistentka, která absolvuje kurz laktačního poradenství. 2.5 Časná podpora kojení Raný kontakt Mrowetz a Peremská (2013) uvádí, že: Raný a nepřerušovaný kontakt bezprostředně po porodu mezi matkou a novorozencem má pro oba neopakovatelnou hodnotu. Raný kontakt je též označován jako bonding. Toto slovo vychází z anglického termínu lepení či připoutání. Jedná se o proces, kdy dochází k vytváření láskyplného pouta mezi matkou a jejím dítětem ihned po porodu. Úkolem zdravotnického personálu je podporovat tuto vazbu, a tím i zdravý adaptační mechanismus. Dítě je schopné nenutritivního sání již v prenatálním období a nutritivního sání bezprostředně po porodu, za předpokladu, že k němu dostane příležitost. (Klimová, a kol., 1998). Nahý novorozenec je v ideálním případě ihned po porodu vertikálně položen na matčino břicho. Jsou v kontaktu skin to skin kůže na kůži. Nemělo by se zapomínat 15

16 na podložení matčiny hlavy pro podporu vizuálního kontaktu. Pupečník je přerušen teprve až po jeho úplném dotepání. Dítě je zdravotnickým personálem osušeno nahřátou plenou, a přitom stále zůstává na matčině těle. Poté jsou oba překryti dekou. Matka by měla mít dlaně svých rukou položené přímo na kůži svého dítěte. Po přerušení pupečníku obvykle dojde k porodu placenty, následné kontrole a případnému ošetření porodních poranění. V ideálním případě by měl být přítomen i otec dítěte, který může pomoci s přidržováním novorozence. Hodnocení Apgar skóre probíhá zároveň s ošetřením (Mrowetz, Peremská, 2013). Jde o metodu rychlého vyhodnocení celkového stavu dítěte v první, páté a desáté minutě po porodu. Vždy je hodnocena srdeční činnost, dýchání, svalové napětí, barva kůže a reakce na podráždění (Šeblová, Knor a kol., 2013). Podle Mrowetz a Permské (2013) není třeba novorozence aktivně přikládat přímo k prsu. Sám by se měl začít zajímat o prs, snažit se k němu doplazit a chytit se. Při hledání bradavky zapojuje všechny smysly zrak, hmat, sluch, čich, chuť (Mrowetz, Peremská, 2013). Hovoří se o tzv. rooting reflexu (Klimová a kol., 1988). K prvnímu samopřisátí obvykle dochází za minut (Mrowetz, Peremská, 2013). Pro optimální vývoj laktace je nejlepší, aby se novorozenec poprvé napil mateřského mléka do první hodiny od porodu. Právem je tato doba označována jako zlatá hodina (Hanáková a kol., 2010). O časném přiložení se hovoří tehdy, pokud k němu dojde do prvních dvou hodin života dítěte (Muntau, 2014). Upřednostňována je bezdotyková pomoc. Matka může pouze přidržet prs. Sání může trvat různě dlouhou dobu. Dítě u prsu často usíná. Podpora raného kontaktu by měla trvat minimálně 2 hodiny. Je nutné, poskytnout novorozenci čas k tomu, aby se zadaptoval a zorientoval. Právě z toho důvodu je podporován kontakt s matkou skin to skin. Je důležité, aby dítě cítilo její dech, doteky a tlukot srdce (Mrowetz, Peremská, 2013). Tímto časným kontaktem u matky dochází k vyplavení endorfínů, což jsou tělu přirozené látky podobající se morfinu. Přináší pocit štěstí, napomáhají k zapomenutí velké bolesti a námahy, kterým byla žena během porodu vystavena. Zároveň působí i jako analgetikum, tedy zmírňují vnímání bolestivých podnětů (Klimová a kol., 1998), (Leifer, 2004). Úkolem zdravotníků je v těchto chvílích snažit se zajistit co možná nejvíce příjemné, klidné, vlídné a intimní prostředí a v neposlední řadě nezapomínat na pohodlí matky. Pro zachování jedinečných okamžiků se doporučuje eliminace fotografování, tvoření videozáznamu a telefonování. Případný odběr biologického materiálu dítěte 16

17 lze také získat bez narušení jejich tělesného kontaktu. Po prvním iniciačním samopřisátí mohou zdravotníci dokončit standardní ošetření novorozence, tedy aplikace vitaminu K, Opthalmo-Septonexu, vážení, měření, identifikace a oblečení (Mrowetz, Peremská, 2013). Vždy je však třeba dbát na přání rodičky. Bonding v žádném případě není povinný (Roztočil a kol. 2008). Raný kontakt je v ideálním případě doporučován po dobu prvních 12 hodin. V nepřetržitém kontaktu kůže na kůži by matka a dítě měly být převezeny na oddělení šestinedělí. Bonding není vyloučen ani v případě porodu císařským řezem. Novorozenec je položen horizontálně na matčin hrudník. Nutností je přidržování dítěte zdravotníkem či otcem. V kontaktu skin to skin může matku na nezbytně dlouhou dobu zastoupit otec. Jeho bakterie jsou pro novorozence přínosné a přirozené stejně tak, jako bakterie matky (Mrowetz, Peremská, 2013). Většina pediatrů se shoduje v tvrzení, že časnějším přiložením k prsu se novorozenec mnohem rychleji naučí sát a minimalizují se tak i komplikace spojené s kojením. Proto je také mnoho odpůrců odděleného ošetřování matky a novorozence (Šráčková, 2005). Poměrně významným kladem bondingu je i lepší psychika zdravotnického personálu. Za běžné situace se novorozenec ihned po porodu dostává do rukou zdravotníka, aby byla co možná nejrychleji provedena veškerá ošetřovatelská a administrativní činnost. Zdravotník se tak velmi rychle dostává do stresové situace, ve které se poměrně snadno může dopustit chyby. Dochází tedy velice často k tomu, že jsou upřednostňovány rutinní postupy před těmi psychologickými. Velkým rizikem je pak nespokojenost rodičky, stížnosti a především problematické zahájení laktace. V případě, že je preferován klidný přístup, prožívá i rodička psychickou pohodu (Takásc a kol., 2011). Podle Mrowetz a Peremské (2013) podpora bondingu skutečně přispívá k efektivnější péči, potlačuje riziko vzniku syndromu vyhoření a to především díky zvýšenému psychosociálnímu bezpečí zdravotnického personálu i rodičky. Reálným problémem v mnoha českých porodnicích je separace novorozence od matky v časném poporodním období. I krátkodobá separace může být příčinou následných dlouhodobých problémů ve vztahu matky s dítětem. 17

18 Pokud dojde k narození mrtvého dítěte nebo k jeho úmrtí po porodu, tak i v tomto případě je vhodné matce a blízké rodině nabídnout možnost rozloučení s dítětem. Podpořit kontakt kůže na kůži. Samozřejmostí by mělo být poskytnutí dostatku času v soukromí. V dnešní době již není žádnou novinkou zajištění památky na jejich dítě, jako je obtisk ruky či nohy Deset kroků k úspěšnému kojení Na základě spolupráce Světové zdravotnické organizace (WHO) a Českého národního výboru UNICEF byla vyhlášena celosvětová iniciativa BFH (Baby Friendly Hospital) neboli Nemocnice přátelská dětem (Roztočil a kol., 2008). Tento titul je udělován nemocnicím, které plně podporují a respektující právo dětí na kojení (Slezáková a kol., 2010). Podle Kameníkové (2004) je dále podstatné, aby nemocnice, která usiluje o označení BFH, měla při propuštění nad 90 % kojených novorozenců (Kameníková, 2004). Tento trend přináší větší nároky na odborné znalosti zdravotnického personálu (Slezáková a kol., 2013). Faktory, nejvíce ovlivňující úspěšnost kojení, zahrnuje tzv. Desatero kojení či Deset kroků k úspěšnému kojení (Černá, 2007). 1. V praxi by každé zdravotnické zařízení mělo mít písemně zpracovanou strategii, jakým způsobem přistupovat ke kojení. A tento manuál by měl být dostupný pro všechny členy zdravotnického týmu. 2. Nutnost školení, veškerého zdravotnického personálu, dovednostech nutných k zvládnutí strategie kojení. 3. Všem těhotným ženám poskytnout informace o výhodách kojení a také o správné technice kojení. 4. Umožnit všem matkám začít s kojením dítěte do 30 minut od porodu. 5. Ukázat matkám správné způsob kojení a také udržet laktaci v případě, kdy je novorozenec oddělen od své matky. 6. Nepodávat novorozenci jinou výživu, pouze mateřské mléko (Dort, Dortová, Jehličková, 2013). 18

19 7. Praktikovat rooming-in. Jedná se o systém, kdy je matka v pokoji společně se svým dítětem 24 hodin denně. V každém případě je vždy prioritou, aby byl novorozenec v pořádku a aby se o něj matka byla schopna postarat (Gregora, Velemínský, 2011). 8. Podpořit kojení dítěte dle jeho potřeby. Ne podle pevně stanoveného časového plánu. 9. Nepodávat kojeným novorozencům jakékoli náhražky, tedy dudlíky, šidítka atd. 10. Podporovat utváření mateřských skupin na podporu kojení (Dort, Dortová, Jehličková, 2013). 2.6 Technika správného kojení Jedním z primárních předpokladů úspěšně zvládnutého kojení je správná technika kojení, která je vždy podmíněna správně provedenou polohou, přisátím a následným sáním (Klimová a kol., 1998). Umytí matčiných rukou před kojením je samozřejmostí (Leifer, 2004) Polohy při kojení Na samotných začátcích je vhodné zvolit takovou polohou během kojení, která odpovídá zásadám přiložení dítěte k prsu a umožňuje matce pohodlí. Matky by v rámci nemocniční péče měly vyzkoušet všechny polohy při kojení. Tím u nich dojde k posílení sebedůvěry kojit své dítě (Bašková, 2015). Kojení v poloze vleže na boku je doporučováno matkám v prvních několika hodinách po porodu. Především po císařském řezu. Tato poloha je pro ženu fyzicky nenáročná. Dítě společně s matkou leží na boku, čelem k sobě. Hlava matky je podložena polštářem a ruce má volné. V těsné blízkosti, podél jejího těla, leží dítě, břichem na břicho a obličejem proti bradavce (Bašková, 2015). Za záda dítěte může být umístěn srolovaný ručník, který napomůže tomu, aby tělo dítěte i v průběhu kojení udrželo správnou polohu. V poloze vleže může kojit i matka s velkým poprsím. Nejprve své dítě nakojí ze spodního 19

20 prsu, poté z horního prsu. Výhodou je, že se matka nemusí přetáčet a ani nemění polohu dítěte (Schneidrová a kol., 2006). Kojení vleže na zádech je dobrou volbou u matek po císařském řezu a dále i pro kojence, kteří mají potíže s přisátím. Matka má v průběhu kojení možnost přesunout své dítě bez velkého úsilí od jednoho prsu k druhému (Bašková, 2015). V poloze vsedě je matka uvolněná a její záda a ramena jsou dostatečně podepřena. Mohou být i podložena polštáři. Dítě, ležící v matčině náruči, má hlavu v ohbí paže, záda jsou podepřeny předloktím, břichem je těsně přitisknuté k matčině tělu a koleny směřuje k druhému prsu. Nesmí docházet k tomu, že by dítě při kojení otáčelo hlavu na stranu, aby mohlo uchopit bradavku a část prsního dvorce. Kyčle, rameno a ucho dítěte mají být v jedné linii. Matčin loket, na té straně, kde dítě právě saje, lze podložit polštářem. I na klíně může mít položený polštář. Matka se pak nemusí při kojení sklánět k dítěti, protože je díky vypodložení v odpovídající výšce. Celkově je pak kojení v této poloze pohodlnější (Schneidrová a kol., 2006). Boční neboli fotbalové či zadní držení je vhodné zejména pro ženy s velkým poprsím či plochými bradavkami a nebo po císařském řezu (Schneidrová a kol., 2006), (Sedlářová a kol., 2008). Tato poloha je velmi upřednostňována také v případech, kdy má matka dvojčata, potíže s udržením dítěte volně na svém předloktí, nebo pokud se vyskytly problémy v oblasti mlékovodu. Jejich současně kojení zajišťuje efektivnější sekrece prolaktinu. Zároveň je to pro matku značná úspora času (Bašková, 2015), (Sedlářová a kol., 2008). Dítě má ležet v úrovni prsu pod matčinou paží, proto by po stranách matčina těla a na jejím klíně, měly být polštáře. Horní část těla dítěte spočívá na předloktí matčiny ruky a palcem i prsty téže ruky podpírá hlavu dítěte pod ušima. Chodidla kojence by se neměla o nic opírat, měly by tedy být zcela volně (Schneidrová a kol., 2006). Poloha fotbalového míče je první volbou při nalití bočních oblastí prsou. Z nich totiž kojenec vypije mléko přednostně (Černá, 2009). Kojení obouruč ocení především matky s velkými prsy. Prs matka drží oběma rukama, palcem z horní části a ostatní prsty ho podpírají zespodu (Klimová a kol., 1998). Pro polohu tanečníka je charakteristické to, že je možné při kojení volně střídat prsa a navíc poskytuje kontrolu nad polohou a pohybem hlavy kojeného dítěte. Toto držení je dobrou volbou při kojení nezralého dítěte nebo takového, které má potíže se správním 20

21 přisátím. Matka má dítě položené na svém podloženém předloktí. Dlaní téže ruky přidržuje jeho hlavu. Druhou rukou si přidržuje prs (Bašková, 2015). Dále je možné kojit v polosedě s podloženýma nohama. Tato poloha má své opodstatnění především pro matky po porodu císařským řezem. Na předloktí matčiny ruky leží dítě. Zároveň je podložené polštářem, který zmírňuje tlak dítěte na pooperační jizvu. Pod matčinými koleny by měl být další polštář podpírající její dolní končetiny (Bašková, 2015). Kojení ve vzpřímené neboli vertikální poloze je vhodné pro nedonošené děti, nebo například pro ty, které mají malou bradu. Jednou rukou matka drží své dítě a druhou prs. Na matčině levé dolní končetině sedí obkročmo kojenec, jehož hlava, krk a tělo jsou podepřeny matčinou pravou rukou. Levou rukou má podepřený svůj prs na téže straně. V případě, že chce matka kojit z pravého prsu, podepírá dítě levou rukou (Bašková, 2015). Matka by se pokaždé měla ujistit, že zaujímá společně se svým dítětem správnou polohu ke kojení. Žena leží s podepřenou paží, zády a vsedě by měla mít navíc podepřená chodidla. Nad kojícím dítětem se nemá sklánět. Je třeba dbát na to, aby kyčel, rameno a ucho dítěte byly vždy v jedné přímce. Dále má být matčinou rukou podepřena hlava a krk kojence tak, že spočívají mezi ukazovákem a palcem. Její ruka se však během kojení nedotýká hlavy dítěte výše nad oblast spojnicí uší (Schneidrová a kol., 2006) Přisátí k prsu Schneidrová (2006) v knize o kojení napsala, jak by mělo probíhat správné přisátí dítěte k prsu. Matka drží svůj prs palcem nad dvorcem a ostatními prsty pod dvorcem. Černá (2009) ve svém článku uvádí, že při držení prsu mají prsty ruky vytvářet tvar písmene C. Prs je také možné přidržovat tzv. nůžkovým hmatem, a to tak, že mezi ukazovákem a prostředníkem ruky je bradavka i s dvorcem. Při tomto způsobu držení prsty snadno sklouznou k bradavce. U každého hmatu ale platí zásada, že se prsty nedotýkají bradavky a prsního dvorce. V žádném případě by bradavka neměla vyčnívat směrem nahoru (Leifer, 2004). Podle Schneidrové (2006) celý proces začíná tím, že se matka bradavkou dotkne úst kojence. Takto je u dítěte vyvolán hledací reflex, kdy dítě otáčí svoji hlavu z jedné strany na druhou. Matka setrvá do chvíle, kdy budou jeho ústa široce otevřena, jako kdyby zíval, a vyplázne jazyk. Teprve poté bradavku i část prsního dvorce 21

22 vsune do jeho úst a následně si dítě přivine k prsu. Správně má být kojenec bradou zanořen do prsu matky, tváří a nosem se ho pouze dotýká. Jeho rty jsou zevně ohrnuté a bez napětí. Jazyk je stočený do tvaru žlábku, obkružuje tak zespodu bradavku a přesahuje dolní ret. Vlnovitými pohyby jazyka zepředu dozadu je bradavka posunována i s částí dvorce na patro dítěte. Při sání se jeho uši i spánky pohybují a tváře nevpadávají. Polykání kojence je slyšet obvykle po dvou sacích pohybech. Žena nesmí svými prsty odtahovat prsní tkáň od nosu kojence, protože tím by tak vysunovala bradavku z jeho úst. Je třeba také uvést, že kojenec nesaje z bradavky, ale z prsu. K prsu se nikdy nemá přikládat křičící dítě. V takovém případě je jeho jazyk v horní části dutiny ústění a tak nemůže dojít k správnému uchopení bradavky (Klimová a kol, 1998). Délka sání dítěte je individuální. Některé saje pouze 5 minut, další naopak potřebuje třeba 4 krát delší dobu. V prvních týdnech života dítěte se doporučuje kojit 8 krát až 12 krát během dne (Ondriová, Sinaiová, 2008). Každé dítě má svůj vlastní ideální rytmus, takže i jednotlivé intervaly mezi kojením si zpravidla utváří samo (Šráčková, 2005). Rozhodujícím kritériem dostatečného kojení je v každém případě celkově dobrý stav dítěte (Ondriová, Sinaiová, 2008). Známkou připravenosti dítěte ke kojení jsou jeho projevy hladu, mezi které patří, aktivita, bdělost, hledání prsu a otevírání úst (Mydlilová, 2013) Černá (2009) podotýká, že dítě při kojení mateřské mléko nesaje. Jedná se tedy o špatnou terminologii. Podstatné je však správně provedené uchopení bradavky dítětem. Jeho jazyk tlačí bradavku i s částí dvorce směrem k tvrdému patru. Mléko je tak vytlačováno do dutiny ústní. Po jejím naplnění kojenec polkne a poté se nadechne. Celý tento děj se opakuje Nejčastější pomůcky při kojení Pokud má žena na bradavce bolestivé odřeniny (ragády), je třeba použít chrániče bradavek. Tato pomůcka má perforovaný, vzdušný kryt, zajišťující dostatečnou cirkulaci. Pro snadnější zhojení poranění je možné na bradavce nechat zaschnout několik kapek mateřského mléka, které na ní zůstanou po kojení. Nebo k natírání lze opakovaně použít např. mast Bepanthen. Dále je možné aplikovat PureLan. Jedná se o hojivou mast ze 100 % čistého lanolinu neboli ovčího tuku. 22

23 Formovače bradavek jsou doporučovány v případě, kdy má žena vpáčené nebo ploché bradavky. Tento nevyhovující tvar bradavky je způsoben vrozeně krátkou vazivovou tkání, které ji připoutává k hrudní stěně. Formovač tvoří dvě po obvodu spojené umělohmotné misky. Část, přiléhající k dvorci, je poddajná a měkká, uprostřed s otvorem pro bradavku. Zevní část formovače je pevnější, v horní části s otvory, aby k bradavce pronikal vzduch. Podstatou této pomůcky je působení stálého tlaku na svalovou část prsního dvorce, které svým stažením působí erekci bradavky. Formovače žena nosí v podprsence (Gregora, Paulová, 2005). Je doporučováno používat formovače od šestého měsíce těhotenství (Sedlářová, 2008). Délka jejich používání ale není konkrétně stanovena. Záleží na tom, jak rychle dojde k úpravě tvaru bradavky (Gregora, Paulová, 2005). Weigert (2005) však uvádí, že by formovače měla žena nosit vždy hodinu před samotným zahájením kojení. Pokud ani po nošení formovačů nemají bradavky takový tvar, aby se dítě mohlo přisát, lze tedy kojit s pomocí kontaktního kojícího kloboučku (Gregora, Velemínský, 2011). Je vyroben z tenkého čirého silikonu o neutrální chuti. V části, překrývající prsní dvorec, je výhřez, aby dítě stále vnímalo přirozenou vůni své matky. Měl by se však používat pouze ve výjimečných případech. Sací podnět v tomto případě dojde k endokrinnímu centru slabší a tvorba prolaktinu je tedy menší. Tento mechanismus má za následek snížené množství mateřského mléka (Weigert, 2005) V období kojení poměrně často dochází k tomu, že jsou prsa bolestivě nalitá. Prsy jsou tvrdé, oteklé a horké. Právě v tomto případě jsou doporučovány gelové prsní vložky s otvorem pro bradavku. Na teplý obklad je lze snadno nahřát teplou vodou. Obklad by si matka měla přikládat na prsa před kojením, aby došlo k snadnějšímu odtoku mléka. Naopak po vyjmutí gelových vložek z lednice či mrazáku budou příjemným chladivým obkladem, který je vhodný přikládat mezi každým kojením (Gregora, Paulová, 2005), (Weigert, 2005). Zapařené a vlhké prostředí je živnou půdou pro různé kožní problémy. Vložky do podprsenky efektivně odvádějí vlhkost a bradavky jsou pak lépe chráněné. Nejvhodnější materiál je vlna a hedvábí (Weigert, 2005). Dalším pozitivem této pomůcky je ochrana oděvu (Slezáková a kol., 2013). K zachycení přebytečného mléka a zároveň tedy k ochraně oděvu matky, slouží tzv. misky k zachycení mléka nebo také nazývané sběrače mléka. Poskytují nenápadnou 23

24 a pohodlnou ochranu. Tvarem jsou uzpůsobeny tělu a také mají silikonovou membránu. Nahromaděné mléko lze dále použít (Weigert, 2005), (Slezáková a kol., 2013). 2.7 Význam kojení Profesor Roztočil (2008) zdůrazňuje nutnost informovat o všech výhodách, které kojení bezpochyby přináší matce i jejímu dítěti. Což je i zdůrazněno v Desateru o kojení. Výživa mateřským mlékem je velkým přínosem pro dítě, matku i celu rodinu. Velice kladně působí v oblasti výživy dítěte, jeho zdraví a dále má nezanedbatelný význam z psychologického a ekonomického hlediska (Zamarská, Auingerová, 2006). Kojení přináší spoustu unikátních nutričních i nenutričních výhod. Proto by tento způsob výživy měl být chápán jako podstata péče o dítě (Mitrová, Bronský, 2014) Význam kojení pro dítě Mateřské mléko je právem označováno za nejvhodnější způsob výživy dítěte (Roztočil a kol., 2008). Kojené dítě je pak všeobecně zdravější (Sedlářová, 2008). Jednou z mnoha předností je, že poskytuje ochranu před infekcemi. V mateřském mléce jsou totiž látky, ničící tělu škodlivé bakterie nebo alespoň zpomalující jejich množení. Obsahuje protilátky, chránící dítě před vznikem některých onemocnění. Výzkumy potvrzují, že kojené děti jsou v menší míře postihovány infekcemi trávicího ústrojí, močových cest, záněty dýchacích cest, průjmy, bakteriální meningitidou a mnohými dalšími zdravotními komplikacemi (Roztočil a kol., 2008). Kolostrum obsahuje velké množství protilátek. Mateřské mléko není příčinou alergické reakce, přispívá ke snadnému vylučování mekonia a kojené děti zpravidla netrpí zácpou. (Leifer, 2004). Kojení slouží k prevenci neinfekčních onemocnění (Roztočil a kol., 2008). V případě, že je dítě výlučně kojené, tedy nepřijímá nic jiného než mateřské mléko, je optimálně chráněno před potravinovými alergeny (Zamarská, Auingerová, 2006). Dále byl zjištěn podstatně nižší výskyt kožních a respiračních alergických projevů (Klimová a kol., 1998). Kojením je zvyšována pravděpodobnost toho, že v dospělém věku a stáří bude mít jedinec podstatně silnější kosti. Výzkumy potvrzují, že delší dobu kojené dítě mívá vyšší inteligenci v porovnání s dětmi nekojenými. Podstatným přínosem je také fakt, že syndrom náhlého úmrtí novorozence je méně pravděpodobnější u kojených dětí (Zamarská, Auingerová, 24

25 2006). Kojené dítě si samo reguluje množství přijímaného mléka dle potřeby, tím tedy nemůže docházet k jeho překrmování a k následnému rozvoji obezity. Předpokládá se, že tyto děti jsou v dospělosti schopny snadněji kontrolovat svůj vlastní energetický příjem (Mitrová, Bronský, 2014). U dětí, vyživovaných mateřským mlékem, je i snížená pravděpodobnost vzniknutí diabetu a je tak i posílená prevence aterosklerózy (Klimová a kol., 1998). Nynější vědecké poznatky potvrzují informaci o spojitosti mezi kojením a lepšími kognitivními schopnostmi jedince, které v určité míře přetrvává i v dospělosti (Mitrová, Bronský, 2014) Význam kojení pro matku Kojení přináší i ženě mnoho výhod. Právě díky kojení dochází k rychlejšímu návratu dělohy po porodu do původního stavu a menším poporodním ztrátám krve. To přispívá k snadnějšímu zachování množství železa v matčině organismu. Dále kojení určitým způsobem napomáhá ženě vrátit se ke své původní tělesné váze, eliminuje riziko vzniku karcinomu prsu a vaječníků. Chrání matku před osteoporózou, tedy úbytkem kostní hmoty. Kojení také slouží jako přirozená antikoncepční metoda za předpokladu toho, že bude žena často a plně kojit své dítě (Sedlářová, 2008). To však žena nemůže považovat za stoprocentně spolehlivou antikoncepci. Z praktických důvodů je mateřské mléko kdykoliv a kdekoliv přístupné a má za každých okolností optimální teplotu. Umělé mléko je na přípravu časově náročné a představuje i určitou finanční zátěž pro celou rodinu (Zamarská, 2006). 2.8 Nejčastější problémy při kojení V případě, že se dodržují všechna správná opatření, nejsou problémy s kojením tak časté (Roztočil a kol., 2008). Většina neúspěchů a potíží při kojení může být následkem nesprávné informovanosti nejen matek, ale také i některých zdravotníků. Je tedy potřeba, aby byly matky povzbuzovány a přesně edukovány (Schneidrová a kol., 2006). Jedním ze zásadních problémů je nedostatek mléka neboli hypogalakcie. Primární příčinou je nesprávná technika kojení a časté používání kloboučku na bradavky. Krmení dítěte umělou výživou není vhodným řešením, protože pak dojde k omezenému sání, tedy k nedostatečné stimulaci bradavky ústy dítěte, a tím se následně snižuje tvorba mléka. 25

26 V tomto případě je obzvláště důležitá podpora. Porodní asistentka by matku měla ujistit, že na tvorbu mléka nemá vliv velikost prsů. Je třeba změnit techniku sání a nechat dítě sát takový čas, jaký jen chce. V každém případě platí, že kojení má probíhat klidně (Klimová a kol., 1998), (Roztočil a kol., 2008). Opačným problémem je nadbytek mléka neboli hypergalakcie. Obvykle k tomuto stavu dochází v počátcích kojení a matka má obavy o dítě, které se zalyká. Efektivním řešením je odstříkání menšího množství mateřského mléka. Takto by mělo být postupováno před každým přiložením dítěte k prsu, které by mělo být co nejčastější (Roztočil a kol., 2008). Bolestivé nalití prsů či jejich zatuhnutí je charakteristické tím, že jsou oba prsy znatelně tvrdé, bolestivé a jejich kůže je napjatá a lesklá. Teplota ženy neměla být vyšší než 38,4 C. K tomuto stavu dochází obvykle čtvrtý poporodní den na základě neplynulého vyprazdňování prsů sáním dítěte, špatné technice sání společně s otokem a překrvením prsou. Tvoří se nadbytečné množství mateřského mléka. Při tomto stavu jsou pro ženu velkou úlevou chladivé obklady a masáže prsou. Před kojením by si matka měla šetrně zformovat plochou bradavku odstříkáním pouze malého mléka, aby mohlo dojít k efektivnímu přisátí dítěte. Kojit by matka měla co možná nejdéle a nejčastěji. Tím se docílí snížení množství lymfy v prsou, což napomůže ke zmírnění jejich bolestivého nalití. Časté kojení je prevencí tohoto bolestivého nalití (Gaskinová, 2011). Je důležité odlišit zmíněné zatuhnutí prsů od mastitidy, kdy se jedná o zánět vyvolaný plísněmi nebo bakteriemi. Nejdříve jsou postiženy pouze vývody mléčné žlázy, kterými se zpětně šíří infekce a následně je může být postižen celý prs. Mezi příznaky patří bolestivost, otok a horkost prsu. Mastitida většinou vzniká pouze v jednom prsu. Léčba je zaměřena na podávání antibiotik, antimykotik (léky proti plísním) a antipyretik (léky proti horečce). Při tomto stavu není nutností přerušit kojení (Gaskinová, 2011), (Mačák, Mačáková a Dvořáčková, 2012), (Sedlářová a kol., 2008). Poranění bradavek (ragády) jsou důsledkem špatné techniky kojení. K poškození bradavky někdy stačí pouze jedno nesprávné přiložení dítěte k prsu. Vždy platí zásada, že kojení nesmí být bolestivé. Vytvoření odřeniny bývá spojeno s nateklými a překrvenými bradavkami po porodu. Dítěti se pak taková bradavka špatně uchopuje ústy. Je třeba 26

27 alespoň dočasně zvolit takovou polohu, ve které bude poškozená část bradavky v koutku úst dítěte. Před kojením by si matka měla na prsa přiložit teplý obklad, který podpoří uvolňování mléka. Po kojení by se na bradavce mělo nechat zaschnout několik kapek mateřského mléka, která mají hojivý efekt. Bradavky by měly být co nejvíce volně, aby bylo minimalizováno dráždění jejich oděvem. V případě, že je technika kojení správná, nemá délka samotného přisátí vliv na poranění bradavek. (Gregora, Velemínský, 2011), (Klimová a kol., 1998), (Sedlářová a kol., 2008). Dalším problémem může být špatný tvar bradavky. Některé bývají velmi krátké nebo vpáčené a některé jsou oploštěné. Vždy je však primární protraktilita bradavky, neboli jak je po dráždění vystouplá. Pokud se po zmáčknutí bradavky dojde k jejímu stažení, jedná se o vpáčenou bradavku. Tento problém lze řešit používám tzv. formovačů, které jsou popsány v předešlé části. Správnou technikou kojení může být překonán problém, kdy je bradavka plochá či krátká. Za každých okolností je třeba podpořit matku. Těsně před samotným kojením by měla z prsu vytlačit pár kapek mléka, kterými povzbudí sání dítěte. Přiložením chladivého obkladu před kojením dojde alespoň k částečnému vystoupnutí bradavky. Dále je možné používání kloboučku. Tato alternativa však některými odborníky není doporučována (Klimová a kol., 1998). Jako velice bolestivé je označované ucpání mlékovodů a následná retence (zadržení) mateřského mléka. Tento stav může provázet vysoká tělesná teplota a ztuhnutí části prsů. Příčinou je nevhodná technika sání popřípadě blokáda některého z vývodů. Překážkou může být buněčná drť a zaschlé mateřské mléko s následným otokem. Přikládáním ledových obkladů, prováděním masáží a užíváním antipyretik dochází k velké úlevě. Ani retence mléka není důvodem k tomu, aby matka přestala kojit své dítě. Někdy může být tento problém nesprávně zaměňován za skutečnou mastitidu. Retence se však odlišuje tím, že je místo zánětu přesně ohraničené a obvykle dojde k úpravě stavu do druhého dvou dnů (Sedlářová a kol., 2008). Pokud dítě správně saje, probíhá i tvorba mateřského mléka většinou bez problému. Na uvolňování mléka však může mít negativní vliv stres, dokrmování, používání dudlíku a omezováním kojení. Především je důležité uklidnit matku. Dále provádět masáž prsou, která by měla probíhat tak, že tlakem dlaněmi rukou jsou vytvářeny krouživé pohyby v jednom místě proti hrudníku. Po několika vteřinách by mělo dojít k posunutí rukou a pokračovat v masáži na další části prsu. Spirálovitý směr masáže má postupovat od báze 27

28 postupně k bradavce (Obrázek 2) (Klimová a kol., 1998). Gregora a Paulová (2005) ve své publikaci uvádí, že při problémech s uvolňováním mateřského mléka je vhodné sprchování prsou teplou vodou a včetně všech uvedených doporučení by měla matka kojit své dítě co nejčastěji, ve dne i v noci. Obrázek 2. Masáž prsu: a kroužením, b tlakem (Klimová a kol., 1998) Pro efektivní laktaci je třeba posílit psychickou podporu matky. Nejideálnější je předporodní příprava zaměřená na všechny výhody kojení pro matku i dítě. Povzbudit ženu, aby ona sama chtěla kojit své dítě a zároveň podpořit její sebedůvěru, že vše zvládne. Nejsilnější stimul pro nastoupení laktace je včasně přiložit dítě k prsu matky a dále dodržovat všechna výše uvedená doporučení správné techniky kojení (Svačina, 2008). 2.9 Psychologie kojení Na kojení je právem nahlíženo jako na proces, na kterém se podílí psychologické, sociální i biologické determinanty. Vzájemně na sebe působí, podmiňují se a také posilují. Počátek jejich ovlivňování je v perinatálním období. Dále pokračuje přes porod až k poporodnímu období. (Takásc, Kodyšová, Kejřová, Bartošová, 2011). Jedním z nejkrásnějších symbolů mateřství je matka, kojící své dítě. Úspěšné kojení je především pro matku pozitivním naplněním života. Při tomto způsobu výživy se matka neuvědoměle učí vnímat a volit správné způsoby interakce se svým dítětem. Kojením je zpětně ovlivňován celkový zdravotní stav matky i dílčí složky zdraví, tedy biologická, psychologická a sociální. Cokoliv se odehrává v těchto jednotlivých složkách zdraví kojící ženy, má určitý vliv na samotné kojení. Podobně to platí i v opačném případě. Tedy pokud 28